Geniální nápad 04

Co se to proboha děje?“ ptala se růžovláska sama sebe.
„To je už třetí editorka, co tak náhle zmizela bez jediného vysvětlení,“ zabědovala.
„Vážně je to divné, to abych to vzala za ně. Třeba se objeví,“ snažila se být optimistická, ale i tak z toho neměla dobrý pocit.
..
„Vychází to lépe než jsem čekal,“ zasmál se Sasuke sám pro sebe.
„Teď ještě musím přijít na to, kdo je hlavní editorka,“ zapřemýšlel v duchu.

Mezitím někde v Konoze si jeden mladík prohlíží prazvláštní dopis.
„Co zase chtějí?“ zeptal se v duchu. Původně chtěl ten dopis zmačkat a vyhodit, jelikož si myslel, že je to zase jedna z těch super výher samozřejmě, když si něco objednáte, ale zaujala ho zvláštnost dopisu. A tím bylo, že neměl známku a byl v čistě bílé obálce bez jediného textu nebo tak.
A proto se rozhodl onen dopis důkladněji prozkoumat. Opatrně ho otevřel a vytáhl bílý papír s textem.
„Milý muži ve zbrani. Jsem jen obyčejný muž stejně jako vy... A proto vám jako váš „přítel“ píšu tento dopis. Byl jsem velice rozzloben, když jsem na internetu narazil na jednu stránku. Nebudu vám zbytečně vypisovat, co moje nebohé oči viděly, protože by jste mi stejně nevěřili. Proto bude lepší, když se přesvědčíte sami. Nuže do internetového vyhledávače zadejte tuto adresu: jesitni-arogantni-sebestredni-sovinisticti-chlapy.oz Sami uvidíte... S pozdravem Muž ve zbrani.
P.S. Pořádně se poté podívejte na správce sekce, kterou určitě nepřehlédnete...“
..
„Co to má znamenat?“ zeptal se sám sebe „Asi nějaký vtip,“ zamyslel se ale jeho zvědavost zvítězila a proto zasedl k počítači a zadal onu adresu do vyhledávače. Na chvíli ztuhnul při pohledu na Sasukeho.
„Patří ti to,“ zašklebil se nad tou fotkou a sjel myší níže kde spatřil svoje jméno, na které bez zaváhání kliknul. Ale to neměl dělat.
„Co to sakra je?“ zakřičel „Já že jsem otravný? A počkat co je tohle? Já ve sprchách přece nikdy nešmíroval,“ mumlal si.
„Dobře to chce klid,“ špitl si sám pro sebe, „nejdřív musím zjistit kdo je za to zodpovědný,“ dedukoval nahlas a přitom si prokřupnul klouby na ruce.
„Tento pokec o otravném chlapovi jménem Shikamaru má ve správě PísečnáPrincezna...“
„PísečnáPrincezna jo?“ zasmál se „Temari, víc jsi mi to ulehčit nemohla zvláště teď,“ smál se dál a vyrazil z domu.
Zmíněná dívka dohlížela na přípravy právě nadcházejících Chuuninských zkoušek.
„Temari můžu s tebou mluvit?“ zeptal se.
„Dobře za chvilku se ti budu věnovat,“ odvětila mu.
„Ale je to důležité a potřebuji s tebou mluvit hned,“ řekl, chytil ji za ruku a táhl ji o kousek dál.
„Copak to nemohlo chvilku počkat?“ zeptala se naštvaně.
„Ne nemohlo přece by PísečnáPrincezna nenechala nikoho čekat,“ zašklebil se na ni.
„Co? O čem to mluvíš?“ zeptala se na oko nechápavě.
„To si myslíš že jsem hloupý nebo co?“ zeptal se otráveně.
„Nechápu o čem...“
„Ale no tak Temari,“ přerušil ji a naklonil se blíže k ní „Copak si vážně myslíš že jsem hloupý?“ špitl jí do ucha.
„Ne, to nemyslím,“ vyhrkla ze sebe celá rudá.
„To je dobře,“ zasmál se a znovu ji chytil za ruku.
„Kam to jdeme?“ zeptala se se zájmem.
„Uvidíš je to taková menší pomsta,“ odvětil ve zkratce.
„Pomsta? A to si myslíš že půjdu dobrovolně?“ zeptala se a vysmekla svoji ruku.
„Přesně to si nemyslím,“ zasmál se a dřív než stihla jakkoliv zareagovat přehodil si ji přes rameno a pokračoval v cestě.
„Pusť mě,“ špitla znovu celá rudá.
„Nemám důvod. A podle té stránky se chovám jako neandrtálec... Sice nevím v čem, ale když už tak už ne?“ zašklebil se. Na to už Temari nic nenamítala.
„Tak jsme tu,“ přerušil to ticho a postavil ji na zem.
„Promiň,“ hlesla a sklopila zrak, „vážně mě to...“
„Neomlouvej se,“ přerušil ji „Jako omluva mi postačí támhle to,“ ukázal na obrovskou horskou dráhu. Až teď si uvědomila, kde se nacházejí.
„Ne, tak to teda ne,“ zaprotestovala, ale stačil pohled na jeho rozzářený obličej. Takový který u něj ještě nikdy neviděla.
„Dobře půjdu tam,“ přikývla rezignovaně.
„Tak jdeme,“ zavelel, chytil ji za ruku a tlačil se s ní davem.
„Tohle bude moje smrt,“ povzdechla si, když je ten komediant zapínal do bezpečnostních pásů.
„Neboj jsem tu s tebou,“ zasmál se. I ona se usmála, takového ho neznala. A nikdy by neřekla, že bude mít tak krásný úsměv. Jenže na přemýšlení už nebyl čas. Atrakce se pomalu rozjížděla. Temari se instinktivně zakryla oči a začala ječet, když se dráha začala svažovat dolů.
„A tohle je jenom začátek,“ zasmál se Shikamaru.