Tu noc jsem nemohl vůbec spát, pořád jsem se převaloval na posteli a myslel na to, jak se ráno setkám se svým senseiem a budeme spolu celý den trénovat. Na takový zápřah je třeba být odpočatý, ale já ne a ne zabrat, a to už bylo půl druhé. Přemýšlel jsem, jak by to vyřešil Gai-sensei, a díky němu na to přišel.
„Jestli do dvou neusnu, tak budu celou další hodinu klikovat!“
Byl jsem přesvědčen, že když na sebe uvalím pořádnou svazující podmínku, konečně se svého úkolu chopím. Nepovedlo se a já klikoval. To mně šlo mnohem líp než usínání. Taky jsem přitom úplně zapomněl na čas a nařízenou hodinu protáhl na dvě. Cítil jsem se nabit energií a na spaní neměl ani pomyšlení, raději jsem tedy posiloval další části mého úžasného mladého těla.
Za deset minut šest jsem vyrazil k našemu srazovému místu, skákal jsem ze střechy na střechu, když v tom na mě někdo zavolal. V uličce pode mnou stála Sakura, má láska. Seskočil jsem k ní a zajímal se, co má na srdci: „Ano, Sakuro? Co si přeješ?“
„Já? Vůbec nic!“ začala dělat nedostupnou, to se mi na ní líbí, připadám si pak jako dobyvatel, dobyvatel dívčích srdcí.
„Nemusíš se stydět, jsme tu jen my dva! Vyjádři naplno své city, které ke mně chováš!“ popostrčil jsem ji k činu.
K činu, od kterého mě ještě teď bolí čelist, ta holka má ukrutnou sílu, já ji miluju a nic na tom nezmění fakt, že jsem skončil mezi popelnicemi. Láska je boj!
Když jsem se probral z knockoutu, uviděl jsem záda Saie, který stál přede mnou. V podpaží držel velké desky a v ruce, kterou mával k obloze, svíral štětce. Pak se otočil na mě a tvářil se, jako by čekal, že mu něco řeknu.
Dostal jsem ze sebe akorát „Ahoj!“ a „Ty jsi v týmu s Narutem, že?“
Nic lepšího mě nenapadlo, on se jen tak podivně usmál a šel pryč. Je to hrozně divnej člověk. Ale já neměl na přemýšlení o Saiovi čas, zvedl jsem se ze země a utíkal na místo srazu.
Gai-sensei tam nebyl.
„Už s tebou nechce trénovat!“ svítilo velkými písmeny v mé mysli, „Dorazil jsi pozdě! Zklamal jsi ho! Najde si nového studenta! Nemáš v sobě ani špetku mládí!!!“
„Néééééééé!“ zakřičel jsem, abych zahnal ty nesmysly v mé hlavě.
„Ještě není vše ztraceno,“ věřil jsem, „najdu Gai-senseie, omluvím se mu a dokážu mu, že ve mně síla mládí pořád ještě je!“
Celé dopoledne jsem běhal po Konoze a marně se snažil senseie najít. Až těsně před polednem se mi to podařilo. Radši bych ale byl, kdyby se tak nestalo. Gai-sensei trénoval svého nového žáka, nějaké černovlasé pako s tlustým obočím navlečené do odporné zelené kombinézy. To, čeho jsem se obával, se stalo skutkem. Přestal jsem vnímat, co se děje kolem mě, hlava se mi točila, z očí tekly slzy.
„Oběééééééd!“ zaslechl jsem a na chvilku se vzpamatoval.
Stál jsem naproti senseiovi, díval se na mě a já na něho. Otočil jsem se a utíkal, jak nejrychleji jsem mohl. Najednou mou nohou projela ostrá bolest a já se vrátil do reality. Ležel jsem ve křoví, levá noha byla zlomená.
Nějakou dobu jsem si tam poležel, snažil jsem se vstřebat ztrátu senseie, ale nešlo to. Postavil jsem se. Bolest v noze mně znemožňovala přemýšlet o dnešním dopoledni. To bylo jen dobře.
Dobelhal jsem se do nemocnice, ujala se mě Sakura. Můj anděl.
„To teda koukám, takhle rychle si zlomit nohu, cos dělal?“ strachovala se o mě.
„Ale nic, byl jsem si zaběhat,“ odpověděl jsem ne zcela pravdivě a Sakuře se to nezdálo.
„Vážně?“
„Jo, vážně!“ potvrdil jsem, pak jsem si uvědomil, že možná podezřívá sama sebe, tak jsem dodal: „Nemusíš mít strach, že by se mně to stalo, jaks mě praštila!“
„To jsem opravdu neměla!“
Jako dračice mi servala z nohy můj úbor a pak se jí svými prstíky začala něžně dotýkat. Ani jsem si to pořádně nevychutnal a už jsem měl nohu v sádře.
„Počkej tu ještě, než ti sestřička donese berle!“
„Jak dlouho?“ chtěl jsem vědět,
„Pět minut!“ určila.
„Pět minut, to je tři sta sekund, to znamená šest set sklapovaček!“ přepočítal jsem si to na svou časovou jednotku a chtěl na ně vlítnout, ale Sakura mě usadila: „Ani omylem! Budeš tu sedět a ani se nehneš!“
„Tak dobře! Pro tebe udělám cokoliv!“ podlehl jsem jejímu nátlaku a začal odpočítávat: „Tři sta, dvě stě devadesát devět, dvě stě devadesát osm, …“
„… tři! Dva! Jedna! Už jdu!!! I bez berlí! Řeklo se pět minut!“
Vyšel jsem z pokoje na chodbu, stála tam Sakura a dotíral na ni Naruto.
„Konečně to pochop, Naruto! Já nejsem tvoje holka! Nikdy jsem nebyla a nikdy nebudu!“
Ten ubožák to ale nechtěl vzdát a valil do ní takový ty sladký řečičky, bylo to hodně trapný.
„Obtěžuje vás tenhle floutek, slečno?“ vmísil jsem se do konverzace.
„Drž hubu a nepleť se mezi nás, mrzáku!“ držkoval blonďák, pak chytil Sakuru kolem pasu, přitiskl si ji k sobě a chtěl jí narvat svůj jazyk do pusy.
„Néééé, já nechci!“ vyjekla a snažila se dostat svoji hlavu co nejdál od Narutovy.
„Ale chceš!“ nutil ji blonďák.
„Ne, nechce!“ zapojil jsem se znovu a chytil Naruta za rameno.
„Co na mě šaháš?“ vyprskl a skočil po mně.
I s nohou v sádře jsem si s ním hravě poradil, jen sádra to nepřežila. Sakura mě odvedla zpět na pokoj. Zamkla dveře.
„Svlíkni se, Lee! Musím tě důkladně prohlédnout, jestli nemáš nějaké vnitřní zranění!“
Takovou prohlídku bych si nechal líbit klidně každý den. Kam se hrabou naše hry na doktora s Gai-senseiem!
Byl jsem úplně vyšťavenej, ospalej z probdělé noci, takže když mně pak Sakura dávala novou sádru, sotva jsem držel oči otevřené.
„Jen se tu klidně prospi,“ řekla, když jsem potřetí v krátkém sledu zívnul, „ale než budeš odcházet z nemocnice, tak se stav za mnou, udělám ještě výstupní prohlídku!“
Probudil jsem se, popadl berle, které byly opřeny u dveří, a vyrazil najít Sakuru. Na chodbě jsem si všimnul Saie s velkými deskami v podpaží, jak klepe na dveře jednoho pokoje. Dobelhal jsem se k němu, ještě než byly otevřeny. Sai se na mě otočil a štětcem položeným na pusu naznačil, že mám zůstat potichu.
„To jsi ty, Saii?“ ozvalo se z pokoje, „Mám tady pacienta, tak rychle, co potřebuješ?“
Podle hlasu jsem hned věděl, že je to Sakura.
„Mohla bys zavřít oči a vyjít z pokoje? Někoho jsem ti přivedl!“
Na chodbu vyšla Sakura se zavřenýma očima, Sai za ní zavřel dveře. Dělal, že se nedívá, a rukou mě popoháněl do akce. Nevím, jak to zjistil, že mezi mnou a Sakurou něco je, ale bylo mi to celkem jedno. Přistoupil jsem k ní, zašeptal jí do ucha: „Miluju tě!“ a začal ji líbat na krku.
Najednou jsem uslyšel „Shannaróóóóóóóóóó!“, dostal pořádnou pecku do břicha a letěl, ani nevím kam.
„Asi ještě chtěla náš vztah držet v tajnosti před ostatními,“ bylo jediné vysvětlení, které mě napadlo, než jsem nárazem do hlavy ztratil vědomí.
„Vstávat!“ zařval někdo a já se probudil na nemocničním lůžku, stejně jako Gai-sensei na posteli vedle té mojí.
V pokoji byl ještě Sai oblečený do bílého pláště chystající se malovat štětcem v jedné ruce do desek v ruce druhé. Gai i já jsme vylezli z postele a postavili se proti sobě.
„Musím Vám/ti něco říct,“ spustili jsme zároveň, „ehh, Vy/ty první!“
„Gai-sensei?“
„Lee?“
„Chci, abyste/abys byl zase mým učitelem/studentem!“
„Lee!“
„Gai-sensei!“
Objali jsme se, slzy nám tekly proudem. Nerozlučná dvojice překrásných zelených šelem plných mládí se dala opět dohromady. Nádherná chvíle to byla, nic ji nemohlo pokazit.
„Stoupněte si blíž k tomu oknu!“ rozkazoval Sai, ale my na něj kašlali, nechtěli jsme stát, chtěli jsme si užívat naše mládí, chtěli jsme konečně společně trénovat.
A tak jsme taky šli.
Mise V2: Na mě zajímavá jednorázovká, je jiná než ostatní.. a ne že by mě úplně bavila, ale nejsem nespokojen.. Nejvíc mě zaujal Narutův příběh, přišlo mi to skoro stejné jako z anime. A nevím, asi jsem divnej ale nedokážu si představit Saie v lékařském plášti..doteď se tomu směju. Ještě k tomu, z kama mu lišku vytahovali..no to né. A je mi líto že nemám přístup k Saiovi výpovědi..snad Danzoua přemluvím aby mi Saiovu výpověd někdy ukázal. Sranda byla a sranda musí být, ne?
„Já pevně věřím, že nejlepším okamžikem každého člověka - jeho největším naplněním vším, co je mu drahé - je ten okamžik, kdy nechal konat své srdce dobrou věc a leží vyčerpán na bitevním poli - vítězně.“
Luxusneeéé :DD!
dattebayo!
Já to teda četla Lee-Sakura-Gai-Naruto-Sai, ale Saiův den mě teda rozsekal nehorázně. Jak úplně první věta, tak zbytek. Já už jsem tam všechno možný potipovala a potom tohle. Happyend Gaie a Leeho mě taky dostal. Prostě bomba
Tam, kde tančí listy... A hoří oheň
Stín ohně se mihotá po vesnici.
A listy jednou opět vyrostou. Sandaime Hokage
ÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁ.Zabiju Danzoua!
Jinak fakt skvělý .
No grrr! Jenom danzou-sama! Úžasný! Vždycky jsem milovala příběhy, kde se postupně odhalovalo, co se stalo.
Jen by mě zajímalo, proč se Sakura nezmiňovala o tom, jak jí Naruto "obtěžoval" a Naruto se nezmínil, jak ho Lee sundal?
Už jsem čekal dost! Dvanáct let! Na Konoze!
viz moje odpověď na Airsoftakův komentář níže
we all make mistakes, let's move on
nikdo neměl dost
Moje chyba, díky.
Už jsem čekal dost! Dvanáct let! Na Konoze!
pořadí: Lee, Gai, Sakura, Naruto... a Sai.
Musím se přiznat, že jsem už během čtění jednotlivých dní měla na mále... ale po tom Saiovi? Konec. Smrt. Usmála se k smrti. Hawk.
一度に心の中で本物の願望があります、そしてその願望和津沿いです...そのときあなた和本物の明らかにされていない脳l族をみつける。
"When there is a true desire in your heart and that desire is strong...that is when you find the real strength that even you did not know you had." (Orochimaru-sama)
All my FanFiction x deva path FC ^^
Jsem OROfil...a to takový, že naprosto nenapravitelný. Proto rovnou říkám...
OROCHIMARU JE MŮJ A BUDU SE ZA NĚHO PRÁT! (a byl můj i před tou děsnou vlnou jeho stoupající popularity. Byl můj více tehdy než dnes.
Nehodlám to opakovat, já vám tohle hádě NEDÁM! A kdo mi na něj hrábne, toho uškrtim!
PS: Ano, to na tom avataru jsem já.
Geniálne, božie, veľkolepé Skladám poklonu
~FC for mestekova~
Moje FanFiction
Bože, bože, bože. Pořadí Sakura, Gai, Naruto, Lee, Sai bylo nejspíše stejně matoucí jako kterékoliv jiné, ale když mi to nakonec došlo, smála jsem se ještě víc než předtím.
Smekám imaginární klobouk (smeknout vlasy jsem se ještě nenaučila xD)!
~ Hello Kitty´s dead! Mashimaro rules the world!!!
~ Nejnovější FF: Orochimarův absolutní životopis - 04.08. 2014
~ Manga tým, při své práci sem tam hodí rým, hrdě čelí slovům kritickým, náš silný manga tým!
~ Hay a ShAnko *-*
~ luksusss avatar made by Drek´than ^^
~ Kapitola 577: Rozhodující bitva začíná dnes kachna! *Google translate*
~ "Vieš čo je pád? Nie keď si vtáčik zlomí krídelko. Nie je to ani vtedy, keď si zlomí nožičku. Je to vtedy, keď vidí pred sebou les plný príležitosti a vletí do tvrdého kmeňa." Laterie
Pippi Longstocking taught me that it is OK to be different,
Yoda taught me about the good and the evil,
Samwise Gamgee taught me to stand by my friends,
Romeo and Juliet taught me about love,
Naruto taught me to be strong and to believe in myself
and Batman taught me that you don't need super power to be a superhero.
Tak to je dobré, super napsané
best je
SAKURA
pak jakékoliv pořadí
a na konec SAI
Super, jen se čekal trochu více u Saie a u příběhu Leeho, jak Naruto dolízal za Sakurou a Lee ho chtěl zastavit, tak jaktože to je jen u Leeho není to chyba??
řekl bych, že každý čekal víc u Saie - a o tom to je
ne, rozhodně to není chyba a tím, že je to jen u Leeho, se dá myslím celkem dobře odhadnout, co se ve skutečnosti stalo (malá nápověda: podívej se jak končí odstavec nad a začíná odstavec pod inkriminovanou pasáží)
a děkuju stejně jako všem ostatním za vaše kladné ohlasy
we all make mistakes, let's move on
nikdo neměl dost
Super! To se ti vážně povedlo - nic lepšího jsem zatim nečet! Jen tak dál!!!
Člověk se nemůže změnit dokud nepřekoná sám sebe...
Ach jo, je vidět, jak dlouho jsem zas na Konoze nebyla. Úplně zmizela moje (alespoň minimální) praxe ve psaní komentářů Myslím dobrých komentářů, které by něco řekly. A protože navíc nemám co vytýkat, bude můj komentář o dost kratší než obvykle.
V prvé řadě se mi líbil Saiův den. To prostě nemělo chybu 8D A i všechny ostatní úhly pohledu byly skvělé, jak každý situace vnímal jinak a věci si vykládal po svém (že, Gai-sensei?).
Mám ráda tyhle promyšlené povídky. Nejsou na jedno brdo, což bohužel často dělám já, mají vtip a osobité kouzlo, což mě přivádí k...
Hybrid - Blind Side
FF Kniha
Skvěle promyšlené, vtipné a... perfektní. Moc se mi to líbilo. A četla jsem to v tvém pořadí. ^.^
Aktivní FF:
NABÍDKA, KTERÁ SE NEODMÍTÁ
- Sasoriho příběh: cesta od osamělého zběhlého ninji k zločinci plně oddanému své organizaci
Moc hezká mystifikace.
Četl jsem to už ve středu. Přišlo mě na tom něco divného (samozdřejmě, že jsem nevěděl co) a tak jsem si to nechal rozležet v hlavě. Teď se to vysvětlilo.
Zpátky k povídce, jako vždycky skvělý nápad a promyšlená stavba příběhu.
Sai tomu nasadil korunu...
Svůj styl jistě máš, jen není tak vyprofilovaný aby se dalo tvrdit, že se dá poznat (narozdíl od Minatina, i když bůh ví jak by ona teď psala.)
Pro Striggu - kdybych ti dal pět povídek a jedna z nich byla od Jeremiho tak bys ji poznala, takhles neměla šanci. On ji neměl nikdo.
Na to, abys poznal že svíčková je připálená, jí nemusíš umět vařit.
Po dlouhé době nová FF - Opakování.
Že nikdo? Jistěže neměl! A v tom je právě ten rozdíl - jen já byla dostatečně naivní na to, abych si myslela, že jo.
Gratuluju. Připomněli jste legendární naivce, že některé věci se prostě nemění...
Pamatuj, tenhle svět není jen pro silný, stvořen byl pro všechny ztracený duše
a počítá se, jestli tě tvá cesta posilní, a ne to, jak rychle jsi ji ušel
~ Radůza
děkuju
škoda, žes nenapsal už v tu středu
opravdu to měla velmi těžké, ale moje jméno ju napadlo, takže kdybych to dopsal dřív (krátce potom, co napsala, že by mě poznala), tak věřím, že by jí to došlo
před vydáním jsem si říkal, že ještě jedna osůbka (Yamata) by mohla přispět k odhalení (kdyby to vydávala)
we all make mistakes, let's move on
nikdo neměl dost
dost dobrý ja hodnotím za 5HV
Už se taky můžu vyjádřit k povídce (předtím by to přece jen vypadalo poněkud divně ). Jednoduše je úžasná a to hlavně tím, jak ukazuje situace z různých pohledů a jak každý nový pohled přináší skutečně nové světlo do předešlého lehce mystifikujícího obrazu. To prostě zbožňuju. A ten Sai, na toho mi opravdu nezbývá slov…
A v neposlední řadě chci říct, že jsem opravdu ráda, že jsem byla zatažena k téhle habaďúře. Hodně jsem se bavila
Život je legrace! Pokud ovšem sdílíte jeho smysl pro humor.
FF
Kakari: to by tomu celému nasadilo korunu , kdybys takto začala chválit (btw. díky) "svou" věc - mělas to zkusit
amko21: to mám fakt radost, že Saiův den působí tak, jak jsem plánoval
we all make mistakes, let's move on
nikdo neměl dost
Pamatuj, tenhle svět není jen pro silný, stvořen byl pro všechny ztracený duše
a počítá se, jestli tě tvá cesta posilní, a ne to, jak rychle jsi ji ušel
~ Radůza
Jistěže jsem nezapomněla. Dokonce jsem o nich přemýšlela, a dospěla jsem k něčemu, co ti KONEČNĚ můžu napsat...
To, co jsem nazvala tvým "stylem", totiž ve skutečnosti souvisí ne s psaním, ale s dokonalostí příběhů samotných. S tím, jak jsou promyšlené, jak člověk nikdy neví dopředu, co se stane, a ono to do sebe nakonec vždycky výborně zapadne. Je to v zápletce a v ději, ne ve stylu psaní. Tall měl pravdu a tímto se před ním klaním. To ale na tobě rozhodně specifické je, to mi prostě nevymluvíš!
Teď k tomu, co mi nebudeš věřit. Nepoznala jsem tě, jasně že ne neměla jsem podezření (a jak jsem taky mohla mít?), ale všimla jsem si jedné věci, která mě na téhle povídce upoutala a připomněla mi tě (i když jen stylem "jé, hele, takhle píše jeremi"). Všimla jsem si jí hned na začátku, ve věnování. Ha! Ty totiž v naprosté většině případů v komentářích a vůbec všude (vyjma povídek) nepíšeš tečky za větama ("jóóó, alespoň malá satisfakce by tu byla!")
Víš, i tak ti za tu povídku děkuju. Zvlášť když už vím, proč byla věnovaná zrovna mně.
Jsem idiot, hlupák, baka a mám se ještě hodně co učit.
Přeju všechno nejlepší!... A k tomu, cos nazval "odvetnou akcí" - kdoví. Zasloužil by sis to (jistojistě), ale musel bys nejdřív přemluvit moji múzu, aby laskavě vylezla z toho kontejneru... (ne, to vůbec nebyl povzdech deprimovaného autora v krizi)
Ne. Něco vymyslím! Teď už mám i motivaci, a škodolibou odvetu plnou lehkosti a nadhledu, který mi tu přisuzují, si přece nemůžu nechat ujít! ^^
Závěrem děkuju i Kakari, že do toho šla, dostali jste mě oba dva, jdu si strčit hlavu do písku.
Doufám, že ti tohle jako odpověď stačí. A snad je to i omluvou za ten údajný elaborát, který jsem ti teď a tady vypsala ve zkratce.
Uff. Ty komentáře se mi tady pořád mažou, psala jsem to snad čtyřikrát s radostí uvítám nějakou tvou odpověď, ale prosím PMkou, na tohle už nemám nervy...
Edit - omlouvám se, z radosti, že se mi to konečně povedlo, jsem zapomněla na tlačítko Odpovědět (bez tečky ^^)
Pamatuj, tenhle svět není jen pro silný, stvořen byl pro všechny ztracený duše
a počítá se, jestli tě tvá cesta posilní, a ne to, jak rychle jsi ji ušel
~ Radůza
vím, žes chtěla PMku, ale to bych Kakari nemohl udělat
že chci, aby vše do sebe zapadlo, ti rozhodně vymlouvat nebudu, o to se snažím, a když je to z povídek poznat, jsem jenom rád
kromě chybějících teček (už mně to pod jednu ff psala Yamata) je i v samotné povidce několik věcí, kterých se držím (možná to dělá i někdo jiný, ale teď nevím), které by se opravdu daly označit jako pro mě specifické
k tomu věnování - vždycky je nějaký důvod , ale to, co jsem předtím napsal, platí
asi je nějaké špatné období, tolik autorů v krizi - jestli tě z ní vyvede škodolibá odveta, pak jen do mě
we all make mistakes, let's move on
nikdo neměl dost
Pravdu díš, to bys jí skutečně nemohl udělat. A toť vše, co k tomu nyní řeknu... ^^
Pamatuj, tenhle svět není jen pro silný, stvořen byl pro všechny ztracený duše
a počítá se, jestli tě tvá cesta posilní, a ne to, jak rychle jsi ji ušel
~ Radůza
jednou mně jedna čtenářka napsala pod mou ff toto: "Mám za to, že styl každého spisovatele je svým způsobem jedinečný, jsem si například docela jistá, že bych byla schopna jeremiho (a několik dalších autorů) podle stylu psaní poznat, aniž bych dopředu věděla, kdo to psal."
od té chvíle jsem to chtěl vyzkoušet, uběhlo tedy poněkud více času, než jsem si představoval (snad na svá slova dotyčná nezapomněla), ale musím se pochválit za to, jak to pěkně klaplo , a hlavně taky musím poděkovat Kakari, která do tohoto riskantního podniku se mnou šla - děkuju (ale teď si tuto povídku zase přivlastním když je tak úspěšná )
jeden odkaz pro striggu, který s tím co tu píšu, vůbec ale vůbec nesouvisí :smile:
P.S.: pokud se chystáš na nějakou odvetnou akci, tak jen chci podotknout, že dneska mám nargle (prostě jsem se musel pochlubit ) a radost zabalená do trochy té škodolibosti je moc pěkný prezent na to, abych ho dokázal odmítnout, tak mně to přej
we all make mistakes, let's move on
nikdo neměl dost
Nič proti, ale fakt by som bola rada, keby ste podobné veci už nerobili, dobre? Nemám záujem sa tu potom s niekym dohadovať, keby toto začal robiť každý...
Autori poviedok čítajte Pravidlá FF!!
Inak vaše poviedky skončia na našom externom blogu ^^
A takisto čítajte aj Důležitá sdělení pro spisovatele a čtenáře FanFiction!!!
Ak si nie ste istí písaním, nájdite si nejakú betu - Inzertní FF nástěnka.
----
Čiarka, taká maličkosť, ale dokáže úplne zmeniť význam vety.
Nezabúdajte na to.
Zvyšok sú len úbohé napodobeniny.
Len chudáci ako vy, sa obúvajú do niekoho ako je Mady. ^^
Sorafay spí.
Ak máte nejaký problém s užívateľmi alebo "vyššou mocou", skúste sa pozrieť SEM a kľudne sa vyjadrite. Ktovie, či vám to nakoniec nejako pomôže, ale veriť sa má, nie?
taky myslím, že jednou to úplně stačilo
we all make mistakes, let's move on
nikdo neměl dost