Akatsuki a kámen osudu-01 nečekaný zvrat

„Hidane, Kakuzu dnes dostanete trochu netradiční misi,“ oznámil jim Pein, když se konečně dostavili k němu do kanceláře.
„Konečně budu moct někoho obětovat, aniž by mě Kakuzu rušil?“ zajiskřily Hidanovi oči.
„Ne! A nech už těch kr*vin s tím rituálem!“ seřval Hidana Pein.
„Tak o co jde?“ zeptal se po chvíli Kakuzu.
„Půjdete vyzvednout jeden artefakt, ale nesmíte ho zničit. Je vám to jasné?“ pohlédl na ně Pein zpoza papírů.
„Celkem jo, ale na co nám bude nějaký bl*ej artefakt, když jme zločinci a ne sběratelé artefaktů?“ protáčel oči v sloup Hidan.
„To tě nemusí zajímat, ale prozradím vám jen to, že má zajímavou moc. Víc se ale dozvíte, až bude ten artefakt tady,“ usmál se ďábelsky Pein.
„Fajn, kdy máme vyrazit?“ optal se Kakuzu.
„Hned, tady máte podrobnosti a už jděte,“ podal jim Pein papír a oni opustili místnost.

„Kakuzu, už tam budeme?“ ptal se Hidan už po desáté.
„Hidane, ještě jednou se zeptáš a já tě zabiju,“ oznámil mu chladně Kakuzu.
„Jako bys to dokázal,“ začal se smát Hidan a sotva vykryl Kakuzovu pěst.
„A už mlč! Jsme tady,“ oznámil naštvaně Kakuzu.
„Super!“ začal poskakovat Hidan.
„Mlč, ještě to spadne a Pein nás zabije,“ praštil ho Kakuzu.
„Kur*a vždyť jsem nesmrtelný, ale fajn,“ uklidnil se Hidan a spolu s Kakuzem vstoupili do polorozpadlé mohyly.
„Kakuzu, je tady tma a já ho*no vidím!” začal křičet Hidan, ale odpovědí mu bylo pouze zamručení a zapálení pochodně.
„A už laskavě sklapni ty princezničko,“ ušklíbl se Kakuzu a pokračoval v cestě.
„Princezničko?! Já nejsem Deidara, ty starej poš*hanej dědku!“ začal křičet Hidan, ale umlčela ho Kakuzova pěst, kterou nestačil vykrýt.
„Můžeš konečně zavřít zobák a pokračovat v cestě?“ otázal se ho Kakuzu, na kterém bylo vidět, že je dost naštvaný.
„Už mlčím,“ usmál se Hidan a nasadil tvář neviňátka.
„Fajn,“ procedil Kakuzu skrz zuby a vydal se do hlubin mohyly. Když došli až na konec schodů, tak se ocitli v kruhové místnosti. Uprostřed místnosti byl oltář a na něm ležela kamenná destička, která měla uprostřed fialový kámen.
„Hidane, dojdi pro tu desku!“ rozkázal Kakuzu.
„Proč já? Co když tam jsou pasti,“ nechápal Hidan.
„Aspoň se ukáže, jestli jsi vážně nesmrtelný nebo ten tvůj bůh neexistuje,“ usmál se Kakuzu a sledoval rudnoucího Hidana.
„Jashin-sama není vymyšlený!! Ty jeden bezbožný sr*či!!” křičel Hidan a šel pro kamennou destičku. Když Hidan došel až k podstavci, už chtěl zvednout destičku, ale v tom se zarazil.
„Co to ku*va je?” zeptal se Hidan a tím vytrhl Kakuza z přemýšlení.
„Co máš zase za problém?“ začal brblat Kakuzu a šel k Hidanovi.
„Tak se podívej, Takhle to vypadá jako obyčejná destička, ale když k tomu přiložím ruku, tak se tam objeví fialový kámen a začnou tam zářit nějaká písma,“ vysvětloval Hidan.
„Hm,“ zabručel Kakuzu a popadl destičku.
„Kakuzu, okamžitě ji polož!“ začal křičet Hidan, když se začala celá mohyla třást.
„Nezájem. Jdeme pryč,“ zavelel Kakuzu a začali utíkat z rozpadající se mohyly.
Sotva Kakuzu s Hidanem vyběhli ven, tak se zřítila.
„To bude mít šéf radost,“ začal se smát Hidan.
„Destičku máme, tak by neměl být problém,“ pronesl Kakuzu a rozešel se směrem k sídlu.

„Konečně jste zpátky,“ vítal je hned u dveří Pein.
„Tolik radosti kvůli nám? Co se s vámi stalo?“ divil se Hidan jasně rozzářené tváři jejich šéfa.
„O vás mi nejde. Vy byste se mohli klidně ztratit, ale jde mi o ten artefakt,“ odbyl ho už klidný Pein.
„Aha. A já si myslel, jak jsme vám chyběli,“ posmutněl naoko Hidan.
„Sklapni Hidane a dejte mi ten artefakt!“ rozkázal Pein a Kakuzu mu předal destičku.
„Nádhera,“ rozsvítily se Peinovi oči a i s destičkou zašel do sídla.
„Co jste mu to dali, že je tak nadšený?“ zajímal se Sasori, když přišel Hidan s Kakuzem do sídla.
„Ani nevím. Je to nějaká destička s kamenem a divným písmem,“ povzdechl si Hidan a sedl si k televizi, kde právě dávali Konožské zpravodajství.

„Já se na to můžu vy*rat!” začal si Pein s křikem trhat vlasy.
„Zlatíčko, co se děje?“ strčila Konan starostlivě hlavu do dveří.
„Ale nic. Jenom nemůžu vyluštit tohle písmo,“ posmutněl Pein.
„Tak zkus zavolat Itachiho, přece má sharingan a mohl by na něco přijít,“ dala mu návrh Konan a odešla.
„Jasně, že mě to nenapadlo. Uchiho!“ zavolal Pein.
„Co potřebujete, šéfe?“ optal se Itachi , když konečně dorazil do Peinovi kanceláře.
„Vylušti mi, co je na té destičce napsáno!“ rozkázal Pein a pokynul Itachimu na destičku. Itachi se nejdřív podíval na destičku normálníma očima, ale když na nic nemohl přijít, tak aktivoval sharingan.
„Vidíš něco?“ zajímal se Pein, ale byl umlčen Itachiho mangekyou sharinganem. Itachi se znovu zaměřil na destičku a vypnul magekyou sharingan.
„Tak co je tam napsané?“ vyptával se Pein.
„Píše se tam, „TENTO KÁMEN UMÍ MĚNIT OSUDY LIDÍ“ ale nevím, k čemu nám to bude,“ odvětil Itachi a zadíval se na Peina.
„To vám řeknu při večeři,“ vysvětlil mu Pein a Itachi opustil místnost.

„A ještě před tím, než nám dá Konan večeři, tak mám pro vás skvělou zprávu,“ pronesl slavnostně Pein, který držel pozvednutou skleničku.
„A co se děje tak úžasného?“ protočil oči v sloup.
„Jde o tuto desku, kterou přinesl Hidan s Kakuzem,“ Pein všem ukázal desku na které zářily znaky s fialovým kamenem.
„Takže tu máme svíticí desku a co?“ projevil svoji inteligenci Deidara.
„Vidíte, co je tam napsáno, tak pomocí toho ovládneme svět!“ křičel dramaticky Pein, ale nikdo kromě Itachiho netušil, co je na desce napsáno.
„Ehm šéfe, sice jsem blondýn, ale i tak si myslím, že to nikdo z nás nepřečte,“ pronesl do ticha Deidara a všichni přikývli.
„Dobře, tak já vám to teda řeknu. Píše se tam „TENTO KÁMEN UMÍ MĚNIT OSUDY LIDÍ“ a my toho využijeme a bude měnit osudy lidí v náš prospěch,“ vysvětloval Pein a pohladil při tom fialový kámen, který se náhle rozzářil modře.
„Šéfe, asi jste to rozbil,“ začal se smát Hidan, ale v tom projela modrá záře celým sídlem.
„Zlato, co to bylo?“ optala se se strachem Konan.
„Neboj se, nic se nám nestalo,“ uklidňoval jí Pein a Konan všem nandala jídlo. Po večeři se všichni Akatsuki přesunuli do obývacího pokoje, kde vypukla oslava toho, že již brzy ovládnou celý svět, ale nikdo zatím netušil, že je čeká nemilý zvrat.
„Tak a už jděte spát, zítra nás čeká perný den,“ řekl Pein všem podnapilým členům Akatsuki a ti se přesunuli do svých pokojů.

Konan se vzbudila brzy ráno, aby všem připravila snídani, ale když otevřela oči a zvedla se z postele, tak se jí něco nezdálo.
„Jak to že nejsem v pokoji s Peinem a proč mám pocit, že jsem přes noc přibrala na váze?“ ptala se Konan sama sebe a zamířila do koupelny. Jakmile se podívala do zrcadla, tak se celým sídlem ozval křik.
„Co zase blbnete?“ zeptal se Tobi, který přišel jako první.
„Tobi, co tady děláš?“ zeptala se Konan a Tobi se zarazil.
„T-Tobi? Co to povídáš Kisame?“ optal se zmateně Tobi.
„Já jsem Konan, ale nějakým způsobem jsem se ocitla v Kisameho těle,“ propadla Konan panice.
„Takže to jsi ty drahoušku?“ optal se Tobi.
„Peine, co se tady děje?“ optala se Konan, která byla uvězněna v Kisameho těle.
„To nevím, ale musíme zjistit s kým se prohodili ostatní,“ zavelel Pein a spolu s Konan šli pro zbytek členů.