MISS KONOHA 2008 - část 004

Čtvrté pokračování je tady! Co se semele tentokrát???

„Hoďte po mně někdo ještě pár hřebíků,“ volal Iruka, klátící se na nebezpečně vysokém žebříku. Vzápětí málem přišel o oko, když mu zmíněné hřebíky prosvištěly kolem hlavy.
„Hej, já to nemyslel doslova!“ zařval znovu do hloubky pod sebou, kde se Ebisu válel smíchy při představě Iruky s hřebíkem zapíchnutým v zadku.
„Nechte toho, vy dva,“ zamračil se Sarutobi. „Máme ještě spoustu práce a vy se chováte jak malí fakani! Ebisu, podej mi kladivo, ale slušně, prosím.“
Ebisu se jal plnit rozkaz, ovšem uprostřed cesty k Hokagemu zakopnul o bedničku s nářadím, umně zamaskovanou Irukovým jutsu. Natáhl se jak dlouhej tak širokej a Iruka se v hysterickým záchvatu poroučel k zemi i se žebříkem. Když Sarutobi postupně oba sbíral ze země, poznamenal: „Jestli vám pak ty modřiny stojí za to...“
„Stojí,“ odpověděli oba ninjové zaráz a znova se zhroutili smíchy.
Sandaime nechápavě zakroutil hlavou, omotal se krepovým papírem od hlavy až k patě a začal šplhat po laně ke stropu tělocvičny. Jak se ti dva dosyta vysmáli, zaznamenali Sarutobiho s krepákem na stropě.
„Hele, ctihodný šéfe, co to bude, až to bude?“ osmělil se nakonec zeptat Iruka. Hokagemu zasvítily očička: „Bude to srdce. Veliké - růžové - srdce!!!“
Ninjové se na sebe zděšeně podívali. Iruka pak bezradně pokrčil rameny a šel si znovu postavit žebřík. Ebisu ještě chvíli zvědavě postával se založenýma rukama a nakonec na Sarutobiho zavolal: „Já myslel, že to bude soutěž o Miss a ne nějaká trapácká valentýnská diskotéka!“ Ale když spatřil Hokageho vražednej pohled, utíkal radši pro to kladivo.

„Ach jo, ty se nikdy nezměníš,“ vzdychla Tenten, když pozorovala Naruta válejícího se po zemi.
„Navíc Tenten mluvila o mužích, ne o praštěným malým blonďákovi!“ s chutí si přisadila Ino.
„A vůbec už vás mám, kluci, po krk. Takže se jdu zapsat do Miss. Sbohem!“
Pohodila svým dlouhým ohonem a svůdně vlníc boky se vydala k radnici.
Sakuřino druhé já vzteky rostlo až do nebe.
„V tom případě jdu taky! Ubožačka jako ona mě neporazí! Nedovolím té nepřesvědčivé potvoře, aby se zapsala jako první!!!“
Navenek se samozřejmě tvářila jako největší kliďas a prohlásila: „Ani já už nemám nejmenší zájem poslouchat ty vaše trapný kecy. Tenten, půjdeš na zápis se mnou?“
„Že váháš! Hinato, jde se! Tak Hinato, slyšíš?!“
Hinata neslyšela nic. Se sklopenýma očima pokradmu sledovala Narutovo zmítání v prachu a přemýšlela nad tím, jak je úžasnej a že vypadá hezky i s tou boulí na čele.
„HINATOOOOO!!!“ zaječela Tenten zoufale.
„Co, cože?“ probrala se Hinata ze snění a téměř okamžitě zrudla a začala si ťukat prstíčkama.
„Povídám, že se jdem přihlásit a abys šla s náma,“ zopakovala Tenten po tisící. Hinatě se podlomily kolena a kdyby ji Shino nezachytil, určitě by sebou sekla.
„No, já...nevím...totiž...“ koktala a snažila se nikomu nedívat do očí. Kiba seskočil z kašny, vrhl se jí kolem krku a vykřikoval: „Teda holka, já se z tebe zblázním. Ty jseš skvělá! Věděl jsem, že do toho půjdeš. Neboj se a natři jim to. Shino a já tě budem podporovat, koupíme ti krásný šaty a vůbec, to bude paráda!“
Tak bylo rozhodnuto a chudince Hině nezbylo, než se pomalým a nejistým krokem vydat na radnici za ostatníma holkama. Když procházela kolem Naruta, který se právě zvedal ze země, šly na ni znova mdloby. Naruto se oprášil a poplácal ji po rameni: „Hodně štěstí, Hinato.“
To byla poslední kapka! Všechny síly ji opustily a skácela se jako špalek. Akamaru se ji pohotově snažil probrat olíznutím nosu, Naruto se podrbal ve vlasech: „Teda ta holka je vážně divná...“

Zatímco u kašny všichni křísili Hinatu, Jiraiya s Kakashim bloumali v nákupním centru.
Kakashi si nezaujatě četl knížku a úspěšně se přitom vyhýbal spěchajícím davům. Jen občas se rozhlédl, aby zjistil, kolem jakého obchodu zrovna procházejí. V několika případech se ani dívat nemusel, protože silný odér linoucí se z parfumerie by probral i mrtvolu a jídelní zóna se vyznačovala nezaměnitelnou vůní nudlí ramen.
Jiraiya byl ve svém živlu. Běhal mezi lidma jak fretka se vzteklinou, chlípně si prohlížel sličné prodavačky a neopomenul patřičně komentovat sporé ošacení některých nakupujících dam.
„Tý jo, ta má ale velký...ehm...náušnice. Nebo tamhleta, s těma obrovskýma...taškama! No ale tuhle musíš vidět! Jak má v tom výstřihu takový pěkný...zlatý řetízky!!!“
Tak pomalu došli před prodejnu s plavkama a spodním prádlem, což byl pro našeho Ero-sennina „Icha Icha Paradisu“ na zemi. Vlítnul mezi regály jak vlna tsunami a okamžitě se začal přehrabovat ve všech těch mrňavých, lesklých a krajkových věcičkách.
„Hele, děvčata,“ volal rozverně na prodavačky. „Absolutně si nedovedu představit, jak tohle bude vypadat oblečený. Co kdybyste si některá zkusila třeba tady tu červenou podprsenku? Nebo tamty fialový tanga, anebo ty stříbrný plavky z výlohy, co?“
Kakashi znuděně schoval knížku a odtáhl vzpouzejícího se Jiraiyu dál od pokladny.
„Co kdyby ses trochu krotil, vždyť těm našim holkám je kolem dvanácti. Takže nic z toho, co se ti líbí, na ně stejně nemůžem navlíknout. Tsunade by nás zabila!“
„To máš sice pravdu, ale za tu srandu to stojí, ne?“ řehtal se Ero-Sennin a spiklenecky zamrkal.
„Máš recht,“ musel uznat Kakashi. „Tak slečny, šup, šup do kabinek! Chceme nakupovat!!!“

Poté, co se podařilo Hinatu probrat alespoň natolik, že byla schopná za pomoci ostatních kunoichi škobrtat směrem k radnici, kluci na kašně osaměli. Neji si sedl na první schodek, vylovil tužku, blok a prohlásil: „Tak zápis na Missáka právě začíná! Kdo se hlásí???“
„Ty to fakt myslíš vážně?“ ozvalo se z koruny stromu. Neji zdvihnul hlavu a probodl Sasukeho pohledem. Než ho však stačil usadit extra vtipnou poznámkou, kterou právě vymyslel, přiskočil k němu Lee a vyrval mu blok z ruky.
„A jsem tu jako první, jooo! Připravte se, protože proti síle mládí nemáte nejmenší šanci!“
„Jestli tam bude tenhle magor s účesem podle kastrolu, tak si to nenechám ujít ani já, dattebayo!!!“ zařval Naruto a začal se sápat po bloku...

Příště - přijímací pohovor u Ibikiho a roztržka mezi Sasukem a Narutem! :P