Pouze pro Psychopaty^2
Teologie
Věda
Logické hry:
Hoshi Sagu 2 si můžete zahrát ZDE
Hra má opět 36 úrovní, které navazují na předchozí díl.
Návod:
Pouze pro ty, kteří nevěří ve vlastní intligenci
36 - Klikněte na jednu rachejtli.
37 - Zmáčkněte a držte myš tak dlouho, dokud se roztahování kuliček nezastaví a pak myš uvolněte.
38 - Klikněte na jednu holku, pak na druhou, a až se budou obě dvě dívat na kluka, tak klikněte na kluka.
39 - Přejíždějte myší po všech lidech tak dlouho, dokud všichni neutvoří uprostřed plochy hvězdu.
40 - Rychle přejíždějte myší nahoru a dolu postavě vpravo po sukni, až jí nakonec zvednete a pod ní jsou kalhotky s hvězdičkama.
41 - Najděte v haldě tvarů hvězdu a klikněte na ní (je mírně nahoře od prostředku obrazovky pod haldou jiných tvarů).
42 - Vyfoťte padající hvězdu.
43 - Chytněte a otočte dnem vzhůru nádobu zavěšenou úplně napravo.
44 - Chytněte myší pětiúhelník a táhněte ho doleva.
45 - Chytněte myší špunt a vytáhněte ho směrem nahoru.
46 - Klikněte na plochu, držte zmáčknuto a nechte roztáčet obrazec tak dlouho, dokud se neutvoří kruh z hvězd.
47 - Hrajte na sklenice melodii. Nehraje se kliknutím, ale chytnout, držet, táhnout po vrchu sklenice a pustit
Pro ty co znají noty - C,C,G,G,A,A,G - F,F,E,E,D,D,C - G,G,F,F,E,E,D - G,G,F,F,E,E,D - C,C,G,G,A,A,G - F,F,E,E,D,D,C
Pro ty ostatní podle pozice sklenic - 1,1,5,5,6,6,5 - 4,4,3,3,2,2,1 - 5,5,4,4,3,3,2 - 5,5,4,4,3,3,2 - 1,1,5,5,6,6,5 - 4,4,3,3,2,2,1
48 - Chytněte polovinu hvězdy, a přiložte jí k zrcadlu na levé straně.
49 - Klikněte na bombu.
50 - Chyťte a odtáhněte všechny mraky pryč, uvolněte si pohled na Měsíc, a ten pak taky odtáhněte. Je za ním schovaná hvězda.
51 - Klikněte na tři šroubky, tim je odšroubujete, uvolníte plech, a pod nim je hvězda.
52 - Chytněte hvězdu uprostřed, a setřeste z ní bodliny.
53 - 3D. Chyťte prostředek, a táhněte myší doprava.
54 - Sestavte z padajících částí hvězdu.
55 - Chytněte krychli za nejspodnější roh, vytáhněte jí nahoru aby byla celá mimo obraz, a pusťte jí.
56 - Všechny přímky přetáhněte kus za polovinu obrazovky a složte z nich hvězdu.
57 - Zmáčkněte levé tlačítko na myši, držte, a točte s myší kolem středu tak dlouho, dokud si nevystřílíte hvězdu.
58 - Vemte kruh, zvedněte ho na horní část, a pusťte dolu po třetím svyslém pruhu z leva.
59 - Střelte pětkrát do čtverce, a vystřílejte si z něj hvězdu.
60 - Chyťte tmavý útvar za nejbližší část u levé strany, a táhněte myší doprava.
61 - Natočte každou část v prostoru tak, aby dohromady utvořily hvězdu. Na přesné měření můžete použít měřítko, které vytáhnete za tmavý čtverec v levém horním roku obrazovky.
62 - Vyklikejte si uprostřed z nabýzených tvarů hvězdu.
63 - Točte myší kolem kruhu v levé části obrazovky po směru hodinových ručiček, a nabalte na něj hvězdu.
64 - Klikněte na tečku obíhající velký kruh vlevo dole, pak na tečku obíhající malý kruh uprostřed, dále na tečku obíhající středně velký kruh vlevo, následně na tečku obýhající středně velký hruh nad středem, a nakonec tečku obýhající velký kruh vpravo. Nechtě oběhnout, a až se tečky setkají u středu, vytvoří hvězdu.
65 - Napište "I will find a star", vytvořenou haldu písmen chyťte a odtáhněte pryč. Zbyde hvězda.
66 - Chyťte spodní čouhající cíp hvězdy, a pomalu ho vytáhněte nahoru.
67 - Desetkrát klikněte na nos, vylezou chlupy, a pak na ty chlupy jen ukažte. Sestaví se z nich hvězda.
68 - Sestavte klikáním na čtverce hvězdu. Rozdělíme si sloupce zleva na A,B,C,D,E,F,G - a čtverce shora na 1,2,3,4,5. Protože je rozložení vždy jinak, tak nemohu napsat přesný návod, ale princip je vždy stejný. Jako první nastavujte D3 (D2 musí být natočeno stejným směrem jako je D1). Pak D1 (tim sločíme první síp hvězdy). Pak D4 (D4 musí být vykrojením dolu). B4 (C5 musí směřovat od středu hvězdy dolu doleva). F4 (E5 musí měřovat od středu hvězdy dolu doprava). B3 (C4 musí navazovat na C5 a D5). F3 (E4 musí navazovat na E5 a D5). B2 (C3 musí navazovat na C4). F2 (E3 musí navazovat na E4). A2 (B3 musí navazovat na C3). G2 (F3 musí navazovat na E3). B1 (C2 musí navazovat na C3). F1 (E2 musí navazovat na E3). A1 (B2 musí navazovat na B3 a C2). G1 (F2 musí navazovat na F3 a E2). Tim by se měla složit jakkoliv poskládaná hvězda. Jestli je některá část už postavená tak jak potřebujete, tak tohle nastavení přeskočte.
69 - Zapamatujte si tvary západek středu, a pak stejné západky nastavte u jednotlivých cípů hvězdy.
70 - Vemte pětiúhelních vlevo dole, přeneste ho nahoru, tam získáte první cíp hvězdy. Dále na políčku s šipkami tvar otočte do potřebované polohy a přejděte do pravé částí obrazovky, kde získáte druhý cíp hvězdy. Musíte se dostat do spodní části pro třetí cíp hvězdy, pak doleva pro čtvrtý cíp, a nakonec doprostřed pro pátý cíp. Po cestě se nesmíte dotknout žádné stěny, a to ani těch pohyblivých, jinak se vám tvar rozpadne a jdete znovu od začátku.
71 - Titulky
Hoshi Sagu 3 si můžete zahrát ZDE
Jak už to tak bývá, opět nás čeká spousta místností a úkolů při hledání hvězdiček.
Návod:
Pouze pro ty, kteří nevěří ve vlastní intligenci
Slovenský návod od MaStara
71 - viac kociek rovnakej farby (teda rovn. odtienu sivej ), ktore sa vzajomne dotykaju aspon jednou stranou sa daju "vymazat" ... postupne sa vam zhora bude zosuvat hviezda, na "vitazstvo" vsak potrebujete ciste pole
72 - pozerate sa vlastne na na seba poukladane kvadre myskou ich postupne "nadvihujte", kym neobjavite jeden s hviezdou navrchu
73 - potiahnite stvorcek, na ktory je zavesena nitka a tuto obtacajte okolo jednotlivych klincekov tak, aby ste nakoniec dostali hviezdu...
74 - myskou chytte slniecko a poslite ho spinkat - potiahnut v smere HR (vyjde mesiacik s HVIEZDICKAMI )
75 - otestujte na papieri vsetky razitka (klik - prejst nad papier - klik) - jedno z nich je hviezdicka
76 - pomocou mysky uchrante vasu sklenenu hviezdu pred zlymi ukazovakmi... (presunutim kurzoru pred jednotlive ukazovaky)
77 - chudatko hviezdicka je uvaznena pod 100kg zavazim... odoberte zo zavazia nulu, a aj "k" ... (kliknutim) ... 10g sa vam bude dvihat jednoduchsie
78 - wallscrolly s castami hviezdy musite natiahnut na prislusne klinceky tak, aby vysledny obrazec vytvoril hviezdu v tomto poradi: 3. wallscroll (zlava) na 2. klinec (odspodu), 4. ws na 6. klinec (odspodu), 2. ws na najspodnejsi klinec, 1. ws na piaty klinec (odspodu)
79 - kliknutim na ciaru pred dievcatom a naslednym potiahnutim (pri stlacenom lavom mysitku) dohora vytvorte pre dievca schody, aby sa dostala az na vyvysenu plosinu
80 - zobrazuju sa vam rozne "skvrny", kliknite na jednu (stale drzte mysitko) a roztiahnite ju po celej ploche... zjavi sa vam hviezdicka
81 - prechadzajte kurzorom po hornom okraji ciernej plochy, bude z neho kvapkat farba... na jednom mieste narazia kvapky na hviezdu... staci ju uz len celu takto "vyfarbit"
82 - otocte jeden papierovy cip tak (kliknutim a drzanim mysitka na jeho konci), aby vam ho podrzal uz zapichnuty spendlik. druhy cip umiestnite za tento prvy (v smere hodinovych ruciciek) na jeho priblizne miesto v hviezde (pripichne vam ho druhy spendlik), teraz treti cip, zasa v smere hodinovych r. - ten vam prichyti kancelarska spinka, a posledny uz len otocite
83 - pohnite svetelnym lucom tak, aby po odraze od jednotlivych zrkadiel vytvoril hviezdu
84 - cely kruh zacnite mysou otacat (pohybom v smere/proti sm. h. ruciciek - to je jedno) pokial neuvidite hviezdu
85 - snazte sa umiestnit kurzor mysi na taku poziciu, aby jednotlive "hlavy hadov" vytvorili hviezdu
86 - tmavy trojuholnik v hornej casti obrazovky potiahnite smerom dolu tak, aby "vykrojil" logo hry HOSHI SAGA (a malu hviezdicku)
87 - mysou "uchopte" eso, a presunte tak celu kopku na lavu stranu obrazovky... na boku kariet sa objavi hviezdicka
88 - aby sa vam vytvorila hviezda, musi vsetkych 5 "guliciek" svietit sucasne... jednotlive gulicky budu po tom, ako dojdu do ciela svietit tym dlhsie, cim dalej ich potiahnete po ciarkovanej drahe
89 - to, na com panacik stoji, je trampolina... musite ho vzdy, ked dopadne podrzanim a uvolnenim mysitka spravne odrazit, az natolko, aby vyskocil "mimo obraz" ... naspat vam potom dopadne uz s hviezdou
90 - chytte papier za lavy horny roh a otacajte ho v smere hodinovych ruciciek... dvojica spinkovaciek postupne vytvori zo spiniek hviezdu
91 - myskou chytte stredneho typka "za gule" ... spadne, a objavi sa za nim hviezdicka
92 - prvy - velky - kruh do stredu. dva mensie tak, aby sa oba dotykali (vonkajsi dotyk) navzajom, a aj velkeho kruhu (vnutorny dotyk), 4. kruh prilozte stredom na bod prieniku velkeho (1.) kruhu a stredovej osi, a stredy poslednych dvoch kruhov prilozte na novovzniknute prieniky 4. kruhu s 1. - velkym - kruhom = hviezda
93 - 5x stlacte na klavesnici "V" (ja som najprv stlacal 5x Y a cudoval sa, preco mi to nechce zobrat ...no ale nemal som pravdu? )
94 - Hoshi saga tu zaznamenava pohyby vasho kurzora. Prvy krat uchopte jeden cip, a drzte ho na mieste, kde si myslite ze patri az pokym vam nevyprsi cas... Rovnako s druhym, tretim, stvrtym cipom... Vzdy budete vidiet pohyby tych predchadzajucich, cize s poslednym, 5. tahom uz by ste mali mat zlozenu hviezdu
95 - kliknite rychlo po sebe najprv na vlasovu maslu, potom na pupok dievcata pred vami... bude sa vam snazit rukou zabranit ("DAME!" ) no ak to stihnete dost rychlo po sebe, nebude si uz mat akou rukou skryvat prsia, a "spoza zakulisia" pribehne hviezdickova cenzura
96 - jednoducho klikate na srdiecka... nic viac nic menej... (schvalne, stihnete na nulu? )
97 - nepohnite mysou... to je vsetko
98 - kliknite na jednu z bocnych casti hviezdy a drzte lave mysitko... prisunte obe polky k sebe (pohybom mysi smerom k stredu) tak, aby ste medzi nimi "uvaznili" strednu cast hviezdy.
99 - pomocou mysky otacajte priestorovym obrazcom tak aby sa vytvorila hviezda (ale bod P1 musi byt NAVRCHU!)
100 - jednoducho kliknite na ruku, a potiahnite za povrazok
Český návod od Lineral
71
Musíte celou plochu odstranit. Klikejte postupně na co největší plochy stejné barvy. Hrajte znovu a znovu, dokud vám na konci hry nezbyde ani jeden článek. Pak ze shora spadne hvězda.
72
Klikněte na spodní část vytvořené tyče, přidržte a posuňte kurzor nahoru. Tyč se nadzvedne a ukáže hvězdu.
73
Čárou jako nití spojte body na ploše. Nedělejte hvězdu jedním tahem s pětiúhelníkem uprostřed, nebo vám délka nevyjde. Udělejte jen obrys a uzná se vám hvězda.
74
Posuňte slunce na kraj plochy, vyjde měsíc s hvězdami.
75
Vemte druhé razítko zprava a klikněte na plochu. Objeví se hvězda.
76
Tyče uprostřed se nesmí dotknout ruce na kraji. Na každou ruku, která vyrazí, musíte najet myší.
77
Závaží s váhou 100 kg neuzvednete. Oddělejte pryč obě dvě nuly a písmeno k. Pak chyťte závaří za držadlo a zvedněte jej. Objeví se pod ním hvězda.
78
Role nahoře musíte vysunout a zachytit tak, aby potisk na nich vytvořil hvězdu. Roli 1 zachyťte na poslední hřebík, roli 2 na šestý zleva, roli 3 na čtvrtý zleva a roli 4 na první hřebík vlevo.
79
Můžete manipulovat s podlahou před dívkou. Zvedejte určité kusy země, abyste vytvořili schody, po kterých může dívka vyjít. Nahoře nejdete hvězdu.
80
Klikněte a přidržením najeďte na místo vlevo, trochu dole. Najdete bílou hvězdu.
81
Nahoře je bílý pruh, na který, když najedete myší, odkapává z něho bílá kapalina. Nechte ji kapat na jedné čtvrtině zleva. Dole se objeví hvězda.
82
Složenou hvězdu dole musíte znovu rozložit. Táhněte s jenotlivými kousky na správná místa. První zachyťte o spendlík vlevo, další už pak přidržte v příslušné poloze a objeví se vám další potřeby, které přidrží papír na místě. Složí se hvězda.
83
Nasměrujte paprsek tak, aby vám vznikla hvězda. Tedy na druhý útvar shora.
84
Jezděte rychle kurzorem uvnitř kruhu dokola. Bude se objevovat hvězda.
85
Zkuste najít takovou polohu částí hvězdy, aby se spojily do jednoho útvaru. Zkošejete to vlevo spíše níž.
86
Stáhněte tmavý útvar nahoře dolů a po zvuku opět nahoru. Objeví se logo Hoshi a hvězdička.
87
Klikněte na balíček karet a přetáhněte jej na druhou stranu, doleva.
88
Teď se musíte soustředit. Musíte postupně natáhnout body tak, aby při ustálení svítily co nejdéle a zároveň s ostatnímy body. Čím dál bod natáhnete, tím déle bude svítit. Nejdále lze natáhnout duhý bod zleva, pak první bod zprava, pak pravý spodní bod, horní bod a jako poslední natahujte první bod zleva. Víc vám poradit nemůžu, musíte jen zkoušet.
89
Klikejte kdekoli po ploše tak, aby panáček vyskočil co nejvýše. Klikejte opakovaně a jen ve chvíli, dky dopadá. Po té, co je trampolína nejníže, jak to jde, pusťe myš a panáčka to vymrští nahoru. Opakujte, dokud nevyskočí za okraj, pak spadne zpět i s hvězdou v rukách.
90
Otáčejte papírem, dokud se nezastaví. Pak se z okraje objeví spínací koník a naznačí cíp hvězdy. Otáčejte, dokud se na papíše nevytvoří hvězda.
91
Hmmmm Chyťte prostřední postavu za přirození. Spadne a za ním se objeví hvězda.
92
Musíte najít pro kruhy čekající na kraji správnou polohu, abyste mohli narýsovat pravidelnou hvězdu.
Velký kruh na začátku dejte přímo doprostřed. Středy malých kružnic na osu x a vedlejších os y. Střední kruh na spodní protnutí osy y a počáteční velké kružnice. Středyo dvou posledních velkých kruhů na vytvořený zářící bod.
93
Napište pětkrát V. Vytvoříte tak hvězdu.
94
Z pěti částí musíte sestavit hvězdu. Vzít ale můžete jen jeden dílek. Obsahuje pět částí. Vemte prostřední dílek, posuňte na libovolné místo, ale nejlepší poloha je jen i něco výš, doprostřed. Držte. Druhá část. Přehrává se vám váš minulý tah. Vemte další dílek a zároveň s předchozím posunováním přiložte k minulé části a zbytek času držte. Opakujte s dalšími částmi, dokud vám čtyři kurzory nepřidrží u sebe čtyři an sebe navazující části hvězdy a vy přiložíte poslední dílek.
95
Dívka si nenechá sáhnout na pupík a na sponku. Klikněte zároveň na obojí. Objeví se lidé a zakryjí její prsa hvězdičkami.
96
Co nejrychleji klikejte na objevující se čísla. Máme na liknutí stále méně času. Na posledním triku je hvězda.
97
Nedělejte nic Dlouho tu nikdo neuklízel a když nebudete hýbat myší, objeví se malí broučci a sestaví hvězdu.
98
Musíte zachytit vyskakující část hvězdy tak, aby pasovala a vytvořila se hvězda.
99
S tím jsem měla problémy a vám to taky nezabere chvilku Nejde přesně napsat návod, ale pozice bodu bez označení je na protnutí spodních os a poloha P1 je nahoře u kraje.
100
Zatáhěte za šňůrku.
101
Titulky, blahopřeji k vyřešení
Za upozornění na čtvrtý díl má mé poděkování Tinka
Je to jednodušší díl, který by neměl dělat nikomu větší problémy na dokončení, ale i přesto vkládám řešení jednotlivých levelů.
Řešení pro toho, kdo na to nemá:
1: Plocha je rozdělena na čtyři stejná políčka, která jsou každé rozděleno na čtyři strany. Kliknutím na jednu stranu políčka se celé tímto směrem přetočí. Otočte všechny tak, aby se složila hvězda.
2: Na ploše je šest stejných hrotů. Chyttě jeden a vytáhněte ho směrem nahoru. Podržte ho tam tak dlouho, dokud se nerozbalí do tvaru hvězdy. Pokud se nic nestane, vytáhněte jiný.
3: Přejížděním kurzoru po ploše se odkrývají políčka. Přejíždějte tak dlouho, dokud neodkryjete hvězdu.
4: Veškerá kolečka jsou ve spodní části zadržená zarážkou. Zamáčnkěte zarážku a počkejte dokud v horní části nevypadne kolečko s hvězdou.
5: Na ploše je obrázek hvězdy rozřezaný na proužky. Kliknutím na jeden proužek ho vyjmete, pohybem myši do stran ho posunete a opětovným kliknutím na prázdné místo nebo na proužek samotný ho zařadíte zpět. Pokud zbývají proužky, které nikam nepasují, vyjměte je, klikněte na jeho spodní část, tím ho přetočíte a vložte tam, kam patří.
6: Pohled do místnosti. Na každé stěně místnosti je jedna část hvězdy. Postupným klikáním na všechny stěny se složí hvězda.
7: Na plochu se naskládá neuspořádaná hromada úzkých proužků. Chytnutím a zatáhnutím stěny vlevo do prava se hromada uspořádá a výsledný obraz bude hvězda.
8: Chytněte pětiboký jehlan uprostřed plochy a zdvihněte ho. Pod ním je složená hvězda, která se následně sama rozloží.
9: Klikejte na kraje desky, na které je vyobrazen list stromu. Postupným odlamováním se vytvoří hvězda.
10: Chytněte střed obrázku v jeho vrchní části a zatřestě s ním do stran. Až opadají veškeré přebytečné části, zbyde hvězda.
11: Chytněte konec řetězu nad nápisem exit a přehoďte ho přes vrchní kruh. Po zatažení za řetězu směrem dolů se vytáhne hvězda.
12: Kliknutím na plochu spadne z vrchní části kvádr. Postavte z nich tři sloupy těsně vedle sebe v pravé části obrázku. Ve vrchní části se odkryje hvězda.
13: Chyťte strom v jeho nejvyšší části pod hvězdou, držte a pomalu táhněte do strany. Odkryjete hvězdu.
14: Klikněte rychle za sebou na spodní, horní pravý a horní levý kosočtverec. Propojení, vznikne hvězda.
15: Na obrázku je čtverec se třemi okýnky, kdy je v prostředním vidět ukrytá hvězda. Otáčejte za pomocí myši čtverec tak, aby to odpovídalo vyobrazenému labyrintu na něm. Hvězda z něj na konci vypadne.
16: Poskládejte skládačku do tvaru hvězdy. Řidtě se podle dvou spodních cípů hvězdy, které jsou pevně v obrázku.
17: Obrázek připomínající rozvlněnou hladinu vody je veskutečnosti pohled na mušli. Chytnutím za spodek či za vršek jí můžete otevřít, ale vrchní část se zavírá rychleji než spodní. Chytněte spodní část za tu nejvyšší a zatáhnětě jí co nejbíž. Až se začne zavírat chytněte rychle vrchní část a otevřete jí také co nejvíce. Odkryjete hvězdu.
18: Kliknutím na plochu a podržením tlačítka myši se plocha začne plnit. Jakmile se celá naplní, pusťte tlačítko myši a jak bude klesat, začne se vykreslovat hvězda. Až hladina zmizí úplně, hvězda bude celá.
19: Klikněte na jeden kruh, na kterém se následně zobrazí šipka. Klikněte na následující kruh, na který šipka ukazuje. Pokračujte tak dlouho, dokud nenarazíte na hvězdu.
20: Kladivo a kovadlina. Chytnutím, zvednutím a následným uvolněním kladivo narazí do kovadliny, ze které vylétnou jiskry. Nastavte kladivo do polohy přibližně 100°, a jiskry vzniklé po následném nárazu do kovadliny budou mít podobu pěticípé hvězdy.
21: Hodiny mají ve spodní části neúplnou hvězdu. Zbytek hvězdy je na konci minutové ručičky. Buď počkáte, než se minutová ručička sama dostane do polohy hvězdy, nebo jí k tomu pomůžete. V levém spodním rohu obrazovky je kolečko se znakem "i", kliknutím na něj se obrazovka změní. Jsou na ní dva válce, hodiny a minuty. Nastavte válec minut na 30. Po kliknutí na obdélník s textem pod válci se vrátíte na obrazovku hodin, na kterých je nastavená hvězda.
22: Na obrazovce jsou malé body ve tvaru trojúhelníku. Klikněte na ten, který je ihned vedle nápisu "Stage:22", pak na ten, který je nejblíže levému spodnímu rohu obrázku a nakonec na ten, který je na pravé straně druhý shora. Spojením se odhalí hvězda.
23: Každá část hvězdy se bude po kliknutí pohybovat ve směru šipek. Nastavte klikáním šipky tak, aby se všechny části dostaly k sobě a složily hvězdu.
[spoiler]Možné řešení: Šipku ihned pod vrchní částí hvězdy nastavte směrem na levý roh. Následující šipku také. Pak nechte kliknutím vrchní část hvězdy dojet až na třetí políčko.
Šipku v levém rohu nastavte směrem na vrchní roh a kliknutím na část hvězdy v levém rohu jí nechte dojet k původně vrchnímu obrázku.
Šipku ve spodním rohu nastavte na pravý roh, následující směrem k částečně složené části hvězdy, následující taktéž, následující směrem k levému rohu a poslední k částěčně sestavené hvězdě. Nechte spodní část hvězdy projet po vytvořené cestě.
Zbylou část cesty sestavte tak, aby se poslední díl spojil se zbytkem a dotvořil hvězdu.
24: Poskládejte kameny tak, aby nepřerušovaly paprsky, které spolu vytvoří hvězdu. Jeden kámen nechte uprostřed, dva kameny v levé vrchní části, jeden v horní, dva v pravé vrchní, dva v pravé spodní a jeden v levé spodní.
25: Labyrint: Najděte všechny části hvězdy. Jedna část je za dvěřmi, ke kterým musíte najít klíč. Jedna část je za skrytými dvěřmi, které jsou na levé straně v místnosti na pravé straně labyrintu.
Hotovo
Za upozornění na pátý díl má mé poděkování opět Tinka
Opět jednodušší díl, který by neměl dělat nikomu větší problémy na dokončení. Ale i přesto opět vkládám řešení jednotlivých levelů.
Řešení pro toho, kdo na to nemá:
26 Chytněte a otáčejte s rozřezaným obrazcem doprava pomalu tak dlouho, až se těsně před koncem složí ve hvězdu. Pokud se vám to zastaví v jedné rovině a dál s tím nepůjde otáčet, otáčeli jste s tím příliš rychle, tudíž s tím otáčejte pomalu vlevo, než se opět složí hvězda.
27 Pokud zdvihnete uprostřed krychli (kocku), odhalí se pod ní část hvězdy. Zbytek hvězdy je na vrchní straně krychle (kocky), kterou přesuňte o jedno tmavé políčko doleva nahoru. Krychle (kocka) se propadne a složí hvězdu.
28 Každý díl hvězdy je zavěšený na jiném laně, a pokud chytnete řetěz jednoho dílu tam, kde je upevněný na lano, můžete s ním pohybovat. Složte hvězdu.
29 Scénu v lese chyťte kdekoli myší a táhněte s ní do strany. Hvězda je ukrytá za jedním stromem.
30 Svíčka uprostřed svým světlem odkrývá pouze část hvězdy nakreslené na desce pod ní. Místo myši máte další svíčku, se kterou zapálíte zbylých pět svíček v rozích hvězdy a tím ji odkryjete.
31 Posunujte ozubený spodek doleva tak dlouho, než se část hvězdy na ozubeném kole spojí se svým zbytkem na spodní části.
32 Rozřezaná kniha má tři stránky. Otáčejte jednotlivými částmi na jednu nebo na druhou stranu tak dlouho, než složíte hvězdu.
33 Hvězda je částečně zdeformovaná. Posuňte lupu na roh, který je zmenšený a složte hvězdu.
34 Pohybem myši ovládáte veškerá kolečka na obrázku naráz. Přesunutím myši do přesného středu mezi levým spodním rohem a dvou nejbližších krajních koleček sestavíte hvězdu.
35 Rozepněte zip
36 Na obrazovce jsou tři překlopené obrázky. Chytnutím a táhnutím za horní okraj směrem dolu jednoho z obrázku ho částečně odklopíte, ale on se automaticky překlopí pomalu zpět. Snažte se myší tahat za horní okraj co nejrychleji, než se opět překlopí a otočte ho. Na jednom bude hvězda.
37 Dvě postavy drží nad hlavou každá jednu polovinu hvězdy. Obě se pohybují zrcadlově, a pokud kliknete na obrazovku, obě vyskočí. Snažte se jim pomoci vyskákat až na poslední schod. Složí hvězdu.
38 Posunováním jednotlivých proužků nahoru nebo dolu poskládejte alespoň jednu hvězdu.
39 Dva buchary (písty) se setkávají uprostřed nad spodní částí hvězdy. V moment, kdy jsou oba uprostřed, klikněte na vnitřní stranu obou bucharů, které se setkávají. Vytrhnete z nich zbylé dvě části hvězdy, které dopadnou na spodní část.
40 Hvězda má před sebou spoustu balónků, které po odstranění opět spadnou zpět. Proto je lepší chytnout spodek nádoby a veškeré balónky tahem nahoru odstranit naráz
41 Labyrint je v horní řásti tvořen pěti částmi hvězdy. Pospojováním všech vrchních drah s těmi spodními se díly automaticky uvolní, projedou jednotlivé propojené dráhy a ve spodní části se uprostřed setkají. Není to ale tak lehké jak se zdá, protože spodní dráhy, které se samy kříží, projíždějící část hvězdy zrcadlově převrátí. Naštěstí jsou dráhy vždy stejné (alespoň já je měl vždy stejné). Zleva. První vrchní na druhou spodní. Druhou vrchní na pátou spodní. Třetí vrchní na třetí spodní. Čtvrtou vrchní na čtvrtou spodní. Pátou vrchní na první spodní.
42 Čyři průhledná potrubí v sobě obsahují kolečka. Pouhým přesunutím kurzoru myši na jedno průhledné potrubí se změní tvar koleček. Rychle. První potrubí z koleček trojúhelníky. Druhé potrubí z trojúhelníků kosočtverce. Třetí potrubí z kosočtverců žluté pětiúhelníky. Čtvrté potrubí z pětiúhelníků hvězdy.
43 Matrjoška. Způsob je stejný jako u ruské panenky, která v sobě skrývá stále menší panenky. Čtverec má na sobě dvě šipky a jednu odlišnou stranu. Otáčejte pomocí klikání na šipky čtverec tak, aby byla odlišná strana směrem dolu. Vypadne menší čtverec opět s odlišnou stranou. Otářejte tak dlouho, dokud nevypadne hvězda.
44 Uprostřed obrázku je pět křížků, a kapka, která je ve vrchní části se pohybuje společně s kurzorem. Umístěte kapku nad jednotlivé křížky a klikněte na ní. Jakmile spadne na křížek, tak odhalí část hvězdy.
45 Poskládejte domino tak, aby po kliknutí na ruku, která je v levé horní části, spustila domino efekt, který poslední kostičku schodí z okraje dolu. Kostička dopadne na rampu, která vytáhne hvězdu.
46 Uprostřed je rentgen, tak si pod ním prohlédněte obsah beden. V jedné je hvězda.
47 Hvězda je upevněná na řětězu za sloupem. Hýbejte se sloupem ze strany na stranu, až hvězdu rozhoupete mimo sloup.
48 Chyťte největší kámen v horní části a trhněte s ním do strany.
49 Spodek, na kterém je kočka, se dá zvednout. Klikněte na něj a až se zvedne, přetáhněte žlutý kruh doleva a opět položte část s kočkou. Dejte kruh tak, aby se na druhé straně promítla hvězda.
50 Vytřeste z krabice zbylé dva kusy hvězdy a složte je dohromady.
Jednotlivé levely se mohou ze začátku zdát jednoduché a tím kazit nadšení, ale jsem si jistý, že se všichni nechají (ne)mile překvapit nenadálým a nečekaným obratem.
Řešení pro toho, kdo na to nemá:
51 Klikněte kamkoli na plochu, počkejte až se rozpadne a ze zbylých dílů poskládejte hvězdu.
52 Klikněte na zástrčku, ta se sama zasune do zásuvky a pak rozsviťte.
53 Posuňte vršek o dvě pole doprava.
54 Odvalte první kruh co nejvíce doprava, čtvrtý co nejvíce doleva, třetí nastavte ke čtvrtému tak, aby obrazec pasoval a to samé s druhým ke třetímu.
55 Klikejte na plochu tak dlouho, dokud hora nevyletí až ke hvězdám.
56 Při kliknutí na obrazovku se z letadel vypouští kouř. Úvodní přelet nechte bez povšimnutí. Druhý přelet dvou letadel vykreslí srdce. Třetí přelet samotného letadla vytvoří v srdci šíp. Při čtvrtém přeletu počkejte, až se budou letadla obracet, pak stačí kliknout a vydržet. Vykreslí se hvězda.
57 Stačí chytit jednu část z otáčející se sítě a držet až do konce.
58 Klikněte na znak play uprostřed obrazovky a odpočítejte si 15 vteřin. Pak klikněte na znak stop.
59 Nakloňte stůl na jednu stranu tak, aby se vše na něm posunulo právě co nejvíce na tu stranu. Pak stůl nakloňte na stranu druhou a jakmile se vše na něm bude opět posunovat daným směrem, klikněte a držte první věc, která se posunuje ve směru.
60 Klikejte na tulipány tak dlouho, dokud nezůstanou barevné. Pak klikněte na jedno jablko a nakonec na duhu.
61 Odstraňte klikáním zábrany tak, aby hvězda spadla až dolu.
62 Sledujte, pod kterým kalíškem je hvězda.
63 Vytvořte rovnici s výsledkem 5. Prostřední a pravý sloupec o jedno pole nahoru.
64 Klikáním na spojovací provázky, které spojují vedlejší svislé provázky, určujete směr pohybu. Umístění spodního prvku je vždy v takové pozici, která odpovídá místu, ze kterého vyleze pavouk/tečka. Můžete ale nechat vše probíhat i samo. Nakonec se to podaří taky. (za doplnění má mé díky Horazon)
65 K vyřešení tohoto levelu je potřeba správné vyřešení jistých levelů předchozích. Level 61 vyřešte na 8 pokusů, level 62 na pokusy 3, level 63 také na tři pokusy a level 64 na pokus jeden. Jakmile vám budou v tomto levelu svítit čtyři z pěti světel, stačí odšroubovat kryt desky a je vyřešeno.
66 Chyťte a držte jeden kruh tak dlouho, dokud se nenafoukne přes celou obrazovku. Pak ho stačí odhodit do strany.
67 Chyťte obrazec nejvíce připomínající hvězdu, ponořte ho celý do barvy ve spodní části obrazovky a pusťte.
68 Posuňte největší čtverec do středu obrázku tak, aby přesně pasoval. Pak chyťte nejmenší čtverec a pomocí něj poskládejte zbytek tak, aby vznikla hvězda.
69 Zmáčkněte a držte kruh uprostřed.
70 Chyťte pravou horní hvězdu a natáhněte jí tak, aby po puštění trefila hvězdu nejspodnější. To samé udělejte s nejspodnější hvězdou, ale trefte nejvrchnější hvězdu. Pak pravou spodní, zbylou levou a nakonec první.
71 Klikejte postupně na následující části znaku.
Horní levá svislá.
Horní pravá svislá.
Horní vodorovná.
Zbylá horní vodorovná.
Levá šikmá.
Horní vodorovná.
Prostřední svislá.
Horní vodorovná.
Zbylá nejspodnější vodorovná.
72 Pětkrát odrazte žlutý kruh bez toho, aby spadl. Po každém odrazu na něm vznikne jeden "roh" (cíp).
73 Otřete ukazatelem zapařené sklo.
74 Otáčejte kruhy tak, aby vznikla hvězda.
75 V místě, kam oba ukazují, se ukrývá hvězda, na kterou stačí kliknout. (V místě, kde se obě zobrazované přímky protínají)
Tentokrát extrémně jednoduché.
Řešení pro toho, kdo na to i přesto nemá, připravila Lineral:
76 Zapnout vlevo všechna světla a otočit, aby jednoduše vytvořily hvězdu.
77 Každé políčko musíte vyzvednout nebo posunout, aby dohromady dávaly hvězdu.
Nejlepší je začít od malého dílku nahoře.
78 Když kliknete na hvězdu, uberete jí jeden cíp. Najděte si nějakou šesticípou. (nebo prostě zběsile klikejte xD)
79 Pára získává tvar hvězdy. Přejíždějte po lampě myší.
80 Kašlete na nějaké ježdění a rozklikněte kuličku na ocase
81 Odrolujte papír. Začněte odhora dolů a pak vždy od středu pryč.
82 Klikete na kusy krávy nahoře, dole a vlevo, aby zbyla jen hvězda.
83 Klikejte několikrát na kusy skla, aby daly dohromady hvězdu vlevo.
84 Otrhejte listí, hvězda je vlevo.
85 Klikejte na čáru vždy, když tam dorazí nota.
86 Otáčejte papíry po spirále k sobě.
87 Držte myš a dějete čáru.
88 Odklikněte si kolečko úplně vpravo dole a pak si udělejte ze zelené kuličky matrjošku
89 Klikněte a držte myš, střepy vytvoří zpátky hvězdu.
90 Hoďte do vody správné kusy, to jsou zleva: 2, 5 a 7
91 Trefte lukem správné místoa vystřelíte hvězdu. Je to mírně nahoře.
92 Setřete výherní los s hvězdou, je to ten uprostřed, levé políčko.
93 Odstraňte zástěnu dole posunem do prava a odsuňte si kuličky. Vypadne vám kulička s hvězdou.
94 Potáhněte hvězdu za horní cíp nahoru po schodech.
95 Odsuňte kvádry. Levý dole doleva, pravý dole dolů, pravý nahoře doprava a levý nahoře nahoru. Ze střepů udělejte hvězdu.
96 Nechte prase sežrat jablka. Pak zatřeste stromem vpravo a dejte mu i poslední objevivší se jablko.
97 Otočte ručičkou, aby gravitace vytáhla hvězdu nahoru.
98 Tohle jediné mi trvalo víc jak 5 sekund ... Dokončete Tetris jedním dílkem, který vytáhnete tahem doleva z okraje zdi Tetrisu.
99 Otáčejte tyčky, aby vám vytvořili obrys hvězdy. Kružnice vám pomůžou.
100 Zahrejte si finální arkádu Střílejte na jádro hvězdy.
PS: aspoň závěrečná hudba stojí za to ^^
Hoshi Meguri no Uta - Kenji Miyazawa
Hrát můžete jako vždy ZDE
A zde jako obvykle návod pro ty, co si nevědí rady.
9976. Chyť levou stěnu s textem a posuň ji doprava. Klikni na orámovaný text úplně vlevo.
9977. Vytáhni ze země třetí obrazec zleva až nahoru a úplně stejně ho zastrč do stropu.
9978. Postupně klikni na všechny stěny místnosti až popadají, pak dostatečně dlouho klikej na zadní stěnu.
9979. Klikni na nejspodnější část obrazu v prostřed břicha postavy, která je neblíž. Rozsviť všechna světla.
9980. Klikej na oblohu tak dlouho, dokud hora nevyletí až do nebe. Pak ji nech spadnout zpět.
9981. Neprodírej se lesem, podívej se nad něj a hledej na obloze.
9982. Kvádr úplně nalevo dole zastrč co nejvíc dolu a kvádr nad ním zase úplně nahoru. Ukáže se zářící bod. Klikni na něj.
9983. Klikni na kouli. Druhá nevypadne celá, proto musíš kliknout na puntík vlevo nahoře, tím se uvolní tyč, která po nárazu do první koule uvolní druhou. Dá se i rovnou uvolnit tyč, která nárazem do koule automaticky uvolní tu druhou. Pak klikni na puntík vpravo dole a následně na koule.
9984. Rozepni kalhoty, vytáhni triko nahoru a stáhni slipy.
9985. Musíš najít hvězdu 5krát po sobě. Správná volba se pozná tak, že se hrnek nezvedne a začne se znovu mýchat.
9986. Posuň krychli na druhé pole nad hvězdou.
9987. Klikej na plochu než se složí celý obraz. Stáhni nejvyšší vlnu dolu.
9988. Postav dva poslední bloky z prava až na kraj, strč do zbytku prstem.
9989. Tři lampu tak dlouho, dokud se z ní nevypustí všechen dým. Až po vykreslení obrazu zmizí, zatřes s lampou.
9990. Roztoč čtverec.
9991. Vykašli se na nastavování. Jakmile se po zmáčknutí "i" začnou hodiny otáčet, klikni na plochu, tím otáčení zastavíš a myší vyjeď nahoru.
9992. Odtlač levou stranu, a až všechny kruhy zmizí, poklepej na na ten poslední.
9993. Klikej na plochu co nejdéle a co nejrychleji.
9994. Klikni a přejížděj po pravém prsu.
9995. Odšroubuj čtyři šrouby v každém rohu. Proveď 12345 kliků do prostřed pentagonu. Pro usnadnění se vždy po stém kliknutí nahoře zobrazí šipka navíc, která pomáhá v klikání, stačí na ni najet a ona se chytí do závěsu. Lepší to má ten, kdo má na myši tlačítko pro dvoj, nebo trojklik. Pozor! Při přiblížení k vytouženému číslu opusť pentagon s tolika šipkama, kolik je potřeba a nech si tam třeba jen jednu, protože po překročení vyžadovaného čísla budeš muset vše opakovat. Pokud zůstane v pentagonu jen jedna šipka a zbytek bude mimo, stále i když budeš klikat hlavní šipkou mimo, ta jedna uvnitř bude klikat a přidávat po jedné.
9996. Spusť a po přesně deseti vteřinách vypni.
9997. Postupně klikej na "S", "t", "a" a "R".
9998. Kašli na zásuvku a na lampičku. Posuň celou místnost doprava a klikni na svíčku.
9999. Chyť ji za mašli a stáhni z ní oblečení.
10000. Zničte tu svini! (po kliknutí na bublinku vedle levelu si snížíte obtížnost)
Začátek je jednodušší, ale ke konci se obtížnost rychle stupňuje.
Můžete vyzkoušet svou trpělivost při hledání řešení i při neustálém opakování levelů, které se vám nedaří.
Ovládání: šipky - pohyb, J/Z - vytvoření/zrušení bloku, K/X - zrychlení/zpomalení/duch, Esc - menu/pauza
Řešení pro toho, kdo na to nemá:
Prelude:
1 Vyzkoušejte si ovládání.
2 Zrušte blok vlevo, klekněte a pomocí J zrušte blok pod vámi, sepněte páku, pomocí J vytvořte blok před sebou, výskokem zničte blok nad vámi, vylezte nahoru, zničte blok vlevo a vstupte do dveří.
3 Seskočte dolu, a až se píchlák dostane na krajní blok u kterého stojíte, zničte ho. Zničíte i píchláka. Sepněte páku a vlezte do dveří.
4 Stoupněte na blok se šipkou dolů a stiskněte šipku dolů. Blok na kterém stojíte je spínač, který otevřel cestu na jedné straně dál. Vytvořte blok na spínači, která nad sebou nemá světlo (světlo vytvořený blok zničí). Sepněte páku a projděte otevřenou cestou dál. Dostanete se k bloku se znakem X, stiskněte K a projděte blokem ke dveřím.
5 Velký balóňák je křikloun, který křikem zničí bloky. Až se tak stane, seskočte dolu, sepněte páku a vlezte do dveří.
6: Slow Motion Jděte na konec plošiny a počkejte, až pod vámi poletí balónek směrem k bloku se znakem X. Až bude pod ním stiskněte K, tím se čas zpomalí, seskočte a dostaňte se na úplně spodní plošinu. Tam počkejte až bude balónek úplně na opačné straně, stiskněte K, sepněte páku a vlezte do dveří.
7: Simon Says Vše se pohybuje společně s vaším pohybem. Jděte vlevo, pak vpravo, sepněte páku, opět vpravo a dostaňte se do dveří.
8: Slowme Opačné zpomalení. Až budou oba létací balónky na opačné straně než vy, seskočte, dojděte pod bloky oznažené X a počkejte. Než se k vám dostanou tak vyskočte a v nejvyšším bodě zmáčkněte K. Budete padat tak pomalu, že vás oba podletí. Až se tak stane, pusťte K, dojděte na druhou stranu, dostaňte se k páce a pak nahoru do dvěří.
9: Return Využití ducha. Počkejte, až bude balónek přímo nad vámi a výskokem zničte blok i jeho. Vylezte tam a stiskněte K, Vytvoříte si ducha. Pozor na letící koule. Jděte s duchem vpravo a stiskněte páku. Protože se nemáte jak vrátit, stiskněte K, duch se rozplyne a budete pokračovat tam, kde jste ho vytvořili. Jděte vlevo a do dveří.
Hotovo.
Slow Motion:
1 Až bude létací balónek úplně vlevo, stiskněte K a dostaňte se na druhou stranu, kde stiskněte páku a vytvořte blok na spínači. Vyskočte nahoru a dostaňte se do dveří.
2 Dostaňte se nahoru k páce za pomocí klávesy K. Pozor na letící koule jak směrem nahoru tak směrem dolu.
3 K zastavení letících koulí můžete použít vlastní bloky, nebo dostat bubliňáka ze spínače. Tím se vytvoří pevný blok před kanónem a už vás nebude ohrožovat. Použijte K na zpomalení času, dostaňte se dolu, postavte blok u spínače, a až se na něj bubliňák dostane, zničte ho. Zablokujete tím kanón a nezapomeňte se vyhnout zbývajícím koulím, které byly vystřeleny před blokací. Sepněte páku a vlezte do dveří.
4 Použijte K ke zpomalení času a jakmile balónek letící nejblíže vám směrem dolů mine plošinu, postavte si vlastní na druhou stranu k páce. Sepněte páku, použijte opět K ke zpomalení času, a jakmile vás opět nejbližší balónek mine směrem dolů, postavte si plošinu na druhou stranu a vlezte do dveřím. Snažte se cestou tam nerozhodit jejich let, cestu zpět by to ztížilo.
5 Dostaňte se k horní plošině a vytvořte před ní blok, který zničte společně s bubliňákem. Dostaňte se k páce a pak projděte stejnou cestou zpět. Až půjde bubliňák pod vámi na opačnou stranu, stiskněte K, skočte dolu, zničte blok vedoucí na nejnižší plošinu, stále držte K a až bude létací bublina nejvíce vlevo, skočte před ní a projděte do dveří.
Hotovo.
Simon Says:
1 Jděte vlevo a nechte jednoho balóňáka stoupnout na spínač tak, aby druhý balóňák stál na bloku, který zmizí přesně v tomtéž okamžiku a tím ho zničíte. Pak jděte vpravo a až bude balóňák stát na růžovém bloku, zničte blok a s ním i balóňáka. Nyní stačí sepnout páku a vejít do dveří.
2 Projděte vlevo skrz blok se šipkou, vytvořte blok vedle spínače, vyskočte na něj, výskokem zničte blok a balóňáka a vytvořte blok na spínači. Tím na opačné straně zmizí blok, na kterém stojí jiný balóňák a tím ho zničíte. Stiskněte K, tím zrušíte blok s označením X, na kterém stojí třetí balóňák. Projděte na opačnou stranu, a než projdete druhý blok s označením šipky vpravo, stiskněte K a při průchodu bloku se šipkou držte. Tím se dostane létací bublina do spodní části. Uvolněte K. Dostaňte se nahoru, na druhou stranu a sepněte páku. Seskočte dolu a než projdete blokem se šipkou vpravo opět stlačte klávesu K. Jakmile projdete, pusťte K a vstupte do dveří.
3 Vemte Bubbu až úplně do leva, otočte se a vytvořte blok na spínači. Otevře se cesta za vámi dolu, kde sepněte stejným způsobem i druhý spínač, který na druhé straně zničí bubliňáka. Přejděte na druhou stranu, odstraňte blok ze spínače, a tím zabráníte létacím bubliňákům volně létat. Vylezte nahoru a dostaňte se k páce. Pak stačí slézt dolu, postavit se na blok nad dveřmi se značkou šipky nahoru, vyskočit a podržet šipku nahoru. Tím zůstane blok otevřený a pak stačí vlézt do dveří.
4 Jděte vpravo, a když stoupnete na první spínač, zničí to bubliňáka pod vámi. Pokud půjdete dál vpravo, dostanete se až na kraj, kdy bubliňák za vámi a úplně dole zároveň stoupnou na spínače, a tím vám otevřou cestu až dolů. Pádem sepnete páku a pak stačí vejít do dveří.
5 Úplně až na konec vpravo, tím se zavře bubliňák pod vámi. Zpět a dolů kde si stoupnete na spínač a tím zničíte bubliňáka pod vámi. Vytvořte na něm následně blok, čímž si otevřete cestu dál. Jděte dolů skrz první blok před vámi, stoupněte si pod druhý blok na kterém se nyní nachází bubliňák a vyskočte. Vpravo a dolů, vytvořit blok na spínači a opět nahoru. Uvolnění bubliňáci si sami zavřou cestu zpět tím, že zničí blok na spínači. Vejděte k páce vrchem skrz bloky nad ní, sepněte a vraťte se nahoru do dveří.
Hotovo.
Slow Me:
1 Použijte klávesu K ke svému zpomalení, přeskočte bubliňáky, sepněte páku, zpět přes bubliňáky a do dveří.
2 Seskočte dolu a za pomocí klávesy K se vyhněte koulím. Po seskoku automaticky sepnete páku a pak projdete do dveří.
3 Vyskákejte až nahoru k páce a pak zpět dolu ke dveřím. Použijte klávesu K k přeskočení koulí.
4 Seskočte úplně dolu, nevšímejte si bubliňáků pod vámi, ale až poletíte kolem samotného, zpomalte čas pomocí klávesy K a až bude na růžovém bloku, zničte ho a bubliňáka s ním. Jděte do prava, nahoru nad kaktus a seskočte na blok, z kterého vyjedou dveře. Udělejte vedle sebe směrem vpravo blok a vyskočte díky němu k páce. Vlezte do dveří.
5 Slezte o patro níž a propojte plošinu kde je bubliňák s tou, kde jste vy. Přeskočte ho s klávesou K, a pak zničte blok, kterým jste propojili plošiny. Bubliňák dojde až na konec a tam zničí blok, díky kterému se uvolní vybuchující bubliňák, který spadne do díry po bloku, projde kolem kaktusu a zničí blok, který vás drží. Projděte ke druhému bloku na plošině, zničte ho a projděte až úplně dolu. Jděte úplně vpravo a vylezte nahoru kolem padajícího bubliňáka. Sepněte páku a jděte stejnou cestou zpět. Dole jděte úplně vlevo, přeskočte bubliňáka a vylezte nahoru ke dveřím.
Hotovo.
Return:
1 Seskočte dolu na plošinu, ze které vyjedou dveře. Použijte klávesu K k vytvoření ducha. Projděte na druhou stranu spodem, k přeskočení kaktusů si vytvořte bloky a to samé v případě bubliňáka. Sepněte páku a vstupte do dveří. V případě potřeby nebo nutnosti, hrozba smrti nebo návrat ke dveřím, použijte klávesu K.
2 Kanon nahoře pomalu odstřeluje bloky, které vám zabraňují v dokončení levelu, a proto to musíte stihnout rychleji. Projděte vpravo, vylezte nahoru, vytvořte ducha, s ním jděte vpravo a dolu, sepněte páku, vraťte se klávesou K do těla, přeskákejte vrchem na druhou stranu a na konci dolu do dveří.
3 Jděte vpravo, pak šipkou dolů otevřete blok pod vámi a až dopadnete, vytvořte si pomocí klávesy K ducha. S duchem seskočte dolu, uvolněte cestu bubliňákovi a sepněte páku. Než se k vám bubliňák dostane, vraťte se klávesou K zpět do těla, seskočte dolu a za bubliňákem vytvořte blok. Stačí projít do dveří.
4 Až třetí bubliňák stoupne na propadlo, vytvořte vedle na spínači blok a zabijete bubliňáka. Seskočte dolu, přejděte na druhou stranu a vylezte nahoru. Vytvořte klávesou K ducha, zničte s ním blok díky kterému jste se dostali nahoru a opět se vraťte klávesou K. Až bubliňák pod vámi stoupne na propadlo, udělejte to samo jako v předchozím případě. Vytvořte opět ducha a seskočte s ním úplně dolu vpravo. To samé ale tentokrát se spodním bubliňákem. Vraťt se se a vytvořte znovu ducha. S ním jděte zase úplně dolu vlevo. Tentokrát to samé s posledním bubliňákem a opět se vraťte. Znovu vytvořte ducha a projděte celým bludištěm, které je nyní otevřené a sepněte páku. Vraťte se klávesou K do těla a projděte dvěřmi.
5 Vytvořte zprava na spínači blok. Vytvořte klávesou K ducha a projděte vpravo dolu do místnosti těsně předtím, než tam spadne bubliňák, vytvořte rychle na spínači blok a vraťte se klávesou K do těla. Vytvořte ducha a projděte do místnosti vlevo dolu. Opět vytvořte na spínači blok a vraťte se do těla. Počkejte až bubliňák dojde na konec, zničí bublinu ze spínače a izoluje se tak od páky a dveří. Seskočte vlevo úplně dolu, aktivujte páku a vejděte do dveří.
Hotovo.
Hodiny:
Vlezte do hodin, vylezte z hodin, Bubba následně automaticky vleze do hodin a uvidíte zloděje jak nese vaše kolečka. Vylezte ven a dostaňte se do dvířek po kukačce.
Final Round:
1 Zpomalte klávesou K čas, počkejte až vespod nebude žádný bubliňák a těsně před spadnutím dalšího jděte až na konec. Celou dobu držte klávesu K a na konci si udělejte schody. Minimálně dva, protože až pustíte klávesu K, spodní bubliňák vám zničí nejnižší blok. Prodlužte plošinu na které chodí bubliňák jedním blokem, a až na něj stoupne, zničte ho. Dostaňte se na levou stranu a opět za pomocí klávesy K obejděte bubliňáka. Nad ním je spínač, který vám otevře cestu k páce. Tu sepněte a vraťte se do dveří.
2 Vpravo zničte blok, skočte dolu, vpravo, vyskákejte nahoru za pomocí klávesy K. Stiskněte K, vyskočte a pusťte K, vytvoří se pod vámi pevná zem. Projděte vlevo a vytvořte blok na spínači. Jeden blok dolu, vlevo až na konec, pomocí K dolu, sepnout páku a vytvořit blok na spínači. Vlevo, vytvořit blok nad kaktusem a pomocí K na něj vyskočit. Nahoru, vlevo, uvolnit jeden blok, vyskočit na druhý, zničit blok nahoře vpravo, vyskočit na jeho místo, vytvořit schody nahoru, projít skrz bloky označené X, vlevo zničit blok, projít, zničit blok, šipkou nahoru propadnout dolu, klávesou K projít vlevo, vytvořit blok na spínači, projít zpět, zničit blok, šipkou nahoru propadnout dolu, vpravo, o jedno patro nahoru, vpravo, klávesou K projít nahoru, vpravo ke kaktusu, šipkou nahoru propadnout dolu, zničit blok vpravo, dolu a do dveří.
3 Rychle seskočit na plošinu uprostřed než létací bubliňák nahoře zničí blok na spínači a tím uzavře horní plošinu. Až se plošina otevře, stiskněte a podržte klávesu K tak dlouho, dokud kanony dole nezničí obě plošiny z bloků a dokud u páky nebude ani jeden bubliňák, pak klávesu K pusťte, vyhněte se koulím a stiskněte páku. Pak stačí počkat, až se probudí řvoun a zablokuje všechna propadla. Cesta ke dveřím je volná.
4 Rychlá akce. Vylezte nahoru na čtyři spínače. Z levé strany. Postavte se na první a vytvořte klávesou K ducha. Jakmile bubliňák na levé straně spadne prvním propadlem, jděte na druhý spínač, pak hned na třetí a potom na čtvrtý. Nakonec se klávesou K vraťte na první a pokud se vám to rychle podaří, bubliňák propadne až dolu, kde zničí růžový blok a umožní tak sepnout páku. Pak stačí vytvořit ducha, sepnout páku, vrátit se do těla a projít dveřmi.
Hotovo.
Hodiny:
Vlezte do hodin, vylezte z hodin, počkejte na konec.
Specialitky:
Prelude:
5 Pokud chcete sebrat kolečko, využijte při startu místnosti křiklounův klid, a rychle vystoupejte po blocích nahoru. Pokud to nestihnete, budete si muset bloky vytvořit sami. Po získání kolečka není potřeba pokračovat, více jich v tomto levelu není.
Slow Motion:
2 Pokud chcete sebrat kolečko, postavte si u páky vlastní plošinu směrem ke kolečku.
4 Pokud chcete sebrat kolečko, udělejte to až cestou zpět ke dveřím. Cestou tam se to špatně stíhá a navíc rozhodíte let balónků. Po získání kolečka není potřeba pokračovat, více jich v tomto levelu není.
Simon Says:
3 Pokud chcete sebrat kolečko, udělejte to samé jako předtím, ale než půjdete k páce, vytvořte jeden blok na růžovém vedle toho, který na sobě má šipku, vyskočte na něj, vytvočte další na levé straně, vyskočte na něj, vyskočte a na pravé straně vytvořte další, který bude v cestě létacímu bubliňákovi, teď jděte sepnout páku. Při cestě zpět, až se dostanete opět na růžový blok vyskočte, a tentokrát ho vytvořte na druhé straně, tedy na konci plošiny. Jděte vpravo tak dlouho, dokud se bubliňák nedotkne bloku, pak stačí jen sebrat kolečko a vlézt do dveří.
4 Pokud chcete sebrat kolečko, pak přeskočte první spínač, a jakmile se dostanete na konec, opět propadnete, ale tentokrát to zničí bubliňáka na druhém patře. Jak padáte, snažte se při pádu dostat na druhé patro, a pak stačí sebrat kolečko, jít vpravo až na konec, propadnout, sepnout páku a vejít do dveří.
5 Pokud chcete sebrat kolečko, neseskakujte k páce, ale jděte až nakonec vlevo, kde seskočíte dolu. Vytvořte blok na spínači, tím se otevře cesta jak k páce tak ke kolečku. Stačí sepnout páku, vylézt nahoru, sebrat kolečko a vlezt do dveří.
Slow Me:
1 Pokud chcete sebrat kolečko, půjdete zpět od páky nejdříve ke kolečku a až teprve pak přes bubliňáky do dveří.
2 Pokud chcete sebrat kolečko, pak se od páky dostaňte nahoru ke kaktusu, vytvořte před ním prodlouženou plochu po které necháte přeběhnout bubliňáka, kterého pomocí K přeskočíte, a který na konci za kaktusem zničí blok. Můžete se rychle, než se vrátí, dostat nad kaktus, nebo se vám podaří zničit blok pod ním a tím ho zničit. Pak stačí sebrat kolečko a projít do dveří.
4 Pokud chcete sebrat kolečko, tak nespíbejte páku ale vylezte úplně nahoru, kde s pomocí dvou bubliňáků, kteří přecházejí přes spínač, vylezte ke kolečku. Stejnou cestou jako prve seskočte dolu, sepněte páku a vlezte do dveří. Po získání kolečka není potřeba pokračovat, více jich v tomto levelu není.
Return:
1 Pokud chcete sebrat kolečko, přejděte na druhou stranu stejně jako v předchozím případě, ale pomocí bloků vylezte nahoru ke kolečku. Řvoun se vám bude pokoušet v tom zabránit, ale pevné bloky jsou rozmístěny akorát na to, aby se stihlo na ně dostat mezi křiky. Bubliňáky stačí dostat na vytvořené bloky, a řvoun je sám zabije. Pak se stačí pomocí klávesy K vrátit k tělu u dveří a projít.
3 Pokud chcete sebrat kolečko, vytvořte ihned na začátku klávesou K ducha, jděte vpravo a šipkou dolu uvolněte cestu. Po dopadu protáhněte plošinu až ke kaktusu, kde je před ním spínač. Na spínač položte blok, který uvolní cestu ke kolečku. Vraťte se do těla klávesou K a ihned si vytvořte dalšího ducha. Projděte vlevo ke kolečku, skočte, a než spadnete na kaktus, tak se vraťte klávesou K do těla. Zbytek už stejně jako předtím.
5 Pokud chcete sebrat kolečko, sepněte všechny spínače stejně jako v předchozím případě, ale neseskakujte dolu vlevo, ale naopak vpravo. Seskočte těsně před tím než spadne bubliňák, dostaňte se pod kolečko a rychle vytvořte blok, na který vyskočíte a seberete kolečko. Pak se ihned vraťte do těla klávesou K, seskočte vlevo dolu, sepněte páku a vlezte do dveří.
Hodiny:
Než vlezete do hodin, je tu ještě speciální bonusový level, po jehož dokončení na sobě bude mít Bubba oblečený obleček králíčka.
Vejděte do Bubbova pokoje, a kukačka-balónek bude spát nahoře pod poličkou. Vedle postele je otevřená skříňka, a pokud do ní vlezete, projdete minilevelem, na jehož konci budete mít obleček králíčka.
Je to speciální level bez nutnosti splnění k dokončení celé hry, proto s ním nebudu radit
Stejně tak můžete v Bubbově pokoji postavit bloky před reprobedny, a tím ztlumit nebo vypnout hudbu ve hře
Final Round:
1 Pokud chcete sebrat kolečka, dostaňte se kolem kanonu za pomocí klávesy K kolem něj a nad ním sepněte spínač. Jděte ještě víc nahoru, zničte bubliňáka a na spínači odstraňte blok. Získáte jedno kolečko. Na druhé straně je také na spínači blok, který musíte odstranit. Po odstranění získáte druhé kolečko a přístup ke kolečku třetímu. Vejděte do dveří.
2 Pokud chcete sebrat kolečka, dostaňte se k hornímu létacímu bubliňákovi jako v předchozím případě, ale tentokrát zničte výskokem nahoru blok vpravo, je pod ním první kolečko. Projít vlevo, zničit blok, šipkou nahoru propadnout dolu, zničit blok vpravo, vytvořit blok na spínači, pomocí klávesy K projít vlevo, zničit blok, vytvořit blok na spínači, pomocí klávesy K projít zpět, šipkou nahoru propadnout dolu, opět se dostat nahoru k létacímu bubliňákovi, vlevo, nahoru a vlevo, zničit blok, skokem dolu sebrat druhé kolečko, pomocí K projít vpravo, šipkou nahoru propadnout dolu, vpravo, zničit blok na spínači, dva bloky dolu, vpravo, zničit blok, sebrat třetí kolečko a vyskákat nahoru, kolem kaktusu šipkou nahoru propadnout dolu, zničit blok vpravo, dolu a do dveří.
3 Pokud chcete sebrat kolečka, vytvořte rychle vedle dveří blok a skočte na plošinu uprostřed. Až zmizí, použijte to samé jako předtím a dostaňte se dolů k páce. Teď musíte jednat rychle ale rozvážně. Jakmile vám proletí koule nad hlavou vyskočte na pravý blok a vytvořte jeden na levou stranu, který zastaví kouly. Tvorbu bloků opakujte tak dlouho, dokud se bubliňák vpravo dole neotočí a nepůjde směrem k vám. Seskočte k němu a až bude u vás, vyskočte a pomocí klávesy K se zpomalte a přeskočte ho. Dávejte si pozor na koule, mohou vás ve výskoku trefit. Jakmile se vám to podaří, seberte kolečko a na cestě zpět přeskočte bubliňáka opět pomocí klávesy K (můžete také zůstat na místě před propadlem a tvořit bloky tak dlouho, dokud se řvoun neprobudí, protože pak zablokuje spodní kanon a není potřeba vyhýbat se koulím. Jen se probudí přesně ve chvíli, kdy k vám jde bubliňák a zničí blok, který nemáte možnost stihnout obnovit. Proto vyskočte, zpomalte se a rychle vytvořte blok proti letící kouli. Je poslední, ale vyhnete se jí tak a bubliňák pod vámi neškodně projde). Dostaňte se k páce a počkejte, než se řvoun probudí a zablokuje veškerá propadla. Nyní jsou vidět dvě zbývající kolečka. Stačí se k nim dostat, vyhnout se koulím i bubliňákům a vlezt do dveří.
4 Pokud chcete sebrat kolečka, udělejte to samé, ale než sepnete páku, postavte se z levé strany na poslední, vytvořte ducha, s tím si stoupněte na druhý. Jakmile propadne bubliňák stoupněte na třetí, pak rychle na první, přepnout se do těla klávesou K a jakmile propadne čtvrtým přejít na třetí. Vytvořit ducha, sepnout páku, vrátit se do těla. Vytvořit ducha, sebrat kolečko vpravo dole, vrátit se do těla. Vytvořit ducha, projít úplně vlevo, počkat až projde bubliňák, seskočit pro kolečko a těsně před dopadem na bubliňáka se vrátit do těla klávesou K. Poslední kolečko je ve zloději nahoře. Stačí postavit schody pod jeden růžový blok, počkat až na něj zloděj stoupne a zničit ho i s blokem. Vypadne z něj kolečko, na které nemůžete vyskočit. Proto vyskočte a v nejvyšším bodě vytvořte ducha. S duchem vytvořte blok pod tělem ve vzduchu a vraťte se do něj. Nyní dosáhnete na kolečko, jděte vpravo, zničte blok, seskočte dolu a vlezte do dveří.
Návod na tuto hru není proto, protože aby měla logický smysl, musí si na řešení přijít každý sám, protože jich je opravdu velký počet.
Smyslem hry je docílit co nejdelší reakce.
Ovládání je myší.
Hru si můžete zahrát ZDE
Rada:
Pokročilá rada pro ty, co si nevědí rady:
Myšlenky:
Tak tedy začneme základními principy, podle kterých vesmír dnes všichni známe.
Je velký: Je tak velký, až je ohromný, a většina si jeho velikost nedokáže ani představit, natož pochopit, jak funguje. Proto se vžilo označení, že je nekonečný.
Je temný: Ve dne, kdy nám pohled na vesmír zastírá záření naší hvězdy, Slunce, je obloha jasná. Ale v noci, když Slunce zajde, nám obloha potemní a jsou na ní vidět planety naší sluneční soustavy, hvězdy naší galaxie a galaxie našeho vesmíru.
Je starý: Všude slýcháme, jak je ten náš vesmír starý, někdo říká, že je ještě starší, a jiný, že je naopak mladší.
Je těžký: V tak ohromném vesmíru musí být neuvěřitelná spousta hmoty až snad i nekonečná.
Je tu: Pokud by tu nebyl, nebyl by tu ani nikdo z nás, abychom si uvědomovali jeho přítomnost, tudíž jsme si všichni, bez nutnosti o něm cokoli vědět, naprosto jistí, že tu je. Ale to již příliš zabíhám do metafyziky.
Nad těmito principy jistě alespoň jednou každý z nás přemýšlel, ale nedobral se ve svých úvahách dále, než-li pouze k nim.
I já jsem nad nimi přemýšlel tak dlouho, až jsem si jednoho krásného dne dupl a řekl si, že chci vědět více než jen to.
Jako první začnu tím, proč je vesmír temný.
Většina si jistě odpoví "Protože to tak prostě je", ale nenechte se mýlit. Olbersův paradox je toho důkazem.
Paradox proto, protože podle Newtonových zákonů by naše oči měly spočinout na povrchu hvězdy pokaždé, když se podíváme na oblohu, protože ve své majestátné nekonečnosti musí být ve vesmíru jakýmkoli směrem hvězda, která vyzařuje.
Proč je ale obloha v noci temná a ne jasná jako povrch Slunce?
Na to o mnoho let později přišel Edwin Powell Hubble, který pozorováním galaxií a za pomoci Dopplerova jevu objevil, že se od nás galaxie vzdalují, a vyslovil tím výrok o rozpínání vesmíru.
A jak je možné pouhým pozorováním a Dopplerovým jevem k něčemu podobnému dojít? Velice jednoduše.
Dopplerův jev nám ukazuje, jak se vlnová délka vlnění mění s měnící se vzdáleností zdroje vlnění od pozorovatele.
Jednoduchý příklad je houkající sanitka nebo troubící auto projíždějící kolem vás.
Pokud jede k vám, máte pocit, že je zvuk vydávaný houkačkou (popřípadě klaksonem) stále vyšší, s vrcholem v místě projíždění kolem vás, kdy se bude po tomto projetí výška tónu snižovat.
A jakou má spojitost sanitka s galaxií?
Dopplerův jev platí totiž na veškeré druhy vlnění, tedy jak na mechanické u zvuku, tak na optické u světla, a dokonce i na to gravitační. A protože se zvuk ve vesmíru nešíří, jelikož je tam vakuum a zvuk potřebuje k šíření mechanického pohybu předávání kinetické energie mezi atomy a molekulami, pak nám zůstává vlnění gravitační a optické. Z důvodu velkého počtu a špatného měření vln gravitačních, a logicky díky "optickému" pozorování glaxií, je jasné, že se jedná o Dopplerův jev v optice.
A protože Hubble pozoroval změnu ve vlnové délce světla vyzařovaného pozorovanou galaxií, pak si opět pomocí logiky uvědomil, že pokud se při každém pozorování té samé galaxie její vlnová délka prodlužuje, pak se od nás musí vzdalovat.
Jaké ale bylo překvapení, když se to samé dělo u všech pozorovaných galaxií, ať již těch na stejné části pozorované oblohy, tak i na té opačné, a dokonce i ve všech ostatních směrech?
"Vesmír kolem nás od nás do všech směrů utíká pryč"
A hle, myšlenka rozpínání vesmíru je na světě.
Zajímavé ale je, jak nám dokáže rozpínající se vesmír vysvětlit onu temnotu oblohy v noci.
Opět jednoduše.
Hubble totiž následným srovnáváním rychlostí jednotlivých galaxií a jejich přibližnou vzdáleností zjistil, že se některé od nás pohybují rychleji a jiné pomaleji.
Ale daleko zajímavější bylo zjištění, že galaxie, která od nás má vzdálenost několik milionů světelných let, se od nás pohybovala ohromnou rychlostí, ale galaxie ve dvojnásobné vzdálenosti se od nás vzdalovala dvojnásobnou rychlostí než galaxie první.
Po vícero potvrzených pozorování i u jiných galaxií a jednoduchém výpočtu Hubble vytvořil konstantu, která počítá s tím, že je každý bod ve vesmíru relativním středem, který se označuje jako bod nula.
-
(Hubbleova konstanta je v dnešní době H0=72km*s-1/Mpc, což nám říká, že se vesmírný prostor roztáhne o 72km za jednu vteřinu na vzdálenosti jednoho megaparsecu.
Megaparsec je milion parseců, a parsec je označení pro paralaxní vteřinu, kdy jeden pc je 3.262 LY.
LY je jednotka světelného roku, a udává vzdálenost, kterou světlo urazí za jeden rok, to se dá spočítat jako LY=c*min*hod*den*rok, tedy LY=3000000000*60*60*24*365.25, a vyjde vám hodnota přibližně LY=9.46*10^15 metru, což je 9 a půl biliardy metrů.
Po jednoduchém spočtení Mpc=9.46*10^15*3.262*1000000 vám vyjde, že se vesmír roztáhne o 72km za jednu vteřinu na vzdálenosti 31*10^21 metru, což je 72km za vteřinu na 31 triliard metrů!
Nepatrné roztažení vzhledem ke vzdálenosti, na které se roztahuje)
-
Pokud započtete Hubbleovu konstantu, a tedy rozpínání vesmíru, na veškeré hvězdy a galaxie ve vesmíru, dojdete k výsledku, že většina zářících objektů na noční obloze nebude vidět, protože jsou natolik vzdálené, že vzdálenost mezi nimi a námi způsobuje roztahování vesmíru natolik velké, až se jejich záření z viditelného spektra posunulo pod tuto hranici. A my nejsme schopni pouhým okem pozorovat nic, pouze temnotu a blízké hvězdy s galaxiemi.
Díky satelitům a teleskopům s různými filtry jsme schopni vidět to, co normálně neuvidíme.
Kdyby naše vidění sahalo do infračerveného spektra, pak by obloha v noci velice slabě v tomto spektru zářila.
Naneštěstí nám z Hubbleovy konstanty vychází víc než jen rozpínání vesmíru a Olbersův paradox.
Další věc, která z ní vychází, je stáří vesmíru.
Zajímavé, na co vše může přijít všímavý člověk.
Od galaxií až k velikosti vesmíru.
"A jak" ptáte se, "se z Hubbleovy konstanty dá odvodit stáří vesmíru?"
Opět velice jednoduše, samozřejmě.
Máme konstantu, která nám říká, o kolik se vesmír roztáhne za jednu vteřinu v poměru k dané vzdálenosti. Ale ta konstanta, pokud se na ni díváte dostatečně pozorně, vás tím trkne do očí sama.
Pokud se tedy konstanta neplete a opravdu konstantou je, pak se dá zpětně vypočítat, o kolik se roztáhne vesmír na vzdálenostech menších, i na vzdálenostech větších. Pokud je to 72km za vteřinu na megaparsec, pak je to 72m na kiloparsec a stejně tak 72mm na parsec.
Dělením délky, na které se vesmír rozpíná, se dělí i délka, o kterou se rozpíná. A hle, stejně to jde i opačně. Násobením délky, na které se vesmír rozpíná, se násobí i délka, o kterou se rozpíná.
Co my tedy chceme vědět? Jak je vesmír veliký? Ale pokud se stále rozpíná, jak ho můžeme spočíst? To je právě ta jednoduchá část, o které tu stále mluvím.
Je až zajímavé, jak lidský mozek dokáže uvažovat nad věcmi a spojovat zdánlivě nespojitelné v logické výsledky.
A stejně tak, když vy počítáte o kolik se vesmír roztáhne na stále menších vzdálenostech a dostanete se až k hodnotě 700pm (pikometrů, biliontin metru) za vteřinu na 300000000m, najednou si všimnete, že délka 300000000m je to samé, co za stejnou dobu urazí světlo ve vakuu. A v ten moment to musí všem dojít.
"Jaká musí být vzdálenost, aby se na ní prostor rozpínal rychlostí světla?"
No a je to. To nám stačí na to, abychom dokázali uvažovat o tom, že ta vcelku nicneříkající konstanta má sakra velký globální dopad na celý vesmír.
Protože pokud chceme vědět onu délku, na které se vesmír bude rozpínat rychlostí světla, pak nám stačí hodnotu 300000000 vydělit konstantou, tedy 72000. Vyjde nám mezivýsledek s hodnotou 4167, kterým vynásobíme velikost prostoru, na kterém se bude vesmír rozpínat rychlostí světla.
A není to nic složitého, protože Hubbleovu konstantu v jejím základním tvaru vynásobíme hodnotou 4167 a vyjde nám, že se vesmír roztáhne o 300000km za vteřinu na délce 4.167 Gpc! (gigaparsecu).
Stále se někomu nezdá, jak se tím dá dosáhnout stáří vesmíru?
Pokud se opět podíváme na Hubbleovu konstantu, a její momentální hodnotu, která se rovná rychlosti světla, pak si jistě všichni vzpomeneme na Dopplerův jev a logika nám napoví, že tu je něco divného.
Divné je, že pokud se od nás vesmír ve vzdálenosti 4.167 Gpc vzdaluje rychlostí světla, pak se nám z našeho relativního středu v tomto bodě veškeré světelné paprsky zastaví! Nemohou přeci letět rychleji, než je rychlost světla, a vzorec Dopplerova jevu nám to potvrdí, protože se v tomto bodě bude vlnová délka veškerého záření rovnat "0"
Hned poté si ale řekneme, že pokud tomu tak skutečně je, pak cokoli, co je za touto vzdáleností, nikdy neuvidíme, protože veškeré světelné informace nikdy nepřekonají rozpínání vesmíru.
Pokud budeme chtít vědět, kdy světlo dosáhne své konečné fáze, tedy kdy dosáhne nulové energie a přestane se dále šířit, pak hodnotu 4.167 Gpc převedeme na metry, a vyjde nám hodnota 129*10^24 metru (129 kvadrilionů metrů). Tuto hodnotu vydělíme rychlostí světla, protože chceme vědět, jak dlouho bude světlu trvat, než dosáhne svého naprostého zmizení, a vyjde nám 430*10^15 vteřiny (430 biliard vteřin).
Při postupném dělení vteřiny:minuty:hodiny:dny vám vyjdou roky.
V tento moment ještě nikdo neví, co je úžasného na výpočtu, kolik let to bude trvat, ale někomu by to mohlo začínat dávat smysl.
Po celém přepočítání se dostaneme k hodnotě 13.6 miliardy let.
Ano, je to přesně ta hodnota stáří vesmíru, kterou všude tak často slyšíme. Jak jednoduché je na to přijít, že.
A stále ještě nejsme u konce.
Z velikosti vesmíru, na kterou jsme přišli díky Hubbleově konstantě, dokážeme vypočítat i to, kolik hmoty v sobě obsahuje. Neuvěřitelné.
Říkáte si, jak je to možné? A nebo jste si zvykli na to, že to možné je.
Do celé hádanky zapojím ještě třetího génia, a tím je Karl Schwarzschild (švarcšild).
Ten totiž přišel na to, že pokud bude mít těleso tolik hmoty, aby bylo gravitační zrychlení na jeho povrchu rovno rychlosti světla, pak z něj nic neunikne, ani světlo samotné.
Pokud se tedy podíváme na černou díru a vesmír, pak je nám jasné, co je spojuje.
Jak černá díra, tak vesmír mají na svém okraji bod, který brání světlu uniknout.
Ten bod samotný se rovná rychlosti světla a proti světlu působí opačnou silou.
Pokud tedy vzorec na výpočet poloměru horizontu událostí
-
(rs=2Gm/c^2, kdy rs je poloměr v kilometrech, G je gravitační konstanta 6.6732*10^-11, m je hmotnost v kilogramech a c rychlost světla 3*10^8)
-
použiji na celý vesmír, pak mi přebývá právě ten poloměr a chybí hmotnost.
Odkud známe poloměr vesmíru? Samozřejmě, že je to ta samá hodnota, která nám vyšla jako vzdálenost, na které se bude vesmír rozpínat rychlostí světla.
My jsme v relativním středu vesmíru, kolem kterého se do všech stran rozpíná vesmír, a vzdálenost od nás k okrajům této bubliny (dokonalá bublina to nebude, protože rozložení hmoty uvnitř z ní dělá mírně "potlučenou" bublinu, ale z celkového pohledu se dá říci, že je to dokonalá bublina) je právě těch 4.167 Gpc, což je zároveň i poloměr.
Pokud tedy použijeme vzorec na výpočet poloměru horizontu, ale převrátíme ho tak, aby se z něj dala vypočíst hmotnost
-
(rs=2Gm/c^2 vynásobíme c^2
rs*c^2=2Gm vydělíme 2G
rs*c^2/2G=m převrátíme strany
m=rs*c^2/2G)
-
pak jsme schopní zjistit velikost hmoty v našem vlastním vesmíru.
A to následovně.
(1.286*10^26 * 300000000^2) / (2 * 6.6732*10^-11) a vyjde nám hodnota přibližně 8.7*10^52 kg (87 oktiliard kg).
Například na wikipedii se ohání číslem 3*10^52 kg, což je "pouze" 1/3 výsledku mého. Přesnost výpočtu tímto způsobem je tedy neuvěřitelná, protože se držím ve stejném řádu.
Teď tedy víme odpovědi na všechny otázky.
Proč a jak je velký, proč a co způsobuje, že je temný, jak je starý a kolik váží.
Navíc víme jaký má tvar, a to, co nám v číslech udávají není vesmír samotný, ale pouze vesmír „viditelný“ (všimněte si, zda se píše pouze vesmír, či viditelná část vesmíru).
Ale tím se nám otevírá spousta dalších otázek, na které se pokusím odpovědět stejným, nebo podobným způsobem až někdy příště.
Vše je psáno tak, jak mi to docházelo a jak mi to postupně dávalo smysl až do bodu, do kterého se dostala moderní astrofyzika a kosmologie.
Příště se bude jednat převážně o myšlenky, které vychází z dnešního článku. Tudíž je jejich pravděpodobná pravost velice vysoká, ale ověřitelnost nulová.
Vycházím konkrétně z myšlenky, která popisuje stáří, a tedy velikost námi pozorovaného vesmíru.
Obzor pozorovaný zde na Zemi je důsledkem její kulatosti, tedy kladného zakřivení jejího povrchu.
Povrch naší mateřské planety je dvourozměrný a rozlohou konečný, ale jeho kladné zakřivení způsobilo to, že se rozprostírá v rozměru třetím a je nekonečný.
I když by mohl opět někdo namítat, že sice mohu jít po takovémto povrchu jakýmkoli směrem stále nekonečně dlouhou dobu, ale na takto omezeném povrchu je veliká pravděpodobnost toho, že projdu stejným bodem dvakrát, a tudíž vyvrátím jeho skutečnou nekonečnost.
V takto zjednodušeně podaném případě by to bylo skutečně tak, ale zapomínáme na jednu skutečnost, přesněji rozměr, a tím je čas.
V jednom okamžiku má Země skutečně konečnou plochu, ale jakmile do toho započteme časový rozměr, pak nikdy nestaneme na témže místě dvakrát.
Na Zemi je sice veliká pravděpodobnost, že, i když to bude trvat dlouhou dobu, nakonec za konečný čas dojdu do místa, na kterém jsem již jednou stál, přestože bude díky přírodním vlivům mírně odlišné, a poznám ho.
V tomto případě je pozorovaný důsledek minimální, protože je plocha Země natolik malá, že se jednotlivé časové rozdíly mezi návštěvou jednoho a téhož místa dají jednoduše odstranit, a bude to mít stále stejný výsledek.
Bohužel, je to naprosto stejný případ jako rozdíl mezi newtonovskou a relativistickou fyzikou.
Newtonovská fyzika nepočítá s dilatací (délky, času, hmotnosti) jako fyzika relativistická, protože se používá na malých (pozemských) měřítcích, kdežto ve velkých (vesmírných) měřítcích je velice nepřesná.
Proto se zde musela začít používat relativistická fyzika, která na ohromných měřítcích dokáže eliminovat veškeré nepřesnosti klasické newtonovské fyziky.
Stejné je to i u srovnání představ kladně zakřiveného dvourozměrného povrchu Země a kladně zakřiveného třírozměrného povrchu vesmíru.
Na Zemi jsou časové účinky téměř nepostřehnutelné, ale pokud "obejdeme" vesmír kolem dokola a dostaneme se na původní místo, nikdy ho nepoznáme, protože uběhla tak dlouhá doba, že bude vypadat úplně jinak.
V takovém případě, kdy nejsme nijak schopni určit výchozí pozici, jdeme neustále kupředu a vesmír se nám zdá opravdu nekonečný.
Ale zpět k obzoru.
Nikdo z nás není schopen dohlédnout za obzor, který se nám najednou ztrácí na pozorovaném horizontu mezi zemí a nebem.
Ti, kteří si nyní všimli, si mohou gratulovat, protože horizont událostí u černé díry je skutečně odvozen z analogie obzoru.
Je to tedy něco, kam nemůžeme z momentální pozice dohlédnout.
A vesmír, pokud se vrátím ke své původní teorii o něm, má díky svému vlastnímu rozpínání na svém okraji (kdo si pamatuje, 4.167GPc) obdobu obzoru, tedy jakýsi horizont.
Je to zajímavé, protože na Zemi jsme zvyklí, že je horizont opravdu oddělený povrchem Země a oblohou, ale v tomto případě nemáme s čím srovnávat, za co že to vlastně nevidíme?
Na Zemi je horizont jen úzký a téměř neznatelný proužek táhnoucí se kolem nás v úhlu 360°, kdežto horizont vesmíru je všude tam, kam se dokážeme v třírozměrném prostoru podívat. Tedy všemi směry.
V takovém případě vyvstává otázka, co že je to tedy za vesmírným obzorem?
Já bych řekl, že je to opět velice podobné Zemi.
Země má obzor složený z dvourozměrného povrchu třírozměrného tělesa, tedy koule.
Pokud náš dvourozměrný povrch budeme obrazně přesouvat společně s námi, pak na výsledné časoprostorové ose vznikne tvar, který bude velice podobný Zemi.
Pokud ale budeme přesouvat společně s námi náš třírozměrný (vesmírný) povrch, pak na výsledné časoprostorové ose vznikne tvar, který bude velice podobný čtyřrozměrné kouli.
A proč si to myslím?
Třírozměrná koule je tvořena nekonečnem dvourozměrných koulí, tedy kruhů.
A čtyřrozměrná koule je tvořena nekonečnem koulí třírozměrných.
Jak jsem psal v teorii o vesmíru, dle Hubbleovy konstanty jsme každý v relativním středu námi viditelného vesmíru, který je svým tvarem velice podobný bublině, tedy kouli.
Pokud budete cestovat vesmírem a tím s sebou strhávat i onu bublinu, pak můžete jít na povrchu čtyřrozměrné koule donekonečna, a nikdy ji neopustíte.
Co to tedy podle mě vše znamená?
1) Náš vesmír je ohraničený horizontem, ke kterému se nemůžeme díky rozpínání vesmíru nikdy přiblížit, tedy se za něj ani podívat, a tedy je náš vesmír uzavřená bublina s nedosažitelnou (nekonečnou), ale viditelnou hranicí.
2) Námi pozorovaný třírozměrný vesmír je jen součástí vesmíru čtyřrozměrného, který nemůžeme nikdy pozorovat, ale díky kterému je ten náš nekonečný stejně jako povrch Země.
Za úpravu a kontrolu chyb děkuji Calime
První termodynamický zákon je zákon zachování energie, který nám říká, že energie nevzniká ani nezaniká, pouze mění svou podobu. Mechanický pohyb molekul horké vody se mění na teplo předávané do okolního prostoru radiací v podobě balíčků energie infračerveného záření.
Druhý termodynamický zákon je zákon určující přirozený směr probíhajících fyzikálních dějů. Tím dochází k tomu, že teplejší voda předává svou energii do okolního chladnějšího prostoru, čímž vykonává práci. Tato práce se dá dle prvního termodynamického zákona transformovat na jiné druhy energie, ale jen s původní maximální účinností. Lze tak z tepelné energie převodem získat energii elektrickou, která se ale při své práci za pomoci různých způsobů tření opět transformuje na energii tepelnou. Tímto způsobem se energie z teplejšího systému předává do systému chladnějšího, až dojde ke vzájemnému ustálení na stejné hodnotě. V tomto bodě uzavřený systém již nemůže vykonávat žádnou práci. Tento bod se označuje za maximální entropii daného uzavřeného systému.
Entropie je veličina charakterizující směr vývoje systému. Jde tedy o proces, při kterém dochází v systému k vývoji od nejmenší, po největší entropii.
Jednoduše řečeno je minimální entropie v případě, kdy nádobu s vařící vodou dáme do izolované chladné místnosti, a největší entropie je v momentě, kdy je teplota místnosti rovna teplotě vody.
Největší možný teplotní rozdíl značí nejmenší entropii, kdežto nejmenší možný teplotní rozdíl, tedy nulový, značí největší entropii.
Vhozená kostka ledu do sklenice s horkou vodou je uzavřený systém s vlastní entropií, stejně jako je sklenice s horkou vodou a kostkou ledu v této místnosti uzavřeným systémem s vlastní entropií, stejně jako je tato místnost uvnitř domu uzavřeným systémem s vlastní entropií, stejně jako tento dům obklopený vzduchem na Zemi, stejně jako Země ve sluneční soustavě, sluneční soustava v Mléčné dráze a Mléčná dráha ve viditelném vesmíru.
Všechny tyto systémy mají svou vlastní entropii, stejně jako se celková entropie nemůže nikdy zmenšit.
Jacob Beckenstein naznačil, že má i černá díra svou entropii, která se rovná horizontu událostí, což vychází z poznatku Stephena Hawkinga, který zjistil, že se horizont černé díry nemůže zmenšovat. Díky tomu platí druhý termodynamický zákon i pro černou díru, která ale díky tomu musí mít jistou teplotu. A čím hmotnější černá díra, tedy čím větší její horizont/entropie, tím chladnější musí být.
Náš viditelný vesmír má také horizont, který je ohraničen oblastí, z poza které se k nám nemůže nic dostat. To je způsobeno tím, že se hodnota rozpínání vesmíru s dvojnásobkem vzdálenosti od pozorovatele taktéž zdvojnásobuje, až se v jisté vzdálenosti vyrovná rychlosti světla. Za touto vzdáleností se od nás již vše oddaluje, i světlo, tedy k nám nedoputuje žádná informace. Horizont našeho viditelného vesmíru má spoustu společných vlastností jako horizont černé díry, jako například to, že ohraničuje náš uzavřený systém. V tom případě i zde označuje velikost horizontu velikost entropie, která udává teplotu systému.
Je zde ale jeden zajímavý princip, který si může každý ověřit. Pokud rychlost rozpínání vesmíru určuje poloměr jeho horizontu, pak jsou tyto dvě veličiny vzájemně zaměnitelné, ekvivalentní, invariantní, neměnné.
Jako je v obecné relativitě ekvivalentní čas a prostor, kde výsledek neovlivní to, zda měníme o stejnou hodnotu čas, nebo prostor, tak je i zde ekvivalentní horizont vesmíru a rozpínání vesmíru. Pokud totiž vezmeme rozpínající se vesmír a jeho horizont o jistém poloměru, pak si zpětně vypočteme, jakou rychlostí se prostor uvnitř něho rozpíná.
A není to nic nemožného z pohledu nekonečnosti vesmíru, protože si může opět každý ověřit, že má rychlost dopad na dilataci času. To znamená, že se zvyšující se rychlostí se zpomaluje čas. A pokud dosáhneme horizontu viditelného vesmíru, kde se prostor samotný z našeho pohledu rozpíná rychlostí světla, tak musí být patrné, že čas zde nehraje žádnou roli. V tomto bodě totiž čas nabývá hodnoty 0, což znamená, že za touto hranicí, ať už si představujeme co chceme, nebo z pohledu možných vícerozměrných podob kosmu, nic neexistuje, protože tam stále ještě nevznikl čas. Paradoxně tam čas, a s ním spojený prostor, vzniká společně s naším pohybem ve stávajícím prostoru, protože se s naším pohybem pohybuje i horizont viditelného vesmíru.
Z toho se dá opět odvodit, že čím větší poloměr vesmíru/horizontu, tím menší bude hodnota rozpínání a naopak, čím menší bude poloměr vesmíru/horizontu, tím rychlejší rozpínání bude. Musí, protože jak jsem předvedl jednoduché, ale logické odvození, je rozpínání ekvivalentní poloměru vesmíru/horizontu. Pokud by nebylo, docházelo by k porušení kosmické cenzury, která by tak umožnila náhled na nahou singularitu, tedy oblast obsahující nekonečno.
Náš viditelný vesmír je tedy nyní ohraničen vlastním horizontem, který odpovídá svou velikostí entropii tohoto uzavřeného systému od zbytku, z našeho pohledu stále nevzniknuvšího, vesmíru, což zároveň určuje teplotu našeho vesmíru. Protože je ale hmota, a tím pádem i energie, rozložena nehomogenně (nestejnorodě), což ale nemá žádný zásadní vliv na velikost celkové entropie, tak se ta skládá z mnoha podřadných systémů obsahujících svou vlastní entropii.
Tyto podřadné systémy svou zvětšující se entropií zvětšují entropii hlavní, vesmírnou, čímž zároveň zvětšují i horizont, což by se mělo projevit na zpomalování rozpínání vesmíru. To, že se dle pozorování na okrajích zrychluje pouze značí, že ve své rané fázi musel obsahovat méně energie, než jí obsahuje teď. Nic to bohužel nenapovídá o momentální situaci rozpínání vesmíru.
Pokud budeme předpokládat vesmír v o jisté velikosti horizontu/entropie/energie, ve kterém je jediný podřadný systém předávající přirozeně dle stávajících fyzikálních zákonů energii do okolního prostoru, pak mu to bude trvat za jistou stanovenou dobu t=1, kde t je čas a 1 značí časový údaj, za který podřadný systém předá svou veškerou energii do okolí.
Pokud budeme předpokládat naprosto stejný vesmír, paralelní k prvnímu, který označíme v\', ale který navíc obsahuje jednu inteligentní formu života, kterou do výsledné entropie nezapočítáme, a která ke své existenci nic nepotřebuje, ale která bude z podřadného systému čerpat energii mnohem rychleji, než by k tomu docházelo přirozeným způsobem, pak bude t<1, a to o takovou hodnotu, která odpovídá časovému údaji uměle odčerpané energie, která by se samovolně uvolňovala do okolí.
V takovémto případě se bude entropie zvětšovat rychleji, i když třeba jen o nepatrnou hodnotu, která ale ve výsledku znamená kratší dobu dosažení maximální entropie, což je bod s nulovou prací. Tento bod pak odpovídá tepelné smrti daného vesmíru.
Znamená to tedy, že pokud vesmír má skutečně svůj konec, ať chce jaký je, pak bude zcela jistě závislý na velikosti své vlastní entropie, která uměle urychlenou tepelnou výměnou také rovnocenně roste.
Lidstvo svým zvyšováním energetických nároků urychluje (i když oproti celému ohromnému vesmíru ohromně nepatrnou částí) tepelnou výměnu, tím zrychluje zvětšování entropie a tím samotný konec vesmíru.
A za předpokladu, že v tomto ohromném vesmíru existuje ohromná spousta inteligentních forem života schopných uměle urychlovat tepelnou výměnu, jako že jich zcela jistě spousta ovládá technologie vyžadující pro nás momentálně nepředstavitelné zdroje energie, tak tím veškeré civilizace mohou přispět již znatelnou hodnotou.
A protože by mělo být rozpínání vesmíru ekvivalentní velikosti jeho horizontu/entropii, mělo by se dát zpětným pozorováním o změnách zrychlování vysledovat, kolik energie se takto uměle využívá, tedy by se dalo zjistit, kolik civilizací, a zda tedy vůbec nějaké, existují.
Nebo snad ne? Pokud někdo vidí chybu, může na ni ukázat společně s vysvětlením proč, a jaký by to bez ní mělo důsledek pak. Třeba se dopracujeme ještě k mnohem zajímavějšímu důsledku. :)
Neslyšící přemýšlejí ve znakovém jazyce.
Je to stejné jako u slyšících, jenom si místo mluvení v duchu znakují.
Znakový jazyk je jazyk jako každý jiný, se svojí vlastní gramatikou a pravidly, a liší se pouze tím, že slova nejsou vyjadřována zvukem, nýbrž pohyby rukou, těla a mimikou. (rozhodně se nejedná o česká slova převedená do znaků)
Skromný seznam fanfikcí
Můj blog aneb zápisky jedné slečny
Hezké, ale chybí ti tu podklady, na jejichž základě jsi došla k podobným závěrům. Bez nich je to jen další z mnoha neodůvodněných názorů.
Není to náhodou tak, že od narození hluchý přemýšlí v té řeči, v níž se přemýšlet naučí či v níž jej přemýšlet naučí ostatní? A klidně né jen v jedné. Jsou lidé, kteří tvrdí, že pro ně není problém přemýšlet v cizí řeči, což je dost určitě možné, neb jak psal Alu, v základu jde o "pouhé" nervové podněty.
Requiescat in pace...
Volunteer @ Akicon & Natsucon & Animefest
Autor Animefestí mobilní appky
Jelikož jsem sama neslyšící (i když ne od narození a přemýšlím v češtině), mám nějaké známé, kteří neslyší od narození a ti podle svých vlastních slov opravdu přemýšlejí ve znakovém jazyce.
Jinak člověk většinou přemýšlí ve svém rodném jazyce a v případě neslyšících se jedná téměř vždy o znakový jazyk. Není možné naučit se mluvený jazyk odezíráním a neslyšící se tak většinou učí češtinu až ve škole, jako my se učíme angličtinu. (je to pro ně cizí jazyk) Část neslyšících ovládá češtinu špatně a někteří téměř vůbec.
Skromný seznam fanfikcí
Můj blog aneb zápisky jedné slečny
Proto by mě zajímalo, jak si v duchu převádějí do znakové řeči psaný text.
Wittgenstein:
Co se vůbec dá říci, dá se říci jasně; a o čem nelze mluvit, k tomu se musí mlčet.
Bernard Bolzano:
Věta neodporuje teprve tehdy žádné ryzí pojmové pravdě, neodporuje-li žádné ryzí pojmové pravdě, že existuje myslící bytost, která o této větě vysloví podle pravdy soud, že neodporuje žádné ryzí pojmové pravdě.
Pravda neexistuje až tehdy, pokud o ní teprve tehdy, když ji někdo zjistí, po pravdě tvrdí, že je pravdivá.
Alu á la Wittgenstein:
Pravda nezávisí na našem úsudku.
krásně řečeno ještě bych dodala
je to i se zvukem i když moc nemluvěj
snaží se u toho vydávat zvuk
mají pravidla ale nečasuje se
nesklonuje a mluví se pouze v infinitivu
ale znaková řeč není tak těžká jak vypadá vše se odráží od toho jak ten dotyčný předmět vypadá
např. sprcha
rozevírají se prsty
jsou o tom i knihy mají spoustu slov
a taky bacha znaková řeč není ve všech státech stejná níbrž podobná
mi máme českou znakovou řeč
ale je to dost podobné
proto by ses v americe domluvil/a i českou znakovou řečí a celkem solidně
buď jako holub , ser na všechno
změna je život a život je změna
odvážnému štěstí přeje
oko za oko a svět bude slepý
snažíš se ? snaž se víc
každý cobi oridginál
a starého kozla novým trikům nenaučíš
bojuj za to co miluješ
What Akatsuki Member Are You?Hosted By theOtaku.com: Anime
Slovesa se nečasují (a někdy také úplně vynechávají), protože časové určení je už obsažené v znacích jako "včera", "zítra" a podobně.
Znaky se často odvozují od vzhledu či funkce předmětu, ale ne vždy. Většinou se to týká pouze určitých podstatných jmen a sloves, která ukazují nějakou činnost.
Český znakový jazyk je sice částečně podobný jiným, ale v každé zemi, občas i v kraji, se mnohá slova liší. (mám pocit, že jsem slyšela, že český znakový jazyk a třeba anglický je podobný zhruba z 50 procent) Existuje i mezinárodní znakový jazyk.
Skromný seznam fanfikcí
Můj blog aneb zápisky jedné slečny
Zajímavější by byl člověk, který by byl od narození hluchý a slepý. A asi ještě zajímavější někdo, kdo je od narození úplně chromý, takže nemá žádný kontakt s vnějším světem. Jenže potom by se s ním hůře dorozumívalo. Ale třeba kdyby toto měl mnoho let a pak by se toho zbavil a zařadil se do normálu, bylo by asi úžasné potom poslouchat jeho vzpomínky nebo s ním vůbec konverzovat.
Kdybyste někdo o někom takovém věděli, napište mi to, prosím.
Tuto otázku přisuzuji špatnému pochopení významu slov.
Všechny naše mozky fungují na jednom společném jazyce, který překládá vzruchy z periferních nervů do srozumitelných informací. Proto ať hluchý nebo slepý, přemýšlí stejně.
Jazyk, který je pro hluchého srozumitelnou formou předávání informací je ten samý, který se naučí jako ty nebo já. Mateřský jazyk. Jediný rozdíl je v tom, že on slovům nepřiřazuje zvukovou podobu, jen významovou a vizuální.
A proto se i jemu budou myšlenky formovat do obrazů a slov, ale jen těch forem, které dokáže pochopit. Například intonace, hlasitost apod. by pro něj měl být nepochopitelný význam.
Wittgenstein:
Co se vůbec dá říci, dá se říci jasně; a o čem nelze mluvit, k tomu se musí mlčet.
Bernard Bolzano:
Věta neodporuje teprve tehdy žádné ryzí pojmové pravdě, neodporuje-li žádné ryzí pojmové pravdě, že existuje myslící bytost, která o této větě vysloví podle pravdy soud, že neodporuje žádné ryzí pojmové pravdě.
Pravda neexistuje až tehdy, pokud o ní teprve tehdy, když ji někdo zjistí, po pravdě tvrdí, že je pravdivá.
Alu á la Wittgenstein:
Pravda nezávisí na našem úsudku.
V 1982 se konala pozoruhodná událost. Na univerzitě v Paříži výzkumný tým vedený fyzikem Alain Aspect provedl experiment, který by se mohl ukázat jako
jeden z nejvýznamějších experimentů ve 20.století. Neslyšeli jste však o tom ve večerních zprávách. A pokud nemáte ve zvyku číst vědecké časopisy, tak
jste pravděpodobně nikdy neslyšeli ani jméno Aspect, ačkoli jsou zde tací, kteří věří, že jeho objev může změnit tvář vědy.
Aspect a jeho tým odhalili, že za jistých okolností subatomární částice jako jsou elektrony schopny okamžitě komunikovat spolu navzájem bez ohledu na
vzdálenost, která je odděluje. A jedno jestli jsou od sebe daleko 10 centimetrů nebo 10 miliard kilometrů.
Nějakým způsobem se zdá, že každá částice ví, co ta druhá dělá. Problém je,že takový to akt porušuje dlouho udržovanou Einstienovu zásadu, že žádná
komunikace nemůže probíhat rychleji než je rychlost světla. Ponevadž cestování rychleji než rychlost světla je stejné jako zlomení časové
bariery. Tato děsivá výhlídka způsobila, že někteří fyzici zkoušeli příjít s propracovanými teoriemi, jak uspokojivě vysvětlit Aspectův nález.
Tak například David Bohm z Londýnské univerzity veří, že Aspectův objev znamená, že objektivní realita neexistuje, a to navzdory zdání vší pevnosti
vesmíru, je v podstatě přelud, obrovský a okázalý podrobný hologram. Aby jsme porozuměli, proč Bohm činní toto překvapující tvrzení, musíme
nejdříve trochu porozumět, co je hologram. Hologram je třídemenzionální fotogragfie, vytvořená pomocí laseru.
Aby byl vytvořen hologram, předmět který je fotografován je nejprve zalit světlem laseroveho paprsku. Pak ten druhý laserový paprsek je odrazem světla
toho prvního a výsledný interferenční vzorec (oblast kde se oba laserové paprsky mísí) je zachycen na film.
Když je film vyvolán, vypadá jako nesmyslná zmeť světelných a tmavých čar. Ale jakmile je vyvinutý film osvětlen jiným laserem, objeví se
tří-dimezionální obraz původního předmětu. Tři-rozměrnost takového obrazu není jediná pozoruhodná charakteristika
hologramu. Jestliže hologram růže je rozdělen na půl a pak osvětlen laserem, každá polovina bude stále obsahovat celý obraz růže.
Vskutku, dokonce jestliže tyto poloviny budou zvovu děleny, každý kousek filmu bude vždy obsahovat menší, ale nedotčenou verzy původního obrazu.
Narozdíl od normální fotografie, každá část hologramu obsahuje všechny informace o celku.
"Celek v každé části" , jež je přirozenou vlastostí hologramu nám poskytuje úlně nový přístup k porozumění organizaci a řádu života. Po většinu své
historie, západní věda pracovala s předsudkem, že nejlepší cesta k poznání fyzikálních fenoménů, ať žáby nebo atomu, je rozpitvat je na kousky a
studovat jejich příslušné části.Hologram nás učí, že k některým věcem ve vesmíru nemůžeme přistupovat tímto způsobem. Jestliže se pokoušíme rozebrat
něco konstruované holograficky,nedostaneme kousek z kterého je to uděláno, dostaneme pouze menší celek.
Tento vhled nabídl Bohmovi jinou cestu k porozumění Aspectova objevu. Bohm věří, že důvod, proč subatomární částice jsou schopny zůstat spolu v
kontaktu, bez ohledů na oddělující vzdálenost, není proto, že si posílají nějakých druh záhadných signálů sem a tam, ale protože jejich oddělenost je
iluze. Argumentuje, že v určité hlubší úrovni reality takové částice nejsou individuálními entitami, ale jsou vlastně vyjadřením téhož základního něčeho.
Aby lidem umožil lépe si představit, co má na mysli, Bohm poskytuje následující ilustraci.
Představme si akvárium obsahující rybu. Představme si též, že nejsme schopni vidět akvárium přímo a naše vědění o tom něm a co se v něm děje, přichází z
dvou televizních kamer, jedna namířena na na předek a druhá ze strany. Jak se díváme na dva televizní monitory, možná budeme předpokládat, že ryby
na každé z obrazovek, jsou odděléné entity. Konec konců, protože kamery jsou nastaveny v různých úhlech, každý obraz bude lehce rozdílný. Ale jak budeme
pokračovat v dívání se na ty dvě ryby, posléze si uvědomíme, že zde je jistý vztah mezi nima.
Když se jedna otočí, další také udělá lehce rozdílnou, ale odpovídající otočku; když jedna směřuje dopředu, druhá vždy směřuje ke straně. Jestliže
zůstaneme nevědomí o skutečné situaci, možná dokonce dojdeme k závěru, že jedna ryba musí být okamžitě komunikovat s druhou, ale tak to jasně není.
Toto, říká Bohm, je přesně to, o co se děje mezi subatomátními částicemi v Aspectově experimetnu.
Podle Bohma, zřejmé spojení nadsvětelnou rychlostí mezi subatomárními částicemi, nám říká, že zde je hlubší úroveň reality, které se neučastníme,
mnohem komplexnější dimense za naší vlastní, která je analogická akváriu. A dodává, že se díváme na objekty, třeba jako oddělené jedna od druhé, protože
vidíme jenom část reality. Takové částice nejsou oddělené částice, ale aspekty hlubší základní jednoty, která je konečná (ultimately) jako holograf a nedělitelná jako předtím
zmíněná růže. A protože všechno ve fyzikální realitě je složeno s takových vzorů, vesmír sám je projekce, hologram.
Vedle jeho fantomové přirozenosti, takový vesmír by měl i jiné dosti překvapující rysy. Jestliže zjevná oddělenost subatomárních částic je
iluzorní, znamená to, že hlubší úrovně reality ve vesmíru jsou navzájem propojeni.Elektrony v atomu uhlíku v lidském mozku jsou spojeny se subatomovými
částicemi, které obsahuje každý losos, který plave, každé srdce, které tluče a každá hvězda, která bliká na nebi.
Vše proniká vše, ačkoli lidé můžou kategorizovat, přihrádkovat, a dále členit různé fenomény ve vesmíru, všechna rozdělení jsou umělá a všechna
příroda je jednotná pavučina.V holografickém vesmíru, čas a prostor nemůže být dále nazírány jako fundamentální. Protože pojmy jako poloha, selhává ve vesmíru, v kterém nic
není opravdu oddělené od všeho ostatního, čas a tří-dimezionální prostor, jako obraz ryby na TV monitoru, musí být názírán jako projekce tohoto
hlubšího řádu. V jeho hlubší úrovni je realita jakýsi druh superhologramu, v kterém minulost, přítomnost a budoucnost existují současně. To znamená, že s
vhodnými nástroji může být možné někdy dosáhout superholografické úrovně reality a vytrhnout výjevy z dlouho zapomenuté minulosti
Co ještě superhologram obsahuje je otevřená otázka. Dejme tomu, že superhologram je matrice (matrix), který dává zrod všemu ve vesmíru,
obsahuje každou subatomární částice, které byli nebo budou - každé utváření hmoty a energie, který je možný, od sněhových vloček ke kvasarům, od velryb
ke gamma paprskům. Může to být viděno jako druh kosmického skladiště "Všeho co je". Ačkoli Bohm připouští, že neznáme zatím žádný způsob, jak poznat, co ještě
jiného může ležet ukrytého v superhologramu. Odvažuje se též říci, že nemáme žádný důvod předpokládat, že neobsahje více. Nebo jak tvrdí, možná že
superholografická úroveň reality je jen pouhý stupeň, za ktyrým leží "nekonečnost dalšího rozvoje".
Bohm není jediný badatel, který našel důkaz, že vesmír je hologram. Standfordský neurofyziolog Karl Pribram pracoval nezávisle na poli výzkumu
mozku a též se dostal k důkazu o holografické podstatě reality. Pribram došel k holografickému modelu při uvažovaní nad hádankou jak a kde
je uložena v mozku pamět a vzpomínky. Po desetiletí dlouhých studii ukázal, že spíše než omezená na a určitou oblast, je pameť rozptýlena po celém
mozku. Po serii zásadních experimentů v roce 1920, mozkový specialista Karl Lashley objevil, že bez ohledu jako část mozku krysy odstranil, nebyl schopen
vykořenit její pamět jak provést komplexní úkol, který se naučila před operačním zákrokem. Jediný problém byl, že nikdo nebyl schopen přijít s
vysvětlením mechanismu tohoto podivného ukládání paměti, a sice to, že "celek je v každé části". Pak v roce 1960 se Pribram setkal s holografickým modelem a uvědomil si, že
našel vysvětlení, které vědci hledali. Pribram věří, že vzpomínky nejsou zakódovány v neuronech, nebo málych seskupeních neuronu, ale ve vzorcích
nervových impulsů, které křižují mozek skrz na skrz stejně tak vzory laserové interference křižují celou oblast filmu, který obsahuje
holografický obraz. Jinými slovy, Pribram věří, že mozek sám je hologram. Pribramova teorie také vysvětluje, jak lidský mozek může hromadit tolik
informací v tak malém prostoru. Bylo odhadnuto, že lidský mozek má kapacitu zapamatovat si něco v řádu kolem 10 miliard (bilionů)* bitů informací během
průměrného lidského života ( nebo přibližně ten samé množství informací obsažené v pěti svazcích Encyklopedia Britannica.)
Podobně, bylo objeveno, že vedle jeho jiných schopností, hologram vlastní ohromující kapacitu pro ukládání informací - jednoduše při změně úhlu, pod
kterým dva paprsky zasáhnou kus fotografického filmu. Tak je možné zaznamenat mnoho různých obrazů na ten samý povrch. Bylo demonstrováno, že
jeden čtvereční centimetr filmu může pojmout až 10 miliard (bilion) bitů informace. Naše záhadná schopnost rychle si vybavit jakoukoliv informaci, kterou
potřebujeme z ohromného množství uskladněných informací se stává mnohem více pochopitelnější, jestliže mozek funguje podle holografických pricipů.
Jestliže se váš přítel zeptá, aby jste mu řekli co vám příjde na mysl, když řekne slovo "zebra", nemusíte nemotorně třídit po zpátku skrze ohromné a
bunečné abecední soubory abyste dospěli k odpovědi. Namísto toho se nám vybaví asociace jako "pruhovaná", "podobná koni", a "zvíře pocházející z
Africy" , všechno nás to napadne oklamžitě. Vskutku, jedna z nejvíce udivujících věcí kolem lidského myšlenkového procesu je, že každý kus informace se zdá být okamžitě souvztažný s každým
ostatním kouskem informace. Protože každá část hologramu je nerozlučně navzájem propojená s každou další částí. Je to možná prvotřídní příklad
navzájem souvztažného systému v přírodě.
Uskladnění paměti není jediná neurofyziologická hádanka, která se stává více jasnější ve světle Pribramova holografického modelu mozku. Další je, jak
mozek může překládat lavinu frekvencí, kterou přijímá přes smysly (světelné frekvence, zvukové frekvence, a tak dále) do konkrétního světa našeho
vnímání. Kódování a dekódování frekvencí je přesně to, co hologram dělá nejlepe. Právě hologram funguje jako jakási čočka, překládací zařízení
schopné přeměnit zjevně nesmyslnou změt frekvencí do souvislého obrazu, Pribram věří, že mozek také zahrnuje čočku a užívá holografické principy,
aby matematicky konvertoval frekvence, které příjímá skrze smysly do našeho vnitřního světa vnímání.
Působivé množství důkazů naznačuje, že mozek užívá holografický princip. Proto není divu, že Pribrama teorie, získává rostoucí podporu mezi
neurofyziology.Argentinsko-italský badatel Hugo Zucarelli nedávno rozšířil holografický model do světa akustických jevů. Rozpačitý z faktu, že lidé mohou
lokalizovat zdroj zvuků, aniž by museli pohnout hlavou, i když jen naslouchají jedním uchem. Zucarelli dospěl k tomu, že holografický princip
může vyslvětlit tuto schopnost. Zucarelli také vyvinul technologii holophonického zvuku, metodu záznamu schopnou reprodukovat akustickou polohu s téměř tajemným realismem.
Pribramova víra, že naše mozky matematicky konstrují "tvrdou" reality opíráním se o vstupy z okruhů frekvencí, je také experimentálně podložena.
Bylo shledáno, že každý z našich smyslů je sensitivnější k mnohem širší řadě frekvencí, než se původně myslelo.
Výzkumníci odhalili, například, že naše zraková soustava je citlivá na zvukové frekvence, že náš smysl čichu je částečně závislý na tom, co je dnes
nazvané "osmické frekvence", a dokonce buňky v naších tělech jsou citlivé na širokou řadu frekvencí. Takový to nález nám naznačuje, že je to jenom v
holografické působnosti vědomí, že takové frekvence jsou vytříděny a rozčleněny do konvenčního způsobu vnímání.
Ale ještě překvapivější výsledek dostaneme, když spojíme Pribramův holografický model mozku spolu s teorií Davida Bohma. Co se stane? Jestliže
je hmatatelný svět jen druhotná skutečnost a co je "tam venku" je jen změt frekvencí, a jestliže je také hologram a jen vybírá určité frekvence z této
změti a pak je matematicky transformuje do smyslového vnímání, co se stane s objektivní realitou?
Řečeno zcela jednoduše, přestává existovat. Jak východní náboženství dlouho avizují, materiální svět je Mája, iluze, ačkoliv si můžeme myslet, že jsme
fyzické bytosti, pohybující se skrz fyzický svět, je to též iluze. Jsme vlastně "přijímače" plovoucí skrz kaleidoskopický oceán frekvencí, a co
my vybereme z tohoto oceánu a proměníme do fyzické skutečnosti je jen jeden kanál pro výňatek ze superhologramu.
Tento překvapující nový obraz skutečnosti, syntéza Bohmova a Pribramova pohledů, byla pojmenována jako holografické paradigma, a ačkoli mnoho vědců
se k němu postavilo se skepticismem, jiné to přitáhlo. Malá, ale rostoucí skupina výzkumníků věří, že to může být jeden z nejpřesnějších modelů
reality, ke kterému věda dosud dospěla. Více jak to, většina věří, že může řešit některá mysteria, která nebyla vědou předtím vysvětlitelná a dokonce
ustanovit paranormální jevy jako součástí přírody. Četní badatelé, včetně Bohma a Pribrama, si všimli že mnoho parapsychologický fenoménů se stává
mnohem více srozumitelnější v termínech holografického paradigmatu.
V vesmíru ve kterém individuálních mozky jsou ve skutečnosti nedělitelné části většího hologram a všechno je neskonale vzájemně propojené, telepatie
může být pouze zpřístupnění holografické úrovně. Je mnohem snažší porozumět, jak informace může cestovat, od mysli osoby "A" k mysli osoby "B" na daleké vzdálenosti a pomáhá pochopit mnoho
neřešitelných hádanek v psychologii. Zvláště Grof cítí, že holografické paradigma poskytuje model pro porozumění mnoha záhadných fenoménů, které
lidé zažívají během změněných stavech vědomí. V roce1950, zatímco vedl výzkum LSD jako psychoterapeut, Grof měl jednu pacientku, ženu, která náhle došla k přesvědčení o totožnosti ženy s druhem
prehistorického plazu. Během v průběhu její vize, ona nejen že podala detailní popis, že tento ženský znak byl vnímán jako by to bylo zapouzdřené
ve jakési formě, a všímla si též, že samci tohoto druhu měli barevný flek na straně hlavy. Co bylo pro Grofa překvapující, že ačkoli žena neměla žádnou dřívější
znalost o takových věcech, pozdější rozhovor se zoologem potvrdil, že u jistých druhů plazů, hraje barva v oblasti na hlavě vskutku důležitou úlohu
jako spouštěč sexuálních podnětů. Skutečnost této ženy nebyla ojedinělá. Během průběhů jeho výzkumů se Grof setkal s příklady pacientů indentifikující se vlastně s každým druhem na
evolučním stromě. Co více, shledal, že takové zkušenosti často obsahují tajemné zoologické detaily, které se ukazují jako přesné.
Regrese do zvířecího království nebyli jedinou hádankou psychologických fenoménů, se kterými se Grof setkal. Také měl pacienty, kteří se zdáli
proniknout do jakéhosi druhu kolektivního nebo rasového nevědomí. Lidé s malým nebo žádným vzděláním náhle daváli detailní popis pohřebních praktik z
dob Zarathustry a scén z Hinduistické mytologie. V jiné kategorii zkušeností, osoby dali přesvědčiví popis z cest mimo tělo, záblesků
budoucnosti, a regresí do zjevně minulích inkarnací.
V pozdějším výzkumu, Grof se setkal s tím samým rejstříkem fenoménů i u terapeutických sezení, které nezahrnovali užítí psychdelických látek.
Ptorože společným prvkem takových zkušeností, který se objevoval, byla transcedence individuálního vědomí za obvyklé hranice ega a omezení času a
prostoru, Grof je nazval "transpersonální zkušenosti" , a pozdních 60 letech pomohl založit větev psychologie nazývanou "transpersonální psychologie" ,
jejíž studiu se potom plně věnoval.
Ačkoli do nově založené Asociace transpersonální psychologie vstupovalo stále více podobně myslících profesionálů, a přestože se stala
transpersonální psychologie respektovanou větví psychologie, ani Grof ani ostatní nebyli shopni dlouho poskytnout vysvětlení pro takové bizarní
psychologické fenomény, kterými byli svědky. Ale to se změnilo s příchodem holografického paradigmatu.
Jak si Grof nedávno všiml, jestliže je mysl jen část kontinua, labyrint, který je spojený nejen s každou další myslí, která existuje a nebo
existovala, ale s každým atomem, organismem, a oblastí v ohromném prostoru a času, fakt , že je schopna příležitostně dělat vpády do tohoto labyrintu, a
mít transperosnální zkušenosti, se už dále nemusí zdát tak divné.
Holografické paradigma má také dopady pro takzvané tvrdé vědy jako biologie. Keith Floyd, psycholog ve Virginii, poukázal, že jestliže pevná realita je
jen holografická iluze, nemůže být déle pravdivé tvrzení, že mozek produkuje vědomí. Spíše, je to vědomí, které vytváří zdání mozku - stejně tak jako
těla a všeho kolem, co interpretujeme jako fyzické. Takový obrat v způsobu v náhledu na biologické struktury způsobil, že výzkumníci poukazují, že medicína a naše porozumění léčicímu procesu může
být též transformován holografickým paradimagmatem. Jestliže zřejmá fyzikální struktura našeho těla je jen holografická projekce vědomí, je
jasnější, že každý z nás je více zodpovědný za naše zdraví, než původní medicínské znalosti připouštějí. Co nyní nahlížíme jako zázračné uzdravení z
nemoci, může být vlastně změna ve vědomí, která se následně projeví ve změně hologramu těla.
Podobně, sporná nová lečebná technika jako je vizualizace může učinkovat stejně dobře, protože v holografické sféře myšlenkové obrazy jsou stejně
realné jako "realita". Dokonce vize a zkušenosti zahrnující "nadpřirozené" skutečnosti, se stávají vysvětlitelné holografickým paradigmatem. Ve své knize "Dary neznámých
věcí", biolog Lyall Watson popisuje jeho setkání s Indonéskou šamankou, která vykonávající rituální tanec, byla schopna vytvořit úplný háj stromů
náhle mizejících ve vzduchů. Watson líčí, že jak on a ostatní udivení diváci sledovali tu ženu, způsobila, že se stromy znovu objevili a pak zvnovu
zmizely a objevili, několikrát za sebou. Ačkoli nynější vědecké porozumění je neschopné objasnit taková dění, stávají se obhajitelné a pochopitelné jestliže "tvrdá" skutečnost je pouze
holografický projekce.
Snad se dohodneme o tom co je "tam" nebo "není tam", protože co my nazýváme shodnou realitou, je formulovano a vyjadřeno v úrovni lidského nevědomí, v
kterém všechny mysli jsou nekonečně navzájem propojeny. Jestliže toto je pravdivé, bude mít holografické paradigma hluboké důsledky,
nebot to znamená, že takové zkušenosti jako jsou Watosnova nejsou obecnou zkušeností jen proto, že naše mysli jsou programovány vírou, že to nejde. V
holografickém vesmíru nejsou žádná omezení v rozsahu v jakém můžeme měnit strukturu reality.
Co my vnímáme jako realitu je jenom plátno, čekající na nás, aby jsme na něj mohli kreslit obrazy, které chceme. Vše je možné, od ohýbání lžíce silou
mysli až po neuvěřitelné události, které zakusil Casteneda během jeho setkání s Donem Juanem, nebot magie je naše vrozené právo, ne tedy více
zázraky, to jen naše schopnost programovat realitu, jak chceme, když jsme třeba ve snu.
Vskutku, dokonce naše základní názory na realitu se stávají podezřelé, nebot v holografickém vesmíru, jak Pribram poukázal, že i náhodné údálosti musí
být viděny jako založené na holografických principech a tak i determinovány. Synchronicity nebo významné schody okolností náhle dávají smysl a všechno v
realitě tak musí být viděno jako metafora, nebot dokonce i ty největší náhody vyjadřují nějakou hlubší symetrii.
Zda-li Bohmovo a Pribramovo holografické paradigma bude přijato vědou nebo bude ignorováno zůstává otázkou, ale jisté je, že už mělo vliv na myšlení
mnoha vědců. A i kdyby bylo shledáno, že holografický model neposkytuje to nejlepší vysvětlení pro okamžitou komunikaci, která se zdá probíhat mezi
subatomárními částicemi, přinejmenším, jak poznamenal Basil Hiley, fyzik z Londýna, Aspectův objev " naznačuje, že musíme být připraveny radikálně
uvažovat o novém pohledu na realitu.
Myslím že pro generaci mých vrstevníků to není tak vzdálená představa, vzhledem k tomu co se děje na obrazovkách pomocí nul a jedniček. Dále tu máme třeba skvělej metamýtus Matrixu, o kterém toho již bylo napsáno mnoho (doporučuji zájemcům knihu Matrix - mýtus naší doby). Pro mě definice reality znamená neomezenost časem či místem, možná tak jen představivostí. Z tohoto úhlu pohledu považuju sny za jakousi vyšší realitu, která má mnohem méně těchto omezení, dá se tam lítat, dýchat pod vodou, setkávat se s lidmi z minulosti a další vylomeniny nehodící se do slušné společnosti. Vzpomínám si na komiks vyjadřující něco ve smyslu, že jsme se narodili do doby kdy je planeta vcelku dobře prozkoumaná - tedy příliš pozdě na objevování planety a příliš brzo na prozkoumávání vesmíru. Já kontruju tím, že lidské vědomí má stále své neprozkoumané deštné pralesy, na poli vědomí jsme začátečníci.
"Paradise is not a place, it´s state of consciousness."
Souhlasím s komentářem - taky mám konečně co číst. Je to zajímavá a médii dost přehlížená myšlenka. Nakonec ukazuje jedno-my buddhisti máme od začátku pravdu
From the North shall he come, need shall drive him:
he shall pass the Door to the Paths of the Dead.
I believe in the madness called "Now"...
Jsem členkou KLUBU ŽROUTŮ KNIH (aneb Eragona za dva večery ^.^ )
Sežer bobra, zachraň strom!
Příliš zaujatý a nerozvedený pohled, proto i nezajímavý. (To platí jen pro tu filosofickou část, z psychologické části je tento názor naopak nanejvýš zajímavý. Proč jsou lidé zaujatí, i když je to nesmyslné?)
Wittgenstein:
Co se vůbec dá říci, dá se říci jasně; a o čem nelze mluvit, k tomu se musí mlčet.
Bernard Bolzano:
Věta neodporuje teprve tehdy žádné ryzí pojmové pravdě, neodporuje-li žádné ryzí pojmové pravdě, že existuje myslící bytost, která o této větě vysloví podle pravdy soud, že neodporuje žádné ryzí pojmové pravdě.
Pravda neexistuje až tehdy, pokud o ní teprve tehdy, když ji někdo zjistí, po pravdě tvrdí, že je pravdivá.
Alu á la Wittgenstein:
Pravda nezávisí na našem úsudku.
OK, už mlčím. Nemám prostě náladu na slohovku ^.^
From the North shall he come, need shall drive him:
he shall pass the Door to the Paths of the Dead.
I believe in the madness called "Now"...
Jsem členkou KLUBU ŽROUTŮ KNIH (aneb Eragona za dva večery ^.^ )
Sežer bobra, zachraň strom!
Prvně a poprvé vůbec jsem si kdy řekl, "konečně mám co číst". Jen škoda, že to vypadá jako výtažek z knihy. Některé části mi přijdou povědomé a známé, stejně jako některé fráze v nich. Ale i tak jsem byl rád, že mám co číst.
Einsteinova kvantová provázanost. (rychlost komunikace dvou provázaných částic začíná na rychlostech 100x(?) vyšších než rychlost světla)
Holografický princip. (ukládání třírozměrných informací na dvourozměrné plochy - černé díry)
Multivers. (vesmír tvořený více vesmíry)
Fraktály. (nekonečné a nekonečně složité vzorce tvořené stále stejnými jednoduchými vzorci)
Archetypy. (jednotné a společné vzorce chování, jednání, myšlení a pamatování si všech lidí a zvířat)
Negentropie. (informační entropie každé termodynamické entropie je stejná, pokud mají dva oddělené fyzikální systémy stejnou termodynamickou entropii - každé dva oddělené a vzniklé vesmíry v multiversu mohou být teoreticky totožné, protože v nich probíhají stejné termodynamické procesy, na jejich základně vznikají stejné informace, tedy informační entropie - každý člověk po získání jisté sumy informací dojde k totožnému zjištění - každá civilizace v různém časovém období došla k teologii, každý člověk v různém věku dojde k uvědomění si své smrtelnosti)
"Pribram věří, že mozek také zahrnuje čočku a užívá holografické principy,
aby matematicky konvertoval frekvence, které příjímá skrze smysly do našeho vnitřního světa vnímání.".
Stejně jako u tvorby hologramu - koherentní paprsky pro zdánlivý zápis třírozměrného objektu na dvourozměrnou plochu způsobí, že jen díky interferenčním jevům koherentních paprsků (hodně vzdáleně podobné dvouštěrbinovému experimentu) dojde k osvitu fotocitlivého filmu jen ve správných fázích odpovídajících složenému třírozměrnému objektu - tak i oko samotné vytváří zdánlivý jev třírozměrnosti skládáním dvou dvourozměrných obrazů zaznamenaných každým jednotlivým okem zvlášť. Ale přesně jako u toho hologramu, kde dochází k interferenci jisté části dvourozměrného obrazu, která se výsledně zaznamená a je zpětně promítána třírozměrně, tak i obě oči mají interferenční pole, které je tvořeno prolnutím obou zorných polí každého oka. Tento holografický obraz je zaznamenán v mozku stejně, jako je zaznamenán na dvourozměrné ploše fotocitlivého filmu. Zapomínání je jen fragmentování původní celistvé informace, proto si pamatujeme čeho se to týkalo, celkový obraz skutečnosti, ale časem se vytrácejí podstatné detaily, které si můžeme již na základě jiných a podobných informací do původního fragmentovaného obrazu dosadit, čímž původní obraz opět dokompletujeme. Jako když se vytvoří hologram pomocí dvou koherentních paprsků o různých frekvencích. Jedna frekvence zaznamenává tvar, druhá vzor. Pokud výsledný film osvítíme jen jedním z těch paprsků, vyvstane jen část celkové informace. Zapomeneme část algoritmu, který z uložené informace vytáhne jen částečný, ale stále ucelený obraz.
Tady ale následně už nastávají logické rozpory. (nejde o konvenční logiku, ale o tu, která je zde samotná prezentována)
Jak může někdo jedním uchem přesně určit, odkud zvuk vychází, aniž by musel natočit hlavu? Jednoduše. Holografický princip ukládání třírozměrných informací na dvourozměrnou plochu vyžaduje stereoskopický princip. Dvě oči, každé z nich vidí dvourozměrně, ale společné viděné a posunuté o libovolný úhel již zaznamená trojrozměrně. Dvě uši vnímají také stereoskopicky. Ale právě proto, že se tento stereoskopický princip musí mozek nejdříve naučit vnímat, přijímat a zpracovat, tak to mnohé vysvětluje. Člověk, jehož mozek se naučil stereoskopicky vidět a slyšet bude vše tak i nadále vnímat, i když přijde o jedno ucho, nebo oko. Dle holografického záznamu těchto informací proto logicky vyplývá, že mozek má již za tu dobu ucelený obraz všeho, co kdy viděl. Tedy ucelený obraz světa. A proto mu pak stačí jen část původní stereoskopické informace, kterou mozek inteligentně a na základě dříve naučených informací vyhodnotí jako neucelenou, ale stále trojrozměrnou informaci.
Nikde se nepsalo, jak vnímají svět lidé, kteří mají již od narození jedno oko, nebo ucho. Všude se ale setkáváme s tím, jak to vnímají lidé, kteří nikdy neviděli, nebo neslyšeli. Podle této logiky vyplývá, že stereo znamená stereo, mono znamená mono a nic, znamená nic.
Dal by se dvourozměrný obraz zaznamenat na rozměr jediný, nebo čtyřrozměrný obraz na třírozměrnou plochu? Předpokládejme, že logicky ano, protože je to možné už z třírozměrného prostoru na plochu dvourozměrnou. Ta informace, a možnost samotná, tu tedy je.
A proto, proč lidský mozek zaznamenává třírozměrnou projekci dvourozměrné informace dvourozměrně a opět ji v mysli skládá do třírozměrných objektů? Proč je potřebný tento zdánlivě neužitečný a zcela jistě ztrátový přechod?
Tohle je to skutečně zajímavé. Pokud by se mozek nenaučil převádět přijímané signály z oka na ucelené obrazy, viděl by vše jen jako nesmyslnou a nesourodou změť barevných fleků. Pokud by se nenaučil skládat stereoskopický obraz přijímaný pomocí obou očí, tak by se nedokázal orientovat v prostoru a vše by mu opět přišlo jako nesourodá změť větších a menších obrazců. Trojrozměrnou krychli by viděl tak, jak ji vidíme my nakreslenou na papíru. Jako šestiúhelník, který otáčením v prostoru mění délky jednotlivých stran. Paradoxně, tento člověk si dokáže díky tomu představit mnohem více, než ostatní. Pro něj to má totiž naprosto jinou logiku než pro většinu lidí, kteří dobře vidí. Všichni totiž vědí, že strany otáčením v prostoru své délky nijak nemění, mění pouze svou polohu k pozorovateli, což zdánlivě vypadá jako změna délek, a proto jim není divné, že pod jistým úhlem jsou vidět jen strany dvě, což vypadá jako obdélník. Ale pro někoho, kdo nemá stereoskopické vnímání, a tedy ani takovou logiku, si začne pokládat otázky, které ostatním přijdou na hlavu padlé.
Když otáčením dosáhnu toho, aby zmizely dvě strany, čímž dostanu ze šestiúhelníku čtyřúhelník, tak by přeci mělo jít otočit ještě tak, aby zmizely další strany a měl bych dosáhnout přímky, nebo dokonce bodu. On dokáže přemýšlet na naprosto jiné úrovni než ostatní, protože on si to díky své vadě dokáže představit automaticky, aniž by se o tom vedla nějaká zdlouhavá debata. Tento člověk si pak dokáže podobným způsobem představit i vícerozměrné stavy, protože není omezen naší třírozměrnou představou. Paradoxně odebrání jedné skutečnosti otevírá možnosti daleko komplexnějším informacím.
Kde je tedy ale najednou ten holografický princip? Ten tam. A přesto, vše krásně funguje jak s ním, tak i bez něj. Proto není potřeba se ptát, která z těch možností je pravdivější a spekulativnější, ale ptát se, co tyto dvě skutečnosti spojuje. A na ty je zatím i holografický princip krátký.
Rád jsem si opět takhle jednou popřemýšlel.
Wittgenstein:
Co se vůbec dá říci, dá se říci jasně; a o čem nelze mluvit, k tomu se musí mlčet.
Bernard Bolzano:
Věta neodporuje teprve tehdy žádné ryzí pojmové pravdě, neodporuje-li žádné ryzí pojmové pravdě, že existuje myslící bytost, která o této větě vysloví podle pravdy soud, že neodporuje žádné ryzí pojmové pravdě.
Pravda neexistuje až tehdy, pokud o ní teprve tehdy, když ji někdo zjistí, po pravdě tvrdí, že je pravdivá.
Alu á la Wittgenstein:
Pravda nezávisí na našem úsudku.
Vzpomínám si, že první zajímavý kybernetický oblek jsem viděl v kresleném seriálu Batman v budoucnosti. Oblek protkaný spoustou nanoservo motorků, které umocňovaly sílu. Plus spousta dalších vychytávek, jako třeba neviditelnost.
Podruhé jsem podobný oblek viděl až ve hře Crysis, který vypadal již mnohem reálněji, ale který používá speciální vlákna a nanotechnologie na zvýšení síly, rychlosti a zneviditelnění.
Potřetí jsem viděl podobný oblek v manze a anime Gantz, který má také své technologie na zvednutí síly a podobně.
Jen jsem vždy přemýšlel, zda by něco podobného šlo vůbec udělat tak, aby to bylo lehké a přizpůsobilo se to přesně tělu. A hle, nápad se dostavil.
Není dnes problém vytvořit materiály ze speciálních vláken se speciálními schopnostmi, jako jsou dutá vlákna na odvádění potu, stříbrná a bambusová vlákna na potlačení pocení a proti zápachu, thermocool vlákna, která se přizpůsobí potřebám těla, kdy v teple chladí a v chladu hřejí, a podobně. (Sám mám doma některé tyto textilie z funkčního materiálu a nemohu si jejich funkčnost vynachválit.)
Ale také vím, že existuje spousta jiných materiálů, které by se jako vlákna daly také použít. A z nich by se dal udělat i docela zajímavý nanooblek se stejnými funkcemi, jako ty, které jsem zmínil.
Speciální duté vlákno reagující na slabé napětí stažením.
Vlákno z piezoelektrického materiálu generujícího elektrické napětí při pohybu.
Dutá vlákna jsou naplněná kapalinou a slouží primárně ke znásobení síly. Tato vlákna jsou uspořádána na obleku tak, aby byla přesně na svalech (jako Crysis). Při pohybu se generuje napětí působící na dutá vlákna, která se stahují ve směru stahu, čímž zároveň vypuzují kapalinu do vláken na opačné straně. Tím se dosáhne, že nejenom vlákna svým stahováním znásobují sílu, ale také tlačící kapalina z druhé strany. Například vlákna na bicepsu jsou propojena s vlákny na tricepsu, kdy pohyb samotný určuje do jakých vláken se bude pouštět generované napětí. Nemůže ani dojít k poškození tkáně, protože pokud sval nepracuje, negeneruje se napětí a nemůže se tedy stát, že se pod vlastní silou obleku poškodí ruka. Ale ve staženém stavu je již kapalina natlačena z druhé strany, čímž zajišťuje stálou sílu pro držení v jedné poloze svou podporou.
Existují i polymerové ohebné baterie, ze kterých by se dalo vytvořit třetí vlákno do obleku, kdy by se obyčejným pohybem, nevyžadujícím žádnou extrémní sílu, generovaná energie ukládala do ní. Tato energie by se dala využít pro extrémnější znásobení síly, nebo pro jiné podpůrné systémy, či pro generování napětí potřebného pro stažená vlákna ve stálé poloze.
Existuje i peltierův článek ze dvou kovů. Pokud se jeden kov ohřívá a druhý zároveň ochlazuje, generuje to napětí. Pokud se na něj přivede napětí, dělá to samé opačně. Takové vlákno by dokázalo z okolí přijímat chlad, od uživatele teplo a generovalo by to energii, nebo naopak uživatele zahřívalo a na venek generovalo chlad, což by fungovalo jako neviditelnost pro termokameru.
Dala by se využít i spousta jiných vláken z materiálů s paměťovým efektem, která by se ovládala opět generovaným, nebo uskladněným napětím.
Pokud by někdo namítal, že by vlákna neměla takovou sílu, tak není problém udělat vlákna přesně ve tvaru svalů v libovolné velikosti. Pokud by jedna vrstva vláken pomohla uzvednout navíc třeba jen gram, tak jsou ta vlákna tenká a dají se udělat ve více vrstvách. Celkově pak (při správném pohybu, což platí i normálně), kdy se do akce zapojí více svalů naráz, by dokázal oblek usnadnit uzvednutí i velkých hmotností.
Z tohoto hlediska se mi nezdá být tato technologie nesmyslná ani nemožná. V kombinaci s dnes existujícími vlákny by se oblek jevil sice neprodyšný, ale díky kevlaru (nebo možná už i fulerenů či jiných mateirálů) by byl neprůstřelný, odváděl by pot, zahříval či chladil a generoval spoustu energie na externí příslušenství.
(Že by energozbroj z dob falloutu?)
Třeba se jednou dočkáme i my nové generace funkčních materiálů.
Wittgenstein:
Co se vůbec dá říci, dá se říci jasně; a o čem nelze mluvit, k tomu se musí mlčet.
Bernard Bolzano:
Věta neodporuje teprve tehdy žádné ryzí pojmové pravdě, neodporuje-li žádné ryzí pojmové pravdě, že existuje myslící bytost, která o této větě vysloví podle pravdy soud, že neodporuje žádné ryzí pojmové pravdě.
Pravda neexistuje až tehdy, pokud o ní teprve tehdy, když ji někdo zjistí, po pravdě tvrdí, že je pravdivá.
Alu á la Wittgenstein:
Pravda nezávisí na našem úsudku.
V mládí jsem měl plán, že se stanu kyborgem.
Jako kyborg bych se nemusel zodpovídat lidským zákonům a mohl bych si dělat co bych chtěl. Bohužel kyborgů je dnes docela dost a žádné speciální zákony nemají.
Takže další plán je android.
Jinak do takového obleku bych si nainstaloval vrhač blesků, (viz. hlavní zlosyn ve Star Wars) použitelné jako stroboskop.
Pokusím se nadhodit téma, které bude trochu filosofickým spamem.
Co by kdo z vás udělal, kdyby zjistil, že neexistuje svobodná vůle, ale vše je předurčeno? Jak by vás to změnilo, či poznamenalo?
Jak myslíte, že by na to zareagovali lidé z celé planety, a k čemu by to popřípadě vedlo? Jak by to poznamenalo jejich myšlení a celkově myšlení celé společnosti?
Zkuste se držet prosím otázek a nezabíhat do nepodstatných vedlejších detailů.
Wittgenstein:
Co se vůbec dá říci, dá se říci jasně; a o čem nelze mluvit, k tomu se musí mlčet.
Bernard Bolzano:
Věta neodporuje teprve tehdy žádné ryzí pojmové pravdě, neodporuje-li žádné ryzí pojmové pravdě, že existuje myslící bytost, která o této větě vysloví podle pravdy soud, že neodporuje žádné ryzí pojmové pravdě.
Pravda neexistuje až tehdy, pokud o ní teprve tehdy, když ji někdo zjistí, po pravdě tvrdí, že je pravdivá.
Alu á la Wittgenstein:
Pravda nezávisí na našem úsudku.
Já osobně bych v této chvíli odhodil veškeré starosti (ačkoli i to by bylo již dáno). Pokud by vše bylo dané a já nemohl nic pozměnit, znamenalo by to, že nemohu udělat špatné rozhodnutí. Takové špatné rozhodnutí totiž není, protože je jen jedno. Ani dobré, ani zlé, nýbrž to "pravé". Pravý opak toho, čemu většina z nás věří.
Problém by však byl dokázat, že svobodná vůle neexistuje - vím, psals, abychom se drželi otázek, ale tohle má sakra vliv na to, co napíši. Protože pokud bys opomenul otázku, jak by se tato informace potvrdila, vynechal bys to najpravděpodobnější, co by lidé a má osoba udělali - ignorace této informace, přesvědčování sama sebe, že je to blbost, popřípadě snaha o zapuzení této domněnky či definitivní řešení (třebaže i tyto věci mohou být lidem předurčeny).
Ale nyní se na to podívejme jako na prostý fakt. Co by lidé dělali a následně též dělali? Jen to, co je předurčíno. Kdo by měl zemřít, zemřel by, kdo by měl vzdorovat, vzdoroval by, ale vše by šlo "podle plánu" a normálním způsobem - tím předurčeným. Třebaže by lidstvo mělo vymřít. V tom případě bych musel vědět, že osud je předurčen a jaký je předurčen, abych mohl vůbec odpovědět, co se stane.
Toť má odpověď
Requiescat in pace...
Volunteer @ Akicon & Natsucon & Animefest
Autor Animefestí mobilní appky
Myslím, že by to všeobecně vedlo k lhostejnosti. Proč se snažit, dřít nebo podobné věci, když je náš život stejně už daný? Lidé by ztratili svědomí, protože by najednou neměli za své skutky odpovědnost, jejich život je přece stejně už předurčený.
Myslím, že mě by to moc nezměnilo.
Už jsem čekal dost! Dvanáct let! Na Konoze!
Kdyby tu byl osud, tak bych se snažil ztotožnit se s tím. Předpokládám, že by to zároveň znamenalo, že je tu nějaký vyšší smysl, příčina a následek. Něco by mě někam směrovalo a já bych se snažil přijít na to kam a proč.
Jenže, pokud svobodnou vůli myslíš i to, že mé myšlenky by byly předurčeny, pak taková úvaha postrádá smysl. Já bych nebyl já. Tím nechci říct, že jsem "myšlenkama". Ale vše co si o sobě myslím je svým způsobem to co jsem pochytil od okolí. V mládí ti rodiče řeknou, že si inteligentní, ty jim uvěříš a chováš se podle toho. Idioti neexistují, jsou to jen jinak smýšlející lidé.
Lidé by se přestali zajímat o ostatní a zaměřili by se na sebe. Co by pak záleželo na tom, že někdo je bohatý, slavný... To je osud, s tím nic neuděláš. Zaměř se na vlastní příběh a dělěj to nejlepší. Takže vcelku pozitivní vývoj.
Argument může být sebedokonalejší a některé lidi to beztak nepřesvědčí. Mě by to asi nijak výrazně nezměnilo, protože s tím již tak dost polemizuji a nepřipadá mi to jako nepřátelská myšlenka.
Docela se ztotožňuji s Shopenhaurem:
"Člověk může dělat to, co chce, ale nemůže chtít aby chtěl."
Už v tom je značná dávka determinismu a pokládám to minimálně v této míře za docela zjevně pravdivé.
Na lidské úrovni myšlení by se podle mě nic zvláštního nezměnilo. Třeba jestli někdy budou tvorové, co by mysleli na mnohem vyšší úrovni, tak by toho nějak mohli využít k dosáhnutí svých cílů, ale tam já nevidím.
Je snad možné, že by se hodně lidí myšlenky svobodné vůle nechtělo vzdát do takové míry, že by raději zvolili "hloupost", která by jim svět vysvětlovala tak, že svobodnou vůli mají. Jako někteří dnes např. s evolucí, což jim je také nepřátelská myšlenka a to je asi v prvé řadě důvod, proč proti ní tak brojí. Odvrhli tuto myšlenku aniž by ji prozkoumali a s neexistencí svobodné vůle by to mohlo dopadnout podobně. Ale pro ostatní by se asi nic radikálního nezměnilo. Třeba by to mohla být nějaká oblast pro další zkoumání. Někteří by se pak na to mohli odvolávat, že jejich korupční či násilné činy byly determinovány, ale to by jim asi neprošlo.
A kdybych měl být optimista, tak bych řek, že by k sobě mohli být víc tolerantní. Ostatně vědění (i technologie) osvobozuje a společnost neustále míří k jakési tolerantnější a umírněnější podobě.
Podpis:
Nebudeš postovati zbytečné příspěvky
(Možný následek - napomenutí/přesun příspěvku/smazání příspěvku)
2. Zavěcníš
Tvé příspěvky budou k tématu
(Možný následek - napomenutí/přesun příspěvku/smazání příspěvku)
3. Zaslušníš
Nebudeš vulgární vůči diskutujícím
(Jistý následek - napomenutí/smazání příspěvku)
4. Nezduplikuješ
Nebudeš psát to samé co se psalo o chvilku dříve
(Možný následek - smazání příspěvku; po opakování napomenutí)
5. Nezaložíš*
Nebudeš zakládat Vlákno bez souhlasu správců této sekce
(Jistý následek - smazání vlákna; po opakování napomenutí)
6. Zaformátuješ
Aby tvé příspěvky byly čitelné, tak musí být nějakým způsobem členěny
(Žádný následek, jen Vás žádáme abyste to dělali. Někdy je těžké rozluštit co kdo píše.)
Za tři napomenutí je BAN, to je fakt. Faktem taky je, že napomenutí nerozdáváme jak na běžícím páse a snažíme se je nedávat. Tedy se nemusíte bát, dá se s námi domluvit. Jinak diskutujte, těchto zásad se nijak nebojte, jen se je snažte mít na paměti, když přispíváte. Pro většinu se těmito zásadami nic nemění, jelikož většina je dodržuje automaticky.
Sem tam nějaký moderátor může vyzvat k usměrnění diskuse, či k něčemu jinému. Jakákoliv reakce v diskusi na tuto výzvu se bere za flame a tedy spam, za které můžete dostat napomenutí. Konkrétní připomínky k výzvě můžete posílat přes mail.
* Jak v které sekci.
Nedávno jsem viděl dokument The Secret trailer zde, a je to velmi zajímavé. Jedná se o to že vlastně přitahujeme to na co myslíme a určitě na tom něco bude no doporučuji shlédnout a udělejte si názor sami
Podle mě nic nového pod sluncem, proto jsem se asi více zabýval tím, co tam vyjadřují a jakým způsobem to dělají.
Snaží se o přímou sugesci, nenajde se tam žádný opoziční názor, stejně jako tam své říkají lidé, kteří tomu věří. Žádná reálná objektivita. Předhazují pouze úspěchy, protože jim jde o to přesvědčit. Je tam spisovatel, filozof, psycholog, metafyzik, učitel, investiční poradce, podnikatel, vizionář a najde se tam i fyzik. Ale všichni tam mají jedno společného. Právě tu filozofii. Proto je jedno, koho a z jaké profese tam ukázali, mohli tam totiž dát jen samé filozofy, ale to by nepůsobilo tak, jak zamýšleli.
Rozdělují tam vše na "dobré" a "špatné", ale to není správné vyjádření, mělo by to být "kladné" a "záporné".
Našli si svou víru v naivitě, čímž dosáhli nirvány ve svém pozitivismu ke všemu zápornému. Stali se z nich optimisti. Kladné je to, co jsem chtěl, záporné je to, co tak být mělo. A přesto to funguje. Jen mi přijde zbytečné popisovat to vědeckým přirovnáním. Spousta lidí pak začne používat jako argument na obhajobu svého tvrzení to, že je to vědecky potvrzené. Což samozřejmě pravda není. Je to jistým způsobem opět Murphyho zákon, který platí vždy jen ve vztahu k subjektivnímu pohledu jedince. A jako ve frontě, kde si někdo stěžuje, že se nehýbe, tak to začne připadat stejné i všem ostatním v ní, se i toto dá přirovnat stejným způsobem. Je to sugesce. Ve frontě je to nocebo (záporný) efekt, v případě toho, co prezentují v dokumentu je to placebo (kladný) efekt. Stačí jen pozorně poslouchat to, co tam říkají, ne si u toho začít představovat co tam říkají. Neustále tam narážejí na sugesci. Stále tím ale netvrdím, že to neplatí, naopak, sugesce má pozitivní efekt a nechápu, proč to většina vidí jako něco negativního, když to tak krásně funguje. Jen tvrdím, že si to ani oni sami v dokumentu pořádně neuvědomují, a přesto to dělají. To je ten archetyp, na který tam narážejí, aniž si opět sami uvědomují, co tam říkají.
Je tam špatný příklad s talismanem, protože kdo si na něj zvykne až příliš, ten začne při jeho absenci (třeba ztrátě) automaticky používat nocebo efekt sugesce. Začne si více všímat negativních projevů, ty pak spojovat s absencí talismanu a tím dále prohlubovat všímání si negativních projevů. Začarovaný kruh, proto odmítám talismany a cokoli malého, co se zbytečně nosí nebo vlastní (jako já a kapesník, jakmile zjistím, že ho nemám, mám najednou potřebu smrkat, do té doby nic).
Někdo má dobrou náladu, a tak si více všímá kladných věcí. Někdo má špatnou náladu, a tak si více všímá záporných věcí. Proto se mu pak zdá, že je toho v ten den víc, než obvykle.
A stejně jako v ostatních případech se toto spoustě lidem zalíbí, stejně jako na to stejně rychle zase zapomenou. Tohle je způsob myšlení, na který, aby fungoval tak, jak má, si musí přijít každý sám. Proto mi přijdou podobné dokumenty dobré po informační stránce, ale jinak jsou naprosto zbytečné.
Jen jsem se pokaždé, když tam použili slovo "přitažlivost", musel upřímně zasmát.
A sám se od jisté doby řídím tím, že "vím, že mohu vědět", stejně jako "vše špatné je k něčemu dobré, a vše dobré je tedy ještě lepší".
Wittgenstein:
Co se vůbec dá říci, dá se říci jasně; a o čem nelze mluvit, k tomu se musí mlčet.
Bernard Bolzano:
Věta neodporuje teprve tehdy žádné ryzí pojmové pravdě, neodporuje-li žádné ryzí pojmové pravdě, že existuje myslící bytost, která o této větě vysloví podle pravdy soud, že neodporuje žádné ryzí pojmové pravdě.
Pravda neexistuje až tehdy, pokud o ní teprve tehdy, když ji někdo zjistí, po pravdě tvrdí, že je pravdivá.
Alu á la Wittgenstein:
Pravda nezávisí na našem úsudku.
A dlouho tu nebyla Hoshi saga!
Tentokrát s číslovkou 8, a popravdě, je tak těžká, že i já jsem si na internetu našel na jeden level návod. (Vzpomeňte si na mě u levelu č.9991)
Dost jsem se u některých levelů nasmál nad tím, jakým způsobem je jejich řešení.
Hrát můžete jako vždy ZDE
A zde jako obvykle návod pro ty, co si nevědí rady. (momentálně se stále pokouším dokončit (není tu nic na řešení) poslední level...
9976. Chyť levou stěnu s textem a posuň ji doprava. Klikni na orámovaný text úplně vlevo.
9977. Vytáhni ze země třetí obrazec zleva až nahoru a úplně stejně ho zastrč do stropu.
9978. Postupně klikni na všechny stěny místnosti až popadají, pak dostatečně dlouho klikej na zadní stěnu.
9979. Klikni na nejspodnější část obrazu v prostřed břicha postavy, která je neblíž. Rozsviť všechna světla.
9980. Klikej na oblohu tak dlouho, dokud hora nevyletí až do nebe. Pak ji nech spadnout zpět.
9981. Neprodírej se lesem, podívej se nad něj a hledej na obloze.
9982. Kvádr úplně nalevo dole zastrč co nejvíc dolu a kvádr nad ním zase úplně nahoru. Ukáže se zářící bod. Klikni na něj.
9983. Klikni na kouli. Druhá nevypadne celá, proto musíš kliknout na puntík vlevo nahoře, tím se uvolní tyč, která po nárazu do první koule uvolní druhou. Dá se i rovnou uvolnit tyč, která nárazem do koule automaticky uvolní tu druhou. Pak klikni na puntík vpravo dole a následně na koule.
9984. Rozepni kalhoty, vytáhni triko nahoru a stáhni slipy.
9985. Musíš najít hvězdu 5krát po sobě. Správná volba se pozná tak, že se hrnek nezvedne a začne se znovu mýchat.
9986. Posuň krychli na druhé pole nad hvězdou.
9987. Klikej na plochu než se složí celý obraz. Stáhni nejvyšší vlnu dolu.
9988. Postav dva poslední bloky z prava až na kraj, strč do zbytku prstem.
9989. Tři lampu tak dlouho, dokud se z ní nevypustí všechen dým. Až po vykreslení obrazu zmizí, zatřes s lampou.
9990. Roztoč čtverec.
9991. Vykašli se na nastavování. Jakmile se po zmáčknutí "i" začnou hodiny otáčet, klikni na plochu, tím otáčení zastavíš a myší vyjeď nahoru.
9992. Odtlač levou stranu, a až všechny kruhy zmizí, poklepej na na ten poslední.
9993. Klikej na plochu co nejdéle a co nejrychleji.
9994. Klikni a přejížděj po pravém prsu.
9995. Odšroubuj čtyři šrouby v každém rohu. Proveď 12345 kliků do prostřed pentagonu. Pro usnadnění se vždy po stém kliknutí nahoře zobrazí šipka navíc, která pomáhá v klikání, stačí na ni najet a ona se chytí do závěsu. Lepší to má ten, kdo má na myši tlačítko pro dvoj, nebo trojklik. Pozor! Při přiblížení k vytouženému číslu opusť pentagon s tolika šipkama, kolik je potřeba a nech si tam třeba jen jednu, protože po překročení vyžadovaného čísla budeš muset vše opakovat. Pokud zůstane v pentagonu jen jedna šipka a zbytek bude mimo, stále i když budeš klikat hlavní šipkou mimo, ta jedna uvnitř bude klikat a přidávat po jedné.
9996. Spusť a po přesně deseti vteřinách vypni.
9997. Postupně klikej na "S", "t", "a" a "R".
9998. Kašli na zásuvku a na lampičku. Posuň celou místnost doprava a klikni na svíčku.
9999. Chyť ji za mašli a stáhni z ní oblečení.
10000. Zničte tu svini! (po kliknutí na bublinku vedle levelu si snížíte obtížnost)
Wittgenstein:
Co se vůbec dá říci, dá se říci jasně; a o čem nelze mluvit, k tomu se musí mlčet.
Bernard Bolzano:
Věta neodporuje teprve tehdy žádné ryzí pojmové pravdě, neodporuje-li žádné ryzí pojmové pravdě, že existuje myslící bytost, která o této větě vysloví podle pravdy soud, že neodporuje žádné ryzí pojmové pravdě.
Pravda neexistuje až tehdy, pokud o ní teprve tehdy, když ji někdo zjistí, po pravdě tvrdí, že je pravdivá.
Alu á la Wittgenstein:
Pravda nezávisí na našem úsudku.
ta 9991 je zákeřná... sice mi došlo během deseti vteřin která bije, ale o to víc zuřím Jinak tahle Hoshi saga mě potěšila. Nic nedokáže spravit náladu víc, než hvězdička
Pokud je tu princip, který dokáže oddálit konec, pak tu je možnost, že bude tento princip funkční i na jiné zákony. Třeba je možné oddálit (pokud vůbec je, ale předpokládejme, že je) konec vesmíru.
Všichni svým jednáním urychlujeme tepelnou výměnu, tím urychlujeme zvětšování entropie vesmíru, čímž urychlujeme jeho zánik. Pokud by byl vesmír deterministický (předurčený), byl by čas jeho konce předem určený, tedy by se dal z velikosti entropie takového vesmíru jeho konec přesně předpovědět. Pokud ale vesmír není deterministický, pak se rychlost zvětšování entropie neustále mění v závislosti na umělé a nedeterministické tepelné výměně způsobované inteligentními civilizacemi. Čím více bude existovat civilizací, které dokáží využívat tepelnou výměnu na získávání energie potřebné pro jejich rozvíjení, tím rychleji se bude blížit konec vesmíru.
Na tomto principu by se dalo zprůměrovat, porovnáním našeho vesmíru s tím, jak by momentálně vypadal ten náš v podobě deterministického a neobydleného civilizacemi, kolik takových vyspělých civilizací v něm vlastně je.
Pokud platí, že velikost horizontu vesmíru určuje rychlost rozpínání, pak platí, že je velikost horizontu rovna velikosti entropie, z čehož vyplývá, že v tomto vesmíru musí existovat daleko vyspělejší civilizace, nebo nespočetně mnoho podobných té naší, které závratným tempem urychlují tepelnou výměnu, tím urychlují zvětšování entropie, to ovlivňuje zvyšování rychlosti rozpínání vesmíru, a to urychluje jeho konec.
Proč by měl být přítomný princip oddálení konce, když ho vlastně ani není potřeba, protože vše spěje jen k jeho urychlení?
Jak stará musí být civilizace, aby si to uvědomila celá a začala se podle toho řídit?
Podle zrychlování rozpínání vesmíru se mi zdá, že je tu ohromná spousta neuvědomělých civilizací, které jen zlepšováním svých technologií a zvyšováním energetické spotřeby urychlují konec vesmíru, tedy v případě, že se neustále nové a nové civilizace dostávají do podobných dob, ve kterých začínají využívat potenciál tepelné výměny, tedy jsou oslepeni možnostmi, tak než to dojde všem, co dělají, bude již pozdě.
To bych označil za neoddálitelný (a celkem ironický) osud.
Wittgenstein:
Co se vůbec dá říci, dá se říci jasně; a o čem nelze mluvit, k tomu se musí mlčet.
Bernard Bolzano:
Věta neodporuje teprve tehdy žádné ryzí pojmové pravdě, neodporuje-li žádné ryzí pojmové pravdě, že existuje myslící bytost, která o této větě vysloví podle pravdy soud, že neodporuje žádné ryzí pojmové pravdě.
Pravda neexistuje až tehdy, pokud o ní teprve tehdy, když ji někdo zjistí, po pravdě tvrdí, že je pravdivá.
Alu á la Wittgenstein:
Pravda nezávisí na našem úsudku.
alu - tepelna vymena? Promin, ale to mi prijde jako pitomost - co ma teplo spolecneho s urychleni konce, kdyz teplo mas v prakticky neomezenem mnozstvi v nejblizsi vhezde/nitru vlastni planety? Tam ej tepla vic, nez kdy spotrebujem...
Vymena informaci, to bych pochopil a mozna i souhlasil, ale tepelna.. to se mi zda trosicku moc silena teorie. Trosicku mimo misu.
Noční přepadení.
Moje čistě akční FF. Neskromně si myslím, že se opravdu povedla. Jednorázovka.
-------
Ona jediná.
Seriál o vojákovi z amerických speciálních jednotek, který se dostane do světa, kde vládne chakra. Do světa, kam nikdy nechtěl. Do světa, kde pro něj není místo...
Update! Třináctý díl je venku!
Neuvěřitelné, což? Ale je to tak! Nezapomněl jsem na vás!
Jen mi to trvalo o dost déle, než obvykle...
--------
Poslání: Speciální schvalovací FanFiction jednotka Konohy
Fanfikce o lidech, kteří tady na Konoze schvalují fanfikce. Jakákoliv podobnost s lidmi z Konohy je čistě náhodná, doopravdy, fakt.
Druhý termodynamický zákon je zákon určující přirozený směr probíhajících fyzikálních dějů. Tím dochází k tomu, že teplejší voda předává svou energii do okolního chladnějšího prostoru, čímž vykonává práci. Tato práce se dá dle prvního termodynamického zákona transformovat na jiné druhy energie, ale jen s původní maximální účinností. Lze tak z tepelné energie převodem získat energii elektrickou, která se ale při své práci za pomoci různých způsobů tření opět transformuje na energii tepelnou. Tímto způsobem se energie z teplejšího systému předává do systému chladnějšího, až dojde ke vzájemnému ustálení na stejné hodnotě. V tomto bodě uzavřený systém již nemůže vykonávat žádnou práci. Tento bod se označuje za maximální entropii daného uzavřeného systému.
Entropie je veličina charakterizující směr vývoje systému. Jde tedy o proces, při kterém dochází v systému k vývoji od nejmenší, po největší entropii.
Jednoduše řečeno je minimální entropie v případě, kdy nádobu s vařící vodou dáme do izolované chladné místnosti, a největší entropie je v momentě, kdy je teplota místnosti rovna teplotě vody.
Největší možný teplotní rozdíl značí nejmenší entropii, kdežto nejmenší možný teplotní rozdíl, tedy nulový, značí největší entropii.
Vhozená kostka ledu do sklenice s horkou vodou je uzavřený systém s vlastní entropií, stejně jako je sklenice s horkou vodou a kostkou ledu v této místnosti uzavřeným systémem s vlastní entropií, stejně jako je tato místnost uvnitř domu uzavřeným systémem s vlastní entropií, stejně jako tento dům obklopený vzduchem na Zemi, stejně jako Země ve sluneční soustavě, sluneční soustava v Mléčné dráze a Mléčná dráha ve viditelném vesmíru.
Všechny tyto systémy mají svou vlastní entropii, stejně jako se celková entropie nemůže nikdy zmenšit.
Jacob Beckenstein naznačil, že má i černá díra svou entropii, která se rovná horizontu událostí, což vychází z poznatku Stephena Hawkinga, který zjistil, že se horizont černé díry nemůže zmenšovat. Díky tomu platí druhý termodynamický zákon i pro černou díru, která ale díky tomu musí mít jistou teplotu. A čím hmotnější černá díra, tedy čím větší její horizont/entropie, tím chladnější musí být.
Náš viditelný vesmír má také horizont, který je ohraničen oblastí, z poza které se k nám nemůže nic dostat. To je způsobeno tím, že se hodnota rozpínání vesmíru s dvojnásobkem vzdálenosti od pozorovatele taktéž zdvojnásobuje, až se v jisté vzdálenosti vyrovná rychlosti světla. Za touto vzdáleností se od nás již vše oddaluje, i světlo, tedy k nám nedoputuje žádná informace. Horizont našeho viditelného vesmíru má spoustu společných vlastností jako horizont černé díry, jako například to, že ohraničuje náš uzavřený systém. V tom případě i zde označuje velikost horizontu velikost entropie, která udává teplotu systému.
Je zde ale jeden zajímavý princip, který si může každý ověřit. Pokud rychlost rozpínání vesmíru určuje poloměr jeho horizontu, pak jsou tyto dvě veličiny vzájemně zaměnitelné, ekvivalentní, invariantní, neměnné.
Jako je v obecné relativitě ekvivalentní čas a prostor, kde výsledek neovlivní to, zda měníme o stejnou hodnotu čas, nebo prostor, tak je i zde ekvivalentní horizont vesmíru a rozpínání vesmíru. Pokud totiž vezmeme rozpínající se vesmír a jeho horizont o jistém poloměru, pak si zpětně vypočteme, jakou rychlostí se prostor uvnitř něho rozpíná.
A není to nic nemožného z pohledu nekonečnosti vesmíru, protože si může opět každý ověřit, že má rychlost dopad na dilataci času. To znamená, že se zvyšující se rychlostí se zpomaluje čas. A pokud dosáhneme horizontu viditelného vesmíru, kde se prostor samotný z našeho pohledu rozpíná rychlostí světla, tak musí být patrné, že čas zde nehraje žádnou roli. V tomto bodě totiž čas nabývá hodnoty 0, což znamená, že za touto hranicí, ať už si představujeme co chceme, nebo z pohledu možných vícerozměrných podob kosmu, nic neexistuje, protože tam stále ještě nevznikl čas. Paradoxně tam čas, a s ním spojený prostor, vzniká společně s naším pohybem ve stávajícím prostoru, protože se s naším pohybem pohybuje i horizont viditelného vesmíru.
Z toho se dá opět odvodit, že čím větší poloměr vesmíru/horizontu, tím menší bude hodnota rozpínání a naopak, čím menší bude poloměr vesmíru/horizontu, tím rychlejší rozpínání bude. Musí, protože jak jsem předvedl jednoduché, ale logické odvození, je rozpínání ekvivalentní poloměru vesmíru/horizontu. Pokud by nebylo, docházelo by k porušení kosmické cenzury, která by tak umožnila náhled na nahou singularitu, tedy oblast obsahující nekonečno.
Náš viditelný vesmír je tedy nyní ohraničen vlastním horizontem, který odpovídá svou velikostí entropii tohoto uzavřeného systému od zbytku, z našeho pohledu stále nevzniknuvšího, vesmíru, což zároveň určuje teplotu našeho vesmíru. Protože je ale hmota, a tím pádem i energie, rozložena nehomogenně (nestejnorodě), což ale nemá žádný zásadní vliv na velikost celkové entropie, tak se ta skládá z mnoha podřadných systémů obsahujících svou vlastní entropii.
Tyto podřadné systémy svou zvětšující se entropií zvětšují entropii hlavní, vesmírnou, čímž zároveň zvětšují i horizont, což by se mělo projevit na zpomalování rozpínání vesmíru. To, že se dle pozorování na okrajích zrychluje pouze značí, že ve své rané fázi musel obsahovat méně energie, než jí obsahuje teď. Nic to bohužel nenapovídá o momentální situaci rozpínání vesmíru.
Pokud budeme předpokládat vesmír v o jisté velikosti horizontu/entropie/energie, ve kterém je jediný podřadný systém předávající přirozeně dle stávajících fyzikálních zákonů energii do okolního prostoru, pak mu to bude trvat za jistou stanovenou dobu t=1, kde t je čas a 1 značí časový údaj, za který podřadný systém předá svou veškerou energii do okolí.
Pokud budeme předpokládat naprosto stejný vesmír, paralelní k prvnímu, který označíme v\', ale který navíc obsahuje jednu inteligentní formu života, kterou do výsledné entropie nezapočítáme, a která ke své existenci nic nepotřebuje, ale která bude z podřadného systému čerpat energii mnohem rychleji, než by k tomu docházelo přirozeným způsobem, pak bude t<1, a to o takovou hodnotu, která odpovídá časovému údaji uměle odčerpané energie, která by se samovolně uvolňovala do okolí.
V takovémto případě se bude entropie zvětšovat rychleji, i když třeba jen o nepatrnou hodnotu, která ale ve výsledku znamená kratší dobu dosažení maximální entropie, což je bod s nulovou prací. Tento bod pak odpovídá tepelné smrti daného vesmíru.
Znamená to tedy, že pokud vesmír má skutečně svůj konec, ať chce jaký je, pak bude zcela jistě závislý na velikosti své vlastní entropie, která uměle urychlenou tepelnou výměnou také rovnocenně roste.
Lidstvo svým zvyšováním energetických nároků urychluje (i když oproti celému ohromnému vesmíru ohromně nepatrnou částí) tepelnou výměnu, tím zrychluje zvětšování entropie a tím samotný konec vesmíru.
A za předpokladu, že v tomto ohromném vesmíru existuje ohromná spousta inteligentních forem života schopných uměle urychlovat tepelnou výměnu, jako že jich zcela jistě spousta ovládá technologie vyžadující pro nás momentálně nepředstavitelné zdroje energie, tak tím veškeré civilizace mohou přispět již znatelnou hodnotou.
A protože by mělo být rozpínání vesmíru ekvivalentní velikosti jeho horizontu/entropii, mělo by se dát zpětným pozorováním o změnách zrychlování vysledovat, kolik energie se takto uměle využívá, tedy by se dalo zjistit, kolik civilizací, a zda tedy vůbec nějaké, existují.
Nebo snad ne? Pokud někdo vidí chybu, může na ni ukázat společně s vysvětlením proč, a jaký by to bez ní mělo důsledek pak. Třeba se dopracujeme ještě k mnohem zajímavějšímu důsledku. :)
Wittgenstein:
Co se vůbec dá říci, dá se říci jasně; a o čem nelze mluvit, k tomu se musí mlčet.
Bernard Bolzano:
Věta neodporuje teprve tehdy žádné ryzí pojmové pravdě, neodporuje-li žádné ryzí pojmové pravdě, že existuje myslící bytost, která o této větě vysloví podle pravdy soud, že neodporuje žádné ryzí pojmové pravdě.
Pravda neexistuje až tehdy, pokud o ní teprve tehdy, když ji někdo zjistí, po pravdě tvrdí, že je pravdivá.
Alu á la Wittgenstein:
Pravda nezávisí na našem úsudku.
"Náš viditelný vesmír má také horizont, který je ohraničen oblastí, z poza které se k nám nemůže nic dostat. To je způsobeno tím, že se hodnota rozpínání vesmíru s dvojnásobkem vzdálenosti od pozorovatele taktéž zdvojnásobuje, až se v jisté vzdálenosti vyrovná rychlosti světla. Za touto vzdáleností se od nás již vše oddaluje, i světlo, tedy k nám nedoputuje žádná informace."
Chápu správně, že se tedy právě pohybujeme vůči nějaké hvězdě za horizontem našeho viditelného vesmíru rychlostí, jež přesahuje rychlost světla? K tomu mě napadá ještě jedna věc. Za předpokladu, že k nám z oblasti za horizontem našeho viditelného vesmíru nedoputuje žádná informace, je klidně možné, že je to konec vesmíru, nemáme možnost si nijak ověřit, že pokračuje.
Teoreticky ano, tato úvaha je správná, ale dle relativity tomu tak není.
Pokračování navazující a vycházející z teorie vesmíru.
Něco málo jsem o tom psal již dříve v úvaze o vesmírném obzoru, která je umístěna v horní části stránky pod obrázkem psychopatů ve vybraných důležitostech, konkrétně pod logickými hrami v myšlenkách.
Tam je ukázáno, proč může být i náš horizontem ohraničený viditelný vesmír stále nekonečný, ale proč se stále nemůže k ničemu za ním pohybovat rychlostí přesahující rychlost světla.
Přidám to tedy i sem.
Vycházím konkrétně z myšlenky, která popisuje stáří, a tedy velikost námi pozorovaného vesmíru.
Obzor pozorovaný zde na Zemi je důsledkem její kulatosti, tedy kladného zakřivení jejího povrchu.
Povrch naší mateřské planety je dvourozměrný a rozlohově konečný, ale jeho kladné zakřivení způsobilo to, že se rozprostírá v rozměru třetím a je nekonečný.
I když by mohl opět někdo namítat, že sice mohu jít po takovémto povrchu jakýmkoli směrem stále nekonečně dlouhou dobu, ale na takto omezeném povrchu je veliká pravděpodobnost toho, že projdu stejným bodem dvakrát, a tudíž vyvrátím jeho skutečnou nekonečnost.
V takto zjednodušeně podaném případě by to bylo skutečně tak, ale zapomínáme na jednu skutečnost, přesněji rozměr, a tím je čas.
V jednom okamžiku má Země skutečně konečnou plochu, ale jakmile do toho započteme časový rozměr, pak nikdy nestaneme na témže místě dvakrát.
Na Zemi je sice veliká pravděpodobnost, že, i když to bude trvat dlouhou dobu, nakonec za konečný čas dojdu do místa, na kterém jsem již jednou stál, přestože bude díky přírodním vlivům mírně odlišné, a poznám ho.
V tomto případě je pozorovaný důsledek minimální, protože je plocha Země natolik malá, že se jednotlivé časové rozdíly mezi návštěvou jednoho a téhož místa dají jednoduše odstranit, a bude to mít stále stejný výsledek.
Bohužel, je to naprosto stejný případ jako rozdíl mezi newtonovskou a relativistickou fyzikou.
Newtonovská fyzika nepočítá s dilatací (délky, času, hmotnosti) jako fyzika relativistická, protože se používá na malých (pozemských) měřítcích, kdežto ve velkých (vesmírných) měřítcích je velice nepřesná.
Proto se zde musela začít používat relativistická fyzika, která na ohromných měřítcích dokáže eliminovat veškeré nepřesnosti klasické newtonovské fyziky.
Stejné je to i u srovnání představ kladně zakřiveného dvourozměrného povrchu Země a kladně zakřiveného třírozměrného povrchu vesmíru.
Na Zemi jsou časové účinky téměř nepostřehnutelné, ale pokud "obejdeme" vesmír kolem dokola a dostaneme se na původní místo, nikdy ho nepoznáme, protože uběhla tak dlouhá doba, že bude vypadat úplně jinak.
V takovém případě, kdy nejsme nijak schopni určit výchozí pozici, jdeme neustále kupředu a vesmír se nám zdá opravdu nekonečný.
Ale zpět k obzoru.
Nikdo z nás není schopen dohlédnout za obzor, který se nám najednou ztrácí na pozorovaném horizontu mezi zemí a nebem.
Ti, kteří si nyní všimli, si mohou gratulovat, protože horizont událostí u černé díry je skutečně odvozen z analogie obzoru.
Je to tedy něco, kam nemůžeme z momentální pozice dohlédnout.
A vesmír, pokud se vrátím ke své původní teorii o něm, má díky svému vlastnímu rozpínání na svém okraji (kdo si pamatuje, 4.167GPc) obdobu obzoru, tedy jakýsi horizont.
Je to zajímavé, protože na Zemi jsme zvyklí, že je horizont opravdu oddělený povrchem Země a oblohou, ale v tomto případě nemáme s čím srovnávat, za co že to vlastně nevidíme?
Na Zemi je horizont jen úzký a téměř neznatelný proužek táhnoucí se kolem nás v úhlu 360°, kdežto horizont vesmíru je všude tam, kam se dokážeme v třírozměrném prostoru podívat. Tedy všemi směry.
V takovém případě vyvstává otázka, co že je to tedy za vesmírným obzorem?
Já bych řekl, že je to opět velice podobné Zemi.
Země má obzor složený z dvourozměrného povrchu třírozměrného tělesa, tedy koule.
Pokud náš dvourozměrný povrch budeme obrazně přesouvat společně s námi, pak na výsledné časoprostorové ose vznikne tvar, který bude velice podobný Zemi.
Pokud ale budeme přesouvat společně s námi náš třírozměrný (vesmírný) povrch, pak na výsledné časoprostorové ose vznikne tvar, který bude velice podobný čtyřrozměrné kouli.
A proč si to myslím?
Třírozměrná koule je tvořena nekonečnem dvourozměrných koulí, tedy kruhů.
A čtyřrozměrná koule je tvořena nekonečnem koulí třírozměrných.
Jak jsem psal v teorii o vesmíru, dle Hubbleovy konstanty jsme každý v relativním středu námi viditelného vesmíru, který je svým tvarem velice podobý bublině, tedy kouli.
Pokud budete cestovat vesmírem a tím s sebou strhávat i onu bublinu, pak můžete jít na povrchu čtyřrozměrné koule donekonečna, a nikdy ji neopustíte.
Co to tedy podle mě vše znamená?
1) Náš vesmír je ohraničený horizontem, ke kterému se nemůžeme díky rozpínání vesmíru nikdy přiblížit, tedy se za něj ani podívat, a tedy je náš vesmír uzavřená bublina s nedosažitelnou (nekonečnou), ale viditelnou hranicí.
2) Námi pozorovaný třírozměrný vesmír je jen součástí vesmíru čtyřrozměrného, který nemůžeme nikdy pozorovat, ale díky kterému je ten náš nekonečný stejně jako povrch Země.
Za úpravu a kontrolu chyb děkuji Calime
Jediné, co jsem touto myšlenkou přidal navíc, je vysvětlení toho, k čemu dochází na okraji horizontu a k čemu (ne)dochází za ním. A i když se zdá, že by něco za naším viditelným vesmírem něco být mělo, a dokonce i je, tak z našeho omezeného časoprostorového a relativního vnímání tam není nic, protože to tam ještě nevzniklo. Sice stále, i když na našem pohybu závisle, vzniká, ale v tak nepatrné míře, že se zdá, jako by se vznik nového prostoru i času na okraji zastavil na nulovém bodě.
Pokud by byl zájem, mohu to více rozepsat.
Wittgenstein:
Co se vůbec dá říci, dá se říci jasně; a o čem nelze mluvit, k tomu se musí mlčet.
Bernard Bolzano:
Věta neodporuje teprve tehdy žádné ryzí pojmové pravdě, neodporuje-li žádné ryzí pojmové pravdě, že existuje myslící bytost, která o této větě vysloví podle pravdy soud, že neodporuje žádné ryzí pojmové pravdě.
Pravda neexistuje až tehdy, pokud o ní teprve tehdy, když ji někdo zjistí, po pravdě tvrdí, že je pravdivá.
Alu á la Wittgenstein:
Pravda nezávisí na našem úsudku.