Naruto Musume – část 27 – Nový život

Byla pozdní noc a on sám seděl na gauči a přemítal o všem, co se dnes, možná již včera dozvěděl. Jak si zasloužil takové štěstí, stále jej to udivovalo. Nevěřil, ale přesto si byl jist. Jeho milovaná osoba s ním čekala dítě, co šťastnějšího se mu mohlo stát?
Podíval se na malou otevřenou krabičku a v ní se zablýskly v měsíčním svitu, která se procházel skrze okno a mezeru mezi závěsy, klíče. Od svých rodičů dostali nový byt. Ten, ale nedokázal trumfnout radost z očekávaného potomka.
Ve vedlejším pokoji klidně oddychovala jeho láska. Věděl, že v okamžiku se jeho pohled na ni změnil, teď pro něj byla ještě cennější. Už ráno, kdy ještě netušil, že bude otcem, by pro ni postavil celý svět na hlavu, ale nyní byl schopen daleko větších šíleností. Zvláště potom, co se potají proplížil do místní rozsáhlé knihovny a studoval tam všechno o těhotenství a péči o dítě.
Do té chvíle, než se zabral do čtení, netušil, že je spíše slabší povahy, ale pro ni byl schopný skály přenášet a tak se po několika nevolnostech a upadnutí do mdlob prokousal veškerou potřebnou literaturou. Byl si jist stoprocentně jist, že jeho milovaná je opravdu doopravdy těhotná. Vše, co se s ní v posledních několika týdnech dělo tomu nasvědčovalo. Ale TY knihy mu daly. Chvílemi si sám sobě diagnostikoval těhotenství a to už bylo na pováženou. Naštěstí pro mladého muže, byla přímo určena následující teňoučká kniha s názvem: „Já budu táta?“, kde na první stránce stálo toto: „Zhluboka se nadechněte… Vydechněte… Nyní, když jste zcela klidný, unesete následující informaci. Těhotná je vaše žena, ne Vy!“. Gaara podrobně následoval instrukce. Po několika minutách, kdy zapomněl z šoku dýchat, mu došlo, že nikdy neměl větší radost z toho, že se zmýlil.
Naštěstí to vše se událo už před několika hodinami. Odraz měsíce se znovu zaleskl na klíči a zasvítil Gaarovi rovnou do ospalých očí. Už to bylo nějakou dobu, co takhle moc ponocoval. Kdysi měl opravdu dobrý důvod nespat, bylo to kvůli démonovi. Ušklíbl se, když porovnával strach z démona a strach o ženu, jež mu pod srdcem nosí dítě.
„Vždyť Shukaku není ani tak děsivý,“ pomyslel si Gaara.
„Hele! Hele!“ Snažil se ho upozornit jeho démon.
„Jaké hele? Já moc dobře vím, že máš o ni strach stejně jako já,“ na to Gaara.
„Abych neměl, čistě teoreticky je to moje neteř,“ chlubil se Shukaku.
Gaara souhlasil Naruto byla opravdu se všemi démony spojená, byť nyní byla slabší než jakýkoliv obyčejný člověk, byť byla úplně bez chakry a sama se nemohla pohnout ani milimetr, tak pořád to byla právě ona, kdo všem jinchuuriki zachránil život. Kdo je všechny spasil. A Gaara měl tu čest, že to byla ona, kdo miloval jeho a koho on miloval.
Stále přemýšlel, jak se o Naruto, co nejlépe postarat v jejím netypickém zdravotním stavu. Mohl to posuzovat jako rizikové těhotenství, co si přečetl v chytrých knížkách.
Dříve než si stihl uvědomit, bylo ráno. Měsíc se už dávno schoval a Slunce si líně dralo svou cestu vzhůru na nebe. On se vzpamatoval, musel jít probudit svou lásku, aby byla zase schopna pohybu.
Naruto ležela na posteli ve stejné poloze, jako ji včera večer uložil ke spaní. Pro Gaaru vypadala nádherně, ale ten fakt, že se nepohnula ani o milimetr byl prostě děsivý. Lehl si na postel vedle ní a vzal ji za ruku. Okamžitě ucítil, že je Naruto při sobě, protože sevřela jeho nabízenou dlaň.
„Dobré ráno,“ řekla ospale.
„Dobré,“ na to Gaara.
Usmál se na ni, protože to vše děsivé bylo rázem pryč.
„Měli bychom se podívat do toho nového bytu, ne?“ Zeptala se Naruto.
„Stejně nemáme nic lepšího na práci,“ na to Gaara.
Byla to naprostá pravda. Gaara byl Písečný jinchuuriki, takže měl živobytí v podstatě zadarmo, navíc jeho otec byl Kazekage a oba jeho sourozenci uznávaní shinobi. S Naruto byli oba šťastní, co víc si mohl přát.
Ani jeden z nich se nemohl dočkat, až si prohlédnou jejich nové obydlí a tak ve spěchu do sebe hodili snídani, kterou si ještě rychleji nachystali. A během okamžiku mohli vyrazit. Na klíčích byl připevněn lístek s adresou a tak se přece nemohli ztratit.
Plni nadšení z radostných novinek se oba dali do hledaní zámku k jejich klíči. Chvíli šli, pak hledali místo, kde by to mělo být, pak zase šli a důkladně prohledávali okolí. Ale jejich shinobi mozečky to nemohly pobrat, protože se očividně ztratili. Ztratili ve vlastní domovské vesnici.
„Jak je to…“ Nechápal Gaara a zněl překvapeně zklamaně.
Naruto konečně pocítila, jak je ta pouštní vesnice obrovská. Tak dlouho tady žít a přesto se mohl kdokoliv ztratit. Bylo to strašidelné. Po několika napínavých vysilujících hodinách marného pátrání, měli oba mladí lidé chuť to zabalit a jít do svého současného bytu. Gaara se zklamaně podíval na Naruto a ta se stejně smutně dívala na něj, jenže na rozdíl od Gaary ona byla unavená. V daném okamžiku a v daném stavu, by sebou nejraději třískla rovnou do postele, ale ona s Gaarou byla bůhví kde v Písečné. Daleko předaleko od své vytoužené postele. Zaimprovizovala tedy a sedla si na schody vedoucí k menšímu domku, kolem kterého s Gaarou dnes prošli asi milionkrát. Gaara si tedy nuceně přisedl k Naruto a doufal, že je někdo z obyvatelů tohoto domu nebude vyhánět rychle pryč, protože ne všichni zdaleka Gaaru milovali nebo měli přinejmenším nějakým způsobem rádi. Díky jeho minulým skutkům, se ale nebylo čemu divit.
Domek stál na dokonalém místě, všechny důležité instituce, jako tržiště, restaurace dokonce i nemocnice odtud byly nedaleko. Uvažoval, kolik rodin tam asi může žít. Byl menší velikosti, a jak bylo v Písečné běžné, tak tam mohly žít maximálně tři rodiny o čtyřech až pěti členech. Ale překvapivě je zatím nikdo nevyháněl, to přišlo Gaarovi podezřelé. Podíval se znovu do okna, které k němu bylo nejblíže, dům byl zařízený. V oknech byly závěsy i květiny. Ale dům, byť dokonale osvětlený poledním sluncem působil jaksi chladně. Jako by byl prázdný, jako by byl úplně sám. Gaara si připadal, že tomu domu rozumí, také zažil samotu.
„Myslím, že pro teď nám to stačilo, ne? Zajdeme si někam na oběd?“ Nabídl Gaara Naruto a pomáhal jí vstát.
„Už to tak vypadá, že nám nic jiného nezbývá, když jsme se úplně ztratili,“ opověděla Naruto i s obavami, že se doopravdy ztratili v Písečné.
Odcházeli od studeného domu, ale Gaarovi jakýsi neurčitý pocit nedal a ještě jednou se ohlédl a v tu chvíli to uviděl. A tím co viděl, si byl dokonale jistý a chtělo se mu brečet, že si toho nevšiml daleko dříve, protože to bylo tak jasné. Kdyby v domě bydlelo více rodin a to by v takovémto domě muselo bydlet naprosto bez výjimky, tak by v oknech jednotlivých bytů byly pravděpodobně různé typy závěsů. Ale u tohoto, prozatím chladného domu, byly ve všech oknech závěsy stejné ve stejné veselé barvě, kterou Naruto, tak moc milovala.
Gaara zklamanou Naruto zastavil. Ona se na něho podívala s výrazem, “jako že co po ní ještě chce“, ale když uviděla jeho radostný výraz, tak jí také začalo docházet, co se stalo. Když nyní ten dům, který pomalu začínala proklínat, poprvé viděla z dálky, tak jí došlo, proč kolem něj tolikrát prošli.
„Tys ho našel,“ řekla v dojetí Naruto a objala Gaaru.
On se dmul pýchou, protože nakonec ho slova chvály od jeho milované těšila. Okamžitě se šli přesvědčit, jestli to jen není náhoda a dům je opravdu jejich. Když stanuli až u domovních dveří, tak Naruto vytáhla klíč a ve společném úchopu s Gaarou zkusili, jestli jejich klíč patří k tomuto zámku. Nemýlili se, a hned jakmile odemkli, tak mohli vstoupit do svého nového domu. Najednou se na ně ze všech stran sesypaly neškodné nesmysly, různobarevné papírky a ze stropu spadl nápis na kusu látky: „Vítejte doma!“.
Jediný člověk na světě mohl vymyslet takové šokující uvítání. Když se vzpamatovali z šoku, který jim to uvítání způsobilo, a oprášili ze sebe nepotřebné konfety, tak se rychle dali do prohledávání jejich nového domu. Naruto se v duchu usmívala, jak nažene svou mámu uklidit, co si nadrobila, byl to zlověstný úsměv.
Za hodinu šmejdění měli celý svůj nový a hlavně obrovský dům prohlédnutý nezbývalo nic jiného než se nastěhovat. Byt byl kompletně zařízený, tedy kromě sedací soupravy, která byla nová v jejich starém bytě. Samozřejmě tady neměli, žádné osobní věci ani oblečení, ale to Naruto nijak nebránilo v tom nechat Gaaru sem všechno donést. Nejdříve se ale šli naobědvat do blízké malé restaurace, aby neomdleli hlady.
Gaara sice představu Naruto moc nepodporoval, ale byl dobrovolně donucen souhlasit a tak znovu nechal svou milovanou v ložnici na posteli, nehybně ležet a sám se dal se stěhování jejich věcí ze starého bytu do nového domu. Byla to pro něj docela dřina, protože několika desítkrát musel projít trasu mezi těmito dvěma lokacemi a vždy s novou náloží sbalených věcí.
Když byl konečně hotov, už se stmívalo, nikdy v životě nepracoval více jako dnes a už nikdy ani nechtěl. Zakručelo mu v břiše, už měl dokonce i hlad. V tu chvíli si vzpomenul na Naruto, jak ji musel nechat, aby mohl udělat vše, co mu poručila. Rychle se k ní vydal, aby ji mohl probudit. Naruto taky měla hlad, ale tomu se nedalo pomoct jinak, než počkat na Gaaru.
„Trvalo ti to,“ řekla, ale nemyslela to nijak zle.
„Moc se omlouvám, ale už bydlíme,“ usmál se vyčerpaný Gaara.
„Myslím, že by ses měl jít napřed umýt. Raději budu o hladu než se dívat jak si zničený,“ řekla Naruto na neblahý Gaarův odér.
„Hned jsem zpátky,“ na to Gaara a pokládal Naruto zpátky na jejich novou prostornou postel.
„Já vím,“ na to s úsměvem Naruto a jakmile se jí Gaara pustil, její tělo se opět stalo naprosto bezvládným.
Celou dobu, co čekala, měla radost z nového domu, ale něco nenápadného jí začalo nahlodávat její veselé myšlenky. Netušila co to mohlo být, ale všimla si toho okamžitě, co se ten pocit, jakási nepopsatelná úzkost objevila. Zatím, co se Gaara dával zpátky do lidského stavu, Naruto uvažovala nad tím, co ten pravděpodobně strach byl. Zčista jasna se v její hlavě vynořily slova jejího otce, že pro ni těhotenství může být nebezpečné, ale ona se nebála o sebe, bála se o někoho jiného, ale ani Gaara nebyl ten dotyčný, tak kdo to mohl být?
Gaara ji najednou vytrhl z jejích obav. Za krátkou chvíli spolu povečeřeli a šli spát. Oba se těšili, co pěkného se jim bude v novém bytě první noc zdát. Gaarovi se pravděpodobně nezdálo nic, za to Naruto měla nepředstavitelné noční můry. Netušila proč, ale začaly se jí vracet strašidelné obrazy z jejího života. Zdálo se jí znovu o devítiocasém lišákovi, jak byl jako zběsilé zvíře ovládán a ona trpěla z jeho pohledu, rovněž všech smyslů zbavená. Vrátili se jí vzpomínky na události, které ji poslali do Akatsuki, všechno si to znovu živě prožívala. I když to byla jenom iluze, znovu cítila na svých rukou krev tisíců, které sama zabila. Hned na to se jí objevil nejstrašnější výjev ze všech, byla to na jako Juubi, jak běsní, jak chce zabít Hinatu.
„NE!“ Zařvala ve snu Naruto a ocitla se zpět v opravdovém světě.
Poznala to jednoduše, viděla strop svého nového pokoje. Necítila zbytek svého těla a i oči, které se zázračně samy bez cizího přičinění otevřely, se opět pozvolna zavíraly. Co měla dělat? Byla sama v temnotě, jen slyšela jak Gaara vedle ní oddychuje.
„Co to bylo?“ Ptala se v duchu sama sebe, protože si nedokázala nijak vysvětlit, jak mohla otevřít oči.
Do rána už neusnula a stále přemýšlela nad tím, co se jí v noci stalo a hlavně co měly znamenat všechny ty obrazy v jejích snech? Trápilo jí to, ale cítila, že by tím Gaarovi jen přidělávala starosti, takže mu nic následujícího dne neřekla.
A v noci znovu měla ty sny, jenže tentokrát se už její oči neotevřely. Sice se probudila, ale svému tělu nevládla, vřelo to v ní, protože nemohla nic udělat. Pokusila se znovu usnout, ale strach z nočních můr ji držel při vědomí. Rozhodla se, že tentokrát už to řekne Gaarovi. Jenže jakmile ji Gaara ráno probudil myšlenka na to, co mu chtěla říct se jí úplně vypařila z hlavy.
Tak to šlo dál ještě několik týdnů a na Naruto už šla vidět únava z nedostatku spánku, Gaara to poznal, ale přisuzoval to jejímu těhotenství, doufal, že se to rychle zlepší. A opravdu během jednoho týdne se noční můry Naruto přestávaly zdát. Konečně se znovu pořádně prospala a na noční můry úplně zapomněla.
Za několik dalších týdnů, šlo na Naruto poznat, že je v jiném stavu. Když to Gaara konečně také zpozoroval, stále se nemohl zbavit pocitu, že na něco zapomíná, ale stále mu to bylo ukryto. A najednou jej osvítilo, kdo ví co.
„Naruto!“ Zrazil se uprostřed nabírání si sousta oběda.
Ona se na něj podívala, protože vůbec netušila, co se Gaarovi stalo, její jídlo nikdy nekritizoval a ona si také byla jistá, že jí tam dnes nespadlo nic, co by do jejich pokrmu nepatřilo, žádný hřebík, nebo něco takového. Tudíž její vyvozený závěr byl, že Gaaru trápí něco jiného než její oběd.
„Co se stalo?“ Zeptal se, když její hlava konečně zpracovala všechny předchozí myšlenky.
„Nevybrali jsme pro dítě žádné jméno!“ Řekl se zděšením Gaara.
Naruto vypadly hůlky z ruky i s porcí, která směřovala rovnou do jejích úst. Ji to také nenapadlo, že na něco tak důležitého zapomněli. Když uklidila nepořádek na stole, který ona i Gaara způsobili, tak se mohli dát do vymýšlení jména pro jejich potomka. Netušili, jestli to bude kluk nebo holka a ani to vědět dopředu nechtěli. Problém, by nastal, kdyby Naruto čekala více než jedno dítě, ale to, že to bude pouze jedno, už měli potvrzené. Zbývalo tedy jen pořádné zvučné jméno, pro jejich potomka.
Hodiny a hodiny vymýšleli jména jak pro chlapce, tak pro dívku. Brali to možná až přespříliš zodpovědně, bylo to jejich první dítě a oni oba měli docela zvláštní jména. Nechtěli, aby si jejich dítě kvůli jménu, které mu vyberou, někdo dobíral. Když se konečně shodli na jménech, bylo už pozdě v noci. Oba byli z psychické námahy tak vyčerpaní, že dnes si dovolili jít rovnou spát.

Po více dvou letech kdy o nich nikdo neslyšel ani slova se opět dávali do pohybu, byl na to ten správný čas. Naposledy byli v bitvě o jinchuuriki u Listové a od té doby se po nich slehla zem, až do teď. Akatsuki vyráželi znovu na lov se všemi novými informacemi, které jim právě před dvěma lety přinesl navrátivší se Orochimaru.
Nehodlal zůstat pouze u informací. Jediným jeho nápadem, jak překonat strach bylo, získat ještě větší sílu. Měl k dispozici celý Peinův výzkum a také své zvrácené znalosti. Akatsuki znovu měli v plánu pochytat všechny bijuu, ale ne kvůli tomu aby nastolili ve světě mír pomocí utrpení, ale kvůli tomu, aby se mohli střetnout s jejich nejhorším protivníkem, o kterém toho mnoho nevěděli. Přesto z něj měli všichni strach.
„Orochimaru, asi bychom měli být rádi, že jsi se vrátil, ne?“ Naznačil Pein na setkání Akatsuki těsně před tím, než měli vyrazit za svými cíly.
„Jak kdo,“ na to Orochimaru a podíval se na své nevydařené experimenty, kterým mu snad bylo poprvé v životě i líto.
Žádný z jeho předchozích lidských experimentů nebyl tak zvrácený, ale tady šlo o něho samotného, musel si stanovit priority a životy stovek lidí mu přišly méněcenné než jeho vlastní.
Společně s Peinem se vydali na setkání s ostatními členy Akatsuki, kde Pein plánoval oznámit, co má v plánu. Za chvíli tam dorazili. Všichni už na ně čekali.
„Poslední dva roky, jsme se snažili přijít na to, kdo je ten Rikudou nebo alespoň jej vystopovat. Ani jedno z toho se nám nepodařilo. Proto nám zbývá jedna jediná možnost. Pochytáme všechny bijuu, pak už bude mít důvod se objevit,“ řekl Pein.
„Ano, ale snad si nezapomněl, že vesnice mají tu svou alianci,“ připomenul Kakuzu.
„Nezapomněl jsem na to. Proto tentokrát půjdeme chytit všechny bijuu najednou. S určitostí se nám to nepovede,“ řekl Pein.
„Tak jaký to má smysl se je snažit chytit všechny najednou?!“ Zeptal se Deidara.
„Nechytneme je všechny. Ale díky tomu, že zaútočíme ve všech vesnicích s jinchuuriki najednou nebudou mít šanci žádat o posily z jiných vesnic. Nebudou moci použít ten svůj teleporatční most, co vymyslel čtvrtý Hokage. Navíc to, že chytíme jen některé, tak to ostatní rozzuří a oni si pro ně přijdou sami,“ vysvětlil plán Pein.
„Tak hloupí nejsou!“ Oponoval Kakuzu.
„Opravdu? Lidé, ale tak jednají, aby zachránili své milované,“ na to Pein.
„Ale my se bavíme o jinchuuriki a démonech,“ oponoval Kakuzu.
„Jenže díky jisté osobě, jsou více lidští, než my všichni tady,“ na to Pein.
Nemusel říkat, o koho se jedná, všem to okamžitě došlo. Tu jednu osobu proklínali každým dnem, každou vteřinou, každou částí své existence. A díky Orochimarovým vylepšením jejich existence vzrostly skoro až do božských výšin.
„Chci jednoocasého!“ Řekl rázně Deidara s nepředstavitelnou zlostí v hlase.
„Necítíš se na žádného silnějšího?!“ Popichoval Hidan.
„Ne, hodlám jí to vrátit všechno i s úroky!“ Zatvářil se děsivě Deidara ze stínů na Hidana.
„Žádné dohadování! Deidaro, ty můžeš vyrazit, ale musíš počkat, až ostatní budou na místech,“ rozhodl Pein.
„Rozumím, kdybych nepočkal, tak žádná pomsta nebude,“ odpověděl Deidara a vypařil se z místnosti pryč.
Pein rychle přiřadil jednotlivé bijuu elitním členům své organizace a sám se vydal pro devítiocasou lišku do Listové. Během několika dní byli všichni na svých místech.
„Začněme!“ Rozkázal Pein a všichni se dali do útoku.

Naruto společně s Gaarou už několik měsíců bydleli ve svém novém domě. Přišel jim vhod, protože všechno odtud bylo blízko a Naruto už nebyla tak moc pohyblivá, jako před téměř devíti měsíci. Těhotenství pro ni bylo opravdu náročné, byla slabší než obyčejný člověk a tak jí Gaara musel téměř při všech činnostech asistovat, dělal to vše s chutí.
Termín měla stanovený přibližně za týden. Gaara se nemohl dočkat, až spatří své dítě a pořád o tom s nadšením mluvil a chlubil se kde komu, koho s Naruto potkali. Ona díky tomu věděla, že Gaara bude pořád při ní, sice to pro ni ani jinak nešlo, ale nestál při ní z donucení, ale protože to tak cítil.
Byla hluboká noc a Naruto snila krásný sen. Jenže najednou se vše pokazilo. Něco ji i Gaaru probudilo, nejdříve netušili, co to mohlo být protož podobné věci už se v jejich světě dlouho nestávaly a tak všichni zapomněli, jak lehce se může život pokazit. Gaara opatrně pomohl Naruto vstát a okamžitě ji chtěl odvést do úkrytu, který byl také nedaleko. O tom úkrytu si všichni mysleli, že je to pouze přežitek minulé doby, ale nyní, jim přišel vhod, když na ně někdo útočil.
„Co se děje?!“ Zeptal se vylekaná Naruto Gaary.
„Neboj, všechno bude v pořádku,“ řekl automaticky Gaara, který přicházel na to, co se venku děje.
Vyvedl Naruto ven z jejich domu. Na druhé straně vesnice se to blýskalo všemi možnými světly a ozývaly se odtamtud hrozivé rány.
„Co je to?!“ Nevěřila svým očím Naruto.
„Gaaro! Naruto!“ Křikly na ně známé hlasy.
„Kankuro? Temari?!“ Otočil se za hlasy Gaara.
„Rychle pojďte sem, do krytu!“ Volal na ně Kankuro.
„Ten je na druhou stranu!“ Opáčil Gaara.
„Ten ale není určený pro vás dva!“ Na to temari a už táhly Gaaru a Naruto pryč.
„Co se sak*a děje!“ Rozčílila se Naruto, která pořád nemohla uvěřit chaosu vše okolo ní.
Zastavila se a vzpírala se všem, co ji chtěli odvést do bezpečí. Ale jelikož byla slabá, tak ji lehce přemohli a unášeli ji pryč do úkrytu. Během několika hrozivých chvil doprovázených ohlušujícími ránami tam také dorazili. Pak jenom neuvěřitelné množství schodů vedoucích kamsi do temnoty pod zem. Byla tam malá místnost, tak akorát pro pět lidí.
„Řekněte mi, co se děje?!“ Třásla se strachy Naruto.
„Někdo zaútočil! Gaaro ty tu zůstaň s Naruto, my se postaráme o útočníky!“ Řekl Kankuro a společně se svou starší sestrou vyběhli znovu nahoru po těch schodech.
„Neboj, všechno bude v pořádku,“ snažil se uklidnit Gaara Naruto.
„Ale…“ Nechápala, co se stalo Naruto.
Pevně si schoval Naruto v náručí a zakryl jí uši, aby neslyšela ty hlasité výbuchy. Proč se něco takové muselo stát zrovna teď? Jejich dítě stále nebylo na světě a mělo se narodit do chaosu?! Tomu chtěl Gaara za jakoukoliv cenu zabránit, ale stejně dobře věděl, že tady nemůže nechat Naruto samotnou.
Ohromný výbuch se ozval přímo nad nimi. Gaaru a Naruto automaticky ochránil jeho písek. Malými škvírami na spodku šlo cítit průvan. Gaara věděl, co to znamená, ti co útočili, se dostali až k nim. Jediné, co teď dělilo Naruto a jeho dítě od útočníků byla ta až skoro směšně tenká vrstva písku.
„Vím, že tam jsi Ichibi! Vylez!“ Nařídil jakýsi hlas.
Gaara dostal nápad, ano přesně tak mohl zachránit Naruto a své dítě. On půjde bojovat a odvede útočníka pryč, ty dva tady nechá zakryté nejpevnější vrstvou písku, kterou dokázal vytvořit.
„Miluji, tebe a naše dítě, Naruto,“ řekl Gaara a políbil ji na čelo.
Ona nechápala co se děje, co jeho slova měly znamenat. Gaara se uvolnil z jejího křečovitého sevření, rychle složil několik pečetí a potom přiložil dlaň na její čelo. Když se jí pustil, tak její tělo jako vždy ji přestalo poslouchat. Hned na to ucítila na svém čele jeho dlaň, ale hned potom usnula, Gaara ji přinutil.
Gaara prolezl pískem, aby se mohl podívat na toho, kdo útočil na jeho vesnici. Okamžitě, jakmile uviděl toho útočníka, došlo mu, proč jde zrovna po něm.
„Akatsuki, ha? Ale proč jsi sám, nemáš šanci,“ řekl Gaara, ale nechtěl ho podceňovat.
Z druhé strany, kde se ještě před chvílí bojovalo, se valila obrovská písečná vlna, byl to Gaarův otec. Jediné, co bylo Gaarovi divné, proč ještě nedorazily posily z jiných vesnic.
„Hmm. Jinchuuriki, kde máš Naruto?“ Zeptal se ten z Akatsuki.
„Neříkal, že jsi tady kvůli mně a Shukaku?“ Divil se Gaara.
„To jsem, ale chtěl jsem jí oplatit laskavost z minulosti!“ Zněl naštvaně útočník.
„Smůla!“ Křikl po něm Gaara a hned po něm vyslal smrtonosný písek.
Útočník se jeho útoku vyhnul, ale Gaara písek stočil a hnal jej znovu z druhé strany proti členovi Akatsuki. Ve stejnou chvíli zaútočil druhou vlnou písku zepředu, tak aby útočníka sevřel ve smrtelném sevření. Dostal ho, pohotově sevřel dlaň a útočníka svým pískem rozdrtil. Tak jak bylo zvykem, následovala krvavá sprcha. Gaara to už nikdy ve svém životě nechtěl zopakovat, ale aby ochránil Naruto se svým dítětem byl schopný čehokoliv.
Radoval se předčasně. Krvavá sprška se zatavila ve vzduchu a vracela zpátky do místa, ze kterého vystříkla. Neuvěřitelné zjevení se naskytlo Gaarovým očím. Chtěl útočníka znovu rozdrtit pískem, který ho obklopoval, ale nepodařilo se mu to. Jakmile byla všechna krev zpátky uvnitř, tak se ozvala rána exploze a jasné světlo všechny v blízkém okolí oslepila. Gaarův písek svírající útočníka z Akatsuki explodoval a v několika místech se Gaarovi prodřel i přes jeho písečné brnění a kůži až do masa, protože stál nejblíže výbuchu.
Když se mu vrátil zrak, tak viděl jakousi neforemnou kreaturu, vznášející se ve vzduchu v místě, kde ještě před okamžikem byl rozdrcený Akatsuki. Pořád to byl on a postupně se vracel do svých lidských tvarů. Byl snad nesmrtelný, nebo co se stalo, že nezemřel? Ani Gaarův otec, který právě dorazil na místo, tomu nerozuměl.
Gaara se podíval na písečnou kopuli, pod kterou se skrývala Naruto a jejich nenarozené dítě, byla neporušená, oddychl si.
„Takže, tam je Uzumaki Naruto!“ Řekl na Gaarovu reakci útočník, když se mu zpátky narovnal krk.
Jenže Gaara už ani vteřinu neváhal a změnil se do podoby svého ocasého démona. Obrovskou démoní prackou popadl útočníka a hodil jej daleko za hradby Písečné. Vteřinu na to, byl ve své původní lidské formě a letěl na svém písku konečně porazit toho Akatsuki, co si přišel pro démona v něj.
„Dávej si pozor, ten chlap není normální, něco se mi na něm nezdá!“ Upozornil Gaaru Shukaku, kterému už nějakou tu chvíli běhal mráz po zádech, právě z toho útočníka z Akatsuki.
„Kde jsou posily?“ Ptal se Kazekage, který poslal zprávu do všech vesnic, hned jak začal útok na Písečnou.
„Ostatní vesnice jsou ve stejné situaci jako my. Útočí na ně Akatsuki!“ Oznámil Kazekagemu posel, co nesl zprávu od teleportačního mostu.
„Cože?!“ Vyděsil se Kazekage a šel okamžitě Gaarovi na pomoc, protože jestli nedorazí posily, tak si každý musí pomoci sám.
Gaara dorazil za hradby do míst, kam toho z Akatsuki zahodil a okamžitě použil jeden ze svých nejlepších útoků, ale stejně jako předtím jeho vlastní písek explodoval. Co se jenom mohlo dít? Divný chlápek z Akatsuki se vyhrabal z písku a vyškrábal se na nohy. Oblečení měl poničené, ale s rychlostí, jakou se léčil, bylo nemožné ho nějak vážněji zranit.
Okamžik na to se musel Gaara krýt před útočníkovými explodujícími útoky, které stále zrychlovaly a zrychlovaly.
„Musím rychle něco udělat!“ Řekl si v duchu Gaara.
Jediný způsob, jak mohl přejít do protiútoku, bylo změnit se do podoby ocasého démona. Démonovi se stále něco nelíbilo, ale ani on nechtěl být chycen Akatsuki, takže nakonec se Gaara přeměnil a jeho původní útoky nabraly nových obřích rozměrů a síly. Útočník Akatsuki se musel nyní ohánět, aby se všemu vyhnul nebo útok odrazil, ale už jenom fakt, že dokázal, jako rovný bojovat s démonem byl děsivý.
„To mu nedochází chakra nebo co?!“ Dopaloval se Gaara.
„Uklidni se Gaaro, musíš se soustředit!“ Ozval se za ním jeho otec, který mu přišel na pomoc.
Démonovi zběsilé útoky ustaly. Toho chtěl Akatsuki využít, ale ve stejnou chvíli začal útočit Kazekage vším, co měl. Jakmile se Gaara i Shukaku dokázali dostatečně koncentrovat, jejich společné útoky v podobě démona nabyly na síle.
„Takhle jsem se už dlouho necítil. Promiň, že jsem zapomněl, jak s tebou bojovat Shukaku,“ usmál se Gaara ve své mysli na démona.
„Nápodobně“ na to Shukaku.
Oba dva se na sebe usmívali a cítili tu souhru, které dosáhli právě díky osobě, kterou teď oba svou silou chránili. Útočník byl tlačen dál od Písečné společnou silou otce a syna s démonem. Všichni zaútočili společně a byli si tak jisti, že tentokrát z toho nemohl vyváznout ani někdo tak trochu nesmrtelný, jako ten Akatsuki. Hluboko pod jejich pískem se ozvala rána výbuchu, ale povrch se jen mírně nadzvednul. Už necítili útočníkovu přítomnost. Gaara se proměnil zpět do své lidské podoby a oddechoval se tejně těžce jako jeho otec, protože tenhle ten jeden Akatsuki jim dal pořádně zabrat.
„Hmm. A jak si poradíte se mnou, když jste měli takové problémy s mým klonem?“ Ozvalo se zčista jasna nad nimi.
S vytřeštěnýma očima se tam podívali a uviděli toho, co ho pokládali za poraženého.
„Jak?!“ Ptal se Kazekage.
„Vždyť jsem to říkal, že to co jste porazili, byl jenom klon, jeden z těch slabších,“ říkal posměšně.
Gaara se znovu pokusil proměnit do podoby ocasého démona a na malinkou chvíli se mu to i povedlo, ale rychle mu došla čakra, už se více změnit nemohl.
„Je čas Ichibi. Jenom škoda, že nemůžu vidět, jak bude Naruto zuřit, až zjistí, že jsem tě jí vzal?“ Vysmíval se a ani Kazekage mu nemohl zabránit unést svého vyčerpaného syna.

Za chvíli poté, co začal útok Akatsuki dorazily do Listové žádosti o pomoc s ostatních vesnic shinobi aliance, že jsou rovněž napadeni členy Akatsuki. Ale v Listové probíhal jeden z nejkrutějších bojů. Nikdo nečekal, že se tady objeví samotný vůdce Akatsuki v celé své bojové síle. Jeho cílem nebyl nikdo jiný, než samotná jinchuuriki Kyuubiho. To mu však nebránilo rozpoutat neuvěřitelnou spoušť všude okolo. Mrtvých ninjů přibývalo po stovkách. Bojoval, jak čtvrtý, tak i třetí Hokage. Kushina se chtěla připojit, ale Minato jí to zarazil při prvních zmíňkách o tom, že útočí Akatsuki. Po chvíli se do boje přidal i Jiraiya, který nevěřil, že je to právě jeho někdejší student, co tohle všechno způsobil.
„Vydejte mi Jinchuuriki Kyuubiho a já odejdu,“ oznámil jim zcela chladně Pein.
Ale na odpověď čekat nemusel, bylo jasné, že jinchuuriki nikdo nevydá dobrovolně. Minato měl na útočníka rychlostní převahu, ale nebylo mu to nic platné, když nemohl zasadit ránu. Všechny jeho útoky byly pohlceny jakousi neviditelnou silou.
„Co se děje Kuramo?!“ Ptala se Kushina svého společníka.
„Je úplně jiný, než když jsme s ním naposledy bojovali. Mám návrh,“ řekl devítiocasý lišák.
„Jaký?“ Zeptal se Kushina.
„Jde po nás, ne? Tak mu ukážeme, čeho jsme schopní!“ Odpověděl Kurama.
„Ale Minato…“ Snažila se Naznačit Kushina, že dostali zákaz.
„To bys ho raději viděla umírat?!“ Zeptal se podrážděný lišák.
„Ani náhodou!“ Obnovoval se Kushinin bojový duch.
Nemusel nic víc říkat. Sice se mu tento současný Pein moc nezdál, ale pořád z něho neměl strach, tak jako z Juubiho. Kolem Minata, Jiraiy a hlavně Peina se probleskla zlatavá šmouha a tři z Peinových falešných těl byly roztrhány na hadry. Ale k Peinovu překvapení se jenom dvě z nich začaly vracet do normálu, to třetí zůstávalo roztroušené desítky metrů daleko.
„Tohle není schopnost Mudrce šesti cest!“ Poznamenal Jiraiya, který si všiml, jak se ty těla vrací do původního stavu i po úplném zničení.
„Kushino!“ Rozzlobil se Minato.
Ale jeho žena společně s Kyuubim ho úspěšně ignorovali a řítili se znovu vstříc všem Peinovým tělům. Tentokrát byl jejich soupeř na útok připraven. Dokázal Kushinu zastavit, ale její a Kyuubiho chakrové ohony rozsekaly všechny zbývající Peinovy těla. Ze všech něco drobného vypadlo a ve stejnou chvíli to bylo Kushinou zničeno.
„TY!“ Rozčílil se Pein, protože jeho protivnice očividně věděla, na co se má soustředit, aby ho dokázala zničit.
„Co jsou ty věci, Kuramo?“ Zeptal se Kushina svého démona, který jak vidno věděl více, než byl ochotný přiznat, že ví.
„Jak to říct. Jsou to úlomky Juubiho původního těla,“ vysvětlil Kurama.
„Juubiho tělo?“ Očividně mu nerozuměla Kushina.
„Potom. Ještě musíme dostat tady tohohle!“ Oznámil vůdcovsky Kurama a odrazil Peina, který ho svíral.
Ve stejný okamžik zaútočil Minato z druhé strany a podařilo se mu useknout Peinovu hlavu, jenže ta se v letu zastavila a začala se blížit ke svému původnímu tělu, aby se s ním následně znovu spojila. V tom okamžiku kolem něj proletěla Kushina a z napojující se hlavy vyrvala veškerou svou silou malý úlomek čehosi, co vzdáleně připomínalo drahý kámen.
Peinovo tělo padlo nehybné na zem a potom všechny jeho těla zmizela pryč, nikdo nevěděl kam.
„Dokázali jsme ho porazit!“ Radoval se Kushina.
„Dokázali a to jenom díky tobě,“ řekl Minato.
„Musíme jít do Písečné!“ Na to okamžitě Kushina, když si vzpomněla, že ostatní vesnice jsou na tom podobně a v Písečné byla přece Naruto.
Udělala krok dopředu a vyčerpáním omdlela. Ani ona ani Kurama netušili, že na boj s Peinem použili tolik svých sil. Byl to opravdu tvrdý soupeř, i devítiocasý liščí démon to musel uznat.

Naruto byla svým milovaným ve všem tom chaosu přinucena usnout a spát. Ale zdály se jí pouze noční můry o tom, jak Gaara prohrává a umírá. Bylo to, to nejhorší, co se jí kdy zdálo. Chtěla, aby ty hrůzy okamžitě přestaly, aby se k ní Gaara v pořádku vrátil zpátky.
„Není na tom zrovna nejlépe,“ oslovil Naruto kdosi v její noční můře.
Ona okamžitě poznala, kdo to byl. Už nikdy v životě s ním nechtěla mít nic společného, ale přesto se jí vždy zjevil v takovýchto situacích.
„S tebou nemám o čem mluvit! Táhni!“ Rozčílila se Naruto a chtěla se ohnat po tom snovém přeludu.
Nemohla se však pohnout, ani ve svém snu se nyní už nemohla pohnout. Mohla se jen dívat, jak ten dotyčný, co už jí jednou přivedl na pokraj smrti, kroužil kolem ní a vysmíval se jí ze všech stran.
„Myslíš, že tě to tvoje princátko zachrání?“ Zeptal se jí posměšně.
„Gaara se pro nás vrátí, tím jsem si jistá!“ Řekla s pevnou vírou v hlase Naruto.
„Ale už bys přece mohla vědět, že ten sen, co se ti zdál, byla pravda, kterou jsem ti já ukázal,“ stále s úšklebkem na tváři.
„Buď zticha dědku!“ Na něj Naruto.
„Dědku? Copak jsi slepá, vidíš, jak teď vypadám, ne?“ Zeptal se s falešným předstíráním uraženosti.
„To jak vypadáš, nemění nic na tom, kdo doopravdy jsi, Rikudou!“ Procedila mezi zuby Naruto.
„Já ti přišel nabídnout pomoci a ty na mě takhle,“ řekl lstivě.
„Jednou mi ta tvá “pomoc“ stačila!“ Řekla Naruto podrážděně.
„Zvaž to pořádně! Koneckonců… Ale, co. Ten tvůj Gaara umře a co budeš ty moct udělat? Nic, a tvoje dítě umře společně s tebou pod hromadou písku. Jsi to ale krutá matka. Možná nejsi člověk, tak trochu jako JÁ, ne?“ Smál, se až ozvěna rozléhala široko daleko.
„Gaara přežije a pak si pro nás přijde!“ Odpověděla mu Naruto.
„Opravdu?“ Na to Rikudou a ukázal Naruto další výjev.
Gaara byl naprosto vyčerpaný a už nemohl dál, byl naprosto bez chakry. Kazekage na tom byl dost podobně, ale na rozdíl od Gaary se stále držel na svých nohou. Pak hned se k nim blížil, ten, co útočil na Písečnou.
„Škoda, že to nemůžeš vidět Naruto! Víš, jak dlouho jsem plánoval, že si tě takhle hrozně pomstím!“ Říkal útočník z Akatsuki a vytáhl Gaaru na svůj létající dopravní prostředek a začal se vzdalovat od Písečné.
„NEEE!“ Řvala Naruto ve svém snu.
„Už bys měla vědět, že zrovna tobě můžu ukázat pouze pravdu. Takže, jak se rozhodneš? Neplánuješ se tady nechat zasypat pískem a udusit se společně se svým dítětem, že ne?“ Řekl falešně starostlivě Rikudou.
„Vrať mi moji sílu! HNED!“ Zuřila Naruto.
„Nebude to zadarmo,“ na to zdlouhavě Rikudou.
„Nepovídej. Moje tělo, moji duši nebo můj život! Cokoliv! Jenom musím zachránit Gaaru!“ Řekla Naruto.
„Staniž se,“ oznámil Rikudou a noční můra Naruto v tom okamžiku skončila.
Jen aby se mohl probrat do ještě horší noční můry. Cítila, že její původní síla byla zpátky. Zuřila, tak jako ještě nikdy předtím. V Písečné se ozvala ohlušující rána v místě, kde se nacházela Naruto. Hustá chakra proudila všude okolo a to zaujalo útočníka z Akatsuki.
Během vteřiny kolem něj něco malého černého neuvěřitelnou rychlostí proletělo a zastavilo se to pár kilometrů před ním. Lekl se, protože z toho cítil nepřekonatelnou sílu. Hned se na něj řítily černočerné střely a utrhly mu obě jeho ruce, nezařval bolestí, čekal to. Navíc chvíli poté, co od něj byly odděleny, se k němu začaly zpátky vracet a přirostly zpátky k tělu.
Seskočil dolů na zem a rychlostí větru běžel ke stvoření, co mu utrhlo jeho končetiny. Když tam dorazil, nevěřil vlastním očím. Vypadala jinak, byla blond a měla dlouhé vlasy, ale ty oči nikdy nemohl zapomenout. Ty oči plné nenávisti k jeho osobě.
„Uzumaki Naruto!“ Řekl snad až nadšeně, protože zrovna ji, tady nečekal, ale byl rád, že se jí konečně mohl pořádně pomstít.
„Deidaro!“ Řekla rozzlobená Naruto a útočila na něj deseti černými ohony.
Její vlasy zuřivě vlály. Deidara si byl jistý, že pokud ji nebude brát vážně, tak skončí jako kdysi, možná ještě hůře.
„Neměla, si být náhodou úplně bez chakry? Orochimaru o tom cosi říkal a taky o tom, že už nejsi Juubi, ale jak vidím, tak jsi všem lhala, aby ses vyhnula zodpovědnosti, co?“ Byl úplně mimo Deidara.
Zuřící Naruto na něj znovu zaútočila všemi deseti ohony a Deidara se jim, tak tak vyhnul. Soustředil se a vytvořil další velké množství své nově odporné chakry, vzdáleně podobající se Juubiho chakře. Postupně se začínal vyhýbat prudkým útokům všech ocasů Naruto. Bylo divné, že se sama nezapojovala do boje, ale to mu nevadilo.
„Ještě chvíli,“ řekl si sám pro sebe.
Další série výpadů, ale mu se podařilo přiblížit se blíže k Naruto. Deidara vypustil ze sebe ohromné množství chakry a najednou měl místo svých dvou rukou, rukou osm a ze všech mohl vypouštět své výbušné umění. Uculil se na překvapenou Naruto a dostával se k ní blíže a blíže. Měl tak moc velkou chuť ji vyhodit do povětří rovnou tady na místě, ale teď když se s ní mohl měřit v síle, tak byl ochotný klidně i zemřít.
Najednou se ocitl přímo u Naruto a všechny její ocasy ho na místě prošpikovaly, ale Deidara se tvářil jako by se mu nic nestalo. Za to on si konečně všiml, proč na něj Naruto útočila jen pomocí chakrových ohonů.
„Ale, né? Ty si pěkně kulaťoučká,“ posmíval se Deidara.
Naruto naprosto zčernaly oči a její ohony začaly Deidaru trhat na několik kusů. Nakonec ho roztrhala a jí polila sprcha Deidarovy stále horké krve. Pak se hned uklidnila, posadila se na zem, protože síla jí opouštěla. Protivníka se zbavila, teď už zbývalo jenom najít Gaaru.
„Gaaro!“ Křikla Naruto.
„Ten už je dávno pryč,“ ozval se Deidarův výsměšný hlas.
„Jak!“ Zhrozila se Naruto, když její soupeř stál přímo před ní.
Deidara znovu v celku přistoupil před Naruto, chytil ji za vlasy a díval se jí přímo do obličeje, strašlivě se šklebil.
„Přiznám se ti, pořád se mi ještě zdává o tom, jak mi dvanáctileté děcko urvalo obě ruce. Stále cítím v těch snech bolest. Ani nevíš, jak velkou mám chuť, tě zabít, ale to bys vůbec netrpěla, na to musíš žít,“ řekl Deidara a vytasil kunai.
Rychle přichytl Naruto svýma dalšíma nelidsky vypadajícíma rukama a kunai zamířil na její břicho. Napřáhl ruku s kunaiem, zasmál se nejšíleněji, jak dovedl a ťal. Ve stejnou chvíli byl od Naruto odražen a šest z jeho osmi rukou bylo natrvalo odděleno od jeho těla. Normálně by bolest neměl cítit, ale když mu v těch rukách praskaly kosti a trhaly se svaly a šlachy, řval bolestí, ještě větší než kdysi dávno. Deidarův kunai nedosáhl svého cíle. Naruto k smrti vyděšená a unavená seděla bezmocně na zemi. O několik set metrů dále se v šílených bolestech svíjel Deidara. Věděl, že pravděpodobně udělal chybu, jinak by teď tak moc netrpěl. Svou misi však splnil, byl čas dát se rychle na ústup. Z posledních sil se vyškrábal na nohy, zbylýma dvěma rukama vytvořil cosi vzdáleně se podobající šílenému opeřenci, na kterém následně velmi rychle odletěl pryč. Naruto to neviděla, Kazekage ano, ale za to neviděl, kam se poděl jeho nejmladší syn.
Okamžitě vyrazil směrem k Naruto, protože viděl, že se tam odehrála bitva a najednou vše ustalo. Měl tušení, kdo mohl bojovat, ano byla to Naruto. Sice nevěděl, kde vzala všechnu tu sílu, kterou předvedla, mohl jenom doufat, že ona i dítě jsou v pořádku.
„Kde je Gaara?“ Bylo první, na co se zeptal, když velmi rychle dorazil k Naruto.
„Nevím… Pryč,“ bylo vše na co se Naruto zmohla.
Potřeboval vědět víc, ale z Naruto toho víc dostat nemohl, protože toho zaručeně více nevěděla. Útočníka nemohl pronásledovat, protože se mu naprosto ztratil z dohledu. Nemohl ho pronásledovat ani podle stop v písku, protože útočník z Akatsuki odletěl vzduchem pryč. Za chvíli se k místu přiřítili i Temari, Kankuro a nějací další ninjové. Rovněž chtěli vědět, co se tady proboha jen událo.
„Kde je Gaara? A Co tu proboha dělá Naruto?!“ Děsila se Temari.
„Vzali mi ho. Akatasuki mi ho vzali,“ řekla naprosto bezduše Naruto.
Ve všem tom zmatku nikomu ani nedošlo, že Naruto je sama o sobě i bez Gaary při vědomí a ovládá své tělo.
„Kam ten Akatsuki letěl, Naruto?“ Zeptal se pohotově Kazekage, když postřehl, že Naruto trochu komunikuje.
Ukázala rukou ve směru, kterým Deidara a pravděpodobně i Gaara odletěli. Ještě nemuselo být nic ztraceno, alespoň Kazekage si tak zakázal myslet, chtěl za jakoukoliv cenu dostat svého syna zpátky. Okamžitě vyslal všechny dostupné nezraněné ninji tím směrem, kterým jim Naruto naznačila. Nikdo neváhal ani vteřinu, nedělali to jen na rozkaz svého kageho, ale i pro Gaaru, který byl unesen a také pro Naruto, kterou viděli sedět v písku naprosto bezmocnou.
„Doveď Naruto zpátky do vesnice, Temari. Kankuro za mnou!“ Organizoval Kazekage a se svým starším synem se dal rovněž do pronásledování.
Za více jak hodinu dorazila Temari s Naruto zpátky do písečné, kde stále ve zmatku a panice, lidé pobíhali po vesnici. Temari musela několikrát odrážet splašený dav, aby nijak neublížil Naruto. Za chvíli k nim přiběhl ninja a už je navigoval do budovy Kazekageho, kde zasedala rada a snažili se rychle vymyslet, jak dát věci do pořádku. Zároveň měli strach o vesnici, protože Naruto byla pořád dcera Hokageho z Listové a kdo ví, co mohl rozzuřený Hokage nebo jeho ještě více temperamentní žena, jinchuuriki udělat.
„Nějaké zprávy z ostatních vesnic?“ Zeptala se pohotově Temari, když dorazily do místnosti a ona posadila Naruto do pohodlné sedačky nedaleko vstupních dveří.
„Všechny vesnice aliance, ve kterých sídlí jinchuuriki byly napadeny ve stejnou dobu, jako my. Zatím jsme obdrželi pouze zprávy z Listové a Oblačné, že se jim útok Akatsuki podařilo úspěšně odrazit, v ostatních vesnicích se pravděpodobně stále bojuje,“ řekl jeden z členů rady.
Naruto však nic z toho neslyšela. Celá její mysl se dokázala soustředit pouze na Gaaru, který byl kdoví kde. Byla tak moc zoufalá, protože dokázala pouze doufat, že je Gaara stále naživu. Hrozivý hlas myšlenek, jí stále našeptával, že otec jejího dítěte se už nikdy nevrátí. Zoufalství čišelo z jejího výrazu ve tváři. A nikdo z přítomných jí nedokázal uklidnit milosrdnou lží.
Ve stejnou dobu v Listové, se Kushina snažila za každou cenu projít teleportačním mostem do Písečné, aby mohla být u Naruto, protože jak věděla, tak Akatsuki zaútočili na všechny vesnice najednou. Musela být okamžitě u své dcery. Minato se jí snažil zastavit, ale nakonec se Kushina zastavila sama. Použila tu techniku, ale nemělo to žádný účinek, neměla dostatek chakry na přemístění, skoro všechnu ji spotřebovala v boji s Peinem. Potom prostě omdlela z vyčerpání, devítiocasý lišák uvnitř ní na tom byl dost podobně.
„Co Písečná, nějaké zprávy?!“ Zeptal se Minato.
A odpověď se mu rychle na to dostavila.
„Hokage-sama, Písečný jinchuuriki, Gaara byl unesen. Kazekage rozkázal pronásledování, ale Akatsuki má před nimi obrovský náskok, navíc použil k úniku létající prostředek, pravděpodobně jeho jutsu,“ oznámil Čtvrtému Hokagemu stručnou zprávu, ANBU mající to na starost.
„O mojí dceři, tam nic nebylo?!“ Zeptal se Minato na to, co chtěl doopravdy vědět.
„Ve zprávě stálo, že se Vaše dcera zúčastnila boje a byla to právě ona, kdo zahnal útočníka z Akatsuki na ústup, ale to by nemělo být přeci možné. S ohledem na současné zmatky si myslím, že se v Písečné spletli, proto jsem to nesdělil. Omlouvám se Hokage-sama,“ znejistěl poněkud ANBU.
„Jak, by mohla? To je teď jedno? Máš poblíž Písečné někoho ze svých lidí?“ Zeptal se Hokage.
„Co vznikla aliance, tak jsme je na Váš rozkaz odvolali,“ řekl stručně ANBU.
„Samozřejmě. Můžeš jít,“ řekl Minato a došlo mu, jak moc je sám rozrušený, že zapomněl na takovou věc, jako lokace svých shinobi.
Najednou se na jeho stolku zjevil jakýsi svitek. Vědě přesně, od které osoby to je, mohl to být pouze jeden člověk, který měl přístup k téhle tajné technice přemisťování předmětů. Modlil se, aby byla zrovna poblíž Písečné.
„Hokage-sama, poblíž Písečné, jsem zahlédla Juubiho chakru, jsem si tím stoprocentně jistá. Jdu to prověřit. Prosím informujte Písečnou o mém příchodu, abych nezpůsobila nepříjemnosti,“ stálo ve svitku.
Minatovy motlitby byly vyslyšeny. Hned jej nenapadlo, odkud se vzala ta Juubiho chakra, ale pak, když si vzpomněl na report z Písečné a zmínku, že Naruto také bojovala, vše se mu v hlavě poskládalo dohromady. Najednou to dávalo perfektní smysl. Rychle se dal do sepisování vlastních zpráv. V jedné informoval Písečnou o tom, že dorazí shinobi z Listové, vyzvedne Naruto a odvede ji do Listové. Druhá zpráva byla směřována osobě, která jej informovala o objevení Juubiho chakry, stálo v ní toto: „Přítomnost Juubiho chakry byla nepřímo potvrzena z Písečné. Podle všech informací, které mám, se jednalo o Naruto. S okamžitou platností měním prioritu tvé mise, eskortuj Naruto do Listové, spěchej.“
Odesílatelka svitku s informacemi o přítomnosti Juubiho chakry se zprvu lekla, když obdržela odpověď. Na tento nový způsob předávání zpráv si stále nezvykla, vždy když se jí v náprsní kapse objevil svitek se správou, tak to v ní cuklo, protože to vůbec nečekala. Zprávu bleskově přečetla a dala se do běhu, protože text zprávy nebyl vůbec příjemný, ani zdaleka ne. Obávala se, co se její nejlepší kamarádce z dětství mohlo, jen přihodit.
„Neměla mít už žádnou jeho chakru, sama jsem si to ověřila několikrát! Tak jak je to možné?!“ Ptala se sama sebe a spěchala.
Měla za sebou pouze polovinu cesty a minimálně ještě pět desítek kilometrů před sebou, než dorazí do Písečné. Ale utíkala, tak rychle, jak jen mohla. Přibližně deset kilometrů od ní něco prolétlo, byla to ta chakra, která bojovala proti Juubiho chakře. Mise, ale byla přivést Naruto do Listové, proto nyní spěchala do Písečné.
Po několika hodinách od boje, tam dorazila. V Písečné stále vládal dokonalý chaos, ale ve všech napadených vesnicích to muselo vypadat stejně. Nebylo, se čemu divit. Hinata nečekala, že by pro ni poslali nějaký doprovod, aby se v Písečné neztratila. Naštěstí dobře věděla, kam přesně míří. Juubiho chakra byla blízko a pravděpodobně zase v Naruto. Cítila, že ta ohromná chakra, která byla přítomna v boji se musela zmenšit minimálně o polovinu a stále postupně mizela. Hinata přeskákala několik střech a dostala se do budovy, kde se nacházela Naruto s Juubiho chakrou. Seběhla schodiště ze střechy, přes, kterou se dostala do budovy, o dvě patra dolů a zaklepala na dveře. Za pár okamžiků na to se otevřely dveře. Hinata tu osobu neznala, ale chakru měla podobnou Gaarovi a současnému Kazekagemu, takže musela být jejich příbuzná.
„Vy jste z Listové? Tak brzo jsme Vás neočekávali,“ řekla, žena, která Hinatě otevřela.
„Ano,“ odpověděla jednoduše.
Na to obě vešly do společně do místnosti a Hinata si to mířila rovnou, k Naruto, která seděla kousek od dveří na sedačce u zdi. Takhle rychle si nikdo nemohl všimnout, že by tam Naruto byla, kromě Hinaty, která viděla Naruto, skrze stěny všech budov už dávno předtím, než sem dorazila.
„Promiňte, ale Vaše oči?“ Zeptala se, ta co pustila Hinatu do místnosti.
„Byakugan,“ řekla Hinata a uvědomila si, že by možná chvíli mohla svým očím odpočinout.
Sice už dávno jí přestalo namáhat používat svůj speciální zrak po celý den, ale některé lidi svým vzezřením děsila. Naběhlé žíly okolo očí a na lících snadno naháněly lidem strach a hrůzu.
„Naruto?“ Zeptala se Hinata své přítelkyně, když si k ní přisedla.
Musela zjistit, jestli se jedná o Naruto nebo Juubiho. Naruto však očividně musela být stále v šoku, byla úplně mimo realitu. Nevnímala své okolí, ani Hinatu ne.
„Juubi?“ Zkusila to Hinata z druhé strany.
Ale opět nikdo nereagoval. Nikdo kromě lidí sedících v místnosti, kteří byli překvapeni, proč se ta žena z Listové ptá právě na toho strašlivého démona. Hinata ignorovala jejich šeptání a všechny ostatní rušivé elementy okolo. Soustředila se pouze na Naruto a na to, aby ji co nejdříve přivedla zpátky k jejím smyslům.
Hinata seděla vedle Naruto a držela jí za ruku, přesně tam, kde Naruto vždy držel Gaara. Po chvilce, když Naruto cítila příjemné lidské teplo na známém místě, tak se vzpamatovala.
„Gaaro?“ Byla první reakce Naruto, ale když se otočila a viděla pouze Hinatu, tak mohlo její srdce puknout žalem.
Okamžitě se v jejím srdci rozpoutalo všechno to zoufalství a beznaděj, utrpení. Nejdříve měla v očích pouze slzy, ale okamžitě na to začala naříkat, tak jako ještě nikdy v životě, trpěla bolestí, která se nedá jen tak uzdravit. Hinata ji objala, cítila s Naruto, ale zároveň nevěděla přesně, co je to ztráta milovaného.
„Pojďme domů, Naruto,“ řekla po chvíli Hinata.
„Já jsem, doma tady s Gaarou!“ Ohradila se vztekle Naruto.
Nikdo od Naruto neočekával, že se ve svém stavu bude chovat racionálně. I když to nikdo nechtěl přiznat nahlas, tak věděli, že Gaaru mohou zachránit pouze, kdyby se stal zázrak. A málokdo si dokázal představit, jaké to muselo být právě teď pro Naruto. Ale naštěstí, tady byli s Naruto lidé, kteří dokázali v této chvíli myslet za ni.
„Naruto jdeme do Listové,“ řekla Hinata.
„NE!“ Bránila se Naruto.
„Jaké ne?! Co tvoje a Gaarovo dítě, na tom ti nezáleží!“ Okřikla Hinata Naruto.
Nikdo by to od ní nečekal, že se dokáže tak nahlas projevit, ani Naruto ani Hinata. Sama by to do sebe nikdy neřekla. Naruto začínalo docházet, jak moc hloupá a hlavně sobecká musela být. Jenže to jí jen přidávalo k jejímu utrpení.
„My půjdeme,“ oznámila Hinata a pomohla Naruto vstát.
Vyšly ven z budovy a za chvíli i z ven Písečné. Naruto se stále dívala směrem, kterým zmizel Gaara, mohla jen čekat a doufat, že se vrátí. Ale stejně dobře věděla, že celé Kazekageho pátrání je marné, necítila Gaarovu přítomnost nikde kromě svého srdce. Musela si zakázat na něho myslet, protože by to mohlo mít nějaká vliv na jejich dítě. Musela přestat myslet úplně na všechno, protože v jejím srdci hned vedle žalu, ze ztráty Gaary rychle rostla ohromná nenávist, která se potají vkrádala i do mysli Naruto. Kdo jí mohl pomoci?

Po pěti dnech stanuly Hinata s Naruto před branami Listové. Naruto se nechala naprosto bezduše vést Hinatou a zatím v její mysli probíhala válka mezi slaboučkou nastávající matkou a zrůdou z nočních můr, kterou Naruto také odjakživa byla. Pak uviděly Listovou. Scéna, která se jim naskytla, nebyla nepodobná tomu, co viděly v Písečné. Naruto bylo ale naprosto jedno, že ona nebyla jediná na světě, kdo o někoho přišel, ale stejně tak byl svět ukradený všem, co na tom byli stejně jako ona.
„Naruto… Naruto,“ snažila se ji uvrhnout do přítomnosti Hinata.
„Co se děje?“ Zeptala se apatická Naruto, když na ni Hinata nějakou chvíli doléhala.
„Budeš rodit,“ řekla Hinata své nejlepší kamarádce, která očividně naprosto nic necítila.
„Ha?“ Divila se Naruto.
Ucítila škubnutí v břiše a podívala se na zem. Pod ní byla kaluž. Okamžitě jí začalo vše docházet. Praskla jí voda, jejímu dítěti se už chtělo na svět. Následovaly další škubnutí a bolesti. Válka v její mysli ustala, monstrum bylo prozatím zahnáno a její mysl naplnily myšlenky pouze na její dítě. Na nic jiného se ani soustředit nedokázala. Naštěstí pro Naruto, zde byla Hinata, která se o všechno dokázala postarat. Byli doma v Listové, takže nebyl žádný problém sehnat výborné porodníky. Naruto znovu nevnímala okolí a než se nadála, tak už byla v jakési čisté místnosti, okolo ní spoustu lidí, něco si mezi sebou pokřikovali. Mluvili něco dokonce i na ni, ale Naruto je ignorovala, instinktivně věděla, co má dělat, aby své dítě úspěšně doručila na svět.
Její snaha ji stále příliš mnoho sil, ale Naruto měla pevnou vůli, přinejmenším v tento okamžik. Její tělo rychle spalovalo všechnu Juubiho sílu, kterou v sobě měla, ale na tom teď nezáleželo, dítě mělo přednost úplně přede vším, i před jejím vlastním životem, který se rychle blížil k bodu ohrožení.
Po hodině a půl porodu uslyšela Naruto pláč svého dítěte, nikdy ve svém nic úžasnějšího neslyšela. Natahovala ruce, stejně jaké její dítě, jen aby se k ní už dostalo.
„Je to krásný zdravý chlapec, maminko,“ oznámil jí kdosi, Naruto bylo jedno, kdo to byl, hlavně jak mohla mít své dítě v náručí.
„Nagato,“ vyřkla jméno svého dítěte.
Bylo to jméno, které ji napadlo, kdysi dávno. Ani sama nevěděla, kdy se jí objevilo v hlavě, ale bylo tam a ona věděla, že je to jméno přesně pro člověka, v jakého chtěla, aby její dítě vyrostlo. A Gaara s tím souhlasil, když se domlouvali na jménu pro jejich dítě. Malý Nagato začal naříkat a Naruto jej chtěla utišit, jenže její ruce jí neposlouchaly.
„Co se to děje?!“ Chtěla se celá zmatená zeptat, ale její ústa se nepohnula.
Zběsile zmítala očima na všechny strany ve snaze zjistit, co se stalo, ale krátce na to ji přestaly poslouchat i ty. Zoufale se snažila, aby se její víčka nezavřela jako vždy, jak byla zvyklá, když byla bez chakry. Necítila ani poslední zbyteček, své síly, o kterou jí kdysi ten proradný staroch připravil.
„Ha. Takže si přišel vybrat svou daň. Gaaro ochraň naše dítě,“ byla poslední myšlenka Naruto těsně před tím než přišla o vědomí.
V porodním stále nastal naprostý zmatek, rodička jim zkolabovala, a i když byla možnost, že se to stane, tak ve chvíli, kdy si sama vzala své dítě do náručí, polevili na pozornosti. To se jim všem lékařům nyní vymstilo. Hinata rozrazila dveře a vtrhla dovnitř, jen aby slyšela nářek dítěte a plynulé pištění přístroje.

Od útoku Akatsuki na všechny vesnice shinobi Aliance uplynulo více jak pět dlouhých let. Spousta lidí v té době umřela a ještě daleko více lidí pro ně truchlilo, ale tak to vždy fungovalo ve světe shinobi, nikdo s tím zatím nic nedokázal udělat. Tehdy bylo zajato celkem šest jinchuuriki, jako první padl Gaara jinchuuriki jednoocasého, následovala Fuu jinchuuriki z Vodopádové, Han i Roshi z Kamenné, Utakata jinchuuriki šestiocasého Saikena a také bývalý Mizukage Yagura.
Dnes po pěti letech od svého narození se malý Nagato společně se svými prarodič chystal navštívit svou mámu, jako už mnohokrát předtím. Nagato byl strašně chytré dítě asi po otci nebo možná byl stejný génius jako jeho děd Namikaze Minato. Vždy jej mrzelo, že neslyšel hlas své maminky. Ano jeho babička Kushina vypadala opravdu podobně jako jeho máma a podle dědy měly i skoro stejný hlas, ale vždy když na to pomyslel, cítil se neuvěřitelně sám, byť měl kolem sebe spoustu lidí, jež jej milovali a dávali mu lásky, kolik jen chtěl.
„Maminko, tak moc bych chtěl od tebe slyšet o tátovi,“ zoufal si malý Nagato, když se oblékal.
„Pospěš Nagato, maminka už na nás určitě netrpělivě čeká,“ zavolala na svého vnuka Kushina.
„Už jdu,“ řekl hlasitě Nagato a rychle se nasoukal do čistého trička, aby mohli vyrazit.
Vyběhl ze svého pokoje a utíkal se rychle obout, aby nezdržoval. I když se svou mámou nemohl mluvit, tak se těšil, až k ní dorazí. Když už byl malý Nagato obutý a celý netrpělivý, tak do předsíně dorazila i Kushina aby se sama mohla obout a oni oba mohli vyrazit.
„Děda s náma dneska nejde?“ Divil se Nagato, že nikde nevidí dědu Minata.
„Má moc práce s Hokagováním,“ odpověděla babča Kushina a rozcuchala Nagatovi jeho rudé vlásky, aby se před svou mámou neukazoval moc uhlazeně.
„Babi!“ Ohradil se Nagato.
Kushina mu odpověděla jenom uličnickým úšklebkem. Malý Nagato občas uvažoval, že musí být, více dospělejší, než jeho vlastní babička.
„Teď jsem celý rozcuchaný, máma by se lekla, kdyby mě tak viděla,“ řekl Nagato a snažil se urovnat si své spíše kratší vlasy, do podobného účesu, který měla jak jeho babička, tak i matka.
„Ale nelekla, vždyť jsi viděl, jak vypadala na fotkách z dětství, ne?“ Řekla Kushina.
„Ano, ale…“ Snažil se marně Nagato si ochránit svůj uměle narovnaný účes.
„Pojď už, ať Naruto nemusí čekat,“ řekla Kushina svému vnukovi a vyrazili.
Procházeli celou Listovou a lidé je zdravili, každý přece znal Hokageho ženu a vnuka, ale jen málokdo znal Hokageho dceru. Nagato se vždy snažil něco zjistit o své mámě, když byl na návštěvě u svých kamarádů, ale opravdu jen málokdo z rodičů si na jeho mámu vzpomněl. Mrzelo ho to.
Než se nadáli, byli na místě, kde Naruto už pět let odpočívala. Nagato se rozběhl, aby už byl zase u své mámy. Rychle se vyškrábal k ní na nemocniční lůžko, aby jí mohl chytit za ruku nebo hladit po jejích dlouhých vlasech.
„Mami, Mami, babička mi pořád cuchá vlasy! Vůbec se mi to nelíbí,“ řekl stále uražený Nagato a vyplázl jazyk na Kushinu.
Oba čekali, že se Naruto třeba jenom tak zvedne a sama rozcuchá Nagatovi vlasy. Kushina pokaždé, co tady byla viděla tu scénu živě před očima, ale to se nikdy nestalo a i když chtěla věřit, tak věděla, že se to ani nestane. Naruto bude až do konce svých dní takhle ležet, bez možnosti cokoliv dělat, naprosto nehybná.
Ani vlastně nevěděli, jestli je Naruto při vědomí nebo spí, jisté bylo jen to, že se nemohla nijak pohnout, ani komunikovat s okolím. Ale na tom nezáleželo i tak se dala Kushina od vypravování o všem, co se Nagatovi podařilo, o tom co se kde děje, jak je v Písečné a podobné věci, nevzdávala se naděje, že jednou takové obyčejné věci mohou přivést Naruto zpátky do života. Malý Nagato celou dobu seděl nebo ležel u své nehybné mámy na posteli, pro tuhle chvíli mu to naprosto stačilo.
„Rosteš jako z vody Nagato, zase se sem ke mně na postel o něco hůře vlezeš,“ říkala si sama pro sebe Naruto a v duchu plakala, protože ani slzy nemohla svou vlastní vůlí ve svém nehybném těle vyprodukovat.
Několikrát se Naruto podařilo svého syna zahlédnout. Bylo to čistě náhodou, když jí někdo ze zdravotníků přišel navlhčit oči. Ve chvíli, kdy jí otevřeli víčka, tak se její syn vždy snažil nakukovat přes zdravotníkovo rameno. Byl ještě opravdu malý, rudé vlasy, stejné jako Gaara, oči modré. V těch chvílích se jí chtělo opravdu, tak strašně moc plakat radostí, ale byl to jen prostředek, který chránil její oči před vyschnutím, co jí stékal z koutků po tvářích.
Kushina a Nagato byly u Naruto až do večera, domů šli, když se stmívalo. Dlouho poté, co Kushina s Nagatem odešli, se Naruto začínala cítit unavená. Její tělo bylo slabé, to věděla, proto se nehodlal nijak přemáhat. Vyčistila si hlavu od všech myšlenek, aby mohla jít spát.
„Zítra budeš mít pět let Nagato, dobře se vyspi,“ byly poslední myšlenka Naruto před tím než se ona sama vydala snít.
„Pět let, ano už je to více jak pět let,“ promluvil po tak dlouhé době na Naruto ten nejodpornější hlas, který kdy poznala.
„Co tu zase děláš?! Kolikrát ti musím ještě říkat, že s tebou nechci mít nic společného!“ Zuřila Naruto.
„Neměj strach, jen co srovnáme dluhy, tak už o mě nikdy neuslyšíš,“ odpověděl zpátky na Naruto.
„Ah! Že bys mi vrátil, cos mi vzal Rikudou!“ Zuřila Naruto.
„Asi tady dochází k nedorozumění, Naruto. To ty jsi dlužníkem. Vzpomínáš, před pěti lety, útok Akatsuki, si využila mých služeb a ještě si za ně nezaplatila,“ říkal jako vždy úlisným odpudivým hlasem.
„Že ti dlužím? Copak sis už nevzal chakru?! Co sak*a ještě chceš?!“ Zuřila Naruto.
„Jestli si dobře vzpomínám, tak tehdy jsi mluvila něco o tvém těle, duši, životě a pak si řekla, že prý cokoliv, ne? Tak já jsem tady pro ty první tři věci,“ řekl.
„Tak dělej, ať už to mám za sebou!“ Řekla ve vzteku Naruto.
„Si to, ale hrozná matka. Myslel jsem, že se svého syna tak lehce nevzdáš, ale podívejme, přece si tak trochu jako já,“ sál se děsivě Rikudou.
„Nagato s tím nemá nic společného! Copak si neslyšel! Říkala jsem MOJE tělo, MOJI duši, klidně i MŮJ život, ale Nagata z toho vynech!“ Děsila se Naruto, když jí docházelo, co tím Rikudou myslel.
„Proč bych měl? Přece v té době, byl tvůj syn TVÉ vlastní tělo, TVÁ vlastní duše a i TVŮJ vlastní život, myslím, že se na něj naše dohoda vztahuje. Ale jak už jsem říkal, víckrát už mě neuvidíš. Sbohem Naruto,“ mizel se strašlivým vítězně zvráceným smíchem pryč.
„RIKUDOUUU!!!“ Řvala ze všech sil Naruto ve svém snu, ale nikdo jí nemohl slyšet.
Ve stejnou chvíli u Čtvrtého Hokageho doma už všichni dávno pokojně spali, Minato, Kushina na loži vedle něj i malý Nagato sám ve svém pokoji. Měsíc, co mu svítil do pokoje, vrhal dlouhé stíny. Nagato se ve spánku převalil. Zdál se mu krásný sen, zdálo se mu o jeho zítřejších narozeninách. Seděl za stolem na své židli, po obou jeho stranách stáli jeho prarodiče. Podíval se na prázdný stůl a pak hned do kuchyně, aby viděl, jak vypadá jeho narozeninový dort. Chtěl ho strašně moc ochutnat, protože ho dělala jeho vlastní máma. Za pár vteřin po jeho poohlédnutí vyšla z kuchyně Naruto a v obou rukách nesla obrovský dort, že ji za ním skoro nešlo vidět. Děda Minato jí šel s dortem pomoct se slovy, aby se tak moc nepřemáhala. Jakmile byl dort na stole, Nagato dostal pořádnou pusu od své maminky.
„Všechno nejlepší Nagato,“ řekla mu jeho snová máma, tím nejlíbeznějším hlasem, jaký kdy v životě slyšel.
Pak už se společně v Nagatově snu pustili do dortu. Radoval se jako šílený, nikdy nebyl veselejší než v tomto svém snu. Měsíc přestal svítit do Nagatova pokoje a přes malého Nagata se převalil zlověstný stín. Když měsíc znovu zazářil do jeho pokoje, Nagato už neležel ve své posteli a nesnil, zmizel v okamžiku beze stopy, pryč.
Duše i srdce Naruto se trhaly na kusy. To, co před pěti lety zaměstnávalo mysl Naruto se vrátilo silnější než kdy dříve, protože to podpořila i matka, která přišla o dítě. Monstrum řádilo v její mysli, ne to nebylo žádné monstrum, byla to sama Naruto ve své nejryzejší démonské podobě. Běsnila, jako by jí vyrvali srdce z těla, jako by její duši roztrhali na tisíce kousků, nikdy předtím, tak moc netrpěla. Gaara byl už dávno pryč, nikdy se s tím nesmířila, ale kvůli svému Nagatovi zahnala monstrum ze svých myšlenek a srdce, ale když jí vzali i její jediné dítě, už nebylo ničeho, co by jí bránilo se změnit v monstrum.
Viděla, jen sama sebe ve své snové představě. Ruce jí kryly rudé blesky a vlasy divoce vlály, její oči žhnuly rudě jako kdysi a přizpůsobovaly se temnotě. Neviděla už svého Nagata, ani mizejícího Rikudoua, ale objevovala se před ní stěna. Obrovská zeď, neviděla její konce, proto bylo jedinou možností, tu zeď strhnout. Vrhla se proti ní a zběsile do ní bušila. Ze zdi odlétávaly ohromné kusy materiálu, nespadla hned, musela být i nekonečně silná. Ale to Naruto nevadilo, ona věděla, že se dostane na druhou stranu, navíc jí to přišlo vhod, protože měla svou zlobu, kam směřovat.
Byla půlnoc a Kushina spala, proto bylo divné, že se devítiocasý liščí démon v ní probudil. Také se divil, že jej něco ruší ze spaní. Slyšel jakési tlumené údery, vycházely jakoby ze zdi jeho pokojíčku. Postupně sílily na hlasitosti a zeď za jeho zády se začala celá otřásat a pak i jeho okolí. Ať už to bylo cokoliv, dobývalo se to k němu a to velmi rychle. Při další ráně stěna popraskala, následující rána vytvořila ve stěně praskliny. Kurama byl připravený k boji. Poslední rána definitivně rozbila zeď. Kusy zdi se rozlétly všude kolem lišáka a on si chránil oči svými ocasy. Když prach přestal vířit vzduchem a usedl na zem, uviděl v díře ve stěně cosi malého, rudého s občasnými zlatavými záblesky.
„NARUTO!“ Naježily se mu všechny chlupy na těle, když mu došlo, kdo to tam stojí.
„Vzal mi Nagata!“ Řekla stále šíleně rozzuřená Naruto.
„Co? Kdo? Co se stalo?!“ Nechápal Kurama.
„Ten zmetek Rikudou, mi vzal Nagata!“ Řekla trochu více Naruto.
Lišák byl stále překvapený, že tady Naruto vidí, ale cítil z ní něco jako chakru, podobné té jeho přesto poněkud jinou. Chvíli mu trvalo, než si uvědomil, jaká část Naruto to před ním stojí.
„Jak ses sem mohla dostat, když nemáš žádnou chakru, ha? Nebo proč jsi právě tady, kdybys měla hledat svého syna?“ Pokládal zvláštní otázky Kurama.
Teď to došlo i Naruto. Byla na místě, kde by ve svém stavu neměla být. Bezpochyby to kolem ní byla jakási chakra, byla její to poznala, přesto byla jiná než ta juubiho. Co to mělo znamenat?
„Konečně ses trochu uklidnila, co? Ale netušíš, co se s tebou stalo, že?“ Řekl Kyuubi.
„Co se, se mnou stalo?“ Zeptala se Naruto.
„To, že jsi byla poloviční démon, víme. To, že jsi dokázala žít bez chakry také víme a také vím, co jsi nyní,“ řekl tajemně devítiocasý liščí démon.
„Co jsem?“ Zeptala se Naruto s obavami.
„Tvoje duše se změnila. Už nepotřebuje tvoje tělo, aby dokázala vytvořit chakru, tvou nynější sílu. Teď jsi stejná jako já. Je z tebe démon Naruto, ale jako vždy poněkud zvláštní,“ vysvětlil Kurama.
„Já, démon? Co to má znamenat?“ Nechápala Naruto.
„Nejprve si byla naprosto bezmocná, ale on ti vzal chakru a udělal z tebe nehybnou. Pak se objevil někdo, kdo tě rozhýbal, ale když ten byl v ohrožení, on se objevil znovu a opět ti nabídl své služby, chopila ses jich, ale milovaného si nezachránila. Jenže si měla na chvíli svou chakru zpět, ale byla si nehybná, jenže on přišel znovu a vzal si tvé srdce, duši i tělo. Jako člověk si v tu chvíli umřela žalem a nenávisti a zničila si vše, co tě dělalo člověkem. Proto jseš teď tady, abys získala novou sílu se znovu zhmotnit ve světě lidí,“ vysvětlil tajuplně Kurama, ale Naruto mu dokonale rozuměla.
Chtěla sílu, nyní to již také věděla a cítila. Musela tu sílu získat, aby mohla zničit vše a všechny, co jí ublížili. Byla si jistá, že bude tak krutá, jak jen bude moci. Strach o dítě se krčil kdesi v koutku jejího srdce a byl drcen nenávistí a touhou po odplatě.
„Možná jseš duše-démon, ale tvoje lidské tělo pořád žije, je tvou největší slabinou, protože když zemře, zničíš vše, co jsi kdy milovala a zapomeneš na to. Bylo by to, jako by se Naruto, která doposud existovala, nikdy nenarodila,“ varoval devítiocasý lišák.
Naruto se toho lekla, ale strach okamžitě vystřídala touha po obrovské moci, kterou jí je démonický otec nabízel. Chopila se toho.