Jiné, a přesto stejné 25. díl Dohody, neshody a rozchody

Všichni se nedočkavě podívali na Tory.
„Ehh... Jo," řekla po chvíli, kdy přemýšlela, co po ní asi chtějí.
„Tohle ku*va nebyla otázka, na kterou můžeš odpovědět nějaké poje**né jo!" vyjel na ni okamžitě Hidan.
„Aha," prohlásila zmateně,„v tom případě souhlasím s Itachim."
Hidanovi klesla brada.
„A-a-ale toto..."
„Smůla Hidane," vyplázla Mira na nesmrtelného jazyk, „Jdeme losovat."
„Ale že jsi to ty, tak si můžeš tahat první," natáhla k němu ruku s Aka-kloboučkem ve kterém byly lístečky se jmény.
Postupně si vylosovali svůj nový pokoj i ostatní.
Mit si vzala tužku a pro jistotu napsala přehled, aby se nikdo nemohl vymlouvat, že zapomněl, koho má. Závěrečné rozlosování dopadlo takto:
Mira uklízí Hidanovi. Hidan Deidarovi, Deidara Tobimu, Tobi je vyslán do kompostu, Zetsu jde do akvárka, Kisame bude pokračovat v hledání gelu, Itachi se pokusí alespon na chvíli vložit systém do Toryina chaosu, Tory půjde ke Kakuzovi a Kakuzu může uklidit loutky Sasorimu, který mezitím uklidí Miře.
Ve chvíli, kdy Mira pověsila rozvrh na stěnu v jídelně vešel Pein.
„Tak co, jak vám to jde?" zeptal se mírně, jako by chtěl trochu odčinit co natropil.
„Báječně... Ale uklízíme každý někomu jinému, takže na to potřebujeme měsíc. Nevadí?" zeptala se Mira.
„No-"
„Nevadí? Díky, Peine, jsi charakter!" přerušila šéfa Tory a nenápadně ostatním naznačila, že by měli odejít.
„Fajn, nevadí," zařval Pein za ostatníma, když poslední z nich odešel ven, „ale budete mít v průběhu mise."
Všichni se vydali podívat co všechno budou muset za měsíc uklidit.Někteří začali skákat radostí, ale víc bylo těch, kteří se hned na prahu svezli na kolena a s hlavou v dlaních se rozplakali.
Například aby Mira vůbec přešla k oknu a mohla vyvětrat, musela se po kolena brodit v nějakých odporných kusech různých neidentifikovatelných látek, zbraní, částí těla a spousty dalších věcí.
Ale na rozdíl od ní Kisame vypadal, že mu široký úsměv roztrhne obličej. Má měsíc na to, aby našel Itachiho gel plus možná i lak na nehty a další zkrášlovací prostředky, které by z něj udělaly šviháka.
Tory vešla do pokoje a otevřela pusu. V tom pokoji byl mnohem větší pořádek než v jejím a většiny lidí v Akasídle. Zaradovala se a místo toho, aby uklidila začala hledat jeho trezor. Najít ho nebylo moc těžké, ale bude potřebovat kód. Tory opět začala s prohledáváním pokoje a doufala, že najde nějaký deníček s kódem.
Kakuzu mezitím nechápal, jak může mít Sasori většinu loutek srovnaných podle velikosti. V celém pokoji byla ovšem tma a páchlo to tam po jedech. A navíc každou chvilku zakopl o nějakou dřevěnou nohu, hlavu nebo lahvičku. Jenom doufal, že tekutiny které rozlil nejsou otrávené a ráno se neprobudí vychladlý s pěnou u pusy.
Zrovna když se pokoušel otevřít lahvičku s bílou tekutinou , aby ji mohl vylít tak ho někdo bleskově odmrštil na stěnu. O tři vteřiny později lahvička vybouchla.
„Sasori?" zeptal se zmateně Kakuzu a pohlédl na loutkaře, který spěšně přecházel z jednoho rohu místnosti do druhého.
„Nechceš si to se mnou vyměnit? Chceš, že jo?!" vyhrkl prudce a vypadal, jako by se chtěl na sešitého vrhnout.
„Koho máš?"
„Mitoru mám! A víš co je na tom ku*va nejhorší?! Mitora má pokoj s Vjatorou, a té uklízí Itachi! A já s ním musím být v jedné místnosti. Navíc Mira má takový standartní nepořádek, ale Vjatore prý vybouchla skříň, takže se všude všechno válí. V životě jsem neviděl tolik blbostí na jednom místě! Na co někomu bude stará polovina zrezlého kola?"
„A proč to nevyhodíš?"
„Už jsem to vyhodil, ale po hodině to tam bylo znova."
Hidan procházel po pokoji a uvažoval, jak se ty sošky mohou někomu líbit. Pár bomb, které ho opravdu znechutily rozmáčkl a odhodil do kouta, kde už nějaký ten jíl byl. Na stole taky našel rozházené knížky. Ze zvědavosti se podíval na jejich obaly.
„Co je to pravé umění? ... Typy nalezišť výbušného jílu..." četl nesmrtelný názvy knih a házel je za sebe na zem. Takto zahodil ještě asi šest knížek, když se zarazil u jedné, která byla o něčem úplně jiném, než ostatní...
Její titulní strana hlásala: Jak okouzlit sharingan... od známého autora Uchihy Shisuiho .
Očima kmital po obalu knihy a nemohl uvěřit jaké ho potkalo štěstí. V očích se mu ďábelsky zalesklo...
„Halo pojďte sem k*rva všichni! Něco jsem našel," zařval tak že ho všichni museli slyšet a ke knížce přibral i pár sošek.*
Když svolává poradu Pein, tak je rád, když se všichni dostaví do půl hodiny. Ale když někdo zařve tím tonem, jakým křičel Hidan, tak to je něco naprosto jiného. Po třiceti sekundách se v místnosti nedalo pohnout.
„Co to tady kurv* všichni děláte?!" zařval naštvaně Deidara který vypadal jako pavián, kterého někdo právě vykastroval.
„Prohlížíme si tvá umělecká díla," prohodil jako by nic Sasori a dál pozoroval figurky. Div, že mu z huby netekly sliny. Zcela jiný názor na to měla Mira. Ta na postavičky zírala a pořád opakovala něco ve smyslu:„To mám být já? Ne, Mira je hodná holka, to není Mira..."
„Co to dělají? Oni se perou?" vyjekl zděšeně Tobi .
„Ne ty pako, oni-" začala Tory, ale to už jí Itachi zakryl pravou rukou pusu, a tou levou překryl oči své sestry.
„Jo Tobi, oni se perou. Běž prosím pro bílou látku, ať jim můžeme dát vlaječky míru vlajky, budeš tak hodný?"
„Tobi je hodný kluk!" vypískl nadšeně Tobi a odběhl.
„V přítomnosti vaší vyvolené mějte vždy narovnaná záda. Nikdy se před vaší vyvolenou neukazujte poté, co jste snědl kosti, sharingan vám prosvítí žaludek a ona se pozvrací-" citoval Kisame z knížky, dokud mu ji rudý blonďák nevytrhl.
„Hej! Pojď s Mirou něco udělat, obě je neudržím," přerušil rvačku o knihu Itachi. Jednu dlaň mu totiž náruživě okousávala Tory a z pod té druhé kanuly slzy.
„No jo," zahuhlal neochotně,„A vy zmizte, hnedka!" Akatsuki už to stejně přestávalo bavit, a tak šli dál pročesávat cizí pokoje.
„Miro? Miláčku, jsi v pořádku?" zeptal se opatrně, když poodešel s černovláskou kousek dál od Uchihy s Tory. Na to Mira jen zavrtěla hlavou a svezla se na zem.
„To nejsi ty, já to viděl na ninjanetu-" v tu chvíli mu přiletěla facka.
„Až tak?" zeptal se ublíženě.
„Jo, baka," Mira se nasupeně zvedla a vypadalo to, že odkráčí pryč, ale přesně v tu chvíli se ozvala tichá rána jak Tory žuchla v bezvědomí na zem.
„Cos jí udělal?!" zavrčel Deidara a dřepl si k bezvládné sestře.
„Nic, jen jsem se zeptal, jestli jí není blbě, protože úplně hoří."
„Odnes jí někam pryč ať se na ni někdo podívá."
Deidara byl úplně mimo. Během chvilky přišel o holku a jeho sestře něco je a navíc byl milý k Uchihovi a ještě ho o něco poprosil. Zvedl se a odešel do Tobiho pokoje.
Mira opustila pokoj už dávno před ním. Vešla do Hidanova pokoje a zamkla za sebou. Ten puch jí vehnal slzy do očí. Okno které předtím otevřela se zabouchlo. Znovu ho otevřela a zajistila. Uvažovala jestli tu má Hidan i místo kde je čisto. Postel nepřipadala v úvahu. Po chvíli rozhlížení uviděla další kus dřevěného nábytku. Odházela věci kolem a zjistila že to je skříň. A prázdná. Zalezla tam a delší dobu hodlala nevylézt.
***
Tobi, který zapomněl na svůj zbytečný úkol, procházel pokojem podobným tropickému pralesu a zpíval si. Najednou uslyšel šustění. Obklíčily ho kytky, které, jak i on poznal, byly na stopro masožravé. Asi tři z nich otevřely pusu a... začaly se pohupovat do rytmu.
„Jé! Tobi je umělecký kluk! Lálajidubačičíí! Trálalalahihihi," a s tímto napůl křikem a napůl úděsným zpěvem se vydal své umění ukázat ostatním.
Jako první ho zaslechl Hidan, který se svou kosou a s výkřiky typu „Drž hubu ty zm*tku!" vyběhl na chodbu. Když ale spatřil za mandarinkou pochod děsivých zelených zrůd a co bylo horší, za nimi dlouhou hnědou, slizkou šmouhu, radši se okamžitě zamkl u Deidarových úchylných postaviček a pokusil se něčím zabednit okna.
A věřte nebo ne, všichni ostatní měli stejnou reakci, teda až na Miru, která byla ve skříni a Tobiho jeku byla ušetřena. A jak Hidan předpokládal, Konan se šla podívat, co se děje.
„Co se to tu ku*va děje?" vyjekla, když ukliuzla po slizové šmouze a spadla přímo na dveře Deidarova pokoje. Ty se naneštěstí pro Hidana rozletěly a modrovláska vpadla dovnitř.
„Eh Konan, jsi v pohodě?" zeptal se a byl tak vykolejený, že ani nenadával.
„Ptám se znova: co-se-to-tady-děje?" vyštěkla na něj modrovláska.
„Jak to mám do psí pr**le vědět!?" zařval na ni.
„Ups to sem neměl říkat," zarazil se, když si uvědomil co řekl.
Konan pomalu, ale jistě brunátněla v obličeji. No a za chvíli se po celém Aka-sídle rozléhal Hidanův jekot a Konani řev.
Tobimu došlo, že to bude nejspíš jeho chyba, a tak serval dva závěsy a vřítil se mezi Konan a Hidana se slovy:„Tobi je mírotvorcový kluk!" Ale Hidan nestihl zabrzdit, takže ho srazil, díky setrvačnosti sebou vzali i Konan a zakončili to pádem ze schodů.
Kakuzu, který byl zrovna kousek odtama vyšel na chodbu, ale jakmile uviděl, co se tam děje, tak jen zakroutil hlavou a zalezl zpět k Sasorimu rovnat jeho sbírku mašlí.
Ten den nebyla večeře.
O dva dny později se věci konečně ustálily. Kakuzu i Sasori si nechali "své" pokoje, protože Kakuzu to razantně odmítl po té, co Tory jakž-takž uklidila jeho pokoj a od té doby neustále ležela ve své posteli a smrkala, kašlala, kýchala, občas upadala do bezvědomí, neustále svítila a pořád si mumlala něco o krmení modrých broučků.
Mira, která po několika hodinách vylezla ze skříně, našla Hidanovu bibli a od té doby se plížila po Akasídle jako duch a chytala krysy, se kterýma se následně zavírala zpátky k Hidanovi a jeho náhradní kose. Není známo, co s nimi prováděla, ale už je nikdy nikdo neviděl.
Deidara Tobimu... řekněme zumělečtil pokoj.
Tobi naučil Zetsuovy masožravky tančit gamgnam style.
Itachi si vzal do péče nejen Toryin pokoj, ale i Tory samotnou, to znamená, že ji budil na každou dávku prošlých léků, které u sebe křeččil Sasori. A sám loutkař to celé s nelibostí pozoroval, ale moc to nekomentoval, aby se s ním náhodou Tory nezačala hádat a nepoprskala ho. Svítit opravdu nechtěl.
A tak nějak to probíhalo další měsíc, kromě občasných stávek, třeba když Kisame stále nemohl najít Itachiho gel, a to už jeho pokoj převrátil třikrát vzhůru nohama.
Je dobrá dodat, že už si všichni zvykli na to, že jsou bez elektřiny,
***
„Do p*dele Peine, okamžitě vylez z toho svýho zk*rvenýho pokoje," zařval Hidan, když spolu s Kakuzu dorazili z mise.
Pein se vyřítil totálně nepříčetný z jídelny, kde si dopřával zaslouženou večeři.
„Já ti říkal, že nebude v pokoji," rýpl si Kakuzu, za což si vysloužil nepěkný pohled, víc už toho ale Hidan nestihl, protože Pein promluvil.
„Proč tak řveš Hidane?"
„Tohleto jsme našli před sídlem..." odpověděl místo nesmrtelného sešitý a zvedl ruku, ve které držel za hlavu nějakou postavu v bezvědomí.
„Před sídlem?" vyděsil se Pein. „O sídle přece nikdo nesmí vědět!"
„No před sídlem v okruhu patnácti kilometrů," opravil parťáka s úšklebkem Hidan. Postava držená za hlavu se zavrtěla, čímž se vyprostila z Kakuzova sevření a žuchla na zem.
„A proč jste ji normálně nezabili?" otázal se Pein. Mira, která mu stála za zády a poslouchala na něj vyprskla vodu, kterou právě pila.
„Normálně nezabili?" ujistila se.
„Jo," zavrčel šéf.
„Říkala nám něco o tom, že se chce přidat," pokrčil Kakuzu rameny. Dívce na zemi se zatřepala víčka.
„Aha... Tak ji zatím zavřete za tím druhým vězněm," rozhodl nakonec.
„Kur*a za jakým druhým?"
„Z tím, kterého jsme před... Rokem a půl chytili, a... ehh..."
„A potom jsme měli ty roční mise, že?" připomněla Mira.
„Takže jeden problém bychom měli..." mávl rukou Pein.
Zajatkyně se na zemi otřásla.