A.S.P. 1 - Oživení

Zdar, zdar, zdar! XD Tak jsem tu s další povídkou, kterou dělám i s Hony (až ji zaregistruju, tak tu bude další díl XD) a s mischooou-chan. Moje barvička je modrá, Honyina červená a mischiii má kurzívu
Ten název vysvětlovat nebudu, poněvadž bych vyžvanila celou zápletku XD

Zrzavý vůdce Akatsuki seděl u stolu a zapisoval to, co obvykle zapisuje vůdce takové organizace jako je Akatsuki. Za celou tu dobu se od stěn odráželo maximálně tak ticho, které tu panovalo. Jenže to sladké ticho přerušil nabručený hlas: „Cos potřeboval?!“ Pein se zvedl a zamířil k pravému rohu místnosti. „No konečně si dorazila, už jsem myslel, že je budu muset oželit.“
„Moc dobře víš, že mě nerad pouští, protože ví, že mu zase zmizí pár poddaných, což nevidí moc rád. Kdo je to tentokrát?! Doufám, že to nebudou nějaký chudáčci, protože jinak nedopadneš moc dobře, Nagato.“ Jak bylo vidět, tohle vyhrožování Nagatovi moc vrásek nepřidělalo. „Tak už nereptej, Namiko. Chudáčci to nejsou, ostatně támhle leží, můžeš si je prohlédnout. Ale to druhé tělo není moc kvalitní, bude to potřebovat tvojí další techniku. Ten idiot se sebedestruktoval.“ Zrzek ukázal do prostředku místnosti, kde se bez ladu a skladu válela dvě těla.“ Namiko vyšla ze stínu a kolébavou chůzí zamířila k tělům. Měla krátké rezavé vlasy, v očích jí poskakoval Rinnegan a stejně jako její příbuzný měla i ona několik piercingů. Byla oblečena do zeleného, dlouhého pláště, který měl na zádech znak boha smrti. „Ten první je dědic Sharinganu, Itachi Uchiha.“ Načež Nami znalecky poznamenala: „Vypadá, jako kdyby vylezl krávě ze zadku. Počkat a není to ten idiot, co se mě pokoušel zabít i přesto, že jsem mu několikrát opakovala, že už mrtvá jsem? Jak jsem mu hodila s Deidarou toho švába do postele?“
„Jo, je. No víš, musel jsem ho tahat ze Zetsua.“
„Ta proklatá kytka už si zas dělala hody?! Zneucťuje těla a odnáším to pak já. Měla jsem mu vytrhnout ty kořeny, když mě tenkrát chtěl sežrat, masožravka jedna.“ Zaprskala zrzka, zatímco Pein nevzrušeně pokračoval. „A ten druhý je –“
„Deidara?!“ Namiko vykolejeně zírala na kousky člověka, se kterým prováděla veškerou srandu. Se kterým strkala Itachimu do postele všechnu možnou havěť. Se kterým špehovala Sasoriho ve sprše, načež pak ty snímky, co pořídili, vyvěsili po celém sídle. Se kterým poslouchala za dveřmi Hidanova úchylná sexuální dobrodružství a kradla mu ty jeho eoritcké časopisy. Se kterým se pokusila z Kisameho udělat sushi. Se kterým čmajzla Kakuzovi ruce a schovala je do Peinova pláště. „Jo, Deidara. Tak strašně moc chtěl zabít Orochimara, až ho zabil někdo jiný, což psychicky nevydejchal, tak se ho pokusil zabít a to sebedestrukcí.“ Nami peprně zaklela a vytáhla si rukávy. „Idiot jeden. Měl jsi mě zavolat dřív a ne až za jeden rok od poslední návštěvy.“ Jeden z prstů jí začal bíle světélkovat a Namiko ho přiložila ke kouskům, které se začali zázračně připevňovat zpět k sobě. „Ale to ty jsi pořád neměla čas. Mimochodem, víš co mi dalo práci sehnat ty kusy jeho těla? Rozlétli se na všechny světové strany.“ Když už bylo Deidarovo tělo celé, zrzečka začala usilovně soustředit chakru do rukou. „Neremcej a neruš mě.“ Celou ruku jí obtočila mléčně bílá chakra a Nam jí přiložila do místa, kde mělo být srdce. Po dlouhých deseti minutách se ozvalo lupnutí a Deidarovo srdce začalo normálně bít. To samé udělala s Itachim. „Jak dlouho budou spát?“ Namiko si oprášila ruce a opřela se o stěnu. „Asi půl hodiny. Zatraceně, už asi stárnu…“
„Nekecej nesmysly, vždyť je ti teprve sedmnáct. Ale abychom tu jen nekrafali, tak pro tebe mám fakticky lahůdku na oživení.“ Pein přešel ke zdi, udělal několik pečetí a objevil se otvor. Namiko se supěním přešla k němu a pohlédla na tělo. „Tobě hrabe, ne? Kdes sakra vzal jeho tělo?! V tomhle rozhodně nejedu.“ Nagato na ní udělal psí očka. „Prosíím, sestřenkoo…“
„Prostě NE! Žlutého bleska z Listové prostě oživovat nebudu.“

Vím, že je to krátké, ale už se polepšíím ^._.^
Další díl