NejiTen 04 - Spojeni v jedno

Druhý den se Neji probudil v deset hodin ráno. Pořádně se protáhl a podíval se na hodiny.
„Cože?! To už je deset? No není se čemu divit. Ta postel je parádní.” Řekl si úsměvem a vstal z postele.
Šel do koupelny, osprchoval se, vyčistil si zuby, oblékl se a vyrazil ven nadýchat se čerstvého vzduchu. Procházel se uličkami trávnaté vesnice, zašel si do malé hospůdky na oběd, a když dojedl díval se po různých obchodech. Když z jednoho vyšel všiml si velkých hodin na náměstí.
„Půl druhé? Je čas jít pro Tenten.” Řekl si a při vzpomínce na svou milovanou se jemně usmál.
V nemocnici:
Neji přišel na sesternu a zeptal se: „Dobrý den. Na kterém pokoji leží Tenten?”
„Moment. Podívám se. Á tady to je. Tenten leží na pokoji číslo dvacet sedm. Je to v druhém patře.” Odpověděla mu vrchní sestra.
„Arigato.” Poděkoval Neji a šel.
Když přišel k pokoji kde Tenten ležela, zaklepal na dveře. Nikdo se ale neozýval tak dveře potichoučku otevřel a hned je za sebou zavřel. Pokoj byl malý a postel tam byla jen jedna, na které Tenten právě spala. Neji si k ní sedl a jemně jí políbil na rty. Tenten se jako Šípková Růženka po polibku probudila a jakmile Nejiho uviděla, usmála se a radostně řekla: „Neji.”
„Ahoj. Tak jak ti je?” Zeptal se.
„Teď když si tu tak už mnohem líp.” Odpověděla mu a přitáhla si ho blíž k sobě a políbila ho. Jako první se odtrhla Tenten.
„Podáš mi prosím oblečení. Je támhle.” Řekla Tenten a ukázala na skříň, která stála vedle okna.
Neji přikývl a oblečení jí donesl. Ze slušnosti se otočil zády k ní a díval se z okna ať má trochu soukromí.
„Můžeme jít.” Řekla po chvilce Tenten.
„Super. Ten hotel, ve kterém jsme ubytovaní, se ti bude líbit.” Řekl Neji.
„Už se nemůžu dočkat.” Řekla radostně Tenten .
Neji k ní přišel a chytil ji rukou kolem pasu, aby nespadla, když kulhá.

V hotelovém pokoji:
Jako první prošli kuchyní a obývákem. Další na řadě byla koupelna a nakonec ložnice. Jakmile ji Tenten uviděla, oněměla úžasem. Přejížděla očima po pokoji, kde viděla velkou šatní skříň, balkónek, menší červeno-černou pohovku plnou plyšových malých polštářků a nakonec se její oči zastavily a dívala se na velkou manželskou postel s nebesy.
„Páni. To je, to je nádhera.” Řekla s úžasem.
„Pěkné že.” Řekl Neji.
„Jak si sehnal tak nádherný hotel?” Zeptala se.
„Doporučil mi ho ten doktor, co tě včera ošetřil.” Odpověděl jí.
„Máš hlad?” Zeptal se.
„Celkem jo.” Odpověděla.
„Udělám ti míchaná vajíčka, jo?” Zeptal se Neji. Tenten kývla jako souhlas. Neji jí posadil na postel a šel do kuchyně vařit. Páni, ta postel je tak pohodlná. Připadám si jako bych ležela na obláčku. Pomyslela si s úsměvem. Za pět minut měl už Neji navařeno jak pro sebe tak pro Tenten. Vešel do ložnice a sedl si na postel vedle ní.
„Líbí se ti?” Zeptal se jí.
„Ano. Strašně moc.” Odpověděla mu s úsměvem a jemně se na něj usmála.
Neji se k ní naklonil a něžně jí políbil. Už se chtěl od ní odtrhnout, ale ona ho objala kolem krku a tím si ho k sobě víc přitáhla. Oba do polibků dávali víc a víc vášně až se Tenten nakonec od Nejiho pomalu odtrhla a řekla: „Máme tam jídlo.”
„Jasně.” Řekl Neji, vzal Tenten do náruče a přenesl jí do kuchyně.
Když oba dojedli, sedli si do obýváku na gauč a dívali se na televizi. Tenten ležela v Nejiho klíně a po půl hodině usnula. Probudila jí až jeho ruka, která mu hladila vlasy.
„Vstávej. Mám pro tebe dárek.” Pošeptal jí do ucha Neji.
Tenten zvedla hlavu a sedla si. Neji šel do ložnice, a když se vracel, nesl v ruce dárkovou tašku.
„Co to je?” Zeptala se při pohledu na tašku.
Neji jí tašku podal, a když uviděla co je uvnitř zářivě se usmála.
„Ach Neji. Ty jsou překrásné.” Řekla Tenten když z tašky vytáhla černo-červené saténové šaty.
Byly korzetové a končily těsně nad koleny. Od pasu nahoru byly černé a sukýnka byla červená s černou síťkou a pod prsy měla rudou mašli.
„Moc ti děkuju, jsou nádherné.” Řekla s radostí Tenten.
„Jsem moc rád, že se ti líbí.” Řekl Neji úsměvem.
„Tak. Máme půl sedmé. Na sedm hodin jsem nám zarezervoval stůl v místní luxusní restauraci. Obleč se a můžeme vyrazit.” Řekl.
Tenten kývla a Neji jí pomohl do koupelny. Pak se otočil a šel do kuchyně pouklidit. Tenten se mezitím převlékala v koupelně. Jelikož byly šaty korzetové a díky mašli jí drželi, trochu jí pozvedly její přednosti. Sedly jí dokonale. Účes si nechala stejný jako vždycky a trochu se namalovala. Když vyšla z koupelny, Neji už na ní čekal u dveří v černých kalhotách a bílé košili. Když spatřil Tenten přejel si ji očima od hlavy až k patě. Usmál se, přišel k ní a řekl: „Vypadáš úchvatně.” Tenten se začervenala a poděkovala. Neji se na ni usmál a ruku v ruce vyšli z hotelu a mířili do restaurace. Když dorazili na místo, Neji řekl své jméno a číslo stolu a čísník je usadil.
„No teda. Vybral si moc pěkné místo Neji.” Pochválila ho Tenten.
Během chvilky byl jejich stůl plný různých dobrot. Některé ani neznali. Neji nejdříve váhal je ochutnat, ale když mu Tenten řekla, že je to dobrý, ochutnal taky. Jídlo bylo opravdu delikátní.
„Mňam to byla dobrota, ale už mám dost.” Pochválil s plným břichem Neji.
„Jo, já taky.” Přikývla Tenten.
Číšník přišel ke stolu, posbíral všechno nádobí a zeptal se: „Máte ještě nějaké přání?”
„Ano, zaplatím.” Odpověděl Neji.
„Dobře. Hned vám přinesu účet.“ Řekl číšník, odešel a během chvilky se vrátil s peněženkou a účtem v ruce.
„Ták tady to mate. Dělá to osmsetčtyřicet ryouu pane.” Dodal číšník.
„Devětset.“ Řekl Neji a zaplatil.
„Moc děkuji pane. Přeji hezký zbytek dne.” Poděkoval číšník a zmizel.
„Půjdeme se ještě trochu projít?“ Zeptala se Tenten.
„Jistě. Proč ne.“ Souhlasil Neji a s Tenten ruku v ruce vyšli z restaurace. Procházeli se uličkami vesnice a koukali na noční oblohu, kterou zdobily zářivé hvěždy a měsíc v úplňku. Po chvilce dorazili do svého hotelu, vyzvedli si na recepci klíče a vešly do svého pokoje. Tenten se ještě chtěla dívát na noční nebe a proto jakmile vešla do pokoje šla rovnou na balkón, kde se usadila na židličku a koukala vzhůru. Neji k ní pomalu přišel a pošeptal jí do ucha: „Počkej tady jo. Já hned přijdu.” Tenten jen kývla a dál pozorovala měsíc a hvězdy. Po pár minutách byl Neji zase u ní.
„Teď zavři oči.” Řekl jí a Tenten tak učinila. Neji jí pomalu vedl do ložnice a těsně před pohovkou se zastavil a řekl: „Už je můžeš otevřít.” Tenten otevřela oči a viděla jak je pohovka celá zasypaná okvětnímy plátky rudé růže, na stolku svítily svíčky, které otevřely romantickou atmosféru a na kraji stála láhev šampaňského, dvě sektové skleničky a miska s jahodami. Posadili se, popíjeli šampus, krmili se jahodami a bavili se o různých věcech, až nakonec narazili na téma Jirashim. Když si Neji vzpomněl co ten mizera Tenten udělal, zamračil se. Tenten se toho trochu lekla a zeptala se: „Neji? Co je? Stalo se něco?”
Neji se na ni podíval s vážným výrazem v očích a řekl: „Už nikdy nedovolím, aby ti někdo nějak ublížil.” Tato slova si Tenten vzala pevně k srdci a něžně ho políbíla. Neji jí polibek opětoval, vzal jí do náruče a nesl jí k posteli a po cestě jí pořád líbal. Položil jí na postel a lehl si na ní. Začali se vášnivě líbat a oba do těch polibků dávali citů co to šlo. Neji pomalu sjížděl svými rty níž a níž až skončil u jejího krku. Tenten slastí vzdychla a sundala Nejimu košili. Netrvalo dlouho a měl dole i kalhoty. Neji začínal rozvazovat mašli na Tenteniných šatech a ty pomalu sklouzly po jejím nahém těle. Jakmile byli oba nazí začala být Tenten zima a na těle se jí objevila husí kůže. Neji to okamžitě spozoroval, přikryl jí a sebe peřinou a více se k Tenten přitiskl. Oba byli nervozní jako nikdy jindy. Hlavně Tenten.
„N-Neji.” Zašeptala s roztřepaným hlasem.
„Copak?” Zeptal se.
„Víš…já…no tohle…tohle bude poprvé co-.“ Odpověděla potichu.
„Neboj se.“ Ujistil ji Neji a po pár dalších vášnivých polibků se jejich těla spojila v jedno. Oba byli šťastní a po nějaké té době spokojeně s úsměvem na rtech usnuli.
Bylo ráno. Nejiho vzbudily jemné ranní paprsky slunce, které mu svítily do očí. Nějak špatně se mu dýchalo. Ucítil na svém hrudníku nějakou zátěž a chtěl ji dát pryč, ale když zjistil, že je to Tenten která mu spokojeně na hrudníku spí, nechal ji spát dál a hladil ji po jejích hnědých rozpuštěných vlasech. Tenten se začala kroutit a probouzet se. Neji jí políbil do vlasů a s úsměvem řekl: „Ahoj krásko.”
„Ahoj.” Řekla sladce a usměv mu oplatila a více se k němu přitiskla.
„Jakpak ses vyspinkala?” Zeptal se ji. Tenten zvedla hlavu, podívala se Nejimu do očí a odpověděla: „ Nádherně. A ty?”
Neji se na Tenten podíval a spustil: „Včerejší noc byla nejkrásnější v mém životě. Miluju tě.”
„Taky tě miluju Neji.” Řekla Tenten a políbila ho. Další jejich nádherný, sladký, vášnivý a dlouhý polibek. Jejich rty odtrhlo Tentenino kručení v břiše. Oba se zasmáli a Neji se zeptal: „Co byste si přála k snídani, slečno. Řekněte si o cokoliv.”
Tenten se zamyslela.
„Hmmm…. Dám si…lívanečky.” Řekla nakonec s úsměvem.
„Skvělá volba, lásko. Taky mám na ně v poslední době chuť.” Pochválil jí Neji. Vstal y postele, oblékl se a šel do kuchyně. Tenten zůstala sedět v posteli, ale jelikož neměla nic na sobě, začínala jí být zima. Omotala kolem sebe peřinu, vstala a šla ke skříni. Otevřela ji a hledala nějaké pohodlné oblečení. Vzala si svoje černé kraťásky a pak hledala nějaké tričko. Upoutalo jí jedno od Nejiho a oblékla si ho. Mělo černobílou barvu. Trochu se pousmála a řekla si:
„Hihi. Co na to asi řekne.” Rychle zalezla zpátky do postele a čekala na něj. Za pár minut vykouknul Neji z kuchyně a zeptal se:
„Budeš chtít jahodovou anebo borůvkovou marmeládu?”
„Hmmm. No jelikož jsem včera měla jahody, tak si dám tu borůvkovou. Ať je změna.” Odpověděla.
„Dobře.“ Řekl Neji a zalezl zpátky do kuchyně. Najednou ho něco zarazilo: „Co to?” Řekl si pro sebe a vykouknul zpět do ložnice a podíval se na Tenten.
„Copak?” zeptala se ho Tenten, když si ho všimla.
„Ty? Ty máš? Ehm…. To je moje tričko?” Vykoktal ze sebe.
„Jo.” Odpověděla mu. „Byla mi zima a tohle triko se mi moc líbí. Nevadí ti to?” Zeptala se nakonec.
„Nene, nevadí.” Ujistil jí. „Já jen…Sluší ti.” Trošku ze začervenal a oak opět zalezl zpátky do kuchyně.
Za pět minut byla snídaně hotová. Neji vzal tác, položil na něj talíř s lívaněčky a dvě sklenice s mlékem a nesl ho do ložnice. Kousek od postele řekl: „Lásko, dáš prosímtě tu peřinu nabok ať to tam můžu položit.”
„Jo jasně.” Odpověděla Tenten a dala peřinu stranou. „Takže snídaně do postele, jo. Hmmm tak to si nechám líbit.” Usmála se. Neji kývnul, položil tác na postel a sedl si. Už se chtěl pustit do jídla, ale když se na Tenten koukala někam do prázdna. Zarazilo ho to, protože věděl, že tohle není u ní zvykem.
„Tenten? Stalo se něco?” Zeptal se ustaraně.
„Co? Ne, Nic.” Odpověděla mu. „ Já si jen vybavila včerejšek. Děkuju Neji.” Usmála se na něj a políbila ho. Neji se odtáhl jako první a poděkoval taktéž: „ Já ti taky děkuju.”
Tenten se na něj usmála a s chutí se zakousla do lívanečku.
„Mmm. Jsou vynikající. Neji ty jsi vážně skvělý kuchař.” Pochválila ho a pobavilo jí jakmile postřehla jak se Neji začervenal a poděkoval jí za kompliment. Když oba dojedli, Neji vzal tác do kuchyně a pomyl nádobí. Pomyl, utřel a uklidil a šel zpět k Tenten do postele. Hned jak si lehl vedle ní Tenten se po něm vrhla a začala ho vášnivě líbat. Neji se přidal a zopakovali si celý průběh včerejší noci. Po nějaké té době oba padli jako omámení na postel a vydýchávali se. Tenten se k Nejimu přitulila a začali si spolu povídat, jak to s nimi bude dál. Až budou zpátky v Konoze. Určitě všuchni poznají změnu v jejich chování, že jsou si bližší než předtím a před svými přáteli nechtěli nic tajit.
„Na jak dlouho že máme toto ubytování zaplacené?” Zeptala se Tenten.
„Na týden.” Odpověděl jí Neji.
„Tak to si ho musíme co nejvíce užít.” Mrkla na něj Tenten.
A tak taky udělali. Odpoledne si udělali piknik na louce, která byla hned za hotelem a k večeru si zašli na rámen. Další den byl zaměřený spíše na procházkách, aby Tenten mohla rozchodit svou zraněnou nohu. A povedlo se. Už chodila plynule, jen sem tam klopýtla, ale už to jinak bylo v pohodě. Večer si lehli na gauč a koukali se na filmy. Viděli celkem tři a kolem jedné ráno usnuli.
Bylo šest hodin ráno a Tenten vzbudila nevolnost. Rychle vstala z postele, dala si ruku na pusu a běžela do koupelny. Tak tak si stihla kleknout před záchod a začala zvracet. Vůbec netušila z čeho jí mohlo být tak špatně. Pak si vzpomněla na tu překrásnou noc s Nejim. A tehdy jí to došlo. Uvědomila si, že neměli žádnou ochranu a ona nebrala žádné prášky.
Ne. To nemůže být pravda. Já přece nemůžu být těhotná. Je mi sotva dvacet. To se nesmí stát. Pomyslela si. Uslyšela zvuky z ložnice a usoudila, že Neji už je vzhůru. Vyšla ven z koupelny a v ruce držela lísteček. Neji se na ní podíval. Koukala do prázdna a vypadla jako by jí její duše zcela opustila její tělo.
„Tenten? Co se děje? Jsi nějaká skleslá.” Zeptal se zvědavě Neji.
„ Neji. Potřebuju, abys zašel do lékárny a vzal mi tohle.” Odpověděla mu a podala mu lísteček, na kterém bylo napsáno TĚHOTENSKÝ TEST. Neji se zarazil a chtěl něco říct, ale nechtěl to moc rozebírat a šel do lékárny. Za deset minut byl zpátky a podal Tenten taštičku s testem a sedl si na postel. Tenten šla do koupelny a test vyzkoušela. Jakmile uviděla výsledek udělalo se jí mdlo.