Loučení a návraty 2

No, nějak mě to chytlo, takže další díl... no, moc věcí se nedozvíte (ale když já tak ráda napínám...)

Sakura
Slunečný den. Jako každý jiný.
Naruto seděl v Ichiraku. Jako obvykle měl před sebou několik prázdných misek ramenu, vedle sebe po jedné straně svou dívku a po druhé své přátele.
„Já vážně nechápu, jak toho můžeš tolik –“ Sakura zmlkla. Jakoby to mělo cenu. Chtít po Narutovi, aby skončil s ramenem, je stejné, jako po něm chtít, aby zapomněl na svůj sen stát se Hokagem. Naprostý nesmysl.
Během let se ze všech stali Jouninové. Naruto udělal Chuuninskou zkoušku sice mnohem později než ostatní, ale Jouninem se stal, spolu se Sakurou, jako jeden z prvních. Když ovšem nepočítáme Temari a Nejiho, kteří byli Jouniny už v době Narutova tréninku s Jirayiou.
Jeho sen… stát se Hokagem. Nikdy na něj nezapomněl, a nikdy se ho nevzdal, ani když nedokázal vrátit Sasukeho zpět. Musel pochopit, že je jedna věc, která je silnější než jeho slib, že ho přivede – svobodná lidská vůle. On se rozhodl nevrátit se, a to bylo něco, co ani jeho bývalý nejlepší a jediný přítel nedokázal změnit. Ovšem ne, že by se nesnažil. Nikdy se spolu Sakurou nevzdali snu obnovit své přátelství, ale k přátelství jsou potřeba dvě strany. A ta druhá zřejmě neměla zájem. Bolelo to, a hodně, ale museli se s tím (když už ne smířit) alespoň vyrovnat. Život jde dál, cesta pokračuje. I když je třeba klikatá, a nevidíme na konec, víme, že tam je. A dokud máme kudy jít, tak bychom se rozhodně vzdávat neměli.
Sasuke svou cestu ztratil. A ty, kteří mu pevnou půdu pod nohama chtěli pomoci znovu najít, odvrhl. Byla to jeho volba, ať už špatná, nebo ne.
Naruto jenom něco nezřetelně zahuhlal a nadšeně se cpal ramenem dál. Sakura obrátila oči v sloup. Jo, některé věci se zkrátka nezmění… Ačkoliv během let se Naruto dost změnil. Už nebyl ten ztřeštěný kluk, nebo alespoň už ne tolik, co dříve… teď to byl chytrý (to není vtip) mladý muž, s trochu delšími blond vlasy trčícími do různých stran… zkrátka jako kopie Yondaimeho. (neví, že je jeho syn), až na ty jeho rýhy na obličeji. Ale i s nimi se z něj stal opravdu hezký mladík, čehož si ovšem k Sakuřině vzteku všímaly i ostatní dívky….Ale neměly šanci, ať se snažily, jak chtěly.
I oblečení změnil.
Jinak, neustále sílil… dávno překonal Kakashiho, a s jeho technikami, jako byl Rasengan, Rasen Shuriken a další, bylo jen velmi málo ninjů, kteří se mu mohli vyrovnat. Možná ani Sasuke…

Sakura usnula. Po únavě způsobené dlouhým pláčem byla, jako když ji do vody hodí… takže ani neslyšela, jak její matka odpovídá Sasukemu, že její dcera spí, ať se staví později…

Hinata se při pohledu na Sakuru pobaveně zahihňala. Už dávno neměla problémy s komunikací a omdléváním před Narutem. Byla doba, kdy Sakuru téměř nenáviděla, kvůli Narutovi, ale pak si začala všímat i jiných kluků, než je on… A teď každý říká, jak jim to s Kibou sluší…
Temari se dala, i přes jeho námitky, dohromady s Shikamarem… A Ino a Sai vypadali nadějně…tedy alespoň podle ní, protože Ino se v lásce nikdy nevzdávala…jak se nechala slyšet, Sasuke se jí přestal líbit už dávno…
Zkrátka obvyklý oběd v Ichiraku, jako vždy. Zatím.

Postava stála před branou, jako by se rozmýšlela, jestli má jít dál. Co na ní čeká na konci cesty?
Strážní se probudili. Nevěřícně se zadívali na příchozího.
„Hele, není to ten…“ zašeptal rozčileně první.
„Nesmysl…to je přece blbost…“ odpověděl druhý.
„Ale jo, je to on… Hej, ty! Jak se jmenuješ?“
Muž na ně pohlédl.
„Uchiha. Uchiha Sasuke.“
Muži nevěděli, jak zareagovat. Uchiha Sasuke…. Jméno, které znala spousta lidí. Ten, který se přidal k Orochimarovi, a následně ho s pomocí mladého Uzumakiho porazil…(neřešte, že to třeba není pravda…je to jenom FF)…ten, který zabil Uchihu Itachiho. A taky možný nepřítel vesnice. Co teď?Mají ho pustit dál? Co od něj můžou čekat? Nejlepší bude informovat Hokage-sama…
„Co tady chceš?“
Sasuke trochu pozvedl obočí. Nadechl se. „Vracím se…domů.“

Naruto
(týden po xxx události v Listové - po tom ramenu / téměř 5 měsíců před Sakura-přítomnost)
Naruto se rozhlédl. Nikde nikdo. Pomalu vyrazil.
Už to byl týden, co viděl, jak… Zatřásl hlavou. Ne, na to teď nemysli, poručil si v duchu. Ale jeho myšlenky se přesto zatoulaly do doby, kdy….

Den, kdy se starý přítel vrátil. Kdy se vše změnilo.

........................a pokračování příště...........................

Jinak, kdy bude další, teď nevím, protože nechci zanedbávat ostatní povídky, tohle měla být původně jednorázovka, ale nějak se to zvrtlo...
tak, kdy bude další už vím - tady https://konoha.cz/?q=node/25322