Výměna KAGE V.

Tento díl je mírně romantický, ale myslím, že se celkem vydařilo… posuďte sami. Příště budou opět vtípky

Mezitím, co za sebe Naruto nechal bojovat klony, proplížil se na most s úmyslem za každou cenu dokončit misi. Položil ruku na pojistku a zatáhl (nevím, jak funguje C4 ani jiný takový vymoženosti a ani neznám, díkybohu nebo bohužel?, nikoho takového, tak to kdyžtak přehlídněte), okamžitě se ozvala ohlušující rána a v lese padaly ze stromů šišky i s veverkami.

Sakura se zrovinka chystala použít na tříočka své nové jutsu, když ji něco donutilo se ohlédnout.
Viděla Naruta v prostředku mostu a potom se všude rozlila mlha, prach a hrůzu nahánějící ticho. V tu chvíli jakoby se čas zastavil (viz. reklama na O2).
Zčistajasna vnímala každý detail, každé zrnko prachu a drobnou třísku, co se snášely z nebe.
,,Narutoooo!“ zaječela ještě strašlivěji, než Shion v Naruto movie 4. Cítila, jak přimrzla k zemi, věděla, že tenhle nepatrný moment nepozornosti se jí vymstí a možná ji bude stát i život, ale... bylo jí to jedno.
Jako ve zpomaleném filmu se otočila a přímo proti jejímu srdci letěly tři kunaie. Neudělala nic, se svýma vykulenýma očima tam jen tak stála (nejspíš všici víte, jak to dělá) a čekala, až bude konec.
Zavřela oči.
Nakonec ucítila prudký náraz a čísi přidušený výkřik, spadla na zem a ten někdo na ní, otevřela vyděšeně oči. Byl to Naruto, její Naruto, zase ji zachránil, ležel na ní a rukama ji objímal.
,,Jsi v pořádku?“ zachraplal.
Začala na ní stékat jeho krev.
,,Moc dojemný, chcípne tak jako tak!“ řekl tříočko a vykročil k nim.
Sakura se vysoukala zpod Narutova těla, napřáhla se a dobře mířeným úderem poslala toho bastarda do kytek.
Hned se otočila a přiklekla ke svému zachránci.
,,Naruto, ty… ty jsi…“ evidentně nenacházela vhodná slova, sklonila se o trochu níž a se slzami stékajícími po tváři ho jemně políbila na rty.
Naruto se probral z šoku a pokusil se jí pohladit po vlasech, avšak z úst se mu vydralo bolestné zasyknutí.
,,Jé, promiň, hned tě vyléčím,“ vzpomněla si Sakura a začala mu vytahovat kunaie ze zad.
Byla to vskutku srdcervoucí scénka, chlapec ležící na zemi měl oči jen pro dívku, z jejichž rukou vycházelo teplé zelené světlo a zacelovalo mu krvácející rány.
,,Já vím, co to je. To je láska, četl jsem o tom v jedné knize,“ přerušil jim Sai chvilku.
Sakura se postavila a pomohla na nohy i Narutovi, musela ho trochu podpírat, aby neupadl . Teprve teď se podívala okolo a viděla tu spoušť . Místo mostu díra, všude třísky, kousek dál ležel Afro s vlasama sežehlýma od ohně a Kakashi zrovna svázal ostatní zbytky z nepřátelského týmu.
,,Naruto, jak je ti? V pořádku?“ zeptal se jejich senseie starostlivě.
,,Jo, jen… šel bych už domů. Mám hlad,“ odpověděl tázaný a všichni se rozesmáli.

Tým sedm se vracel do vesnice a nemohl věřit svým očím.
,,Co to? Nezabloudili jsme zase?“ zeptal se Naruto a nechápavě se podíval na Kakashiho.
Cestou se už úplně uzdravil a poskakoval vesele okolo ostatních. Vlastně se až přehnaně ometal kolem Sakury, které se to (k jeho velkému údivu) nepříčilo tak jako obvykle.
Na první pohled nebylo v Konoze něco v pořádku, u hlavní brány vládla pěkná rozpracovanost a spousta lidí se pokoušela něco dřevěného postavit.
Mezi všemi dělníky pobíhal jako Ferda mravenec Rock Lee a říkal něco o pomoci a způsobu tréninku.
Odkudsi se před jejich udivenými obličeji zjevila Shizune.
,,Tak už jste se vrátili, doufám, že jste uspěli, aby si kazekage nemyslel, že máme ve vesnici samí trotli,“ vyhrkla na ně bez jakéhokoli přivítání a z jemu neznámého důvodu se dívala na Naruta.
,,Hej, co, proč zase já? Jako, mě na týhle misi škaredě zranili, takže bych prosil trochu úcty k místnímu hrdinovi,“ ohradil se Naruto, potom se hned optal, co se to děje v jeho vesnici – nechtěl dát prostor případným komentářům.
,,To jsou nové strážní věže, kterými získáme skvělou výhodu a ochranu před nepřáteli, vymyslel to Gaara-san a úplně sám. Fakt, nekecám,“ vysvětlovala horlivě černovláska a pýchou by se bývala k nebesům vznesla, kdyby se hlavou nemajzla o trám, který se dva dělníci snažili upevnit na jedné ze strážních věží.
,,Pojďte se ohlásit, kazekage vás rád uvidí, dneska má celkem dobrou náladu,“ snažila se trapas zamluvit Shizune a bezpečně je provedla stavbou.
,,Já nejdu, opět se mi ozvaly žlučový kameny, musím si na chvíli lehnout a uvařit si heřmánkový čaj,“ omluvil se Sai a mazal domů.
,,Já taky ne, chci se jít osprchovat, smrdím jak Ton-Ton ve svém nejhorším stavu“ (nejen, že vymetá hospůdky s Tsunade, ale též se koupe jednou ročně a to pouze před Vánoci), přidala se Sakura, usmála se na Naruta a zamířila opačným směrem.
Naruto, blahem celý bez sebe, následoval Kakashiho a Shizune ke kage budově. Po pár minutách už klepali na dveře, ozvalo se hlasité ,,dále“ a všichni tři vstoupili.
,,Naruto, rád tě vidím. Jak bylo na misi?“ vyzvídal Gaara a otočil se i s křeslem čelem k nim.
,,Na mi… Ááááá, u Kabutových zamlžených brýlí, Gaaro, co se ti…..? Tvoje… tvoje kruhy pod očima jsou… teda nejsou… dočista zmizely!“
,,Jo, tohle. No, to je tím, že jsem dodržoval režim Tsunade-sama. Po každých pěti hodinách práce jsem si musel na třicet minut zdřímnout. Co myslíš? Neubírá mi to na autoritě?“ dožadoval se odpovědi kazekage a afektovaně zamrkal.