manga_preview
Boruto TBV 09

Srdce a trny 03-Řečiště...Slzy Temari


Měsíční zář pomalu osvětlovala vrcholky stromů a dodávala tak okolí kouzelný nádech. Ve vzduchu však viselo něco divného… podivný mrazivý nádech. Byla to smrt. Všechna zvířata byla zalezlá ve svých doupatech a noční ptactvo polekaně mlčelo. Kdesi opodál obloha zářila zlověstně oranžovou barvou… někde tam právě hořela vesnice, vybitá do posledního člověka.

„Vidíš to co já, Shikamaru?“
Mladík na Temařinu otázku jenom otráveně a s obavami přikývl.
„Ten požár je nesmírně rozsáhlý… a vznikl příliš rychle. Nemůže být přirozeného původu!“
Lee kulil oči na oblohu a zkroušeně skřípal zuby… tam někde se dělo něco špatného… měl by tam být a pomáhat bezbranným, stejně jako by to udělal Gai-sensei. Nemohl to nechat jenom tak!
„Pospěšme… rychle!“
Temari přikývne. Shikamaru mlčky přivře oči v souhlasu. Lee na nic nečeká a dá se do běhu. Společníci ho následují.

Černovlasá žena v dlouhém kabátě očima zvědavě přejížděla po okolí. V noci bylo všechno tak nádherné a jasné… mnohem krásnější, než za falešného dne. Její vysoce vyvinuté smysly byly doslova na vrcholu blaha. Všechny tyhle dojmy ale trošku rušil štiplavý dým, táhnoucí se všude lesem. Esthe byla jedině ráda, že už byli celkem daleko od vesnice… zápach páleného masa by jejímu extrémně citlivému čichu určitě nedělal dobře. Znechuceně protáhla obličej a přidala na rychlosti. Chtěla být od ohnivého pekla, které způsobili, pokud možno co nejdál.

„Děje se něco?“
Esthe se otočila za zvukem.
„Ne, nic, Raizou. Všechno je v pořádku… já jen…“
Hromotluk jí skočil do řeči ještě dříve, než mu stihla odpovědět.
„Neříkejte mi nic… nechte si to pro něj.“
Zakuklenec kývne hlavou směrem k plavovlasému muži v bílém plášti.
„Raizou…. ty…“
„Ano? Má paní.“
Černovláska se usměje.
„ Jsi zvláštní… zrovna od tebe bych takovou dávku empatie a schopnosti vyznat se v lidech nečekala.“
Lovec odměn se pod maskou mírně usměje.
„Profesní deformace… mé povolání to vyžadovalo paní.“
Esthe se zablýskne v očích.
„Nehraj to na mě… moc dobře vím, že nejsi takový, za jakého se vydáváš“
Zakuklenec jenom mlčí.
„Něco tě změnilo že?“
Muž po ní střelil pohledem.
„Očividně tu nejsem jediný, kdo dokáže druhé prohlédnout, že paní?“
Černovláska nasadí trošku samolibý výraz. Raizou si povzdychne.
„Je to pravda… něco mě změnilo.“
Bývalý elitní nájemný vrah a lovec lidí se podívá vpravo, kde po stromech vesele skáče vysmáté plavovlasé děvče. Tentokrát Esthe jen mlčí. Raizou byl jeden z nejlepších válečníků a vrahů Úsvitu. Kdysi dávno pracoval jako nemilosrdný a nesmlouvavý lovec lidí. Peníze pro něj byly vším. Jednoho dne se po něm ale slehla zem a o rok později se přidal k Úsvitu, jako jeden z nejoddanějších bojovníků za svobodu…. a spolu s ním přišlo to malé třeštidlo. Esthe se tentokrát dojatě usmála… kdyby jednou měla dcerku, chtěla, aby byla přesně taková.

Najednou něco ucítila… cizí pachy. Její oči nabraly zlatavý nádech a zornička se zúžila. Žena začenichala. Její smysly byly nyní mnohokrát intenzivnější než předtím. Nájemný vrah běžící vedle ní si toho ihned všiml.
„Děje se něco?“
V zlatých očích se zaleskne.
„Někdo tu je… jsou tři. Směrem na západ od nás.“
Příjemný pohled i hlas muže se změnil na hrubý a hrozivý.
„Co podnikneme?“
Esthe se zamračila. Byla to hodně nebezpečná situace. Ti cizáci mohli narušit jejich plány… ať už to byl kdokoliv, bylo nutné je zneškodnit pro případ, že by chtěli strkat nos tam, kam neměli.
„Pojď se mnou, a vezmi sedm lidí! Musíme ty vetřelce zneškodnit!“
Raizou přikývne a začne plnit rozkazy. Esthe upře opět pohled na záda plavovlasého muže v bílém, a potom se rychle rozeběhne směrem na západ.

„Ten požár je doslova ďábelský. Vypadá to, že se nešíří nikam do lesa, ale pálí tu vesnici až na prach.“
Temari měla sice tvrdou náturu, ale přesto její útroby svíral strach. Ještě dopoledne přes tu vesničku procházeli. Byli tam jenom neozbrojení lidi… kdo by mohl něco takového udělat?
„Musíme si pospíšit!“
Všichni tři přidali na tempu postupu.

„Jsme blízko! Připravte se… vyberte si cíle a útočte ve skupinách. Tři lidi zůstanou opodál a budou nám krýt záda!“
Nikdo neprotestoval. Všichni věděli, co mají dělat. Disciplína a oddanost veliteli byla základem úspěchu. Bojovníci v černých a bílých zbrojích se blížili ke své kořisti.

Běželi podél potůčku protékajícího lesem. Všude okolo byla spousta oblých kamenů a spadlých trouchnivějících kmenů… asi pozůstatky po loňských povodních, které na dlouho ochromily celý tento kraj. Po celou tu dobu měl Shikamaru neblahé tušení. Něco viselo ve vzduchu… něco bylo špatně!
„Pozor!“
Oba jeho společníci se na Naru překvapeně podívali, ale ihned se vzpamatovali a uskočili se schovat do krytu kamenů, ležících podél břehu říčky. Právě v čas… místa, kde předtím stáli, pokropily smrště shurikenů.

Esthe otráveně zaskřípala svými dlouhými špičatými zuby. Všimli si jich… moment překvapení byl ten tam. Kývla na tři bojovníky Úsvitu, a ti se rozmístili na stromech tak, aby měli dobrý výhled na nepřítele. Esthe a zbylí čtyři bojovníci Úsvitu vyšli z lesa. Po Raizouovi se zlehla zem…

„Co to sakra…?!“
Shikamaru hodnotil situaci zpoza kamene. Na stromech zahlédl dvě siluety. To ale nic neznamenalo. Mohlo jich tam být klidně víc. Na okraji lesa stála žena v dlouhém černém kabátě a čtyři muži v podivných černo-bílých uniformách se zahalenými tvářemi.
„Tři na stromech… pět u lesa.“
Nara rozšířil oči v údivu. Temari ho nikdy nepřestala překvapovat. Byla nebezpečně bystrá. I takový stratég jako on mohl někdy něco přehlédnout. A ona ho v tomto ohledu dokonale jistila a doplňovala.
„Co uděláme teď? Nevypadají přátelsky… boji se nejspíš nevyhneme.“ pronesl Lee mezitím, co si upravoval obvazy na rukou a připravoval se k boji.

Veškeré dění pozoroval ze stromu havran. Jeho oko, černé jako ta nejhlubší noc, si se zájmem prohlíželo všechny aktéry této noční podívané.

Esthe pokývla na útočníky v korunách stromů. Kameny zasypala další dávka shurikenů. Žena a její doprovod se s vražednou rychlostí blížili k úkrytu shinobi z Konohy. Vypadalo to, že zahnali nepřítele do kouta. Když v tom…

Událo se to bleskově - z úkrytu vyskočil mladík s lesklými černými vlasy. Jeho směrem byla okamžitě vyslána salva, které by se nikdo neměl šanci se vyhnout. Shurikeny však nedoletěly a byly odfouknuty divokým poryvem větru. Černovláska a její čtyřčlenný doprovod měli co dělat, aby se smršti vyhnuli. Na jednom z kamenů stála dívka s vlasy barvy slámy a v rukou hrdě a elegantně držela obrovský vějíř. Měsíc svými paprsky ozařoval celou tu podívanou.

„Překvapeni?“ zeptala se drze Temari. Mezitím z úkrytu vyskočil i Shikamaru a připravil se na Kagemane.

Esthe znechuceně zavrčela. Museli to vyřídit co nejdřív a zmizet odtud. Dala znamení a čtyři muži tasili katany a odhodlali se k útoku. Dva z nich se najednou přestali hýbat a stáli jako solné sloupy. Třetí byl ve vzduchu zasažen pořádným kopancem do hlavy od Leeho. Ozval se zvuk lámaného vazu. Poslední útočník odletěl několik metrů do dáli, odvržený a pořezaný větrem, vyvolaným z Temařina vějíře. Esthe si myslela, že už nemůže být hůř, když v tom dva paralyzované muže najednou probodala černá chapadla, šířící se od Shikamara.

Nastal tedy čas přestat si hrát na kočku a na myš. Oči černovlásky ještě víc zezlátly a nabraly děsivý odlesk. Esthe se rozeběhla a vyskočila. Temari vyslala další poryv větru směrem k ní… minula. Útočnice se jí objevila v zádech a silným kopancem ji shodila dolů z kamene. Černovláska moc dobře věděla, kdo chrání její nepřátele před útoky na dálku, a bojovníci Úsvitu na stromech to věděli taky. Shurikeny opět začaly vylétávat s vražednou přesností z korun stromů. Shikamaru se mezitím pokoušel chytit protivnici do Kagemane… marně. Byla strašně hbitá a bez potíží se jeho technice vyhýbala. Lee se rozhodl jednat. Odrazil se od země a s pokřikem „Zuřivý vír“ kopl Esthe do břicha.

Žena s heknutím odletěla tři metry daleko a pomalu se sbírala se země. Ten chlapec měl pořádnou ránu. Vycenila zuby v zvráceném úšklebku… alespoň bude zábava.

Nara byl nucen opět se skrýt za kameny. Byla to patová situace. Nezbývalo než čekat, kdy dojdou útočníkům v korunách shurikeny. Lee a Esthe mezitím bojovali v řečišti. Vrazi, skrytí v kurnách stromů se po Leem báli házet, protože by mohli zasáhnout i svou velitelku, a tak soustředili všechny své útoky na Shikamara.

Na Temari však zapomněli, a to se jim stalo osudným. Plavovláska se s obtížemi sebrala se země. Jejímu vějíři se naštěstí nic nestalo. Nyní byla na tahu ona. Přes tvář dívky se rozlil spokojený, vítězoslavný úšklebek. „Pouštní břitva!“ Přes řečiště se rozletěl velmi rychlý a masivní poryv větru, který ničil a strhával vše, co mu stálo v cestě.. Narazil do lesa a rozsekal vše co mohl… kmeny padaly jeden za druhým.

Černovláska odrazila další Leeho hbitý útok a zděšeně se podívala na to, co se stalo s jejími muži. Situace byla víc než nebezpečná.
„Lee, uhni!“
Chlapec se rozhodl poslechnout Temařin rozkaz a uskočil z cesty. Děvče se rozpřáhlo a směrem k Esthe se rozletěla další smršť. Žena vytřeštila oči v údivu. Neměla šanci utéct… nebylo jak a kam. Najednou ale Esthe zmizela a objevila se o patnáct metrů dál. V náručí ji držel asi dva metry vysoký muž v černém plášti s kápí.

„Právě včas, Raizou!“
Zakuklenec přikývl.
„Čekal jsem na nějakou vhodnou příležitost,bohužel, naskytla se jen ta kritická.“
Procedil muž hořce.
„Já beru ty dva, a vy se prosím postarejte o toho svého, paní.“
Esthe neměla námitek… pokud šlo o tyhle věci, nikdo nemohl Raizouovi nic namítat.

Shikamaru zatnul zuby. Musí něco vymyslet… musí. Bylo to všechno ale tak rychlé. Nejdříve byli proti přesile, a teď se tu objevil tenhle, který se objevoval tam a pak zase jinde. Připravil se na Kagemane… musí alespoň jednoho protivníka zneškodnit. Problém byl, že zatím neznal jejich schopnosti. Žena byla velmi rychlá, a ten muž se zase dokázal přemístit - hodně chabé informace pro vymýšlení strategie.

Dvě světle modré, až téměř mléčně bílé oči, se podívaly Temařiným směrem… lovec si vyhlídl kořist. K Raizouvoi a Esthe letěla další vichčice. Esthe obratně uskočila a Raizou se objevil kousek od Temari. Děvče stihlo jenom rozšířit oči v úžasu a pak dostalo pořádný kopanec do brady. Chtěla se postavit a zaútočit znova… dostala ale další kopanec a tentokrát do břicha… bolestně vykřikla.

Shikamarovi bilo srdce jako o závod. Temari… Temari hrozilo nebezpečí… vážné nebezpečí! Směrem k Raizouvi se rozplazilo velké množství stínů. Shikamaru si zkousl ret. Musí zachránit Temari.

Muž znova nakopl děvče do břicha. Najednou ho něco zachytilo… nemohl se hýbat. Esthe zaklela. Shikamarovi se do očí vedral vítězný lesk. Raizou se pod maskou usmál… a zmizel.

Nara otevřel ústa v němém úžasu. Metr od něj se zhmotnil ten záhadný nepřítel.
„Pěkná technika chlapče, ale jak vidíš, na mně neplatí.“
Shikamaru byl najednou celý zalitý ledovým potem. Ještě nikdy se nestalo, že by Kagemane nefungovalo… kdo byl tenhle chlap?! Vytáhl kunai a rozeběhl se proti němu. Pokud nefunguje ninjutsu, tak musí zkusit taijutsu!

Esthe se podívala na Leeho. Bylo na čase skoncovat to s ním. Žena si rozepnula kabát a ten z ní sklouzl na zem a odhalil nádherně tvarované nahé tělo v celé jeho kráse. Lee uhnul pohledem… co to ta ženská na něj zatraceně zkoušela?!
„Jestli… jestli si myslíte, že nade mnou vyhrajete tak nečestným způsobem, tak to se těžce mýlíte!“
Žena se jenom usmála. Obě její paže byly pokryty zvláštním tetováním s vzorem, připomínajícím něco jako rozvětvenou řeku. Tetování bylo hned na první pohled odbyté a vypadalo spíš děsivě a odporně, než krásně. Esthe vycenila zuby.
„A jak vůbec můžeš vědět, co je čestné a co ne?! Jak můžeš vědět, jak tě chci porazit?! Ukážu ti mé prokletí, spratku… a zároveň můj dar.“
Procedila zahořkle. Nesnášela to… nenáviděla to, ale byl to odkaz jejího klanu… její styl boje. Předtím usměvavý obličej zbrázdila bolestná grimasa. Celé tělo ženy se začalo zmítat v křečích a ona se sesunula na zem. Lee jenom mlčky přihlížel.

Shikamarův kunai se s cinknutím odrazil od Raizouovy ruky. Lovec lidí se usmál. Chrániče a zbroj dělaly svoje. Kdesi v dálce zaslechl bolestné skučení Esthe. Otočil se a podíval se tím směrem. Tak přeci jen se k tomu uchýlila. Věděl, jak moc to nesnášela a jak moc to pro ni bylo bolestivé… všichni členové Úsvitu to věděli. Tělem ženy projely další křeče. Shikamaru mezitím zaútočil na nepozorného protivníka. Raizou opět vykryl jeho útok s notnou dávkou znuděnosti. Tenhle mladíček útočil jen a hlavně pomocí stínů, které na Raizoua neměly vůbec žádný účinek. A Shikamarovo chabé taijutsu nemohlo lovce lidí nijak ohrozit… oba to věděli. Lovec i jeho kořist stáli proti sobě a upřeně si hleděli do očí. Shikamaru vyskočil a opět zaútočil. Raizou se usmál. Bylo to marné, a až se probudí Bestie Úsvitu, tak bude marné už úplně všechno.

Lee vyděšeně pozoroval, jak se kosti lámaly a přesouvaly. Díval se, jak se pokožka a svaly natahují. Pozoroval, jak se ženě protahoval obličej. Viděl to všechno, každičký detail té proměny. Neschopen pohybu ani slova pozoroval přeměnu člověka na zvíře. Bolestivé skučení ustalo. Na místě, kde ležela černovláska, stála nyní mohutná černá vlčice, které z obrovské zubaté mordy odkapávaly sliny. Zlatavé oči zvířete si Leeho lačně měřily. Vlk se protáhl a dlouze a táhle zavyl. Chlapec se chytil za uši a přihrbil se. Hlasitost a frekvence toho vytí mu doslova trhala ušní bubínky. Stejně tak jako na tom byl Lee dopadl i Shikamaru a Raizou -ten to ale snášel o něco lépe, protože se s tímto vytím setkal již mnohoktát.

Vytí ustalo. Lee stál ale pořád jako přimražený a držel se za uši. Vzduchem k němu něco letělo… vlčice na něj útočila ze skoku. Chlapec neváhal a kopl zvíře do čenichu. Tvrdý trénink a léta dřiny mu zachránily život. Šelma se na něj nasupeně podívala a odhodlala se k dalšímu útoku. Opět kopl jejím směrem a minul… byla nesmírně rychlá. Bylo to úplně jiné než bojovat s člověkem. Lidé mohli jeho údery vykrývat a blokovat. Byli ale pomalejší a nepohybovali se tak zvláštně a instinktivně. Zvíře se prosmýklo Leemu okolo nohy a zakouslo se mu do stehna. Chlapec vykřikl a udeřil pěstí vlčici do boku. Zvíře ho pustilo a s kňučením odskočilo. Lee se podíval na rány po tesácích na stehně. Byly hluboké a hodně krvácely… bude je muset co nejdříve ošetřit, jinak by ho to mohlo stát i život.

Temari se pomalu a neohrabaně zvedala ze země. Všechny vnitřní orgány jí připadaly jako rozmačkané a ta bolest ji přiváděla téměř do agónie. Jediné, co mohla dělat, bylo přihlížet souboji Shikamara a stínového zabijáka. Leeho nikde neviděla…

„Kdo jste?! Co chcete?!“
Muž se jen nad Shikamarovou otázkou pobaveně uculil.
„Myslíš si, že ti to řeknu chlapče? Jak tak ale vidím, ty a ten druhý jste z Konohy a ta mizerná holka tam dole je ze Suny, že?“
Muž zasáhl citlivé místo. Shikamaru se s nenávistným řevem rozeběhl proti zakuklenci a sekl kunaiem. Ostří rozřízlo plášť a odhalilo tak zlato-černou zbroj na hrudi. Lovec lidí jenom otráveně zavrčel. Ruka v okované rukavici s ostny na kloubech uchopí cáry pláště a strhne je. Před Shikamarem stál dva metry vysoký muž v dokonalé zlato-černé uniformě, zdobené motivy lebek. Některé části zbroje byly stvořeny z nějaké podivné slitiny a vypadaly, že dokáží zadržet většinu útoků vedených normálními zbraněmi. Na všech kloubech, ať už zápěstí, loktech či kolenou, byly do chráničů zasazeny neblaze vypadající ostny. Shikamaru nechápal, jak si jich mohl až do teď nevšimnout.
„Teď už víš, jak vypadám chlapče… jsi šťastný?“
Do obličeje Shikamaru muži neviděl, protože jej měl zakrytý zlatavou maskou. Jediné co viděl, byly oči… dvě nepřirozeně světlé, modravé oči, plné nenávisti, smutku a lítosti.
„Je na čase to ukončit, chlapče…“
Muž se postaví do bojové pozice a omluvně se podívá na Shikamara. Byl to pohled řezníka před tím, než zařízne kuře… něco, co pro něj bylo naprosto přirozené a bylo to jeho každodenní rutinou… přesto si díky tomu tento člověk uvědomil váhu a krásu života. Nerad životy bral, ale přesto věděl, že pro dosáhnutí vyšších cílu a dobra všech lidí jich bude muset ukončit ještě mnoho.

Vlk opět zaútočil na Leeho a ten jen s obtížemi odskočil. Půjde-li to takhle dál, bude muset odhodit závaží nebo otevřít několik bran. Vlčí morda se roztáhne do něčeho, připomínajícího úšklebek a vlk opět zavyje. Směrem k Leemu se rozletí tlaková vlna, která ho odhodí do potůčku.

Raizou se okamžitě vymrštil a udeřil pěstí Shikamara do obličeje. Druhá ruka směřovala loktem úder na hruď. Pravou nohou lovec podkopl nohy Shikamarovi. Muž okamžitě a elegantně nabral rovnováhu. Shikamaru se s obtížemi sbíral ze země. Raizou toho využil a uštědřil mu pořádnou ránu do boku pod žebra. Všechny vnitřní orgány se otřásly a tělem chlapce projela šílená bolest. Raizou si od pasu odepnul krátkou tyčku a švihnutím ji prodloužil na meč bez záštity. Byla to sice hodně provizorní zbraň, ale do situací jako tato se vždy hodila. Myslí mu opět projela lítost a výčitky svědomí… nesnášel své povolání a svůj úděl. On ale nebyl člověk, který by před něčím utíkal. Ruka se zbraní se napřáhne, připravena zasadit smrtelnou ránu.

Temari to všechno vyděšeně sledovala. Trhalo jí to srdce. Viděla, jak byl Shikamaru srážen k zemi a zraňován. Viděla, jak ten cizinec od opasku odepnul tyč a trhnutím z ní udělal náhradu meče. Viděla, jak chtěl Shikamara zabít…
„Shikamaruuu!“
V očích Temari se zalesknou slzy bezmocnosti a zoufalství.

Vlk se pomalu přiblížil k Leemu. Zlaté oči se nyní upřeně dívaly do těch jeho. Doslova ho hypnotizovaly… nebyl schopen ničeho. Jeho tělo ovládl strach. Vlčí morda se přiblížila k jeho obličeji a sliny z ní mu odkapávaly na krk. Vlk otevřel skoro až něžně tlamu a připravoval se chlapce zakousnout…

Řečištěm se rozlehlo hlasité zakrákání havrana. Žádný z lidí tomu nevěnoval pozornost, ale Esthe ve vlčí podobě to vnímala šestým zvířecím smyslem, doslova jakoby jí někdo stáhl kůži z těla. Cítila nekonečný strach a zoufalství. Všechny její špatné vzpomínky se vrátily. Ještě před chvílí byla v euforii z nasládlé příchuti krve toho chlapce, a nyní byla vyděšená jako malé děcko. Havran opět zakrákal. Esthe nyní neviděla Leeho… před ní ležela malá holčička s černými vlasy a uplakanýma očima. Ležela na studené zemi úplně nahá. Byla celá umazaná od krve -jak její, tak krve loveckých psů, roztrhaných a poházených všude po podlaze laboratoře. Ležela a těžce dýchala. Plakala… třásla se. Nechtěla to udělat, ale musela. Oni ji k tomu donutili. Už od malička ji k tomu nutili. Byla jejich pokusná krysa. Byla jejich hračka. Stejně jako ona trpěl i celý její klan, který bláhově sám sebe vydal do rukou toho netvora. Nemohla… nemohla…! Musí pryč! Pryč z toho místa.

Šelma se celá roztřásla. Lee to nechápal. Ten lesk z očí zmizel. Zvíře se přihrbilo a začalo couvat. Vlčice zakňučela a utekla hluboko do lesa s tesklivým zavytím.

Raizou v poslední chvíli zadržel ránu, vedenou na Shikamarův krk a nechápavě se podíval za Esthe, utíkající do lesa. Co to bylo?! Co to mělo znamenat? Co se to stalo? Neměl na výběr… dozví se to od tohohle spratka. Lovec lidí uchopil Shikamara a jejich těla pohltily stíny noci. Stejně tak rychle jako se Raizou do boje zapojil, tak jej i stejně rychle opustil… s bezvědomým Shikamarem v náručí. Lovec lidí byl za vývoj situace nakonec i celkem rád... zabíjení měl už dneska dost. Noční můry a výčitky byly vyvražděním vesnice dostatečně přiživeny. Zabít umí kde kdo... ale ušetřit život protivníka je mnohdy umění... a taky šílenství. Raizou se chmurně a kysele pousmál.

Lesem běžela nadměrně velká černá vlčice. Bála se… připadala si zranitelná. Poprvé od té doby, co se připadala k Úsvitu a získala naději, cítila strach a prázdnotu. Nenáviděla celý svět a nenáviděla sebe. Musí za ním… musí za ním. Jen on ji dokázal utišit. Bílý plášť a popelavé vlasy… Esthe se rozeběhla za pachem smyslu jejího života.

Lee ležel a nechápavě zíral na oblohu… co to všechno mělo být? Kdo byli ti lidé? Co chtěli? Jak se ta žena mohla měnit na zvíře? Viděl sice podobnou přeměnu u Kiby, ale ten si buď zachovával alespoň z větší části lidskou podobu, a nebo se dokázal společně s Akamarem proměnit na dvouhlavého vlka. Ale tenhle tvor byl jiný… zvláštní. Proč ho ale vůbec ta vlčice nedorazila? Prohrál… byl slabý… všechna ta práce přišla v niveč… byl ostudou dokonalosti jeho mistra.
„Odpusťte… zklamal jsem vás, Gai-sensei…“

Temari se dívala, jak zakuklenec zmizel i se Shikamarem. Se Shikamarem, kterého milovala. Děvče se rozplakalo. Slzy jí byly cizí… snažila se působit jako tvrdá a neúprosná. Snažila se mu nedávat najevo, že ho potřebuje, snažila se před ním vypadat silná. Celou tu dobu si před ním hrála na kus ledu... na neproniknutelnou stěnu... a teď? Byl pryč... možná na dobro... možná ho už neuvidí. Ne! Nesmí takhle myslet! Snažila se být silná... nešlo to. Kdesi v hloubi byla žena... citlivá žena. Všechny city se nyní draly na povrch…
„Shikamaruu!!!“
Slzy děvčete skrápěly kamenné dno řečiště.

Kdesi na stromě seděl havran a vše si se zájmem prohlížel. Záhadná inteligence v jeho očích byla až děsivá. Pták si trošku počechral peří. Tohle byla zajímavá noc. Dozvěděl se hodně zajímavostí. Musí zjistit víc o těch dětech tady. Kolik jim tak asi bylo? Dvacet let… co to pro něj je? Na ty lidi, co srovnali se zemí vesnici ve které se dneska zastavil, ale taky nesmí zapomenout. Havran zakrákal a vznesl se. Havrani obvykle v noci nelétají, ale to bylo tomuto ptáku úplně jedno…

Hluboko v lese seděl na pařezu muž v ošoupaném cestovním kabátě. Na rameně mu seděl havran, navlas stejný jako ten, co pozoroval dění v řečišti. Muž se jenom pobaveně usmál. Nenáviděl tento svět… nenáviděl tuto dobu. Nastal čas vrátit staré pořádky.

Poznámky: 

Nuže zde je další díl do série... který konečně pospojoval všechny už vyšlé díly do hromady... tak se nám z části 00-02 díky tomuhle dílu 03 přidaly i díly 04-06. xD už mi z toho hrabe!


Obvykle nechávám, ať si tam kdo chce najde co chce, ale většina lidí tam asi nic nehledá Laughing out loud protože to nijak neokomentuje... tentokrát jsem se ale rozhodl to, na co jsem narážel, vypsat tady do poznámek...protože psát o boji je prostě... divné... cítím se špinavý a musím se nějak sám před sebou ospravedlnit Laughing out loud!

4.714285
Průměr: 4.7 (7 hlasů)

Kategorie:

Volby prohlížení komentářů

Vyberte si, jak chcete zobrazovat komentáře a klikněte na "Uložit změny".
Obrázek uživatele Sayoko
Vložil Sayoko, Ne, 2009-03-29 19:24 | Ninja už: 5879 dní, Příspěvků: 2209 | Autor je: Editor všeho, Editor FF, Manga tým, Naháněč jelenů

Já mohu jen souhlasit s Tallem a Yamatkou, přece jen nesem filozof, abych ti to rozebrala.... Laughing out loud

Obrázek uživatele Tall
Vložil Tall, Po, 2009-03-16 14:59 | Ninja už: 5925 dní, Příspěvků: 2469 | Autor je: Tsunadin poskok

Hmm boj ti nejde, dobře je tady jeden spisovatel který je umí psát líp. Ale jen jeden. Jak už říkala Yamata bylo to perfektně odměřené. Všechny ty pocity společně s popisem boje. Navíc si ho skvěle členil do čáští.
Pět hvězdiček už by sis zasloužil jen za tu poznámku. Víš kolika začínajícím spisovatelům by něco takového mohlo pomoci.

"Naděje je ječmen!"

Na to, abys poznal že svíčková je připálená, jí nemusíš umět vařit.
Po dlouhé době nová FF - Opakování.

Obrázek uživatele Yamata no Orochi
Vložil Yamata no Orochi, Ne, 2009-03-15 19:46 | Ninja už: 5937 dní, Příspěvků: 3064 | Autor je: Prostý občan

Nikdy ti už neuvěřím, že něco neumíš. Baka! Bakana! Eye-wink
Tvůj popis boje mi víc než vyhovuje; já sama tvrdím, že povídka, ve které přímo necinkne ani jedna vražedná zbraň může být tisíckrát napínavější než sebelepší popis sledu kopů, obratů, protiúderů, skoků a výkřiků názvů jednotlivých jutsu.
Krásně jsi to podal, boj, pocity jednotlivých postav, posun děje - všechno v dokonalé rovnováze, odměřené na laboratorních vahách tvé fantazie. Skláním se v uctivém obdivu a tiše závidím.

FFkaři, prosím, čtěte Pravidla FF sekce!!! Evil

Kdo umí číst a psát, je gramotný. Kdo umí pouze psát, stává se spamerem!