Naruto: NEXT GEN - Bitva pokračuje 001

Bylo hezké sluneční dopoledne a po dětském hřišti v Konoze se rozléhal veselý dětský smích. Vlastně jeden hlas se od těch ostatních lišil, byl to hlas asi šestiletého dítěte se zeleným tričkem a oranžovými kalhotami, držící v levé ruce knížku ‘Flirtovací taktiky‘. Dítě s blond vlasy ve tvaru slunce a škodolibým smíchem utíkalo před o něco starším mužem s bledohnědými vlasy.
„Sasuke. Prosím vrať mi tu knížku. Slyšíš? Stůj!“ křičel za dítětem muž s prosebným hlasem, který nevěděl, zda se má bát nebo zuřit.
„Hehe, táta nebude moc nadšený, když zjistí, že místo hlídání mne si čteš knížky pro zletilé.“ smál se Sasuke ohlížejíc se na muže, kterému už docházela šťáva.
„NE!!!! Hlavně to neříkej hokagemu-sama. Buď rozumný. No tak, cestou domů ti koupím tvou oblíbenou oříškovou zmrzlinu.“ řval za ním vystrašeně muž. Sasuke se za ním pořád škodolibě otáčel, takže si ani nevšiml nohy, kterou mu tam podstrčilo jiné dítě, aby zakopnul. Knížka mu vyletěla z rukou a dopadla asi metr před chlapce, který se už válel na zemi.
„Děkuju mockrát, chlapče.“ poděkoval muž chlapci, který Sasukemu podstrčil nohu a rychle si ukryl knížku, která ležela pořád na trávě. Zároveň s knihou se zvedal i Sasuke.
„Hele, kdo seš a proč si to udělal, dattebayo?!“ rozčiloval se, ukazujíc na chlapce prstem. Ten si jenom přisunul nohu zpátky k té druhé. Měl hnědobílé kalhoty po kolena – stejně jako Sasuke – a krátké modré triko s límcem.
„Jmenuju se Uchiha Naruto a chci se stát velitelem ANBU, stejně jako můj táta. Proto si to procvičuju tím, že dohlížím na takové pitomce, jako seš ty.“ odpověděl mu se zalomenýma rukama a nadřazeným výrazem. Sasuke na něj koukal s našpulenou pusou a tikajícím pravým okem. Cítil se uraženě, že mu někdo takový řekl pitomec.
„Pche, to já se stanu hokagem a ochráním celou vesnici tak, jako to kdysi udělal můj táta.“ řekl taky se založenýma rukama a mírně se od Naruta otočil.
„Tak to by ses neměl chovat jako hlupák. Těžko si umím představit hokageho, jak krade knížky svým chůvám.“ poučil ho Naruto a šťouch do něj ukazováčkem. Sasuke se už nadechoval, že mu na to něco řekne, ale pak mu došlo, že má vlastně pravdu.
„Já půjdu, už jdeme domů. Ten chlap říkal, že se jmenuješ Sasuke, viď?“ ptal se ho ještě Naruto.
„Uhm.“ přikývl Sasuke.
„To si zapamatuju. Tak se měj a nedělej tomu jménu ostudu.“ usmál se na něj Naruto a odběhl pryč.
„Ahoj.“ křičel za ním Sasuke. Potom co Naruto odešel si Sasuke sedl pod větší strom, aby byl ve stínu a přemýšlel o tom, co mu ten kluk řekl. Když se nad tím zamýšlel, tak o týden měl nastoupit na akademii a házení šurikenů mu velmi nešlo. No, nešlo… vlastně to ještě ani netrénoval. I když uměl Oiroke no jutsu, které ho naučil táta, nic jiného ještě ani nezkoušel. Většina dětí už měla alespoň základy při nástupu na akademii a on nic. Vtom dostal nápad. Zvedl se a běžel za mužem, který ho měl hlídat. Muž si znovu četl knihu, kterou mu před chvílí ukradl. Když uviděl, jak k němu Sasuke běží, ihned ji skryl spět do vesty.
„Děje se něco, Sasuke?“ ptal se muž.
„Můžeme už domů, Mitsuroki? Chtěl bych začít trénovat.“ zazubil se na něj, drbajíc se rukou za krkem.
„Tak brzo?“ řekl překvapeně.
„Jo, už tady nemám co dělat.“ přikývnul, na co se Mitsuroki mírně usmál.
„Ten chlapec na tebe musel udělat dojem, co?“ zeptal se a oba vykročili.
„No, řekl mi něco důležitého.“ odvětil Sasuke.
„A co?“ podíval se na něj Mitsuroki, přičemž se stále usmíval.
„Že když chci překonat tátu, musím být ještě usilovnější, než býval on.“ řekl rozhodně a díval se cílevědomě dopředu.
„To ani nebude velký problém.“ pomyslel si.

Mitsuroki zavedl Sasukeho domů a pak odešel.
„Ahoj mami, už jsem doma.“ řekl ženě stojící v kuchyni chystající oběd s fialově-černými vlasy a bílýma očima, nám lépe známé jako Hyuuga Hinata.
„Ahoj, proč tak brzy? Měl Mitsuroki nějakou práci?“ divila se.
„Né, jen sem chtěl trénovat.“ usmál se.
„Trénovat?“ divila se Hinata ještě víc.
„Je na tom něco špatně-ttebayo?“ tvářil se udiveně Sasuke.
„N-ne, já jen… no, ehm. Že si ještě netrénoval.“
„Já vím, mám to v plánu všechno dohnat. Na oběd přijdu asi trochu pozdě.“ řekl, přičemž zavíral francouzské okno, které vedlo z kuchyně do zahrady.
„Tak to hodně štěstí.“ řekla pochybovačně, potom co odešel.
Sasuke si to namířil k pěti stromům zasazeným do půlkruhu asi pět metrů od jejich domu. Sasuke si ještě předtím, než vyšel z domu, vzal své pouzdro na kunaie a šurikeny, které si připevnil na pravou nohu. A začal se trénink. Hody šurikenů a kunaiů mu velmi nešli. Když jich hodil šest, zabodli se pouze dva, i to každý do jiného stromu. A takhle to šlo až do setmění.

„Co to tam dělá?“ ptal se Naruto – nyní znám spíš jako Rokudaime hokage – Hinaty, když přišel domů a sedl si do kuchyně, aby si snědl večeři.
„Trénuje házení šurikenů.“ dívala se Hinata ustaraně přes okno, když dávala na stůl talíř s koprovou polívkou. Naruto se nejdřív zhnuseně podíval do talíře s polévkou a pak se také zadíval přes okno.
„Nemůžu ho dostat dovnitř.“ pokračovala.
„Půjdu za ním.“ zkonstatoval, když se ještě jednou podíval na koprovku.

Mezitím Sasukemu venku už začínala být zima, jelikož byl zpocený a jak se začalo stmívat, tak se nepříjemně ochladilo. Měl dotrhané věci a byl strašně unavený, že začínal vidět rozmazaně. Ještě stihl hodit jeden šuriken než se mu podlomili kolena a on padal dozadu k zemi. No namísto tvrdého pádu přistál na něčem měkkém a teplém.
„Tati?“ řekl zadýchaně tichým a unaveným hlasem, když zvedl hlavu. Naruto klečel těsně za ním, aby ho mohl chytit.
„Kunaie se hází nanic, když přitom musíš ležet, co?“ odpověděl mu ironicky.
„To jo.“ usmál se pořád unaveně. Naruto zvedl šestiletého kluka a posadil si ho na ramena.
„Neboj se, šurikeny můžeš házet i zítra. Musíš si i odpočinout.“ řekl mu starostlivě a zvedl se. Když vešli do vyhřáté kuchyně Naruto položil napůl spícího Sasukeho na židli a Hinata se na něj usmála, jako každá matka pyšná na svého syna.
„A jen tak mimochodem, neměl být dneska rámen?“ ptal se Naruto, načež po něm Hinata vrhla vražedný pohled.
„Nemůžeš mít rámen každý den. A k tomu koprovka je mnohem zdravší.“ pokárala jej Hinata.
„Ale když ty ho tak dobře umíš.“ podlézal Naruto.
„Tohle na mě nezabere. Včera jsi měl volno a nepokosil si zahradu, jak si slíbil, takže za trest dneska žádný rámen.“ odporovala a nabírala Sasukemu ještě oběd. Naruto si jen nespokojeně podepřel rukou bradu a něco si pro sebe zamrmlal.
„Díky, mami.“ poděkoval nepřítomně.
„A pročpak jsi tak najednou začal trénovat?“ vyzvídal od něj Naruto.
„Potkal jsem jednoho kluka, jmenoval se stejně jako ty, tati a já mu řekl, že je mým snem stát se hokage. Ale on řekl, že musím ještě hodně přidat. Mluvil tak sebevědomě, musím říct, že sem se při něm cítil jako slaboch. Za týden nastupuju na akademii a ani jsem ještě pořádně nedržel kunai.“ dopověděl a naštvaně si strčil lžíci s polívkou do úst.
„Tak on ho pojmenoval po mě!?“ tvářil se zamyšleně Naruto. Hinata se jenom usmála, jelikož taky věděla, o koho jde.

Další dny šli stejně. Sasuke opravdu tvrdě trénoval, až mu to nakonec šlo na jedničku.
„Mami, pojď se mnou, chtěl bych ti něco ukázat.“ říkal nadšeně a táhl za zástěru matku, která právě luxovala ložnici.
Hinata zůstala stát při okně/dveřích a Sasuke se rozběhl k pěti stromům, na kterých měl připevněné terče + měl ještě jeden rovně na zemi. Nejdřív šel úplně k domu, pak si z pouzdra vytáhl šest kunaiů a rozběhl se ke stromům. Až byl těsně před terčem ležícím na zemi, vyskočil, obrátil se hlavou dolů a hodil všech šest kunaiů naráz. Hinatě skoro spadla čelist. Ale po hození kunaiů sáhl ještě pro jeden, který nasměroval na kunai, hozený do terče pod ním. První kunai totiž mířil o hodně dále od terče. Tyto dva kunaie se střetli a ten první změnil trasu tak, že dopadl přesně do středu terče – ostatně jako dalších pět kunaiů. Po tomto excelentním výkonu dopadl Sasuke, ne úplně elegantně na hlavu – i když teda nevím jak, se dá padnout na hlavu elegantně.
„Proboha, nestalo se ti něco?“ lekla se Hinata.
„Jsem v pořádku, povedlo se mi to?“ zvedal se Sasuke.
„Jo, mírně pochybuju, že jsi to netrénoval déle. Jak se ti to povedlo?“ usmála se na něj Hinata, když si při něj klekla, aby mu pomohla vstát.
„Co na to říct. Sem prostě rozenej ninja, dattebayo!“ byl šťastný, že se mu to povedlo.

Tu noc Sasuke nevěděl usnout, jelikož zítra měli přivítací ceremoniál na akademii. Bude to jeho první den ve škole. Nakonec se mu přeci jen podařilo usnout. Vstával už v šest, co se mu nikdy předtím nepovedlo. Hodně dlouho vybíral, co si oblékne, no nakonec skončil při tom samém, co nosil vždy – toť oranžové kalhoty po kolena, krátké tmavě zelené triko s červeným symbolem Vířivé a tenkou oranžovou vestu. Pak šel vzbudit rodiče. Hinata za chvíli udělala snídani a všichni společně vyrazili.

„Koukni tati, to je ten kluk, o kterém sem mluvil.“ Sasuke potáhl otce za oranžově-černý plášť s nápisem Rokudaime hokage. Naruto se podíval směrem, který mu ukazoval Sasuke. Hinata se taky podívala. Ti, které spatřili, byli jim dost dobře známí ninjové. Jako první tam stál kluk, se kterým už Sasuke mluvil. Naruto se na něj jen mile usmíval a Sasuke mu také s úsměvem kýval. Dále po boku svého manžela stála, také s přívětivým úsměvem růžovovlasá legendární lékařská ninja z Listové, Narutova matka – Haruno Sakura. Vedle ní jeden z nejsilnějších ninjů světa, nesoucí v tváři stejně vražedný pohled jako Naruto – Uzumaki – otec už zmiňovaného chlapce – Uchiha Sasuke.
„Narutoooo!“ kývala na něj Sakura. „Dlouho jsme se neviděli.“ usmála se.
„Jo…“ odpověděl Naruto nepřítomně, když od sebe dvě rodiny stáli asi dva metry, přičemž se pořád vážně díval na Sasukeho.
„Doufal sem, že tady budeš. Chtěl sem ti poděkovat zato, cos mi řekl. Hodně sem se díky tobě zlepšil.“ zazubil se (malý) Sasuke na Naruta.
„Tak to vypadá, že budeme spolu ve třídě.“ usmál se Naruto.
„Jo. Těším se, dattebayo!“ přikývl. „Já už půjdu, tati, všichni jsou už seřazeni, dívej se na mě mami.“ křičel za rodičema.
„Půjdu za ním, mějte se, a taky se dívejte.“ zamával Naruto.
„Podle toho, co sem slyšel je ten tvůj kluk celkem šikovnej. Asi bude po Sakuře.“ rejpal Naruto.
„Nepovídej, vidím, že ten tvůj zdědil vzhled po tobě, tak doufejme, že ho zachrání alespoň Hinatina zručnost.“ nedal se vyprovokovat Sasuke.
„Vůbec ses nezměnil, pořád jsi stejný pitomec.“ tvářil se uraženě Naruto a trochu se k Sasukemu naklonil.
„A ty jsi pořád stejný hovado bez špetky talentu.“ taky se naklonil, až byli jejich tváře od sebe jenom deset centimetrů. Mírně na sebe zavrčeli a při střetnutí jejich pohledů mezi nimi probleskla jiskra.
„Nechte toho.“ tvářila se otráveně Hinata.
„Jo, tohle si nechte na doma.“ štěkla naštvaně Sakura se zalomenýma rukama.
„Můj syn bude nejlepší z celé akademie, o to se vsaď.“ nevšímal si jich Naruto.
„Klidně, stejně jako jsi býval nejlepší ty a prošel si jenom proto, že při tobě stáli všichni andělé.“
„To ty jsi prošel jenom s protekcí, protože z tebe byli všichni učitelé paf.“ nedal se odradit Naruto.
„Stejně jsi furt jenom gennin, tak na co si tu hraješ?“
„Já jsem hokage ty idiote. To ty si pořád ještě gennin.“
„Jo, hokage – gennin. To proto si z nás Mlžná pořád dobírá.“ zalomil ruce Sasuke.
„Cože?“ Naruto už nabíral Kyuubi formu.
„Naruto přestaň, jsi jak dítě.“ káravým tónem se ho snažila odtáhnout Hinata.
„Sasuke vážně nemám náladu se tady s tebou hádat. Naruto má první den na akademii, snaž se nato soustředit, ano?“ taky táhla pryč svého manžela Sakura.
„Kdybych tě nato nenavrhl, nikdy by ses velitelem ANBU nestal! Tak, a máš to, dattebayo!“
„Chceš mi snad říct, že je to tvoje zásluha? Ty by ses zase nestal hokagem, kdybych neodešel z vesnice.“ naštval se Sasuke.
„Tos přehnal, frajere! Sundám tě teď a tady, abys konečně pochopil, kdo z nás dvou je lepší.“ řval Naruto.
„Tak a dost, šannaróóó!“
„Juuken!“ zakřičeli Hinata a Sakura současně a praštili své drahé poloviny tak silně, že se rozletěli na strany a při nárazu rozbili plot akademie.
„Hinato…“ pachtil Naruto, jako by se nevěděl nadechnout.
„… proč jsi to udělala?“ dokončil Sasuke s oteklou levou půlkou obličeje.
„To se mám za tebe stydět i ve městě?“ táhla ho Sakura necitlivě za ruku, aby mu pomohla vstát.
„Za chvíli máš přednést přímluvu studentům akademie a ty tady místo toho blbneš.“ obořila se Hinata na Naruta s rukama v bok.
„Pro Naruta je tohle velký den, měl bys to pochopit, když už jsi jeho otec.“ pokračovala Sakura.
„To, že se chováš nedospěle doma i v práci ještě dokážu překousnout, ale abys vyvolával hádky i před vlastním synem, tak to nestrpím.“ Naruto potlučený vstával, zatímco se koukal na naštvanou Hinatu.
„Ani to kolo si mu neopravil, jak si slíbil. Leží tam už půl roku.“ vztyčila výhružně prst Sakura.
„Už toho mám dost, tenhle měsíc ti neuvařím žádný rámen!“ vyšla s tvrdým trestem Hinata.
„I před kamarádem se musíš pořád předvádět a chovat se takhle nadřazeně?“ kroutila hlavou Sakura.
„Ale…“ snažil se zděšeně namítat Naruto.
„Tečka!“ sfoukla ho Hinata.
„A-ale…“
„Řekla jsem TEČKA!“ vražedně se na něho podívala. „A mazej přednést tu přímluvu, všichni už čekají.“ dokončila.
„Rozkaz.“ řekl Naruto a neochotně s pohledem do země se vydal k netrpělivým studentům.
„On si začal.“ bránil se ještě Sasuke.
„Takovéhle výmluvy si nech pro sebe. Už radši pojď, za chvíli to začne.“ ohlédla se Sakura.

Malý Sasuke s Narutem stáli vedle sebe a rozhlíželi se kolem, kde už měli stát jejich rodiče. Když konečně přišli Naruto jen něco pošeptal zestárlému Irukovi, a ten se zhostil slova.
Po pár větách o tom, jak jsou rádi, že se jich tolik dostalo na akademii a věcech podobných, se slova zhostil Naruto.
„Děkuju Iruko, teď bych měl asi něco říct já. No, pravda je, že nejsem velmi dobrý řečník, tak nato půjdu stručně.“ usmál se na děti Naruto. „Chtěl bych říct, že ve světě ninjů talent není všechno – i když by můj velice drahý přítel asi oponoval.“ mírně se zašklebil, načež mu Sasuke věnoval kyselý pohled. „Znám spoustu talentovaných ninjů, no ještě víc znám těch, kteří se dostali hodně vysoko za pomoci tvrdé práce a vytrvání. I ti z vás, kteří v sobě ještě neobjevili nadání pro ninjutsu nebo taijutsu se mohou stát silnými, když půjdou tvrdě za svým cílem. Ti, kteří se vzdají, nemají nato stát se ninji.“ dořekl, na co se každé z třiceti dětí zatvářilo důležitě.
„Teď vás zavedu do třídy.“ řekl Iruka – jejich třídní učitel.
Novopečení studenti vešli do budovy a jejich rodiče si to namířili do práce.
Ve třídě si Sasuke sedl vedle Naruta. Všechny děti nejdříve dostali učebnice a pak se představili. To byl jejich první den na akademii. Trvalo to asi hodinu, než se všichni vrátili domů.
„Než půjdeme domů, chtěl bych ti něco ukázat.“ řekl Sasuke Narutovi.
„Fajn.“ souhlasil Naruto.
„Moje máma by měla být pořád doma, takže můžeme jít ke mně.“
„Tak dobrá.“
Když přišli k Sasukemu domů, hodili tašky do rohu a směrovali oba ven, k už zmiňovaným stromům. Sasuke vytáhl šuriken a hodil ho do středu jednoho z terčů. Půjčil Narutovi jeden kunai a ten předvedl to samé. Pak Sasuke hodil tři kunaie po sobě a všechny se trefili do středu. Samozřejmě Naruto opět předvedl to samé. Jako eso v rukávu se Sasuke rozběhl a trefil všechny terče, jako včera.
„To je skvělý.“ vykřikl Naruto.
„Dík. Taky sem si přitom málem zlomil nohu.“ vyplazil jazyk.
„Naučíš mě to?“ zeptal se Naruto trochu poníženě a žárlivě.
„F-fakt? Já? Ehm… tedy, můžu, pokud chceš, ale, no… ještě jsem pochopitelně nikoho neučil.“
„Já jen nechci zaostávat za takovým hňupem, jako seš ty.“ rejpal Naruto.
„Takhle se o něco neprosí.“ říkal Sasuke s výrazem, jakože v duchu počítal do deseti
„Tak promiň, dělal sem si srandu.“ tvářil se spokojeně, že se mu povedlo Sasukeho naštvat.
„No nevim…“ zamrmlal.
„Vážně se omlouvám. Naučíš mě to? Prosííím.“ kňoural roztomile.
„Pokusím se. Když já ani nevím, jak se mi to povedlo. Prostě jsem vyskočil a hodil sem kunaie, ten, který měl trefit spodní terč, šel vždy mimo, tak sem po čase dospěl k názoru, že bych po něm měl hodit ještě jeden, aby změnil dráhu. A když se mi povedlo správně jej nasměrovat, tak to prostě bylo.“ říkal znalecky. „Poté, co se mi to povedlo, mi došlo, že jednoduší by bylo, kdybych hodil nejdřív pět kunaiů a pak ten jeden, ale tohle bylo mnohem víc drsňácký.“ zašklebil se. „Jo a taky, na ten skok bys měl soustředit chakru do nohou, aby se ti povedlo vyskočit do správné výšky.“ dodal.
„Když umíš soustředit chakru, tak to už umíš i nějaké ninjutsu, že?“ ptal se zvědavě.
„No… umím trochu neslušnou přeměnu a taky Stínové klonování, které mě naučil táta.“ pochlubil se.
„Přeměnu umím taky, ale klony se mi povedou vždy jenom dva.“ cítil se znovu poraženě.
„Já jsem ze začátku dokázal jeden klon, kterému chyběla ruka nebo noha. Táta mi řekl, že neumím správně koncentrovat chakru.“
„Jo, o něčem takovém mluvil i můj táta.“ přikývl Naruto.
„Nato, abychom se to naučili, máme ještě šest let. Teď skus ty kunaie.“ řekl a ukázal na stromy. Než se Naruto naučil koncentrovat chakru na skákání, a také použití vhodného množství, byli čtyři hodiny. Pak už byl připravený učit se odhadovat směr kunaiů.
„Nevíš kolik je hodin?“ zeptal se vyčerpaný Naruto.
„Něco kolem čtvrté.“ odpověděl mu Sasuke.
„Sakra, musím jít domů. Táta mi slíbil, že mě za to, že sem se dostal na akademii, naučí šplhat po stromech pomocí chakry. Můžeš jít taky, když chceš.“ nabídl Sasukemu.
„Když ti to nebude vadit, zeptám se mámy.“ usmál se na Naruta a už běžel do kuchyně.
Poté, co se vrátil, vyrazili k Narutovi domů.
„Víš, znám se s pár dětmi z vesnice, ale ještě sem nebyl ani u jednoho doma.“ zamýšlel se Sasuke.
„To já taky ne. Vlastně jsi první, koho zvu. A to znám hodně dětí dýl než tebe.“ přiznal se Naruto.
„Všichni se mi snažili jen vtírat, protože sem hokageho syn. Nesnáším to. Tys byl první, komu to bylo ukradený.“ zasmál se.
„Já tě chápu. Můj táta sice není hokage, ale taky ho zná hodně lidí. Vždy když se mnou někdo mluvil, jakoby viděl přede mnou mého tátu, a pak mě. Ani si nebyli vědomi, že existuju.“
„Všichni mě vidí jako syna hokageho, ale nikdo jako Uzumaki Sasukeho.“
„Pokud tě to zajímá, tak já tě vidím jako blonďatého magora s řečovými zlozvyky-“ Sasuke se už uraženě nadechoval, že mu něco řekne. „kterého možná považuju za svého kamaráda.“ dokončil mile.
„Tak nějak.“ usmál se na něho Sasuke. Naruto mu úsměv obětoval.
„Už jsme tady.“ řekl po chvíli cesty.
„Ahoj mamy, je už táta doma?“ zeptal se poté, co vešli do obýváku přes odsouvající dveře.
„Ještě nepřišel, musíš chvíli vydržet. Pokud nedostal misi, tak by měl brzo přijít.“ ozval se z některého pokoje Sakuřin hlas. Oba chlapci se za ním vydali. Sakura byla právě v Narutovém pokoji, kde uklízela.
„Á, ty tady máš kamaráda?“ zeptala se, jak je spatřila.
„Dobrý den.“ pozdravil zdvořile Sasuke.
„Ahoj… Sasuke, že ano?“ usmála se na něj přívětivě.
„Ano.“ přikývnul tázaný.
„Právě jsem ti uklidila, tak si tady můžete hrát.“ obrátila se na Naruta. Růžové vlasy měla svázané do culíku a vepředu jí vyseli dva prameny vlasů – tak jako vždy. Měla na sobě černé tílko a červené krátké kalhoty, oboje překryté zelenou zástěrou.
„Chtěli jsme, aby nás táta naučil to lezení na stromy pomocí chakry, ale když tady není…“
„Tak to zatím zkoušejte sami. On určitě přijde, neboj.“ mrkla klečíc na svého syna. „Kdyby šel na misi, tak by dal vědět.“
„Asi máš pravdu. Tak mi jdeme zatím ven.“ řekl bezstarostně Naruto a mávl rukou na Sasukeho, jakože ho volá ven.
Nedaleko od jejich domu byl les, kde se rozhodli začít.
„Táta říkal, že je to celkem jednoduché, i když mu to zprvu taky nešlo. Prý stačí koncentrovat se a soustředit chakru do nohou, pak se jenom rozběhnout proti stromu.“ oznamoval Naruto dívajíc se na strom před sebou.
„Vypadá to opravdu jednoduše.“ usoudil zamyšleně Sasuke.
„No nevím. Napoprvé se nám to určitě nepovede.“ odporoval mu nedůvěřivě šplhací partner.
„Ale koukni, už jsme se naučili koncentrovat chakru do nohou, abychom dokázali vyskočit do výšky. Tohle je prakticky to samé ne?“ díval se na situaci s optimismem Sasuke.
„Jenomže to jsme ji použili, abychom se od povrchu odlepili, a tohle zase použijeme k tomu, abychom se k němu přilepili. Podle mě to není to samé.“ dále trval na svém Naruto.
„Prosim tě… když už dokážeš chakru koncentrovat, můžeš ji použít na cokoliv.“
„No a neříkal ti táta, že ji ještě neumíš správně koncentrovat?“ namítal s mírně otráveným výrazem přesvědčen o svojí pravdě.
„Pche, to už je minulost. Sleduj! Koncentruju chakru do nohou, stejně jako když skáču do výšky a sjedu ten pitomý strom na prvý pokus.“ odvážně se rozběhl Sasuke.
„A nebude té chakry trochu….“ sledoval s nezájmem Sasukeho, který už položil pravou nohu na kmen stromu, na co se následně sklouznul a padnul na hlavu. „…málo…“ dokončil větu Naruto a přetočil oči v sloup.
„Seš moc zbrklej. Nemůže se ti to povést na první pokus.“ poučoval ho moudře. „Pro příště zkus soustředit víc chakry.“
„Tak to zkus ty, když mluvíš jako bys to už věděl.“ vyzval Naruta znechuceně, když pořád ležel na zemi ve stejné poloze.
„Tak fajn.“ odpověděl a začal koncentrovat chakru. Pochvíli se rozběhl stejně jako Sasuke. Ani jeho pokus nedopadl slavně. Ve chvíli, kdy se jeho noha dotkla stromu, jeho kůra hlasitě křupla a strom se prolomil na dvě části.
„Co… co to bylo, dattebayo?“ ptal se Sasuke s vystrašeno-nechápavým výrazem. „Jsi v pohodě?“ zajímal se, když si uvědomil, že Naruto padl i se stromem, tedy přesněji na něj, tváří dolů.
„Jo.“ ozvalo se tlumeně. „Asi sem použil moc chakry.“ zvedal se Naruto.
„Myslím, že bychom mohli soutěžit o nejhezčí pád.“ ušklebil se Sasuke.
„Hm… anebo v tom, kdo zničí víc hektarů lesa.“ váhal Naruto.

Mezitím je Sakura sledovala s pootevřenými dveřmi. Sasuke se vrátil domů asi v pět.
„Děje se něco?“ ptal se Sakury, která si nevšimla, že už přijel.
„Šmarjá, sem se lekla.“ vydechla si. Naruto si přivedl domů Sasukeho, vždyť víš… toho Narutůvho kluka a teď spolu venku trénují lezení po stromech, i když jim to moc nejde.“ přiložila si ruku na ústa a mírně se uchechtla. Sasuke si stoupl za ní, aby se taky podíval.
„To jsou takový kamarádi?“ divil se.
„No není to roztomilé? Je to první dítě, které si přivedl domů. Vypadá to, že Uchihové a Uzumakiové (trochu divný XP) jsou prostě spřízněné duše.“ škádlila Sasukeho Sakura.
„Nedělej si srandu. Mému a Narutovu přátelství rozumíme asi jen my dva. Sem zvědavej, jak dlouho to vydrží jim.“
„Hm… to jo.“ usmála se Sakura. „Měl bys jim to ukázat, aby si něco nezlomili.“ podotkla, když jeden z chlapců znovu padl na zem.
„Dobrá.“ souhlasil a odsunul dveře. Jak se přibližoval, slyšel nadávání pachtícího Sasukeho, sedícího na zemi.
„Pitomí stromy! Co jsem jim kdy udělal, že mi nedovolí, abych na ně vylezl.“ vystrčil výhružně pěst.
„Nesvaluj svou neschopnost na stromy, blbe.“ otočil se na něho Naruto, který taky unaveně seděl na zemi vedle něj.
„Ty svaluješ svou neschopnost na mě, já ji taky musím na něco svalovat.“ říkal přesvědčeně Sasuke.
„Usuzuju, že jste na stromy ještě nevylezli.“ ozval se za nimi Sasukeho hlas.
„Tati!“ vykřikl nadšeně Naruto.
„To teda ne, jsme na to úplně levý.“ povzdechl si Sasuke.
„Nemohl bys nám nějak poradit?“ zeptal se beznadějně Naruto.
„Neřeknu ti o nic víc, než jsem ti říkal minule. Prostě soustřeďte určité množství chakry do nohou. Pokud se vám nebude dařit přichytit nohu na strom, prostě soustřeďte víc chakry.“ poté co domluvil, vyskočil na větev nejbližšího stromu a obrátil se hlavou dolů, zatímco nohy měl pevně přilepené na větvi. „Nevím, co víc bych řekl.“ domluvil a seskočil na zem. „Je to také dobré cvičení na ovládání chakry. Když to zvládnete, zlepšíte se i v ninjutsu.“
„Tak já to zkusím.“ odvážil se Sasuke. Chvíli se soustředil a u nohou mu začala svítit chakra. Rozběhl se naproti stromu, na kterém předtím vysel Sasuke. Vyšplhal asi do metru a půl a pak spadl dolů.
„Viděli jste to? To bylo něco! Je to fakt super pocit chodit po stromech.“ vykřikoval radostně Sasuke.
„Správně, teď se ještě musíš naučit chakru v nohou udržet. To je ta obtížnější část.“ usmál se na něj starší Uchiha.
„Teď já.“ vykřikl Naruto a vylezl asi do výšky metr osmdesát.
„Tu máte.“ řekl Sasuke a hodil chlapcům dva kunaie.
„K čemu?“ nechápavě se podíval Sasuke na svůj kunai.
„Tím si můžete dělat na stromě čáry, abyste věděli, jak nejvýš jste se dostali.“ dořekl a nechal je oba napospas stromům. Když odcházel, zavřel na chvíli oči, aby zavzpomínal na dobu, kdy společně s Narutem soutěžili o to, kdo na strom vyleze jako první ve Vlnkové zemi.

„Už je dost zima, nemyslíš?“ ptala se Sakura Sasukeho, který se v obýváku koukal na televizi.
„Hm…?“ poznamenal nezúčastněně poté, co trochu ztišil televizi.
„Je půl desáté. Už by měli jít oba spát, a oni se místo toho škrábou někde po stromech. Půjdu je zavolat dovnitř. Vsadím se, že zítra nebude možné Naruta vzbudit, když už bude čas jít do školy.“
„Dělej, jak myslíš.“ odvětil Sasuke nepřítomně a dál se díval na televizi, za co mu Sakura věnovala nepěkný pohled.
Když přišla na místo, neviděla ani jednoho z kluků, no zato pěknou spoušť, kterou tam po sobě zanechali.
„Naruto!? Jste tady?“ křičela hlouběji do lesa.
„Nahoře.“ ozvalo se tlumeně. Sakura se ohlédla na stranu, ze které slyšela přicházet hlas. Pomalu pohledem přecházela po škrábancích na kůře stromu až nahoru, kde uviděla Naruta a na vedlejším stromu i Sasukeho.
„Vy jste se už dostali až navrch?“ vykulila nevěřícně oči Sakura. Ale po chvíli se jen hrdě na oba usmála. „Já jsem to zvládla taky první den, ale nečekala jsem to od šestiletých kluků… Jsem si jistá, že z nich budou skvělí ninjové, kteří jednou překonají svoje rodiče.“ pomyslela si. „To jsem ráda, ale už bys měl jít spát. A Sasuke, ty bys už taky měl jít domů. Vždyť se přece uvidíte zítra ve škole.“ křičela za nimi.
„Dobrá.“ zněla odpověď jejího syna, po které oba kluci slezli dolů. Naruto Sasukeho ještě vyprovodil před dům, kde se rozloučili a Sasuke si to namířil domů.

Kupodivu se Sasukemu na druhý den ráno nevstávalo nějak zvlášť obtížně. Když dorazil do školy, sedl si vedle Naruta, který tam už byl, a o nedlouho začalo vyučování.
„Dobré ráno, třído. Dneska budeme mít první hodinu teorii a druhou půjdeme ven, kde vás prozkouším z hodů šurikeny, jestli už máte nějaké základy.“ oznámil Iruka-sensei. Sasuke s Narutem – aniž by o tom vzájemně věděli - se nenápadně usmáli, příležitost ukázat, co v sobě mají, přišla tak brzo. První hodina se pro Sasukeho, který se jen znuděně podepíral loktem o lavici a s nezájmem sledoval Iruku, jak blábolí o bezpečnosti zacházení se zbraněmi, táhla jak týden před výplatou. Už ho dál nebavilo poslouchat ty nudný kecy, tak se porozhlédl po svých spolužácích – jelikož většinu z nich neznal -, když v tom uviděl dívku, sedící ve středním radu, s blonďatými vlasy v culíku s jedním pramenem volně přes oko, jak provádí pečetě. Zmatený Sasuke vykulil oči, což neviděla, protože seděla víc vepředu. Každopádně, ať už udělala cokoliv, nic se nestalo, tedy kromě toho, že Iruka mluvil, jako by byl z jiné dimenze.
„…jelikož nejen umět zacházet s ninja zbraněmi, ale i umět je bezpečně a v rychlosti uschovat je důležité- A vida, ono nám už zvoní, tak dobrá tedy, uběhlo to rychleji než jsem myslel. Žáci, jdu ještě všechno potřebné připravit ven. Pak po vás přijdu a přejdeme k prozkoušení.“ otočil se ke stolu, vzal z něj nějaký papír a odešel ven ze třídy. Tomu už Sasuke vůbec nechápal, byl tak mimo, že si nevšiml zvonění?
„Hele, kdy zvonilo?“ zeptal se svého parťáka.
„Nevím, asi sem byl do té přednášky tak zažraný, že jsem si toho nevšiml.“ odpověděl mu krčíc rameny Naruto. Po jeho odpovědi se Sasukemu objevila modrá kapka u hlavy (poznámka překladatele: jako v komiksech, nebo anime Narutovi), pak se porozhlédl po ostatních. Taky vypadali zmateně, až mu přistál pohled na holce, kterou už předtím sledoval. Vypadala úplně nezaskočeně, a s klidem si klidila věci z lavice. Nevěděl, co udělala, ale byl jí za to zavázán.
Po přestávce přišel Iruka pro své žáky a všichni se spolu vydali na venkovní cvičiště akademie. Tam se provizorně seřadili a Iruka začal číst jména z papíru.
„Dobrá, jako další půjde Uchiha Naruto.“ Naruto se postavil před kůl, do kterého měli házet, vzal si dva šurikeny do každé ruky a hodil. Šurikeny se zapíchli přesně nad sebe, že by to snad ani Iruka lépe nezvládl.
„Výborně.“ pochválil ho s úsměvem Iruka. „Dále tu máme Uzumaki Sasukeho.“ Ten samozřejmě nepředvedl o nic horší výkon.
„Pěkně.“ taky ho pochválil. „Nic míň jsem od nich nečekal… Naruto, Sasuke… z vašich dětí jednou vyrostou opravdu skvělí ninjové.“ pomyslel si Iruka. Mezitím bylo z ‘hlediska‘ slyšet věty jako: „Jejich tátové jsou velitel ANBU a hokage, ti budou určitě excelovat.“ nebo „To bude určitě třídní smetánka.“ Sasuke s Narutem se toho nevšímali a jen si navzájem ťukli pěstmi. Většina dětí měla štěstí, když se jim jejich šuriken nezabodl do nohy. Dále tam byly děti, které se strefili s jedním šurikenem, krom tedy Nara Shizuka, který tvrdil, že je to moc velká otrava a že by se mu to beztak nepovedlo.
„Tak tedy poslední, Yamanaka Ayame.“ řekl vystrašeně Iruka, protože byl pořád v šoku z toho, že mu předchozí student málem usekl ucho.
„To je…“ myslel si Sasuke, přičemž se mírně vyklonil z řady a trochu pootevřel pusu.
„Můžeš házet.“ vyzval ji učitel, krčící se za nejbližším stromem. Ayame se strefila podobně jako Sasuke a Naruto, akorát dva kunaie byli mírně odkloněny z dráhy, takže to nebyla přesně rovná čára. „Páni…“ ozývala se hlavně klučičí část osazenstva.
„Ta je boží.“ nemohl jsi odpustit Sasuke.
„Umí skvěle házet.“ souhlasil Naruto. „… a taky je celkem pěkná.“ domyslel si.
„To nebylo špatné, Ayame.“ zakončil Iruka vycházející zpoza stromu. „Teď budeme mít velkou přestávku. Takže projdeme vedle školy na hřiště, kde budete mít dvacet minut. Pak se vrátíme do třídy.“
Na hřišti už Sasuke vymýšlel válečné strategie, jak od Ayame odlákat ty tucty kluků, co kolem ní pořád kroužili, až dostal, pro něj typický nápad.
„Hele, neuvěříte mi, co jsem právě viděl před školou. Je tam Angelina Jolie bez podprsenky.“ vynořil se zpoza rohu akademie a ukazoval na druhou stranu budovy.
„CO????! “ všichni kluci se honem drali směrem, kam Sasuke ukazoval, až mále rozválcovali chudáka mistra Iruku, který nedával pozor, jelikož se tam taky náhodou díval. „Sasukeeeee!“ řval za ním Iruka unášen proudem, na čem se Sasuke jenom řehotal.
„Skvělá taktika jak je od mně odehnat, díky.“ řekla mu Ayame, která prokoukla jeho taktiku, jelikož právě procházela kolem.
„Eee, no já… chtěl jsem s tebou mluvit. Nevím, jestli mě znáš, jmenuju se Uzumaki Sasuke.“ představil se drbajíc za hlavou. No nakolik to s Ayame velmi nehlo, tak pokračoval a šel za ní. „Dnes jsi byla vážně skvělá.“ mluvil trochu nervózně Sasuke, ještě se mu žádná holka nelíbila.
„Jo, to už jsem dneska slyšela hodně krát.“ mávla rukou a ani se za Sasukem, který šel těsně za ní.
„Ehm, no ty šurikeny taky, ale já myslel to ve třídě. Viděl jsem tě, jak děláš pečetě… Nevím sice, co se stalo pak, ale kvůli tomu nám odpadlo deset minut z vyučování. Hádám, že tě to taky nebavilo poslouchat.“ zazubil se Sasuke. Ayame se k němu prudce otočila, teď už s vážnějším výrazem.
„Nevím, co jsi viděl, ale já nic neudělala.“ přesvědčovala ho Ayame.
„Hehe, vůbec se nemusíš bát, pokud je to nějaká tajná technika tvého klanu, nebo tak něco, že bych ji prozradil, páč fakt vůbec nevim, cos udělala. Ale bylo to vážně bezva a taky jsem ti zato chtěl poděkovat. Kdybych tam byl ještě minutu asi bych úplně zblbnul.“
„Řeknu ti to ještě jednou a srozumitelněji. Já nic neudělala. Jak bych asi mohla vědět používat ninja techniky, když sem teď nastoupila na akademii?!“ založila ruce v bok s mírně chytráckým výrazem.
„Jak říkám, jsem z toho levej.“ odvětil Sasuke s nechápavým výrazem, při kterém si oba koukali do očí. Ayame byla o něco nižší než Sasuke, který byl stejně vysoký jako Naruto.
„Ach jo, to je jedno, být tebou šla bych se někam skrýt. Když ti kluci přijdou, budou asi naštvaný, že si z nich děláš blázny.“ povzdychla si.
„No jo, máš pravdu, musím vzít roha. Tak zatím.“ kýval jí na rozloučenou, běžíc ke stromům. Vyskočil na hrubou větev a od tamtud sledoval, co se bude dít. Menší skupinka chlapců se právě vrátila, protože pochopila, že hledat tam nahou celebritu nemá význam. Mezitím se tam objevil i Naruto, který si byl uvnitř pro svačinu.
„Hej ty, nevíš kde je Sasuke?“ ptal se jeden z nich kolemjdoucího Naruta.
„Nevím kde je ten pitomec ani co provedl, ale mě do toho nezatahujte.“ řekl povýšenecky. Sasuke mezitím ve své skrýši zločinecky hmouřil oči. Zatímco kluci pobíhali kolem a hledali Sasukeho, Naruto šel za Ayame. Ta byla z toho věčného obskakování už dost otrávená, takže nejdřív neměla zájem se s ním bavit, no po chvíli si celkem porozuměli a Ayame se jednou i zasmála. To Sasuke všechno pozorně sledoval. Pak Ayame odešla na druhou stranu a Naruto se tvářil spokojeně. To už Sasuke nevěděl vydržet, seskočil ze stromu a běžel za ním.
„Nech si zajít chuť, manekýne! Já ji viděl dřív.“ přiběhl k Narutovi a mírně do něj strčil.
„Vo co ti de?“ koukal na něj nechápavě napadený.
„Flirtoval jsi s ní. Všechno jsem viděl.“ založil si ruce na prsou.
„S Ayame? Ne… jen jsem s ní mluvil.“ odvrátil hlavu na bok.
„Nelži! Já to poznám. Proč máš tedy tak frajerský postoj?“ trval na svém Sasuke. Naruto se na sebe koukl. Měl ruce v kapsách a cool výraz, jak se k Uchihům sluší.
„I kdyby, co ti potom? Nic s tím nenaděláš! Takové pako, jako si ty by stejně nechtěla.“ vražedně se na Sasukeho koukl.
„Takže to přiznáváš?!“ čeřil zuby na svého kamaráda.
„Možná.“ taky mírně vyčeřil zuby, že to vypadalo stejně, jako když se sejdou jejich otcové.
„Dobrá. Od této chvíle vyhlašuju VÁLKU!!!“