Devět Katan: 1. díl - Útok

Andaateikaa, Senpai-sama

Andaateikaa: Pokráčko už je snad se ti bude líbit
Senpai-sama: Ta katana neostala bez využití. Na ty katany jsem si určil samostatnou sérii.

Malá holka se probudila na trávě, spala zde, protože se jí tu líbilo a hlavně tráva byla krásně měkoučká, po úplném probuzením se vydala směr nejbližší vesnice. Vstoupila do ní, na první pohled ji zaujaly tři hlavy Hokage, ty monumentální skalní útvary, hleděla na ně se zájmem, ale bez respektu. Klidným tempem procházela vesnicí, než dorazila k sídlu Hokageho. Procházela budovou dokud nenašla správné dveře. Znala to tu jako by tu už někdy byla nebo bude? Zaklepala, vyčkala vyzvání ke vstupu. Za pár okamžiků se z místnosti ozvalo očekávané: „Vstupte.“

Orochimaru s Kabutem vyrazili do lesa jako obvykle sbírat materiály na výzkum. Po cestě potkali obchodníka, kterého uspali, ukradli mu jednu lahvičku s krví s cenovkou 50 000 yenů. Pro ně to byl zlatý důl, vysoká cena se rovná dobrý výzkum a zajisté také požadované výsledky. Nejsou výsledky není výzkum, jak neustále tvrdil Orochimaru.
Přišli do laboratoře, tam krev z lahvičky rozdělili na devět kusů. Zkoušeli naklonovat od čeho to původně pocházelo. Nevěděli sami jaký bude výsledek. Z devíti zkumavek se chytla jen jedna, která se velmi dobře vyvíjela. Podařilo se jim naklonovat neznámé stvoření z krve, kterou před tím ukradli. Orochimaru si hlídal dění v Konoze, zjistil, že se právě stal šestým Hokage, Uzumaki Naruto.
Z naklonované krve se pomalu stávalo embryo, obalovalo se tvrdou skořápkou, celý proces přeměny na pevnou skořápku trval dvanáct měsíců. Kabuto byl nadšený, jak se jim podařilo vytvořit nový život. Zbývalo jen jediné, čekat než se vylíhne. To nedokázal uspíšit ani sám velký Orochimaru. Přístroje ukazovaly, že plod se dobře vyvíjí, tak nemuseli do vývoje zasahovat. Akorát jediný problém byl v tom, nevěděli, co je u takového tvora normální natož dobré… pro ně bylo směrodatné jediné, tvor ožil svým vlastním životem…
Po půl roce skořápka začala praskat, přiběhli k tomu oba, dívali se, co se vylíhne. Líhlo se pět hodin, začali být už pěkně naštvaní.
„Trvá to dlouho Kabuto,“ sotva to dořekl ze skořápky vykoukla hlava, hned poté zbytek těla s ocasem. Když byl na světě, zjistili, že je to dráček vypadající na malou ještěrku. Možná v tuto jedinou pouhou chvíli nevinné stvoření, nevěda o zlu a dobru, mohlo se rozhodnout, ovšem osud už rozhodl za něj, časem se v jejich rukou stane nebezpečné a zlé stvoření, ochotno ničit jen z čiré radosti… což se také podle jejich plánu mělo stát. S tím rozdílem, že mu bude poroučet jen Orochimaru. Další chyba lávky. Nevyplácí se hrát si na boha, natož na majitele draka.
Cvičení šlo pomalu, dráček se vzpíral, měl svoji hlavu, trvalo jim rok a půl než si ho dokázali trochu ochočit.
Mezitím z dráčka vyrostl velký krásný drak. Šupiny se mu postupně měnily z okrové hnědé do tmavé červeně. Drápky menší než lidský nehet se zvětšily na drápy velikost dětských ruček. Laskavé modré oči se proměnily na velké žluté oči plné nenávisti a zloby. Zuby se protáhly a zaostřily na ty nejostřejší čepele připravené rvát maso z kořisti. Jazyk se rozdvojil, jako u hada, skoro jste mohli slyšet jeho sykot. Uši měl zasazené v lebce nad očima. Nozdry se mu vždy chvěly, jakmile spatřil či ucítil jednoho z nich. Měl z nich strach a strach je nejsilnější zbraň, díky němu se stával mnohem divočejší a nespoutanější. Drobounké výstupky rostoucí z páteře od ocasu až po mordu se vytáhly na dvacet pěti centimetrové bodce. Ty vyvolávaly dojem, že je ještě větší, zvláště pak při jeho podráždění. Rostl každým dnem, svaly a kosti mohutněly, skoro se nevešel do prostor úkrytu, tak se muselo zvětšovat. A poslední fakt, uměl plivat oheň, možná mnohem zákeřnější než Jutsu Uchihů, Amaterasu. Soužití bylo předurčeno k záhubě už při vylíhnutí, sice byl překrásný, ale taky pěkný vztekloun se silou Bijuu. Jednoho dne při výcviku se vzepřel, na tuto šanci čekal, upálil Sannina a Kabutovy ruku. Kabuto radši vyklidil pole, jinými slovy zvolil taktický ústup, nemohl si přiznat, že zbaběle utekl. „Tak to je v pr-! Je zase po výzkumu a po další tajné základně.“ Takže si drak ze základny udělal hnízdo. Létal po okolí, hledal si potravu.
Katany, které doposud klidně „spaly“, prozatím v bezpečí, začaly pulzovat vyryté obrazce Bijuu, nikdo tomu nevěnoval pozornost. Tedy spíše se zdálo jakoby na ně lidstvo zapomnělo… až na…

Život v Konoze běžel v zajetých kolejí, Naruto už byl tři roky Hokage. Daichi měl dva roky, Fuu si vyrazila na procházku se synem po vesnici jako každé ráno. Uklidňovalo ho to, nejvíce by ho uklidnilo, kdyby se s ním proletěla. Zašla k Temari na návštěvu. Seděli v pokoji pro hosty, tam byla vystavená i katana s Chomei. Naráz začala pulzovat, obě je to zarazilo, nejvíce Fuu, nikdy si nevšimla, že je na ní vyryt Bijuu.
„Temari, můžu se na ni podívat?“
„Klidně, ale dávej pozor je velmi ostrá, jeden neopatrný pohyb a řízneš se,“ řekla docela podstatné varování.
„Díky, budu opatrná,“ ujišťovala svoji kamarádku.
Vzala si do rukou katanu, divila se, proč tak pulzuje. Daichi vyrušil svou mámu z prohlížení zatažením za nohavici. Bohužel tak silně, až se Fuu řízla, na kataně zůstala její krev. Katana ožila. Fuu s Chomei najednou začalo pálit celé tělo, nepřestávaje svírat katanu. Byly ve velkých křečích. Shikamaru odnesl Daichiho pryč, aby se nemusel dívat, jak maminka se svíjí v bolestech. Bolest trvala jen pár minut, jim se zdálo, že to byly spíše hodiny.
Postupně se prolínala jejich těla do sebe, Fuu získávala podobu Chomei a naopak, pořád však si obě zachovávaly své podstaty. Po odeznění nejhorších křečí získala novou schopnost stejně jako podobu.
Zářila zelenou, modrou a oranžovou. Zelená pokrývala její tělo jako druhá kůže, důvěrně se tiskla k pasu a bokům, zatímco na předloktích vyrůstala do mohutných chráničů sahajícím až k prstům. Na ni připadala modrá, kovově lesklá a chladná, nesmlouvavě se roztahující po jejích nohách od kyčlí po chodidla. Ty uzavřela do tvrdých skřípějících bot.
Ramena nesla tíhu zadního štítu, na nich zdobeného vždy jedním bodcem a několika vrypy. V dolní části mu z něho do stran výhružně trčely hmyzí nožky, vždy tři z každé. Nejkolosálnější na ní však byla její křídla, oranžová, orámovaná jarní zelenou, prokvetlá žilkami, roztažená a nepřehlédnutelná.
Nikdo neměl šanci spatřit její tvář. Kryla ji nesmlouvavá maska.
Schopnost dokázala uvolnit pečeť tak, že se s Chomei mohly společně procházet vedle sebe, stejně tak jako kdyby Chomei byla lidská bytost, ovšem to záleželo na vůli majitele. Po uvolnění účelu katany zjistila, proč pulzovala. Svět ninjů čekal další boj o přežití. Tentokráte mnohem důležitější. Načež jen jako odraz ve vodě spatřila důvod obav. Bylo to velké, bylo to zlé a bylo to neporazitelné…
Naruto přiděloval úkol týmu Konohamaru, když mu do mysli vstoupila Fuu.
„Naruto, máme velký problém.“
„Kdo je to?“ Všiml si nové podoby manželky, polekal se. „Kdo jsi? Počkat, jsi to ty, co se ti to stalo? Jenom zadám jednu misi a můžeme si promluvit.“ Přítomní si mysleli, že se Hokage zbláznil, mluvil sám se sebou.
„Omlouvám se, asi jsem vás polekal mým výstupem, nemůžu si pořád zvyknout, když mě kontaktuje žena, že mi leze přímo do hlavy.“
„Aha, ale příště nás aspoň varuj, jo? Už jsem si myslel… ty víš moc dobře co.“ Naruto kývnul a předal jim pokyny k misi. Konečně si můžou v klidu promluvit.
„Co se tedy děje?“
„Temari má doma jednu katanu, na které pulzoval obraz Bijuu, následně jsem se řízla a získala novou sílu i schopnosti. Teď jsem daleko silnější než dřív. Hlavní je, že hrozí celému světu nebezpečí, je jen jedna možnost, jak to celé zastavit, zničit to!“
„Víš, jak to zničit, nebo o co se jedná?“
„Momentálně ne, přijdu na to. Pošlu ti jen letmý odraz, co jsem si zapamatovala. Dej mi průzkumnou misi, zjistím, co se za tým skrývá,“ žadonila úspěšně s tím mu „poslala“ onen odraz.
Naruto sebou jen nepatrně trhnul. Něco mu to říkalo, jenomže tuto informaci měl pohřbenou hluboko ve svém podvědomí. Kdysi jako malé dítě měl ošklivý sen o stvůře, co dokázala jen ničit. Na tu můru zapomněl. Až dodneška. Nedal na sobě nic znát, třeba je to jen jeho představa. Neřekl to. „Hlavně buď na sebe opatrná, nevíš, co se může stát.“
„Díky, vyrazím ihned. Mám přece důvod se vrátit,“ pousmála se duševně Fuu, Naruto to cítil a „viděl“ ve své metafyzické formě, nesoucí s sebou telepatie. „Temari nám pohlídá syna.“ Spojení se prozatím přerušilo…
Jak to už tak bývá, nikdy nic nejde podle plánu. Jakmile přišla k bráně v nové zbroji, na nebi se objevil drak, jeho rudé šupiny ve slunci zářily jako krvavé drahokamy, oči se zúžily, viděl by lépe za tmy a morda se hrozivě otevřela – zažehl ve svém nitru ohnivé tornádo – a on vypustil živelnou smršť. Část vesnice se nedokázala zachránit, útok to byl nečekaný, takže si ani nestihli uvědomit hrozící nebezpečí. Zbytek obyvatelstva se zachoval přesně tak jak měli. Byl z nich cítit strach, jenže se museli chovat tak jako při napadení nukeniny. Byli na to speciálně školení a dvakrát do roka se konal nácvik podobné situace. Tím výrazně pomáhali ninjům, kteří je kryli a zajišťovali podporu. Pročež se i při takové masové evakuaci nezabránilo dalším podstatným ztrátám na životech. Obzvláště jedná-li se o vzdušný útok. Obyvatelé byli konečně po dlouhých minutách evakuováni na bezpečné místo.
První za výraznější oběť byla Hinata, drak ji rozkousal a spolknul jako kus masa. Což pro něho byla, jen kus masa a nádoba dobré krve… Ostatní ninjové na tom nebyli o nic moc lépe, Ebisu byl rozpůlen ve dví křídlem. Další obětí byl Neji, Lee, Ino… Naruto s Fuu se pokoušeli zničit draka, ale neúspěšně, používali Bijuudamu, drak se jenom oklepal a útočil dál. Fuu se rozhodla použít katanu, zabralo to, dostala se skrze tlusté a chitinové šupiny, ale to bylo tak vše, rána se po vytáhnutí katany rychle zacelila, tím draka vyvedla z míry a on z prostého pudu sebezáchovy opustil území… ne však na dlouho.
V nemocnici měli spousty práce s ošetřováním, nejhorší bylo, když viděli zemřít Hinatu i Nejiho, oba vůdce klanu Hyuuga. Alespoň je pokračování klanu zajištěno jejich potomky. Mise Fuu byla zrušena, dostali nemilou odpověď Fuu, co viděla v kataně a Naruto zase poznal o kom se mu celé dětství zdálo. Stála ta informace vůbec za to? A dá se zničit neporazitelné? ptal se zoufale Hokage sám sebe...