Prostě pokec

Napadl mně takový nápad, který pravděpodobně nepřekousne spousta z vás, ale za zkoušku to někdy stojí ne?

P.S: Hrozí tu velké riziko spoileru

Protáhl se. Nevěděl proč a nevěděl jak. Ale to jej nezajímalo. Konečně byl chvíli na sluníčku. Z balvanu si podal bílý hrneček s kávou a lokl si. Přišlo mu příjemné, jak tento stimulant prochází jeho pošramoceným trávicím traktem. Svůj křídový obličej nastavil proti paprskům slunce.

Trávou se nesly kroky. Přestal se slunit a natočenou hlavu navrátil do své původní polohy. Proti němu stál takovej modrookej blonďáček s rýhami na tvářích z každé strany. Civěl na něj jako na zjevení. Na druhou stranu to bylo dosti na místě- dotyčný muž tak totiž i vypadal a to byl v docela normální formě.

„Kde jsi to vzal?“ ukázal gennin na bílý hrníček v nukenninově ruce.

„Tohle?“ pokynul muž na nádobku. Chlapec přikývl.

„Nemám tušení. Prostě to tady leželo.“ odpověděl.

„A tobě to nepřijde nehygienický? Bůhví kdo to tady nechal.“ rozhodil Naruto rukama.

„Mně je to jedno. Mně to nezabije.“ dostala se Uzumakimu odpověď.

„Myslíš, že to tady nechal on?“

„Kdo?“

„No ON přece!“

„Myslíš Jashina-sama?“ zeptal se zaujetím Hidan a s jistým zalíbením si prohlížel ten kus porcelánu.

„Ne, toho ne.“

„Tak kdo?“

„No Kishimoto přece!“

„Ahá, ale to je snad jasné.Tomu tady dokonce podléhá i Jashin- sama!“

„No to asi jo, ale neštve tě to někdy?“

„Hele chlapečku, kdybys věděl, kolik mě toho v životě se*e, tak tu budeme ještě hodně dlouho!“

„To já přece vím, ale je to frustrující, vědět, že jsi na někom závislý.“

„Hm, to je jedna z těch věcí, co mě v životě…“

„Máš lízátko?“ ozvalo se za sadistickými zády jednoho z členů nebezpečné organizace.

„Odprejskni!“ zabručel Hidan na Tobiho a udeřil jej do masky. Bohužel mu Tobiho hlavou prošla ruka.

„Tak to jsem si mohl myslet! Ten parchant zatracenej!“ zařval Jashinista.

„Prosímtě nemlať ho, nepotřebujeme aby mu zase přeskočilo.“ napomenul ho Naruto

„Proč? Vždyť on byl dementní už od začátku, co se tu objevil!“

„Si jenom myslíš.“

„Cože?“

„Ty nečteš mangu?“

„Hm… ne.“

„Začni.“ poradil mu blonďáček.

„A to mi řekni jako jak?! V tý jámě pod těma jelena je tma jako v *****! Jak si tam mám sakra číst?!“

„Nebo alespoň anime…“ uvažoval nahlas Naruto.

„A do čeho prosímtě mám zapojit počítač, ty smrade?! Do těch jelenů? To asi těžko!“

„No to se opovaž!“ ozvalo se za jeho zády.

„Co ty tady Shikamaru?“ kývl na něj blonďák

„Co já tady… co on tady?!“ odsekl Nara a ukázal na Hidana.

„No jo,“ zamyslel se Uzumaki, „jak ses sem vlastně dostal?“ pokynul na jashinistu.

„Netuším, nekreslí zase?“ pohlédl vzhůru k nebi.

„Héj! Co děláš?!“ vytvořil si Naruto troubu z rukou a zakřičel do ní.

„Víš, že ti neodpoví.“ zavrtěl hlavou Shikamaru.

„Vím“ svěsil ramena gennin, náhle se narovnal a pokrčil nos-poslouchal.

„Co se děje Naruto?“ zamračil se Nara.

„Něco tady klape.“ svraštil čelo jeho kamarád.

„Neříkej mi, že…“

„Obávám se, že ano.“ řekl s významným tónem Uzumaki a zahleděl se někam v dáli, teď už to chtělo jen vítr, co by si pohrával s jejich vlasy, někde z dáli slyšet bouřku, vidět blesky a nad jejich hlavami stahující se mračna, ovšem sluníčko stále hezky svítilo a k žádné drastické atmosféře tedy nedošlo.

„Co se tady k sakru děje?“ zeptala se blondýna, tedy vlastně blonďák, kterého si všichni pro jeho vzhled již tolikrát dobírali.

„Někdo píše povídku.“ řekl Naruto tónem, jako by právě měl mít právě před soubojem na život a na smrt se Sasukem.

„Tobi, to bude dobrý, neplač.“ utěšoval svého žáka Deidara.

„Co tomu de*il*vi zase je?!“ odfrkl si Hidan.

„Ty bys byl taky na prášky, kdyby si tolik lidí vymýšlelo konspirační teorie o tvé identitě, taky jsem něco četl a…“

„Jenomže vše kolem Tobiho identity je na prášky.“ skočil Deidarovi do řeči Naruto.

„Co tady furt mluvíte o tom imbecilovi?!“ stěžoval si jashinista.

„Bacha nečte mangu, nic neví.“ upozornil Uzumaki teroristu přes výbušniny, který se chtěl právě dát do řeči.

„Tobi je dobrý kluk!“ zapištělo stvoření v oranžové masce a začalo poskakovat po louce.

„Nedivím se, že nikdo nikdy nenabral podezření.“ poznamenal Shikamaru.

„O čem se asi tak může psát?“ povzdychl si Deidara.

„Deidara –senpai, vy se mnou nechcete být v povídce? A co si tam bez vás počnu?“ natahoval moldánky Tobi.

„Ne a klidně se tam stav na hlavu, já toho zapotřebí nemám.“ odfrkl si člen světlovlasý Akatsuki.

„To můžu i tady! Podívejte senpaííí!“ ozvala se rána, to, jak Tobi přepadl ze srázu, kterého si předtím samozřejmě nevšiml.

„Bude v pořádku?“ otočil se Shikamaru na Naruta.

„Já bych se o něj zas tak nebál. On je takovej…“nerozbitnej.“ “našpulil pusu shinobi Listové.

„Ale fakt…o čem se asi píše?“ protáhl se Hidan.

„Doufám, že to není zase o mně s romantickým podtextem.“ vzdychl Naruto.

„Proč?“ dotazoval se Shikamaru.

„Protože mně už začíná štvát pořád dokola se "poprvé“ líbat s Hinatou,Sakurou, Tenten, Ino…“ vyjmenovával Uzumaki.

„Najednou?“ povytáhl obočí Hidan.

Naruto si vzal Shikamara stranou a pošeptal mu: „Hej, nenechal jsi ho v tý hlíně nějak dlouho bez vzduchu? Někde jsem slyšel, že to negativně působí na mozek.“

„Nemyslím si. To bude tím stálým podřezáváním, protože přílíšná ztráta krve a ještě ve stále opakujících se intervalech…“ zavrtěl hlavou Shika.

„Hele přestaňte mě pomlouvat, vy smradi!“ křikl Hidan.

„Koukej Naruto, líbat se s tolika holkama… bacha abys něco nechytil.“ uchichtl se Deidara.

Naruto mu věnoval nevraživý pohled: „Ty se moc nesměj, blondýno!“ Terorista na něj vyplázl jeden z jeho několika jazyků.

„Mně už to nebaví být celý děj povídky nervózní a pak to po většinu skončí jenom pusou.“ protáhl se Uzumaki.

„Buď rád,“ ozval se vedle něho známý hlas a někdo jej vzal kolem ramen, „…to, co já dělám v romantických povídkách…“

„…to teda slyšet nemusíme, Sasuke.“ přerušil ho Naruto.

„To já se musím přiznat pánové, že na rozdíl od vás dvou to mám s romantickými fikcemi jednodušší- Buď s Ino nebo Temari.“ vložil se do toho Nara mladší.

"Naro, kdyby nebylo těch fanfictions, tak by ses ani nehnul, Kishimto už ti nedává zabrat, tak jako dřív a mně teprve ne, páč já se tam objevila kdysi a pak teprve až v poslední době.“ vložila se do rozhovoru právě přicházející Temari.

„Kde se tu všichni vlastně berete?“ položil velice praktickou otázku Uzumaki, protože už mu připadalo divné ty různé nenadále vpády různorodých postav z Kishimotovy tvorby. Uspokojivé odpovědi se mu nedostalo, všichni jen pokrčili rameny.

„Nevíš s kým teda skončíš Naruto?“ ptal se Sasuke.

„Nevím, Kishimoto se o takových věcech nezmiňuje a ty?“

„Taky nevím, ale musím poznamenat, že ty se k Hinatě chováš jak leklá ryba? Proč?“

„Tak to taky vůbec nevím, ona do toho nějak vpadla ta válka a bylo.“

„Jaká válka?“ zeptal se zcela zmatený Hidan, který díky neznalosti příběhu, ve kterém se již neobjevoval, pochopitelně nedovolovala pochopit celou situaci.

„To neřeš. Přečti si mangu.“ poradil mu Naruto.

„A ty sebou nějakou nosíš, ty baka?“ rozkřičel se sadistický masochista.

„Nemá sebou někdo nějakej výtisk, tak náhodou?“ pohlédl Naruto na celou zvláštní skupinku.

Deidara zavrtěl hlavou: „Ne a i kdyby, tak bych to neriskoval, aby nedostal infarkt. A to je ještě nesmrtelnej. Nemusel by se znovu probrat.“ varoval ho.

„Já myslím, že by to nebyl problém. Náš “stvořitel“ se ve „znovuzrození“ nějak často vyžívá.“ složila ruce na prsou Temari.

Nastalo ticho, velice tísnívé ticho.

„A s kým tebe nejvíce „párují“ Sasuke?“ zeptal se Naruto, aby řeč nestála.

„Mně? No… Sakura, Ino, Hinata…skoro jak ty, ale místo Tenten jsem četl i něco na Temari.“

Blondýnka se otočila: „To jsem nečetla. Co tam o nás psali?“

Sasuke galantně přistoupil ke jounnince a do ucha ji něco začal šeptat. Při tom ji jemně držel za nadloktí. Shikamarovi přebíhal v očích stín, když upřeně hleděl na červenající a chichotající se dívku, ale neřekl nic.

Když se odtáhl, Nara se zašklebil: „Už jste si to vyříkali, hrdličky?“ I povětšinu nevšímavý Naruto pochopil, že Shikamarovi Sasukeho přízeň k Temari, leč čistě fiktivní, vadí.

„Sledujete někdo statistiky?“ zeptal se Sasuke aby se dostal z této nepříjemné situace, kterou si sám zavinil.

„Ne…ale nejenom „amatéři“ mají zajímavý nápady.“ promnul si oči Naruto.

„Například?“ vyzval jej Sasuke.

„Pamatuješ si na ten druhej opening, jak si tam byl ověšen těma hadama?“

„Kdo by si nepamatoval…,“ otřásl se zhnuseně Uchiha, „a co s tím je?“

„Když to viděla Tsunade, chtěla na vás volat sociálku.“

„A to proč?“

„Nevím přesně, ženský prostě. Jediné, co si pamatuju, je, že mluvila něco o úchylech.

„Pravda, Orochimaru byl vždycky nějakej divnej,“ přitakal Sasuke, „ale zas tak zlý to s ním nebylo. Měl jsem kde spát, co jíst, kde sílit… jediné, co mi vadilo, bylo, že vždycky postával u koupelny, když jsem se šel koupat, no to bylo divný, vím, že se těšil na svý nový tělo opravdu hodně… ale jo, byl divnej.“ ukončil úvahu Uchiha.

„No naštěstí si mu je nedal.“ poplácal jej po rameni Naruto.

Uchiha se ošil: „Prosímtě, nesahej na mně, ať ty povídky na nás dva neobohacujeme. Někdy se děsím Kishimota, že se tím inspiruje.“

„Proč si to myslíš?“ odtáhl ruku Uzumaki.

„Ty nepamatuješ,co nám "udělal“, když jsme byli na akedemii?“ napověděl mu se smrtelně vážnou tváří Sasuke.

„Vzpomínám.“ zbledl Naruto.

„O čem se bavíte?“ zeptal se nezasvěcený Deidara, který nebyl ochoten si přečíst prvotní díly mangy, či kouknout na anime.

„To je věc, co vás nemusí zajímat.“ řekli genninové skoro jednohlasně.

„Vy myslíte to, jak nejmladší z klanu Uzumaki políbil nejmladší člena z klanu Uchiha?“ vydrápal se Tobi konečně zpátky. Chlapci zbledli. Členové Akatsuki se spolu se Shikamarem a Temari dali do hurónského smíchu.

„To si ze mě děláte *****!“ zalykal se smíchy Hidan.

„Já tě zabiju, ty lízátko!“ zaskřípal mezi zuby Naruto pohlížející na Tobiho.

„Možná k tomu dojde, možná, ne!“ zasmál se pisklavým hláskem Tobi a udělal hvězdu.

„Chcete mi říct, že jsem spáchal sebevraždu vlastně kvůli…“ popadal se za břicho Deidara.

„Opovaž se to doříct!“ zasyčel Sasuke. I přes výhružky a odseky do všech stran ležela důstojnost mladých shinobi kdesi v troskách.

„Hele O-hmpf!“ nestačil dopovědět Naruto, páč mu Sasuke zakryl ústa.

„Neříkal jsi náhodou ,že Hidan nečte mangu? Nebudeme mu snad spoilerovat!“ zašeptal

„Mně je to jedno a není to náhodou náš nepřítel?“ zeptal se Naruto.

„Hm… a ještě by neměl být tady.“ přemýšlel Nara

„Že je to tak?“ přitakala Temari a pohlédla tázavě na chunnina.

„Jestli na mně budeš takhle civět ty parchante, přísahám, že vám v tý vaší oboře zmasakruju všechny ty vaše koloušky.“ vložil se do toho Hidan.

„To měla být výhružka?“

„Slyšel jsi správně.“

„Hele lidi nechte toho.“ stoupl si mezi ně Uzumaki.

„Myslíš, že se někam pohneme? Stále stojíme na místě,“ plácl se do čela Sasuke, „z nudy mi začíná chybět Orochimaru.“ posteskl si.

„Tak to doufám, že ne.“ vzal jej někdo lehce kolem ramen.

„Naruto, řekl jsem ti… Itachi?“

„Hm, rád tě vidím bráško.“

„Co tady děláš? Nemáš být náhodou pod kytkama?“

„Jo mám, na druhý pokus… ale z nějakého nevysvětlitelného důvodu jsem tady.“ posteskl si Uchiha.

„Jak na „druhý pokus“? Itachi, ty ses dal k Jashinovi sama?“ rozhodil rukama Hidan.

„Proboha ne!“ zakabonil se dotazovaný, „on neví…“

„Nečte mangu.“ skočil mu do řeči Shikamaru.

„A jak bych tam měl něco přečíst, když je tam tma jak v ******?! Ty jeden ******!!!“

„Nemůžeš se trochu krotit, Hidane? Je tu dáma.“ napomenul ho Itachi a pohlédl na Temari.

„To je v pohodě, musím říct, že můj slovník se někdy tady tomu masochistovi s klidem vyrovná.“ zavrtěla Kazekageho sestra hlavou, ale posunky bylo poznat,že ji Itachiho galantní starostlivost nebyla lhostejná.

„Ale stejně- žádná povídka na počínání našeho autora prostě nemá.“prohlásil Naruto.

„Kishimotovi se nevyplácí odmlouvat.“ poznamenal Sasuke.

„Tak schválně jaká byla vaše nejhorší zkušenost s ním?“ navrhla nové téma Temari.

„No když mi dal na krk támhle toho de*ila.“ povzdechl si Deidara a ukázal prstem na Tobiho, co chytal opodál rukama motýlky a tancoval nějaký tanec deště, či co.

„Když jsem zůstal trčet tady, díky tomu *******.“ řekl Hidan a ukázal na Shikamara.

„A je tu někdo jiný, kdo na něj není naštvanej, jen kvůli jinému účinkujícímu?“ vložil se do toho Itachi.

„Já.“

„Povídej, Naruto.“

„Díky Itachi. Všechno to začalo na hoře Myoboku. Stěžoval jsem si Kishimotovi na to, že musím jíst červy a proč žáby nejedí alespoň tu rýži, když už ne rámen.“

„A co bylo?“

„Počkej Sasuke, neskákej mi do řeči!“

„Tak promiň!“

„No a on mi řekl…“

„On s tebou mluvil?“

„Ne, Temari ,poslal mi dopis.“

„A co v něm stálo?“ zeptal se Deidara.

„Proboha můžete mně nechat domluvit?!“

„To bychom mohli, nemyslíte?“ usmál se šibalsky nejmladší z Uchiha klanu.

Naruto si povzdechl a pokračoval v řeči: „V tom dopise stálo, že si s tím nemám lámat hlavu, že za chvilu mi tady ten pobyt skončí…“

„A co bylo?“

„No pak mi ten pobyt skončil a nastal čas vrátit se domů. Když se tak stalo, chtěl jsem si skočit na ramen abych zajedl tu pachuť hmyzu a…“

„A?“ povytáhl obočí Deidara.

„A nic. Přede mnou taková díra jako Grand Canyon. Zprvu jsem si myslel, že si Kishimoto spletl adresu, ale pak tam pobíhali ti zrzaví týpci s pearcingama a Tsunade a bylo.“

„Takže ty se domníváš, že Peinova invaze na Konohu spočívá ve tvé nechuti k žabí kuchyni? To asi těžko.“ odvětila skeptická Temari.

„Já bych tu možnost nevylučoval.“ vložil se do toho Itachi. Všichni po něm vrhli tázavé pohledy. Člen Akatsuki se sharinganem se dal do vypravění: „Když jsem byl malý, pamatuju si, jak si Uzumaki stěžovala na Kishimota ohledně její barvě vlasů a Namikaze na to, že musí ve červencových vedrech nosit na sobě tři vrstvy oblečení. Já se mu ani nedivil. Mít na sobě rolák, jounninskou vestu a ještě plášť Hokágeho v pětatřiceti ve stínu není sranda. Taky by mě štvalo, kdyby mě někdo takhle kreslil. Náš autor jim řekl, že to nebudou už dlouho muset řešit…“

„A co udělal, Itachi?“ zeptal se Naruto .

„Zprvu nic. Počkal si na říjen.“

„Já věděl, že to tam ten idiot nemohl zvládnout sám!“ přimhouřil oči Uzumaki směrem k tajemnému členu Akatsuki.

„Já se bojím, že ano.“ vložil se do toho Sasuke a nenávistným pohledem pozoroval, jak se Tobi válí v trávě.

„Proč ho tak přeceňujete, pro Jashina?! Tobiho je nebezpečný pustit i na pískoviště!“ křikl Hidan.

„Spíše na bojiště.“ opravil jej Shikamaru.

„Héj TY tam!,“ udělal si Naruto z rukou troubu a křičel k nebi, „nechceš nám sem poslat tu kapitolu, aby tady Hidan viděl jaká je s Tobim vlastně sranda?! Víš kterou přece!“

„Neodpoví ti.“ podíval se na Naruta jeho nejlepší přítel.

„To je poučení, že Peinova invaze dopadla líp než mohla.“ vyvodil z toho závěr Itachi.

„Ale ne pro všechny.“ odvětil Pein, nikdo se už ani neptal, jak a kdy se tam zjevil. Najednou zničehonic něco zazvonilo.

„Ty máš mobil Sasuke?“

„Jo, jo. Kishimoto mi ho dal, říkal, že je na mně spoleh.“

„Cože? Na tebe?“

„Taky mě to udivilo, myslel jsem, že mě všichni považují za nevyrovnaného psychopata.“

„A nejsi?“

„Dobře- občas mi něco ujede.“

„Občas?“

„Tak dobře- hodně často měním své ideály.“

„Jak jako zrovinka nedávno, že?“

„Pokud myslíš tamto… taky mně překvapilo, že jsem to vlastně řekl.“

„A nejenom tebe.“

„A co vlastně řekl?“ vložil se do toho nezasvěcený jashinista.

„Neřeš, kamaráde.“ usmál se Naruto.

„Sasuke, ten telefon.“ připomněla mu Temari.

„Jo díky! Moment prosím.“ otočil se na ostatní přístojící a přísedící a odběhl stranou. Ostatní se snažili zaslechnout alespoň kousek rozhovoru, ale slyšeli pouhé útržky.

„Jo? ...jak to, že… Počkat já za to přece nemůžu! Já nevím, kde je Orochimaru, to máte vědět vy, ksó! …Tobiho? Jo ten je tady s námi…hned? …No dobře za chvíli jsme tam… Nashledanou.“

„Tak co? Co chtěl?“

„Prý jsme se nějak vytratili z bojiště a je tam bez nás zmatek. Máme se tam neprodleně dostavit, ty taky Shikamaru.“

„A já?“

„Samozřejmě, že i ty Temari.“

„Tak jo, tak se tady mějte a my už padáme.“ zvedl se Naruto ze země.

„Jo jo, vy taky,“ pokynul Itachi, „a hele brácho, nemáme jít tak náhodou s vámi? Kdyby nás zase…“

„Ne, to je dobrý Itachi, nemusíte… doufám.“ pokynul Sasuke.

„Hidane myslím, že by ses měl vrátit.“ pokynul na jashinistu Shikamaru.

„Hele, tam mě už nedostaneš! Jasný?!“

„Bohužel. Ten tvůj Jashin se na tebe vykašlal. Padej!“

„No jo… ale jednou se dostanu ven a pak uvidíte!“

„Pokud nás nenecháš jít, tak si to příště asi neproberete, že Tobi?“ zavolal na týpka v masce Sasuke.

Naruto se podíval na hodinky: „Asi bychom měli vážně jít… Tobi jdeme!“

„Tobi je dobrý kluk!“