Hrob nemŕtveho 15 – EPILÓG

Hudba k epizóde:

https://www.youtube.com/watch?v=BGy-FSPYiyc

Na streche budovy Hokageho sa konala posledná rozlúčka so zosnulým hrdinom. Tenten, odetá v čiernom, s bielym kvetom v ruke stála v druhom rade a tíško znášala Leeho dojaté poťahovanie nosa po svojej pravici. Ona sama bola rozhodnutá uctiť si zosnulého dôstojným mlčaním. To, čo jej stekalo po tvári, boli iba kvapky dažďa, ktorý podčiarkoval melancholickú atmosféru obradu. Čo iné by to mohlo byť? Ukradomky sa obzrela. Trocha ďalej napravo stála Hana so svojou rodinou, zamračená, celá nesvoja. Iste, vadí jej, že sa obradu nemohli zúčastniť aj psy Inuzukov. Tradične sa to nepokladalo za vhodné. Hoci by Tenten bola ochotná staviť čokoľvek, že sa pod Kibovými šatami niečo pohlo. Úplne vpredu, vedľa Naruta utešoval Iruka plačúceho Konohamara. Hoci bol Tretí ako otec všetkým, práve on znášal jeho smrť najťažšie. Konoha utrpela, napriek víťazstvu, pred troma dňami veľké straty. Tenten ešte stále občas zabolelo zranenie, ktoré v boji utŕžila.

Ku koncu obradu vykuklo spoza mrakov slnko a pod jeho príjemnými lúčmi sa pomaly zberali domov. Náhle Tenten zbadala, že majster Gai kýva niekomu na pozdrav. Na okraji cesty si všimla mladú ženu v tmavomodrom odeve so striebornými vtáčikmi, vyšitými na ľavom rukáve. Tyrkysovú šatku, čo mala na krku hyzdila veľká hnedá škvrna. Ale najviac ju pútali jej oči, ktoré boli priam neprirodzene čierne, dokonca i bielko. Pravý opak Nejiho očí. Gai však nekýval jej, ale shinobimu s briadkou, ktorý stál po jej boku. Kapitán! Síce pochudnutý a bledý, ale živý!
„Tak ty žiješ? A to sme si už pripili na pokoj tvojej duše.“ vyhúkla Hana, ktorá sa tu znenazdania objavila, skôr, než sa Tenten zmohla na slovo. „Keď sa Haimaru vrátil bez teba a ty si viac ako týždeň nechodil, začali sme si pripúšťať najhoršie. V boji si nám chýbal.“ dodala vážne.
„Je mi to ľúto, nebol som sa sem schopný dostať kvôli utŕženým zraneniam.“ odvetil a sklopil zrak. Asi týždeň sa zmietal v horúčkach a striedavo strácal a nadobúdal vedomie. Akurát, že dokázal Hatsuyuki vysvetliť jej terajšiu situáciu – bolo zrejmé, že nebude môcť ísť po pomoc, keď ju majú všetci za mŕtvu, tak sa o raneného za ten čas starala sama, používajúc výbavu príručnej lekárničky a vlastné zdravotnícke vedomosti.
„Ako to nakoniec dopadlo?“ opýtal sa.
„No tak to by som chcela vedieť aj ja. Zjavne sa nám to celé vymklo z ruky, ale Tretí to zobral pokojne. Nahlásila som, že Jashin je mŕtvy, takže bez ohľadu na škody, ktoré utrpela Yugakure, bola misia technicky úspešná. Je Jashin mŕtvy, však?“
„Áno, už s ním nebudú problémy.“ odvetil Palantir a vrhol pohľad na Hatsuyuki. Teda aspoň dúfal. „Ako to celé zobrala Yugakure? Predpokladám, že sa na nás sťažovali, po tom, čo fakticky zanikol klan Surejji a celá jedna elitná jednotka bola vyhladená. Čudoval by som sa, keby nám to nedávali za vinu.“
„No tak práve toto ani tak nerozmazávali, keďže boli do vraždenia zapletení ich vlastní ľudia. A stalo sa ešte aj niečo iné, čo nemôžu hádzať na nás – ten Hidan im unikol, napriek tomu, že ho riadne zaistili. Stráže si neuvedomovali, čo vlastne znamená, že je nesmrteľný a doplatili na to životom. Každopádne by som povedala, že im dosť odľahlo, keď už jashinisti nemajú dôvod potulovať sa po okolí a prípadne zavraždiť tu a tam nejakého turistu. Sľubujú si príjmy zo sprístupnenia „Jashinovej hrobky.““
„Veď tam už nič nie je!“
„To vieme my, vedia to oni, ale prichádzajúci turisti uvidia iba repliku Jashinovho ľadového väzenia so šmuhou niekde uprostred.“
„No tak, nechcete snáď stráviť mladosť rečnením na ulici?“ vložil sa do celého náhle Gai a s ohromným entuziazmom začal Palantirom triasť, až sa ten sotva držal na nohách. Pri tom sa ale ukradomky díval na Hatsuyuki a obočie mal zježené tak, ako keby nad niečím úpenlivo rozmýšľal. „Pozývam ťa na skorý obed, vidím, že to potrebuješ a pri tom erudovane povieš, ako sa držala Tenten na vašej misii. Sama mi doteraz dávala iba vyhýbavé odpovede a hovorila niečo o upratovaní a čistení – súdim, že to musel byť od začiatku do konca strhujúci masaker.“
„No super,“ vzdychla si Tenten, „už len toto dnes chýbalo.“ Ale musela priznať, že aj sama mala množstvo otázok, ku ktorým sa kvôli Hane nedostala.
„Tak ideme!“ skríkol Gai, keď Palantir súhlasil. Ťahajúc ho vyrazil, no náhle zastavil, prudko sa otočil a ukázal prstom na Hatsuyuki. „Už to mám! Niekde som ťa už videl!“

„Ta je tak velká!“ žasla nad rozsáhlostí poničené Konohy, když ji vzal na vyhlídkovou plošinu u monumentu Hokágů. „Jak dlouho potrvá, než ji opravíte?“
„Nevím, dlouho snad ne,“ odpověděl neurčitě a podmračeně sledoval její bledou tvář. Vlastně nebyla její, ale obě ženy si byly natolik podobné, že už ty drobné rozdílné detaily ani nevnímal. Co ho ovšem znepokojovalo, byl smutný osamělý pohled, který měla v očích pokaždé, když se na něj podívala.
„Něco je špatně,“ odhodlal se kousnout do červivého jablka.
„Prosím?“ pokusila se o úsměv, ale ten pohled ji znovu prozradil.
„Porazili jsme Jashina a přežili a ty z toho nemáš radost?“
„Samozřejmě že jsem ráda, že je pryč a že jsi se uzdravil...“
„A ty?“ měl neblahé tušení.
„Já? Já jsem přece mrtvá,“ naklonila hlavu a nechala vítr, aby si pohrával s jejími ebenově černými vlasy, které byly teď o poznání delší.
„Neříkej nesmysly, Hatsuyuki!“ okřikl ji podrážděně. „Dostala jsi novou šanci na život...“
„Ne,“ zarazila ho, „dostala jsem jen trochu času. Ale jsem za něj vděčná. Vždyť komu se to poštěstí?“
„Jak to myslíš – trochu času? Přece dokud tu techniku nezruším...“
„Ale ty to uděláš,“ ujistila ho.
„Cože? Nikdy!“ nechápal, proč říká takové nesmysly.
„Ale ano, za rok to uděláš,“ odvrátila se od něj.
„A proč bych měl?!“ lomcoval jím vztek.
„Protože tě o to požádám,“ odzbrojila ho.
„Hatsuyuki, prosím...“
„Tohle tělo mi nepatří. Je její a já jsem jenom parazit.“ Bolelo ho, když takhle mluvila. „A ona neodešla, pořád tam je - skrčená a utlačovaná.“
Pravdou bylo, že neměl tušení, co se stane, když použije Edo Tensei na tělo, jenž obývají dvě duše. Vsadil by se, že ani Druhý by to nevěděl s jistotou. Ale neměl na vybranou, musel jednat rychle a tohle mu v dané situaci přišlo jako nejlepší řešení. Vlastně to bylo jediné řešení. Ale že by po takové technice duše pradávné Surejji zůstala, bylo pro něj přesto nemyslitelné.
„Není možné, aby...“
„Cítím ji! A můžu ji i slyšet.“
„Skrz telepatické pole?“ vysoukal ze sebe šokovaně a sledoval, jak téměř neznatelně přikyvuje. „A proč zrovna rok?“
„Dala mi ho. Je to odměna za to, že jsme nedopustili, aby Jashin zpustošil svět. A pak tento svět opustím, přesně tak, jak to mělo být,“ její vyrovnaný hlas ho trýznil. Měl chuť křičet, praštit do něčeho, ale nic z toho neudělal, jen se tiše vpíjel do její krásy.

„Až tohle skončí, ukážeš mi svět? Chci vidět úplně všechno. Co říkáš? Najdu pohádkový poklad a najmu si tě jako ochránce. Nikdy mě neopustíš. Viď, že mě nikdy neopustíš?“
A já jsem odkýval všechno, co říkala, protože jsem nechtěl, aby se přestala usmívat.

„Ukážu ti svět!“ vyhrkl najednou.
„Cože?“ udiveně na něj pohlédla.
„Kdysi jsem slíbil, že ti ho ukážu a teď hodlám ten slib splnit. Pokud o to stále stojíš...“
Se slzami v očích se k němu otočila. Nebyl to výraz, ve který doufal. Věřil, že uvidí radost, že se konečně upřímně usměje, ale byla dál zahalena závojem zármutku. Nevadí. Má rok na to, aby jí úsměv vrátil, aby jí vše vynahradil.
„Nikdy tě neopustím!“

Pátá. Tak tahle žena zaujme místo po Třetím? Proč zrovna Tsunade-hime? Ještě před nedávnem by byl na pokraji nirvány, když by se vrátila do vesnice, byť za cenu toho, že se ujme nejvyššího velení, ale teď se nad tím jen smutně pousmál. Stál na pomezí Konohy, opíral se o obrovská dřevěná vrata a hleděl do dálky. Tak jako tenkrát. Jako tehdy, když viděl Tsunade naposledy, když zmizela z jeho života. Však o ni nešlo. Zavřel oči a vybavil si siluetu dívky, která cupitala po jejím boku - její věrná společnice. Shizune... Vrátí se. Konečně budou jeho letité modlitby vyslyšeny, ale jeho to netěšilo. Vlastně při vzpomínce na ni necítil nic, jen prázdnotu a chlad. Otočil se a pohlédl na ženu, která stála vedle něj, na ženu která mu ji vždy až bolestně připomínala a on si teď nebyl schopen vybavit proč vlastně. Promnul si čelo a udělal první krok z vesnice, koneckonců měl před sebou důležitou misi a bylo nutné na ni vyrazit co nejdřív, jelikož čas je neúprosný. Nemohl se ale zbavit obav, jestli bude vůbec schopný ji splnit, jestli skutečně dokáže učinit Hatsuyuki ještě šťastnou, ale hodlal tomu obětovat vše.

Vzduch v temnej kobke pod palácom bol ťažký, naplnený nepríjemným pachom rozkladu. Zanechala to tu v náhlivosti a tie časti tela, na ktorom práve robila experimenty, čo pred tým neuložila do liehu, odvtedy nikto neodpratal. Nepríjemný vedľajší efekt hrôzy, ktorú Shikamonino laboratórium budilo v osadenstve paláca. Ale možno je to tak lepšie. Hrôza je jej najúčinnejšou zbraňou, dáva jej prevahu nad inými. Tak napríklad nad štvoricou mužov, ktorí veľkoryso financovali jej výskum a teraz tu stáli zjavne očakávajúc výsledky.
„Dospeli ste k nejakému pokroku? Pochopte, Váš náhlivý odchod v nás vzbudil nádej, že došlo k ničomu dôležitému, k nejakému prielomu.“ ozval sa ako prvý Batori, asi najdrzejší z tejto štvorice. Neodpovedala mu. Vedela, že si to môže dovoliť.
Aký je vôbec výsledok jej cesty? Zistila, že jej spojka u jashinistov ju podrazila a dlhodobo zavádzala. Dostali sa omnoho ďalej a s pomocou tej trochy Mikasinej krvi, ktorá im ostala spred desiatich rokov dokázali vytvoriť Hidana. Nie je síce dokonalý, ale je to pokrok. A potom tá záležitosť s odpečatením Jashina. Nedokázala zistiť, či sa to podarilo alebo celé dopadlo fiaskom a zničením tej obludy, no keby áno, musela by svoj plán urýchliť. Má predsa konečne stopu, ktorú jej tak dlho tajili.
„Aké výsledky nám môžete uká...“ začal znova Batori, no zarazil sa, keď kusarigamou rázne zmietla obsah stola na zem. Boli tam aj niektoré dôležité vzorky, ale nevadí. Videla úľak v očiach prítomných a to jej za to stálo. Nesmrteľnosť pre tieto kreatúry? Kdeže. V skutočnosti si svoje životy skrátili, lebo ich už čoskoro nebude potrebovať. Už čoskoro.
„Som už iba na krok od prielomu.“ ozvala sa, keď sa nabažila ich neistoty. „Potrebujem nájsť jedno konkrétne dievča menom Mikasa. Teraz by mala mať asi 13 rokov. Dám vám jej popis a informácie o tom, kde sa jej stopa pred desiatimi rokmi stratila. Nájdite ju!“