Jiné a přesto stejné 11. díl Moje jméno je Kuna

„Už jsem v pořádku!"
„No tak to teda nejsi, podívej se na sebe! Celá obvázaná! Co si vůbec myslíš!? Lehni si a lež," přikázal Itachi svojí sestře. Ta už dva týdny ležela zabalená jako mumie v obvazech, a dokonce byla přesunutá do Itachiho pokoje, aby na ni mohl dohlížet. Ale když se vrátím k událostem po jejím příchodu...
Kisame ji odnesl do sída. Po "TOM" , při čemž zlikvidovala celou vesnici, byla dost zřízená. Vypadalo to, že ji přeměna doslova pije krev. Byla úplně bílá. Kakuzu a Sasori ji okamžitě ošetřili. (Kakuzu jako vrchní sešívač, a Sasori jako vrchní odjedovač.) A od té doby leží tady. Ne, že by nikdo nevěřil Tory, že by se o ni nepostarala, ale... no, vrátíme se ještě kousek.
To se vrátil domů Sasori aby mu Deidara řekl, jaký popípaný popípanec a zpípaný píp (...) je, protože (Sasoriho verze) je přepadly a jeho praštili, až ztratil vědomí. Kde je Tory, netuší. Prý.
Při tomhle shonu si až po pár dnech uvědomili, že Sasuke zmizel.
No, a co vám mám říkat, Tory si mezitím krásně žila u Oroxichta. Denně ji podroboval všem možným a nemožným prohlídkám, a pokládal jí tisíce otázek typu: „To máš v pokrevní linii, tyhle zázračné ruce? A kdo ještě je má? (samozřejmě bráchu nekecla) A jak se to používá? A blá bla blá...!!!"
No a Sasuke byl ještě pochválený! Tak co je to za spravedlivost?
„Tralalá, lalala bačičí hihi," "Ne! Všechno, ale tohle ne! Mučte mě, cokoliv, ale tohle?"
„Miro - Senpaííí! Tobi si s váma přišel popovídat! Tobi viděl, že jste tady tak sama, a tak přišel!" vykřikl nadšeně a přestal zpívat.
„Ahoj Tobi," pozdravila Mira s výrazem: klovlo mě kuře do oka.
„Jak se máte?"
„Špatně," ksichtila se dál.
„A proooč?" protáhl maskovaný svým otravným hlasem. "Protože jsi přišel," pomyslela si.
„Bolí mě hlava, víš? Mohl bys mě tady nechat samotnou? Brní mě při každém zvuku," vymlouvala se.
„Tobi bude potichu. Tobi je moooc hodný. Vždycky poslouchá, co mu Hidan - sempaííí přikáže." "Aha."
„Hidanéé!" zařvala navztekaně Mira. Tobi sebou škubl.
„Neříkala jste, že vás z každého zvuku brní hlava?" Zeptal se hloupě Tobi který nepochopil, proč jí zlostí přeskakuje hlas.
Hidan se samozřejmě neobtěžoval zvednou tu svojí jashinistikou ehm... ř**. Jenom se zezdola ozval smích. "Ještě z toho má srandu jó. Já mu ukážu dělat si ze mě pr*el!"
***
Pro Tory si zrovna přišel Kabuto s tím, že má jít zase za pánem Orochimaruem. Vyvedl jí z místnosti a zamířil, chvilka napětí, k výtahu. (Ano i na Orochimarua přišla lenost a už se mu nechtělo šlapat všechny ty patra po schodech.) Když si Tory uvědomila kam jí vede začala se bránit. Kabuto však jenom zesílil stisk. Přišli před žluté výtahové dveře(růžové neměli) Kabuto jí odvlekl dovnitř, přestože ho kousala, škrábala (prostě se bránila zuby nehty). Jakmile se za nimi zavřely dveře začala se třást strachy. "On určitě spadne. Spadne! A já budu mrtvá. Já to vím," letělo jí hlavou ale navenek se snažila nedat najevo svůj strach. Místo na unuděně tvářícího se Kabuta obrátila svou pozornost na tabulku která hlásala: do 200 kg... Neskákat, nedupat...
Víc přečíst nestihla protože se dveře otevřely a ona vystřelila ven. Teda vystřelila by kdyby jí Kabuto nestihl chytit
„Kam se tak ženeš?" posmíval se. Vedl ji chodbou, a ona se snažila zapamatovat si cestu. Doprava, doleva, doleva, doprava, sedmé dveře doleva... Kašlu na to, pomyslela si po dvaceti minutách. Došli do obrovské místnosti.
„Tak se předveď," pobídnul ji Ochmaru, a hodil po ní hrst jílu. Blondýnka ho chytila. Na druhé straně místnosti (zjevně něco jako tělocvična) stál Sasuke. "A sakra," zaklela v duchu, ale nedala na sobě nic znát.
***
Když se dole zeptala na Hidana odkázali jí do jeho pokoje. Než tam došla dostala nápad. Otočila se a vrátila do pokoje kde pořád stál Tobi.
„Tobi?" promluvila na něj jako na malé dítě.
„Ano Mira-senpai?"
„Uděláš pro mě něco?" Tobi horlivě přikyvoval.
„Běž za Hidanem a ..." Zbytek mu pošeptala do ucha.
„A hlavně nezmiňuj moje jméno, řekni že ti to přikázal třeba ... Kisame," byla na něj naštvaná. Svůj nynější stav dávala za vinu jemu. Teď se mu alespoň pomstí. Tobi odběhl a ona ze sebe začala odmotávat obvazy. Nechala je pod Itachiho postelí a přešla do jejich pokoje. Slyšela, že Tory se z mise nevrátila. Jenom jí na Sasoriho teorii něco nesedělo. "Ono jde omráčit loutku?" došlo jí nakonec. Rozhodla se že se na to později někoho zeptá, protože už slyšela Hidana jak řve po Kisamem, který o tom nic nevěděl. Natáhla se na postel a po několika dnech na nic nemyslela.
***
Tory ucítila svou chakru. Konečně! Celou dobu, co tady trčí, ji má zablokovanou. Chvíli se nechala opanovat radostí, ale potom si vzpomněla na Sasukeho.
„Jo, a ty, Sasuke, nebudeš pro dnešek používat sharinkan," poznamenal ještě.
„Souboj může začít!"
„Co mám dělat, co mám dělat, co mám dělat?!" šeptala si pro sebe blondýnka a upřeně zírala na Sasukeho, který neuvěřitelnou rychlostí tvořil pečetě. Pak k ní přiskočil, ale ona se mu vyhla. Když uhodil dlaní do podlahy, vytvořil se v ní kráter.
„To mohlo hodně bolet," šeptla si Tory a rozhodla se, že taky zaútočí. Za pár vteřin jí na dlani seděl motýl. Sasuke nechápavě civěl. "Bez sharinganu je nahraný," zjistila s potěšením. Motýl vzlétl a letěl na něj. Uchiha se ho pokusil mávnutím ruky odehnat, ale přesně na to Tory čekala: „Katsu!" Výbuch vytvořil skoro stejně velký kráter, jako předtím Sasukeho blesk. Ale adresát nezastižen - nebo alespoň ne celý. Tak napůl se vyhnul a moc mu to neublížilo. Sakra!
***
Zvědavost jí nedala a tak se rozhodla sejít dolů. V jídelně viděla ty dva jak se hádají. Jakmile jí, ale zaregistrovali odmlčeli se.
„To fakt vypadám tak hrozně?" nejistě sjela pohledem svoje zdecimované tělo.
„Jo to ku*va vypadáš," nemohl si odpustit Hidan.
„Hmmm. Tak nic. To je vedlejší.... Mám takový dotaz, Hidane ty bys to mohl vědět-"
„Ten? Pche! Ten neví vůbec nic," rýpnul si Kisame.
„Tak nic, zeptám se někoho jiného..." S hraným zklamáním se vydala pryč z místnosti. Už se chtěla zase zavřít v pokoj,i když na chodbě někoho uviděla. Zvědavost překonala strach a ona se vydala k němu.
„Ahoj," pozdravila nervozně.
„Čau," opětoval pozdrav.
Chvíle trapného ticha.
„To co říkal Kisame, s tím tygrem, to bylo hustý," poznamenal blonďák.
„Dík."
***
Sasuke si udělal klony. "Tak fajn," proletělo jí ironicky hlavou. Taky si udělala klony, ale nezvládla jich tolik. Takže měla asi polovinu. Čím dál, tím líp. Chvíli se ozývalo pufání, jak její klony mizely. Ona odstranila dva Sasukeho, on šest jejích. A vypadal znuděně.
***
Vycítila že se ho může zeptat, kdo jiný by to taky mohl vědět než on který je jeho parťák.
„Můžu mít dotaz?" dodala ještě celá červená že si myslí že ten tygr je hustý.
„Už jsi ho měla..."
„Jop já vím. Jenom by to mohlo pomoct najít Tory. Teda jestli je moje teorie správná..." odmlčela se a čekala na jeho reakci. Přitom se ještě svezla podél zdi do sedu a přitáhla si kolena k bradě, stále z něho nespouštějíc oči. Přisedl si k ní.
„Tak povídej," vybídl jí. Sice se snažil nedat najevo svůj strach o ségru, ale nepovedlo se mu to.
„Ono jde omráčit loutku?" Zeptala se a naklonila hlavu. Slyšela sice úzkost v jeho hlase, ale nevěděla jak mu pomoct. Doufala, že když zjistí co se stalo, aspoň trochu mu to pomůže. Náhle ucítila že zase rudne. "Teď se děje něco hrozného a ty se ještě červenáš?" zarýpal jeden její vnitřní hlas.
Pak ji ale z přemýšlení vyrušil Deidara, který vyskočil na nohy a hnal se do obyváku.
„Kam jdeš?" křičela za ním .
„Jdu to zkusit!"
***
Tory si začala zoufat. A taky panikařit, což nebývá v takových situacích moc dobré. Spíš jí jde boj na dálku, nebo na střední vzdálenost, ale tady je málo místa. Sasuke spojil ruce v pečeť a přes prsty vyfoukl vzduch. Počkat! Ten vzduch se mění v oheň! Jo, tuhle techniku zná od Miry. Ošklivá záležitost. Co nejrychleji uskočila a pak si toho všimla.
„Hoří mi vlasy!!" zakřičela najednou a začala zběsile pobíhat po tělocvičně. Sasuke zíral s otevřenou pusou. Orochimaru s Kabutem to samé.
***
Vzhledem k vážnosti situace se neubránila pousmání. Vyběhla za ním a pozorovala ho jak tvoří své umění.
„Jé to je krása" vydechla když spatřila malého ptáčka. Deidara se k ní otočil, pousmál se a naznačil jí ať je ticho. Zničehonic změnil vražedný pohled na zlomyslný úsměv. Ptáček se dostal zezadu k Sasoriho hlavě. Deidara složil pečeť, kterou už několikrát viděla u Tory a něco zašeptal. Ozval se ohlašující výbuch, který udělal v pokoji kráter.
***
Konečně oheň zhasl. A v tu chvíli vycítila Vjatora příležitost. Zaběhla Sasukemu za záda, a když se otočil skočila po něm a držela mu kunai u krku.
„Mrtvý," sykla. Sasukemu zrudly oči.
„Mrtvá," upozornil ji ve světě genjutsu.
„Tak fajn, a teď mě můžeš pustit," odsekla uraženě.
„Ale nemusím," namítl.
„Nagelované hovado!"
„Tupá blondýnko!"
„Vypatlanče bez mozku!"
„Zrůdo zmutovaná!"
„Tupče tupý, blbý!"
„Smrade malý, rozmazlený!"
„Tak dost!!" okřikl je Orochimaru, protože Sasuke neudržel genjutsu moc dlouho. Blokli mu čakru, uvědomila si Tory se zadostiučiněním.
***
V kouři který vznikl se oba snažili něco zaznamenat. Mira se svýma očima uviděla stojící postavu. Rychle upozornila Deidaru a oba zvolili strategický ústup. Za chvíli jí Deidara předběhl a zabočil do jedněch dveří. Nechal je otevřené aby mohla taky vběhnout. Rychle vběhla a on za ní zavřel. Chvíli nemohla uvěřit svým očím. Všude kolem byly zvířátka, ať už dokončené, nedokončené, velké, malé. Udiveně přecházela po pokoji a prohlížela si je. S němým úžasem přecházela od jednoho k druhému a několikrát prsty ucukla, když se chtěla některého dotknout, aby ho nezničila.
***
„Takže, Sasuke vyhrál," rozhodl Kabuto.
„Jakto?" vztekala se Tory.
„Protože je lepší," konstatoval suše.
„Ale tebe vytrénuju tak, že budeš lepší než Deidara a Sasuke dohromady," vložil se do toho Orochimaru.
"To těžko," pomyslela si.
"Tak proto tu jsem!" došlo jí najednou.
„Jo. A potom budeš plnit MOJE mise, a tak za rok plánuju útok na Akatsuki.
„Cože? To si děláš pr*el?!"
„A zapracujeme i na morálce," poznačil si do poznámek.
***
„Krása, viď," poznamenal Deidara, ale ani ji nenechal odpovědět.„Ale krásnější by bylo to, v co by se to proměnilo po jednom slůvku." Tiše přešel k Miře, které stále fascinovaně zírala.
"Výbuch?" otočila se na něj a pokusila se napodobit onu pečeť a zašeptala
„Katsu." Až po tomhle činu si uvědomila že ji pozoruje a opět zčervenala. "Co to s tebou je? Takhle ses nečervenala už... vlastně nikdy," nadávala sama sobě, přičemž se vrátila do původního postoje a nervózně se usmála. To už se ozval Peinův křik z obýváku. (No tak to... Deidarooo! Ty kreténe hermafroditní ! Jestli jsi to byl ty tak.. TAK... Ti ostříhám vlasy a schovám gely a gumičky a...)
Deidara přešel ke dveřím a zamknul je. Mira trochu ztuhla. Přešla k pracovnímu stolu u okna a teď si pro změnu prohlížela malé postavičky ninjů.
„Deidaroo!!!" volaný jenom obrátil oči v sloup. Potom se v chodbě ozvaly kroky. Blonďák se zaposlouchal, a pak je poznal. Odemkl a vtáhl dovnitř Sasoriho.
„Co to bylo?" začal navztekaným tonem, ale Deidara ho okamžitě přerušil,„Jak to, že se ti nic nestalo, ani jsi neomdlel? Třeba jenom na chvilku..." začal nenápadně.
„Deidaro," pronesl útrpným tonem,„Vždyť víš, že jsem loutka! Loutky neomdlívají," mluvil s ním, jako by mluvil s retardovanou osobou.
„Tak co se ti stalo, když zmizela Tory?" přirazil ostře. Mira vše se zájmem a zadostiučiněním pozorovala.
„Eh... Tak dobře, no. Řeknu ti to. Pohádali jsme se, a každý šel jinou stranou."
„Nevěřím." Odbyl ho Deidara stroze.
„Já taky ne," přidala se černovláska. Sasori na ni překvapeně zazíral, jako by si ji nikdy pořádně neprohlédl.
„Neznám jí moc dlouho, ale i tak vím že není blbá" pokračovala dál. (Deidara na ní chvíly pochybovačně zíral kvůli té poslední větě, ale pak se přidal.)
„To teda není," přitáhl si ho za plášť, „Řekni pravdu!" v obličejizačínal pomalu, ale jistě brunátnět. Mira k němu zezadu přišla a položila mu ruku na rameno. Nevnímal jí a dál držel Sasoriho za kabát. Po chvíli si uvědomil že tak nemůže mluvit a pustil ho.
„O-o-o..." začal Sasori mezitím co popadal dech.
„O-o co?!" zařval po něm.
„Orochimaru..."
„Cože?! Tys jí nechal napospas tomu šílenci a Uchihovi?!" řval nevěřícně.
Dovnitř vletěl Pein.
„Co se tu děje!"
„On nechal Tory Orochimaruovi!" Ukazoval stále rudý Deidara na Sasoriho.
„Orochimaru? Kde Sasori?" Obrátil se na rudovlasého.
„Ty se zajímáš o toho pitomce zatímco Tory nemusí vůbec žít?" hlas mu hrůzou a vztekem přeskakoval.
„Co je na tom divného?"
To už Deidara nevydržel a oba dva menším výbuchem vyhodil ven a zabouchl za nimi dveře. Mitory si ani nevšímal a zdrceně dosedl na postel. Nechtěla ho rušit tak potichu přešla ke dveřím, náhle se však zarazila.
***
„Tak jo, už víme něco o tvém stylu boje, pro dnešek by to mohlo stačit," prohlásil Orochimaru po několika dalších pokusech. Potom vyšel i s Kabutem a Sasukem ven z tělocvičny. Tory zůstala stát.
„Na co čekáš?" zeptal se jí Kabuto svým úlisným hlasem. A tak se radši rozběhla za nima.
„Výtah už né," zasténala potichu.
„Říkala jsi něco?" otočil se na ni Orochimaru. Jenom zavrtěla hlavou. A tak tam znova musela. Do té prokleté jezdící krabice. Celou cestu (která trvala asi půl minuty) jenom doufala, že jsou lana v dobrém stavu. Když konečně "přistáli", bylo jí na blití.
„Oběd," radoval se Kabuto.
„Tak fajn."
„To by mě zajímalo, kdo tady vaří," přemítala Tory, když žvýkala brambory s kapustou. Seděla u stejného stolu jako ti tři, a dost ji zajímalo proč. Jak to, že není taky zavřená v cele s ostatníma? Jak to, že se jí dostává tolik pozornosti? Něco tady smrdí... (Kromě kapusty...)
Po jídle ji Sasuke odváděl do jejího pokoje.
„Sasukeee! Pusť mě!!!" skučela Tory, protože ji držel za nadloktí dobrých dvacet minut.
„Nepustím," zněla stručná odpověď.
„Ale no tááák! A nechceš mi ukázat východ? Jenom tak, abych viděla stromy..."
„Podívej se z okna," odbyl ji otráveně.
„S tebou je nuda. Jak dlouho už tady jsi?"vyzvídala.
„Dlouho. A drž už hubu."
„Tolik jsi toho ještě nikdy neřekl, viď?" nedala si pokoj.
„Ty jsi nezažila nic z toho, co já, takže mě nechej být."
„Stejně si myslím, že můj brácha na tom byl hůř. Když si to tak vezmeš, taky mu umřeli rodiče a na krku mu zbyla malá ségra..."
„To mi taky. A Tvoji rodiče určitě umřeli jinak, než ti moji."
„Ale Mira je Mira. Ta je jiná - "
„Máš pravdu. Kdybych měl na krku tebe, asi bych to nepřežil.," a zatlačil ji do jejího pokoje, ve kterém ji zamkl. Bohužel, ani chakru ji nezapomněl odblokovat.
***
Naposledy se na něj otočila a vyšla ven. S pohledem upřeným do země zrovna scházela dolů když do někoho vrazila.
„Nemůžeš dávat pozor Tory?" zavrčela a loudala se dál. Zničehonic se zastavila a otočila.
„Počkat... Tory?!" vrhla se na ní.
„To nejsem já. Teda jsem to já, ale ne Tory. Jsem Konan." odvětila nervózně Tory-Konan.
"Jop, Tory to nebude, ta si nezapamatovala její jméno," uvažovala černovláska.
„A proč jsi teda přeměněná v Tory?" na smysluplnější dotaz v tu chvíli nepřišla.
„Od Peina vím co se stalo, tak se celí Akatsuki (i Hidan) shodli na tom, že dalšího psychopata tady nechcou (Tobi stačí). Tak se mu snažíme pomoct." řekla co nejpřesvědčivěji blondýna-modrovláska.
„Aha. Pochybuju že to výjde," dnes už toho na ní bylo moc.
Doloudala se do kuchyně, hodila do sebe skleničku která stála na stole a loudala se zpět do poschodí.
Ale v tu chvíli vyprskla. Co to v té skleničce bylo za hnus? Pálí ji z toho v krku.
„Zloděj! Kdo mi vypil MŮJ posilňovací Jashinovský driják? Která s*ině?!" ozvalo se z kuchyně. Mira rychle vyběhla zpátky a běžela se schovat k sobě do pokoje. Pro jistotu zamkla dveře a rozklepanýma rukama vytáhla klíč. Potom se dala do přemýšlení:"Co to jenom mohlo být, že mě z toho tak pálí celé tělo? Hmmm, bez Tory to tady vypadá opuštěně. Co mi asi Hidan udělá, až zjistí, že jsem mu to vypila já? Ale to nezjistí. Ale bylo by to děsivé, teda vlastně... Srandovní," začala se smát,"a ochránil by mě Itachi? To by vypadalo vtipně," to už se smích skoro nemohla nadechnout. Odemkla dveře a vyšla na chodbu. "Co bych tak mohla dělat, Hmmm, půjdu za Itachim. Lasička, to je tak srandovní jméno.."
„Hej, lasičko!" vtrhla do bratrova pokoje,„nevíš, jak ti mohli dát rodiče takové jméno? Já bych se třeba nechtěla jmenovat kuna, to by znělo jako kun*a," další šílený záchvat a skácela se k zemi.
„Hele, ty kuno, jsi v pořádku?" zeptal se se zdviženým obočím Itachi.
„No jasně," Mira nasadila vážný obličej, vstala a odešla.
„Héj, Deidaroo!" vtrhla do jeho pokoje.
„WOW! Ty máš dvojče?" vykulila na něj oči. Deidara na ni zůstal vyjeveně civět.
„Ne! Vy jste čtyři! Teď jsem vás prokoukla! Ale to nevadí, stejně jste úžasní! Všichni se mi líbíte!" a objala ho.
Do dveří nakoukla Konan, ale když to viděla, radši tam ani nešla. Svůj Torypřevlek si radši nechá na potom.
„Hmm, Itachi?!" zakřičel napůl zoufalý Deidara.
„Víš o tom, že Itachi znamená lasička? Takové jméno může vymyslet jenom naprostý ťuk na hlavu, co říkáš?" další křeče smíchu.
„To máš pravdu," rozesmál se i Deidara se zlomyslným zábleskem v oku.
„Co se děje? Miro?!" vykřikl zděšeně Itachi.
„Lasičko, hlídej si ji, protože jí asi hráblo," upozornil ho.
***
Kroky na chodbě utichly a ona se začala cítit osamělá. Proti své vůli si přiznala že se jí začíná stýskat po všech Akatsuki (teda kromě Tobiho) nejvíce snad po bratrovi, Miře a když nad tím tak přemýšlela tak i po Itachim. Myšlenkami se ztratila a když si uvědomila na co myslí zčervenala a napomínala se že nesmí myslet na jeho ehm... pohled.
"Vyvraždil klan. Bojíš se ho," připomínala si.
Potom usla. A zdály se jí naprosto dokonalé sny o vraždění Miry za její blbé kecy...
***
„Miro!" popadl ji zezadu a začal ji odtrhovat od Deidary. Což nebylo vůbec lehké.
„Ne! Ne! Ne!" křičela kuna a křečovitě svírala blonďáka, který z toho měl rozporuplné pocity.
Konečně se lasičce podařilo ji odtrhnout, když do místnosti vtrhl Hidan s řevem která čorka to udělala. Když však uviděl Itachiho držíc Miru a Deidaru, který se tvářil všelijak, jen ne inteligentně, chytil záchvat smíchu, až se mu nahrnuly slzy do očí. Mira toho využila, přeběhla k Deidarově stolu, popadla lihový fix a počmárala s ním Hidanův obličej. Ten si toho ani nevšiml a smál se dál. Už si začínali myslet že ho budou muset nějak omráčit, aby se neudusil smíchy, když jim došlo že je nesmrtelný a tak ho vykopli na chodbu. Spolu s ním však zmizela i Mira a zanechala po sobě jen otevřené okno.
„Tak to byla chyba," poznamenal Deidara...
***
„Nůdá!" pomyslela si. Už bude asi ráno, když svítí slunce. Vstala a začala bušit do dveří.
„Nech toho!" ozval se z vedlejšího pokoje Sasuke. Bum, bum, bum.
„Okamžitě toho nech," bum, bum, bum.
Ozval se zvuk otevíraných dveří.
„To si myslíš, že když budeš bušit dost dlouho, tak že ti otevřu?" zeptal se Sasuke přes dveře.
„Jo," odtušila Tory.
„Tak si to mysli dál." Dveře se zavřely. Bum, bum, bum...
***
Mira stála na parapetu u Peinova pokoje a zírala na Peina s Konan v těsném obětí.
„Doufám že neruším," nevině se na ně uculila.
Pein urychleně odskočil od Konan
„Uchiho okamžitě sem!" zařval do chodby
„Zde," zasalutovala Mira, která se mezitím postavila před něj.
Konan to jen zmateně sledovala
„Tebe nemyslím" mávl nad ní rukou.
V tu chvíli dovnitř vešel udýcháný Itachi.
„Ano Peine?" zeptal se trochu nechápavě.
Pein ukázal prstem na místo kde ještě před chvíli stála druhá Uchiha.
„No a Peine? Co mám vidět na vzduchu?" jeho zmatený výraz se změnil na výraz se kterým se divá na Tobiho.
„Co? Jak? Proč?" dostal ze sebe Pein při pohledu na prázdný prostor. Tázavě se podíval na Konan která ukázala na okno. Boss k němu přiběhl a vyhlédl ven. Dole jí neviděl, už se chtěl vrátit dovnitř když se mu před obličejem objevil její a ona řekla
„Baf!!!"
Pein se stáhl dovnitř a Konan ho musela uklidňovat.
Itachi duchaplně přešel k oknu a vtáhl svoji sestru dovnitř.
„Měli bychom jí zavřít než se vrátí do normálu," poznamenal, když jí odtahoval pryč.
***
Tory bušila do dveří dalších deset minut a pak se o ně na chvíli opřela. Jenom tak zmáčkla kliku a začala bušit dál když v tom si uvědomila, že se dveře otevřely! Vykradla se na chodbu.
„Už ti to došlo?" zeptal se ironicky Sasuke, který se opíral o protější stěnu.
„Ehh," zrudla, „zjevně ano... Jdu do koupelny," a se zářivým úsměvem se vydala doprava.
„Na druhou stranu," upozornil ji Sasuke. "Je to blondýna. Uklidni se. Navíc - určitě to jenom hraje, aby tě zmátla. Dělá ze sebe tupouna, aby tě mohla překvapit. Kliiid, nádech, výdech..."
„Tváříš se jako okopávaná okurka," upozornila ho.
„A ty jako škvařící se mrkev."
Takhle pokračovali, dokud nedošli ke koupelně.
Tory vešla dovnitř, a Sasuke zůstal na hlídce. Chudák.