Just best friends

„Co se mi vybaví, když se řekne nejlepší přítel? No asi člověk, který o mě ví úplně všechno a se vším mi pomůže. Můžu se mu svěřit a zajít za ním úplně kdykoli.“
„Úplně kdykoli ne. Třeba když jsem v lázních. Vždycky se tam přiflinkáš s kámošema a snažíte se šmírovat přes plot.“
„Nesnažíme se šmírovat, jen tak pozorujeme situaci. Na tom přece není nic špatného.“
„Vážně? Tak to tím pádem nebude vadit, když se o tom Sakuře zmíním. Že ano?“
„Cože? Tohle by jsi mi přece nikdy neudělala. Jsi kámoška, no tak, už to nikdy vážně nikdy neudělám.“
„Slibuješ?“
„Jo jasně. Už nikdy.“
„Tak fajn, ale ještě mi slib, že se mě už nikdy nebudeš snažit podpálit.“
„Ale no tak Tem, vždyť je to ze srandy.“
„Ze srandy? Tak proč mi málem chytili vlasy? Kdybych to včas neudusila, tak jsem mohla být plešatá. Copak bych tak vůbec mohla chodit mezi lidi?“
„No to asi ne.“
„Hele nesměj se nebo ti pocuchám ten tvůj úžasný účes.“
„Tak to ne. Víš jak dlouho mi trvalo než jsem si ho ráno vytvořil?“
„Myslím, že to vím úplně přesně. Přišla jsem k vám 8:30 a to jsi šel právě do koupelny a když jsi konečně vylezl, tak bylo 10:00.“
„No vidíš. Tudíž by jsi k tomu účesu mohla mít alespoň trochu úcty.“
„Právě, že ne. Víš co by to bylo za srandu, kdyby celá Konoha konečně viděla jak vypadá slavný Uchiha Sasuke s vlasy jako zmoklá slepice?“
„Jo… dovedu si to živě představit.“
„Ale co najednou tak sklesle?“
„Nic. Jen si mě klidně znemožni přede všema. Bude legrace ne?“
„Ale ale. To jsi se už zase urazil?“
„Ne!“
„Vážně? Tak proč ten tón a výraz?“
„Co by? To se nemůžu tvářit a mluvit jak chci. A nepitvoř se!“
„Pročpak? Já se snad taky můžu tvářit jak chci. Nebo snad ne?“
„No… ano můžeš.“
„Tak co ti na tom vadí?“
„To víš móc přesně?“
„Možná jsem trochu natvrdlá Sasu, tak mi poraď.“
„To jsi určitě. Ale zas tak moc zase ne. Tohle by pochopil i Naruto.“
„Možná ho kapánek přeceňuješ.“
„Jo to máš asi pravdu. Je to takový pako. Nechápu jak může bejt, tak dobrej ninja, když mu to skoro vůbec nemyslí.“
„Hříčka přírody?“
„Asi jo. A hodně povedená.“
„Ale ať nás radši neslyší. Zase by jsi schytal jednu do zubů a jeho chudáčka by za to zmlátila Sakura.“
„Pravda. Ta boule z minula mi ještě úplně nezmizela.“
„Mě taky ne. A stejně nechápu proč musel vrazit jednu i mě? Chápeš to? Mě? Takové malé hodné dívce.“
„Prý malé hodné dívce. A to mluvíš jako o kom Temi?“
„No přece o mě?“
„Ten svatouškovskej výraz ti moc nejde.“
„Ach jo. Proč se proboha nedokážu někdy tvářit jako Hinata? Vysekalo by mě to z tolika průšvihů.“
„Pravda. Hina se vždycky jenom usměje a je z toho venku. A my všichni ostatní slízem trest.“
„No jo no. To se holt někdo má. Aspoň že máme Leeho, který se ochotně hlásí jako původce problému a žádá si sám pro sebe trest.“
„Ale Lee je magor.“
„A copak jsem řekla, že není?“
„No ne.“
„Tak vidíš.“
„Hele mi o vlku a vlku v dohledu.“
„Jak moc blízko?“
„Tři sta metrů a blíží se.“
„Směr?“
„Jihojihozápad.“
„Nejbližší úniková cesta?“
„Postaraní vrátka do naší zahrady.“
„Odhadovaný čas jeho příchodu?“
„Deset až patnáct vteřin.“
„Vidí nás?“
„Ano.“
„ZDRHÁME!!!“