Princezna vyvolena Měsícem: Únos a divný král, 4.díl

Kakashi rychle běžel za ostatními. To slovo mu neustále hrálo v hlavě: "...nepřežije!". Mohlo to znamenat cokoliv. Buď někdo chystal nějakej útok, nebo se to týkalo nějaké neškodné dětské srandičky. Ovšem to bylo nepravděpodobné. Ještě tu také byla třetí možnost, která souvisela s jejich misí najít a ochránit vyvolenou.

"Hej, vstávejte, vy lemry!" budil je Kakashi.
Odpovědí mu bylo jen jejich převalení na druhý bok.
"Tss, myslíte si, že na mě vyzrajete?" usmál se Kakashi, došel pro kýbl a naplnil ho vodu. "Tak koho první?"
"Začal bych Saiem," zamumlal ospale Naruto.
"Fajn, tak začneme tebou, Naruto!" ušklíbl se Kakashi a polil Naruta ledovou vodou.
"C-c-c-co t-to mělo j-jako být?!"
"Buzení po vojensku. A teď vy dva!" promluvil směrem k Sakuře a Saiovi.
Sakura a Sai rychle otevřeli oči a vstali z postele: "Tak fajn, fajn, vyhrál jste! Už jsme vzhůru!" prohlásili poraženě.
"Výborně, když už jste vzhůru, můžeme jít."
"Kam?" zeptal se ospale Sai.
"Něco jsem zaslechl a nelíbí jse mi to, takže..."
"Já jsem od někoho slyšel, že tady v okruhu jednoho kilometru nedělají ramen a taky se mi to nelíbí, ale nebudím kvůli tomu nevinný lidi, kteří mají za sebou pořádný kus cesty!" zavrčel Naruto.
"Naruto, Naruto, Naruto..."
"Ano?"
"Drž hubu!"
"..."
"Vyrážíme!" zavelel Kakashi.
"No jo furt," vzdychli.

Hmm, už tady nejsou, každopádně bychom se tu měli porozhlédnout.
"Měli bychom se rozdělit a podívat se po něčem podezřelém."
"Proč?" zeptal se Naruto.
"Když jsem se tu procházel, slyšel jsem nikoho, jak o něčem mluví. Neslyšel jsem sice všechno, ale konec jsem zachytil. Poslední slovo bylo: "...nepřežije!". Co když to má něco společného s vyvolenou?"
"A nebo tady mají tradici, že zabíjejí ptáky a ten, koho jste slyšel, řekl: "Ten pták nepřežije!" navrhl Sai.
"Saii, ty radši mlč!" okřikla ho Sakura.
"Jo, Saii, radši mlč," přidal se k ní Naruto.
"Ty taky, Naruto!" řvala Sakura.
"Všichni mlčte!" rozkázal Kakashi.
"..."
"Teď se rozdělíme a půjdeme to tu okouknout, jasný? A v jedenáct večer se sejdeme na pokoji!"
"Ano, Kakashi-sensei!" řekli a šli každý jiným směrem.

"Mám hlad. Mám strašnej hlad. Mám fakt hodně velkej hlad. Hmm, tohle vypadá zajímavě," řekl Naruto a šel ke stánku.
"Dobrý den, chtěl bych se zeptat, co to je za jídlo, nikdy jsem to neviděl."
"Dobrý den, toto je karabosa. Je to místní specialita," odpověděl muž.
"Dobře, jednu si dám," řekl Naruto a podával mu peníze.
Muž si peníze vzal a podal Narutovi jednu karabosu.
Naruto poděkoval a pokračoval dál.
"Hmm, to je docela dobrý," poznamenal a asi za minutu byla karabosa pryč.
"A jako svačinka to bodlo!"
Najednou Naruta někdo chytil zezadu, zacpal mu pusu a odvedl ho pryč.

"Co si ten Kakashi zase vymýšlí? Možná by mu prospělo, kdyby furt neposlouchal cizí rozhovory, všechny už to štve," mumlal si pro sebe Sai.
"Co to je? Soutěž v kreslení? No, proč ne."
Sai se zapsal do soutěže a všem vytřel zrak s opicí jezdící na ovci ve vesmíru.
Sai jenom hrdě zdvihl bradu a odešel.
Asi po pěti minutách se za Saiem něco ozvalo. Otočil se a stihl spatřit jen ruku, která ho umlčela. Chvíli na to byl Sai také odveden pryč.

"Tak jo, Sakuro, soustřeď se," mumlala si Sakura pro sebe.
"Nesmíš se nechat unést tím okolo tebe."
Jak tak Sakura chodila a mluvila si pro sebe, nevšimla si, že za ní jde nejaký divný maskovaný ninja. Když se nikdo nedíval, ninja vytáhl uspávací šipku, vytáhl flusačku a šipku namířil na Sakuru. Šipka byla po výstřelu zabodnutá v jejích zádech. Jakmile šipka zabrala, ninja popadnul Sakuru a odvedl ji.

"Celou vesnici nestihnu projít za jeden večer. Měl bych se už vrátit na pokoj, stejně jsem neviděl nebo neslyšel nic podezřelého," řekl si Kakashi a vydal se zpět na pokoj.
Když dorazil a viděl, že tam nikdo není v domluvený čas, řekl si, že se nejspíš jenom trochu opozdili. Po dvaceti minutách mu to už připadalo divný.
"Zas tak velký zpoždění mít nemůžou. Jdu se po nich radši podívat," rozhodl se Kakashi a vyrazil.

"Kam až mohli jít?" ptal se sám sebe Kakashi.
"Co teď? Hmm, počkat! Není tohle Narutův instantní ramen pro případ nejvyšší nouze? Muselo se něco stát! Musím jít za někým, kdo to tu řídí!" zamumlal si pro sebe a šel se zeptat kolemjdoucí.
"Promiňte, mohl bych se na něco zeptat?"
"Jistě, ptejte se."
"Víte, potřeboval bych najít vůdce této vesnice, něco se přihodilo."
"Aha, no král bydlí támhle v hradě," oznámila mu žena a ukázala na obrovský hrad.
"Vy máte krále a hrad? Vždyť je to vesnice."
"Nezapomínejte, že je to největší vesnice."
"No, to máte pravdu. No nic, děkuji vám a nashledanou!" poděkoval Kakashi a vydal se k hradu.
"Nashle!"

Netrvalo dlouho a Kakashi už byl před branami do hradu. Obŕím železným klepátkem zaklepal a čekal, až někdo vyjde. Po chvilce přišel obrněný strážce.
"Co chcete?" zeptal se Kakashiho.
"Potřeboval bych mluvit s králem."
"Tss, nemyslíte si, že mi stačí tahle informace k tomu, abych vás pustil ke králi?!"
"A-ale, já s ním fakt potřebuju mluvit. Jde o zmizení mého týmu."
"Stále jsi mi nedal dost důvo..." nedořekl, když byl přerušen Kakashiho pěstí.
Kakashi popadl omráčené tělo, opřel ho o hradby a šel do hradu.
"Dobrý den," pozdravil Kakashi.
"Dobrý den, kdo jste a co tady děláte? Strážce vás pustil?"
"Jmenuji se Hatake Kakashi a jsem tady s prosbou. A ano..."
"No tak tedy dobrá. Co potřebujete?"
"Víte, vaše veličenstvo, můj tým zmizel a nemůžu je nikde najít a..."
"Chápu, nemusíte ani pokračovat. Vy teď po mně chcete pomoc, že?"
"Ano."
"Vaše veličenstvo, máme ty..." řval nějaký ninja, který běžel za králem, ale když si všimnul Kakashiho, zmlknul a řekl něco jiného, než původně zamýšlel: "sušenky, co jste chtěl."
Kakashimu se to zdálo divné a hlavně ten král se mu zdál divný.
"Výborně, sušenky přímo miluji. Schovali jste mi je do truhly na sladkosti?"
"Ano!"
"Výborně, za chvíli si pro ně dojdu. Každopádně, pane Hatake, moc rád vám pomůžu."
"Děkuji, tak já zatím začnu s..."
"Pane, Hatake, s tím jsi nedělejte starosti. Klidně si běžte odpočinout. Moji ninjové to zařídí."
"Ale je to můj tým a měl bych taky přispívat jejich hledání."
"No, tak jak chcete. Teď už prosím běžte, mám ještě nějaké povinnosti."
"Dobře, děkuji a nashledanou," poděkoval Kakashi a odešel.
"Sakra, může nám to dost pokazit."
"To ano. Co budeme dělat, vaše veličenstvo?" zeptal se jeden z ninjů.
"Nebojte, něco už vymyslím a co se týče těch "sušenek", tak o ty se taky postarám."
"A co ta holka?"
"O všechno se postarám. Nebojte," oznámil a zle se zasmál.