Akatsuki se nevzdávají 14 - Jedna, dva, králík...

Jako každé jiné ráno, většina čuňat už seděla v kuchyni a jedla. Hidan se z ničeho nic zvedl a beze slova zmizel. S Kakuzem se stále neusmířil, Sasuke otráveně dloubal do sušenek na svém talíři.
„Chybí ti housenky?“ Zeptal se starostlivě Deidara.
„Chybí mi zabijení bezvýznamných tvorů jako si ty,“ zavrčel Uchiha, protože k jeho smůle se jeho starší bratr už několik dní neukázal,tedy neměl koho šikanovat, což mu výrazně snižovalo náladu.
„Tak mě napadá, kde je Kisame?“ Vystrčil Zetsu hlavu z myčky, kde olizoval zbytky.
„Vim já? Od včera sem tu sardinku neviděl,“ odsekl Deidara.
Za okamžik si to nakráčel dovnitř Pein, následovaný Konan a vyjímečně v plné síle.
Zasedl do čela stolu a všechny přítomné si přeměřil.
„Dobře, že je vás tu tolik,“ řekl k sotva polovině jeho organizace.
„Rozhodl jsem se učinit razantní krok,“ odmlčel se, aby vyvolal napětí a zjistil, že ho vůbec nikdo neposlouchá.
„Hej vy lemry!“ Praštil do stolu, až se Kakuzu vzbudil.
„Dnes vám uděluji den volna,“ řekl a Konan zklamaná z naděje, že ho napadlo něco inteligentního si jen podepřela hlavu a hlasitě povzdechla.
„Překvapivě, ale my máme volno pořád,“ procedil Sasuke mezi zuby, jelikož ho to tu začínalo nudit, původně se k Akatsuki přidal za účelem šikanování Itachiho a taky kvůli těm stylovejm pláštíčkům, jenže teď už jich Zetsu polovinu sežral a jeho bratr se tu neukazoval.
„Protože si nechcete najít práci! Ale to se změní, jak jsem řekl, učiníme razantní krok, protože zítra už den volna nebude,“ vysvětlil a upoutal na sebe hromadu tázavých pohledů.
„Chce snad říct, že začneme něco dělat?“ Strachoval se v duchu blonďák z obavy, že si zláme nehty.
„Protože od zítřka nás bude čekat týdenní příprava na lov Uzumaki Naruta,“ řekl a na druhém konci stolu se ozvala rána a následné praskání nábytku
„Sasuke tu židli si zaplatíš, říkal jsem, ať je přestanete rozbíjet,“ konstatoval Pein v celkem pozitivním rozpoložení.
„Musíme ho zabíjet hned? Já bych to ještě o rok dva odložil,“ navrhl Deidara.
„Nebudeme ho zabíjet, chytíme ho, zavřeme tady a budeme zkoumat,“ obeznámil je svým plánem.
„Já tu toho přitepleného Jinchuurikiho nechci!“ Protestoval emař, který trucoval pod stolem.
„Smůla, už jsem řekl,“ nekompromisně ho odbyl zrzek.
„Jestli ho sem přitáhnete uteču!“ Vyhrožoval Sasuke.
„Aspoň se vrátí Itachi,“ pokrčil stejně nezaujatě rameny šéf.
„Tse, fajn!“ Odsekl Sasuke odhodlaný celou misi pečlivě sabotovat.

Kakuzu zatím počítal své celoživotní úspory, jelikož si je chtěl ulít před pohřbem Kisameho tetičky a chtěl vědět, kolik přesně nemá. Když došel k závěru, že sám to nikdy nezvládne a mohl by to napařit někomu jinému někomu dost hloupému, aby mu to ukradl otočil se na Deidaru.
„Hej, chci od tebe s něčím pomoct,“ začal a blonďák se na něj zaujatě podíval.
„Sex?“ Zazářila mu očíčka. Hamoun praštil hlavou o stůl, čímž si úspory rozsypal všude kolem a co spadlo pod stůl mu pohotově štípl Sasuke, jelikož věděl, že by měl začít šetřit na byt
Kakuzu se zatím odtočil na Tobiho, jelikož Deidarova odpověď ho mírně děsila.
„Tobi, můžeš mi pomoct?“ Černovlasý ihned vyskočil z podlahy, kde právě stavěl domeček švábům a spokojeně se posadil vedle něj.
„Potřebuju, abys mi to pomohl spočítat, já zatím ještě půjdu něco zařídit, když to zvládneš, dostaneš lízátko,“ motivoval ho a odkráčel.
Mířil právě do koupelny, kde už od včerejšího večera každou chvíli Hidan něco kutil. V noci se tam dokonce sešel se Sasukem a něco řešili. Kakuzovi se to zdálo víc než podezřelé, protože všechno to začalo po té jejich hádce, aby ho tak chtěl ten zrádce vyměnit!

Pein se řídil chodbou jako stádo bizonů, nakukoval do jednoho pokoje po druhém.
„Tady ne.“ Odfrkl si, když strčil hlavu do kuchyně.
„Tady taky ne,“ ozvalo se za chvíli z chodby.
„Tady taky ne, sakra!“ Zaklel, když strčil hlavu do obýváku, kde spal na gauči Sasori.
Chystal se vystřelit o místnost dál, když se zarazil.
„Proč spíš uprostřed dopoledne a tady?“ Zamračil se na dřeváka.
„To víte šéfe, vy spíte s Konan, já to nemám ta jednoduchý,“ zavrčel.
„No postel snad máš?“ Naskočila zrzkovi na čele žilka.
„No postel jo, ale ten její obsah...“ Povzdechl si druhý a převalil se.
„Jakej obsah proboha? Máme snad záchod ne!“ Vykulil rinnerany, protože si ten “obsah“ vyložil po svém.
„A co bych si dělal s Deidarou na záchodě?“ Nechápal Sasori a pak se zarazil protože si taky vyložil po svém, jak si to Pein vyložil.
„Myslel sem naší modelku u Jashina! Od té doby co si Uchiha na noc zamyká pokoj, mám Deidaru najednou pořád u sebe,“ zavrčel.
„To jako nikde jinde není místo než tady?“ Měl obavu, aby se mu do jeho milovaného gauče nedali červotoči což samozřejmě nemohl vyslovit nahlas.
„Ne, zkoušel jsem to všude. Tobi při spánku hrozně slintá, Deidarova prázdná postel zase vybuchuje, dokonce jsem se snažil narvat pod tu Kisameho, ale tam už byl Itachi!“ Rohzodil zoufale rukama, jako by mluvil o zkáze světa.
„Tan zmetek! Schovává se tu a neplatí nájem! Však já mu to teprve spočítám!“ Vypěnil Pein a zmizel, aniž by se ho Sasori stihl zeptal, co to vlastně všude hledá.

Kakuzu stál za dveřmi koupelny a poslouchal neustálé štrachání a Hidanovy nadávky, tu a tam se ozvala příšerná nevysvětlitelná rána, nějak mu nebylo jasné, co tam pořád dělá. Nemusel to ani zjišťovat, za chvíli totiž odpadly dokonce dveře a jemu se naskytl zajímavý pohled na Hidana, jak se pokouší odmontovat vanu.
„Kradeš beze mě?“ Vyjekl dotčeně.
„Co?“ Světlovlasý nechápal o čem to žvaní a pak si teprve všiml, to už dovnitř nakukoval i Pein, který tam právě něco hledal.
„Ne, jen se mi nevejde obřadní kruh, abych ho mohl dokreslit potřebuju místo,“ oznámil hrdě a vyrval zbylý kus vany z podlahy.
„Proto stěhuješ vanu?“ Podíval se na něj ironicky šéf.
„Jo.“ Koukal jako že na tom nevidí nic divného.
„Poslechni ty obludo, nevím, proč se snažíš někoho obětovat v naší koupelně a ani o tom víc vědět nechci, ale v obýváku chybí podlaha, v prvním patře dvě stěny, z půdy máme zkratku volným pádem na chodbu v přízemí, v kuchyni asi tak polovinu židlí, než potřebujeme a ty si právě zlikvidoval jedním rázem jak vanu, tak rovnou i dveře ke koupelně, to se mi snad zdá! Dost! Stěhujeme se,“ prohlásil neoblomě.
„Teď když sem si nachystal všechno na obřad? Já se na to vy****,“ rozčílil se a zahodil vanu, čímž zničil pračku.
„No a teď se ještě nemá Kisame kde máchat,“ konstatoval zrzek.
„Což mi připomíná, kde je Kisame?! Potřebuju s ním mluvit, teď už dvojnásobně!“ Zamračil se.
„Naposledy se před vámi schovával pod postelí,“ zamyslel se Kakuzu.
„Jak se tam narval? Myslel sem, že tak je Itachi?“ Vykulil oči šéf.
„Ne, ten už se přemístil do ledničky,“ informoval pohotově sešitý.
„Do ledničky? To by se mu hodilo vyžírkovi!“ Vystartoval směr kuchyň, až se za ním prášilo.

Bohužel ve chvíli kdy vtrhl do lednice už na něj pouze z mrazáku vypadl přežraný Zetsu.
„Děláte si ze mě srandu, že jo?“ Rozkřikl se na celé kolo.
„Hned mi řekněte, kde je Sardinka a Uchiha!“ Neřídil a rozhlédl se po zde přítomných.
„Kisame jak jsme zjistili, zamrzl v rybníce, když se tak před vámi schovával a Sasuke šel z nějakého důvodu shánět sekeru,“ vysvětlil Tobi.
„Na co sekeru?! Zabiju ho klidně paličkou!“ Odfrkl si Pein.
„Šéfe nepřepínejte se, Sasuke to zvládne,“ uklidnil ho.
„Fajn, já ale hledal spíš posledního myslícího Uchihu,“ upřesnil.
„Itachi vylez! Šéf chce s tebou mluvit,“ kopl Zetsu do lehce podezřelého stanu, který byl podle mínění všech stoprocentně uprostřed kuchyně odjakživa.
Chatrně postavený přístřešek se následně zbortil a z pod něj se vyplazil Itachi.
„Co tady proboha provozuješ?“ Vyvalil velitel oči.
„Maskuju se!“ Prohlásil hrdě Uchiha, zatím co se oprašoval.
„Vy jste vážně banda... Tak si sedněte, chci s váma vážně mluvit,“ nařídil.
„Zase?“ Přestal si blonďák deprimovaně lakovat nehty.
„Deidaro huš!“ Napomenul ho hned.
„Ale vážně jste s námi mluvil minulý týden,“ protestoval pořád, takže ho pro jistotu začal ignorovat, aby příliš nenarušil zbytky morálky.
„Chtěl jsem-“
„Áúúú!“ Zaječel Zetsu.
„Co zas?“ Otočil se vztekle Pein, aby spatřil Itachiho, jak mu dřepí na květince.
„Sundejte to ze mě!“ Kvílelo Aloe.
„Šéfe, mám technickou, ta židle se hýbe,“ hlásil hned Uchiha svůj objev.
„To není židle, to je Zetsu,“ podpíral si zoufale čelo.
„Budu muset říct Sasukemu, aby si ho zal na vodítko, celej klan jde do háje...“ brblal si sám pro sebe, když se tak sledoval Tobiho jak staví z Kakuzových micí oslíka.
„Jeden blbej, druhej slepej, třetí nadměrně agresivní, musej bejt nějaký zdegenrovaný tim klanovym křížením,“ blekotal si svoje, dokud se Itachi nepřemístil na zkutečnou nefalšovanou a nezničenou židli.
„Chtěl sem vám oznámit, že se budem stěhovat! Jen co si tady pan Slepejš koupí brejle a zabalí svojí rybičku,“ povzdechl si.
„Hlasuju proti, ještě budeme platit pokutu, že ty jeho sklíčka zasahujou na cizí pozemek,“ komentoval to Kakuzzu ode dveří.
„To je mi jedno, kolik vlastně máme v rozpočtu na stěhování?“ Informoval se hned velitel.
„Dal jsem to spočítat Tobimu,“ vysvětlil.
„No to je ten pravej,“ zavrčel Pein.
„Mě bylo hned divný, že bys chtěl Tobiho na sex, není tvůj typ!“ Komentoval to Deidara a jako obvykle nikdo netušil o čem mluví.
„Tak co Tobi jak to vypadá?“ Ptal se šéf.
„Už to skoro mám,“ ukázal na téměř dostavěného oslíka.
„A?“ Zeptal se Pein.
„Tady je toho tolik, že sem zapomněl kolik a tady,“ ukázal na zbylých pár mincí před sebou.
„Jedna, dva, čtyři, králík, osm, tři...“ Přepočítával na hlas a Kakuzu se musel začít ovívat Zetsuovým listem, když mu došlo, komu to zase svěřil.
„Tobi,“ přiblížil se k němu opatrně Pein.
„Tak mě napadá, co kdybys začal chodit do školy?“ Navrhl mu.
„Když tam bude chodit senpai se mnou!“ Ukázal nadšeně na Deidaru.
„To teda nebudu!“ Rozčílil se blonďák.
„Budeš a rád, nechci ve své organizaci takové ido*ty jako vy dva!“ Probodl ho Pein pohledem.
Právě vcházel Sasuke, přes rameno nesl pytel s nápisem “na ostatky“ a v ruce naleštěnou sekyrku.
„Co je to tu zase za sněm,“ řekl nezúčastněně a dokonce přehlédl bratra, chytře se krčícího mezi košem a myčkou, kam nikdy nikoho z Akatsuki nenapadlo se ani podívat.
„Budeme se prej stěhovat a Tobi s Deidarou budou chodit do školy,“ vysvětlovala bílá polovina Zetsua.
„Stěhovat? Kam jako?“ Přemýšlel, jestli může existovat, ještě větší díra než tohle.
„Dle velikosti oslíka hodnotím, že si můžeme dovolit sídlo někde blízko Konohy,“ vysvětlil Pein. Sasuke neměl nejmenší ponětí o jaké oslíkovi je to řeč, chvíli myslel, že chce prodat Tobiho a pak v domnění, že jejich velitel je prostě pošuk se zaměřil spíše na tu druhou část.
„Proč zrovna Konohy?“ Vůbec se mu nezamlouval tenhle nápad.
„Protože pak nebudeme muset pro Jinchuurikiho běhat daleko, jsem pro se přestěhovat co nejblíž,“ přitakal Deidara, kterého ze všeho nejvíc zajímalo, hlavně aby se moc nenadřel.
„Jsem proti a chci se nastěhovat co nejdál! Prosím, prosím Sunu! Jejich Gaara je o tolik milejší,“ stěžoval si Sasuke.
„Ne, už jsem řekl, půjdeme lovit Uzumaki Naruta!“ Odhodlaně se postavil Pein.
„Fajn, vybiju si to pak na Itachim, teď mě omluvte, jdu si vyzvednout, ehm... ..večeři,“ vyklouzl nenápadně ze dveří.
„Vidíte? Vidíte to?! Pak se divte, že radši žiju venku s tou milou veverkou!“ Vyhrabal se Itachi celý od odpadků.
„A dost! Balit! Hned!“ Pein už měl dojem, že tu z nich co nevidět zcvokne.