Pouze pro Psychopaty^2

Teologie
Věda
Logické hry:
Hoshi Sagu 2 si můžete zahrát ZDE
Hra má opět 36 úrovní, které navazují na předchozí díl.
Návod:
Pouze pro ty, kteří nevěří ve vlastní intligenci
36 - Klikněte na jednu rachejtli.
37 - Zmáčkněte a držte myš tak dlouho, dokud se roztahování kuliček nezastaví a pak myš uvolněte.
38 - Klikněte na jednu holku, pak na druhou, a až se budou obě dvě dívat na kluka, tak klikněte na kluka.
39 - Přejíždějte myší po všech lidech tak dlouho, dokud všichni neutvoří uprostřed plochy hvězdu.
40 - Rychle přejíždějte myší nahoru a dolu postavě vpravo po sukni, až jí nakonec zvednete a pod ní jsou kalhotky s hvězdičkama.
41 - Najděte v haldě tvarů hvězdu a klikněte na ní (je mírně nahoře od prostředku obrazovky pod haldou jiných tvarů).
42 - Vyfoťte padající hvězdu.
43 - Chytněte a otočte dnem vzhůru nádobu zavěšenou úplně napravo.
44 - Chytněte myší pětiúhelník a táhněte ho doleva.
45 - Chytněte myší špunt a vytáhněte ho směrem nahoru.
46 - Klikněte na plochu, držte zmáčknuto a nechte roztáčet obrazec tak dlouho, dokud se neutvoří kruh z hvězd.
47 - Hrajte na sklenice melodii. Nehraje se kliknutím, ale chytnout, držet, táhnout po vrchu sklenice a pustit
Pro ty co znají noty - C,C,G,G,A,A,G - F,F,E,E,D,D,C - G,G,F,F,E,E,D - G,G,F,F,E,E,D - C,C,G,G,A,A,G - F,F,E,E,D,D,C
Pro ty ostatní podle pozice sklenic - 1,1,5,5,6,6,5 - 4,4,3,3,2,2,1 - 5,5,4,4,3,3,2 - 5,5,4,4,3,3,2 - 1,1,5,5,6,6,5 - 4,4,3,3,2,2,1
48 - Chytněte polovinu hvězdy, a přiložte jí k zrcadlu na levé straně.
49 - Klikněte na bombu.
50 - Chyťte a odtáhněte všechny mraky pryč, uvolněte si pohled na Měsíc, a ten pak taky odtáhněte. Je za ním schovaná hvězda.
51 - Klikněte na tři šroubky, tim je odšroubujete, uvolníte plech, a pod nim je hvězda.
52 - Chytněte hvězdu uprostřed, a setřeste z ní bodliny.
53 - 3D. Chyťte prostředek, a táhněte myší doprava.
54 - Sestavte z padajících částí hvězdu.
55 - Chytněte krychli za nejspodnější roh, vytáhněte jí nahoru aby byla celá mimo obraz, a pusťte jí.
56 - Všechny přímky přetáhněte kus za polovinu obrazovky a složte z nich hvězdu.
57 - Zmáčkněte levé tlačítko na myši, držte, a točte s myší kolem středu tak dlouho, dokud si nevystřílíte hvězdu.
58 - Vemte kruh, zvedněte ho na horní část, a pusťte dolu po třetím svyslém pruhu z leva.
59 - Střelte pětkrát do čtverce, a vystřílejte si z něj hvězdu.
60 - Chyťte tmavý útvar za nejbližší část u levé strany, a táhněte myší doprava.
61 - Natočte každou část v prostoru tak, aby dohromady utvořily hvězdu. Na přesné měření můžete použít měřítko, které vytáhnete za tmavý čtverec v levém horním roku obrazovky.
62 - Vyklikejte si uprostřed z nabýzených tvarů hvězdu.
63 - Točte myší kolem kruhu v levé části obrazovky po směru hodinových ručiček, a nabalte na něj hvězdu.
64 - Klikněte na tečku obíhající velký kruh vlevo dole, pak na tečku obíhající malý kruh uprostřed, dále na tečku obíhající středně velký kruh vlevo, následně na tečku obýhající středně velký hruh nad středem, a nakonec tečku obýhající velký kruh vpravo. Nechtě oběhnout, a až se tečky setkají u středu, vytvoří hvězdu.
65 - Napište "I will find a star", vytvořenou haldu písmen chyťte a odtáhněte pryč. Zbyde hvězda.
66 - Chyťte spodní čouhající cíp hvězdy, a pomalu ho vytáhněte nahoru.
67 - Desetkrát klikněte na nos, vylezou chlupy, a pak na ty chlupy jen ukažte. Sestaví se z nich hvězda.
68 - Sestavte klikáním na čtverce hvězdu. Rozdělíme si sloupce zleva na A,B,C,D,E,F,G - a čtverce shora na 1,2,3,4,5. Protože je rozložení vždy jinak, tak nemohu napsat přesný návod, ale princip je vždy stejný. Jako první nastavujte D3 (D2 musí být natočeno stejným směrem jako je D1). Pak D1 (tim sločíme první síp hvězdy). Pak D4 (D4 musí být vykrojením dolu). B4 (C5 musí směřovat od středu hvězdy dolu doleva). F4 (E5 musí měřovat od středu hvězdy dolu doprava). B3 (C4 musí navazovat na C5 a D5). F3 (E4 musí navazovat na E5 a D5). B2 (C3 musí navazovat na C4). F2 (E3 musí navazovat na E4). A2 (B3 musí navazovat na C3). G2 (F3 musí navazovat na E3). B1 (C2 musí navazovat na C3). F1 (E2 musí navazovat na E3). A1 (B2 musí navazovat na B3 a C2). G1 (F2 musí navazovat na F3 a E2). Tim by se měla složit jakkoliv poskládaná hvězda. Jestli je některá část už postavená tak jak potřebujete, tak tohle nastavení přeskočte.
69 - Zapamatujte si tvary západek středu, a pak stejné západky nastavte u jednotlivých cípů hvězdy.
70 - Vemte pětiúhelních vlevo dole, přeneste ho nahoru, tam získáte první cíp hvězdy. Dále na políčku s šipkami tvar otočte do potřebované polohy a přejděte do pravé částí obrazovky, kde získáte druhý cíp hvězdy. Musíte se dostat do spodní části pro třetí cíp hvězdy, pak doleva pro čtvrtý cíp, a nakonec doprostřed pro pátý cíp. Po cestě se nesmíte dotknout žádné stěny, a to ani těch pohyblivých, jinak se vám tvar rozpadne a jdete znovu od začátku.
71 - Titulky
Hoshi Sagu 3 si můžete zahrát ZDE
Jak už to tak bývá, opět nás čeká spousta místností a úkolů při hledání hvězdiček.
Návod:
Pouze pro ty, kteří nevěří ve vlastní intligenci
Slovenský návod od MaStara
71 - viac kociek rovnakej farby (teda rovn. odtienu sivej ), ktore sa vzajomne dotykaju aspon jednou stranou sa daju "vymazat" ... postupne sa vam zhora bude zosuvat hviezda, na "vitazstvo" vsak potrebujete ciste pole
72 - pozerate sa vlastne na na seba poukladane kvadre myskou ich postupne "nadvihujte", kym neobjavite jeden s hviezdou navrchu
73 - potiahnite stvorcek, na ktory je zavesena nitka a tuto obtacajte okolo jednotlivych klincekov tak, aby ste nakoniec dostali hviezdu...
74 - myskou chytte slniecko a poslite ho spinkat - potiahnut v smere HR (vyjde mesiacik s HVIEZDICKAMI )
75 - otestujte na papieri vsetky razitka (klik - prejst nad papier - klik) - jedno z nich je hviezdicka
76 - pomocou mysky uchrante vasu sklenenu hviezdu pred zlymi ukazovakmi... (presunutim kurzoru pred jednotlive ukazovaky)
77 - chudatko hviezdicka je uvaznena pod 100kg zavazim... odoberte zo zavazia nulu, a aj "k" ... (kliknutim) ... 10g sa vam bude dvihat jednoduchsie
78 - wallscrolly s castami hviezdy musite natiahnut na prislusne klinceky tak, aby vysledny obrazec vytvoril hviezdu v tomto poradi: 3. wallscroll (zlava) na 2. klinec (odspodu), 4. ws na 6. klinec (odspodu), 2. ws na najspodnejsi klinec, 1. ws na piaty klinec (odspodu)
79 - kliknutim na ciaru pred dievcatom a naslednym potiahnutim (pri stlacenom lavom mysitku) dohora vytvorte pre dievca schody, aby sa dostala az na vyvysenu plosinu
80 - zobrazuju sa vam rozne "skvrny", kliknite na jednu (stale drzte mysitko) a roztiahnite ju po celej ploche... zjavi sa vam hviezdicka
81 - prechadzajte kurzorom po hornom okraji ciernej plochy, bude z neho kvapkat farba... na jednom mieste narazia kvapky na hviezdu... staci ju uz len celu takto "vyfarbit"
82 - otocte jeden papierovy cip tak (kliknutim a drzanim mysitka na jeho konci), aby vam ho podrzal uz zapichnuty spendlik. druhy cip umiestnite za tento prvy (v smere hodinovych ruciciek) na jeho priblizne miesto v hviezde (pripichne vam ho druhy spendlik), teraz treti cip, zasa v smere hodinovych r. - ten vam prichyti kancelarska spinka, a posledny uz len otocite
83 - pohnite svetelnym lucom tak, aby po odraze od jednotlivych zrkadiel vytvoril hviezdu
84 - cely kruh zacnite mysou otacat (pohybom v smere/proti sm. h. ruciciek - to je jedno) pokial neuvidite hviezdu
85 - snazte sa umiestnit kurzor mysi na taku poziciu, aby jednotlive "hlavy hadov" vytvorili hviezdu
86 - tmavy trojuholnik v hornej casti obrazovky potiahnite smerom dolu tak, aby "vykrojil" logo hry HOSHI SAGA (a malu hviezdicku)
87 - mysou "uchopte" eso, a presunte tak celu kopku na lavu stranu obrazovky... na boku kariet sa objavi hviezdicka
88 - aby sa vam vytvorila hviezda, musi vsetkych 5 "guliciek" svietit sucasne... jednotlive gulicky budu po tom, ako dojdu do ciela svietit tym dlhsie, cim dalej ich potiahnete po ciarkovanej drahe
89 - to, na com panacik stoji, je trampolina... musite ho vzdy, ked dopadne podrzanim a uvolnenim mysitka spravne odrazit, az natolko, aby vyskocil "mimo obraz" ... naspat vam potom dopadne uz s hviezdou
90 - chytte papier za lavy horny roh a otacajte ho v smere hodinovych ruciciek... dvojica spinkovaciek postupne vytvori zo spiniek hviezdu
91 - myskou chytte stredneho typka "za gule" ... spadne, a objavi sa za nim hviezdicka
92 - prvy - velky - kruh do stredu. dva mensie tak, aby sa oba dotykali (vonkajsi dotyk) navzajom, a aj velkeho kruhu (vnutorny dotyk), 4. kruh prilozte stredom na bod prieniku velkeho (1.) kruhu a stredovej osi, a stredy poslednych dvoch kruhov prilozte na novovzniknute prieniky 4. kruhu s 1. - velkym - kruhom = hviezda
93 - 5x stlacte na klavesnici "V" (ja som najprv stlacal 5x Y a cudoval sa, preco mi to nechce zobrat ...no ale nemal som pravdu? )
94 - Hoshi saga tu zaznamenava pohyby vasho kurzora. Prvy krat uchopte jeden cip, a drzte ho na mieste, kde si myslite ze patri az pokym vam nevyprsi cas... Rovnako s druhym, tretim, stvrtym cipom... Vzdy budete vidiet pohyby tych predchadzajucich, cize s poslednym, 5. tahom uz by ste mali mat zlozenu hviezdu
95 - kliknite rychlo po sebe najprv na vlasovu maslu, potom na pupok dievcata pred vami... bude sa vam snazit rukou zabranit ("DAME!" ) no ak to stihnete dost rychlo po sebe, nebude si uz mat akou rukou skryvat prsia, a "spoza zakulisia" pribehne hviezdickova cenzura
96 - jednoducho klikate na srdiecka... nic viac nic menej... (schvalne, stihnete na nulu? )
97 - nepohnite mysou... to je vsetko
98 - kliknite na jednu z bocnych casti hviezdy a drzte lave mysitko... prisunte obe polky k sebe (pohybom mysi smerom k stredu) tak, aby ste medzi nimi "uvaznili" strednu cast hviezdy.
99 - pomocou mysky otacajte priestorovym obrazcom tak aby sa vytvorila hviezda (ale bod P1 musi byt NAVRCHU!)
100 - jednoducho kliknite na ruku, a potiahnite za povrazok
Český návod od Lineral
71
Musíte celou plochu odstranit. Klikejte postupně na co největší plochy stejné barvy. Hrajte znovu a znovu, dokud vám na konci hry nezbyde ani jeden článek. Pak ze shora spadne hvězda.
72
Klikněte na spodní část vytvořené tyče, přidržte a posuňte kurzor nahoru. Tyč se nadzvedne a ukáže hvězdu.
73
Čárou jako nití spojte body na ploše. Nedělejte hvězdu jedním tahem s pětiúhelníkem uprostřed, nebo vám délka nevyjde. Udělejte jen obrys a uzná se vám hvězda.
74
Posuňte slunce na kraj plochy, vyjde měsíc s hvězdami.
75
Vemte druhé razítko zprava a klikněte na plochu. Objeví se hvězda.
76
Tyče uprostřed se nesmí dotknout ruce na kraji. Na každou ruku, která vyrazí, musíte najet myší.
77
Závaží s váhou 100 kg neuzvednete. Oddělejte pryč obě dvě nuly a písmeno k. Pak chyťte závaří za držadlo a zvedněte jej. Objeví se pod ním hvězda.
78
Role nahoře musíte vysunout a zachytit tak, aby potisk na nich vytvořil hvězdu. Roli 1 zachyťte na poslední hřebík, roli 2 na šestý zleva, roli 3 na čtvrtý zleva a roli 4 na první hřebík vlevo.
79
Můžete manipulovat s podlahou před dívkou. Zvedejte určité kusy země, abyste vytvořili schody, po kterých může dívka vyjít. Nahoře nejdete hvězdu.
80
Klikněte a přidržením najeďte na místo vlevo, trochu dole. Najdete bílou hvězdu.
81
Nahoře je bílý pruh, na který, když najedete myší, odkapává z něho bílá kapalina. Nechte ji kapat na jedné čtvrtině zleva. Dole se objeví hvězda.
82
Složenou hvězdu dole musíte znovu rozložit. Táhněte s jenotlivými kousky na správná místa. První zachyťte o spendlík vlevo, další už pak přidržte v příslušné poloze a objeví se vám další potřeby, které přidrží papír na místě. Složí se hvězda.
83
Nasměrujte paprsek tak, aby vám vznikla hvězda. Tedy na druhý útvar shora.
84
Jezděte rychle kurzorem uvnitř kruhu dokola. Bude se objevovat hvězda.
85
Zkuste najít takovou polohu částí hvězdy, aby se spojily do jednoho útvaru. Zkošejete to vlevo spíše níž.
86
Stáhněte tmavý útvar nahoře dolů a po zvuku opět nahoru. Objeví se logo Hoshi a hvězdička.
87
Klikněte na balíček karet a přetáhněte jej na druhou stranu, doleva.
88
Teď se musíte soustředit. Musíte postupně natáhnout body tak, aby při ustálení svítily co nejdéle a zároveň s ostatnímy body. Čím dál bod natáhnete, tím déle bude svítit. Nejdále lze natáhnout duhý bod zleva, pak první bod zprava, pak pravý spodní bod, horní bod a jako poslední natahujte první bod zleva. Víc vám poradit nemůžu, musíte jen zkoušet.
89
Klikejte kdekoli po ploše tak, aby panáček vyskočil co nejvýše. Klikejte opakovaně a jen ve chvíli, dky dopadá. Po té, co je trampolína nejníže, jak to jde, pusťe myš a panáčka to vymrští nahoru. Opakujte, dokud nevyskočí za okraj, pak spadne zpět i s hvězdou v rukách.
90
Otáčejte papírem, dokud se nezastaví. Pak se z okraje objeví spínací koník a naznačí cíp hvězdy. Otáčejte, dokud se na papíše nevytvoří hvězda.
91
Hmmmm Chyťte prostřední postavu za přirození. Spadne a za ním se objeví hvězda.
92
Musíte najít pro kruhy čekající na kraji správnou polohu, abyste mohli narýsovat pravidelnou hvězdu.
Velký kruh na začátku dejte přímo doprostřed. Středy malých kružnic na osu x a vedlejších os y. Střední kruh na spodní protnutí osy y a počáteční velké kružnice. Středyo dvou posledních velkých kruhů na vytvořený zářící bod.
93
Napište pětkrát V. Vytvoříte tak hvězdu.
94
Z pěti částí musíte sestavit hvězdu. Vzít ale můžete jen jeden dílek. Obsahuje pět částí. Vemte prostřední dílek, posuňte na libovolné místo, ale nejlepší poloha je jen i něco výš, doprostřed. Držte. Druhá část. Přehrává se vám váš minulý tah. Vemte další dílek a zároveň s předchozím posunováním přiložte k minulé části a zbytek času držte. Opakujte s dalšími částmi, dokud vám čtyři kurzory nepřidrží u sebe čtyři an sebe navazující části hvězdy a vy přiložíte poslední dílek.
95
Dívka si nenechá sáhnout na pupík a na sponku. Klikněte zároveň na obojí. Objeví se lidé a zakryjí její prsa hvězdičkami.
96
Co nejrychleji klikejte na objevující se čísla. Máme na liknutí stále méně času. Na posledním triku je hvězda.
97
Nedělejte nic Dlouho tu nikdo neuklízel a když nebudete hýbat myší, objeví se malí broučci a sestaví hvězdu.
98
Musíte zachytit vyskakující část hvězdy tak, aby pasovala a vytvořila se hvězda.
99
S tím jsem měla problémy a vám to taky nezabere chvilku Nejde přesně napsat návod, ale pozice bodu bez označení je na protnutí spodních os a poloha P1 je nahoře u kraje.
100
Zatáhěte za šňůrku.
101
Titulky, blahopřeji k vyřešení
Za upozornění na čtvrtý díl má mé poděkování Tinka
Je to jednodušší díl, který by neměl dělat nikomu větší problémy na dokončení, ale i přesto vkládám řešení jednotlivých levelů.
Řešení pro toho, kdo na to nemá:
1: Plocha je rozdělena na čtyři stejná políčka, která jsou každé rozděleno na čtyři strany. Kliknutím na jednu stranu políčka se celé tímto směrem přetočí. Otočte všechny tak, aby se složila hvězda.
2: Na ploše je šest stejných hrotů. Chyttě jeden a vytáhněte ho směrem nahoru. Podržte ho tam tak dlouho, dokud se nerozbalí do tvaru hvězdy. Pokud se nic nestane, vytáhněte jiný.
3: Přejížděním kurzoru po ploše se odkrývají políčka. Přejíždějte tak dlouho, dokud neodkryjete hvězdu.
4: Veškerá kolečka jsou ve spodní části zadržená zarážkou. Zamáčnkěte zarážku a počkejte dokud v horní části nevypadne kolečko s hvězdou.
5: Na ploše je obrázek hvězdy rozřezaný na proužky. Kliknutím na jeden proužek ho vyjmete, pohybem myši do stran ho posunete a opětovným kliknutím na prázdné místo nebo na proužek samotný ho zařadíte zpět. Pokud zbývají proužky, které nikam nepasují, vyjměte je, klikněte na jeho spodní část, tím ho přetočíte a vložte tam, kam patří.
6: Pohled do místnosti. Na každé stěně místnosti je jedna část hvězdy. Postupným klikáním na všechny stěny se složí hvězda.
7: Na plochu se naskládá neuspořádaná hromada úzkých proužků. Chytnutím a zatáhnutím stěny vlevo do prava se hromada uspořádá a výsledný obraz bude hvězda.
8: Chytněte pětiboký jehlan uprostřed plochy a zdvihněte ho. Pod ním je složená hvězda, která se následně sama rozloží.
9: Klikejte na kraje desky, na které je vyobrazen list stromu. Postupným odlamováním se vytvoří hvězda.
10: Chytněte střed obrázku v jeho vrchní části a zatřestě s ním do stran. Až opadají veškeré přebytečné části, zbyde hvězda.
11: Chytněte konec řetězu nad nápisem exit a přehoďte ho přes vrchní kruh. Po zatažení za řetězu směrem dolů se vytáhne hvězda.
12: Kliknutím na plochu spadne z vrchní části kvádr. Postavte z nich tři sloupy těsně vedle sebe v pravé části obrázku. Ve vrchní části se odkryje hvězda.
13: Chyťte strom v jeho nejvyšší části pod hvězdou, držte a pomalu táhněte do strany. Odkryjete hvězdu.
14: Klikněte rychle za sebou na spodní, horní pravý a horní levý kosočtverec. Propojení, vznikne hvězda.
15: Na obrázku je čtverec se třemi okýnky, kdy je v prostředním vidět ukrytá hvězda. Otáčejte za pomocí myši čtverec tak, aby to odpovídalo vyobrazenému labyrintu na něm. Hvězda z něj na konci vypadne.
16: Poskládejte skládačku do tvaru hvězdy. Řidtě se podle dvou spodních cípů hvězdy, které jsou pevně v obrázku.
17: Obrázek připomínající rozvlněnou hladinu vody je veskutečnosti pohled na mušli. Chytnutím za spodek či za vršek jí můžete otevřít, ale vrchní část se zavírá rychleji než spodní. Chytněte spodní část za tu nejvyšší a zatáhnětě jí co nejbíž. Až se začne zavírat chytněte rychle vrchní část a otevřete jí také co nejvíce. Odkryjete hvězdu.
18: Kliknutím na plochu a podržením tlačítka myši se plocha začne plnit. Jakmile se celá naplní, pusťte tlačítko myši a jak bude klesat, začne se vykreslovat hvězda. Až hladina zmizí úplně, hvězda bude celá.
19: Klikněte na jeden kruh, na kterém se následně zobrazí šipka. Klikněte na následující kruh, na který šipka ukazuje. Pokračujte tak dlouho, dokud nenarazíte na hvězdu.
20: Kladivo a kovadlina. Chytnutím, zvednutím a následným uvolněním kladivo narazí do kovadliny, ze které vylétnou jiskry. Nastavte kladivo do polohy přibližně 100°, a jiskry vzniklé po následném nárazu do kovadliny budou mít podobu pěticípé hvězdy.
21: Hodiny mají ve spodní části neúplnou hvězdu. Zbytek hvězdy je na konci minutové ručičky. Buď počkáte, než se minutová ručička sama dostane do polohy hvězdy, nebo jí k tomu pomůžete. V levém spodním rohu obrazovky je kolečko se znakem "i", kliknutím na něj se obrazovka změní. Jsou na ní dva válce, hodiny a minuty. Nastavte válec minut na 30. Po kliknutí na obdélník s textem pod válci se vrátíte na obrazovku hodin, na kterých je nastavená hvězda.
22: Na obrazovce jsou malé body ve tvaru trojúhelníku. Klikněte na ten, který je ihned vedle nápisu "Stage:22", pak na ten, který je nejblíže levému spodnímu rohu obrázku a nakonec na ten, který je na pravé straně druhý shora. Spojením se odhalí hvězda.
23: Každá část hvězdy se bude po kliknutí pohybovat ve směru šipek. Nastavte klikáním šipky tak, aby se všechny části dostaly k sobě a složily hvězdu.
[spoiler]Možné řešení: Šipku ihned pod vrchní částí hvězdy nastavte směrem na levý roh. Následující šipku také. Pak nechte kliknutím vrchní část hvězdy dojet až na třetí políčko.
Šipku v levém rohu nastavte směrem na vrchní roh a kliknutím na část hvězdy v levém rohu jí nechte dojet k původně vrchnímu obrázku.
Šipku ve spodním rohu nastavte na pravý roh, následující směrem k částečně složené části hvězdy, následující taktéž, následující směrem k levému rohu a poslední k částěčně sestavené hvězdě. Nechte spodní část hvězdy projet po vytvořené cestě.
Zbylou část cesty sestavte tak, aby se poslední díl spojil se zbytkem a dotvořil hvězdu.
24: Poskládejte kameny tak, aby nepřerušovaly paprsky, které spolu vytvoří hvězdu. Jeden kámen nechte uprostřed, dva kameny v levé vrchní části, jeden v horní, dva v pravé vrchní, dva v pravé spodní a jeden v levé spodní.
25: Labyrint: Najděte všechny části hvězdy. Jedna část je za dvěřmi, ke kterým musíte najít klíč. Jedna část je za skrytými dvěřmi, které jsou na levé straně v místnosti na pravé straně labyrintu.
Hotovo
Za upozornění na pátý díl má mé poděkování opět Tinka
Opět jednodušší díl, který by neměl dělat nikomu větší problémy na dokončení. Ale i přesto opět vkládám řešení jednotlivých levelů.
Řešení pro toho, kdo na to nemá:
26 Chytněte a otáčejte s rozřezaným obrazcem doprava pomalu tak dlouho, až se těsně před koncem složí ve hvězdu. Pokud se vám to zastaví v jedné rovině a dál s tím nepůjde otáčet, otáčeli jste s tím příliš rychle, tudíž s tím otáčejte pomalu vlevo, než se opět složí hvězda.
27 Pokud zdvihnete uprostřed krychli (kocku), odhalí se pod ní část hvězdy. Zbytek hvězdy je na vrchní straně krychle (kocky), kterou přesuňte o jedno tmavé políčko doleva nahoru. Krychle (kocka) se propadne a složí hvězdu.
28 Každý díl hvězdy je zavěšený na jiném laně, a pokud chytnete řetěz jednoho dílu tam, kde je upevněný na lano, můžete s ním pohybovat. Složte hvězdu.
29 Scénu v lese chyťte kdekoli myší a táhněte s ní do strany. Hvězda je ukrytá za jedním stromem.
30 Svíčka uprostřed svým světlem odkrývá pouze část hvězdy nakreslené na desce pod ní. Místo myši máte další svíčku, se kterou zapálíte zbylých pět svíček v rozích hvězdy a tím ji odkryjete.
31 Posunujte ozubený spodek doleva tak dlouho, než se část hvězdy na ozubeném kole spojí se svým zbytkem na spodní části.
32 Rozřezaná kniha má tři stránky. Otáčejte jednotlivými částmi na jednu nebo na druhou stranu tak dlouho, než složíte hvězdu.
33 Hvězda je částečně zdeformovaná. Posuňte lupu na roh, který je zmenšený a složte hvězdu.
34 Pohybem myši ovládáte veškerá kolečka na obrázku naráz. Přesunutím myši do přesného středu mezi levým spodním rohem a dvou nejbližších krajních koleček sestavíte hvězdu.
35 Rozepněte zip
36 Na obrazovce jsou tři překlopené obrázky. Chytnutím a táhnutím za horní okraj směrem dolu jednoho z obrázku ho částečně odklopíte, ale on se automaticky překlopí pomalu zpět. Snažte se myší tahat za horní okraj co nejrychleji, než se opět překlopí a otočte ho. Na jednom bude hvězda.
37 Dvě postavy drží nad hlavou každá jednu polovinu hvězdy. Obě se pohybují zrcadlově, a pokud kliknete na obrazovku, obě vyskočí. Snažte se jim pomoci vyskákat až na poslední schod. Složí hvězdu.
38 Posunováním jednotlivých proužků nahoru nebo dolu poskládejte alespoň jednu hvězdu.
39 Dva buchary (písty) se setkávají uprostřed nad spodní částí hvězdy. V moment, kdy jsou oba uprostřed, klikněte na vnitřní stranu obou bucharů, které se setkávají. Vytrhnete z nich zbylé dvě části hvězdy, které dopadnou na spodní část.
40 Hvězda má před sebou spoustu balónků, které po odstranění opět spadnou zpět. Proto je lepší chytnout spodek nádoby a veškeré balónky tahem nahoru odstranit naráz
41 Labyrint je v horní řásti tvořen pěti částmi hvězdy. Pospojováním všech vrchních drah s těmi spodními se díly automaticky uvolní, projedou jednotlivé propojené dráhy a ve spodní části se uprostřed setkají. Není to ale tak lehké jak se zdá, protože spodní dráhy, které se samy kříží, projíždějící část hvězdy zrcadlově převrátí. Naštěstí jsou dráhy vždy stejné (alespoň já je měl vždy stejné). Zleva. První vrchní na druhou spodní. Druhou vrchní na pátou spodní. Třetí vrchní na třetí spodní. Čtvrtou vrchní na čtvrtou spodní. Pátou vrchní na první spodní.
42 Čyři průhledná potrubí v sobě obsahují kolečka. Pouhým přesunutím kurzoru myši na jedno průhledné potrubí se změní tvar koleček. Rychle. První potrubí z koleček trojúhelníky. Druhé potrubí z trojúhelníků kosočtverce. Třetí potrubí z kosočtverců žluté pětiúhelníky. Čtvrté potrubí z pětiúhelníků hvězdy.
43 Matrjoška. Způsob je stejný jako u ruské panenky, která v sobě skrývá stále menší panenky. Čtverec má na sobě dvě šipky a jednu odlišnou stranu. Otáčejte pomocí klikání na šipky čtverec tak, aby byla odlišná strana směrem dolu. Vypadne menší čtverec opět s odlišnou stranou. Otářejte tak dlouho, dokud nevypadne hvězda.
44 Uprostřed obrázku je pět křížků, a kapka, která je ve vrchní části se pohybuje společně s kurzorem. Umístěte kapku nad jednotlivé křížky a klikněte na ní. Jakmile spadne na křížek, tak odhalí část hvězdy.
45 Poskládejte domino tak, aby po kliknutí na ruku, která je v levé horní části, spustila domino efekt, který poslední kostičku schodí z okraje dolu. Kostička dopadne na rampu, která vytáhne hvězdu.
46 Uprostřed je rentgen, tak si pod ním prohlédněte obsah beden. V jedné je hvězda.
47 Hvězda je upevněná na řětězu za sloupem. Hýbejte se sloupem ze strany na stranu, až hvězdu rozhoupete mimo sloup.
48 Chyťte největší kámen v horní části a trhněte s ním do strany.
49 Spodek, na kterém je kočka, se dá zvednout. Klikněte na něj a až se zvedne, přetáhněte žlutý kruh doleva a opět položte část s kočkou. Dejte kruh tak, aby se na druhé straně promítla hvězda.
50 Vytřeste z krabice zbylé dva kusy hvězdy a složte je dohromady.
Jednotlivé levely se mohou ze začátku zdát jednoduché a tím kazit nadšení, ale jsem si jistý, že se všichni nechají (ne)mile překvapit nenadálým a nečekaným obratem. 
Řešení pro toho, kdo na to nemá:
51 Klikněte kamkoli na plochu, počkejte až se rozpadne a ze zbylých dílů poskládejte hvězdu.
52 Klikněte na zástrčku, ta se sama zasune do zásuvky a pak rozsviťte.
53 Posuňte vršek o dvě pole doprava.
54 Odvalte první kruh co nejvíce doprava, čtvrtý co nejvíce doleva, třetí nastavte ke čtvrtému tak, aby obrazec pasoval a to samé s druhým ke třetímu.
55 Klikejte na plochu tak dlouho, dokud hora nevyletí až ke hvězdám. 
56 Při kliknutí na obrazovku se z letadel vypouští kouř. Úvodní přelet nechte bez povšimnutí. Druhý přelet dvou letadel vykreslí srdce. Třetí přelet samotného letadla vytvoří v srdci šíp. Při čtvrtém přeletu počkejte, až se budou letadla obracet, pak stačí kliknout a vydržet. Vykreslí se hvězda.
57 Stačí chytit jednu část z otáčející se sítě a držet až do konce.
58 Klikněte na znak play uprostřed obrazovky a odpočítejte si 15 vteřin. Pak klikněte na znak stop.
59 Nakloňte stůl na jednu stranu tak, aby se vše na něm posunulo právě co nejvíce na tu stranu. Pak stůl nakloňte na stranu druhou a jakmile se vše na něm bude opět posunovat daným směrem, klikněte a držte první věc, která se posunuje ve směru.
60 Klikejte na tulipány tak dlouho, dokud nezůstanou barevné. Pak klikněte na jedno jablko a nakonec na duhu.
61 Odstraňte klikáním zábrany tak, aby hvězda spadla až dolu.
62 Sledujte, pod kterým kalíškem je hvězda.
63 Vytvořte rovnici s výsledkem 5. Prostřední a pravý sloupec o jedno pole nahoru.
64 Klikáním na spojovací provázky, které spojují vedlejší svislé provázky, určujete směr pohybu. Umístění spodního prvku je vždy v takové pozici, která odpovídá místu, ze kterého vyleze pavouk/tečka. Můžete ale nechat vše probíhat i samo. Nakonec se to podaří taky.
(za doplnění má mé díky Horazon)
65 K vyřešení tohoto levelu je potřeba správné vyřešení jistých levelů předchozích. Level 61 vyřešte na 8 pokusů, level 62 na pokusy 3, level 63 také na tři pokusy a level 64 na pokus jeden. Jakmile vám budou v tomto levelu svítit čtyři z pěti světel, stačí odšroubovat kryt desky a je vyřešeno.
66 Chyťte a držte jeden kruh tak dlouho, dokud se nenafoukne přes celou obrazovku. Pak ho stačí odhodit do strany.
67 Chyťte obrazec nejvíce připomínající hvězdu, ponořte ho celý do barvy ve spodní části obrazovky a pusťte.
68 Posuňte největší čtverec do středu obrázku tak, aby přesně pasoval. Pak chyťte nejmenší čtverec a pomocí něj poskládejte zbytek tak, aby vznikla hvězda.
69 Zmáčkněte a držte kruh uprostřed.
70 Chyťte pravou horní hvězdu a natáhněte jí tak, aby po puštění trefila hvězdu nejspodnější. To samé udělejte s nejspodnější hvězdou, ale trefte nejvrchnější hvězdu. Pak pravou spodní, zbylou levou a nakonec první.
71 Klikejte postupně na následující části znaku.
Horní levá svislá.
Horní pravá svislá.
Horní vodorovná.
Zbylá horní vodorovná.
Levá šikmá.
Horní vodorovná.
Prostřední svislá.
Horní vodorovná.
Zbylá nejspodnější vodorovná.
72 Pětkrát odrazte žlutý kruh bez toho, aby spadl. Po každém odrazu na něm vznikne jeden "roh" (cíp).
73 Otřete ukazatelem zapařené sklo.
74 Otáčejte kruhy tak, aby vznikla hvězda.
75 V místě, kam oba ukazují, se ukrývá hvězda, na kterou stačí kliknout. (V místě, kde se obě zobrazované přímky protínají)
Tentokrát extrémně jednoduché.
Řešení pro toho, kdo na to i přesto nemá, připravila Lineral:
76 Zapnout vlevo všechna světla a otočit, aby jednoduše vytvořily hvězdu.
77 Každé políčko musíte vyzvednout nebo posunout, aby dohromady dávaly hvězdu.
Nejlepší je začít od malého dílku nahoře.
78 Když kliknete na hvězdu, uberete jí jeden cíp. Najděte si nějakou šesticípou. (nebo prostě zběsile klikejte xD)
79 Pára získává tvar hvězdy. Přejíždějte po lampě myší.
80 Kašlete na nějaké ježdění a rozklikněte kuličku na ocase 
81 Odrolujte papír. Začněte odhora dolů a pak vždy od středu pryč.
82 Klikete na kusy krávy nahoře, dole a vlevo, aby zbyla jen hvězda.
83 Klikejte několikrát na kusy skla, aby daly dohromady hvězdu vlevo.
84 Otrhejte listí, hvězda je vlevo.
85 Klikejte na čáru vždy, když tam dorazí nota.
86 Otáčejte papíry po spirále k sobě.
87 Držte myš a dějete čáru.
88 Odklikněte si kolečko úplně vpravo dole a pak si udělejte ze zelené kuličky matrjošku 
89 Klikněte a držte myš, střepy vytvoří zpátky hvězdu.
90 Hoďte do vody správné kusy, to jsou zleva: 2, 5 a 7
91 Trefte lukem správné místoa vystřelíte hvězdu. Je to mírně nahoře.
92 Setřete výherní los s hvězdou, je to ten uprostřed, levé políčko.
93 Odstraňte zástěnu dole posunem do prava a odsuňte si kuličky. Vypadne vám kulička s hvězdou.
94 Potáhněte hvězdu za horní cíp nahoru po schodech.
95 Odsuňte kvádry. Levý dole doleva, pravý dole dolů, pravý nahoře doprava a levý nahoře nahoru. Ze střepů udělejte hvězdu.
96 Nechte prase sežrat jablka. Pak zatřeste stromem vpravo a dejte mu i poslední objevivší se jablko.
97 Otočte ručičkou, aby gravitace vytáhla hvězdu nahoru.
98 Tohle jediné mi trvalo víc jak 5 sekund
... Dokončete Tetris jedním dílkem, který vytáhnete tahem doleva z okraje zdi Tetrisu.
99 Otáčejte tyčky, aby vám vytvořili obrys hvězdy. Kružnice vám pomůžou.
100 Zahrejte si finální arkádu
Střílejte na jádro hvězdy.
PS: aspoň závěrečná hudba stojí za to ^^
Hoshi Meguri no Uta - Kenji Miyazawa
Hrát můžete jako vždy ZDE
A zde jako obvykle návod pro ty, co si nevědí rady.
9976. Chyť levou stěnu s textem a posuň ji doprava. Klikni na orámovaný text úplně vlevo.
9977. Vytáhni ze země třetí obrazec zleva až nahoru a úplně stejně ho zastrč do stropu.
9978. Postupně klikni na všechny stěny místnosti až popadají, pak dostatečně dlouho klikej na zadní stěnu.
9979. Klikni na nejspodnější část obrazu v prostřed břicha postavy, která je neblíž. Rozsviť všechna světla.
9980. Klikej na oblohu tak dlouho, dokud hora nevyletí až do nebe. Pak ji nech spadnout zpět.
9981. Neprodírej se lesem, podívej se nad něj a hledej na obloze.
9982. Kvádr úplně nalevo dole zastrč co nejvíc dolu a kvádr nad ním zase úplně nahoru. Ukáže se zářící bod. Klikni na něj.
9983. Klikni na kouli. Druhá nevypadne celá, proto musíš kliknout na puntík vlevo nahoře, tím se uvolní tyč, která po nárazu do první koule uvolní druhou. Dá se i rovnou uvolnit tyč, která nárazem do koule automaticky uvolní tu druhou. Pak klikni na puntík vpravo dole a následně na koule.
9984. Rozepni kalhoty, vytáhni triko nahoru a stáhni slipy.
9985. Musíš najít hvězdu 5krát po sobě. Správná volba se pozná tak, že se hrnek nezvedne a začne se znovu mýchat.
9986. Posuň krychli na druhé pole nad hvězdou.
9987. Klikej na plochu než se složí celý obraz. Stáhni nejvyšší vlnu dolu.
9988. Postav dva poslední bloky z prava až na kraj, strč do zbytku prstem.
9989. Tři lampu tak dlouho, dokud se z ní nevypustí všechen dým. Až po vykreslení obrazu zmizí, zatřes s lampou.
9990. Roztoč čtverec.
9991. Vykašli se na nastavování. Jakmile se po zmáčknutí "i" začnou hodiny otáčet, klikni na plochu, tím otáčení zastavíš a myší vyjeď nahoru.
9992. Odtlač levou stranu, a až všechny kruhy zmizí, poklepej na na ten poslední.
9993. Klikej na plochu co nejdéle a co nejrychleji.
9994. Klikni a přejížděj po pravém prsu.
9995. Odšroubuj čtyři šrouby v každém rohu. Proveď 12345 kliků do prostřed pentagonu. Pro usnadnění se vždy po stém kliknutí nahoře zobrazí šipka navíc, která pomáhá v klikání, stačí na ni najet a ona se chytí do závěsu. Lepší to má ten, kdo má na myši tlačítko pro dvoj, nebo trojklik. Pozor! Při přiblížení k vytouženému číslu opusť pentagon s tolika šipkama, kolik je potřeba a nech si tam třeba jen jednu, protože po překročení vyžadovaného čísla budeš muset vše opakovat. Pokud zůstane v pentagonu jen jedna šipka a zbytek bude mimo, stále i když budeš klikat hlavní šipkou mimo, ta jedna uvnitř bude klikat a přidávat po jedné.
9996. Spusť a po přesně deseti vteřinách vypni.
9997. Postupně klikej na "S", "t", "a" a "R".
9998. Kašli na zásuvku a na lampičku. Posuň celou místnost doprava a klikni na svíčku.
9999. Chyť ji za mašli a stáhni z ní oblečení.
10000. Zničte tu svini! (po kliknutí na bublinku vedle levelu si snížíte obtížnost)
Začátek je jednodušší, ale ke konci se obtížnost rychle stupňuje.
Můžete vyzkoušet svou trpělivost při hledání řešení i při neustálém opakování levelů, které se vám nedaří.
Ovládání: šipky - pohyb, J/Z - vytvoření/zrušení bloku, K/X - zrychlení/zpomalení/duch, Esc - menu/pauza
Řešení pro toho, kdo na to nemá:
Prelude:
1 Vyzkoušejte si ovládání.
2 Zrušte blok vlevo, klekněte a pomocí J zrušte blok pod vámi, sepněte páku, pomocí J vytvořte blok před sebou, výskokem zničte blok nad vámi, vylezte nahoru, zničte blok vlevo a vstupte do dveří.
3 Seskočte dolu, a až se píchlák dostane na krajní blok u kterého stojíte, zničte ho. Zničíte i píchláka. Sepněte páku a vlezte do dveří.
4 Stoupněte na blok se šipkou dolů a stiskněte šipku dolů. Blok na kterém stojíte je spínač, který otevřel cestu na jedné straně dál. Vytvořte blok na spínači, která nad sebou nemá světlo (světlo vytvořený blok zničí). Sepněte páku a projděte otevřenou cestou dál. Dostanete se k bloku se znakem X, stiskněte K a projděte blokem ke dveřím.
5 Velký balóňák je křikloun, který křikem zničí bloky. Až se tak stane, seskočte dolu, sepněte páku a vlezte do dveří.
6: Slow Motion Jděte na konec plošiny a počkejte, až pod vámi poletí balónek směrem k bloku se znakem X. Až bude pod ním stiskněte K, tím se čas zpomalí, seskočte a dostaňte se na úplně spodní plošinu. Tam počkejte až bude balónek úplně na opačné straně, stiskněte K, sepněte páku a vlezte do dveří.
7: Simon Says Vše se pohybuje společně s vaším pohybem. Jděte vlevo, pak vpravo, sepněte páku, opět vpravo a dostaňte se do dveří.
8: Slowme Opačné zpomalení. Až budou oba létací balónky na opačné straně než vy, seskočte, dojděte pod bloky oznažené X a počkejte. Než se k vám dostanou tak vyskočte a v nejvyšším bodě zmáčkněte K. Budete padat tak pomalu, že vás oba podletí. Až se tak stane, pusťte K, dojděte na druhou stranu, dostaňte se k páce a pak nahoru do dvěří.
9: Return Využití ducha. Počkejte, až bude balónek přímo nad vámi a výskokem zničte blok i jeho. Vylezte tam a stiskněte K, Vytvoříte si ducha. Pozor na letící koule. Jděte s duchem vpravo a stiskněte páku. Protože se nemáte jak vrátit, stiskněte K, duch se rozplyne a budete pokračovat tam, kde jste ho vytvořili. Jděte vlevo a do dveří.
Hotovo.
Slow Motion:
1 Až bude létací balónek úplně vlevo, stiskněte K a dostaňte se na druhou stranu, kde stiskněte páku a vytvořte blok na spínači. Vyskočte nahoru a dostaňte se do dveří.
2 Dostaňte se nahoru k páce za pomocí klávesy K. Pozor na letící koule jak směrem nahoru tak směrem dolu.
3 K zastavení letících koulí můžete použít vlastní bloky, nebo dostat bubliňáka ze spínače. Tím se vytvoří pevný blok před kanónem a už vás nebude ohrožovat. Použijte K na zpomalení času, dostaňte se dolu, postavte blok u spínače, a až se na něj bubliňák dostane, zničte ho. Zablokujete tím kanón a nezapomeňte se vyhnout zbývajícím koulím, které byly vystřeleny před blokací. Sepněte páku a vlezte do dveří.
4 Použijte K ke zpomalení času a jakmile balónek letící nejblíže vám směrem dolů mine plošinu, postavte si vlastní na druhou stranu k páce. Sepněte páku, použijte opět K ke zpomalení času, a jakmile vás opět nejbližší balónek mine směrem dolů, postavte si plošinu na druhou stranu a vlezte do dveřím. Snažte se cestou tam nerozhodit jejich let, cestu zpět by to ztížilo.
5 Dostaňte se k horní plošině a vytvořte před ní blok, který zničte společně s bubliňákem. Dostaňte se k páce a pak projděte stejnou cestou zpět. Až půjde bubliňák pod vámi na opačnou stranu, stiskněte K, skočte dolu, zničte blok vedoucí na nejnižší plošinu, stále držte K a až bude létací bublina nejvíce vlevo, skočte před ní a projděte do dveří.
Hotovo.
Simon Says:
1 Jděte vlevo a nechte jednoho balóňáka stoupnout na spínač tak, aby druhý balóňák stál na bloku, který zmizí přesně v tomtéž okamžiku a tím ho zničíte. Pak jděte vpravo a až bude balóňák stát na růžovém bloku, zničte blok a s ním i balóňáka. Nyní stačí sepnout páku a vejít do dveří.
2 Projděte vlevo skrz blok se šipkou, vytvořte blok vedle spínače, vyskočte na něj, výskokem zničte blok a balóňáka a vytvořte blok na spínači. Tím na opačné straně zmizí blok, na kterém stojí jiný balóňák a tím ho zničíte. Stiskněte K, tím zrušíte blok s označením X, na kterém stojí třetí balóňák. Projděte na opačnou stranu, a než projdete druhý blok s označením šipky vpravo, stiskněte K a při průchodu bloku se šipkou držte. Tím se dostane létací bublina do spodní části. Uvolněte K. Dostaňte se nahoru, na druhou stranu a sepněte páku. Seskočte dolu a než projdete blokem se šipkou vpravo opět stlačte klávesu K. Jakmile projdete, pusťte K a vstupte do dveří.
3 Vemte Bubbu až úplně do leva, otočte se a vytvořte blok na spínači. Otevře se cesta za vámi dolu, kde sepněte stejným způsobem i druhý spínač, který na druhé straně zničí bubliňáka. Přejděte na druhou stranu, odstraňte blok ze spínače, a tím zabráníte létacím bubliňákům volně létat. Vylezte nahoru a dostaňte se k páce. Pak stačí slézt dolu, postavit se na blok nad dveřmi se značkou šipky nahoru, vyskočit a podržet šipku nahoru. Tím zůstane blok otevřený a pak stačí vlézt do dveří.
4 Jděte vpravo, a když stoupnete na první spínač, zničí to bubliňáka pod vámi. Pokud půjdete dál vpravo, dostanete se až na kraj, kdy bubliňák za vámi a úplně dole zároveň stoupnou na spínače, a tím vám otevřou cestu až dolů. Pádem sepnete páku a pak stačí vejít do dveří.
5 Úplně až na konec vpravo, tím se zavře bubliňák pod vámi. Zpět a dolů kde si stoupnete na spínač a tím zničíte bubliňáka pod vámi. Vytvořte na něm následně blok, čímž si otevřete cestu dál. Jděte dolů skrz první blok před vámi, stoupněte si pod druhý blok na kterém se nyní nachází bubliňák a vyskočte. Vpravo a dolů, vytvořit blok na spínači a opět nahoru. Uvolnění bubliňáci si sami zavřou cestu zpět tím, že zničí blok na spínači. Vejděte k páce vrchem skrz bloky nad ní, sepněte a vraťte se nahoru do dveří.
Hotovo.
Slow Me:
1 Použijte klávesu K ke svému zpomalení, přeskočte bubliňáky, sepněte páku, zpět přes bubliňáky a do dveří.
2 Seskočte dolu a za pomocí klávesy K se vyhněte koulím. Po seskoku automaticky sepnete páku a pak projdete do dveří.
3 Vyskákejte až nahoru k páce a pak zpět dolu ke dveřím. Použijte klávesu K k přeskočení koulí.
4 Seskočte úplně dolu, nevšímejte si bubliňáků pod vámi, ale až poletíte kolem samotného, zpomalte čas pomocí klávesy K a až bude na růžovém bloku, zničte ho a bubliňáka s ním. Jděte do prava, nahoru nad kaktus a seskočte na blok, z kterého vyjedou dveře. Udělejte vedle sebe směrem vpravo blok a vyskočte díky němu k páce. Vlezte do dveří.
5 Slezte o patro níž a propojte plošinu kde je bubliňák s tou, kde jste vy. Přeskočte ho s klávesou K, a pak zničte blok, kterým jste propojili plošiny. Bubliňák dojde až na konec a tam zničí blok, díky kterému se uvolní vybuchující bubliňák, který spadne do díry po bloku, projde kolem kaktusu a zničí blok, který vás drží. Projděte ke druhému bloku na plošině, zničte ho a projděte až úplně dolu. Jděte úplně vpravo a vylezte nahoru kolem padajícího bubliňáka. Sepněte páku a jděte stejnou cestou zpět. Dole jděte úplně vlevo, přeskočte bubliňáka a vylezte nahoru ke dveřím.
Hotovo.
Return:
1 Seskočte dolu na plošinu, ze které vyjedou dveře. Použijte klávesu K k vytvoření ducha. Projděte na druhou stranu spodem, k přeskočení kaktusů si vytvořte bloky a to samé v případě bubliňáka. Sepněte páku a vstupte do dveří. V případě potřeby nebo nutnosti, hrozba smrti nebo návrat ke dveřím, použijte klávesu K.
2 Kanon nahoře pomalu odstřeluje bloky, které vám zabraňují v dokončení levelu, a proto to musíte stihnout rychleji. Projděte vpravo, vylezte nahoru, vytvořte ducha, s ním jděte vpravo a dolu, sepněte páku, vraťte se klávesou K do těla, přeskákejte vrchem na druhou stranu a na konci dolu do dveří.
3 Jděte vpravo, pak šipkou dolů otevřete blok pod vámi a až dopadnete, vytvořte si pomocí klávesy K ducha. S duchem seskočte dolu, uvolněte cestu bubliňákovi a sepněte páku. Než se k vám bubliňák dostane, vraťte se klávesou K zpět do těla, seskočte dolu a za bubliňákem vytvořte blok. Stačí projít do dveří.
4 Až třetí bubliňák stoupne na propadlo, vytvořte vedle na spínači blok a zabijete bubliňáka. Seskočte dolu, přejděte na druhou stranu a vylezte nahoru. Vytvořte klávesou K ducha, zničte s ním blok díky kterému jste se dostali nahoru a opět se vraťte klávesou K. Až bubliňák pod vámi stoupne na propadlo, udělejte to samo jako v předchozím případě. Vytvořte opět ducha a seskočte s ním úplně dolu vpravo. To samé ale tentokrát se spodním bubliňákem. Vraťt se se a vytvořte znovu ducha. S ním jděte zase úplně dolu vlevo. Tentokrát to samé s posledním bubliňákem a opět se vraťte. Znovu vytvořte ducha a projděte celým bludištěm, které je nyní otevřené a sepněte páku. Vraťte se klávesou K do těla a projděte dvěřmi.
5 Vytvořte zprava na spínači blok. Vytvořte klávesou K ducha a projděte vpravo dolu do místnosti těsně předtím, než tam spadne bubliňák, vytvořte rychle na spínači blok a vraťte se klávesou K do těla. Vytvořte ducha a projděte do místnosti vlevo dolu. Opět vytvořte na spínači blok a vraťte se do těla. Počkejte až bubliňák dojde na konec, zničí bublinu ze spínače a izoluje se tak od páky a dveří. Seskočte vlevo úplně dolu, aktivujte páku a vejděte do dveří.
Hotovo.
Hodiny:
Vlezte do hodin, vylezte z hodin, Bubba následně automaticky vleze do hodin a uvidíte zloděje jak nese vaše kolečka. Vylezte ven a dostaňte se do dvířek po kukačce.
Final Round:
1 Zpomalte klávesou K čas, počkejte až vespod nebude žádný bubliňák a těsně před spadnutím dalšího jděte až na konec. Celou dobu držte klávesu K a na konci si udělejte schody. Minimálně dva, protože až pustíte klávesu K, spodní bubliňák vám zničí nejnižší blok. Prodlužte plošinu na které chodí bubliňák jedním blokem, a až na něj stoupne, zničte ho. Dostaňte se na levou stranu a opět za pomocí klávesy K obejděte bubliňáka. Nad ním je spínač, který vám otevře cestu k páce. Tu sepněte a vraťte se do dveří.
2 Vpravo zničte blok, skočte dolu, vpravo, vyskákejte nahoru za pomocí klávesy K. Stiskněte K, vyskočte a pusťte K, vytvoří se pod vámi pevná zem. Projděte vlevo a vytvořte blok na spínači. Jeden blok dolu, vlevo až na konec, pomocí K dolu, sepnout páku a vytvořit blok na spínači. Vlevo, vytvořit blok nad kaktusem a pomocí K na něj vyskočit. Nahoru, vlevo, uvolnit jeden blok, vyskočit na druhý, zničit blok nahoře vpravo, vyskočit na jeho místo, vytvořit schody nahoru, projít skrz bloky označené X, vlevo zničit blok, projít, zničit blok, šipkou nahoru propadnout dolu, klávesou K projít vlevo, vytvořit blok na spínači, projít zpět, zničit blok, šipkou nahoru propadnout dolu, vpravo, o jedno patro nahoru, vpravo, klávesou K projít nahoru, vpravo ke kaktusu, šipkou nahoru propadnout dolu, zničit blok vpravo, dolu a do dveří.
3 Rychle seskočit na plošinu uprostřed než létací bubliňák nahoře zničí blok na spínači a tím uzavře horní plošinu. Až se plošina otevře, stiskněte a podržte klávesu K tak dlouho, dokud kanony dole nezničí obě plošiny z bloků a dokud u páky nebude ani jeden bubliňák, pak klávesu K pusťte, vyhněte se koulím a stiskněte páku. Pak stačí počkat, až se probudí řvoun a zablokuje všechna propadla. Cesta ke dveřím je volná.
4 Rychlá akce. Vylezte nahoru na čtyři spínače. Z levé strany. Postavte se na první a vytvořte klávesou K ducha. Jakmile bubliňák na levé straně spadne prvním propadlem, jděte na druhý spínač, pak hned na třetí a potom na čtvrtý. Nakonec se klávesou K vraťte na první a pokud se vám to rychle podaří, bubliňák propadne až dolu, kde zničí růžový blok a umožní tak sepnout páku. Pak stačí vytvořit ducha, sepnout páku, vrátit se do těla a projít dveřmi.
Hotovo.
Hodiny:
Vlezte do hodin, vylezte z hodin, počkejte na konec.
Specialitky:
Prelude:
5 Pokud chcete sebrat kolečko, využijte při startu místnosti křiklounův klid, a rychle vystoupejte po blocích nahoru. Pokud to nestihnete, budete si muset bloky vytvořit sami. Po získání kolečka není potřeba pokračovat, více jich v tomto levelu není.
Slow Motion:
2 Pokud chcete sebrat kolečko, postavte si u páky vlastní plošinu směrem ke kolečku.
4 Pokud chcete sebrat kolečko, udělejte to až cestou zpět ke dveřím. Cestou tam se to špatně stíhá a navíc rozhodíte let balónků. Po získání kolečka není potřeba pokračovat, více jich v tomto levelu není.
Simon Says:
3 Pokud chcete sebrat kolečko, udělejte to samé jako předtím, ale než půjdete k páce, vytvořte jeden blok na růžovém vedle toho, který na sobě má šipku, vyskočte na něj, vytvočte další na levé straně, vyskočte na něj, vyskočte a na pravé straně vytvořte další, který bude v cestě létacímu bubliňákovi, teď jděte sepnout páku. Při cestě zpět, až se dostanete opět na růžový blok vyskočte, a tentokrát ho vytvořte na druhé straně, tedy na konci plošiny. Jděte vpravo tak dlouho, dokud se bubliňák nedotkne bloku, pak stačí jen sebrat kolečko a vlézt do dveří.
4 Pokud chcete sebrat kolečko, pak přeskočte první spínač, a jakmile se dostanete na konec, opět propadnete, ale tentokrát to zničí bubliňáka na druhém patře. Jak padáte, snažte se při pádu dostat na druhé patro, a pak stačí sebrat kolečko, jít vpravo až na konec, propadnout, sepnout páku a vejít do dveří.
5 Pokud chcete sebrat kolečko, neseskakujte k páce, ale jděte až nakonec vlevo, kde seskočíte dolu. Vytvořte blok na spínači, tím se otevře cesta jak k páce tak ke kolečku. Stačí sepnout páku, vylézt nahoru, sebrat kolečko a vlezt do dveří.
Slow Me:
1 Pokud chcete sebrat kolečko, půjdete zpět od páky nejdříve ke kolečku a až teprve pak přes bubliňáky do dveří.
2 Pokud chcete sebrat kolečko, pak se od páky dostaňte nahoru ke kaktusu, vytvořte před ním prodlouženou plochu po které necháte přeběhnout bubliňáka, kterého pomocí K přeskočíte, a který na konci za kaktusem zničí blok. Můžete se rychle, než se vrátí, dostat nad kaktus, nebo se vám podaří zničit blok pod ním a tím ho zničit. Pak stačí sebrat kolečko a projít do dveří.
4 Pokud chcete sebrat kolečko, tak nespíbejte páku ale vylezte úplně nahoru, kde s pomocí dvou bubliňáků, kteří přecházejí přes spínač, vylezte ke kolečku. Stejnou cestou jako prve seskočte dolu, sepněte páku a vlezte do dveří. Po získání kolečka není potřeba pokračovat, více jich v tomto levelu není.
Return:
1 Pokud chcete sebrat kolečko, přejděte na druhou stranu stejně jako v předchozím případě, ale pomocí bloků vylezte nahoru ke kolečku. Řvoun se vám bude pokoušet v tom zabránit, ale pevné bloky jsou rozmístěny akorát na to, aby se stihlo na ně dostat mezi křiky. Bubliňáky stačí dostat na vytvořené bloky, a řvoun je sám zabije. Pak se stačí pomocí klávesy K vrátit k tělu u dveří a projít.
3 Pokud chcete sebrat kolečko, vytvořte ihned na začátku klávesou K ducha, jděte vpravo a šipkou dolu uvolněte cestu. Po dopadu protáhněte plošinu až ke kaktusu, kde je před ním spínač. Na spínač položte blok, který uvolní cestu ke kolečku. Vraťte se do těla klávesou K a ihned si vytvořte dalšího ducha. Projděte vlevo ke kolečku, skočte, a než spadnete na kaktus, tak se vraťte klávesou K do těla. Zbytek už stejně jako předtím.
5 Pokud chcete sebrat kolečko, sepněte všechny spínače stejně jako v předchozím případě, ale neseskakujte dolu vlevo, ale naopak vpravo. Seskočte těsně před tím než spadne bubliňák, dostaňte se pod kolečko a rychle vytvořte blok, na který vyskočíte a seberete kolečko. Pak se ihned vraťte do těla klávesou K, seskočte vlevo dolu, sepněte páku a vlezte do dveří.
Hodiny:
Než vlezete do hodin, je tu ještě speciální bonusový level, po jehož dokončení na sobě bude mít Bubba oblečený obleček králíčka.
Vejděte do Bubbova pokoje, a kukačka-balónek bude spát nahoře pod poličkou. Vedle postele je otevřená skříňka, a pokud do ní vlezete, projdete minilevelem, na jehož konci budete mít obleček králíčka.
Je to speciální level bez nutnosti splnění k dokončení celé hry, proto s ním nebudu radit 
Stejně tak můžete v Bubbově pokoji postavit bloky před reprobedny, a tím ztlumit nebo vypnout hudbu ve hře 
Final Round:
1 Pokud chcete sebrat kolečka, dostaňte se kolem kanonu za pomocí klávesy K kolem něj a nad ním sepněte spínač. Jděte ještě víc nahoru, zničte bubliňáka a na spínači odstraňte blok. Získáte jedno kolečko. Na druhé straně je také na spínači blok, který musíte odstranit. Po odstranění získáte druhé kolečko a přístup ke kolečku třetímu. Vejděte do dveří.
2 Pokud chcete sebrat kolečka, dostaňte se k hornímu létacímu bubliňákovi jako v předchozím případě, ale tentokrát zničte výskokem nahoru blok vpravo, je pod ním první kolečko. Projít vlevo, zničit blok, šipkou nahoru propadnout dolu, zničit blok vpravo, vytvořit blok na spínači, pomocí klávesy K projít vlevo, zničit blok, vytvořit blok na spínači, pomocí klávesy K projít zpět, šipkou nahoru propadnout dolu, opět se dostat nahoru k létacímu bubliňákovi, vlevo, nahoru a vlevo, zničit blok, skokem dolu sebrat druhé kolečko, pomocí K projít vpravo, šipkou nahoru propadnout dolu, vpravo, zničit blok na spínači, dva bloky dolu, vpravo, zničit blok, sebrat třetí kolečko a vyskákat nahoru, kolem kaktusu šipkou nahoru propadnout dolu, zničit blok vpravo, dolu a do dveří.
3 Pokud chcete sebrat kolečka, vytvořte rychle vedle dveří blok a skočte na plošinu uprostřed. Až zmizí, použijte to samé jako předtím a dostaňte se dolů k páce. Teď musíte jednat rychle ale rozvážně. Jakmile vám proletí koule nad hlavou vyskočte na pravý blok a vytvořte jeden na levou stranu, který zastaví kouly. Tvorbu bloků opakujte tak dlouho, dokud se bubliňák vpravo dole neotočí a nepůjde směrem k vám. Seskočte k němu a až bude u vás, vyskočte a pomocí klávesy K se zpomalte a přeskočte ho. Dávejte si pozor na koule, mohou vás ve výskoku trefit. Jakmile se vám to podaří, seberte kolečko a na cestě zpět přeskočte bubliňáka opět pomocí klávesy K (můžete také zůstat na místě před propadlem a tvořit bloky tak dlouho, dokud se řvoun neprobudí, protože pak zablokuje spodní kanon a není potřeba vyhýbat se koulím. Jen se probudí přesně ve chvíli, kdy k vám jde bubliňák a zničí blok, který nemáte možnost stihnout obnovit. Proto vyskočte, zpomalte se a rychle vytvořte blok proti letící kouli. Je poslední, ale vyhnete se jí tak a bubliňák pod vámi neškodně projde). Dostaňte se k páce a počkejte, než se řvoun probudí a zablokuje veškerá propadla. Nyní jsou vidět dvě zbývající kolečka. Stačí se k nim dostat, vyhnout se koulím i bubliňákům a vlezt do dveří.
4 Pokud chcete sebrat kolečka, udělejte to samé, ale než sepnete páku, postavte se z levé strany na poslední, vytvořte ducha, s tím si stoupněte na druhý. Jakmile propadne bubliňák stoupněte na třetí, pak rychle na první, přepnout se do těla klávesou K a jakmile propadne čtvrtým přejít na třetí. Vytvořit ducha, sepnout páku, vrátit se do těla. Vytvořit ducha, sebrat kolečko vpravo dole, vrátit se do těla. Vytvořit ducha, projít úplně vlevo, počkat až projde bubliňák, seskočit pro kolečko a těsně před dopadem na bubliňáka se vrátit do těla klávesou K. Poslední kolečko je ve zloději nahoře. Stačí postavit schody pod jeden růžový blok, počkat až na něj zloděj stoupne a zničit ho i s blokem. Vypadne z něj kolečko, na které nemůžete vyskočit. Proto vyskočte a v nejvyšším bodě vytvořte ducha. S duchem vytvořte blok pod tělem ve vzduchu a vraťte se do něj. Nyní dosáhnete na kolečko, jděte vpravo, zničte blok, seskočte dolu a vlezte do dveří.
Návod na tuto hru není proto, protože aby měla logický smysl, musí si na řešení přijít každý sám, protože jich je opravdu velký počet.
Smyslem hry je docílit co nejdelší reakce.
Ovládání je myší.
Hru si můžete zahrát ZDE
Rada:
Pokročilá rada pro ty, co si nevědí rady:
Myšlenky:
Tak tedy začneme základními principy, podle kterých vesmír dnes všichni známe.
Je velký: Je tak velký, až je ohromný, a většina si jeho velikost nedokáže ani představit, natož pochopit, jak funguje. Proto se vžilo označení, že je nekonečný.
Je temný: Ve dne, kdy nám pohled na vesmír zastírá záření naší hvězdy, Slunce, je obloha jasná. Ale v noci, když Slunce zajde, nám obloha potemní a jsou na ní vidět planety naší sluneční soustavy, hvězdy naší galaxie a galaxie našeho vesmíru.
Je starý: Všude slýcháme, jak je ten náš vesmír starý, někdo říká, že je ještě starší, a jiný, že je naopak mladší.
Je těžký: V tak ohromném vesmíru musí být neuvěřitelná spousta hmoty až snad i nekonečná.
Je tu: Pokud by tu nebyl, nebyl by tu ani nikdo z nás, abychom si uvědomovali jeho přítomnost, tudíž jsme si všichni, bez nutnosti o něm cokoli vědět, naprosto jistí, že tu je. Ale to již příliš zabíhám do metafyziky.
Nad těmito principy jistě alespoň jednou každý z nás přemýšlel, ale nedobral se ve svých úvahách dále, než-li pouze k nim.
I já jsem nad nimi přemýšlel tak dlouho, až jsem si jednoho krásného dne dupl a řekl si, že chci vědět více než jen to.
Jako první začnu tím, proč je vesmír temný.
Většina si jistě odpoví "Protože to tak prostě je", ale nenechte se mýlit. Olbersův paradox je toho důkazem.
Paradox proto, protože podle Newtonových zákonů by naše oči měly spočinout na povrchu hvězdy pokaždé, když se podíváme na oblohu, protože ve své majestátné nekonečnosti musí být ve vesmíru jakýmkoli směrem hvězda, která vyzařuje.
Proč je ale obloha v noci temná a ne jasná jako povrch Slunce?
Na to o mnoho let později přišel Edwin Powell Hubble, který pozorováním galaxií a za pomoci Dopplerova jevu objevil, že se od nás galaxie vzdalují, a vyslovil tím výrok o rozpínání vesmíru.
A jak je možné pouhým pozorováním a Dopplerovým jevem k něčemu podobnému dojít? Velice jednoduše.
Dopplerův jev nám ukazuje, jak se vlnová délka vlnění mění s měnící se vzdáleností zdroje vlnění od pozorovatele.
Jednoduchý příklad je houkající sanitka nebo troubící auto projíždějící kolem vás.
Pokud jede k vám, máte pocit, že je zvuk vydávaný houkačkou (popřípadě klaksonem) stále vyšší, s vrcholem v místě projíždění kolem vás, kdy se bude po tomto projetí výška tónu snižovat.
A jakou má spojitost sanitka s galaxií?
Dopplerův jev platí totiž na veškeré druhy vlnění, tedy jak na mechanické u zvuku, tak na optické u světla, a dokonce i na to gravitační. A protože se zvuk ve vesmíru nešíří, jelikož je tam vakuum a zvuk potřebuje k šíření mechanického pohybu předávání kinetické energie mezi atomy a molekulami, pak nám zůstává vlnění gravitační a optické. Z důvodu velkého počtu a špatného měření vln gravitačních, a logicky díky "optickému" pozorování glaxií, je jasné, že se jedná o Dopplerův jev v optice.
A protože Hubble pozoroval změnu ve vlnové délce světla vyzařovaného pozorovanou galaxií, pak si opět pomocí logiky uvědomil, že pokud se při každém pozorování té samé galaxie její vlnová délka prodlužuje, pak se od nás musí vzdalovat.
Jaké ale bylo překvapení, když se to samé dělo u všech pozorovaných galaxií, ať již těch na stejné části pozorované oblohy, tak i na té opačné, a dokonce i ve všech ostatních směrech?
"Vesmír kolem nás od nás do všech směrů utíká pryč"
A hle, myšlenka rozpínání vesmíru je na světě.
Zajímavé ale je, jak nám dokáže rozpínající se vesmír vysvětlit onu temnotu oblohy v noci.
Opět jednoduše.
Hubble totiž následným srovnáváním rychlostí jednotlivých galaxií a jejich přibližnou vzdáleností zjistil, že se některé od nás pohybují rychleji a jiné pomaleji.
Ale daleko zajímavější bylo zjištění, že galaxie, která od nás má vzdálenost několik milionů světelných let, se od nás pohybovala ohromnou rychlostí, ale galaxie ve dvojnásobné vzdálenosti se od nás vzdalovala dvojnásobnou rychlostí než galaxie první.
Po vícero potvrzených pozorování i u jiných galaxií a jednoduchém výpočtu Hubble vytvořil konstantu, která počítá s tím, že je každý bod ve vesmíru relativním středem, který se označuje jako bod nula.
-
(Hubbleova konstanta je v dnešní době H0=72km*s-1/Mpc, což nám říká, že se vesmírný prostor roztáhne o 72km za jednu vteřinu na vzdálenosti jednoho megaparsecu.
Megaparsec je milion parseců, a parsec je označení pro paralaxní vteřinu, kdy jeden pc je 3.262 LY.
LY je jednotka světelného roku, a udává vzdálenost, kterou světlo urazí za jeden rok, to se dá spočítat jako LY=c*min*hod*den*rok, tedy LY=3000000000*60*60*24*365.25, a vyjde vám hodnota přibližně LY=9.46*10^15 metru, což je 9 a půl biliardy metrů.
Po jednoduchém spočtení Mpc=9.46*10^15*3.262*1000000 vám vyjde, že se vesmír roztáhne o 72km za jednu vteřinu na vzdálenosti 31*10^21 metru, což je 72km za vteřinu na 31 triliard metrů!
Nepatrné roztažení vzhledem ke vzdálenosti, na které se roztahuje)
-
Pokud započtete Hubbleovu konstantu, a tedy rozpínání vesmíru, na veškeré hvězdy a galaxie ve vesmíru, dojdete k výsledku, že většina zářících objektů na noční obloze nebude vidět, protože jsou natolik vzdálené, že vzdálenost mezi nimi a námi způsobuje roztahování vesmíru natolik velké, až se jejich záření z viditelného spektra posunulo pod tuto hranici. A my nejsme schopni pouhým okem pozorovat nic, pouze temnotu a blízké hvězdy s galaxiemi.
Díky satelitům a teleskopům s různými filtry jsme schopni vidět to, co normálně neuvidíme.
Kdyby naše vidění sahalo do infračerveného spektra, pak by obloha v noci velice slabě v tomto spektru zářila.
Naneštěstí nám z Hubbleovy konstanty vychází víc než jen rozpínání vesmíru a Olbersův paradox.
Další věc, která z ní vychází, je stáří vesmíru.
Zajímavé, na co vše může přijít všímavý člověk.
Od galaxií až k velikosti vesmíru.
"A jak" ptáte se, "se z Hubbleovy konstanty dá odvodit stáří vesmíru?"
Opět velice jednoduše, samozřejmě.
Máme konstantu, která nám říká, o kolik se vesmír roztáhne za jednu vteřinu v poměru k dané vzdálenosti. Ale ta konstanta, pokud se na ni díváte dostatečně pozorně, vás tím trkne do očí sama.
Pokud se tedy konstanta neplete a opravdu konstantou je, pak se dá zpětně vypočítat, o kolik se roztáhne vesmír na vzdálenostech menších, i na vzdálenostech větších. Pokud je to 72km za vteřinu na megaparsec, pak je to 72m na kiloparsec a stejně tak 72mm na parsec.
Dělením délky, na které se vesmír rozpíná, se dělí i délka, o kterou se rozpíná. A hle, stejně to jde i opačně. Násobením délky, na které se vesmír rozpíná, se násobí i délka, o kterou se rozpíná.
Co my tedy chceme vědět? Jak je vesmír veliký? Ale pokud se stále rozpíná, jak ho můžeme spočíst? To je právě ta jednoduchá část, o které tu stále mluvím.
Je až zajímavé, jak lidský mozek dokáže uvažovat nad věcmi a spojovat zdánlivě nespojitelné v logické výsledky.
A stejně tak, když vy počítáte o kolik se vesmír roztáhne na stále menších vzdálenostech a dostanete se až k hodnotě 700pm (pikometrů, biliontin metru) za vteřinu na 300000000m, najednou si všimnete, že délka 300000000m je to samé, co za stejnou dobu urazí světlo ve vakuu. A v ten moment to musí všem dojít.
"Jaká musí být vzdálenost, aby se na ní prostor rozpínal rychlostí světla?"
No a je to. To nám stačí na to, abychom dokázali uvažovat o tom, že ta vcelku nicneříkající konstanta má sakra velký globální dopad na celý vesmír.
Protože pokud chceme vědět onu délku, na které se vesmír bude rozpínat rychlostí světla, pak nám stačí hodnotu 300000000 vydělit konstantou, tedy 72000. Vyjde nám mezivýsledek s hodnotou 4167, kterým vynásobíme velikost prostoru, na kterém se bude vesmír rozpínat rychlostí světla.
A není to nic složitého, protože Hubbleovu konstantu v jejím základním tvaru vynásobíme hodnotou 4167 a vyjde nám, že se vesmír roztáhne o 300000km za vteřinu na délce 4.167 Gpc! (gigaparsecu).
Stále se někomu nezdá, jak se tím dá dosáhnout stáří vesmíru?
Pokud se opět podíváme na Hubbleovu konstantu, a její momentální hodnotu, která se rovná rychlosti světla, pak si jistě všichni vzpomeneme na Dopplerův jev a logika nám napoví, že tu je něco divného.
Divné je, že pokud se od nás vesmír ve vzdálenosti 4.167 Gpc vzdaluje rychlostí světla, pak se nám z našeho relativního středu v tomto bodě veškeré světelné paprsky zastaví! Nemohou přeci letět rychleji, než je rychlost světla, a vzorec Dopplerova jevu nám to potvrdí, protože se v tomto bodě bude vlnová délka veškerého záření rovnat "0"
Hned poté si ale řekneme, že pokud tomu tak skutečně je, pak cokoli, co je za touto vzdáleností, nikdy neuvidíme, protože veškeré světelné informace nikdy nepřekonají rozpínání vesmíru.
Pokud budeme chtít vědět, kdy světlo dosáhne své konečné fáze, tedy kdy dosáhne nulové energie a přestane se dále šířit, pak hodnotu 4.167 Gpc převedeme na metry, a vyjde nám hodnota 129*10^24 metru (129 kvadrilionů metrů). Tuto hodnotu vydělíme rychlostí světla, protože chceme vědět, jak dlouho bude světlu trvat, než dosáhne svého naprostého zmizení, a vyjde nám 430*10^15 vteřiny (430 biliard vteřin).
Při postupném dělení vteřiny:minuty:hodiny:dny vám vyjdou roky.
V tento moment ještě nikdo neví, co je úžasného na výpočtu, kolik let to bude trvat, ale někomu by to mohlo začínat dávat smysl.
Po celém přepočítání se dostaneme k hodnotě 13.6 miliardy let.
Ano, je to přesně ta hodnota stáří vesmíru, kterou všude tak často slyšíme. Jak jednoduché je na to přijít, že.
A stále ještě nejsme u konce.
Z velikosti vesmíru, na kterou jsme přišli díky Hubbleově konstantě, dokážeme vypočítat i to, kolik hmoty v sobě obsahuje. Neuvěřitelné.
Říkáte si, jak je to možné? A nebo jste si zvykli na to, že to možné je.
Do celé hádanky zapojím ještě třetího génia, a tím je Karl Schwarzschild (švarcšild).
Ten totiž přišel na to, že pokud bude mít těleso tolik hmoty, aby bylo gravitační zrychlení na jeho povrchu rovno rychlosti světla, pak z něj nic neunikne, ani světlo samotné.
Pokud se tedy podíváme na černou díru a vesmír, pak je nám jasné, co je spojuje.
Jak černá díra, tak vesmír mají na svém okraji bod, který brání světlu uniknout.
Ten bod samotný se rovná rychlosti světla a proti světlu působí opačnou silou.
Pokud tedy vzorec na výpočet poloměru horizontu událostí
-
(rs=2Gm/c^2, kdy rs je poloměr v kilometrech, G je gravitační konstanta 6.6732*10^-11, m je hmotnost v kilogramech a c rychlost světla 3*10^8)
-
použiji na celý vesmír, pak mi přebývá právě ten poloměr a chybí hmotnost.
Odkud známe poloměr vesmíru? Samozřejmě, že je to ta samá hodnota, která nám vyšla jako vzdálenost, na které se bude vesmír rozpínat rychlostí světla.
My jsme v relativním středu vesmíru, kolem kterého se do všech stran rozpíná vesmír, a vzdálenost od nás k okrajům této bubliny (dokonalá bublina to nebude, protože rozložení hmoty uvnitř z ní dělá mírně "potlučenou" bublinu, ale z celkového pohledu se dá říci, že je to dokonalá bublina) je právě těch 4.167 Gpc, což je zároveň i poloměr.
Pokud tedy použijeme vzorec na výpočet poloměru horizontu, ale převrátíme ho tak, aby se z něj dala vypočíst hmotnost
-
(rs=2Gm/c^2 vynásobíme c^2
rs*c^2=2Gm vydělíme 2G
rs*c^2/2G=m převrátíme strany
m=rs*c^2/2G)
-
pak jsme schopní zjistit velikost hmoty v našem vlastním vesmíru.
A to následovně.
(1.286*10^26 * 300000000^2) / (2 * 6.6732*10^-11) a vyjde nám hodnota přibližně 8.7*10^52 kg (87 oktiliard kg).
Například na wikipedii se ohání číslem 3*10^52 kg, což je "pouze" 1/3 výsledku mého. Přesnost výpočtu tímto způsobem je tedy neuvěřitelná, protože se držím ve stejném řádu.
Teď tedy víme odpovědi na všechny otázky.
Proč a jak je velký, proč a co způsobuje, že je temný, jak je starý a kolik váží.
Navíc víme jaký má tvar, a to, co nám v číslech udávají není vesmír samotný, ale pouze vesmír „viditelný“ (všimněte si, zda se píše pouze vesmír, či viditelná část vesmíru).
Ale tím se nám otevírá spousta dalších otázek, na které se pokusím odpovědět stejným, nebo podobným způsobem až někdy příště.
Vše je psáno tak, jak mi to docházelo a jak mi to postupně dávalo smysl až do bodu, do kterého se dostala moderní astrofyzika a kosmologie.
Příště se bude jednat převážně o myšlenky, které vychází z dnešního článku. Tudíž je jejich pravděpodobná pravost velice vysoká, ale ověřitelnost nulová.
Vycházím konkrétně z myšlenky, která popisuje stáří, a tedy velikost námi pozorovaného vesmíru.
Obzor pozorovaný zde na Zemi je důsledkem její kulatosti, tedy kladného zakřivení jejího povrchu.
Povrch naší mateřské planety je dvourozměrný a rozlohou konečný, ale jeho kladné zakřivení způsobilo to, že se rozprostírá v rozměru třetím a je nekonečný.
I když by mohl opět někdo namítat, že sice mohu jít po takovémto povrchu jakýmkoli směrem stále nekonečně dlouhou dobu, ale na takto omezeném povrchu je veliká pravděpodobnost toho, že projdu stejným bodem dvakrát, a tudíž vyvrátím jeho skutečnou nekonečnost.
V takto zjednodušeně podaném případě by to bylo skutečně tak, ale zapomínáme na jednu skutečnost, přesněji rozměr, a tím je čas.
V jednom okamžiku má Země skutečně konečnou plochu, ale jakmile do toho započteme časový rozměr, pak nikdy nestaneme na témže místě dvakrát.
Na Zemi je sice veliká pravděpodobnost, že, i když to bude trvat dlouhou dobu, nakonec za konečný čas dojdu do místa, na kterém jsem již jednou stál, přestože bude díky přírodním vlivům mírně odlišné, a poznám ho.
V tomto případě je pozorovaný důsledek minimální, protože je plocha Země natolik malá, že se jednotlivé časové rozdíly mezi návštěvou jednoho a téhož místa dají jednoduše odstranit, a bude to mít stále stejný výsledek.
Bohužel, je to naprosto stejný případ jako rozdíl mezi newtonovskou a relativistickou fyzikou.
Newtonovská fyzika nepočítá s dilatací (délky, času, hmotnosti) jako fyzika relativistická, protože se používá na malých (pozemských) měřítcích, kdežto ve velkých (vesmírných) měřítcích je velice nepřesná.
Proto se zde musela začít používat relativistická fyzika, která na ohromných měřítcích dokáže eliminovat veškeré nepřesnosti klasické newtonovské fyziky.
Stejné je to i u srovnání představ kladně zakřiveného dvourozměrného povrchu Země a kladně zakřiveného třírozměrného povrchu vesmíru.
Na Zemi jsou časové účinky téměř nepostřehnutelné, ale pokud "obejdeme" vesmír kolem dokola a dostaneme se na původní místo, nikdy ho nepoznáme, protože uběhla tak dlouhá doba, že bude vypadat úplně jinak.
V takovém případě, kdy nejsme nijak schopni určit výchozí pozici, jdeme neustále kupředu a vesmír se nám zdá opravdu nekonečný.
Ale zpět k obzoru.
Nikdo z nás není schopen dohlédnout za obzor, který se nám najednou ztrácí na pozorovaném horizontu mezi zemí a nebem.
Ti, kteří si nyní všimli, si mohou gratulovat, protože horizont událostí u černé díry je skutečně odvozen z analogie obzoru.
Je to tedy něco, kam nemůžeme z momentální pozice dohlédnout.
A vesmír, pokud se vrátím ke své původní teorii o něm, má díky svému vlastnímu rozpínání na svém okraji (kdo si pamatuje, 4.167GPc) obdobu obzoru, tedy jakýsi horizont.
Je to zajímavé, protože na Zemi jsme zvyklí, že je horizont opravdu oddělený povrchem Země a oblohou, ale v tomto případě nemáme s čím srovnávat, za co že to vlastně nevidíme?
Na Zemi je horizont jen úzký a téměř neznatelný proužek táhnoucí se kolem nás v úhlu 360°, kdežto horizont vesmíru je všude tam, kam se dokážeme v třírozměrném prostoru podívat. Tedy všemi směry.
V takovém případě vyvstává otázka, co že je to tedy za vesmírným obzorem?
Já bych řekl, že je to opět velice podobné Zemi.
Země má obzor složený z dvourozměrného povrchu třírozměrného tělesa, tedy koule.
Pokud náš dvourozměrný povrch budeme obrazně přesouvat společně s námi, pak na výsledné časoprostorové ose vznikne tvar, který bude velice podobný Zemi.
Pokud ale budeme přesouvat společně s námi náš třírozměrný (vesmírný) povrch, pak na výsledné časoprostorové ose vznikne tvar, který bude velice podobný čtyřrozměrné kouli.
A proč si to myslím?
Třírozměrná koule je tvořena nekonečnem dvourozměrných koulí, tedy kruhů.
A čtyřrozměrná koule je tvořena nekonečnem koulí třírozměrných.
Jak jsem psal v teorii o vesmíru, dle Hubbleovy konstanty jsme každý v relativním středu námi viditelného vesmíru, který je svým tvarem velice podobný bublině, tedy kouli.
Pokud budete cestovat vesmírem a tím s sebou strhávat i onu bublinu, pak můžete jít na povrchu čtyřrozměrné koule donekonečna, a nikdy ji neopustíte.
Co to tedy podle mě vše znamená?
1) Náš vesmír je ohraničený horizontem, ke kterému se nemůžeme díky rozpínání vesmíru nikdy přiblížit, tedy se za něj ani podívat, a tedy je náš vesmír uzavřená bublina s nedosažitelnou (nekonečnou), ale viditelnou hranicí.
2) Námi pozorovaný třírozměrný vesmír je jen součástí vesmíru čtyřrozměrného, který nemůžeme nikdy pozorovat, ale díky kterému je ten náš nekonečný stejně jako povrch Země.
Za úpravu a kontrolu chyb děkuji Calime
První termodynamický zákon je zákon zachování energie, který nám říká, že energie nevzniká ani nezaniká, pouze mění svou podobu. Mechanický pohyb molekul horké vody se mění na teplo předávané do okolního prostoru radiací v podobě balíčků energie infračerveného záření.
Druhý termodynamický zákon je zákon určující přirozený směr probíhajících fyzikálních dějů. Tím dochází k tomu, že teplejší voda předává svou energii do okolního chladnějšího prostoru, čímž vykonává práci. Tato práce se dá dle prvního termodynamického zákona transformovat na jiné druhy energie, ale jen s původní maximální účinností. Lze tak z tepelné energie převodem získat energii elektrickou, která se ale při své práci za pomoci různých způsobů tření opět transformuje na energii tepelnou. Tímto způsobem se energie z teplejšího systému předává do systému chladnějšího, až dojde ke vzájemnému ustálení na stejné hodnotě. V tomto bodě uzavřený systém již nemůže vykonávat žádnou práci. Tento bod se označuje za maximální entropii daného uzavřeného systému.
Entropie je veličina charakterizující směr vývoje systému. Jde tedy o proces, při kterém dochází v systému k vývoji od nejmenší, po největší entropii.
Jednoduše řečeno je minimální entropie v případě, kdy nádobu s vařící vodou dáme do izolované chladné místnosti, a největší entropie je v momentě, kdy je teplota místnosti rovna teplotě vody.
Největší možný teplotní rozdíl značí nejmenší entropii, kdežto nejmenší možný teplotní rozdíl, tedy nulový, značí největší entropii.
Vhozená kostka ledu do sklenice s horkou vodou je uzavřený systém s vlastní entropií, stejně jako je sklenice s horkou vodou a kostkou ledu v této místnosti uzavřeným systémem s vlastní entropií, stejně jako je tato místnost uvnitř domu uzavřeným systémem s vlastní entropií, stejně jako tento dům obklopený vzduchem na Zemi, stejně jako Země ve sluneční soustavě, sluneční soustava v Mléčné dráze a Mléčná dráha ve viditelném vesmíru.
Všechny tyto systémy mají svou vlastní entropii, stejně jako se celková entropie nemůže nikdy zmenšit.
Jacob Beckenstein naznačil, že má i černá díra svou entropii, která se rovná horizontu událostí, což vychází z poznatku Stephena Hawkinga, který zjistil, že se horizont černé díry nemůže zmenšovat. Díky tomu platí druhý termodynamický zákon i pro černou díru, která ale díky tomu musí mít jistou teplotu. A čím hmotnější černá díra, tedy čím větší její horizont/entropie, tím chladnější musí být.
Náš viditelný vesmír má také horizont, který je ohraničen oblastí, z poza které se k nám nemůže nic dostat. To je způsobeno tím, že se hodnota rozpínání vesmíru s dvojnásobkem vzdálenosti od pozorovatele taktéž zdvojnásobuje, až se v jisté vzdálenosti vyrovná rychlosti světla. Za touto vzdáleností se od nás již vše oddaluje, i světlo, tedy k nám nedoputuje žádná informace. Horizont našeho viditelného vesmíru má spoustu společných vlastností jako horizont černé díry, jako například to, že ohraničuje náš uzavřený systém. V tom případě i zde označuje velikost horizontu velikost entropie, která udává teplotu systému.
Je zde ale jeden zajímavý princip, který si může každý ověřit. Pokud rychlost rozpínání vesmíru určuje poloměr jeho horizontu, pak jsou tyto dvě veličiny vzájemně zaměnitelné, ekvivalentní, invariantní, neměnné.
Jako je v obecné relativitě ekvivalentní čas a prostor, kde výsledek neovlivní to, zda měníme o stejnou hodnotu čas, nebo prostor, tak je i zde ekvivalentní horizont vesmíru a rozpínání vesmíru. Pokud totiž vezmeme rozpínající se vesmír a jeho horizont o jistém poloměru, pak si zpětně vypočteme, jakou rychlostí se prostor uvnitř něho rozpíná.
A není to nic nemožného z pohledu nekonečnosti vesmíru, protože si může opět každý ověřit, že má rychlost dopad na dilataci času. To znamená, že se zvyšující se rychlostí se zpomaluje čas. A pokud dosáhneme horizontu viditelného vesmíru, kde se prostor samotný z našeho pohledu rozpíná rychlostí světla, tak musí být patrné, že čas zde nehraje žádnou roli. V tomto bodě totiž čas nabývá hodnoty 0, což znamená, že za touto hranicí, ať už si představujeme co chceme, nebo z pohledu možných vícerozměrných podob kosmu, nic neexistuje, protože tam stále ještě nevznikl čas. Paradoxně tam čas, a s ním spojený prostor, vzniká společně s naším pohybem ve stávajícím prostoru, protože se s naším pohybem pohybuje i horizont viditelného vesmíru.
Z toho se dá opět odvodit, že čím větší poloměr vesmíru/horizontu, tím menší bude hodnota rozpínání a naopak, čím menší bude poloměr vesmíru/horizontu, tím rychlejší rozpínání bude. Musí, protože jak jsem předvedl jednoduché, ale logické odvození, je rozpínání ekvivalentní poloměru vesmíru/horizontu. Pokud by nebylo, docházelo by k porušení kosmické cenzury, která by tak umožnila náhled na nahou singularitu, tedy oblast obsahující nekonečno.
Náš viditelný vesmír je tedy nyní ohraničen vlastním horizontem, který odpovídá svou velikostí entropii tohoto uzavřeného systému od zbytku, z našeho pohledu stále nevzniknuvšího, vesmíru, což zároveň určuje teplotu našeho vesmíru. Protože je ale hmota, a tím pádem i energie, rozložena nehomogenně (nestejnorodě), což ale nemá žádný zásadní vliv na velikost celkové entropie, tak se ta skládá z mnoha podřadných systémů obsahujících svou vlastní entropii.
Tyto podřadné systémy svou zvětšující se entropií zvětšují entropii hlavní, vesmírnou, čímž zároveň zvětšují i horizont, což by se mělo projevit na zpomalování rozpínání vesmíru. To, že se dle pozorování na okrajích zrychluje pouze značí, že ve své rané fázi musel obsahovat méně energie, než jí obsahuje teď. Nic to bohužel nenapovídá o momentální situaci rozpínání vesmíru.
Pokud budeme předpokládat vesmír v o jisté velikosti horizontu/entropie/energie, ve kterém je jediný podřadný systém předávající přirozeně dle stávajících fyzikálních zákonů energii do okolního prostoru, pak mu to bude trvat za jistou stanovenou dobu t=1, kde t je čas a 1 značí časový údaj, za který podřadný systém předá svou veškerou energii do okolí.
Pokud budeme předpokládat naprosto stejný vesmír, paralelní k prvnímu, který označíme v\', ale který navíc obsahuje jednu inteligentní formu života, kterou do výsledné entropie nezapočítáme, a která ke své existenci nic nepotřebuje, ale která bude z podřadného systému čerpat energii mnohem rychleji, než by k tomu docházelo přirozeným způsobem, pak bude t<1, a to o takovou hodnotu, která odpovídá časovému údaji uměle odčerpané energie, která by se samovolně uvolňovala do okolí.
V takovémto případě se bude entropie zvětšovat rychleji, i když třeba jen o nepatrnou hodnotu, která ale ve výsledku znamená kratší dobu dosažení maximální entropie, což je bod s nulovou prací. Tento bod pak odpovídá tepelné smrti daného vesmíru.
Znamená to tedy, že pokud vesmír má skutečně svůj konec, ať chce jaký je, pak bude zcela jistě závislý na velikosti své vlastní entropie, která uměle urychlenou tepelnou výměnou také rovnocenně roste.
Lidstvo svým zvyšováním energetických nároků urychluje (i když oproti celému ohromnému vesmíru ohromně nepatrnou částí) tepelnou výměnu, tím zrychluje zvětšování entropie a tím samotný konec vesmíru.
A za předpokladu, že v tomto ohromném vesmíru existuje ohromná spousta inteligentních forem života schopných uměle urychlovat tepelnou výměnu, jako že jich zcela jistě spousta ovládá technologie vyžadující pro nás momentálně nepředstavitelné zdroje energie, tak tím veškeré civilizace mohou přispět již znatelnou hodnotou.
A protože by mělo být rozpínání vesmíru ekvivalentní velikosti jeho horizontu/entropii, mělo by se dát zpětným pozorováním o změnách zrychlování vysledovat, kolik energie se takto uměle využívá, tedy by se dalo zjistit, kolik civilizací, a zda tedy vůbec nějaké, existují.
Nebo snad ne? Pokud někdo vidí chybu, může na ni ukázat společně s vysvětlením proč, a jaký by to bez ní mělo důsledek pak. Třeba se dopracujeme ještě k mnohem zajímavějšímu důsledku. :)

Myslím, že pokud chceš, tak to určitě rozepiš, nikdo se zlobit nebude.
Chtěl bych se zeptat, jestli píšeš své úvahy i někam jinam než jen sem na Psychopaty. Protože zde ty úvahy asi moc nevylepšíš. Sice zde je pár lidí, kteří to, co píšeš, pochopí, ale to neznamená, že budou schopní s tebou o tom diskutovat, aby se myšlenka dotáhla někam dál.
Jsou to obyčejné myšlenky, které zcela jistě napadají všechny ostatní za chodu. Mám za to, že psát je jinam by nemělo smysl, nebo by to bylo zbytečné. Tady si alespoň nepřipadám jako blázen. Proto jsem to tak i nazval.
Wittgenstein:
Co se vůbec dá říci, dá se říci jasně; a o čem nelze mluvit, k tomu se musí mlčet.
Bernard Bolzano:
Věta neodporuje teprve tehdy žádné ryzí pojmové pravdě, neodporuje-li žádné ryzí pojmové pravdě, že existuje myslící bytost, která o této větě vysloví podle pravdy soud, že neodporuje žádné ryzí pojmové pravdě.
Pravda neexistuje až tehdy, pokud o ní teprve tehdy, když ji někdo zjistí, po pravdě tvrdí, že je pravdivá.
Alu á la Wittgenstein:
Pravda nezávisí na našem úsudku.
Jo podobný věci mě napadaj celkem často, ale ne až takhle ve vědeckym stylu xD většina z toho co sem četl ve "slohovce" je celkem logicky pochopitelný (i když některý kousky sem vstřebával poněkud pracně), ale každopádně bych to nebyl schopnej podat takovymhle způsobem xD spíš bych to podal s větší dávkou mysticismu a selskýho rozumu. Ale protože všechno souvisí se vším, tak nezáleží na tom, jak to člověk podá, ale na tom, aby to dokázalo pochopit co nejvíc lidí. Tím že to pochopí víc lidí je tim větší je pravděpodobnost že se něco změní. Na každej pád (všech sedum) smekám čapku.
Jah Rastafarai blessed all of us. Peace and love.
What Akatsuki Member Are You?Hosted By theOtaku.com: Anime
Heeey meeeen xD
23 is freedom
Life is a bitch, he is not fair. Well, break the rules if you can, he's dont care...
May the Force be with you.
Když se tak člověk dívá na True Blood nemůže nedojít k závěru, že víly jsou strašně hloupá zvířátka...
Proč sem tedy taky něco nenapíšeš? Zajímají mne názory a myšlenky ostatních, protože mi ukazují i jiné možnosti.
A také by mne zajímalo, které kousky se pracněji vstřebávaly, abych to mohl příště napsat jinak, popřípadě navrhni, jak by se daly napsat.
Wittgenstein:
Co se vůbec dá říci, dá se říci jasně; a o čem nelze mluvit, k tomu se musí mlčet.
Bernard Bolzano:
Věta neodporuje teprve tehdy žádné ryzí pojmové pravdě, neodporuje-li žádné ryzí pojmové pravdě, že existuje myslící bytost, která o této větě vysloví podle pravdy soud, že neodporuje žádné ryzí pojmové pravdě.
Pravda neexistuje až tehdy, pokud o ní teprve tehdy, když ji někdo zjistí, po pravdě tvrdí, že je pravdivá.
Alu á la Wittgenstein:
Pravda nezávisí na našem úsudku.
Včera jsem se na CSFD koukal na Československé až české filmy od 70. let po dnešek podle hodnocení. Vzal jsem to po desetiletí. Např. 70. léta byla ještě předně o skvělých pohádkách a komediích (bez takové dávky černého humoru, jak se s tím setkáváme dnes). Pak mám pocit, že se ty filmy velmi pomalu ale jistě čím dál víc přesouvaly ke skepsi, cynismu, černému humoru atd. A pokud bychom přijali, že jsou filmy obrazem společnosti a z ní nejen vznikají, ale zároveň odpovídají na její poptávku, tak to lecos vypovídá i o té české. 70. léta jako by ještě symbolizovala naději v lepší budoucnost (přes okupaci) a proto se hodně filmy zaměřovaly na děti, které ji měly zažít. Postupně se to přesunulo v dnešní skepsi a beznaděj, kdy staří lidé často říkají, jak to jejich děti či vnuci budou mít těžk a že se nedožijí důchodu. A i každé nové české filmy mi připadají svým cynismem velmi podobné a mě už upřímě docela obtěžují (byť jsou některé udělány velmi dobře - Pelíšky, Samotáři, Pupendo). Často jsou ty filmy zaměřeny směrem do minulosti a ne do budoucnosti (budoucnost ať už v podobě dětí či optimismu, který je také hlavně zaměřen na budoucnost, oproti pesimismu, který dobře funguje pro všechny časy).
Ono se čím dál zřetelněji ukazuje, že to vůbec není jen o režimu, ale obecně o lidském myšlení. Pokud již bylo jednou zlomeno, tak se to velmi těžko napravuje. I já si někdy připadám jako cynik a nemuselo by tomu tak být. A stejně tak to pozoruji na okolí.
Cynismus zde neberu předně ve smyslu "bezohlednost, nestoudnost", která se často ve slovnících objevuje, jako spíš: "cynik může být ten kdo ztratil ideály, důležitou částí cynismu je i černý humor".
http://www.slovnik-cizich-slov.net/cynizmus-cynismus/
Jestli se z toho období ve kterém pořád jsme kdy dostaneme, tak to bude až tehdy, když se to pořádně popíše a lidé si to plně uvědomí. Jinak řečeno, léčba (či terapie) může začít, až si problém pacient uvědomí a definuje jej. Snad teprve potom s tím lidé budou chtít něco udělat. Když to uvidí jako problém (a já to jako problém vidím,... myslím, že je to přinejmenším nezdravé) a když uvěří, že s tím jde něco dělat (čímž odloží ten cynismus). A řek bych, že ta společenská atmosféra je také jedním z důvodů, proč ty výhledy nejsou moc dobré. Když není vůle a chuť, tak to prostě nejde. To je však předně o lidské mysli, ne o schopnostech. Jinak řečeno, my na to máme, jen jsme pořád zlomení... ohnutí v pase...
Podpis:
Nebudeš postovati zbytečné příspěvky
(Možný následek - napomenutí/přesun příspěvku/smazání příspěvku)
2. Zavěcníš
Tvé příspěvky budou k tématu
(Možný následek - napomenutí/přesun příspěvku/smazání příspěvku)
3. Zaslušníš
Nebudeš vulgární vůči diskutujícím
(Jistý následek - napomenutí/smazání příspěvku)
4. Nezduplikuješ
Nebudeš psát to samé co se psalo o chvilku dříve
(Možný následek - smazání příspěvku; po opakování napomenutí)
5. Nezaložíš*
Nebudeš zakládat Vlákno bez souhlasu správců této sekce
(Jistý následek - smazání vlákna; po opakování napomenutí)
6. Zaformátuješ
Aby tvé příspěvky byly čitelné, tak musí být nějakým způsobem členěny
(Žádný následek, jen Vás žádáme abyste to dělali. Někdy je těžké rozluštit co kdo píše.)
Za tři napomenutí je BAN, to je fakt. Faktem taky je, že napomenutí nerozdáváme jak na běžícím páse a snažíme se je nedávat. Tedy se nemusíte bát, dá se s námi domluvit. Jinak diskutujte, těchto zásad se nijak nebojte, jen se je snažte mít na paměti, když přispíváte. Pro většinu se těmito zásadami nic nemění, jelikož většina je dodržuje automaticky.
Sem tam nějaký moderátor může vyzvat k usměrnění diskuse, či k něčemu jinému. Jakákoliv reakce v diskusi na tuto výzvu se bere za flame a tedy spam, za které můžete dostat napomenutí. Konkrétní připomínky k výzvě můžete posílat přes mail.
* Jak v které sekci.
Odmítám tvrzení že je to o stavu společnosti. Protože v takovém případě bychom museli příjmout, že filmy které se produkují v KLDR jsou výsledkem toho, že všichni žijí v blahobytu, milují armádu a rodinu Kimů.
Protektorát - točí se obrovské množství komedií
50. léta - proletářské, budovatelské filmy
60. léta - uvolnění, hodně filmů je uměleckých, nebo psychologických
70. léta - znovu hodně komedií a pohádek
80. léta - téměř totéž, začíná se lehce experimentovat, kvůli rozvoji televize film ustupuje a nahrazují ho seriály.
90. léta - tvorba získává neuvěřitelnou volnost, tudíž vzniká spousta experimentů, mezi diváky však vesměs vedou komedie (ale už hořké a cynické, hlavně o době která již minula).
2000 a víc - zůstávají komedie předchozí dekády, kinematografie se více profiluje, ubývá experimentů.
Nejsem moc znalec, takže mne prosím nekamenujte za to co jsem uvedl, je to jen můj pocit. Ale rozeberme si tedy daná období podle toho, jak mají působit na diváka:
Protektorát - Je válka, stát je okupován Němci a proto je nutné českého diváka rozptýlit. Nejsem si jistý zda to byl Heidrich, nebo Goebels, ale jeden z těchto pohlavárů prohlásil, že je nutné točit hodně komedií, aby Češi nemysleli na špatné věci a nebouřili se.
50. léta - Tak jako se nese celá doba v duchu obrovského rozvoje, nesou se v duchu lepších zítřků i tyto filmy. Jejich hlavním poselstvím je ukázat špatnosti minulého režimu, nebo, a to převážně, že lepší budoucnost je možná, pokud všichni splní svou povinost a pořádně v práci zaberou.
60. léta - Tak, zde jde spíš o znamení doby, styly které se na západě provozovali v minulé dekádě jsou pro filmaře volně k mání a ti se nebojí experimentovat, neboť vědí že jim narozdíl od západu nezáleží na tom jaký bude z filmu zisk. Volnost může u některých doplňovat i jistá deziluze ze stalinismu 50. let.
70. léta - Státní filmový průmysl točí podle stejného klíče jako ten ovládaný nacisty. Vojenská intervence vyvolala v lidech hněv a ten je nutné utlumit. Lidé se tak zabývají více filmem, který je odpoutá od reality, než záležitostmi které je trápí.
80. léta - Tak jako se otupují lidé, otupuje se i film. Komedie se drží v kurzu kvůli vysoké sledovanosti (protože jsou to právě ony, které dovolují na pár desítek minut zapomenout na všechny strasti), film se díky technickému pokroku přesouvá z kin do televizí. Díky jistému uvolnění se objevují motivy neefektivního zásobování a nízké pracovní morálky.
90. léta až do teď - S filmem se znovu experimentuje, vznikají tak v Čechách dosud téměř nevýdané žánry jako horor, nebo akce, nejvíce jsou však v kurzu komedie, neboť nová doba přinesla nové problémy. Filmy se místo přítomnosti odehrávají v minulosti, "která stála za h***o" a vyznačují se velkou dávkou pesimismu, který pravděpodobně způsobuje rozčarování z nové doby.
Film pracuje tedy ještě v jedné rovině a tu mu dává trh. Je to rovina prodejnosti. Film, aby byl prodejný musí být kvalitní, což se rozvíjí právě až v poslední dekádě. Proto, kvůli potenciálu prodejnosti, došlo ke vzniku filmů jako Kajínek, nebo Lidice, i když nejsou režimu nijak prospěšné (což je například Občanský průkaz).
Nechci si dávat patent na rozum, je to jen můj, brzy jistě totálně vyvrácený, názor
Woohoo, your amazing uke is back! *double peace sign*
Víte co je pech? Když jste osobní lékař šíleného diktátora a máte mu oznámit že trpí Hippopotomonstrosesquipedaliophobii, což je strach z dlouhých slov.
Jestli ono to nebude tím, že komunismem byl naordinován optimismus.
Když se podíváš na zlatá šedesátá českého filmu. Tedy asi nejlepší období českého filmu.
Spalovač mrtvol, Vyšší princip, Kladivo na čarodějnice, Obchod na Korze, Všichni dobří rodáci...
Všechno neveselé filmy.
Když se podíváš na celkové hodnocení, tak nejlépe umístěný veselý film je Indiana Jones na 20 místě (tedy pokud Pelíšky tak nebereš,i když podle mě je to čistá komedie). Jestli to svědčí o celkové zlomenosti lidstva? Stěží. Jediné co to potvrzuje je, že staří Řekové měli s tou katarzí pravdu.
PS: Jediné co mě na současné české kultuře fakt vadí je ono o neveselé době vesele, aneb komedie z časů komunismu. Nechápu proč tohle stokrát opakované téma už dávno nepadlo.
Na to, abys poznal že svíčková je připálená, jí nemusíš umět vařit.
Po dlouhé době nová FF - Opakování.
1. Experiment:
Stojíte na mostě. Z jedné strany mostu vidíte rychle jedoucí tramvaj, která pojede pod mostem a dále směrem druhé strany mostu. Tam ovšem na kolejích stojí žena s kočárkem, kterou tam zrovna něco zdrželo a nebezpečí si neuvědomuje. Stejně tak zdálky vidíte, že se řidič tramvaje nevěnuje plně jízdě, ale naopak s nějakým cestujícím diskutuje. Sami pak s Jistotou víme, že tu paní s kočárkem srazí, pokud nic neuděláme. Máme dvě možnosti, které za chvíli ve stručnosti představím.
Experiment na jednu stranu upozorňuje, že vždy máme na výběr a spíše než nějakou odpověď nechává posluchače ve vlastních myšlenkách. Jakoby kritizoval zaběhnutou „pravdu“, že je jeden život méně cenný než dva, či určování toho, jaké životy mají větší cenu a jaké menší. Přestože máme na výběr, tak se nedokážeme pro jednu či druhou možnost rozhodnout. Raději se nezúčastňujeme. Soudíme, když nejsme soudci a když jimi jsme, tak se nám takové konečné soudy stanovovat nechce.
Já se nebudu snažit dát nějakou odpověď, spíš se pokusím popsat kudy se mé myšlenky ve snaze odpověď najít ubýhaly a u čeho prozatím skončily. A v čem se s výše zmíněným rozcházely. Nejprve možnosti, které nám byly představeny:
A – Jelikož je hned po naší ruce páka na přehození výhybky, tak ji také přehodit můžeme. Pokud to uděláme, tak zachráníme ženu, ale vlak pojede na jiné nic netušící lidi. Např. 4 staříky.
B – Můžeme shodit z mostu velkého tlusťocha, který včas padne před tramvaj a řidič se včas zorientuje a zabrzdí, než by srazil ženu. Až na něj není kolem nic jiného, co bychom na tramvaj mohli hodit, abychom řidiče upozornili. Sami pak nejste dost tlustí na to, aby se to na tramvaji nějak projevilo, tak se nemůžete obětovat.
Mé dva problémy:
Problém č. 1, který mám s touto úvahou je v tom, že nám říká, že máme jistotu, že pokud nic neuděláme, tak dotyčná s dítětem umře. Pokud se mám do nějaké situace vcítit, tak situace nemůže předem klást tak vysoké nároky, které esenciálně odporují mé přirozenosti. Pro člověka obecně i pro mě konkrétně, je přirozené doufat, věřit a mít naději. Pokud něco takového uvidím, tak mou první reakcí nebude přehazování výhybek, házení tlusťocha pod tramfaj či něco jiného. Abych se rozhodl k něčemu tak závažnému, tak to předem dožaduje úvahu a proto na to minimálně tehdy není čas. Raději zde budu křičet na ženu, byť by mi to přišlo beznadějné. Nějak jednu či druhou stranu zmobilizovat.
Celé to na mě působilo, že se snaží říct, že jen protože se člověk hned nerozhodne, jakoby se měl vzdával svých zásad, nebo by byly naprosto zpochybněny. Já si to nemyslím. Není to proto, že by si některých zásad člověk esenciálně nemohl držet, ale proto, že pořád vidí jiné možnosti, byť malé. A protože tento experiment pořád jiné možnosti poskytuje a člověk v něm tedy pořád má jakousi volnost, tak na tyto zásady ani nepřijde řada. Jsou to totiž zásady řekněme extrémních podmínek, které tato situace ještě pořád nesplňuje. A jak píšu na konci, tak pro takové případy nejsou ani určené. Pouze budí představu že ano.
Problém č. 2 je u mě ten, že pokud bychom uznali představu, že v takových situacích máme obdobně jednat, tak z relativně uspořádané společnosti se stane společnost výrazně chaotická a plná nejistot. Člověk si obvykle dává pozor na místech kde hrozí nebezpečí (přechody silnic, kolejí atd.). Pokud by se tato nejistota rozšířila prakticky na jakékoliv místo a navíc by vám hrozilo, že vás kdykoliv kdokoliv může obětovat pro početnější/mladší či jinak kvalitnější skupinu, pak by vznikla společnost nedůvěry. Pokud byste nebyl hodnotově na maximální výši v pohledu kohokoliv a nepohyboval byste se v dostatečně početných skupinách, mohl byste být vždy v ohrožení. Nestávalo by se to kolem vás každý den, ale každý den by ste mohli sledovat zprávy o takových činech. Je to jistě mnohem více chaotická společnost na lidské poměry, než ta naše. Třeba by se tomu nějaká mysl dovedla přizpůsobit, ale ta lidská (obecně) zatím spíš ne. A proto k takovým řešením člověk ani netíhne. Znovu, není to proto, že by nemohl pokládat jedny lidi za kvalitnější.
Následně jsem se pokusil možnosti naprosto omezit
2. experiment
Tentokrát jste v uzavřené místnosti, kde máte dvě tlačítka. Jedno pouští na svobodu (lidi v druhé místnosti za sklem), druhé pouští smrtící plyn (také za sklem v další místnosti). Postupně jsou před vás postavovány skupiny lidí (či i jednotlivci) různého věku, pohlaví, kultury a tak dále. Máte vždy minutu na to abyste se rozhodli kteří půjdou na svobodu a kteří se otráví plynem. Pokud se nerozhodnete otráví se obě skupiny. Pokud se zabijete, otráví se taky obě skupiny a následně všichni další, kteří by přišli na řadu (kterou vidíte, její konec však ne).
Osobně jsem si připustil, že bych se nakonec začal rozhodovat. A nejspíš ne náhodně. Nechci však uvažovat nad tím koho bych upřednostňoval (viz níže). Možná bych ze začátku nereagoval, abych se ujistil, že to tak opravdu funguje, ale nakonec bych vybírat začal (co vy?). Pak mi došlo, že by se to i na mě špatně projevilo. Na člověka silně působí prostředí a tohle je extrémě nezdravé. Je to prostředí špatných možností. A čím horší možnosti tím chorejší tvoří mysl. Záleží jistě na tom jak ta mysl byla silná, než před takovou volbu přišla, ale i ta nejsilnější by se po mnoha takových možnostech zkazila. V čem? Např. by se začala utvrzovat ve svých rozhodnutí. Člověk má tendenci své činy obhajovat i sám před sebou, aby sám se sebou mohl žít a dal životu smysl. Rozdíly, které mohli být ze začátku slabé by sílily a stejně tak i jistota v rozhodnutí. Po čase by z toho byla automatická rutina a zdálo by se samozřejmé, že má ten na pravé straně umřít a ten na levo být propuštěn (a pokud bychom se rozhodli pro náhodnou volbu, mohli bychom to např. začít zlehčovat, tedy stejně bychom dopadli špatně). Stručně řečeno opakuji, špatné možnosti plodí chorou mysl. Čím horší možnosti, tím chořejší mysl. To by se snad dalo aplikovat i na nacistické vojáky, kteří spravovali koncentrační tábory a tak podobně. Člověk může mít nejčistší úmysly, ale absolutní moc nemá žádný. Ovlivňuje jej okolí a možnosti před které je stavěn. Pokud jsou ty možnosti nezdravé, tak se to na něm vždy i nezdravě projevuje. A proto by se dle mě lidé měli snažit o svět správných možností.
Pokud jsme představení před špatné, zkusme si vybrat takovu, po které se normálně nedíváme. I ta může být z krátkodobého hlediska špatná, ale může nakonec plodit ovoce. Naděje by pak byla hybnou silou k méně chorému světu. Tou možností je snaha samotné možnosti změnit v lepší. Jít po zdroji možností a změnit jej, jelikož pokud se podvolíme špatným možnostem, které nám jsou představeny, tak bude nadále svět plný chorých myslí, které jsou plodem špatných možností. A před špatné možnosti jsme stavěni neustále. Např. volba mezi špatnými možnostmi vždy vychází z polaritního vidění světa. Takové ignoruje detaily. Pokud se chcete rozhodnout, měli byste problém uchopit ze všech stran a ve všech detailech. Prakticky nikdy z toho nevzejde nějaké černobílé dělení.
No k tomu došlo moje šplouchání ve vaně. Pokud chceme méně chorý svět, musíme se zbavovat špatných možností, které nás od přirozenosti kazí a nikdo není v principu vůči tomu immuní (viz druhý experiment). Či také k tomu, že od přirozenosti ke špatnosti většina z nás tíhnout nemusí (a řek bych že netíhne) a že jsme k tomu často dovedeni cestou výběru, která je jen minimálně v naší moci. Když pak odstraníme špatné možnosti a nahradíme je dobrými (jistě problém je určit, ale to teď rozebírat nechci), tak tím nečistíme cestu jen sobě, ale i ostatním. Ještě bych doplnil, že možnosti jsou různou měrou posilovány celým okolím, ve kterém se vyskytují. To že máte na výběr neznamená, že se vám všechny možnosti nabízí stejně. Některých si ani nevšimneme a i to silně ovlivňuje výběr.
Další závěr by mohl být ten, že nějaké zákaldní hodnocení toho, který člověk je hodnotnější máme. Jde o to proč jej máme či co s ním dělat. Může se zneužít např. pro to, že budeme určovat kdo má žít a kdo umřít. Ale to jsou znovu ty špatné rozhodnutí a myslím, že to není důvod proč jednoho považujeme za hodnotnějšího oproti druhému. Takové hodnoty musí být využity jen při zdravém výběru. To je např. na koho máme myslet (a do jaké míry) při sestavování rozpočtu. U pravěkých předků to mohlo být zase dělení jídla či šatstva. To se bez nějakého hodnotového žebříčku dost dobře neobejde. A ten je vytvořen podle toho, koho pokládáme za společensky potřebnějšího, ne podle toho, koho pokládáme za nepotřebného. Proto takové hodnotové rozlišení lidí, není určeno k odstraňování lidí, ale k upředňostňování určitých skupin podle společenských potřeb, aby se vytvořila funkčnější společnost. A proto takové experimenty nijak nezpochybňují takový žebříček, byť se tváří že ano.
A to je asi vše.
Podpis:
Nebudeš postovati zbytečné příspěvky
(Možný následek - napomenutí/přesun příspěvku/smazání příspěvku)
2. Zavěcníš
Tvé příspěvky budou k tématu
(Možný následek - napomenutí/přesun příspěvku/smazání příspěvku)
3. Zaslušníš
Nebudeš vulgární vůči diskutujícím
(Jistý následek - napomenutí/smazání příspěvku)
4. Nezduplikuješ
Nebudeš psát to samé co se psalo o chvilku dříve
(Možný následek - smazání příspěvku; po opakování napomenutí)
5. Nezaložíš*
Nebudeš zakládat Vlákno bez souhlasu správců této sekce
(Jistý následek - smazání vlákna; po opakování napomenutí)
6. Zaformátuješ
Aby tvé příspěvky byly čitelné, tak musí být nějakým způsobem členěny
(Žádný následek, jen Vás žádáme abyste to dělali. Někdy je těžké rozluštit co kdo píše.)
Za tři napomenutí je BAN, to je fakt. Faktem taky je, že napomenutí nerozdáváme jak na běžícím páse a snažíme se je nedávat. Tedy se nemusíte bát, dá se s námi domluvit. Jinak diskutujte, těchto zásad se nijak nebojte, jen se je snažte mít na paměti, když přispíváte. Pro většinu se těmito zásadami nic nemění, jelikož většina je dodržuje automaticky.
Sem tam nějaký moderátor může vyzvat k usměrnění diskuse, či k něčemu jinému. Jakákoliv reakce v diskusi na tuto výzvu se bere za flame a tedy spam, za které můžete dostat napomenutí. Konkrétní připomínky k výzvě můžete posílat přes mail.
* Jak v které sekci.
1.
Kontaktovat něják ženskou by bylo zbytečné protože nevím co ji tam zdrželo a taky nevím jak by se zachovala(jaký má charakter)(pro některé lidi má život menší hodnotu než třeba peníze).
jinak pěkně vymyšlené víc takových věcí sem Horazone
1. experiment - Zařval bych na ženskou ;"Ty pí*o blbá, bacha, jede tramvaj!" Sprostě proto, abych upoutal pozornost víc, než upoutá samotný řev.
Ostrie
Nevydržal by som pocit, že som chcel zohrať rolu sudcu nad sledom udalostí a obetovať iných, jednoducho iba kvôli môjmu subjektívnemu rozhodnutiu.
Páči sa my, ako si načrtol nepredvídateľnú spoločnosť, v ktorej sa kedykoľvek môžem aj ja sám stať nástrojom subjektívneho rozhodnutia niekoho iného. Krásne mi to pripomenulo spoločnosť vykreslenú v Salvatoreho knižke Domovina, tá jednala v mnoho veciach obdobne.
Experiment 2, U mňa by spravodlivosť predstavovala čím presnejšia náhoda.
Aj keď my je jasné , tak či tak by som bol ten netvor, ktorý rozsieva medzi tých bezbranných smrť, náhoda by predstavovala ísť proti prírodným zákonom , ktoré nepoznajú citové väzby, ako ten či ten človek môže pomôcť, prečo by práve tento mal zanechať svojich známych a rodinu, ja by som bol naoko "ľudsky spravodlivý" nepoznal by som ovplyvnenie, nepoznal by som predsudky. Samozrejme, dlhodobá rutina akou by to nepochybne bolo, skôr či neskôr by ma postavila pred rozhodnutie, kedy náhoda by vybrala proti môjmu gustu, prečo by som mal odsúdiť skupinku detí a prepustiť vrahov? porušením pravidla, by sa porušil zákon, nedodržal by som náhodu, tudiž by som sa nemohol ďalej prehlasovať za nestranného. Nie, bolo by to ťažké, to len dokazuje, prečo žiadny človek sa nemôže prehlásiť za oprávneného rozhodovať za niekoho iného.
Idem ja teda do vane...
Mám rád niektoré filmy, nedávno som zíral na jeden s tamtým šedovlasým americkým hercom, ktorý voľakedy býval vtipný, teraz už nieje.
Zdravím všechny, našel jsem docela zajímavý dokument, který se zabývá očkováním a jeho vlivem na nás. Pro šťouraly a rejpaly moderní doby, ne, není to žádná "konspirační teorie". Video naleznete zde:
odkaz
Pozrel som si len kúsom,bo má to absolutne nezaujalo,totalne odflaknute.
Si pozri nejaký dokument od Michaela Moora.(to je šéf človeče =) )
Viem že by som to nemal ignorovať ale pokial viem tak vakcina je mrtví virus(v súčastnosti sa už nepouživaju zvierata na pestovanie ako to vraveli v tom dokumente)vďaka ktorému sa náš imunitní systém naučí bojovať v budúcnosť s tím samým virusom a ak to má na niekoho špatní vliv tak buď je vakcina špatná alebo má človak slabí imunitní systém.
Oprav má ak sa mýlím.
Je to docela dost starý dokument, takže na to musíš brát ohled. Spíše v tom vidím +, že je právě starý a je vidět, že problémy které se řeší teď byly už v té době a dodnes se s tím nic neudělalo. Jinak ve vakcíně je živý virus, jak už tu psal kolega, jinak by sis neměl na co vytvořit protilátky - vlastně tě uměle nakazí, ale v tak malé míře, aby se s tím tělo vyrovnalo a vytvořilo si protilátky. Nevím pokud si došel v tom dokumentu tak daleko, ale jsou tam docela pěkné grafy, na kterých je jasně vidět, že nemoci klesaly už dávno před startem očkování. Z těch grafů se dá dokonce říct, že očkování se umělě přiživilo na něčem, co se dělo i bez něho... doporučuji to zhlédnout celé, je to sice trochu nuda, ale to snad každý dokument.
PS: Ruku na srdce, kdo půjde a před píchnutím u doktora si nechá udělat rozbory látky vám v pravené (pokud to vůbec jde pro "obyčejné" lidi.)
Pokud vím, ve vakcíně není mrtvý virus (to by se strávil jako odpad, dejme tomu), ale oslabený, aby bylo pro imunitu lehčí jej překonat a vytvořit si protilátky. Jenže problém je, že ve vakcíně se zdaleka nenachází jen oslabený virus, ale plno těžkých kovů, chemikálií apod. Také je často vakcína podávána zbytečně (na věci, které vakcínu nepotřebují). Pokud jde o očkování malých dětí, tělo ten nápor látek pořádně nezvládá, čímž se můžou tvořit nějaké poruchy (protože se tělo soustředí, aby zvládlo ten bordel z vakcín) nebo sklon k nemoci, proti které byl očkováno. Nevím, kde to přesně bylo, ale na Brány vnímání o tom byl slušný článek (přímo od doktora zabývajícího se očkováním, který samozřejmě svého syna nenechal očkovat podle dnes již silně zastaralého očkovacího kalendáře).
http://nekogames.com/hoshisaga/hoshi7/
Hoshi Saga 7 Rignohime
76, Zapnout vlevo všechna světla a otočit, aby jednoduše vytvořily hvězdu.
77, Každé políčko musíte vyzvednout nebo posunout, aby dohromady dávaly hvězdu. Nejlepší je začít od malého dílku nahoře.
78, Když kliknete na hvězdu, uberete jí jeden cíp. Najděte si nějakou šesticípou. (nebo prostě zběsile klikejte xD)
79, Pára získává tvar hvězdy. Přejíždějte po lampě myší.
80, Kašlete na nějaké ježdění a rozklikněte kuličku na ocase
81, Odrolujte papír. Začněte odhora dolů a pak vždy od středu pryč.
82, Klikete na kusy krávy nahoře, dole a vlevo, aby zbyla jen hvězda.
83, Klikejte několikrát na kusy skla, aby daly dohromady hvězdu vlevo.
84, Otrhejte listí, hvězda je vlevo.
85, Klikejte na čáru vždy, když tam dorazí nota.
86, Otáčejte papíry po spirále k sobě.
87, Držte myš a dějete čáru.
88, Odklikněte si kolečko úplně vpravo dole a pak si udělejte ze zelené kuličky matrjošku
89, Klikněte a držte myš, střepy vytvoří zpátky hvězdu.
90, Hoďte do vody správné kusy, to jsou zleva: 2, 5 a 7
91, Trefte lukem správné místoa vystřelíte hvězdu. Je to mírně nahoře.
92, Setřete výherní los s hvězdou, je to ten uprostřed, levé políčko.
93, Odstraňte zástěnu dole posunem do prava a odsuňte si kuličky. Vypadne vám kulička s hvězdou.
94, Potáhněte hvězdu za horní cíp nahoru po schodech.
95, Odsuňte kvádry. Levý dole doleva, pravý dole dolů, pravý nahoře doprava a levý nahoře nahoru. Ze střepů udělejte hvězdu.
96, Nechte prase sežrat jablka. Pak zatřeste stromem vpravo a dejte mu i poslední objevivší se jablko.
97, Otočte ručičkou, aby gravitace vytáhla hvězdu nahoru.
98, Tohle jediné mi trvalo víc jak 5 sekund
99, Otáčejte tyčky, aby vám vytvořili obrys hvězdy. Kružnice vám pomůžou.
100, Zahrejte si finální arkádu
Bože, ani sama nevím, proč ten návod píšu, tenhle díl je neskutečně primitivní
A to neříkám z hecu nebo protože bych někoho chtěla zesměšnit... Zabral mi ze všech dílů nejmíň času, na každou část vám stačí pár vteřin... Když nemají kvalitní nápady, neměli dělat další díly 
PS: aspoň závěrečná hudba stojí za to ^^ Hoshi Meguri no Uta - Kenji Miyazawa
Hm, nezbývá mi než souhlasit. Po zajásání, že je další díl, jsem byla zklamaná. Až na tamto s rybníčkem vyřešeno bez jakýchkoliv potíží, člověk by čekal, že aspoň bude muset zapnout mozek, a ono nic. Ale aspoň konec a ono oblíbené "cink~" zvládlo potěšit.
Ale to Sasukeho jen motivuje k lepším výsledkům. Čas pokročil a s ním je tu i nástup do akademie. Vše vychází a i přez nesympatického bratra se Sasukeho život vyvíjí slibně. Ne na dlouho.
Jeden pozdní příchod z tréningu, jeden pohled... a dětství končí. Celá rodina mrtvá, jejich těla jsou všude... Jen jeden člověk dýchá, žije a pozoruje ho. Jeho oči jsou chladné, bez lítosti a emocí. Oči jeho bratra.
Jop, takhle by to mohlo pokračovat a co si budeme povídat, ta jedna věta by byla větší šílenost, než Dinova FF o mochomůrkách a perníkové chaloupce,... ale nepokračovalo a je to tak dobře. :)
Co se stát mělo, to se i stalo. Klan je pomstěn. Itachi mrtev, cíl splněn.
Madara mele h**na a i přez jejich nesmyslnost je nastolen nový cíl pro Sasukeho nevyčerpanou dávku nenávisti. Konoha, zdroj utrpení pro jeho rodinu a klan... zdroj zla, které musí být vymýceno...
Sasuke - jedno slovo, symbolizující nenávist. Jeho nenávist k vám, nebo vaši nenávist k němu...
Sasuke - osoba, která nemá malé cíle...
Sasuke - jednoho dne bůh pro všechny...
Sasuke - náš bůh již dnes...
Sasuke - víc než slovo...
Sasuke - víc než jméno...
Jsme Sasuke Ultrazz, lidé, kteří vědí, že Sasuke ví co dělá, proč to dělá a že to udělá... pořádně a bez změny výrazu ve tváři, jako správný Uchiha...
Lidé, kteří vědí......
RanDaal - Hlavní tvůrce, myslitel a největší Fil na konoze
Eros - Ten co se tu s**e s tím formátováním, na vymýšlení byl moc línej, druhej-třetí největší fil na konoze
3rin3 de la Shika gang
Loupák Anko
Kikul
Gamakichi.san
-_-Aya-_-
lacca
Shine-sama
HinatkaH
crael-kun
Srandistka
Tess Aya Thompson
Plesnivý_sýr
Elisabeth-san
SASUKE-chan-ka
SASUKE-a
Koharu Raigga
YoshizawaUchiha
Nagadir
wishtobeslim - čestná externí členka..... i když donendávna zapřísáhle neutrální,tak je jedno,kdy a kde,ale nedávno, když se šťastně vyřešila jedna velmi vypjatá situace, tak i z části díky vodce s džusem prohlásila tohle: Díky bohu, Sasuke je nejlepší. Sasuke, miluju Sasukeho,oficiálně prohlašuju, že vstoupím do Sasuke Ultrazz... a já měl po ruce tužku a zápisník.... no a tak ji tu máme
Sasuke je bůh, Sasuke je bůh, Sasuke je bůh, Sasuke je bůh, Sasuke je bůh, Sasuke je bůh, Sasuke je bůh,
Pro vstup kontaktujte jednoho z dvojice RanDaal, nebo Eros (Ale radši Eroša, protože RanDaal nerad formátuje aktualizuje
)
Podmínky?
Obdivovat Sasukeho
Soulasit se Sasukem
Milovat Sasukeho
Chápat Sasukeho
Rozumět Sasukemu
Vážit si Sasukeho
Souhlasit s tvrzením, že je Sasuke bůh
(Souhlasit alespoň se 3mi možnostmi
)
(A stejně mám radši Hidana ~.~)
Měním názor
Po projetí všech stří dílů před tím, které jsem přeskočila... Jsou primitivní poslední čtyři 
Nemluvě o tom, že asi 10 jsem jich vyřešila "omylem" posunutím myši xD
Připravil jsem si pro vás opět jednu z mých klasických slohovek. Doufám, že se někdo prokouše až na konec, nadhodí a vysvětlí některé věci, které mu nesedí, nebo přijde sám s něčím zajímavým, co se k tomu bude vztahovat.
V tom případě by byla naše časoprostorová všehomíra spojením či prolnutím více těchto jednodušších bran dohromady tvořících nové zákonitosti, či by se projevovaly dva rozdílné zákony v jednom bodě dohromady.
Stačí si představit dvě brány, kdy jedna obsahuje pouze gravitační sílu a druhá pouze elektromagnetickou. Za ideálního stavu se bude elektron pohybovat na elektromagnetické bráně po geodetikách a neutron po přímkách, ale na gravitační bráně naopak elektron po přímkách a neutron po geodetikách. Skutečnost je samozřejmě mírně odlišná, protože má i elektron nenulovou klidovou hmotnost, tudíž i na něj působí gravitační pole, ale jde o modelovou ukázku potřebnou k představě a pochopení problému. Tedy když se nám prolnou tyto dvě brány dohromady za vzniku jedné elektro-gravitační brány, pak se bude elektron pohybovat po geodetikách jak v elektromagnetickém, tak gravitačím poli. Neutron po geodetikách opět jen v gravitačním poli, ale už by mělo být jasné, na co se snažím poukázat.
Každá z bran má dva prostorové a jeden časový rozměr, i když pro případ, aby se v nich pohybovaly částice, musejí mít rozměry tři, ale o to v tomto vysvětlení nejde. Po prolnutí dvou těchto bran vznikne jedna "dvoubrána", která se skládá ze dvou prostorových rozměrů, jedno časového a dvou "bránových" prostorů. Proč přirovnávat bránu k prostoru? Protože jak každý prostor, tak každá brána mají své typické vlastnosti.
Shrnul bych celou myšlenku asi takto.
Náš vesmír se skládá z osmi rozměrů. Tří prostorových, jednoho časového a čtyř intermediálních - každá ze čtyř univerzálních sil (silná a slabá jaderná, elektromagnetická a gravitační) používá ke svému projevu takzvané "intermediální" částice (silná síla ma jako intermediální částice gluony držící pohromadě kvarky; slabá síla používá bosony a projevuje se například jako beta rozpad neutronu v proton a elektron, jako beta rozpad protonu v neutron a pozitron, nebo jako radiace protonů či neutronů; elektromagnetická síla používá fotony na interakci mezi protony a elektrony, nebo mezi antiprotony a pozitrony; gravitační síla používá, zatím stále hypotetickou částici, graviton, která zajišťuje přitahování všech hmotných částic), které tvoří pole příslušné síly - kdy se právě ty intermediální rozměry vztahují na čtyři univerzální síly. Každá z jedné síly má své charakteristické a nezaměnitelné projevy. A stejně jako se v relativitě dá zaměnit každý ze tří rozměrů za ty zbylé, nebo se dají všechny tři rozměry zaměnit za rozměr časový (proto časoprostor), tedy takzvaný "princip ekvivalence", tak jsou v GUT (Grand Unification Theory = teorie velkého sjednocení) za jistých podmínek (na kvantových úrovních) ekvivalentní i tyto čtyři síly (elektromagnetická + slabá jaderná = elektroslabá síla; elektroslabá + silná = elektrosilná síla; gravitační + elektrosilná = hypotetická kvantová gravitace), které se chovají jako jedna.
Za předpokladu, že by byl prostor tvořen čtyřmi intermediálními rozměry v podobě p-bran, tak by to mnohem elegantněji vysvětlovalo různé projevy různých sil na dané částice ve stejném prostoru, jako třeba i to, že gravitace dokáže působit na fotony, což jsou intermediální částice elektromagnetické síly. Ano, gravitace je projevem křivosti časoprostoru, tedy se bude procházející foton tímto lokálním zakřivením z našeho pohledu jevit jako by se vychýlil z původní dráhy, i když na něj nepůsobilo jiné elektromagnetické pole. V takovém případě je nasnadě otázka, zda náhodou právě i elektromagnetické pole netvoří jisté lokální zakřivení prostoru, které se ale projevuje pouze na částicích s elektrickým nábojem. Pokud totiž hmota zachycená gravitačním polem pociťuje kladné nebo záporné zrychlení, pociťuje to samé hmota s elektrickým nábojem v elektromagnetickém poli, pak tu máme dvě brány, které mají stejné zákony, jen rozdíl v síle. Obě mají zákon pro zrychlení, ale každá pro jiný typ síly.
To mě dále přivedlo k myšlence, že i projevy všech čtyř sil na prostor musí být v jistých aspektech stejné, jako například ono zakřivení. Planeta může zachytit na své oběžné dráze objekty s velkou kinetickou energií, které kolem ní budou dále po ideálně nekonečnou dobu obíhat po geodetice, která se rovná kladnému zakřivení (koule) prostoru. Takový prostor je pro vnějšího pozorovatele uzavřený a konečný, ale pro těleso otevřený a nekonečný. Opět ideální stav, při kterém si představíme mezní lokální křivost prostoru kolem planety, kdy touto mezní částí prolétá těleso. Pokud má těleso kinetickou energii menší než je ta gravitační, skončí na povrchu planety, stane se její součástí a zvýší její gravitační potenciál. Co má kinetickou energii rovnou gravitační, to zůstane v nekonečném oběhu po geodetické dráze v uzavřeném, ale nekonečném prostoru. Co má kinetickou energii větší než gravitační, to bude nadále pokračovat do volného prostoru, který může být také lokálně uzavřený. Takový uzavřený prostor má zajímavé vlastnosti. Objekt, který obíhá po geodetice kolem planety, získá po jisté době opačný vektor než byl ten jeho původní, ale stále se stejnou rychlostí a bez jediného náznaku ztráty energie. Zajímavý princip otočení objektu o 360° bez jeho nutnosti nijak zpomalit či dokonce o těch 360° otočit. To samé se projevuje i u síly elektromagnetické. Prostor je lokálně a bez viditelných známek stočen do zajímavého tvaru, který dovoluje podobné zvláštnosti.
Nakonec bych chtěl nadnést pár otázek na zamyšlení.
Zda je pravda, že se prostor skládá z různých bran obsahujících různé síly, jak by pak vypadal náš vesmír, kdyby obsahoval ještě jednu takovou bránu navíc? Tedy ještě jednu sílu navíc, která by za jistých podmínek například převracela kladnou gravitační sílu na zápornou? Nebo sílu, která umožňuje hmotným částicím překonat rychlost světla?
Pokud je každá z následujících sil slabší než ta předchozí, ale má také mnohem větší dosah než ta předchozí, nebylo by pak rozpínání vesmíru projevem další brány, která má sílu tak slabou, že se projevuje až na ohromných vzdálenostech, ale díky které existuje horizont našeho viditelného vesmíru?
Wittgenstein:
Co se vůbec dá říci, dá se říci jasně; a o čem nelze mluvit, k tomu se musí mlčet.
Bernard Bolzano:
Věta neodporuje teprve tehdy žádné ryzí pojmové pravdě, neodporuje-li žádné ryzí pojmové pravdě, že existuje myslící bytost, která o této větě vysloví podle pravdy soud, že neodporuje žádné ryzí pojmové pravdě.
Pravda neexistuje až tehdy, pokud o ní teprve tehdy, když ji někdo zjistí, po pravdě tvrdí, že je pravdivá.
Alu á la Wittgenstein:
Pravda nezávisí na našem úsudku.
Toto byla původní reakce na níže řešený problém, ale když jsem to dopsal, sám jsem se zhrozil. Budu naprosto chápat, pokud to nikdo nepřečte, protože se jim z té hromady textu dělá špatně, ale za komentář, lépe za věcnou reakci, budu i tak velice rád.
Doufám, že to ne všechny odradí tak, jak si myslím.
Každý přemýšlí nejdříve nad tím, co již stihl získat empiricky (ze zkušenosti). To je přirozená věc, učíme se pozorováním probíhajících dějů. Malé dítě se učí mluvit tím, že opakuje slyšené. Až později přemýšlí nad tím, co ta slova znamenají a jak je použít ve větě vlastní vyjadřované myšlenky. Do doby, než nám začne fungovat naše vlastní abstraktní logika, přijímáme informace od okolí jako svatou pravdu. Rodiče, škola. Jakmile dostatečně dobře ovládneme abstraktní a logickou inteligenci, dokážeme lépe proniknout do řešených problémů. Díky tomu, a do té doby nabraným empirickým informacím, dokážeme využívat omezenou predikční (předvídavou) inteligenci. Pokud vím, že po hození kamene do vody vzniknou na hladině kruhy, a pokud vím, že existují hustší kapaliny, mohu také logicky předvídat, co se stane po hození kamene do hustší kapaliny s její hladinou.
V tomto okamžiku se naše schopnost přemýšlet dostává na novou úroveň, která si již nevystačí s informacemi získanými aposteriorně (z již proběhlých dějů), ale která přemýšlí nad informacemi apriorními (z dějů stále neproběhlých). Díky tomu dokážeme nejenom předvídat děje, ale přicházet s vlastními teoriemi a názory, které (v případě skutečných apriori) jsou naprosto logické a nevyžadují žádný pokus či pozorování. Celý náš život (od narození po smrt) dochází v našem mozku k přijímání informací, nikdy k opaku (nemáme v mozku od narození informace, které po vydání do okolí ztratíme, pouze z okolí informace přijímáme, aby si je mozek pamatoval).
Pokud to převedu na fyzikální jazyk, musíme si vysvětlit entropii a negentropii.
Entropie (velikost neuspořádanosti systému) je veličina druhého termodynamického zákona, podle kterého děje probíhají jen jedním směrem. Nemůžeme brát ze systému s nižší energií energii pro systém s vyšší energií. Jednoduše, horká voda ohřeje kostku ledu, ale kostka ledu vodu neohřeje (perpetuum mobile tím pádem neexistuje, nemůžeme z jednoho sytému brát energii po nekonečnou dobu). Entropie je tedy charakterizována svou velikostí, která má minimum a maximum. Minimální entropie je na počátku každého děje, maximální na jeho konci (jakmile se energie jednoho systému vyrovná energii systému druhého, nemohou již nadále probíhat žádné děje = maximální entropie). Veškeré děje v celém vesmíru, i vesmír samotný, se časem dostanou do své maximální entropie (stavu s nejnižší energií).
Vesmír se neustále rozpíná, tedy vzniká neustále i větší prostor, který se v sobě snaží homogenně (rovnoměrně) rozprostřít energii, kterou obsahuje. Proto se ochlazuje. Na počátku (pokud takový tedy opravdu byl, ale logicky to vyplývá z dnes pozorovaných dějů) byl prostor horký. Čím větší byl, tím více se v něm rozprostírala energie, čímž postupně chladl. Část energie se přeměnila na hmotu (převážně vodík), kdežto její zbytek (cca 90%) zůstala v podobě elektromagnetické. Gravitace zapříčinila formování atomů vodíku do ohromných shluků, které se se zvyšující společnou gravitací začaly čím dál tím častěji srážet, tím zvyšovat tření, což následně způsobilo zvyšování teploty jednotlivých shluků, kdy se po dosažení jisté velikosti obou hodnot (gravitace a teploty) dosáhlo jaderné fúze, při které se začal slučovat vodík za vzniku hélia. Tímto dějem se část hmoty převede zpět na energii, která se nadále předává do okolního prostoru. Tuto energii dnes dále převádíme (vysoká elektromagnetická energie se ve spotřebičích převádí na nižší, teplo - infračervené záření -, které se pak ztrácí v rozpínajícím se vesmíru. Díky entropii žijeme a existujeme.
Naopak negentropie (velikost informačního systému) je veličinou, která vznikla v kybernetice. "Neg" v názvu znamená negace, tedy opak entropie. Negentropie také s časem roste, ale v informacích. Entropie jde od naprosté uspořádanosti k naprostému chaosu, kdežto negentropie jde od chaosu k uspořádanosti (génius kdo na to přišel).
V každém systému dochází působením entropie ke vzniku nových dějů, ze kterých vznikají nové informace. Vše, co pracuje, zanechává informace v systému, ve kterém ty informace vznikají.
Pokud je tedy člověk systémem, který bere pro svou funkci energii ze systému druhého, pak je jím vše kolem, což je vesmír. My svým životem zanecháváme informace pro vesmír a vesmír svou existencí zanechává informace pro nás. Náš mozek je pak negentropický systém uvnitř toho entropického.
Náš mozek existuje (mimo jiné) proto, aby přijímal informace, k čemu je také tak vybaven. Díky informacím žijeme, díky informacím myslíme.
Je zásadní rozdíl mezi spekulací, predikci a apriori.
Pokud s tím, co jsem tu napsal, někdo nesouhlasí, tak prosím vysvětlení proč i s logickým důvodem. Rád bych názor, který by do toho popřípadě vnesl nové obzory, ne jen samotný nesouhlas.
Také vyžaduji názory, jen jiným způsobem, než někteří zde.
Lidský mozek je jedním z nejúžasnějších biochemických kvantových počítačů, který jsme kdy zatím viděli a studovali.
Klasický binární počítač, který je dnes nejrozšířenější, pracuje jen s hodnotou jedna a nula. Elektrotechnicky je tato hodnota stanovena rozsahem velikostí napětí pro každou jednotlivou hodnotu. Takový počítač je jen tak výkonný, jak mu jeho výrobní nastavení a mechanické zatížení dovolí.
Kvantové počítače, které jsou zatím stále ve vývoji, ale které již mají své první logické ekvivalenty, pracují s hodnotou od nuly do jedné. Přenášená hodnota je tedy kvantová. Takové počítače jsou opět výkonné jen podle výrobního nastavení a mechanické zátěže. Z výroby mají oba předem daný počet logických hradel, která mají své omezení.
Neuronová síť, postavená na binární nebo kvantové technologii, se dokáže sama učit a z výroby daných logických hradel dokáže skládat svá vlastní logická hradla, která usnadňují výpočet. Každým řešeným problémem se síť učí, kdy následně každý stejný příklad vyřeší mnohem rychleji a efektivněji. Omezení je opět v počtu hradel z výroby a maximální mechanická zátěž logických hradel.
Kdežto biologická neuronová síť tvořená ohromným množstvím biochemických kvantových procesorů má logická hradla, která svou funkci mění podle potřeby daných řešených problémů, kdy se jednotlivé procesory vzájemně propojují a podporují tak svou výpočetní kapacitu. U podobného počítače je omezení pouze v čase, protože pokud mu nestačí počet logických hradel, sám si vytvoří nová, stejně jako když mu chybí kapacita, vytvoří si novou.
Bylo pitvou dvou mozků, kdy jeden patřil člověku, který se za život naučil desítky až stovky jazyků, a druhý člověku, který se sotva naučil dva, zjištěno, že řečové centrum prvního bylo dvojnásobně velké oproti tomu druhému. Nejenom že si centrum, které se používá nejintenzivněji, zvyšuje kapacitu, ale zároveň se tvoří vedlejší procesory, které usnadňují práci.
Všichni máme jedno řečové centrum, které zastává spoustu funkcí. Jakmile se ale hlavní centrum zvětší, začnou se společně s ním zvětšovat i drobné, do té doby příliš nefunkční, vedlejší centra s tím hlavním spojená. Nevytvářejí se nová centra, pouze se ta původní, která máme zakrnělá, protože je příliš nepoužíváme, zvětší a zefektivní se jejich práce.
Centrum používané na počty dokáže porovnávat velikosti jednotlivých systémů. Pokud potřebuje přesněji znát rozdíly, rozvinou se centra, která jsou na sčítání, odečítání, násobení, dělení, průměrování a poměr. Pokud potřebuje složitější výpočty, rozvinou se další centra.
Stejné to je se všemi centry.
Kdo dokáže dostatečně rozvinout predikční centrum, ten ho dokáže pospojit s ostatními centry a dokáže logicky předvídat jak výpočty, fyzikální děje, tak chování. Pokud tedy dokáže některé z těch center používat na dostatečně vysoké úrovni, aby se dala propojit. Občas to přijde i samo a zcela nečekaně. Člověk najednou dokáže jednu věc řešit pomocí dvou původně rozdílných principů.
Mozek má tedy již předem dané možnosti, které může, ale nemusí využít. Je to jako s tím stromem "Nepředurčeného předurčení". Sami si svým životem vybereme, co použijeme z nabízených možností. Ale, zabřednu do filosofie, pokud tedy mám tyto možnosti, proč je nevyužít? Z empirických pozorování svého okolí vím, čeho všeho je jeden mozek schopen a apriori vím, že na to má i můj mozek, protože v principu je mozek nás všech stejný. Jen chtít a stačí počkat.
Pokud zde existují informace k telekinezi, telepatii a dalším schopnostem, pak musí být princip podle kterého to funguje a kterým se to dá vysvětlit.
Pokud někdo dokáže rozvinout centrum empatie na dost vysokou úroveň, může se mu zdát, že jistým způsobem ovládá telepatii. Stačí k tomu někoho i velice dobře znát, ale empatik je člověk, který někoho chvilku vidí a dokáže se do něj vcítit. Psychologie se snaží o to samé, jen trochu odlišným způsobem.
Ale přejdu spíš přímo k řešeným problémům.
Veškeré teleschopnosti by jít měly, protože, jak jsem psal výše, jsou tu k tomu informace.
Známý (a přesto zcela neznámý) geniální (a přesto šílený) srbský vědec Nikola Tesla (díky kterému je dnes vše elektrifikováno) přemýšlel na úplně jiné úrovni, díky které předběhl nejen svou, ale i dnešní moderní dobu. Vytvořil zcela novou (interferenční) technologii, která se postupně začíná v menších měřítcích a náznacích ukazovat i v naší době, jen bude k jejímu plnému rozvoji potřeba ještě hodně dlouhá doba. Technologie dnešní doby nejsou dostatečné k plnému rozvoji.
Pokud to vezmu od začátku, vše ve vesmíru je tvořeno vlněním. A jak je to u vlnění zvykem, dochází ke kladné a záporné interferenci (skládání sil). Vlnění je síla, která tvoří a ničí.
Správné pochopení a využití vlnění dokáže úžasné věci. Jako například rezonance. Kdo by neznal rezonanci? Všichni jsme se houpali na houpačce a všichni víme co se dělo. Pokud se bude do systému (houpačka) pravidelně periodicky ve správné fázi (houpačka v maximální polohové a minimální potenciálové energii) dodávat stále stejná energie, dojde k rezonanci a houpačka se bude po každé periodě nacházet stále výš. Dokonce i malé dítě dokáže uvést do pohybu těleso, které několikanásobně předčí jeho vlastní hmotnost.
Správná frekvence, fáze a dají se hory přenášet. Jako Teslův vibrační generátor, který dokázal vytvořit zemětřesení. Sice mu to chvilku trvalo, ale rezonance je rezonance.
Pokud kolem projede těžké auto, drnčí skleničky. Mechanické vibrace ve správné fázi a frekvenci dokáží působit na nepřipevněné předměty jako antigravitace. Sklenice, které za normálních podmínek klidně stojí na místě a jsou jim mechanické vibrace jedno, se najednou chovají, jako by měli mnohonásobně menší hmotnost a pohybují s nimi obyčejné vibrace. Takový princip antigravitace se dá použít na mnohem hmotnější objekty, se kterými se pak dá pohybovat bez těžkých strojů. Magnetická levitace a dokonce tlak vzduchu dokáže to samé.
Tesla také přišel na to, že dvě zařízení, která rezonují na stejné frekvenci (tesla cívka) mezi sebou vytvoří vodivý rezonanční kanál, ve kterém se přenášená energie pohybuje bez ovlivňování okolních zařízení, jak je tomu zvykem dnes. Stejně jako na zařízení skládající dvě různé frekvence pomocí dvou polokulových antén. Každá z nich vyzařuje stejný typ energie, ale každá na jiné frekvenci. Tyto dvě frekvence pak nad určenou cílovou oblastí společně interferují za vzniku jiné energie. Řízením jedné z obou frekvencí se dá interferenční bod posunovat podle potřeby.
Mozek sám při práci vytváří v neuronech elektrický potenciál, který se vně projevuje jako elektromagnetické pole, které se na EEG zaznamenává díky elektromagnetické indukci. Je to sice hodně slabý vnější projev mozku, ale za jistých okolností by tím byl schopen něco ovlivnit.
Rozdělení do dvou hemisfér a různé projevy vlnění dává mozku potenciál na rezonanci. Každá hemisféra rezonuje za normálních podmínek na mírně odlišných frekvencích, ale pokud dokáží rezonovat dohromady, mohlo by dojít k mnohem silnějším vnějším projevům.
Jako že většina lidí používá převážně dominantní hemisféru (většina populace jsou praváci, tedy je dominantní levá hemisféra), která je také analytická, kdežto neúmyslně potlačovaná pravá je spíše abstraktní. Kdo dokáže, aby rezonovaly obě hemisféry na stejné myšlenkové frekvenci (používat obě hemisféry naráz stejnou měrou), ten dosáhne mnohem výraznějších a efektivněji přemýšlet.
Protože je vše kolem nás převážně hmota a energie, která reaguje převážně na elektromagnetismus, pak by mohl být mozek schopný tyto reakce ovlivňovat. Přímé impulzní ovlivnění by vyžadovalo tolik vyprodukované energie, která by zapříčinila přehřátí a zkratování mozku. Nepřímé rezonanční ovlivnění by zabralo mnohem delší dobu, ale výsledek by mohl být pravděpodobně kladný.
Telepatie by také byla možná, protože pokud by dva mozky na různých místech v danou chvíli rezonovaly na stejné frekvenci, byly by schopní nejenom vycítit, že na ně druhá osoba myslí, ale měli by být schopní i vycítit, co si myslí. Mozek se dá vnějším působením elektromagnetického pole na jistých frekvencích ovlivnit, protože se snaží přizpůsobit vlivu toho, co na něj působí. Tak by se mohli ovlivňovat i lidé navzájem, jako k tomu v jisté míře dochází i teď.
Telekineze by teoreticky mohla začít elektromagnetickou rezonancí na úrovni atomů, které by dále společnou rezonancí přešli k rezonanci mechanické a tou by se již dalo zajistit úmyslné pohybování předmětů. Tak dlouhé a intenzivní soustředění by ale v lepším případě zapříčinilo kolaps (nedostatek cukrů potřebných pro práci mozku), v horším případě nenávratné poškození mozku a v nejhorším smrt.
Mozek dokáže spoustu úžasných, dokonce ještě úžasnějších věcí, než je jen telepatie a telekineze. O to se zajímá psychologie.
Možné je vše, jen vědět, jakým způsobem to je možné, ne jen čekat, že se to stane.
Další apriori je, že vše v tomto vesmíru má svá omezení. Což vychází již ze samotné entropie. Tím pádem má i nás mozek svá omezení, která možná nechce spousta lidí vidět ani vnímat.
Všude se říká, že využíváme mozek jen na 10%, což je pravda, jako je pravda, že ho využíváme i na 60%. Obě hodnoty jsou možné proto, protože my skutečně ovládáme 60% celého mozku, ale v jeden okamžik to může být jen 10% (jak u koho samozřejmě).
Proč jen tak málo, a proč ne více než to? Protože mozek svou prací produkuje odpadní teplo, které ho samotný ohrožuje.
Krev nefunguje jen jako médium, prostředník, pro přísun živin, kyslíku a odvod odpadních látek. V zimě ohřívá pokožku a tím udržuje tělesnou teplotu, v létě zase odvádí na povrch těla nadbytečné teplo z vnitřku. Stejně tak u mozku funguje jako chladící médium.
Pokud si to převedeme modelově na nějaký technický chladič používaný v praxi, pak je nejefektivnější design takový, který má co největší plochu, které se dá dosáhnout různými zářezy, výstupky nebo jejich zhuštěním. Ke zlepšení odvodu tepla u takových chladičů se dá použít chladící kapalina, jako například voda, která protéká vnitřkem a dotýká se opět co největší plochy. Nejlépe se toho dosáhne tak, že se vnitřkem chladiče vede co nejvíce drobných kanálků, než jen jednoho velkého.
Pokud bude kapalina protékat jedním širokým kanálem, bude docházet k tomu, že se bude teplo předávat jen molekulám kapaliny dotýkajícím se přímo stěn kanálu, ale zbytek (většina) kapaliny nepojme teplo žádné. Musel by se zpomalit průtok kapaliny, což by způsobilo efekt opačný. Kapalina stále nestíhá dostatečně přejímat teplo, to se drží jen u stěn kanálu a dochází k tomu, že je chladič neúměrně ochlazován. Výstup kanálu s kapalinou z chladiče bude mít stejnou teplotu jako chladič v této části, čímž se v tomto bodě nebude odebírat teplo žádné, což způsobí přehřívání chladiče šířící se zpět do celého chladiče až dojde k poruše.
Pokud se do chladiče zabuduje kanálů více s menším průměrem, nejenom že bude kapalina v užším kanálu proudit rychleji, ale také bude mnohem efektivněji odvádět odpadní teplo. Čím více drobnějších kanálů, tím efektivnější chlazení.
Další je samozřejmě proud vzduchu jak na chladič tak na kanály s kapalinou.
Mozek používá většinu své hmoty právě jako chladič, který je protkán hustou sítí kapilár, které efektivně odvádějí odpadní teplo do plic a na povrch pokožky, kde se ochlazuje.
Pokud to vezmu z tohoto hlediska, pak mozek využíváme na 100% už teď, protože je každá jeho část důležitá. Pokud by nebyla, pak, apriorně, bychom ji neměli. A jak jsem psal výše, pokud mozku nestačí kapacita, sám si jí vytvoří. Z čehož dále vychází zajímavý postřeh, protože pokud bychom mozek nevyužívali na 100%, ale jen na těch 10%, pak by neměl potřebu si tvořit novou výpočetní kapacitu, ale jen by zprovoznil další nevyužívané centrum.
Všichni tedy využíváme svůj mozek na stávající 100%ní možnost. Pokud se někomu v nějakém centru vytvoří větší kapacita, zvedne se tím potenciál mozku, ale stále se využívá na 100%.
Tolik k mozku.
Případné dotazy, nápady a vlastní teorie si velice rád přečtu.
Mám spoustu mezer v informacích k řešeným problémům, proto bych byl i rád, kdyby mě v nich někdo doplnil.
Chcete-li někdo zvednou výpočetní kapacitu svého stávajícího mozku, tedy využívat svá stávající myšlenková centra efektivněji než doposud, zastavte se. Jednoduše se zastavte a odpočívejte. Je to z toho důvodu, že většina energie dopravovaná do mozku jde převážně do motorických center, která ovládají svaly. Jakmile se pohybujete, nedokážete dostatečně efektivně přemýšlet, protože jde velká část energie jak do svalů, tak do center tyto svaly ovládajících. Pokud se naučíte meditovat, tedy uvolnit veškeré vědomě ovládané svaly, dostane se vám do rukou ohromné množství energie využitelné na přemýšlení.
Proč lidem, kteří začali s meditací, jde lépe učení i přemýšlení? Protože dokáží naplno využívat svůj myšlenkový potenciál, protože vědí jak. Stačí se jen zastavit a uvolnit. Je to naprosto jednoduchý a logický princip. Zkuste to, funguje to. Jen nesmíte usnout. ;)
Sepisoval jsem to několik posledních dní vždy, když jsem měl trochu nálady a času.
Wittgenstein:
Co se vůbec dá říci, dá se říci jasně; a o čem nelze mluvit, k tomu se musí mlčet.
Bernard Bolzano:
Věta neodporuje teprve tehdy žádné ryzí pojmové pravdě, neodporuje-li žádné ryzí pojmové pravdě, že existuje myslící bytost, která o této větě vysloví podle pravdy soud, že neodporuje žádné ryzí pojmové pravdě.
Pravda neexistuje až tehdy, pokud o ní teprve tehdy, když ji někdo zjistí, po pravdě tvrdí, že je pravdivá.
Alu á la Wittgenstein:
Pravda nezávisí na našem úsudku.
Mám takový dotaz, protože k tomu abych tu sám mohl něčím pádným argumentovat mi ještě pár let studia chybí. Pokud jsem to pochopil, tak říkáš, že využíváme 10% mozku na "přemýšlení" a dalších 90% na chlazení, protože přehřátí = smrt. Ale co kdyby to fungovalo jinak? Nenapadá mě zrovna žádný příklad, ale pokud něco ovládáme v malém měřítku, má to určitě vlastnosti atd., podle kterých předpokládáme, že se stejný systém bude chovat určitým způsobem i za jiných podmínek (velikost, vybavení atd. - buď tedy stejně, podobně nebo právě odlišně). Ale pokud tu samou věc převedeme do většího měřítka nebo ji dostaneme na zcela jinou úroveň, může mít úplně jiné vlastnosti a třeba i opačné, než jsme předpokládali předtím. Tím pádem by jsme se tedy nemuseli ani přehřát a přitom využívat náš mozek na 100%, co se týče myšlení.
Abych vysvětlil proč ze 60% dokážeme používat jen 10%, tak si představ několik mozkových center. Například centrum představy, paměti, analytické logiky a abstraktní logiky.
Pokud si chci něco představit, musím to mít uložené v paměti, tedy pro představu využíváme dvě centra naráz. Představa se navíc může skládat z obrazových, zvukových, čichových, chuťových nebo pocitových vjemů. Každý tento vjem je spojený s dalším centrem, které je napojeno na paměť. Pokud si tedy chceš představit situaci se vším, co k ní patří, pak najednou využíváš dohromady již 7 různých center. Navíc má každé centrum kladné a záporné vjemy, což obstarává další centrum, tak jich je najednou 8 naráz. Pokud ale simuluješ pravděpodobnou situaci, která by mohla nastat, a to děláš z toho důvodu (teoretičtí vědci to většinou dělají), že se snažíš přijít na nový fyzikální princip, nebo chceš nějaký popsat, musíš do toho navíc zapojit ohromnou spoustu dalších center, která musí v jednom okamžiku pracovat naráz.
Každý z nás dokáže využívat mozek na víc než na těch 10%, ale jen na omezenou dobu, protože, jak jsem psal výš, vyžaduje to ohromnou dávku koncentrace a energie. Někdo dokáže na základní úrovni využívat více procent než ostatní, jsou to ale jistým způsobem géniové i blázni naráz, protože přemýšlejí oproti ostatním na více procent, tedy do všech základních každodenních životních problémů zatahují mnohem více detailů a informací než ostatní.
Ale i taková věc, jako přemýšlení na více procent se dá časem naučit, protože jde jen o zvyk. Mozek si postupně zvyká pracovat déle s větší částí, až se to stane jednoho dne normální. Ale i tak je to stále nebezpečné, protože z toho může někdo přijít k psychické újmě. (Někoho to může po čase unavovat, ale s potlačováním to přežene a hle, problém je na světě.)
Proto i to, co píšeš, je pravda, protože to odpovídá realitě. Lidé, kteří dokáží pracovat s více procenty naráz se dostávají na jinou úroveň, ale čím vyšší úroveň, tím je to nebezpečnější pro systém samotný.
Wittgenstein:
Co se vůbec dá říci, dá se říci jasně; a o čem nelze mluvit, k tomu se musí mlčet.
Bernard Bolzano:
Věta neodporuje teprve tehdy žádné ryzí pojmové pravdě, neodporuje-li žádné ryzí pojmové pravdě, že existuje myslící bytost, která o této větě vysloví podle pravdy soud, že neodporuje žádné ryzí pojmové pravdě.
Pravda neexistuje až tehdy, pokud o ní teprve tehdy, když ji někdo zjistí, po pravdě tvrdí, že je pravdivá.
Alu á la Wittgenstein:
Pravda nezávisí na našem úsudku.
Uz dnes jsou samoucici a smaoopravne systemy - a technicky neni problem udelat pocitac, ktery ma k dispozici tovarnu, v ni roboty a stroje a take si pridelavat hardware na svuj dalsi rust on demand. takova tovarna neni, protoze neni potreba a navic by byla neskutecne draha.
Co je ale nejdulezitejsi je to, ze lidsky mozek dokaze zpracovavat sopoustu veci zaroven. S pocitaci jsme omezeni na nejaky stupidni multitasking, vlakna a vicejaderne a viceprocesorove systemy. Mozek je v podstate tvoren velikou smesi drobnych procesoru. KDybychom soucasne pocitace poskladali do systemu mozku, a udelali system, ktery si sam presouva zatez a tak, tedy neco jako umeji soucasne mainframy, jeho kapacita na cokoliv by byla drtiva.
jinak k tomu pohybu - hele, vis co je zajimavy? Me se daleko lepe premysli, kdyz se pohybuju. Ja kdyz si chci neco promyslet, jdu se projit. Kdyz premyslim a nemuzu ven chodim aspon po pokoji. A nejsem sam, takovych je vic. Podle meho nazoru mozek dokaze chodit nezavisle na premysleni, takze proc by si to navzajem ubiralo kapacitu.
neco jineho je rozum a city zaroven - tam jasne vede zensky mozek, ma sirsi komunikacni sbernici
k te telepatii - nevim, nakolik veris an astral, ale mam dojem, ze vibrace tohoto typu se nesiri hmotou, ale jemnou hmotou. Tady jsme bohuzel odkazan an to, co jsem cetl, protoze to este nemam dost prozkoumany.
Noční přepadení.
Moje čistě akční FF. Neskromně si myslím, že se opravdu povedla. Jednorázovka.
-------
Ona jediná.
Seriál o vojákovi z amerických speciálních jednotek, který se dostane do světa, kde vládne chakra. Do světa, kam nikdy nechtěl. Do světa, kde pro něj není místo...
Update! Třináctý díl je venku!
Neuvěřitelné, což? Ale je to tak! Nezapomněl jsem na vás!
Jen mi to trvalo o dost déle, než obvykle...
--------
Poslání: Speciální schvalovací FanFiction jednotka Konohy
Fanfikce o lidech, kteří tady na Konoze schvalují fanfikce. Jakákoliv podobnost s lidmi z Konohy je čistě náhodná, doopravdy, fakt.
Jinak je připomínka zajímavá. Děkuji.
S tou chůzí je to zajímavé, na to jsem zapomněl. Může to mít více vysvětlení. Pokud někomu mozek v klidu "lítá" mezi jednotlivými myšlenkami závratnou rychlostí, kdy se nedokáže soustředit už vůbec na nic, pak by chůze odpovídala úmyslnému snížení dodávek energie do rozumových částí, které se tím omezí v rychlosti a tím se jim napomáhá v koncentraci. Nebo si někdo (ne)úmyslně vytvořil podmíněný reflex, bez kterého už nedokáže přemýšlet. Je také možnost, že někdo v klidu nedokáže dostatečně dýchat a tak chůzí napomáhá lepší cirkulaci krve v mozku a tím i jeho lepší okysličení a zásobení potřebnou energií.
U mě to funguje opačně, já také chodím, ale abych se odreagoval, tedy úmyslně vypnul. Abych se dostal do extrémně přemýšlecí situace, potřebuji zase naopak naprosto vypnout veškeré motorické funkce.
Jak vždy říkám: "Psychická relaxace je fyzická práce a fyzická relaxace je psychická práce."
Pokud jsem vzhůru, nikdy neodpočívám, protože i když není vidět, že bych něco dělal, stále pracuji. I meditace je primárně psychickou záležitostí.
Primárně jsou psychopati určeni k řešení vědeckých a logických otázek, proto zde píši názory stejného, nebo alespoň podobného charakteru, a to ať věřím v co chci jiného.
Wittgenstein:
Co se vůbec dá říci, dá se říci jasně; a o čem nelze mluvit, k tomu se musí mlčet.
Bernard Bolzano:
Věta neodporuje teprve tehdy žádné ryzí pojmové pravdě, neodporuje-li žádné ryzí pojmové pravdě, že existuje myslící bytost, která o této větě vysloví podle pravdy soud, že neodporuje žádné ryzí pojmové pravdě.
Pravda neexistuje až tehdy, pokud o ní teprve tehdy, když ji někdo zjistí, po pravdě tvrdí, že je pravdivá.
Alu á la Wittgenstein:
Pravda nezávisí na našem úsudku.
A odkud víš, k čemu máme mozek? To je nějaká obecná pravda, že ho máme k tomu, co jsi popsal? Nebo je to jen tvůj názor?
Argument zoufalství? Vidím, že se neshodneme. Jak říkám, racionální člověk se nemůže shodnout s někým, kdo věří v to, že je možné všechno, i když to nikdo nedokázal. Takže je možné i to, že si teď vytáhnu z prstu lístky do kina. Nemůžeš to popřít jen proto, že to nikdo ještě nedokázal. Ale nechci tady z toho dělat parodii, respektuju tvůj názor, ale nesdílím ho. Neříkám, že je to nemožné. Já věřím v to, že je to nemožné, nebo přesněji v to doufám.
Jo a ani nevím, že jsi na něco reagoval, já jsem vedl debatu se zakladatelem otázky, nevěděl jsem, že se tu nakonec přidá tolik lidí. Nějak tu střídám oponenty, a tak nemám chuť se ještě zabývat reakcemi druhých. A to, že na tvůj argument nikdo nereagoval neznamená, že o tu otázku nejde. Spíš to znamená, že jde o typ reakce, protože na mou odpověď tazatel reagoval a vybral si ji. To, že tvoje odpověď nikoho nezaujala je věc jiná.
By Alu: Přesunuto nahoru z důvodu deformace stránky. (Příliš rozvinutá diskuse.)
Marnyë Ambaresse i Ambar úva ëa úlúme.
Negentropie vysvětluje, proč získáváme informace na základě empirických zkušeností z neustále probíhající entropie. Vysvětluje i DNA, abiogenezní selekci a mnoho jiné. Jistým způsobem vysvětluje téměř vše. Negentropie je takový kosmický bůh, který není antropomorfní, je logicky vysvětlitelný a spadá do metafyziky.
Vesmír je negentropií, je jí i černá díra, je jí dokonce i mozek. Samotný princip apriori říká, že máme mozek právě k tomu.
Pravděpodobně tu uniká význam racionality. Racionální člověk se snaží porovnávat co nejvíce dat mezi sebou, aby si byl jistý co tvrdí a stál si za svým významem. Pokud někdo vnese do jeho úvahy faktor, se kterým se nikdy nesetkal, nebo ho z jistého důvodu odmítal, pak si musí být stejným způsobem jistý, že ho nezahrnul z logického důvodu, který ho ale nutí původní úvahu o tento faktor rozšířit. Pak obě úvahy porovná a na základě původních empirických dat vyhodnotí, která z úvah je jim blíže.
Popírat vše na základě jednoho důvodu, který se dá navíc dokázat pomocí umě provedeného triku (jako si vytáhnout lístek do kina z prstu - manipulace s lidským mozkem = psychologie = věda) je jako nechtít chodit, protože se někdo zabil pádem ze schodů. Nakonec nechodit, to je jako nemyslet. Nebojím se, proto chodím.
Lidský mozek je součástí vesmíru, vznikl v něm, byl jím stvořen. Proto náš mozek nemůže obsahovat informace, které ani sám vesmír neobsahuje. Vesmír neobsahuje informace o ničem, protože "je". Náš mozek zatím nechápe "nic", protože se k těm informacím nedostal, protože se do "nicoty" nedostal. Až se tam dostane, pochopí to.
Veškeré informace, které jakýmkoli způsobem získáme, jsou v našem vesmíru obsažené, jinak bychom jich nebyli schopni nabýt. Pokud si říkám, proč nedokážeme levitovat, když nad tím dokáži přemýšlet, tedy tu k tomu ta informace je, pak je to snadné. Informace o levitaci tu je (magnet, tlak vzduchu, tlak vody, atd.), proto jsem schopen o ní uvažovat i na jiných příkladech, protože tu jsou i ty jiné příklady, na které tu levitaci mohu vztáhnout. Proto jsem si naprosto jistý, že můžeme vše, tedy to vše, co nám nabídne samotný vesmír. A protože je vesmír entropický systém, který v časové rovině neustále roste, pak společně s ním roste i velikost negentropie, tedy počet informací v něm obsažených, které získává z dějů probíhajících uvnitř samotné entropie.
Obyčejný selský rozum. Jedna věda nikdy nezodpoví veškeré otázky, ale pouze veškeré vědy zodpoví otázku jednu. Proč úmyslně popírat něco, když se o to nezajímám? To je jako si nasazovat černé brýle. Prostě tomu já nerozumím, tak je to automaticky špatně. Popírá to mou logiku, je to automaticky špatně. Blá blá blá.
Já věřím pouze v informace, protože to je jediné, čím si mohu být naprosto jistý. Ať už mi někdo podá falešné informace, stále to jsou informace, které jsou jen úmyslně mylně spojené a podané. Po rozpojení je každá informace informací pravdivou. Neexistují falešné, dobré nebo špatné informace, protože informace pouze jsou.
Příchod kvantové fyziky také ukázal paradoxy. Elektrony drží kolem jádra atomu jen díky světlu (elektromagnetické síle), kdy je prostor mezi jádrem a elektronovým obalem vyplněn vakuem. Tedy i člověk drží jen díky světlu a je tvořen převážně vakuem. Heisenbergův princip neurčitosti k tomu navíc dodává, že dokud se něčeho nedotknu, nachází se to ve stavu "je - není". Co vidím je jen odraz určitého spektra elektromagnetického záření od atomu. Pokud se elektron v obalu atomu nachází ve všech stavech naráz, pak je pravděpodobnost, že se od něj odrazí elektromagnetická vlna typického spektra ohromná. Naše prsty jsou tvořeny atomy, kolem kterých obíhají elektrony. Pokud se něčeho dotknu, cítím dotek jen díky elektromagnetické síle, kterou na sebe elektrony (které jsou v obou případech v obalech obou atomů ve všem místech naráz, tedy je pravděpodobnost interakce - stejné náboje se odpuzují - opět ohromná) vzájemně působí, protože je elektromagnetická síla na takovýchto vzdálenostech opět ohromná. Díky tomu si dotykem ověřím, že to tam je, ale než se toho dotknu, vidím pouze pravděpodobnostní odraženou elektromagnetickou vlnu od předmětu, který se nachází ve stavu neurčitosti.
Nevěřím ani tak na hmotu, tedy na to, co si mohu osahat (protože i to je jen stav pravděpodobnosti), jako na informaci, kterou získám. Ta jediná je. A čím více informací získám, tím více jich mohu mezi sebou kombinovat, až dojdu k informaci další, která vysvětluje zase jinou informaci, která pomůže vysvětlit zase jinou informaci.
Špatně podaných informací je nekonečno, dobře jen jedna.
Wittgenstein:
Co se vůbec dá říci, dá se říci jasně; a o čem nelze mluvit, k tomu se musí mlčet.
Bernard Bolzano:
Věta neodporuje teprve tehdy žádné ryzí pojmové pravdě, neodporuje-li žádné ryzí pojmové pravdě, že existuje myslící bytost, která o této větě vysloví podle pravdy soud, že neodporuje žádné ryzí pojmové pravdě.
Pravda neexistuje až tehdy, pokud o ní teprve tehdy, když ji někdo zjistí, po pravdě tvrdí, že je pravdivá.
Alu á la Wittgenstein:
Pravda nezávisí na našem úsudku.
Marnyë Ambaresse i Ambar úva ëa úlúme.
Je zajímavé, že pokud vyžaduješ názory druhých, nakonec je odmítáš.
Celou dobu ti píši svůj vlastní názor na řešený problém vzniklý v zápalu debaty, jen když ti nedával smysl "selsky podaný", dopodložil jsem ho vědeckými termíny a fakty, aby bylo jasné, že je můj názor dopodložený i vědecky, nikoli, že je opsaný z knih, jak jsi pravděpodobně mylně usoudil.
Dostal jsi se do debaty, na kterou ti očividně nestačí kognitivní schopnosti, což logicky není důvod usuzovat, že je to špatně. Pouze si stačí připustit, že tomu nerozumíš.
Já se omlouvám za to, že jsem mylně usoudil, že by ti mohl můj selský výklad připadat selský až příliš, těšil jsem se, že si naopak já pořádně s někým popovídám, ale bohužel jsem pouze zjistil, že ti ani selský rozum (samozřejmě v mém podání) nestačí, tedy ho zde nemůžeš ani vyžadovat.
Ani já nikomu "nevnucuji" (neplést se sugescí) svůj názor, pouze pokud na něj nedostanu logické pro či protiargumenty, ale jen nepodložené útočné argumenty (v nejhorším případě argumenty zoufalství), pak se snažím problém lépe vysvětlit a více přiblížit (pokud to nejde normálně, pak selsky), aby to bylo již správně pochopeno. Pokud to pochopeno není, pak není na co pro či protiargumentovat, ale lidé, kteří si tím připadají nějak poškozeni, budou nadále reagovat útočně na samotný způsob podání, vysvětlení či předložení vlastního problému.
Ano, stává se často, že nikdo nereaguje na to, co píši, ale z toho usuzuji, že je to podáno tak, že to všichni pochopili a není potřeba k tomu nic doplňovat, nebo ti, co to nepochopili, ale ani to pochopit nechtějí, na to také nereagují.
Z tvého přístupu je tedy patrné jen jedno, což je jistým způsobem pro mě zajímavé, tedy se s tím i nadále pokusím něčeho dobrat.
Pokud chceš můj předchozí příspěvek podat selsky, stačí napsat které části, a já se s tím pokusím něco udělat. Jen nemám moc času, proto omluv mé opožděné reakce.
Dalším problémem, proč nereaguji na některé konkrétní dotazy či předhozené problémy, je, že se to tu již mnohokrát řešilo. Většina nově debatujících by si měla přečíst všechny předchozí zde řešené problémy, kdy by jejich znovuotevření doplnili tím, co se jim na poslední debatě (i s odkazem na ní, nebo přímo s ní) nezdálo, a tedy v původním problému pokračovali, ne ho znovu zbytečně začínali. Taková debata dopadne přesně tak jako ta poslední, tedy to zde pak musím zbytečně promazávat, což je stejně zbytečně promrhaný čas, jako to číst. A číst to bohužel také musím, abych věděl, zda je debata zajímavá, nová, pokračující, či zbytečná, a tím pádem na ní také adekvátně zareagoval.
Wittgenstein:
Co se vůbec dá říci, dá se říci jasně; a o čem nelze mluvit, k tomu se musí mlčet.
Bernard Bolzano:
Věta neodporuje teprve tehdy žádné ryzí pojmové pravdě, neodporuje-li žádné ryzí pojmové pravdě, že existuje myslící bytost, která o této větě vysloví podle pravdy soud, že neodporuje žádné ryzí pojmové pravdě.
Pravda neexistuje až tehdy, pokud o ní teprve tehdy, když ji někdo zjistí, po pravdě tvrdí, že je pravdivá.
Alu á la Wittgenstein:
Pravda nezávisí na našem úsudku.
Však proto je vyžaduji, abych je mohl zhodnotit. To, že nesouhlásím s tvými názory už je indiviuální.
Já jsem taky neřekl, že mi ten názor vnucuješ.
Řekl jsem jen, že já ho nevnucuji tobě, hlavně když jde o myšlenku, která je spekulativní. Je rozdíl hádat se o tom, kdo hrál v nějakém filmu a nebo jestli je všechno možné či nemožné. V prvním případě je totiž odpověď jednoznačná, ale v druhém je mnoho odpovědí, a nikdo nemůže s jistotou říct, která je správná. Proto je tak těžké v těchhle diskuzích dojít ke stejnému názoru.
Já jsem nemyslel "opsaný z knih" doslova. Jak se tak dívám, tak si myslím, že s tvou inteligencí zde jen tak úctyhodného soupeře nenajdeš. A ve mně už vůbec ne. Já jsem prostý kluk, který jen rád takhle diskutuje. Nikdy jsem žádnou knihu o čemkoliv z tohoto oboru nečetl, za to ty asi ano, proto máš podstatně více argumentů než já.
Jak už jsem říkal. Tahle debata pro mě ztrácí svou zábavnost, a proto, když jsem viděl tvou reakci, která byla poměrně dlouhá, tak už jsem si předem "odfrknul" a znechuceně to četl. Ale neber to určitě špatně. Spíš to ber právě tak, že mé uvažování už na téhle úrovní ztrácí svou svěžest, a začíná mě to přemýšlení unavovat. Proto už to fakt nechci rozebírat. Když už, tak bych od tebe raději chtěl znát názor na tu telekinezi, která se řeší o něco výš.
Marnyë Ambaresse i Ambar úva ëa úlúme.