Na tři...

Madara a Zetsu stáli na kraji obrovského kráteru skrytí ve stínech stromů a pečlivě sledovali situaci pod nimi.
Uprostřed kráteru stáli dvě postavy naproti sobě. Okolí bylo pořád ještě naplněné zdvihlým prachem a horkým vzduchem - pravděpodobně od nedávno použitého katonu.
Oba chlapci se jen tak tak drželi na nohou a namáhavě oddechovali.
„A to je všechno!?“ křiknul ten tmavovlasý, „na víc se už nezmůžeš?!“
„Zmlkni Sasuke!“ okřikl ho Naruto vztekle. Sasuke to ignoroval.
„Kam se podělo tvoje odhodlání, co? Copak už nechceš pomstít Sakuru?“ šklebil se.
„Říkal jsem,“ zavrčel Naruto celý rudý vzteky, „ať zavřeš hubu –ttebayo!“ Rozběhl se ke svému nepříteli. Z pouzdra vytáhl kunai.
Sasukeho oči rudě zazářily a střetly se s Narutovým pohledem.

Svět okolo nich nabral krvavý odstín. Naruto cítil, jak se mu nohy přilepily k zemi, a on se najednou nemohl ani pohnout. Sasuke naproti němu si tiskl ruku k pravému oku, ale i tak se mu podařilo vykouzlit na tváři posměšný úšklebek.
„Jen se dívej Naruto!“ vyzval ho krutě.
Mezi ním a Sasukem se objevily dvě další postavy. Jedna z nich byla jak Sasukeho klon, ale ta druhá…
„S-sakuro…?“ vykoktal blonďák a pevněji stiskl prsty okolo kunaie.
„Přestaň Sasuke! Nedělej to!“ křičela. Vzduchem zapištělo chidori. Klonovaný Sasuke nezaváhal ani vteřinu.
„NE! SAKURO!“ Naruto se pokusil uvolnit, ale jeho nohy odmítly jakoukoliv spolupráci. Pohltil ho vztek. Znovu ne! pomyslel si. Tohle už nechtěl nikdy znovu vidět! Sice už měl velmi málo čakry, ale na to v tu chvíli ani nepomyslel. Pomyslně natáhl ruku do svého nitra a uchopil kyuubiho čakru.
Jeho tělo se obalilo žlutavou čakrou, která se postupně začala tvořit do dvou dlouhých rukou. Pravý Sasuke naproti němu jen vytřeštil oči. Ruce z kyuubiho čakry se k němu vrhly plnou silou.

Genjutsu opadlo.Sakura i falešný Sasuke zmizeli a s nimi i ten divný krvavý odstín všeho okolo. Naruto se zase mohl hýbat.
Sasuke letěl pozadu ke stěně kráteru. Tvrdě se do ní zabořil a do vzduchu vyletěla sprška hlíny a kusů skály. Jeho postava byla skrytá v oblaku prachu.
Narutovi se podlomila kolena. Už nemohl používat čakru. Poslední zbytky vyplýtval, když chtěl použít tu kyuubiho. Kdyby to zkusil ještě jednou, kyuubi by ho pravděpodobně úplně vysál.
Prach se pomalu usazoval zpátky na zem. Sasuke pomalu vystoupil z díry, kterou jeho náraz vytvořil. Z pravého oka mu tekla krev.
Natáhl před sebe paži s katanou. Vypadá to, že ani on už nemá čakru, pomyslel si Naruto a zdvihl ruku s kunaiem před sebe.
Sasuke se rozeběhl. Naruto se nehýbal a čekal až se přiblíží. Použití kyuubiho čakry mu vzalo hodně sil, nechtěl riskovat, že se tu najednou složí.
Kov zaskřípěl o kov, jak se jejich zbraně střetli a do vzduchu vylétla sprška jisker. Sasuke se přikrčil a vykopl pravou nohou tak, že podrazil Narutovi obě nohy. Naruto se zřítil k zemi. Rychle se odrazil rukama od země a oběma nohama vykopnul proti Uchihovy.
Podařilo se mu ho zasáhnout podrážkou do obličeje. Sasuke bolestně zaskučel a převážil se dozadu. Tvrdě dopadl na záda. Naruto přistál ve stoje a vyrazil ke svému protivníkovi. Sasuke se jen tak tak stihnul zvednout. Vystřelil ruku s katanou proti němu, ale Blonďák jí snadno uhnul a levačkou mu ji zablokoval. Pravou rukou mu následně vrazil pěstí do břicha.
Sasuke se zlomil v pase a pokusil se dostat z Narutova dosahu. Naruto nečekal, až se vzpamatuje a nelítostně ho tlačil před sebou jednou ranou za druhou. Sasuke pomalu ale jistě couval dozadu. Většinu úderů dokázal vykrýt, ale bez sharinganu to už nezvládal tak snadno a často kdejakou ránu schytal.
Najednou narazil zády o stěnu. Teď mám šanci! Pomyslel si vzrušeně Naruto. Sasuke se pokusil o další výpad katanou, ale Naruto mu ruku přišpendlil ke stěně, tak tvrdě až Sasukemu křuplo v zápěstí. Naruto přiložil Uchihovi kunai ke krku.
Dostal ho, uvědomil si vítězoslavně.
„Ale je to vážně správné?“ zeptal se ho hlas jeho zesnulého senseie. Od doby, co Jiraya zemřel ho v hlavě slyší často. Dřív se o tom dokonce svěřil i Sakuře a ta mu řekla, že takhle nejspíš jen komunikuje sám se sebou, ale když se dostane do úzkých jeho podvědomí získá hlas jeho mistra. Prý proto, že pak je mnohem snazší se rozhodnout, když vám radí někdo vámi velmi uznávaný.
Jenže proč ho slyší teď? Teď přece ví, co musí udělat? Musí pomstít Sakuru.
„Ale vážně by to takhle Sakura chtěla?“ pochyboval Jiraya. Samozřejmě, Sasuke ji zabil. Musí zaplatit za její smrt. Oponoval mu Naruto.
„Ale ona Sasukeho milovala. Opravdu by tedy chtěla, abys ho zabil?“ Co je to za blbou otázky, samozřejmě, že…
Najednou se zasekl. Podíval se na Sasukeho. Jeho oči byly tak…beze strachu, bolesti, lítosti; to jediné, co v nich zbylo byla nenávist. Krutá a čirá nenávist.
Narutovi se roztřásly ruce. Proč najednou tak pochybuje? Zaťal obě ruce do pěstí, aby tomu třesu zabránil. Udělej to! Poručil si. Udělej to, hned!
„Sakura by to nechtěla,“ prohlásil Jiraya sebevědomě.
„Přestaň!“ vykřiknul Naruto nahlas. Sasuke nechápavě svraštil obočí k sobě. Od chvíle, kdy ho zablokoval u stěny, uteklo sotva pár vteřin.
„Zasloužíš si to!“ zařval mu Naruto do tváře. Přitiskl mu kunai blíž ke krku, ale pak se mu ruka opět roztřásla. Udělej to! Přesvědčoval sám sebe zoufale.
„Musíš se rozhodnout správně,“ poučil ho sensei. Naruto cítil, jak mu vlhnou oči. Stiskl víčka pevně k sobě.
„Sakra!“ zařval a pozvedl kunai nad hlavu. „Sakra!“ zaklel znovu a bodl ho do stěny těsně vedle Sasukeho hlavy. Zíral mu do tváře a namáhavě lapal po dechu.
„Ty jsi takovej ubožák,“ ohodnotil ho Sasuke chladně. Naruto jen vytřeštil oči. Všechen vztek ho naráz opustil. Zbylo po něm jen zoufalství. Zoufalství a jeho nevyhnutelný důsledek.
„Nemáš na to!“ pokračoval Sasuke a zdvihl hlavu nahoru. To gesto působilo tak arogantně. „A nikdy jsi neměl!“
Naruto o krok ustoupil. Kunai nechal zabodnutý ve stěně.
„V jednom máš pravdu Sasuke,“ řekl tiše, „teď už na to nemám.“ Sasuke nereagoval.
„Není to správné, já…já svoje přátele nezabíjím,“ prohlásil tvrdě. Uživatel Sharinganu stiskl rty pevně k sobě. Tělo se mu roztřáslo vztekem.
„Já nejsem tvůj kámoš!“ zařval vztekle.
„Každopádně,“ pokračoval Naruto, jako by ho neslyšel, „jestli si pořád stojíš za tím, že…jeden z nás musí zemřít tak,…tak to budu já.“ Nechal ruce spadnout podél těla. Sasuke šokovaně nechal pusu otevřenou. Následně jen vztekle zavrčel. V očích se mu zablesklo šílenstvím.
„Sobče!“ vykřiknul, „bojuj!“ Naruto se ani nepohnul. Sasuke vyrazil proti němu. Nakopnul ho nohou do boku a odhodil do strany. Naruto tvrdě dopadl k zemi. Uchiha stál okamžitě nad ním. Popadl ho za límec a vyzdvihl do vzduchu.
„BOJUJ!“
„To nejde,“ prohlásil Naruto klidně. Teď měl konečně pocit, že se rozhodl správně. Už nemá na výběr.
„NE!“ odporoval mu Sasuke, „Tohle měl být náš souboj! Souboj na život a na smrt! Tady měl Hokage Konohy zemřít a já bych tím vzal jejím obyvatelům veškerou naději. Potom by jim už nic nezbývalo! Takhle to být nemělo!“
„Sasuke,“ oslovil ho Naruto tiše, ale on ho nenechal domluvit.
„Tady jsi měl zemřít, Uzumaki Naruto,“ dokončil to Sasuke chladně.
„A taky, že zemřu,“ souhlasil s ním Naruto.
„Tupče!“ křiknul Sasuke a pustil ho. Hokage Konohy spadnul na zem. „Ty nejsi Uzumaki Naruto! Ten totiž nikdy, NIKDY nebere své slovo zpět! Copak jsi neslíbil, že mě přivedeš zpátky?! Vzdal jsi to! Přiznej to! Ty nejsi Naruto!“
„Jak si…?“ nechápal blonďák. Sasuke si ho nadřazeně měřil.
„Nestojíš ani za zabití,“ prohlásil krutě.
„Právě proto, že svá slova neberu zpět teď nemůžu odsud odejít živý,“ řekl Naruto po chvíli. Vstal a oprášil se. Sasuke si ho nedůvěřivě měřil.
„Slíbil jsem, že tě přivedu zpátky za jakoukoliv cenu, jenže také jsem slíbil, že pomstím Sakuřinu smrt. Ani jeden z těchto slibů nedokážu splnit. A navíc,“ pokračoval, „nechci pak zbytek života trpět s vědomím, že jsem zabil svého nejlepšího přítele.“
„Ty jsi takovej sobec!“ obvinil ho Sasuke. Rozběhnul se proti němu a srazil ho k zemi. Seděl mu na hrudi a katanu pozvedl vysoko nad hlavu.
„Proč?!“ křičel, „proč to vzdáváš?!“ Naruto se nezmohl na žádnou reakci. Sasuke na něho zíral, ve tváři zoufalství a utrpení.
„Jak bych teď mohl zůstat naživu?! Naživu s tím, že jsem zabil svýho kámoše, zatímco on se ani nebránil, zatímco on se s tím smířil?!“ Naruto se najednou nemohl nadechnout.
„Stala se z tebe troska! Všechno jsi vzdal!“ křičel dál. Naruto šokovaně sledoval, jak se Sasukemu třesou ruce. On váhá! Pomyslel si nevěřícně.
„Já…já jsem Sakuru nechtěl zabít,“ přiznal najednou, „když…když mi to všechno došlo, já…bylo už moc pozdě, ale nechtěl jsem jí zabít, chápeš!? Nechtěl jsem to!“
„Sasuke, ty…?“
Zařval. Odskočil stranou a zvedl katanu před sebe. Naruto rychle vyskočil na nohy a popadl Sasukeho ruce dřív, než stihl udělat cokoliv dalšího.
„Pusť mě, Naruto,“ řekl to téměř neslyšně. Naruto nevěřícně sledoval Sasukeho bolestný výraz. „Dlužím jí to.“ Naruto ho chvíli obezřetně sledoval a pak prostě zavrtěl hlavou.
„Ona by ti odpustila,“ prohlásil pevně, „Milovala tě tolik, že kdyby věděla, že toho lituješ, tak by…tak by ti odpustila.“
„Co na tom záleží?! Já…,“ Sasuke najednou nemohl pokračovat. Chvíli bylo ticho a nic se nehýbalo. „Měl jsi pravdu,“ řekl nakonec. Ani jeden z nich nemohl uvěřit faktu, že Sasuke něco takového opravdu přiznal. „Zasloužím si to.“
Naruto vytáhl z pouzdra další kunai.
„Takže už chápeš, co jsem měl předtím namysli?“ zeptal se tiše, „nikdy bych odsud nedokázal odejít s vědomím, že jsi mrtvý. Myslel jsem si, že na to mám, ale mýlil jsem se.“ Sasuke jen zavřel oči.
„Teď už nám zbývá jen jedna možnost,“ řekl Naruto. Sasuke na to nic neřekl. Blonďák přiložil kunai ke kataně. Oba natáhly obě dvě ruce a zbraně mezi nimi drželi.
„Vždycky to mělo skončit takhle,“ uvědomoval si nahlas Hokage. Sasuke pomalu přikývl a přesunul pravou ruku na kunai, zatímco Naruto chytil katanu. Levačky nechaly spojené v přátelském stisku.
„Na tři,“ řekl Sasuke, „jedna…“

„Oni si vyměňují zbraně?“ nechápal Madara a nevěřícně sledoval oba mladé shinobi. Dvě postavy na dně obrovského kráteru pozvedly zbraně nad sebe.

„Dva,“ pokračoval Naruto. Hlas měl klidný. Smířený. Ruka se mu už ani nezatřásla.

„Zetsu! Musíme je zastavit!“ vykřikl jeho vůdce a vrhl se vpřed.

„Tři!“ křikli oba naráz. Dvoje ostří zasvištělo vzduchem a zabodlo se do dvou různých srdcí. Dvoje nohy se podlomily.

Madara dopadl na dno kráteru. Před ním ležely na zemi dvě těla. Přišel pozdě. Ticho protrhl jeho zoufalý řev protkaný šílenstvím a prohrou.

V rozvířeném prachu a hlíně leželi na zemi dva shinobi. Jejich levé ruce svůj stisk nepovolily.