Ayano => Kakashiho cesta k lásce. 5.část...The End :D

Nejednou za nimi něco zašustilo, Kakashi se otočil a jen tak, tak stihl uhnout kunai, který právě prosvyštěl kolem jeho hlavy.

Kakashi položil Ayano na zem a vytáhl s taštičky pár shurikenů, hodil je do křoví, ze kterého vylétl kunai. Ve křoví to znovu zašustilo a vyběhl z něj mladý ninja, měl stejný znak jako Ayano, ale ta si toho nevšimla, byl tak rychlý, že to postřehl jen Kakashi, který ho v čas zastavil, strčil mu do cesty nohu.

„Co to? Panebože, já sem ale idiot. Nechte mě, pusťte mě.“ Chlapec sebou házel ze strany na stranu, Kakashimu silně připomínal Naruta, taky takové neomalené hovádko, sehnul se k němu a chytl ho za tvář, natočil ho pravým okem k sobě,
„kdo jsi? Jak se jmenuje tvůj klan.“ Zkoumal Kakashi jeho znak pod okem, byl stejný jako měla Ayano.

„Jmenuji Daichi Komono, jsem synem vůdce klanu, samozřejmě, že i pitomci dojde, že klan se jmenuje Komono, ale to není podstatné, hlavní je, že vy chráníte ženskou, která unesla několik členů našeho klanu, včetně mé sestry Ayano! To je neodpustitelné, unesla už několik mých příbuzných, nejprve unesla mojí sestřenici Aiko, ta se radši zabila, než aby žila s ní, pak unesla dalších několik lidí, všichni zemřeli její rukou, ani nevíme jestli Ayano pořád žije! Moje matka, její matka čeká tam u hranic na svou dceru a s ní je tam i dcera téhle harpie, drží ji jako rukojmí a já nechci, aby ji zabili hned, co se shledá s dcerou. Proto ji musím zastavit ještě dřív, než ji zabijí, chtěl bych svoji matku ještě vidět, chtěl bych, aby se postarala o moje děti, a takhle ji akorát zabijí.“ Smutně se díval na Kakashiho, který ho pořád držel u země, Kakashi se ohlédl za Ayano, nebylo jí dobře, najednou se chytla za břicho a zaúpěla bolestí,
„Ayano není ti nic? Co tě bolí, kde tě to bolí?“ Kakashi hocha hned pustil a přiskočil k Ayano, kluk se podrbal na hlavě a prohlížel si ji,
„ty jsi Ayano?“ optal se jí.

„Jo, ale teď není čas na řeči, Kakashi tady mě to bolí a hodně,“ ukázala si na břicho, přesněji na žaludek, najednou jí vyhrkly slzy a sklonila hlavu, chlapec k ní přiskočil a zvedl jí hlavu, jakmile uviděl znak pod jejím okem, zajásal radostí,
„konečně! Teď musíme rychle k hranicím za mámou, jak rád tě vidím, já jsem tvůj bratr, narodil jsem se rok po tom, co tě unesli, jsem tak šťastný.“

„Co se to tu děje? Kakashi kdo to je? Co tu chce? Já jsem šla dál, otočím se a vy nikde, kde jste se flákali?“ žena stála, ruce v bok a tvářila se dost nevrle. Hoch zvedl Ayano, byl na svůj věk dost silný a vysoký, Kakashi by do něj neřekl, že je mladší než Naruto. Prošel kolem paní a řekl:
„pokud chcete vidět svou dceru živou, tak půjdete se mnou až k hranicím, necháte Ayano odejít s námi a pak si svou dcerunku odvedete pryč!“

Kakashi šel za ním jako stín, bylo mu jedno co je mezi klanem Ayano a Vodopádovou, ale plést se do toho nechtěl, chtěl jen aby Ayano ve zdraví přežila.

Šli klidným krokem k hranicím, zbývalo už jen pět kilometrů a Ayano se cítila pořád hůř a hůř, Kakashiho něco napadlo, šel za Daichim a řekl:
„až tohle skončí, tak vezmu Ayano do Konohy, naše hokage je jedna z nejlepších lékařských kunoichi. Uzdraví ji.“ Kakashi se podíval na Daichiho a ten hned poznal, že Ayano nebolí hlava, ale je to vážné.
Došli k hranicím, tam na ně už čekala Kokoa, dcera velitele Vodopádové, a s ní i matka Ayano a Daichiho.

„Henge,“ Daichi se přeměnil ve velitelovu ženu, tu pravou pak s Kakashim schovali svázanou ve křoví. Došli až k místu, kde se měli střetnout, Ayano si stoupla, ale pořád nebyla v pořádku, stoupla si jen proto, aby si nepřipadala jako mrzák.

„Mami, já nevim, jak na to mám reagovat,“ Ayano se dívala matce do očí a pak se otočila ke Kakashimu, jako by chtěla nějakou radu,
„jdi a obejmi ji, nemysli na to, že ji neznáš, prostě jdi.“ Ayano se na něho usmála a objala matku. Daichi, převlečený za ženu, dal dívce pokyn, aby sklonila kunai, který měla kousek od zad jeho matky.
„Tak teď jde Ayano s matkou a Kakashim do Konohy, jsou tam nejlepší doktoři. My teď půjdeme domů.“ Daichi se otočil a dívka šla naivně za ním.

„Stát! Myslíte si snad, že vám na tohle skočím? Mami hned tě od tamtud vytáhnu. Ale nejdřív…Skrytý vodopádový styl: Vodní čepel,“ dívce najednou vytryskla voda z ruky a zpevnila se ve tvaru malé čepele, přiskočila k Daichimu, který se mezitím změnil do své podoby, „vy mi dejte Ayano a já vám dám tohohle spratka.“ Ayano začalo zuřit:
„Ne! Bojuj se mnou! Nedám ti moji rodinu hned po tom, co jsem ji našla.“ Z Ayano začala tryskat čakra ocasého démona, byla vzteky bez sebe. Ani si nevzala svůj meč a rozeběhla se proti dívce, ta odhodila Daichiho a postavila se Ayano do cesty.

„Úžasný. Taková rychlost,“ Kakashi se nestačil divit, Ayano těsně před dívkou zmizela a objevila se pod ní, „jeden, dva, tři, čtyři.“ Kakashi počítal údery, kterými Ayano kopala dívku do vzduchu, trochu mu to připomínalo sty Leeho. Když se Ayano dostala nad ní, složila pečeť:
„Technika velké ohnivé koule,“ plameny zasáhly dívku, Ayano zase zmizela a odkopávala ji, víš a víš, „oheň: technika bájného ohnivého fénixe,“ několik malých ohnivých koulí zasáhlo dívku do břicha, „teď se rozluč se životem.“ Ayano za dívkou se jen usmívala, pevně ji chytla a změnila polohu, teď byly obě hlavou k zemi. Na poslední chvíli se Ayano pustila a dopadla na nohy, ale dívka už takové štěstí neměla.

„Jsi v pořádku?“ přiskočila k Ayano matka,
„já potřebuju doktora,“ poslední slova, která řekla.
Probudila se v bílém pokoji, na stolečku byly květiny a v okně zářilo slunce.

„Děkuji, Ino, jsou nádherné,“
„Kakashi-sensei, poslední dobou tu nakupujete květiny denně, nemáte snad slečnu?“ Ino, se zvědavě naklonila přes pult, Kakashi se jen usmál a odešel.
„Kakashi-sensei, pojďte na ramen, včera jste neměl čas, a předevčírem taky ne. Vlastně, od tý doby co ste se vrátil z mise, furt někam chodíte.“
„Naruto, zítra půjdeme, já platím.“ Zamával Narutovi a ten se usmíval od ucha k uchu.

„Kakashi? Kde to jsme?“ Ayano se otočila ke Kakashimu, který dával kytky do vázy,
„jsi v Konoze, tvoje rodina šla domů, zítra si pro tebe přijdou, máme málo času. Můžeš vstát?“
„ano, kam chceš jít?“
„ukážu ti to tu.“
Vyšli z nemocnice, venku bylo nádherně, slunce svítilo a na nebi nebyl ani mráček. Kakashi vzal Ayano k sochám pěti Hokage, na trh, do knihovny, i krámu s ninja potřebami, vzal ji všude, jen ne na ramen a k sobě domů.
„Moc sem mi Konoha líbí, tak zase zítra,“
„Jo.“ Kakashi sklesle odešel domů. Ayano v nemocničním pokoji sledovala vycházející hvězdy, slzy se jí vlily do očí,
„ne, nesmím brečet. Co mám dělat, zůstat tady nebo jít k rodině?“ Ayano si obula boty a vyšla z nemocnice, chvíli před ní jen tak postávala, ale po deseti minutách odešla, šla se projít.

Procházela prázdnými ulicemi a sledovala pomalu mizející světla v oknech domů, pohlédla na sochy ve skále, někdo tam stál, někdo stál na hlavě čtvrtého Hokage. Šla pomalu, ale zrychlovala, chtěla vědět, kdo tam stojí.

„Nemůžeš spát?“ optala se blonďáka a sedla si na podobiznu Tsunade.
„Přemejšlím, nevím, co mám dělat, co ty tu chceš, ještě sem tě ve vesnici neviděl.“
„Mě neřeš. Jsem tu jen dnes a zítra půjdu domů. Co tě tak trápí, že jsi v tuhle hodinu venku?“
„Jedna holka, moje kamarádka mi řekla, že mě miluje. Já nevim co mám dělat, mám ji taky rád, ale nevim, co přesně k ní cítím, možná to bude něco víc, ale nedokážu to popsat,“
„kdyby umřela, byl bys smutný? Kdyby ji někdo zabil před tvýma očima, zuřil bys? Kdybys mohl, políbil bys ji?“
„jo, jo, jo! Děkuju, děkuju. Víš, šel jsem sem, abych se poradil s tátou, ale ten se mnou nemluví. Sochy přece nemluví.“
„aha, kdo byl tvůj táta?“
„on byl ten nejlepší Hokage, chci být po něm. Já se jednou stanu Hokage, budu lepší než on.“
„to je hezký. Měl bys jít domů, je pozdě, já už taky jdu.“
„počkejte, já vás doprovodím, ale kam jdete?“
„do nemocnice.“ Blonďák doprovodil Ayano do nemocnice, ani se nezeptal, jak se jmenuje, ale ona mu to ani nechtěla říct.

Druhý den se Ayano probudila a vedle už seděl Kakashi,
„mám na dnešek program, půjdeš se mnou?“ otázal se Kakashi,
„ano, kam chceš jít?“
„to je překvapení.“
Ayano se oblíkla a rovnou si vzala i věci na cestu domů. Šli jen chvilku, Kakashi se zastavil a řekl:
„tady počkáme na jednoho kluka, na Naruta, půjde s námi.“ Po chvilce se přiřítil blonďatý kluk, se kterým Ayano mluvila noc před tím,
„ahoj, Naruto,“
„ahoj Kakashi-sensei,“ Naruto se na chvilku zarazil, když uviděl Ayano s Kakashim, ale pak slušně pozdravil: „dobrý den, já jsem Uzumaki Naruto,“ podal Ayano roku,
„já jsem Ayano Komono, ráda tě poznávám, Naruto,“ usmála se.
Zase vyrazili na cestu, bylo ticho, nikdo nepronesl ani slovo, ale Naruto se na chvilku zastavil, když viděl, jak Kakashi chytil Ayano za ruku, ta mu ji jen ještě pevněji stiskla.

„Jsme tu.“
„Vážně jsi mě chtěl vzít sem?“
„Juchů, Kakashi-sensei nekecal jste, moc vám děkuju.“ Naruto vběhl do krámku s nápisem Ichiraku ramen,
„tak tady dělají ten nejlepší ramen na světě? Tak to musím uchutnat,“ Ayano vběhla do krámku hned po Narutovi.

„Jsem rád, že sem ji sem vzal.“ Kakashi vstoupil do krámku a tam už seděla Ayano s upřeným pohledem na Naruta, před každým už ležely dvě prázdné misky, když Kakashi dojídal tu svou, leželo tam dohromady dvacet misek. Deset po Narutovi a deset po Ayano,
„já to vzdávám, vyhráls Naruto. Bylo to vážně vynikající, měl jsi pravdu Kakashi, opravdu tu dělají skvělý ramen. Kakashi, jak to jíš? Proč si tu masku nesundáš? Budeš jí mít akorát od vývaru.“
„nechci si ji sundat. Chci, abys byla jediná, kdo mě bez ní může vidět.“ Naruto se zarazil:
„tys ho už bez ní viděla? Jak vypadá?“
„to je tajemství, naše velké tajemství.“ Ayano s usmála na Kakashiho, ten ji chytl za ruku a taky se usmál.

Po jídle se rozloučili s Narutem a šli k hlavní bráně, Ayano už měla brzo odejít, stavili se ještě u Ino pro nějaké květiny, jakmile odešli Ino zavřela krám a utíkala za Shikamaru,

„Shikamaru, Chouji, Sakuro, vy jste tu všichni to je dobře, Kakashi-sensei má holku, jdou spolu k hlavní bráně, honem musíme sehnat ostatní, sejdeme se u brány.“
„cože?“ Sakura se nestačila divit, ale to už Ino a ostatní uháněli za přáteli.

Po deseti minutách se sešli na blízké střeše, ze které byl náramný výhled k bráně.
„Tomuhle se říká síla mládí, do toho Kakashi-sensei,“
„Sklapni Lee, sedni si a koukej.“ Tenten okřikla Leeho a ten si poslušně sedl, na střeše byl tým 10, 7, 8 a tým Gai.

Všichni sledovali Kakashiho jak se loučí s Ayano, všichni byli jako na trní, jen Narutovi tekli slzy:
„to je tak smutný,“
„ticho Naruto, kazíš atmosféru.“

„Tak to je už asi naposled co se vidíme. Měj se hezky a dávej na sebe pozor, a ještě, miluju tě.“ Ayano začaly téct slzy, když se loučila s Kakashim,
„já chci, abys tu zůstala. Nemusíš přece odcházet. Nikam nechoď,“ Kakashi objal Ayano a pevně ji k sobě přimáčkl, „miluju tě.“
V dáli byl rozpoznatelný Daichi, mával na Ayano, aby už šla. Ta Kakashiho políbila:
„někdy se uvidíme.“

Se slzami v očích vycházela z Konohy, slzy se jí třpytily na tvářích, diváci na střeše začali plakat, až na Nejiho a Shikamarua, ten si myslel, že je to vopruz.

Kakashimu stekla po tváři slza, to Ino, Sakuru a Tenten rozbrečelo ještě víc, Hinata se jen červenala.
„Kakashi-sensei, jste v pohodě?“ Naruto zase jako první stál u Kakashiho a plácl ho dlaní na rameno, Kakashi si utřel slzu,
„sem v cajku, jen chci jít domů.“ Vyškubl se Narutovi z pod ruky a namířil si to domů.

Naruto si vzpomněl na to co mu Ayano večer říkala. Rozběhl se za Hinato:
„Hinato, počkej na mě. Můžu tě doprovodit domů?“
„N-Naruto…jo.“
„Hele nechtěla bys jít někdy, třeba, kdyby si měla čas, na rande? Jen tak, třeba na ramen nebo se projít.“
„N-Naruto, jasně.“ Hinata byla nadšená.
„Naruto, Hinato. Počkejte na mě,“ Sakura doběhla pár a hned se začala ptát: „Naruto, ty víš, kdo to byl? Ta slečna, co měla s Kakashim? Myslíš, že ji měl moc rád, když brečel? Chudák, jak mu asi je? Myslíš, že se přes to přenese stejně rychle jako ze smrti sestry? A hele, víš, Ino říkala, že jí kupoval každý den květiny. Jak dlouho tady asi byla? Znals jí?“
„Sakuro, prosimtě, nech Kakashiho bejt, já sem jí neznal tak dobře, ale vim, že jí měl rád. Teď to nechci probírat, a kdyby ti to nedošlo, tak by nebrečel jen kvůli nějaké holce, musel jí milovat! Myslim, že se z toho zas tak rychle nedostane.“ Naruto byl docela podrážděný, bylo mu Kakashiho líto.

Po roce, si Tsunade nechala zavolat tým 7,
„Kakashi, tvůj tým má misi. Ve vesnici nedaleko hranic, řádí nějakej ninja skrytý Zvučný a vy ho musíte zneškodnit, zabil tam už víc jak sto lidí,“
„Dobře, ale kde je Sai?“
„ten má něco jiného, dostal misi od Rootu a já mu povolila ji splnit. Takže jdeš jen ty, Sakura a Naruto. Ste dost dobří i bez něho.“

„Ani sem nestihl oslavit to, že jsem chuuninem, až se vrátíme, tak to oslavíme!“
„Naruto, to je jasný!“ Sakura byla ráda, že už jsou oba chuuniny.
„Jen se mějte na pozoru, kdykoli na nás může ten blázen zaútočit,“ Kakashi se opatrně rozhlížel kolem sebe, už byli kousek před vesnicí, kde řídil ten ninja.

„Šánnaró!“ Sakura praštila pěstí do země, ta se zdvihla i se stromy a na jednom kusu zvedající se země, klečel ninja ze Zvučné,
„támhle Kakashi-sensei.“
„Dobrá práce Sakuro.“ Kakashi se rozeběhl k ninjovi,
„Tajuu Kage Bushin no Jutsu, uhněte Kakashi-sensei, tohle nechte na mě.“
„moc si věříš Naruto, on zabil stovku lidí i ninjů, měj se na pozoru.“

Narutovi klony se vrhali na ninju, ten jejich útoky odvracel, jako by to nic nebylo, „Rasengan,“ Naruto se snažil zasáhnout ho Rasenganem, ale ninja stále uhýbal, ani jednou ho netrefil. Kakashi chtěl do boje zasáhnout, ale pokaždé ho zadržel Naruto, spíše jeho klon.

„Takhle vyplýtváš moc chakry a nebudeš mít energii k bránění, Naruto,“ Sakura volala na Naruta, ale marně, ten se totálně ponořil do boje, „Naruto, co to děláš?! Naruto ne!“ zachytila jeho ruce, zrovna když se chystal vytvořit Rasen Shuriken, ublížil by i sobě a bylo to příliš nebezpečné.
„Co, co to děláš?! Už jsem ho skoro měl,“
„tohle není obyčejný ninja, viděls, jak uhýbal tvým útokům, je rychlý a dost dobrý na to, aby uhnul i tomuhle. Musíš mít nějaký plán a nevrhat se do všeho po hlavě!“
„a-ale tohle měla bejt poslední rána. Zkazila jsi to, Sakuro.“ Naruto uraženě odešel, ninja ze zvučné ho pozoroval, jak odchází, byl z toho trochu mimo, ale pak pokrčil rameny a zadíval se na Sakuru.

„Co se tak díváš? Mám ti jednu fláknout?“ povytáhla si své rukavičky a prokřupala všechny prsty, „sem připravená.“
Sakura jeho útoky dlouho odvracela, ale on se vyhýbal i těm jejím a to hodně dobře, neměla žádnou šanci ho zasáhnout, nakonec Sakura omdlela vyčerpáním. Naruto si mezitím někam uraženě odešel, což poslední dobou bylo čím dál častější.

Byla řada na Kakashim, ten si zatím dočetl knihu, kterou od odchodu Ayano neotevřel, teď mu to přišlo vhod, žáci bojovali a on měl čas na svoje hoby. „Tos odpadla dost brzo, nejsi jako Naruto.“ Vytáhl si čelenku, ale ani to dělat nemusel, chlap sebou najednou trhl a stál bez hnutí. Kakashimu to přišlo divné, ale najednou sebou ninja škubl a z jeho břicha vyletěly dva pruhy látky, roztrhly chlapa napůl, „ještě, že Sakura omdlela, jinak by to s ní seklo.“ Řekl si Kakashi sám pro sebe.

Pozorně se zadíval, viděl jen stín v dálce, ke kterému se sbíhaly pruhy látky, už věděl, že to byly dlouhatánské rukávy nějaké ženy s krátkými vlasy zahnutými k obloze, měl z ní zvláštní pocit. Najednou se k ženě někdo přiřítil a objal ji,

„Kakashi-sensei, pojďte se sem podívat, vemte i Sakuru, to budete koukat, kdo sem přišel,“ Kakashi poznal narutův hlas, vzal do náruče Sakuru a šel směrem k němu.

Čím blíže byl Narutovi a ženě tím je viděl líp, žena měla červené vlasy, zářily jí oči a vypadala skoro jako,
„A-Ayano? Jsi to ty?“
„Kakashi…já…ehm, dobré odpoledne, jak se ti po mě stýskalo?“
„co tu děláš? Myslel jsem, že tě už nikdy neuvidím,“
„mně se tolik stýskalo, že sem to nemohla vydržet, pořád jsem na tebe myslela a tak jsem se rozhodla, že půjdu za tebou,“
„j-já,“ Kakashi neměl slov a radši Ayano pořádně objal, Naruto, který podpíral Sakuru, se jen usmíval,
„hele, Ayano, sice sem tě znal jen den, ale neměla jsi dlouhý vlasy?“
„no, víš Naruto, byly dost velkou přítěží, furt sem si je máčela do jídla,“ smála se Ayano a prohrábla si své krátké vlasy: „Kakashi, možná jsou kratší než ty tvoje.“ Prohrábla vlasy i Kakashimu.

„No tak tuhle misi bychom měli, jdeme domů. Ayano, půjdeš se mnou, ale už nikdy nebudeš moct odejít, rozmysli si to.“ Kakashi držel Ayano za ruku a dělal psí oči,
„jdu s tebou, ale bydlím u tebe, a z toho se nevykroutíš.“

Ayano se stala kunoichi Lystové a žila spokojený život po boku Kakashiho, který prožíval nejlepší léta svého života. Dokonce měli i dítě, malého syna, Ayano trvala na tom, aby se jmenoval, Sakumo, jako Kakashiho otec. Kakashi nenamítal, nemohl. Pokaždé, když Ayano něco řekla, muselo to tak být. Byli šťastní, prožili spolu dlouhá léta, Sakumo byl dalším geniálním ninjou konohy a byl hlavně po otci, v 6 dokončil akademii a byl jedním z nejmladších chuuninů všech dob, až podezřele se Kakashimu podobal a holky na něj letěly jako dříve na Sasukeho.

Jak umřeli, nevím. Ale jedno je jisté, tohle je konec jejich příběhu.