Hinatino přemýšlení

Po celém dni úmorné práce jsem se konečně zastavila a koukla na tebe a naše děti, jak spíte na velké houpací síti a musela jsem se usmát. Taky mě to přivedlo na myšlenku o nás.

Viděla jsem tě a zamilovala si tě na první pohled. Byl jsi sám a já byla moc stydlivá abych tě oslovila. Ach po všech těch letech mě stále dokážeš dostat na kolena pouhým vyslovením mého jména.
Pamatuješ? Tehdy v nemocnici jsi mi sáhl na čelo a já celá hořela. Zpanikařila jsem a dala ti hlavičku tak silnou, že jsi letěl přes celou místnost. Vzbudila jsem se na pokoji kde na mě čekali mí přátelé...
Tvrdě jsem dřela abys na mne mohl být hrdý, abys mne uznal. Pak jsi odešel abys byl silnější a i já se snažila. Když jsi tu nebyl, dala jsem do toho vše a myslela, že když se vrátíš, budu to zvládat lépe. Jenže když jsi mě po té dlouhé době zase oslovil, znovu jsem omdlívala. A bylo to stejné jako dřív. Tys šel přede mnou a dělal úžasné věci, jako by to byly ty nejmenší samozřejmosti na světě. A to vše s úsměvem a optimismem tobě tak vlastním. Ukazoval jsi všem jak jsi silný a všichni tě obdivovali. A já tě stále sledovala z povzdálí a žasla nad tebou. Je pravda, že jsi byl často zbrklý, neuvážený a roztěkaný, ovšem, vždy jsi zvládl vše, co jsis předsevzal. Nikdy jsi neporušil slovo, nikdy jsi nepadl, aniž bys nedokončil to, co sis vzal za úkol a já nevěděla, kde na to vše bereš sílu.
Když přišla válka, málem jsi zemřel. Ale zase jsi vstal, znovu a znovu. Tehdy už jsem stála po tvém boku. Znovu jsi nás všechny zachránil a znovu tě všichni milovali. Znovu jsem se chtěla stáhnout do ústraní, ovšem tehdy už jsi mě jít nenechal. Následoval začátek toho nejúžasnějšího života co mě mohl kdy potkat. Naše svatba, první dítě, pak další. Stěhování do většího domu, první společný mazlíček. Narozeninové oslavy, svátky a výlety. A stále jsi nás všechny ochraňoval. Ovšem, zažili jsme i smutné chvíle. Úmrtí přátel, rodiny, tyto ztráty se nevyhly ani nám. Při všech jsme se ale podrželi navzájem.
Už tehdy, když jsem na tebe koukala zpoza otce, jsem věděla, že budeš ty ten pravý. Miluju když mi jen tak, celý zmatený přineseš květiny, když jdeme spát a ty si mě přitáhneš k sobě a políbíš mě do vlasů, když mi běžíš půl míle napřed když se vracím z mise abys mne mohl přivítat. Pro všechno tohle a ještě víc, tě nadevšechno miluji Naruto. Přísahám, že budu pro tebe to samé co ty pro mne až do konce našich dnů.

Teď se probouzíš a já se usmívám. Ptáš se nad čím přemýšlím a já odpovídám, žes zase slintal ze spaní. Zděšeně si sáhneš na tvář a vzápětí už začíná zběsilá honička po domě, která končí tím že mě zlechtáš a přidají se k nám děti. Nakloníš se ke mě a políbíš mě a já jdu dělat večeři, zatím co si jdeš znovu hrát s dětmi tak jako vždycky...