Jiné a přesto stejné 24. díl- Úklid? co to je?

„Děláš si srandu, že jo?" ozvala se po chvíli ticha Tory.
„Jak se to vezme... Tak napůl."
„Jak napůl?" shodila si svítící vlasy do obličeje, aby nebylo poznat, jak se tváří.
„Tak dobře, spíš vůbec," přiznal Itachi a ušklíbl se.
„Proto jsi byl tak naštvaný, když jsem se seznámila s Jirayou?" nenechala ho ani odpovědět a pokračovala, „Měl jsi mi to říct."
„Já... nechtěl jsem abys..." hlas se mu zadrhl.
„Abych co?"
„No aby sis myslela že se mnou... jak to říct... musíš chodit?"
Konečně k němu zdvihla hlavu a on uviděl, že se jí lesknou oči.
„Ty pláčeš?" optal se něžně a pohladil jí po světélkující tváři.
„Ne nebrečím ty bl*ečku, mám rýmu a teče mi z očí," zahuhlala a vrhla se mu kolem krku a obličej zabořila do jeho trička. To ale po chvíli provlhlo a to Tory prozradilo. Itachi jí silně a zároveň něžně objal a obličej zabořil do jejích vlasů. Nikdo to nemohl, ale na tváři mu hrál úsměv.
Najednou zablikala žárovka, a potom se rozsvítila úplně.
„Jo!" ozvalo se hned z několika částí budovy.
„Ninjanet!" zavýskla Tory, „Jdu potrolit Jirayu." odtrhla se od Itachiho a běžela do jeho pokoje. Tam zapla noťas a netrpělivě přitom poklepávala prsty o jeho desku.
„Jirayo!" vykřikla, když přístroj konečně naběhl, „Už mám tu fotku!"
„Ukaž," vyzval ji. Tory vybrala z facebooku fotku, na které je Hidan s pěnou u huby jak jí nějaký plesnivý dort.
„Ale říkalas že jsi sedmnáctiletá holka,"
„A to taky jsem, ale ty jsi říkal že máš dvacet a jsi strašně sexy... z jistého nejmenovaného zdroje vím, že máš víc než padesát, máš bradavice a jsi strašný d***ař,"
„Já toho Naruta zabiju..."
„Kdo je Naruto?"
„Etoo... nikdo,"
„Tak sbohem," zaklapla svůj noťas a šla si lehnout za Itachim.
Ten si ji k sobě přitáhl.
„Itachi?"
„Ano?"
„Nemyslíš si o mě že jsem d*vka?"
„Ne opravdu ne, pravý princ se objeví až po několika žabácích," usmál se, chytil jí za bradu a políbil. Chvíli zůstala zkoprnělá, ale celkem rychle se z toho dostala a začala mu to vracet. Netrvalo dlouho a ti dva se v těsném obětí vášnivě líbali.
„Ty jsi ale fakt trdlo," ozval se po chvíli Itachi.
„Jo? A proč?" zeptala se zmateně a trochu se odtáhla.
„Takhle pořád měnit názor..." potřásl hlavou, ale potom se zasmál a znova se setkali v polibku.
„Pein všechny znova svolá- Ku*va! No do p*dele, to snad nemyslíte vážně!" Hidan vytřeštil oči a otevřel pusu tak hodně, že se Tory divila, že mu neupadla. „Co to tady děláte?!"
„Chmmm, beru si zpátky svoji žvýkačku," prohlásila suverénně Tory. Itachi se na ni podíval se zdviženým obočím a Hidan otevřel pusu ještě víc. O pět vteřin později jí došlo, co řekla.
„Kur*a, tak tohle jsem říct nechtěla..." poznamenala a zrudla. Hidan a Itachi dostali takový záchvat smíchu, že se začali válet po zemi, a to přišlo hodně divné Miře, která zrovna procházela kolem.
„Co to dělají?" zeptala se kamarádky, ta ale pořád seděla na posteli a tvářila se, jako by jí někdo pomalu požíral všechny živé buňky.
„Tak to bych do tebe neřekl," ozval se Hidan, ale potom se zase začal smát. Itachi ho nakopl a pomalu se začal uklidňovat. Vyčkávavě se podíval na svoji holku.
„Itachi!" zařvala mu zezadu do ucha Mira, až leknutím nadskočil.
„Co je?" otočil se na ni trochu otráveně.
„Co to tady děláte?"
„Tak se zeptej jí," pokývl hlavou k Tory a ušklíbl se.
„Tory?"
„Co děláme? Jdeme za Peinem, prý nás volá," odpověděla Tory, popotáhla a odběhla do jídelny.
Chvíli bylo ticho a nikdo se ani nehnul. Jako první se vzpomatoval Itachi, který se okamžitě vydal za Tory. Hned po něm Mira, ta se rozběhla pro Deidaru a Hidan tam zůstal stát dokud neuslyšel Tobiho hlas jak na něj volá. Radši se rychle zdekoval dolů.
Dole už byli Tory s Itachim, Konan, Kisame, Sasori, Zetsu a samozřejmě Pein. V závěsu za Hidanem dorazil Tobi a v zápětí i Kakuzu. Už se čekalo jenom na Miru s Deidarou a ti se dostavili asi po půl minutě totálně rozřechtaní.
„Jsme všichni? Fajn. Notebooky jdou pryč," začal Pein.
„Nee!" vykřikl Kisame a odběhl pryč.
„Proč?" zeptal se sklesle Itachi.
„Kdybyste mě jednou nechali domluvit, tak bych vám to třeba i řekl," vyprskl šéf a všechny je sjel obvinujícím pohledem. Mit a Deidara se rozesmáli.
„Takže, jdou pryč kvůli tomu, že je příliš snadné zjistit místo našeho pobytu. Dále s vámi není žádná řeč, nikdo nechce mise a všichni jsou pořád zalezlí u sebe. A taky se na nás napojil Orochimaru a teď ví o každém našem virtuálním kroku. Stačí?"
„Ne" ozval se kdo jiný než Tory
„A jaký máš důvod se mnou nesouhlasit?" optal se leader hraným milým tónem
„Ten že všechny tyto 'problémy' jdou celkem snadno vyřešit..." oponovala a pak šeptem dodala: "A navíc přece bych si zkazila svou pověst, kdybych s tebou souhlasila..."
Samozřejmě její šepot slyšeli všichni. Pein na ní upřel svůj vražedný pohled, Mira s Deidarou se znovu rozesmáli a ostatní to přešli úšklebkem.
„Tvoje námitky se neuznávají. Prostě vyhodíme kompy a tečka. Že já se vás vůbec na něco ptal," urazil se šéf a odpochodoval pryč. Mit a Deidara dostali další záchvat smíchu.
„Hele, vy dva, čemu se to ku*va smějete?!" obořil se na ně Hidan, který už dlouho nikoho pořádně neobětoval, a navíc měl bez počítače abstinenční příznaky, takže měl ještě horší náladu než obvykle.
„My?" zeptala se Mira vyděšeným hlasem.
„Jo," vypálil Hidan.
„Deidaro, čemu se to smějeme?" poprosila blonďáka o pomoc.
„Ehhh, smějeme se-" v tu chvíli Tory kýchla tak moc, až odletěla o kousek dozadu.
„Smějeme se Vjatoře," dokončil spokojeně.
Jeho sestra si ho změřila očima podlitýma krví, ale pak dospěla k názoru, že jí za to nestojí a odšourala se hledat kapesník.
Deidara s Mirou se znovu rozesmáli a vypařili se co nejrychleji to šlo.
Hidan pohledem propaloval zavřené dveře a kolemjdoucí Sasori z něho měl děsnou srandu, takže než se nadál už na něj letěla kosa a za ní v závěsu nesmrtelný. A tím začala dlouhá honička po celém Aka-sídle.
Když probíhali potřetí kolem Peina, který něco řešil s Kakuzu, leader zastavil Hidana a rozkřičel se co to provádí a co mu Sasori udělal, že se chovají jako malé děti.
Jejich hádku ukončilo až táhlé Konanino zavytí.
„Ona je vlkodlak?" zeptal se smrtelně bledý Hidan.
„Ne," odpověděl Pein a už běžel ke své druhé polovičce.
„Konan, co se ti stalo?!" volal už z dálky.
„Otevřela jsem dveře Kakuzova pokoje," odvětila slabým hláskem modrovláska a zhroutila se.
„Cože?" ozval se Hidan běžící hned za Peinem.
Leader mezitím doběhl ke Konan a podíval se co jí tak dostalo. Jeho obličej chytil zelenou barvu a bylo jasně vidět, že se hodně přemáhá, aby nezvracel.
Rychle popadl Konan a vytratil se pryč.
Za pět minut se zezdola ozval zvuk svolávající na další poradu. Ze všech pokojů se ozvalo brblání a nelichotivé nadávky určené Peinovi a z jednich dveří se ozvalo i přirovnání rozumu Peina k rozumu starého kozla. Ten si z toho nic nedělal a znovu zatroubil. To už se i začali otvírat dveře a do pěti minut byli všichni dole.
Tam se jim naskytl pohled na stále bledou Konan, která se ještě snažila vydýchat svůj zážitek a na naštvanýho Peina. No možná naštvaný je naštvaný slabé slovo.
Všichni si v tichosti posedali a čekali, co jim chce leader sdělit.
„Takže... jelikož se dnes stala velmi nepěkná věc... a to když šla Konan donést do Kakuzova pokoje čisté prádlo... Měl tam takový bordel (slušně řečeno), až z toho chudák Konan omdlela. To znamená, že určitě není jediný a vy si teď všichni půjdete uklidit..."
„Ukli-co?" vykřikla Tory, ale přes nastalou vřavu ji nebylo slyšet. Pár lidí si začalo rvát vlasy, někteří se rozhodli utéct někam hodně daleko, Tobi opakovaně vrážel do stěny vedle dveří a Deidara s Mirou se přestali smát.
„Máte na to týden!!" dodal ještě Pein a radši se vzdálil, když uviděl Hidana brousícího kosu.
„Mám nápad!" vykřikl najednou Kisame, což všechny překvapilo natolik, že zmlkli.
„Co kdyby každý uklidil pokoj někoho jiného? Bylo by to o hodně zajímavější," navrhl a prosebně si obhlédl přítomné.
„Proč ne," ozval se okamžitě Hidan, kterého už dlouhou dobu zajímalo, kam Kakuzu schovává peníze.
„Mi to nepříjde jako moc dobrý nápad," ohradila se Mira.
„Ne?" otočil se na ni Hidan, stále s naostřenou kosou na zádech, takže trefil do hlavy Tory, která sebou praštila o zem.
„Ne."
„Ne? Co to ku*va meleš? Vždyt to je jedinečná příležitost!" obořil se na ni a postoupil o kus blíž k ní.
„Ale já se toho rozhodně účastnit nebudu," odporovala dál Mit.
„A víš proč, Hidánku?"
„Ne to k*rva nevím..."
„Pro ty co mají menší bordel by to bylo nefér..."
„No jo ale ta příležitost..."
Chvíli si jenom vyměňovali pohledy, dokud to Mit nevzdala a rezignovaně pokrčila rameny.
„Tak fajn, ale stanovíme nějaká pravidla. Jako například to že úklid končí, až s tím majitel pokoje souhlasí, a taky si pokoje budem losovat..."
„Ne! Do p*dele, Mitoro, ty zkazíš každou srandu! Vem si příklad z Tory, ta zk*rveně krásně mlčí!" a ohlédl se na blondýnku, která pořád ležela na zemi a na čele jí nabíhala velká boule.
„Ehh... To si zasloužila," poznamenal do náhlého ticha Hidan a vrátil se zpátky k původnímu tématu: „Já jsem spíš pro, aby každý uklízel tomu, komu vběhne do pokoje jako první."
„No jo ale někdo jako já a Tory stále nevíme kde, kdo bydlí... Teda až na pár výjimek..."
„No o to to bude větší sranda..."
„Víš co? Budeme hlasovat. Každý má čas se rozhodnout než se Tory probere," sedla si na zem a upřená o Deidarovi nohy čekala, až se Tory probere...
Po asi deseti minutách se blondýnka konečně s trhnutím probrala a začala se nemotorně sbírat z podlahy. Mumlala si přitom něco o broucích.
„Takže kdo je se mnou?" zeptal se okamžitě Hidan. Sedm lidí zvedlo ruce.
„Ha!" obrátil se vítězoslavně na Miru.
„Etoo... Sasori?" jmenovaný zdvihl hlavu a tázavě se zadíval
„To, že souhlasíš s Hidanem ještě neznamená, že můžeš používat svou techniku loutek," mile se na něj usmála.
Sasori se zatvářil uraženě a techniku zrušil. Tři ruce šly okamžitě dolů.
„Takže je to asi na Tory."
Na to se všechny pohledy obrátily na blondýnku na zemi, která neměla o ničem ani ponětí…