Hate, revenge and love – Je mi to líto, část 19.

Velice rychle se rozkřiklo, že se Obito vrátil, ale je na tom dost zle. Fugaku se řítil do nemocnice, jako šílenec. Byl tak neskutečně šťastný, že Obito žije.
„Prosím vás, leží tu Uchiha Obito?“ zajímal se Fugaku.
„Ano, ale momentálně je na operačním sále.“ Řekla sestra na recepci.
„Uklidni se! Bude v pořádku, Rin je tam také.“ Ozval se Minato.
„Díky bohu, ale co se mu přesně stalo?“ zeptal se Fugaku.
„Prý se popral s nějakým velkým psem a ten ho škrábl do ramene a následně do jiných části těla,“ vysvětlil Minato.
„Tak, že to přežije a řekl něco?“ Fugaku náhle zapomněl na nenávist.
„Ano, že něco nedokázal, ale nikdo neví, co.“ Minato odpovídal zcela automaticky. Jejich stejně ukončený hovor narušil příchod Kushiny a Kakashiho, kteří se opozdili.
„Jak je na tom, sensei?“ zeptal se Kakashi. Zopakoval všem, co řekl Fugakovi.
„Co by to mohlo být? Není to náhodou ve spojitosti s Harumi-sama?“ nadhodil Kakashi.
„Ty jako myslíš?“ Kushina se roztřásla a nechtěla myslet na to, že je její matka mrtvá.
„Je tu Uzumaki Kushina?“ přišla jedna sestřička.
„Ano, to jsem já.“ Přihlásila se.
„Uchiha Obito, si vás přeje vidět,“ rozhlédla se po ostatních a zdůraznila: „Pouze vás, nikoho jiného.“ Kushina kývla a usmála se na Minata.
Minato plně chápal, proč si vybral Kushinu, on by ho nejdřív zpeskoval a pak by ho objal. I když to bylo trochu jinak, měl v podstatě pravdu.

„Vedu vám Kushinu-san,“ oznámila sestřička, když vcházely.
„Jsem, tak ráda, že žiješ.“ Lehce Obita objala.
„Také jsem rád, ale musím vám sdělit něco moc důležitého a prosím, pochopte mě, že jsem nic dělat nemohl.“ Obito se cítil, jak někdo, kdo nemá právo na život.
„Nemusíš se, omlouvat, že jsi nezachránil moji matku,“ Kushina to velice rychle uhodla.
„Jak to víte?“ podivil se Obito.
„Protože jinak by ses tolik nesnažil, abych nevyváděla, ale já tě ujišťuji, že se nemáš proč omlouvat, co se stalo, stalo.“ Omluvila jeho neúspěch.
„Děkuji mockrát a asi nechcete slyšet zbytek?“ jen, tak se zeptal.
„Povídej,“ vyzvala ho klidným hlasem.
Udělal to, ale vynechal tu část, kde se mu Harumi svěřila, že Kushina-san, není její dcera, to ani nepotřebovala vědět. Nechám to, tak jak je. Stejně jsem poslední, kdo to ví, blesklo Obitovi hlavou.
„Moc děkuji a teď tě nechám odpočívat. A nikomu to neříkej, ano?“ řekla Kushina a Obito souhlasil. Poté vyšla na chodbu, kde se rozplakala. Před Obitem nechtěla plakat, aby i to ještě více nevyčítal.
Náhle tam byl Minato, aby ji utěšil.
„Řekl ti něco?“
„Ano, ale nechci o tom mluvit.“ Kushina byla náhle nepřístupná.
„Dobře, pokud o tom nechceš mluvit, nemusíš, je to tvoje volba,“ dál ji držel, dokud se nevzpamatovala z nejhoršího.
„V pořádku?“ zajímal se. Kushina je kývla. Minato si nemohl odpustit, ale musel jí políbit, aby na chvíli zapomněla, co jí Obito řekl. Muselo to souviset s Harumi-sama, pomyslel si Minato.
Jejich polibek nabral na intenzitě, kdy Kushina požádala, aby si jí vzal. Znenadání se Kushina chovala jinak, ale pokud chtěla milování, tak jí ho poskytne, i když věděl, že by to neměl dělat.
Našli si v nemocnici volný pokoj, kde Minato splnil svůj slib, že si jí vezme. Takovou bouři nezažili. Kushina byla nenasytná, chtěla víc a také to dostala…

„Mohu se zeptat?“ zeptal se Fugaku a Kakashi se k němu přidal.
„Ano?“ byla zde jiná sestra.
„Je možno navštívit Uchihu Obita?“
„Počkejte,“ Fugaku jen kývl.
„Můžete, ale jen na chvíli.“
„Dobře děkuji, který pokoj?“
„Pokoj číslo 205.“

Obito přemýšlel nad podivným chování Kushiny, jako by to ani nebyla ona. V zamyšlení si nevšiml, že na stoličkách sedí Uchiha Fugaku a Kakashi.
„Jak je ti?“
„Dobře, strýčku a moc se omlouvám jestli jsem vám způsobil trápení, ale to zatra podzemí!“ nakonec dodal.
„Netrap se tím, už je dobře a jsem moc rád, že jsi zpátky. Itachi se po tobě ptal.“ Řekl Fugaku.
„To jsem netušil, že si mě tvoje škvrně, tak oblíbí.“ Nechápal Obito.
„Ale jak vidíš máš dobrý vliv na děti.“ Ozval se náhle Kakashi.
„Možná, ale sám jsem ještě dítě a…“
„A i když jsi, tak tohle tě naučí, abys ses choval více rozumněji a poslouchal rady svých nadřízených.“ Fugaku se opět dal do kárání, ale tím otcovským tónem.
„To už jsem poznal a snad do budoucna si vezmu příklad.“ Dumal Obito a bylo mu jasné, že si bude muset promluvit se senseiem, aby se mu omluvil.
„To velice rád slyším, ale i já s Rin jsme měli o tebe starost, kdo by se potom se mnou hádal?“ řekl povzbudivě Kakashi.
„To mě těší, ale stejně si myslím, že se hádáme zcela zbytečně.“

Minato se konečně odhodlal navštívit Obita, Kushina šla domů, kde mohla přemýšlet.
„Mohu?“ ozval se Minato.
„Jistě, sensei,“ řekl Obito.
„Víš… no… asi si myslíš, že jsem ti sem přišel dát další kázání, ale asi v podstatě to bude kázání. Možná ti připadám klidný, ale nejradši bych ti jednu nandal, ale na druhou stranu jsem, tak šťastný, že žiješ. Pomalu jsem nedoufal, dokonce jsem byl požádat Fugaku-san, aby mě zabil, abych splatil tvůj život.“ Tohle prohlášení rozhodně nečekal.
„Sensei? To jste udělal kvůli mně? Vždyť jsem naprosto neschopný, nedokázal jsem skoro nic, ani zachránit Harumi-sama.“ Opět ta sebelítost.
„Nech toho, nejsi neschopný jen prostě máš smůlu. Jsi velice schopný ninja, jinak bys nebyl chuunin, ne?“ Minato ho uklidňoval, jeho srdce pookřálo, když viděl, že se tím Obito skutečně trápí. A to mu chtěl dát přes zadek, za neposlušnost.
„Vám se to lehko řekne, vy jste jounin a k tomu ještě Radní uvažují, že vás budou nominovat na Yondaimeho.“ Ohradil se Obito.
„Jen asi nevíš, že moje začátky nebyly moc slavné, ale taky jsem v tom plaval. Ovšem Jiraiya-sensei, mě neustále poháněl kupředu, asi to nevíš, ale také byl takové trdlo jako ty nebo já, ale tvrdý trénink a síla vůle ho hnaly před, také to byl částečně Orochimaru-sama, který byl pro něho hlavní soupeř.“ Obito tyhle informace nevěděl.
„To jsem netušil, ale nejsem ani schopný v sobě probudit Sharingan a to je mi tady skoro třináct.“
„Tvoje síla nemusí být nutně založena na Sharinganu. Je tady,“ a dal mu ruku tam, kde měl srdce. „Tak se tak netrap a rychle se dej dohromady nebo bez tebe to není ono. Doufám, že budeš chodit, již brzo na schůzky, víš jak Kakashi nesnáší tvoje pozdní příchody.“ Domlouval mu Minato.
„Budu se snažit, ale nic nemohu zaručit.“ Slíbil Obito.
„Tak to rád slyším a těším se, až budeš opět s námi v týmu.“ Řekl Minato na rozloučenou.
Obito se natáhl na posteli a musel o všem přemýšlet, chtěl, aby za ním přišla Rin a řekla mu… co by mu vlastně řekla? Sám nevěděl, ale chtěl by něco povzbudivého. Měl ji rád, ale věděl, že dívky, jako ona nemají typy jako je on v lásce, dávají přednost Kakashiho typům. Ne takovým blbečkům jeho ražení.
Bude se s tím muset smířit a přijmout pravdu, taková jaká je. Člověk za svoje chybí platí, ale přiznat si, že jste nějakou udělali to chce opravdu odvahu.