Třídeňák 2.díl

Ráno
"Tak už vstávej," slyším jak na mě mluví Ino, ale já stejně předstírám, že spím s tím, že mě za chvíli už konečně nechaj, ovšem dokud..."Holky, tohle nemá smysl. Chce to přejít na plán B. Sakuro přines sem ten kýbl!"
"Jasně, Ino,"
Chtěla jsem rychle vstát, abych se vyhla polití vodou, ale bylo pozdě.
"Však ty se vzbudíš," řekla Ino a následně mě polila tou zatracenou vodou.
"Sakra, holky, tohle už je snad moc, ne?" zuřila jsem na ně.
"Moc? Sakra, my se tě tady snažíme vzbudit asi 2dvacet minut. Tak co jsme asi měli dělat?"
"No já nevím, třeba mi vlepit facku nebo nažhavit kunai a dát mi ho za tričko, prostě cokoliv jen ne na mě lejt vodu, sakra!"
"Hele o tomhle si promluvíme pak, ok? Za chvíli je snídaně, tak si koukej pospíšit"
"No jo furt," řekla jsem ospale, vstala, oblékla se a vyčistila si zuby.
"Tak můžeme vyrazit?" ptala se mě Sakura.
"Ale no jo furt," odpověděla jsem.

"Tak jste tady všichni?" ptala se Kurenai.
"Vypadá to, že jsou," odpověděla Anko.
"Tak fajn," řekla Kurenai,"takže teď jsi řekneme plán na tenhle den. Takže po snídani budete mít volnou chvilku na ty vaše kraviny atd., poté budeme trénovat házení kunaiů na cíl," řekla a v tom se zastavila, protože jsme na ni všichni koukali, jak kdyby byla z jiný planety."No, moc nekoukejte, nemyslete si, že si tady budete dělat, co chcete, vy budete i trénovat a případně nám pomáhat s nějakýma věcma, takže si nemyslete. No nic, pokračujme! Potom možná půjdeme na nějakou kratší procházku a pak ještě potrénujeme a je na vás, co budete chtít a jak se domluvíte. Buď házení shurikeny a kunaii a nebo potrénujeme techniku klonování a pak budete mít volno. Rozuměli jste?"
"Jo," všichni kývli na souhlas.
"Dobře, tak pojďme snídat!"

U snídaně
"Sakra. Tohle nám docela zkomplikovalo plán," začala jsem diskuzi u snídaně.
"To jo. Co teď budeme dělat?" zeptala se Sakura.
"C-co se na to třeba vykašlat," navrhla Hinata.
"Ale no tak, Hin, nebuď labuť. Něco vymyslíme," řekla bezstarostně Ino.
"Snad," vzdychla jsem.
"Hele, teď to nebudeme řešit, radši se pusťme do jídla!" řekla Sakura a nedůvěřivě si prohlédla obsah talíře. To jsme v podstatě udělali všichni, protože to, co jsme měli na těch talířìch, snad ani nebylo jídlo.
"No, hodně štěstí. Kdo přežije, vyhraje," prohlásila jsem a opatrně se zakousla do něčeho, co původně asi mělo být dango, "Pane bože, zlatý rámen od Ichiraku. Začíná mi chybět Konoha. Radši to nezkoušejte jíst, holky!"
Holky se na mě jenom tázavě podívaly a Sakura prohlásila, že to prej nemůže být zas tak strašný, ale nakonec mi dala za pravdu. Takže jsme to nakonec všechny čtyři odnesly a šly jsme ven a volný čas jsme využily k vymýšlení plánu, jak se ulejt z tréninku a jít znovu prozkoumat to místo.
"Jak to uděláme, sakra?" začala jsem pomalu vyšilovat.
"Hmm, nevím musely bychom nějak zařídit, aby si nevšimli toho, že chybíme na tréninku, ale to půjde těžko," zapřemýšlela se Sakura.
"Hmm, máš pravdu. Co se zeptat kluků a TenTen, jestli by nám nepomohli?" navrhla Ino.
"No, proč ne? Za zkoušku nic nedáme," souhlasila Sakura a já jsem jen pokývala na souhlas.

"Hej, kluci!" volala jsem na ně.
"Hmm, co potřebujete holky?" zeptal se Sasuke.
"No, potřebovaly bychom nějak zařídit, aby si Kurenai a Anko nevšimly, že nejsme na tréninku. Potřebujeme si totiž někam skáknout," odpověděla Sakura.
"Aha a kam a na jak dlouho?" zeptal se tentokrát Shikamaru.
"No alespoň tak do pěti nebo šesti a do lesa," odpověděla pro změnu Ino.
"Aha, ale i kdyby se vám to nějak povedlo, aby si ničeho nevšimly, tak si všimnou toho, že nebudete na večeři," řekl Shikamaru.
"Sakra, to je pravda. To nám nedošlo, co s tím? To je v haj**u," zaklela jsem.
"Shikamaru, zkus něco vymyslet. V tom jseš dobrej."
"Hmmm, no něco by tu bylo. Mohly byste předstírat, že vám je špatně, ony vás pak následně omluví z tréninku a večeře a vy si pak dáte pod deky polštáře, aby při případné kontrole myslely, že ležíte v postelích a pak už zbývá jen jedna věc a to je nepozorovaně se odtud dostat."
"To je sice dobrý plán, ale co když na nás promluví nebo se na nás kouknou úplně a odhrnou nám deky a uvidí ty polštáře?"
"O to se nebojte. Pokud na vás promluví a vy neodpovíte, logicky si budou myslet, že jste usnuly a co se týče vaší obavy kvůli ty úplný kontrole, že by vám i odhrnuly deky, tak o to se nebojte, budou mít dost starostí a nebudou mít čas vás nějak kontrolovat, ale kdyby se náhodou něco stalo, tak vás budeme krýt. Že jo?"
"Jasně," řekli všichni naši přátelé sborově. Tamti idioti nás naštěstí neslyšeli, to bychom fakt nepotřebovaly.
"Ok, dík moc."
"Žádný problém, sice je to otrava, ale alespoň nebude nuda."

"Už jdou, tak pojďme simulovat!"
"Senseiové. nám se udělalo nějak blbě," řekla Ino a předstírala, že hodila šavli a tajně dala na zem falešný zvratky.
"No bože, fakt nevypadáte zrovna nejlíp, tak si radši běžte lehnout."
"Dobře, děkujeme," řekly jsme sténavě.
"Fajn, vyšlo to a teď druhá část nepozorovaně se odtud dostat," řekla jsem natěšeně.
"Ok, ale ještě chvíli počkáme, až opravdu začnou s tréninkem, aby si nás nevšimli."
"Ok. Hmm? Hinato, co se děje? Jseš nějaká tichá."
"N-nic jenom... se mi moc nechce....nic nic mi není."
"Aha? Ok tak jo."
"Pssst. Buďte zticha, poslouchám," napomenula nás Sakura.
"Promiň. Co slyšíš?" zajímalo Ino.
"Kurenai jim něco vysvětluje."
"Tak to už asi můžeme jít, ne?" navrhla jsem.
"Jo, už asi jo," souhlasila Sakura.
"Fajn, tak jdem," rozhodla Ino a všechny jsme tajně proklouzly od naší chatky ke vchodu do našeho campu. Bohužel tam byla Tayuya a spol.
"Ale, ale co to tady máme. Kampak si myslíte, že jdete?" rejpala Tayuya.
"My? A co tady děláte vy? Nemáte být na tréninku?" vrátila jsem jí to.
"Však my tam právě jdeme, ale co vy?"
"Už toho mám fakt dost. Shaannarou," řekla Sakura a v tu ránu všichni letěli a nabourali tak silně do hlavy, že nejspíš budou mít otřes mozku a na nic si nebudou pamatovat.
"Ty jo, dobře ty," řekla jsem.
"Ok, tak jdem," rozhodla Ino.
Abychom si to urychlily, tak jsme se odrazily a skákaly jsme ze stromu na strom.

Mezitím, co jsme skákal\ ze stromu na strom, začala jsem řeč, aby nebylo celou dobu trapné ticho.
"Takže, Sakuro, tobě se líbí Sasuke, viď?" nadhodila jsem.
"C-cože? P-proč to teď vytahuješ?"
"No jen tak, ale soudě podle tvý reakce hádám, že jo."
"Ne, nelíbí se mi."
"Ne vůbec," přidala se do diskuze Ino.
"Hele, ty drž zobák Ino-prasečino, tobě se zase líbí Sai."
"Sklapni, velký čelo, já nejsem do Saie."
"Ne, vůbec."
"Tsss. No a co Hinata, tý se zase líbí Naruto," řekla Ino, aby se vyhla diskuzi o ní a Saiovi.
"C-c-co, ne nelíbí," řekla Hinata a zrudla.
"Pane bože, uklidněte se. Radši se koukejte okolo, jaká je tady hezká příroda," řekla jsem zrovna, když jsme minuly jezírko, kde byly nádherné ryby a okolo poletovali ptáčci, ale bohužel tahle krásná příroda za chvíli zmizela a objevily jsme se v našem cíli.
"Tak jo, jsme tady," prohlásila Sakura.
"Tak jo, jste všichni připravení?" zeptala jsem se.
"Jo," vykřikly společně Sakura a Ino.
"N-ne tak úplně. Mě se to moc nezdá. Nevrátíme se radši?" zeptala se s malou nadějí na to, že řekneme jo, Hinata.
"Neboj se, Hinato, to bude dobrý, vždyť jsme tady čtyři schopní Geninové my se jen tak něčeho nezaleknem."
"Jo, jasně asi tak jako minule. Viď Drago?"
"Ale to bylo, protože byla tma a prostě jsme se lekly. Toť vše, Ino."
"Ok, ok hlavně klídek. Tak, zatím to tady, Hinato, prohlídni."
"D-dobře. Byakugan. Nic zatím nevidím."
"Tak fajn, tak jdeme," řekla jsem trochu nejistě, protože přeci jenom to nebylo zrovna nejhezčí a nejmilejší místo. Byla to hnusná část lesa, sluneční paprsky se tam dostávaly minimálně. Stromy neměly skoro žádné jehličí, a děsivé na tom bylo to,že na větvích byla napíchnutá mrtvá zvířata a nedaleko byla jeskyně. Když jsme přišly blíž, viděly jsme krev na zemi. Najednou jsme slyšely divný zvuk, tak jsme se otočily a viděly jsme tam medvěda a nějakýho divnýho ninju. Ten medvěd byl třikrát větší než obyčejný, měl jizvy po celém těle, svítily mu rudě oči a z tlamy mu kapaly zelený sliny.
Ten ninja na tom nebyl o moc líp. Měl jizvy po celém obličeji, zuby ostrý jak nějaký žralok a jako zbraň měl jakousi bleskovou katanu.
"Ale, ale Geninové z Listové, jaká čest to bude vás zabít."
"A sakra," zaklela jsem.