Není světla bez stínů II.

„Staříku, ještě jednu porci,“ dožadoval se už popáté Naruto dalšího miso rámenu. Zrovna se vrátil z mise, v níž bylo jeho úkolem dopadnout skupinku banditů, kteří přepadávali kupce na cestě do Země Vodopádů. Popravdě, tyhle lehké mise, které musel teď po válce plnit, ho už nudily. Asi by tedy bylo lepší říct, že ho nikdy nebavily. Tahle mise byla navíc v podstatě jenom pozorovatelská, protože banditi zrovna operovali na druhé straně hranice, a tím pádem se o ně už postaral tým ze Skryté Vodopádové. Když se tedy vrátil, vypravil se rovnou do Ichiraku, aby si spravil náladu. Chouji, který byl na misi s ním, se samozřejmě nadšeně přidal.
„Hned to bude,“ odpověděl jako obvykle s úsměvem Teuchi.
Bohužel jejich poklidný pozdní oběd, spočívající v tom, že se zběsile nacpou jak prasata, a potom se pokusí co nejrychleji zmizet, přičemž pomalejší platí, byl přerušen růžovlasou kunoichi, která se přiřítila od sídla Hokage.
„Naruto, máš se okamžitě dostavit k Tsunade-sama,“ spustila hned poté co doběhla k Ichiraku.
„Vyřiď bábi Tsunade, že za chvíli přijdu,“ opáčil Naruto, který se se zamilovaným pohledem pustil do rámenu, který mu zrovna Teuchi předložil.
„Tsunade-sama řekla HNED!“ zařvala Sakura a chytila Naruta pod krkem.
„No dobře, vždyť už jdu.“ Proč se hned tak moc rozčiluje? Vždyť se zas tolik nestalo. Podezřívavě se na ní podíval. „Sakuro-chan, vzala sis dneska svoje prášky na nervy?“ A nebo že by v tom byl zase Sasuke?
To vzbudilo pozornost i dosud plně jídlem zaujatého Choujiho. „Sakuro, ty musíš brát prášky na nervy?“
„NEMUSÍM BRÁT ŽÁDNÉ PRÁŠKY NA NERVY!“ vřískla Sakura a dala Narutovi pěstí. Asi byla opravdu rozrušená a trefila se nějak špatně, protože Naruto letěl jenom polovinu obvyklé doletové vzdálenosti. Okamžitě se zvedl a rozběhl se směrem k sídlu Hokage. Sakura, ječící na něj výhružky typu „Jestli to ještě někomu řekneš, tak tě…“, utíkala za ním.
Chouji měl v plánu dát si další rámen, pak si ale uvědomil, že nemá žádné peníze. Rychle se tedy zvedl a snažil se nenápadně zmizet.
V Ichiraku zůstal jenom Teuchi, který vytáhl tužku, kus papíru a řekl: „Dobře, tak já vám to zase připíšu na účet.“

Shino poklidně seděl na velkém kameni v lese nedaleko Listové. Stejně jako většina ostatních, i on si v poslední době připadal jako na běžícím pásu. Tuhle ochránit tohohle, támhle chytit tamty, a tak podobně. Teď měl zrovna výjimečně volný den, a tak se vydal na tohle klidné místo, aby si mohl popovídat se svými brouky a v klidu přemýšlet. Jeho odpočinek ale naneštěstí neměl mít dlouhého trvání.
Rušivý element se objevil v podobně Hinaty, která s nesmělým úsměvem vystoupila z lesa na mýtinu, kde seděl Shino.
„Shino-kun, omlouvám se, že tě ruším, ale máme jít k Tsunade-sama. Dostaneme spolu misi.“
Shino si všiml jejího zasněného pohledu a jenom se zeptal:„S Narutem?“
Hinata se mírně začervenala. To stačilo.

Shikamaru ležel na zemi a pozoroval mraky. Dělával to vždycky a rád. Nic na tom nezměnilo ani to, že teď byl hlavou klanu Nara.
Většina lidí si myslela, že se mu tak dobře přemýšlí. Ti co ho znali, věděli, že je to úplně obráceně. Shikamaru tak rád pozoroval mraky, protože právě u toho nemusel na nic myslet. A jak všichni víme, přemýšlení bolí i lidi, kteří jsou přece jenom o něco méně líní než Shikamaru.
Ten sledoval pomalý pohyb mraků, chvílemi pospával, pak zase sledoval pohyb mraků. Bohužel, podobně jako u Shina, i jeho samota byla náhle neúprosně přervána.
Měl smůlu, že pro něj nebyla poslem špatných zpráv jemná Hinata, ale o něco méně citlivý Kiba. Takže ve chvíli, kdy už opět klimbal, ho surově přenesl zpět do reality psí štěkot.
S trhnutím se probral a posadil. Uviděl rozesmátého Kibu, jak sedí na štěkajícím Akamarovi.
„Měl bys vidět, jak se teď tváříš,“ řičel smíchy Kiba.
„To jsou blbý vtipy,“ zamručel rozespale Shikamaru a chtěl se znovu natáhnout.
„Hej Shikamaru, promiň. Jenom sem tě potřeboval vzbudit. Chce s tebou mluvit Hokage,“ rychle se omlouval Kiba.
„A proč?“
„Nevim, asi dostaneš novou misi.“
Kiba odjel a Shikamaru se začal namáhavě zvedat.
To zas bude otrava.

Co se mu asi honí hlavou? Hodnotí je? Je překvapený? Znechucený? Zklamaný? Přemýšlí proč si Joshi vybral zrovna tyhle? To poslední by mě taky zajímalo.
Tsunade se snažila koutkem oka sledovat Isokoruovu reakci. Pokud si ale všímala dobře, nedal najevo jakoukoliv emoci. Každý z nich je nějak výjimečný. Naruto má v sobě plně ovládnutého démona. Hinata má byakugan. Shikamaru je génius. A Shino patří do jednoho z nejsilnějších klanů užívajících brouky.
Teď se Tsunade podívala na mlčícího ninju přímo. Tak mě napadá, že já vlastně o té jejich válce skoro nic nevím. Kousla se do rtu. Proč, sakra, je potřebuje zrovna v téhle sestavě?
Mezitím Naruto i jeho společníci také zkoumali toho neznámého ninju. Isokoru vypadal stejně, jako když přišel před hodinou do kanceláře Hokage, pouze měl nově čelenku, na níž byl drak.
Tsunade nemohla už vydržet to vzájemné sondování, a tak si vzala slovo. „Tohle je můj starý přítel Nakamura Isokoru. Pochází ze skryté Dračí vesnice. A přišel nás požádat o pomoc.“
„O skryté Dračí sem v životě neslyšel. Kde to je?“ ozval se zvědavě Naruto.
Tsunade už otvírala pusu, aby mu odpověděla, ale Isokoru ji přerušil.
„Na jih od Země Větru, v Zemi Draka.“ Pak se s úklonou otočil na Tsunade. „Hokage-sama, už budu muset jít. Mám ještě nějaké jednání s Kazekagem. Myslím, že jsou vyhovující. Rád jsem vás opět viděl.“
Otočil se na ostatní. „Připravte se a zítra ráno vyražte do Písečné. Budu tam na vás čekat.“ Ještě jednou se uklonil Tsunade a odešel.
„Co to mělo znamenat, bábi? Co je to za frajera? A co si o sobě vůbec myslí?!“ rozkřičel se Naruto, sotva se za ním zavřeli dveře.
„Hokage-sama nám to určitě vysvětlí, Naruto-kun,“ snažila se ho uklidnit Hinata a tázavě se podívala na Tsunade.
Ta si vzala flašku sake, a vrchovatě si nalila. Ne, Hinato, obávám se že vám asi nic nevysvětlím, protože tomu sama nerozumím. Jak vám mám říct, že teď, když jste si mysleli, že jste dosáhli míru ve válce, ve které jste viděli umírat svoje přátele a příbuzné, vás posílám do další? A že k tomu nemám žádný jiný důvod, než starou známost s jedním podivínským snílkem. Teď se v duchu mírně pousmála. Vlastně je ti trochu podobný, Naruto. Stejně jako tobě, dědečku. Dobrá. Znovu se napila a začala.
„Takže, co víte o Zemi Draka?“
„Nic,“ odpověděl Naruto.
„To je mi jasné, Naruto. Neptala jsem se tebe.“
„Země Draka,“ začal tiše Shino, „je jižní soused Země Větru. Navzdory tomu, že je to velká a poměrně bohatá země se silnou populací, nemá, a nebo jak to vypadá, tak donedávna neměla, svou vlastní skrytou vesnici, a proto není významným politickým hráčem. Není toho o ní příliš známo, dokonce se zdá, že z ní nepřicházý žádné žádosti o mise, ale pravděpodobně je v ní neustálý boj o moc.“
Tsunade přikývla. Velmi dobře, Shino. Pochybuji, že vám toho na akademii říkali o mnoho víc. A pokračovala sama.
„Není to tak, že by v Zemi Draka byl koncept skryté ninja vesnice úplně neznámý. Omi, vůdce klanu Akechi, jednoho ze dvou tehdy nejsilnějších klanů Země Draka, byl vlastně první, kdo se rozhodl následovat Prvního Hokageho a ukončit občanskou válku mezi klany tím, že založí jednu jedinou shinobi vesnici. A tak se pokusil dohodnout se svým největším konkurentem, klanem Minowara. Jeho vůdce souhlasil.
Poté začali oba klany stavět vesnici na úbočí hor, jež jsou na severu jejich země. Jejich spojenectví se nedokázal nikdo postavit, a zdálo se, že v zemi zavládne mír. Lidé už pomalu začínali věřit, že budou moci žít bez toho, aby je někdo zabil za to, že slouží jinému klanu, nebo za to, že nevědomky narušili cizí území. A matky doufaly, že už nebudou muset po svých manželích také pohřbívat své sotva dospělé děti, které umíraly, protože vůdci jejich klanů potřebovali další a další vojáky v nikdy nekončící válce.
Musíte pochopit, že ta doba nebyla strašná jen kvůli válce, ale především kvůli tomu, že ta válka neměla nikdy skončit. Žádný z klanů, a to platilo všude, nejen v Zemi Draka, ale ve všech zemích, totiž neměl dost sil na to, aby porazil všechny své konkurenty. Když jeden klan porazil druhý, další dva se proti němu spojily a zničily ho. A tak to šlo dál a dál. Dokud si můj dědeček neuvědomil, že válka, udržovaná po generace nastřádanou nenávistí, nemá budoucnost,“ Tsunade se krátce odmlčela a pokračovala dál.
„Když byla vesnice dokončena, sešli se oba klany, aby zvolili jejího vůdce. Už předtím se dohodly, že si bude říkat Ryūkage. Ale nikdy k tomu nedošlo.“
„Co se stalo?“ zeptala se šeptem Hinata.
„Co bys řekla? To co hrozilo i Listové.“ Jenom stačilo, aby se za Madaru postavili i ostatní Uchihové. Tsunade se napila a vyprávěla dál.
„Když došlo na hlasování, bylo jasné, že vyhraje klan Akechi, který byl o něco početnější. Ale s tím se Minowarové nehodlali smířit.
A tak, když se celá vesnice sešla a Akechi Omi měl být prohlášen Prvním Ryūkagem, Minowarovci povolali klany Beppu a Itó, a společně celý klan Akechi vyhladily.
Nová vesnice vyhořela a Minowarové uspřádali na oslavu vítězství v jejích ruinách hostinu pro sebe a své spojence. Vůdce klanu Minowara měl v plánu se na jejím konci prohlásit Ryūkagem, ale byl otráven klanem Beppu. Když umíral, Ryūkagem se prohlásila vůdkyně klanu Itó, Akira. Syn vůdce Minowarů si myslel, že se oba klany spojili, aby zabili jeho otce a nařídil útok a Beppuovci si zase naopak mysleli, že Akira jim ukradla post Ryūkageho. V následujícím boji všech proti všem padla Akira a všechny tři klany byli silně oslabeny.
Vypukla nová válka, a na jednotnou shinobi vesnici už nikdo nemyslel.“
Tsunade skončila a na chvíli zavládlo ticho.
„Jednu věc nechápu,“ ozval se potom Shikamaru, „když v Zemi Draka nebyla nikdy založená skrytá vesnice, tak odkud přišel ten člověk, co předtím odešel.“
Dobře, asi vám to budu muset říct všechno. „Jak dobře víte, tak ještě předtím, než jsem se stala Hokage, jsme se Shizune hodně cestovali a jednou jsme byli i v Zemi Draka. A můžu vám říct, že ta země byla hrozném stavu. Města byla přecpaná uprchlíky, kteří doufali, že jim silnější klany poskytnou ochranu. Velká část rolníků byla znevolněná a jejich páni je nutili nepřetržitě pracovat na polích, aby mohli uživit své vojáky. I tak to ale nestačilo, a v zemi vládl nepřetržitý hlad. Taky proto, že jednotlivé strany se snažili zničit své protivníky spalováním zásob potravin. Vypalování úrody a trávení studen bylo na denním pořádku.
Ale i v takové zemi se daří kasinům, a tak jsem se tam nenudila.“
Jirayo, ty si taky říkal, že se ti tam líbilo. Myslím ale, že podniky, které tě zaujaly, byli poněkud jiného druhu.
„No, a v jednom městečku, které se myslím jmenovalo Odawara, bylo jedno doopravdy vyhlášené.“ A ještě vyhlášenější horké prameny. „Bohužel jsem tam neměla štěstí, a ti hulváti se odvážili zpochybnit moji vůli zaplatit.“ Vlastně, nebyli tak daleko od pravdy. Já fakt chtěla zaplatit. Jenom jsem neměla čím. A asi se k nim donesli zprávy z jiných kasin v té zemi. Povzdychla si a pokračovala.
„Naštěstí se objevil jeden mladík, který to za mě gentlemansky vyrovnal. Potom mi doporučil, abych z Odawary odešla, a nato zmizel. A já jsem opravdu chtěla odejít.“ Ne, nechtěla. „Když zrovna byl vyhlášený nechutně vysoký jackpot.“ To je ale pravda! „No, a potom si už na nic nepamatuju.“ Pamatuju, jenom nepotřebujete znát detaily. „Pak jsem se vzbudila ve vězení.“
„Bábi, ty si byla někdy zavřená ve vězení?“ zeptal se nevěřícně Naruto.
Víc než jednou, a ne jenom ve vězení, Naruto.
„A pro dlužníky?“
Do tohohle mě zavřeli pro výtržnost. Myslím, že jsem polovinu toho kasina rozmlátila. „Byl to omyl, Naruto.“
„Jasně!“ začal se smát. Když si ale všimnul jejího vražedného pohledu, radši přestal.
„Problém byl, že Shizune zavřeli někam jinam.“ Majitel kasina provozoval ještě jiný podnik, přesně takový, jaký by se ti líbil, Jirayo, a chtěl ji tam strčit, jako náhradu za to, co jsem mu zničila.
„Naštěstí v tu chvíli došlo k útoku na Odawaru. A vedl ho můj starý známí. Ten, co za mě zatáhl ten předchozí dluh.“
„Kdo to byl?“ zeptal se Naruto.
„Chvíli předtím, něž jsme přišli do Země Draka, objevil se na jejím západě mladý muž, jenž o sobě tvrdil, že je členem dávno vyhlazeného klanu Akechi. Jmenoval se Joshi a říkal, že chce v zemi konečně nastolit mír.
Někteří si uvědomovali, že to věčné vraždění už musí skončit. Proto se k němu přidal například klan Todo a několik menších. Kníže Kijama se mu postavil, ale byl poražen a poté se také připojil. Stejně udělal i klan Onoshi.
Někteří další vůdci klanů si uvědomili, že jim narůstá silný konkurent, a udělali to, co vždycky. Spojili se. A místem jejich shromáždění se stala Odawara.
Ale Joshi-san se rozhodl pro nepředstavitelné. Se svou armádu zahájil překvapivý útok na třikrát silnějšího protivníka.“
„Vyhrál?“ zeptala se Hinata, která ani pomalu nedýchala.
Tsunade se usmála a přikývla.
„Ano, vyhrál. A ostatní klany museli dřív nebo později připustit jeho nadvládu.
Mě a Shizune pustil, a co víc, slíbil, že za mě vyrovná všechny dluhy, co sem nadělala v Zemi Draka a že mu to můžu vrátit až budu moct.“
Opět se rozhostilo ticho.
„Já ale pořád nechápu,“ protáhl zase Shikamaru, „když to teda skončilo happy endem, v čem je teda teď problém.“
„Problém je, že i když všechny klany uznali pod nátlakem Joshiho autoritu, stále zůstávají nejsilnější mocenskou skupinou v zemi.
Joshi znovu postavil skrytou Dračí, mimochodem, slyšela jsem, že prý se nedávno prohlásil Ryūkagem, odzbrojil část klanových ninjů a snažil se vytvořit jednotnou armádu. Mocným klanům se to nelíbilo. A tak proti němu povstali.
„Už chápu. Takže po nás chce abychom mu pomohly.“
Tsunade přikývla.
„A to jako mi čtyři máme zvrátit průběh celé války?“ zeptal se Shikamaru nevěřícně.
„Já nevím, Shikamaru. Nevím, proč Joshi chce jenom vás čtyři a nevím, co si od toho slibuje. Nevím vlastně nic.“
To bude otrava, pomyslel si Shikamaru. Jdeme do toho bez veškeré strategické přípravy, bez znalosti terénu, oblasti kde budeme operovat, i síly a zbraní nepřítele. Nemáme ani žádný plán. Pokud ho teda nemá ten chlápek, který s námi před chvílí prohodil sotva pět slov.
A my jsme čtyři. Z toho je tu Naruto, extrémně silný, ale taky zběsilý, neopatrný a někdy hloupý. Pak je tu Hinata. Neni špatná, ale miluje Naruta a v jednom kuse se červená, nebo dokonce omdlívá. Což by mohl být problém. Pak Shino, ze kterýho je těžký dostat dvě slova. No, a potom jsem tu já, to je kapitola sama pro sebe.
Naruto očividně takovéhle zábrany neměl.
„Tak fajn, jdeme do toho. Když mají někde problémy, musíme jim pomoct. Že jo, Hinato?“
„Jistě, Naruto-kun.“
Super.
Tsunade ale ještě neskončila.
„Něco vám ještě povím. Lidé v Zemi Draka jsou zvláštní. V jádru asi laskaví, ale válčí se u nich už moc dlouho, a ta válka jim už dostala pod kůži, nebo aspoň většině z nich. Mnozí se vám budou zdát chladní a uzavření. Hlavně ti starší. Jako z kamene.“ Koneckonců, Isokoru je toho důkazem. „Dávejte si pozor i na Joshiho. Není zlý, jenom je…jiný.“
Naruto už byl ale na odchodu. „Buď bez obav, bábi Tsunade, to zvládneme.“
To doufám, Naruto. Nevím proč, ale mám takový divný pocit, jako bych tě už nikdy neměla vidět.
Za Narutem odcházel s hlubokým povzdechem Shikamaru, potom Shino, jako obvykle ledově klidný.
„Hinato.“
Hinata, která odcházela poslední, se otočila.
„Hinato, dávej na něj pozor. Naruto tě potřebuje, i když o tom zatím ještě neví.“ Muži jako on jsou vzácní. Já to vím. Usmála se na rozzářenou Hinatu.
„On je to nejcennější, co máš.“
„Budu, Tsunade-sama.“
Hinata odběhla a Tsunade se vrátila ke stolu. Nalila si další sake a začala přemýšlet. Jestli se nevrátí, Joshi, tak si tě osobně najdu a podám. Ach jo, proč mi to sake pořád dochází. Asi proto, že to furt piju. Pátá hokage si povzdechla. Jestli někdy budeš sedět na tomhle místě, Naruto, tak doufám, že se budeš mít o koho opřít. Jinak je to k nesnesení. Protože já mám jenom… Ale ne, to není pravda. Já mám každého, kdo je v téhle vesnici. Každého, kdo ve mně věří. A já věřím v ně.
„Shizune!“
Osobní tajemnice neslyšně vklouzla do dveří.
„Jak to šlo Hokage-sama?“
„Co bys řekla? Naruto je nadšený, Hinata zamilovaná, Shikamaru otrávený a Shino? Kdo ví, na co ten myslí?“
„Zvládnou to.“
„Snad.“ Jak potom ale vysvětlit ten divný pocit? „Nějak na mě leze melancholie Shizune. Dneska to zalomíme a půjdeme se bavit.“
Shizune chtěla protestovat, ale pak si řekla, že dneska to neuškodí. Otočila se a chtěla vybrat víc peněz, protože věděla, že ráno je daleko, a Hokage není při zahánění mekancholie zrovna šetřivá.
„A Shizune?“
„Ano, Tsunade-sama?“
„Pošli mi sem Sakuru. Musím jí domluvit. Když už nechce užívat prášky na nervy, tak by aspoň měla brát prášky na tlak.“