Předurčené1.díl- Pravda
„Co se stalo?" zeptala jsem se a rozhlížela se svýma černýma očima po místnosti.
„Konečně," řekl někdo se strašně povědomým hlasem, ale nemohla jsem si vzpomenout kdo to je. Opatrně jsem zvedla hlavu a viděla jsem, jak u mé postele sedí Kiba, TenTen, Ino, Shikamaru, Shino a úplně vzadu stála moje druhá nejlepší kamarádka Sakura.
„Už jsi se probrala, Kirin?" zaradovali se všichni
„Co konečně?" zeptala jsem se.
„Dva týdny jsi byla v kómatu," odpověděl mi Shikamaru. „Každý den u tebe někdo seděl a dneska jsme se tu sešli všichni, protože nikdo z nás nemá misi. Jo a Tsunade-sama má dneska narozeniny. Sakura říkala ,že si přála aby ses na její narozeniny probudila." řekla s úšklebkem.
„Co? Jak? Proč?" letělo mi hlavou. Nahlas jsem řekla pouze: „Hokage má dneska narozky?"
„Jo." odpověděli mi sborově.
„Ach jo, já mám ale štěstí co?" povzdechla jsem si a pobaveně se podívala po mých kamarádech.
„Hmm, asi bych pro Tsunade měla dojít," řekla Sakura.
„Ne, jen to ne," zděsila jsem se a mrskla po ní polštářem.
***
Ve stejnou chvíli, ve stejné nemocnici, ale v jiném pokoji.
***
„Kde jsem se to ocitla?" zvědavě se ptala asi 19-ti letá holka s dlouhými hnědými vlasy, prázdnýma očima a s dětským úsměvem na rtech.
„Hasu??" zeptal se někdo.
Hodila jsem jedním okem pohled do místnosti a druhým se stále dívala na strop. Nevím, jak se mi to povedlo, ale prostě jsem to udělala.
Asi to vypadalo hodně legračně, protože celá místnost okamžitě chytla záchvat smíchu. Oči jsem vrátila do normální polohy a protočila je v sloup. Podívala jsem se, kdo to sedí okolo mojí postele a uviděla svého bratrance Nejiho, své přátele Leeho a Choujiho, obě mé sestry a Saie.
„Kde to jsem?" optala jsem se osazenstva pokoje. „A hlavně, proč tu jsem?" byla jsem zvědavá, co mi odpoví.
„Jsi v nemocnici. Byla jsi dva týdny v kómatu," odpověděl mi bratranec „A jsi tu, protože máš zlomenou nohu, naražená žebra a ztratila jsi spoustu krve," podíval se na mě, jako by se bál mojí reakce. Ale snad věděl, že v nemocnici jsem bývala celkem často, tak jsem na tváři vykouzlila úsměv, co snad mluvil za vše. Neji se na mě podíval pohledem, ´Jop, vím, co tím myslíš, jsi úplně v pohodě, ale přesto víš, že nejseš´. Jen jsem se na něho ušklíbla.
***
U Kirin
***
Ale bylo pozdě. Sakura vyletěla z pokoje a mířila si to rovnou do kanclu Tsunade.
„Ach jo, proč mi to udělala?" zeptala jsem se, spíše sama sebe, ale stejně mi Ino odpověděla.
„Protože jsi pro Pátou jako dcera a chce vědět o každé kravině, co se na přístrojích stane, nebo jestli si se probudila," odpověděla znuděně a podívala se po přítomných. Všichni přikývli.
V ten moment se rozletěly dveře a v nich stála Tsunade.
„Jak ti je?" zeptala se mě, kupodivu, mile.
„Jo, de to," raději jsem jí odpověděla, protože jsem neměla zájem vědět, jak to dopadne.
„Uzdravila ses celkem rychle." Podivila se nad tím faktem.
„To bude asi tím, že jsem za svůj život byla v součtu maximálně dvakrát nemocná a jinak se mi nikdy nic nestalo," zamyslela jsem se.
„Asi ano," souhlasila se mnou Pátá.
„Ale co se vlastně stalo?" položila jsem otázku celému pokoji.
„Jak jsme se vraceli z mise, někdo tě zezadu přepadl, zlomil nohu, celkem hodně tě poškrábal kunaiema a asi nejspíš katanou, tím pádem jsi ztratila dost krve, a ještě s tebou mrskl o strom. Všimli jsme si toho až po chvíli, když jsi nám neodpovídala na otázky, vrátili jsme se pro tebe a našli tě v kaluži krve. Sakura ti rychle ošetřila to nejhorší. Snažili jsme se tě probrat, ale nešlo to. Když tě pak prohlédla důkladněji a řekla nám, že to nevypadá nejlíp. Tak jsme tě vzali a rychle běželi do Konohy. Měla jsi probodnutý pravý bok a neustále jsi říkala něco jako: nedělej to prosím a já udělám, co budeš chtít. Hned jak jsem tě, přinesli tak tě tady Tsunade odvezla na sál a byla tam, s tebou tak jednu hodinu a když vyšla ven tak nám řekla, že tvůj stav je stabilizovaný, ale že neví, kdy se probereš. Od toho dne jsme tady s tebou a čekáme na to, až se probereš. A dneska jsi se, probrala." dokončil svůj výklad můj týmový kolega Azuma, který to všechno jak jinak než věděl, protože se mnou byl na té misi společně se Sakurou, Kibou a Saiem.
„Rány už se ti zahojily, ale noha je na tom o poznání hůř," řekla mi Tsuna.
„Ach jo, budu se tu sama nudit," postěžovala jsem si nahlas.
„Neboj, nejsi sama, komu to tu za chvíli poleze krkem," uklidňovala mě pátá „Hasu je na tom velmi podobně," prozradila mi znepokojeně.
„Chudák," politovala jsem svoji nejlepší kamarádku, ale vzápětí jsem se usmála a dořekla jsem: „To by nebyla ona, aby se minimálně jednou v měsíci nestavila v nemocnici," a ostatní se začali smát, já se k nim pouze přidala.
***
V pokoji u Hasu
***
„Jak jsem se sem vlastně dostala tentokrát?" zeptala jsem se Hinaty.
„Víš, jak jsme se vraceli do Konohy?" zeptala se, já jsem kývla.
„Někdo s neznámou identitou tě přepadl. Měla jsi tržnou ránu na zádech, asi od toho jak tě řízl katanou, nebo něčím jiným, co bylo ostré. V ráně jsi měla poměrně velké množství jedu. Snažila jsem se to z tebe dostat, ale nějak se mi to nepovedlo. Ještě že máš tak tvrdé kosti, jinak by si měla zlomená žebra. A nejspíš ti ruku vytočil do nepřirozeného úhlu, protože ji máš zlomenou a završil to tím, že tě pustil na kámen, a tím pádem ti zlomil nohu. Chtěli jsme se zeptat, jak jsi na tom s chakrou, přece jenom si ji z nás spotřebovala nejvíc, ale neodpovídala jsi. Zděsili jsme se. Rychle jsme se otočili, šli tě hledat a našli jsme tě, jak ležíš na mýtince a něco vykřikovala. Bylo to něco jako: co si myslíš, že děláš? Já jsem Hyuuga! Nešla jsi probudit tak jsme tě raději okamžitě vzali do nemocnice, kde tě Sakura hned převezla na sál." řekla mi Hin.
„To jsem celá já," řekla jsem a zachichotala se.
„No, asi bych měla zavolat Tsunade nebo Sakuru," zamyslela se moje nejmladší sestřička.
„Leda tak pro Sakuru, je moje druhá nejlepší kamarádka, na Tsunade zapomeň!" řekla jsem Hanabi.
„Jo neboj, budoucí hlavě klanu bych to nikdy neudělala," řekla mi a nasadila úsměv anděla.
„Tak běž, chci vědět, jak na tom jsem," pobídla jsem ji.
***
Kirin
***
„Jak na tom jsem?" zeptala jsem se Tsuny po tom, co jsme se přestali smát.
„Vypadá to dobře," řekla mile, „akorát si tu ještě chvilku pobudeš a nebudeš moci jeden měsíc plnit mise po tom, co tě odsud pustím," oznámila mi.
To je divné, Tsunade je nějak moc milá. Něco se muselo stát, letělo mi hlavou.
„Sakuro?" ozvalo se ode dveří.
Sakura se otočila a zeptala se: „Co potřebuješ, Hanabi?"
„Hasu se probrala," oznámila a usmála se jako sluníčko.
„Hned jsem tam," řekla, rozloučila se se mnou a odešla zkontrolovat Hasu.
Hned jak se zavřeli dveře, podívala jsem se na Pátou a chtěla jsem jí na něco zeptat, ale ona mě předběhla.
„Musím ti něco říct, jsi plnoletá, takže už to nemohu tajit," oznámila mi a všichni v místnosti najednou zvážněli.
„Co se stalo?" zeptala jsem se zděšeně.
„Neboj, nic, jen ti musím říct pravdu." řekla mi v odpověď a pokračovala, „Jsi z Uchiha klanu." řekla. Nechápavě jsem na ni hleděla. „A jsi dcera hlavy klanu," řekla ještě.
Já že jsem Uchiha? Proč mi to nikdo neřekl? Budou mě brát pořád takovou jaká jsem? A mnoho dalších takových myšlenek mi letělo hlavou.
„T-to n-není p-pravda," zašeptala jsem sotva slyšitelně a rozbrečela jsem se. Kiba mě konejšivě objal. Přeci jen byl až do této chvíle můj bratr.
***
Mezitím u Hasu
***
„Ťuk, ťuk, ťuk, můžeme dovnitř?" ozvalo se.
„Hmm?" pozvala jsem je dovnitř.
„Ahoj, Hasu!" pozdravila mě Sakura. Je moje nejlepší kamarádka, vyjma Rin. S ní se znám od mala a připadá mi jako sestra, i když mám další dvě.
„Ahoj, Sakuro," zaradovala jsem se, že ji opět vidím.
„Jak je na tom Rin?" zeptal se Chouji.
„Co se jí stalo?" zděsila jsem se.
„Něco podobného co tobě, ale už je vzhůru," uklidnila mě Sakura. „Jak ti je?" zeptala se na můj stav.
„Velmi dobře," odvětila jsem jí s klidem v hlase.
„Tak se na to podíváme," řekla a začala s prohlídkou. Po pěti minutách skončila a oznámila mi, že tu ještě nějaký čas zůstanu a až mě pustí, měsíc nebudu moci plnit mise.
„Vrr," zavrčela jsem, „to bude nuda," dodala jsem skleslým tónem.
„Neboj, předpokládám, že tu Rin bude s tebou," uklidnila mě Sakura.
„Měla bys něco vědět," začala větu Hinata a zvážněla. „Kirin je z Uchiha klanu a není Kibova sestra," dopověděla smutně.
„Cože to? Proč jste to nám oběma tajili? A proč žila v Izunuka klanu? zeptala jsem se jich popuzeně.
,,Nikdo to nevěděl," nakousla větu Sakura a s úsměvem pokračovala. "ale stejně se nic nezmění." dořekla povzbudivě.
,,Mě je jedno z jakého klanu pochází, hlavně že to bude naše stará, dobrá Rin." nahodila jsem s úsměvem.
,,Doufám, že si uvědomuješ, že tím pádem je to tvoje sestřenka a tví noví bratranci, krom mě, jsou Sasuke s Itachim." upozornil mě Neji.
,,To je jedno." odbila jsem ho a ptala se Sakury a Hinaty, co se tu za tu dobu co jsem byla v kómatu.
No, co k tomu dodat? Hrůza a děs. sice je to naše první povídka, ale vůbec se nám nepovedla. Tak jen doufáme že se vám bude líbit... Jo a abych nezapomněla budeme rády za kritiku
Ano Mit... musím ti znovu moc poděkovat :*
Obrázek spáchala Hasu
Mise L3: Takže, začátek vypadá slibně, jsem zvědav, co znamená název celé povídky a moc se mi líbí rozdělení děje do dvou rovnoměrně se střídajících celků, jen mi bude chviličku trvat, než se zorientuji v rodinách a vztazích, je tam nějak moc známých lidí a bratránků a podobně Moc se mi líbí, že se jedná o spoluautorskou práci, o čemž jsem se dozvěděl až v poznámkách
~ Má chlouba, můj malý splněný sen ~
prapraprapra... prabratři). Jména mi také na moment zamotali hlavu, hlavně "Rin", v ten okamžik jsem vůbec netušil, co se děje a kde se tam ta mrtvá bruneta vzala.
Pěkné. Ohledně té nemocnice a potřeby je nechat na jednom pokoji... hlavně nenápadně Stejný úraz, stejná délka léčení i po propouštěcího volna... vůbec to není podezřelé
P.S.
Andílek Hanabi!!!
...Já a tahle povídka si asi budeme velmi dobře rozumět!
P.P.S.
Je legrační, jak nevychovaně a praštěně se budoucí hlava Hyuuga klanu chová (super nápad)
Left-handers will rule the world!
Povídky od pomateného leváka
Gomen ^,^ A ta nemocnice... ehm, no ony by se tam nudily o.O
P.S. to jako vážně??
P.P.S. ten člověk je takovej i ve skutečnosti :DD
Komentář nehorázně potěšil *.*
Jak zareagují dvě mladé kunoichi na příval nových informací? Bude pro ně těžké smířit se s osudem, který je pro ně připraven? Smířit se s osudem Předurčených? Dokážou svůj úkol dotáhnout do konce a bez úhony? Dokážou překonat všechny překážky? Pokuď chceš vědět víc tak tady to bude vysvětleno: http://147.32.8.168/?q=node/108335
Tiez suhlasim s ostatnymi na prvu poviedku je to velmi dobre ale tie mena ma zmiatly...
Omlouvám se, já si na to vzpomněla až když sem přidávala třetí díl ^_^ takže u třetího dílu tu je vysvětlené
Jak zareagují dvě mladé kunoichi na příval nových informací? Bude pro ně těžké smířit se s osudem, který je pro ně připraven? Smířit se s osudem Předurčených? Dokážou svůj úkol dotáhnout do konce a bez úhony? Dokážou překonat všechny překážky? Pokuď chceš vědět víc tak tady to bude vysvětleno: http://147.32.8.168/?q=node/108335
Ale za nic i tak je tam určitě hodně chyb
Kdybys mi neřekla že se to všechno teprv bude vysvětlovat taky bych byla kompletně zmatená jen tak dál
Muhahaha... myslím že jsi prozatím nejinformovanější člověk
Jak zareagují dvě mladé kunoichi na příval nových informací? Bude pro ně těžké smířit se s osudem, který je pro ně připraven? Smířit se s osudem Předurčených? Dokážou svůj úkol dotáhnout do konce a bez úhony? Dokážou překonat všechny překážky? Pokuď chceš vědět víc tak tady to bude vysvětleno: http://147.32.8.168/?q=node/108335
Skvělé Gratuluju *Já říkala, že čekat a neustupovat se vyplatí *
Občas si tak večer ležím v posteli, dívám se na hvězdy a říkám si: Kde mám ku**a střechu?!
Tobiho syn je hodný chlapec! Ne! Tobiho dcera je ještě hodnější chlapec!! *by Somča *
Gaiův táta: Sobečtí lidé jsou... jako kočky. Gai: A chlupatí lidé? Gaiův táta:Taky jako kočky. xDDD
ano... ani kuřátka sme posílat nemusely
Jak zareagují dvě mladé kunoichi na příval nových informací? Bude pro ně těžké smířit se s osudem, který je pro ně připraven? Smířit se s osudem Předurčených? Dokážou svůj úkol dotáhnout do konce a bez úhony? Dokážou překonat všechny překážky? Pokuď chceš vědět víc tak tady to bude vysvětleno: http://147.32.8.168/?q=node/108335
bylo to dobre ale jsem asi stejne zmatena s pribuzenstvem jak ti predemnou davam 7-8
madara z miho pohledu : komunistaa!!!! nema tu co nelat
Nebojte my to postupně vysvětlíme jinak strašně děkujem za tak krásný komenty... ja se podruhe za 6 hodin malem rozbrečela
Jak zareagují dvě mladé kunoichi na příval nových informací? Bude pro ně těžké smířit se s osudem, který je pro ně připraven? Smířit se s osudem Předurčených? Dokážou svůj úkol dotáhnout do konce a bez úhony? Dokážou překonat všechny překážky? Pokuď chceš vědět víc tak tady to bude vysvětleno: http://147.32.8.168/?q=node/108335
Je to fajnový, ale moc jsem nepobrala tu příbuznost Když Neji říkal, že jsou její bratranci Sasuke a Itachi (Ucihové) a Neji taky její bratranec (Hyuga) Jakto?
Kto mlčí, nemusí vždy súhlasiť..
Možno len niekedy nemá chuť diskutovať s idoitmi.
Zkoukněte blog: http://sameta.blog.cz/
je to zatial ok, ale je tm neprehladne. A som trochu dopletemy s uchihovcami a hyugmvcami 4,7/5