Maska hrdiny-část poslední

Bylo devět hodin a deset minut zhruba tři dny po příchodu Hayaa Kishiteho do svého města. Lidé začínali bloudit Konohou a obchody již měly nacpáno a nikomu neušel pohled na časopis Svět v zákulisí vsisící v každém krámku. Plni starchu, nedočkavosti a zuřivosti, kupovali si obyvatelé tak známé vesnice tento časopis a pouštěli se do četby...

Svět zákulisí 19

Odhodlanost

Devatenáctý díl časopisu Svět v zákulisí mě dovedl do vesnice v zemi Ohně Konohy s jediným cílem-Uzumaki Naruto.
Historicky tak významná osobnost se stala terčem mnoha spekulací a zajímavých diskusí, které mi lámaly hlavu.
Samozřejmě jsem hledal tu „špínu“ a samozřejmě jsem ji i našel.
I samotný Uzumaki Naruto ji má a věřte, že se nenajde osoba, která by se pro titul „Hrdina“ hodila méně.
Celý jeho příběh je jako parodiální horor, pln situací, které dobře známe i které nám jsou cizí. V domnění, že rodiče zemřeli při útoku Kyuubiho na Konohu, žil sám, opuštěný a nenáviděný. Nebudu Vám vyprávět historii, každý přeci ví, že měl v sobě zapečetěného démona z onoho útoku, budu Vám povídat, jaký Uzumaki byl…
Již když jsem studoval na střední škole, často jsem se pouštěl do diskusí ohledně Uzumakiho. Mnoho učebnic nám totiž lhalo, mnoho nám říkalo věty jako: „Ačkoli se Uzumaki Naruto nemohl pyšnit nejlepšími výsledky, Akademii zvládl jednoduše,“ jednou dokonce bylo prohlášeno, že to byl trochu nevychovaný, ale jinak průměrný žák. Jenže opak je pravdou moji milí, Uzumaki byl žák nejhorší z nejhorších. Byl to on, se kterým se s úlevou poměřujeme, neboť jsme vždy lepší. Byl to on, kdo táhl celý průměr jeho třídy hluboce ke dnu. Možná, že takový nechtěl být, možná ano, v každém případě se jeho „nedostatek“ vynahradil jinou vlastností, odhodlaností. Právě tam mu umožnila dokončení Akademie.
Věřil, že přátelství je vše a to i přesto, že ve svém dětství žádné nepocítil. Věřil, že to právě přátelství zachrání dnešní svět. Nebyl obdařen obzvlášť velkou silou (pokud nevyužil tu Kyuubiho), rychlostí, ani neměl talent na techniky, ale zato měl výdrž. Podle toho, co jsem slyšel, ho neopouštěl smích ani optimismus. Věčně veselý to muž, není proto tedy pravděpodobnější, že to byl spíše jen štěstím obdařený blázen, nebo opravdu věděl, jak svět zlepšit?

Hokagem se stal ještě před Znovuzrozením světa a byl jím i další dlouhá léta, ale co přesně vedlo radu vesnice k takovému rozhodnutí? Jeho zkušenosti, nebo okolnosti? Poslední válka shinoby byla krutá a krvavá. Nebral se ohled na ženy, na nemocné a dokonce ani na děti. Tsunade byla se silami v koncích a Uzumaki (což musím přiznat) přeci jenom zesílil a pocit potřeby jakožto Hokage by mu dodal více odvahy. Je tedy možné, že byl zvolen pouze z lidské vychytralosti? Z velké části to je pravděpodobné, lidé byli zoufalí, čekali na jakoukoliv pozitivní věc, aby se jí uchytili. Ale přeci jenom, tohle je jedno z témat, o kterých by jsme mohli pouze polemizovat, neboť dávnou minulost neznáme.
Říká se, že dokázal změnit lidi. Strach přetvořil na odvahu, nenávist na lásku, odpor vůči ostatním na přátelství. Pokud je to pravda, tak proč ho jeho nejlepší přítel zradil a chtěl zabít? Proč naprosto ztratil city a chtěl zničit svou rodnou vesnici? Uzumaki by ho dokonce nechal zabít sám sebe, kdyby nebylo Sakury! Skočila Sasukemu rovnou do rány a zachránila Uzumakiho, ve kterém se vzbudila nenávist k němu a zabil ho, zabil svého nejlepšího přítele. Krásný příklad věčného přátelství, v jaké Uzumaki věřil…
Tohle všechno můžeme nazývat „špínou“, ale spíše to byl jeho chybný názor, pravá „špína“ byla ale jiná- Celkový styl přemýšlení. Své logické myšlení musel vypilovávat více než jiní, od přírody nebyl rozený myslitel. A pak jeho životní názor, pesimismus není zdravý, ale stejně tak je to s nadmírou optimismu. Byl to lidmi zvaná „démoní liška“ i po tom, co dokončil Akademii, přesto se na lidi díval jinak, než jak by se díval na jeho místě každý z nás, s úsměvem.
Již jednou jsem psal o muži nazývaném „démon“ pro stvůru, kterou v sobě měl, doufám, že si vzpomínáte, neboť Uzumaki byl stejný. A jedna věc mě při svém průzkumu neuvěřitelně podivila a to ta, že i přesto, co Uzumaki dokázal (vytvoření „lepšího“světa), ho někteří obyvatelé Konohy zvou „démonem“! Fascinující zjištění! Lidé měli strach i potom, co Kyuubiho ovládl, možná ne všichni, ale byli i takoví. Žít s pocitem, že souseda něco naštve a způsobí tím zničení vesnice není moc příjemný…
A ještě jedna věc se mi stala podezřelou. Miloval Uzumaki Hinatu tak, jak nám to říkají učebnice dějin? Jeden rod říká, že ne, říká, že Uzumaki miloval Sakuru. A pokud na to pohlédneme podrobněji, je to možné: Když Sakura vběhla do rány Sasukemu, utrpěla smrtelná zranění, ale obětovala se pro ni Tsunade a pak zemřela. Co vyvolalo tu nenávist k Sasukemu? Je možné, že to byla Uzumakiho láska k Sakuře? Je možné, že by Uzumaki žil se svou ženou a ještě k tomu milenkou?

Ohledně teorie o Uzumakiho lásce k Sakuře, diskuse se mohou vést vždy, ale nikdy není nic jisté. Já Vám ale řeknu jednu věc. Uzumaki Naruto byl muž s mužskými touhami a hormony, kdo by nechtěl dvě ženy, když může? Přeci nemůžeme vyčítat muži lásku k ženě a touhu po sexu. To jsme prostě my, muži. Ale i přesto si mnoho z nás na každou noc pozve na pokoj jinou dívku, doufajíc, že je to ta pravá. Zažijeme krásnou noc, ale nic víc, žádný sebemenší cit.!…Ale fotografie Uzumakiho držícího Hinatu v náručí, kterou jsem viděl, byla jako odpověď. To, co na fotografii bylo, byla jediná věc, láska. Můj názor na věc je takový, že by byl Uzumaki blázen, kdyby podváděl ženu jako Hinata a možná, že blázen byl, ale jiného kalibru.
Možná to nebyl génius, ani vynikající taktik, rozumný muž, možná ani dokonalý manžel, tak jak se mu povedlo změnit svět?...Je to prosté, měl víru. Víru v sama sebe, která mu pomohla ovládnout techniky a zesílit, víru v ostatní, která ho vedla cestou přátelství, víru ve sny a lásku, která mu dodávala pocit plnosti a důležitosti. Cesta za Uzumaki Narutem mi nedala jen výlet do země Ohně, neboť sám Uzumaki mi něco dal. Ne v takové míře, jako ostatním, ale musel jsem nad tím zapřemýšlet. Najít chyby není těžké, zato přemýšlet o výjimečnosti je horší.
Dnes již vím, že to nebyla náhoda, ani štěstí, ani dokonale vymyšlený plán, jak změnit lidstvo, byla to víra v lidskou dobrotu a mír, která se dostala ke každému a umožnila mu nahlédnout na svět podle Naruta. Byl to snílek, kterému bylo z nebe dáno. Ta víra, kterou měl, se měnila na odhodlanost a sen, který ho doprovázel, se měnil na jediný cíl. Co z toho tedy plyne? Že Vaše pohledy a názory na Uzumakiho Naruta jsou chybné. Vzhlížet k němu, jako ke člověku dokonalému, člověku nejlepšímu, což ho podle Vás udělalo hrdinou, to všechno jsou blbosti! Kdyby byl dokonalý, změnil by svého přítele Sasukeho a „napravil“ by jeho cestu, ale tak se nestalo a právě to nám ukazuje nedokonalosti…A právě kvůli nim já Hayao Kishite uznávám první osobu, ze svého seznamu, za Hrdinu. A proč přesně? Otevřeme oči, Uzumaki byl prostý hoch, trochu praštěný, tvrdohlavý, zato pln odhodlanosti, a to právě ona změnila jeho nepřátele a dala jim jiný směr, to ona zapříčinila jiný svět, to ona dodnes mění lidi a to ona dala i něco mně. To ona mu dala post Hrdina.
Já Hayao Kishite vzdávám Uzumaki Narutovi čest!
„Nehledejte štěstí v dokonalosti, ale v přátelství a v lásce, neboť to zakryje všechnu nenávist, zlo i špínu každého z nás´.“ Uzumaki Naruto Hrdina Znovuzrozeného světa

Výraz tváře se jim měnil. Zprvu naštvaný, poté nevěřícný a nakonec spokojený úsměv. V mysli neoslavovali autora, ani svého hrdinu, přemýšleli nad slovy v textu...
Co se událo pak?...Možná některé sklamu, ale Hayao Kishite se nezměnil, stále loudil světem a hledal "špínu". To, co mu Naruto dal, bylo příliš málo na změnu celé jeho osobnosti, ale stačilo to na to, aby otevřel oči a pohlédl na Naruta jinak než s odporem.
Svět v zákulisí 19 obletěl všechny země a vše plynulo dál. Nebyly pořádány žádné demonstrace, nebyly poslány žádné pohoršené dopisy autorovi, nebyly pořádány atentáty, vše bylo při starém, jen jedna věc se udála...Usměvavé pohledy na nebe a myšlenky obdibující člověka, kterého samotný Kishite nazval hrdinou a pocit důležitosti a víry v sebe a v ostatní...