Akatsuki se nevzdávají 08 - Želva vs. Ptakopysk

Od božího rána byli všichni na nohou. Pein s Konan se už zase hádali.
„Zničil si moje svatební šaty, aby sis z nich udělal záclonu?!“ ječela Konan.
„Vzal jsem si tě s nimi, patří mi stejně jako ty!“ rozčiloval se Pein.
„Tak zaprvé do nebyla žádná svatba, ale Hidanův pochybný obřad s omezeným počtem na dávek a za druhé ti nepatřím! Dokážu ti to, klidně se hned teď odstěhuju ke komukoliv z nich než s tebou sedět v jedné místnosti!“
„Fajn tak jdi! Hodně štěstí při výběru.“ zařval Pein.
„Bez té záclony se odtud nehnu!“
„Tak si ji nech, já si zase beru okno!“ prohlásil triumfálně jelikož mu nedošlo, že by ho dostal tak jako tak, když bylo zatím připevněné ve zdi.
Sasori a Deidara poslouchali za dveřmi, Deidarovi to sice bylo k ničemu, jelikož stejně ni neslyšel, ale samozřejmě nemohl zůstat pozadu. Za několik vteřin se z pokoje vyřítila naštvaná Konan s trofejí.
„Jdeme uklízet sklep, hned, všichni! Mimo Peina.“ nařídila.
„Žádný sklep se uklízet nebude, bude porada!“ vyběhl za ní Pein z pokoje.
„Porady máme pořád a nikam nevedou!“ odpověděla naštvaně Konan, ale Pein už po všech střílel děsivým pohledem.
Konan se to dotklo, vrátila se do jeho pokoje a začala vyhazovat ven všechno skleněné, porcelánové či jinak rozbitelné.
„Nééé! Mojí dekorativní keramickou vázu né!“ vykřikl a kličkoval mezi létajícími střepy nazpět. Tak rychle svolanou poradu Akatsuki nezažili už dlouho, když se totiž naštval Pein, bvykle provedl spíše něco na co doplatil sám, né že by tomu tak tentokrát nebylo, ale přece jen, kdo chtěl dostat měsíc nemytým talířem od snídaně do hlavy?

Zrzek sešel za chvíli dolů, objímaje modro-blílou vázu.
„Tak abychom začali!“ rozhlédl se a všiml si, že i když si odmyslí stoličku z koupelny, tak přesto, že sedí Tobi na vlastním zadku, stále je tam volné místo, přitom by měl někdo stát. Podrbal se zamyšleně na hlavě, jeho matematika dostávala v poslední době dost zabrat.
„Nahlaste mi kdo chybí, řekl jsem přece všichni!“ podíval se rozhořčeně.
„Konan je nahoře, Itachi tu nebydlí, takže se patrně touto dobou maskuje někde v lese a Kakuzu se zdekoval hned po ránu, nevíme kde je.“ odpověděl Sasori.
Kakuzu musel vyházet většinu věcí a cítil se teď chudý, takže to málo co se mu podařilo ubránit, si tvrdě hlídal. Proto se už dobrou hodinu plížil po domě a hledal kam nově ukrýt svou krabici bahna, když se teď bude uklízet sklep.
„Fajn, zapomeňte na Kakuza, našel už si někdo práci?“ zeptal se Pein a Akatsuki se po sobě podívali ve stylu: ono to bylo myšlené vážně?
„Tak už se sebou začněte přece něco dělat, ne?!“ zvýšil nepříjemně hlas.
„Po součtu škod nám chybí jedna podlaha, tedy zároveň strop u sklepa, dvě zdi v prvním patře, z čehož jsme o první přišli díky Deidarově blbosti a o druhou díky Kakuzově neschopnosti, když si myslel, že procpe bazén ven oknem, no a závěrem kus zdí v kuchyni vinou Itachiho slepoty.“ zadíval se dírou ven na pasoucího se králíka.
„Musíme se dohodnout jak opravit tenhle barák, jelikož nám Kakuzu zchudl a nic nám nepůjčí a minimálně podlahu v obýváku bysme potřebovali, nevim kterej blbeček tam vždycky dá ten koberec, ale už mě bolí pr... kostrč!“ řekl Pein a Akastuski se začali nezkrotně smát.
„Navrhuju spravit to Zetsuem!“ prohlásil Kisame.
„No dovolte! Nejsem na hraní!“ bránila se rostlina a zničeho nic se do něj zakousla.
Kisame ho vzal Samehadou po hlavě.
„Co to děláš ty nechutnej slizoune!“ ječel kapřík.
„Pozor na mou vázu!“ bránil ji Pein.
Zetsua se to očividně dotklo, zatvářil se jako boží umučeníčko a sedl si znovu na židli.
„Si nechutnej pitomče!“ nadával Kisame.
„Nechej ho! Vidíš, je mu to líto chudák musí taky jednou za čas projevit svoje city.“ řekl Sasuke s posměchem.
„Chramst!“ zaútočil na něj Zetsu.
„Co to děláš idiote?“ začal s ním mlátit o stůl.
„Moje váza!“ zapištěl Pein jako ženská.
Zetsu po chvíli odpadl, zůstal sedět na podlaze a provinile prohlásil:
„Zetsu má hlad.“
„To si snad děláš srandu?!“ protočil Sasuke oči.
„Ať o sobě přestane Zetsu mluvit ve třetí osobě! To smí jen Tobi!“ ozvalo se z druhého konce, kde seděl nápadně živý pomeranč a non-stop se vrtěl.
„Tobíček, se nám rozčiluje.“ uchychtl se Sasori.
„Já jdu. Nebudu tady poslouchat jak tu mlčíte.“ vyskočil najednou Deidara od stolu s naprosto zcestnou poznámkou jako obvykle.
„Tak si vyčisti uši!“ zařval na něj Sasori, když pocházel kolem něj.
„Nedotkne se Kisameho, když si objednáme Sushi?“ zeptal se Deidara zamyšleně.
„Já toho pab*ba snad zabiju!“ vstával Hidan, než došlo na jeho pověstné „Hééééépšššíííííííí!“
Váza se zakymácela.
„Ne moje váza!“ vykřikl Pein už téměř hystericky.
„Deidaro padej do koupelny rozumíš!“ ukázal si Pein z obou stran na hlavu v místě uší a doufal, že mu snad něco z toho dojde. No Deidara na něj chvíli užasle zíral, těžko říct co si myslel a sice do koupelny nakonec skutečně šel, nicméně těžko říct za jakým účelem.
„Prostě máte tři dny na to najít si práci, kdo si ji nenajde, toho vlastnoručně vyhodím tamhletou dírou!“ ukázal ven kde zrovna seděl ježek, aby je postrašil.

Po zhruba pěti minutách, kdy musel křičet na Hidana a vysvětlovat mu, že Jashinismus není žádná výra a nemůže tvrdit, že má osm dní v týdnu Jashinistický svátek rozpustil sněm, jakmle víc jak polovina lidí odešla, svezl se na židli, podložil si rukama čelo.
Jenže právě v té chvíli si to dovnitř nakráčel Deidara s pomalovaným ksichtem jako šašek něčím pochybné černohnědé barvy co rozhodně nebyla Konanina pleťová maska a křídou zřejmě patřící Hidanovi pro jeho obřady.
„Co to kur*a děláš?“ zeptal se ho protože na něco takového zkrátka nemohl přestat zírat.
„Já mám želvu!“ ukazoval si na tváře pomalované křídou.
„Cože? Ptal jsem se proč vypadáš jako pošuk víc než obvykle.“ zamračil se Pein.
„No protože vám jdu říct, že mám želvu.“
„A co my s tím?“ nechápal Pein stále souvislost.
„No že mám želvu!“
„Fajn, tak se jdi prostě umejt ty čuně, druhýho Hidana tu nechci!“
„Ale já mám želvu.“
„A já krunýř!“ praštil Pein do stolu až se jeho drahá váza otřásla a napil se čaje.
„Ne šéfe...“ Pein na něj upřel zrak, zatím co pil „..vy máte ptakopyska.“ řekl klidným hlasem jako by oznamoval že k večeři budou lívance. Pein vykulil oči, zakuckal a vyplivl před sebe čaj.
„Cože?“ nevěřil tomu co právě řekl.
„Co si to povídal Deidaro?“ nevěřil teď už ani Sasori.
„Proč bych se kolíbal, já mám želvu!“ vykřikl jako by byl... ..on byl hluchý.
„Přejdu-li tvou předchozí de*ilní poznámku, k čemu ti proboha je?!“ rozčílil se Pein, který měl obavu, že má na krku dalí zvíře o které e nikdo z nich nebude umět starat.
„Kdo?“ zamračil se Deidara.
„No ta tvá pitomá želva!“
„Žertujete šéfe? Copak jste tu nějakou viděl? Vždyť já žádnou nemám.“ obhajoval se Deidara, čímž už dovedl Peina k nepříčetnosti.
„Už půl hodinu tu na nás řveš že máš želvu!“
„Tak se mi zdá, že tu řvete jen vy šéfe, se přece nerozčilujte copak jsem hluchý?“ hýbal Peinovi žlučí.
„Já jen řekl, že mám želvu.“ vyvracel Deidara obratně jedno své tvrzení jedno za druhým což byla pro Peina poslední kapka.
„Vypadni!“ zařval a pro jistotu i ukázal směr, aby mu došlo co se po něm chce pro případ, že by to přeslechl.
Deidara vstal a ještě než odešel, naklonil se k Peinovi přes stůl a ukázal si znovu na pomalované tváře.
„Žéééééél – va!“ prohlásil a klidil se pryč.
„Ne!“ vykřikl Pein nepříčetně, vzal svou drahocenou vázu a rozbil si ji o hlavu.
„Buď Deidara zešílel, nebo se k tomu snaží dovést Peina.“ konstatoval Sasori.
„Ku*va snad sem nebyl taky takovej de*il když jsem byl v jeho věku, Jashin ví proč mě naši nechtěli..“ zamyslel se Hidan přemoudřele, jak to sledoval.
„To je mi otázka proč tě nechtěli.“ uchychtl se Sasori a myslel si cosi jako podívej se do zrcadla.
„Já prosím já to vím.“ nadskakoval Tobi.
„To bude zase hov*dina.“ pomyslel si Hidan a podíval se na něj.
„Nechtěli Hidana-san protože se nemyl, velitel-sama ho taky nechce!“ prohlásil a podíval se na Hidana jestli uhodl.
Za pár minut se srazil Tobi prchající před Hidanem ve dveřích koupelny s Kakuzem, který nadával, že s tam všechno své bahno pečlivě schoval do Konaniných nádob od líčidel a někdo mu ho stejně ukradl.