Dobré zlo 04 - Ukázka amatérského bojového umění

Akarui se navečeřela společně s Akatsuki, ale když se zeptala, jestli není na přidání, Konan jí jen sjela velmi nepříjemným pohledem. Akarui pochopila, že vařit pro organizaci nenažraných nevychovanců ji ani trochu nebaví, takže se ze slušnosti nabídla, že jí pomůže s nádobím. Pein se zamračil, když Konan souhlasila.
"Ještě neskončil výslech. A nejsem si jistý, jestli bych tě měl nechávat s touhle psychopatkou o samotě," řekl. Akarui nesmírně potěšilo, že jí bere tak vážně. Ovšem to označení psychopatka jí spíše rozesmálo.
"Ty mě pořád jen podceňuješ, Peine. Navíc vážně pochybuju, že se pokusí utéct," odpověděla klidně Konan.
"Jo, Nemám kam jinam jít a asi po mě jde celá země Země. Momentálně, i když je to překvapivé, je pro mě nejbezpečnější místo tady," nechala se slyšet Akarui.

Když spolu Konan a Akarui myly nádobí, Akarui napadla otázka, na kterou by ráda znala odpověď.
"Ehm… Konan? Jaké to je, žít s nimi? Myslím tím, že to asi musíš mít těžké…"
Konan to docela překvapilo, ještě nikdo se jí na něco takového nezeptal.
"Co ti mám povídat, chovaj se jako kombinace rozjetých zločinců a nevychovaných spratků. Nemůžu říct, že mi to nevadí, ale nejsem taková slečinka, abych odsud kvůli tomu odešla. A kdyby jo, nedovedeš si představit, jak by to tu pak vypadalo. Pein je možná dokáže seřvat, aby něco dělali, ale já jsem tu asi jediná, kdo vůbec umí vařit a tak," rozmluvila se Konan.
"Jasně, takže jste s Peinem jako taťka a mamka týhle organizace," řekla Akarui s úsměvem. Taková představa se jí moc líbila. Ale Konan asi vůbec ne, protože sebou trhla a nakrčila nos.
"Takhle bych tomu rozhodně neříkala, my nejsme jako rodina," odsekla velmi rychle.
"Hm, jak myslíš," pokrčila Akarui rameny. Vypadalo to, že má Konan víc důvodů, proč tady zůstat.

Po noci strávené ve sklepě se Akarui probrala do pěkného dne. Jenže protože neměla co dělat, začala se velmi brzy nudit. Tak se rozhodla podívat, co asi dělají Akatsuki. Jakmile stála na chodbě v přízemí, ozvala se zvenku hlasitá rána.
"SAKRA DEIDARO! Řeklo se bez ninjutsu!" Dolehl až dovnitř Peinův rozčilený křik.
Vyšla ven a tam na té obrovské louce bojovala většina členů Akatsuki mezi sebou, kromě Peina, který soudcoval, Konan, která neměla tím pádem partnera a Zetsua, který nebyl bojový typ. Deidara bojoval s Tobim, který se vrátil z mise.
Akarui přiklusala ke Konan a sedla si vedle ní. Konan se na ní podívala. Akarui teď vypadala o dost lépe než před tím. Umyla si vlasy a měla na sobě staré Konanino oblečení, takže vypadala jako normální holka. Nebýt těch zlatých očí, které pořád sledovaly vývoj tréninku. Jakoby se učila jenom tím, že se dívá na zápasící profesionály.
"Sakra Peine, přece nás nemůžeš nutit do společnýho tréninku, když je takový vedro!" Zavolal najednou Kisame, kterému došly nervy. Vzápětí se na Peina sesypalo množství dalších stížností, takže byl nucen zápasy skončit. To ho věru nepotěšilo, a když uviděl na zemi sedící Akarui, která měla být zamčená ve vězení, jak si vesele užívá sluníčka, dorazilo ho to úplně.
"TY!!!" Vykřikl a ukázal třesoucím se prstem na Akarui, rudý vzteky. Všem bylo jasné, na koho si ho vylije.
"Co? Děje se něco, Peine?" Zeptala se Akarui, nevinnost sama. Všichni beze slova přihlíželi a obdivovali její statečnost. Jak vůbec dokáže Peina dráždit v takové situaci?
"Nedělej si ze mě p*del! Co tady k*rva děláš?! Kdo ti dovolil opustit vězení?! Myslíš, že seš na prázdninách nebo co?!" Tohle plus množství nadávek ze sebe vysypal velký lieder zločinecké organizace. Akarui vypadala jako kárané dítě, které přineslo za tatínkem špatné vysvědčení. Když Pein skončil, otočil se rázně k odchodu.
"Co se mnou přesně chcete dělat? Nechat v zajetí, zabít, využít?" Zeptala se Akarui tiše. Opravdu jí to ale zajímalo.
"To si budeme muset ještě promyslet," odsekl Pein.
"Hele, Peine, co kdyby nám ukázala, co vlastně ty její hračky dovedou?" Navrhl Deidara.
"To je fakt, mě by to docela taky zajímalo. Dojdu pro ně," přidal se Itachi a odklusal.
Akarui si mimoděk vzpomněla, jak jednou Tsuchigorou přišla za ní sama. Existovala síla, která dokázala zbraň teleportovat k nositeli. Je toho tolik, co se budu muset naučit ovládat, pomyslela si Akarui.
Akatsuki se dohodli, že nejlepší bude názorná ukázka. Vybrali Itachiho jako soupeře a oznámili Akarui, ať předvede, co umí. Tu to nijak nenadchlo. Ať měla potenciál jakýkoli, věděla, že na své úrovni horší než genin nedokáže porazit někoho tak silného, jako je člen Akatsuki.
Rychle se snažila vzpomenout si na všechno, co se naučila o boji a jaké schopnosti sama má. Ale Itachi jí na to nedal příležitost. Akarui prosvištěl kunai kolem ucha.
"Začneme," oznámil a hodil další, kterým mířil tentokrát naprosto přesně.

A tak to začalo. Akarui si už předtím všimla, že má Itachi takměř bezednou kapsu, ale tohle bylo trochu moc. Házel na ní jeden kunai za druhým a prokládal to shurikenama. Akarui se musela ze všech sil soustředit, aby jí aspoň nezasáhl, na vymyšlení strategie neměla čas vůbec. To jí přišlo velmi nespravedlivé, vždyť měla jenom ukázat, co umí její zbraně, ne jak dokáže bojovat sama. Takhle se musela pořád jen vyhýbat, jenom občas něco odrazila Tsuchigorou. Po chvilce už měla celé tělo poškrábané, někdy i docela hluboko, takže její vypůjčené oblečení se zašpinilo od krve. To jí po pravdě řečeno podráždilo nejvíc.
"Jakej má tohle smysl?! Neměla jsem prostě ukázat pár triků a konec? Jak se ti asi můžu rovnat v souboji, když jsem nedokončila ani akademii?!"
"Když nedokážeš nic vymyslet v zoufalé situaci, jsi nám k ničemu. Jestli se máš přidat k Akatsuki jako mrňavá holka, musíš nás přesvědčit, že máš sakra velkej potenciál!" Vysvětlil Itachi prostě. Jak to dořekl, hodil obzvlášť zákeřně několik kunaiů v rychlém sletu. Trefili se tři. Jeden škrábl Akarui do tváře, druhý jí rozsekl holeň a třetí se jí zabodl přímo do břicha. Dívka vykuckala trochu krve a stočila se k zemi.
"Očividně seš ale bezcenná, jenom máš velkou hubu a dvě silný zbraně. Stejně nevěřím, že takový děcko může ovládnout jejich sílu. Najdeme lepší způsob, jak je využívat," řekl Itachi pohrdlivě.
Akarui se necítila zničená ani poražená, naopak jí to rozzuřilo. Věděla líp než kdokoli na světě, že tyhle zbraně patří jí a nikomu jinému. Prožila si kvůli nim hodně, trpěla kvůli nim. Její katana a luk jí na oplátku nikdy neopustily. Nebyly to jen zbraně, žily. Itachi neměl sebemenší právo jí a Tsuchigorou se Shizenejim rozdělovat. Akarui věděla, že je jediná, komu svěřily svojí sílu.
Její oči se rozzářily. Dlouho se necítila tak dokonale soustředěná. Cítila, jak bolest i vztek ustupují a nahrazuje je vyrovnanost. Budu potřebovat pomoc, prosím. Zašeptala v duchu. Odpovědí jí byla důvěrná tíha mysli někoho jiného. A tělo Akarui naplnil docela známý pocit.
"Tohle je síla Tsuchigorou," řekla zcela vyrovnaně a vstala. Zlaté oči jí zářily a v ruce svírala katanu.
Itachiho to nevyvedlo z míry. Vyzývavě po ní hodil pár shurikenů, Akarui je ale rozsekala. Potom na něj zaútočila. Její pohyby byly úplně jiné než předtím. Rozmachovala se jako opravdový šermíř. Itachi se ale lehce všemu vyhnul.
"Zajímavé, ale na mě to stačit nebude," řekl a zmizel. Vzápětí se objevil za ní a chytil jí za pravé zápěstí a levé rameno. "Musíš předvést ještě něco než máchání katanou. A jestli je tohle všechno, co Tsuchigorou umí, dost mě zklamala."
Akarui cítila, jak se jí hlavou rozlévá vztek jako rozbouřené moře. Hněv své katany znala až moc dobře. Byl nelidský a šílený a mnohdy přivodil velké neštěstí. Sama se cítila hrozně. Jakmile se dokázala soustředit, mimo jiné jí došlo, že tu bojuje o právo nemít právo. Přesněji řečeno, jestli prohraje, zemře. Jestli vyhraje, stane se zbraní zločinecké organizace bez svobody. Ale ona chtěla prostě život. Normální život. Můžou jí Akatsuki dát něco, co Kamenná vesnice pro ní neměla?
Najednou ucítila pohyb. Její zbraně dokážou ovládat její tělo, když jim to dovolí. A teď najednou se její levá ruka pohnula, chytila Shizenejiho, kterého měla přehozeného přes rameno a na principu páky odstrčila Itachiho pryč. Potom se její tělo pohnulo celé. Špičku katany zapíchla ovládaná Akarui do země a odkatapultovala se do vzduchu. Tsuchigorou jí totiž pomocí chakry vystřelila padesát metrů přes louku. Akarui zpanikařila a katanu pustila. Ale na tom nezáleželo. Když dopadla, věděla, co má dělat. Sňala luk z ramen a napnula ho. Potom udělala pohyb, jakoby přikládala k tětivě neviditelný šíp. A vzápětí se jí z prstů vyplazily plameny, jak do nich posílala co nejvíc chakry společně se Shizenejim. Jakmile jí celou ruku zahalil oheň a dívka věděla, že už nemůže dál, vystřelila ohnivý šíp směrem do vzduchu tak, aby nemířil na Akatsuki.
I když jí zpětná síla šípu srazila na zem, dlouho mu tato ráže nezůstala. Asi deset metrů od svého startu se šíp vypařil do vzduchu. Akarui pořád neuměla techniku ovládat, aby jí útok vůbec k něčemu byl.
Pár vteřin na to už kolem ní zase stál chumel Akatsuki, tentokrát jí ale neobkličovali jako posledně.
"No, uznávám, že s pořádným výcvikem se staneš doopravdy silnou. Ale jednoduše řečeno, nepotřebujeme tě," prohlásil Pein stručně. Tak tohle byla rána pod pás. Konečně její sílu uznali, ale stejně jim k ničemu není. Akarui se nafoukla.
"Tohle není fér! Jsem silná, tak proč mě nechcete využít???" Začala a jistí členové si rychle schovali obličeje do dlaní, aby nebylo vidět, že se tlemí. "Co když vám dám víc důvodů? Jsem užitečná ve všech směrech! Umím třeba trochu kreslit... eeh, to vám asi k ničemu nebude, co? Tááák... jsem mistr ve hrách! I když jsem žádné nikdy moc nehrála... táák... ehm... sakra já nevím! Nějaký domácí práce... jo a jeden čas jsem chodila na břišní tance!"
"Počkat... cože jsi říkala?" Přerušil jí Kisame, kterého skoro srazil smích k zemi.
"CO?! To jsem jen tak plácla! Na striptérku se cítím moc mladá!"
"Ehm, věř mi, že to jsem na mysli neměl. Umíš vařit?"
"Samozřejmě, odmalička jsem bydlela sama a..."
Všichni Akatsuki se zatvářili nadšeně, dokonce i tací jako Hidan a Kakuzu, kteří doteď udržovali poker face.
"Takže je rozhodnuto, hm! Vítej mezi námi, drahá kolegyně. Já mám rád bakudan a..." Deidarův projev přerušil velký vůdce.
"Přece si nemyslíte, že jí tady nechám jen kvůli tomu, že umí vařit," řekl rázně a všechny zbylé členy nadšení opustilo. "Nicméně, dám jí zkušební lhůtu, měsíc. Pokud do měsíce přežiješ a tvoje schopnosti zaznamenají znatelný pokrok, prohlásím tě za právoplatnou členku Akatsuki. Pokud to neuznám za vhodné, zemřeš, abys neprozradila informace o nás."
"Jako třeba že Deidara má rád bakudan... ale chápu, tohle zní fér. Slibuju, že ti za měsíc vytřu zrak, když mě někdo bude trénovat."

A tak se z Akarui stal uchazeč o místo člena Akatsuki. Nadále byla rozhodnutá, že si vydobije uznání i přízeň všech zabijáků, kteří v téhle organizaci žijí.