Geniální nápad 02

„Za tohle tě trest nemine,“ pokračoval dále a zbylí dva jen přikyvovali. Sasuke uvěznil chudinku Karin do iluze kde musí prát, žehlit, uklízet a vařit.
„Za tohle mi někdo zaplatí...” pomyslel si.
…
Sasuke na nic nečekal, zasedl k počítači, otevřel si poznámkový blok a začal cosi psát. Když byl hotov ďábelsky se usmál a začal onu věc tisknout. Naposledy překontroloval, zda je tam vše, co chtěl a v příští sekundě vyběhl z jeskyně.

V jedné ne moc vzdálené skrýši...
Jeden černovlasý muž právě otevřel schránku, ze které vytáhl podivný dopis. S výskotem se rozběhl dovnitř.
„Deidara-senpai... Někdo nám píše,“ vypískl, jakmile vběhl do obýváku. Deidara na něj se zájmem pohlédl stejně jako ostatní.
„Kdo by zrovínka nám psal?“ zamyslel se Itachi.
„Není to jedno?“ nadhodil Kisame a probodl onen dopis pohledem.
„Dej to sem,“ zařval Hidan a vytrhl dopis Tobimu z ruky. Veledůležitě se zatvářil a začal číst.
„Milý muži ve zbrani. Jsem jen obyčejný muž stejně jako vy.. A proto vám jako váš „přítel“ píšu tento dopis. Byl jsem velice rozzloben, když jsem na internetu narazil na jednu stránku. Nebudu vám zbytečně vypisovat co moje nebohé oči viděly, protože by jste mi stejně nevěřili. Proto bude lepší, když se přesvědčíte sami. Nuže do internetového vyhledávače zadejte tuto adresu: jesitni-arogantni-sebestredn-sovinisticti-chlapy.oz Sami uvidíte... S pozdravem Muž ve zbrani.
PS: Pořádně se poté podívejte na správce sekce, kterou určitě nepřehlédnete...“

„Co to k***a je?“ zeptal se překvapeně, jakmile dočetl.
„Nevím možná nějáký vtip,“ dedukoval Kakuzu.
„Ale nebylo by lepší to prověřit?“ nadhodil Sasori.
„Jo mrkev má pravdu. Měli bychom to prověřit..“ souhlasně přikyvovaly obě půlky Zetsua. Ostatní jen lehce přikývli a Deidara zasedl k počítači. Do vyhledávače zadal výše zmíněnou adresu. Stránka se chvíli načítala, ale po chvilince na ně vyběhla Sasukeho fotka. Itachi při pohledu na svého malého brášku zrudnul a snažil se prokopat díru do země, jenže Deidara na nic nečekal s sjel myší dolů.. Tam uviděl celou sekci pojmenovanou Akatsuki a rozkliknul.
V tu chvíli se celou skrýši ozvalo sborové „Co to sakra je?“
Všichni koukaly do monitoru a každý z nich se snažil získat odpověď na otázku, která právě je nejvíc tížila..
„Proč je tam fotka, jak se koupu se svojí gumovou kačenkou?“ problesklo v hlavě Kisamemu.
„K***a, co tam dělá fotka mě, jak se mazlím se svojí Gerdou?“ ptal se Hidan sám sebe. Gerda je jeho kosa.
„Jak se tam dostala informace že jsem vlastně ženská? Vždyť já jsem chlap,“ přemýšlel Deidara.

„Co to má bejt sakra za povyk?“ zakřičel Pein když vyšel z kanceláře. Ale odpovědi se mu nedostávalo proto sám nakoukl přes rameno Deidarovi...
„Sakra co tam dělá moje fotka s mojí koupací čepicí?“ zamumlal potichu. Celou zločineckou organizaci S-rank ninju odrovnala jedna stránka. Všichni bez jediného pohnutí koukali do monitoru... Jediný Deidara vykonával nějaký pohyb, a to že pohyboval kurzorem na myši... Konečně se mu podařilo projít všechny stránky oné sekce. Ale i tak všichni nadále mlčeli a stále hypnotizovali monitor.
„Kdo to udělal?“ vykřikl naštvaně Itachi, když se konečně vzpamatoval.
„Nějáká Umělkyně,“ vyhrkl ze sebe Deidara a rozkliknul její profil.
„Umělkyně: Miluji papír a ještě radši mám skládání origami.. Doma žiju s bandou tupců kteří mě jakož to jemné pohlaví nedokážou pochopit...“
„Konan,“ vykřikli všichni naráz. Ta právě procházela obývákem do kuchyně, když zaslechla svoje jméno.
„Děje se něco?“ zeptala se.
„Aha tak tady jsi!“ Zakřičeli opět sborově... Zákeřně se na ni podívali a Zetsu ji omotal šlahouny, aby nemohla utéct..
„Co to s váma je?“ zeptala se překvapeně, ale nikdo jí neodpověděl. Každý si namáhal hlavinku s pomstou.
„Může Tobi něco říct?“ prolomil to ticho právě Tobi. Ostatní na něj hodili nechápavý výraz, ale on se odbít nedal a něco pošeptal Deidarovi. Zkrátka si zahráli na tichou poštu. Onen nápad oběhl všechny kromě Konan. Ta jen nervozně těkala očima z jednoho na druhého.
„Dobře Itachi bež to zařídit, a ty Tobi řekni tady Kakuzovi, jak by to mělo vypadat,“ rozdal rozkazy šéf. Itachi jen přikývl a rozběhl se kamsi do skrýše. Tobi si vzal Kakuza stranou a cosi mu pošeptal. Ten poté jen lehce kývnul a taky zmizel někde ve skrýši. Za necelých pět minut se Itachi vrátil.
„Vyřízeno,“ oznámil s ďábelským úsměvem.

Za necelou hodinu se vrátil i Kakuzu s podivným pytlem.
„Hotovo,“ ušklíbnul se na ni.
„Dobře můžeme vyrazit,“ zašklebil se Pein.
„Počkat já vůbec nevím o co jde! Do teď jsem to pokládala za vtip a mlčelam ale tohle se mi už vůbec nelíbí.. Tak co se sakra děje?“ vyhrkla ze sebe Konan.
„Můžu jí to říct? Můžu?“ vypískl Tobi.
„Jo můžeš to naší Umělkyni říct,“ oznámil Pein s ledovým klidem a ona nasucho polkla.
„No za to jak jsi nás pomlouvala na těch stránkách jsem na tebe něco vymyslel. Ve zkratce budeš celý měsíc pracovat v kavárně nedaleko odsud,“ zakřenil se na ni.
„Jenom to?“ oddechla si. Ostatní se jenom v duchu ušklíbli a vydali se na cestu. Když dorazili k oné kavárně, Konan znovu polkla.
„Ne jenom to ne,“ zakřičela a chtěla vzít nohy na ramena, ale stále byla omotaná šlahouny Zetsua. I když se vzpírala, bylo to marné. Vešli do kavárny, kde je s velkým úsměvem přivítala majitelka.
„Dobrý den pánové.. A tady ji máme. Tak se bež převléct.“ ukázala na šatny.
„V žádném případě,“ zakřičela Konan na celou kavárnu.
„Ale jo,“ zašklebil se Pein a zpoza pláště vytáhl krabici „Buď to nebo ti rozstříhám všechny tvoje papírky,“
„Ne moje papírky ne,“ zaječela a rezignovaně přikývla. Zetsuovy šlahouny povolily. Kakuzu ji do ruky strčil onen pytel a nebohá Konan se vydala směr šatny. Po necelých deseti minutách vyšla ven.
V kavárně se ozval sborový smích nasledovaný potleskem. Konan jen protočila oči a vydala se obsluhovat.
„Teda Tobi, tohle bych do tebe neřekl,“ vydechl užasle Deidara.
„Já taky ne,“ přiznal se Sasori.
„Ale byl to vážně skvělej nápad.. Donutit Konan, aby pracovala v Maid kavárně je ten nejlepší nápad, co se kdy v té tvé duté hlavě zrodil,“ pochválil ho šéfik. Zbytek jen mlčky přikývl a dále se kochal pohledem na chudinku Konan...