Hate, revenge und love – Konec starým dobrým časům, část 20.

Obito se asi po dvou týdnech strávených v nemocnici nudil. Když si už myslel, že tam umře, tak přišla sestřička s doktorem, který uznal, že již může jít domů.
„Opravdu?“ radoval se Obito.
„Ano, ale ještě chvíli to potrvá, než budeš v pořádku, ale si na nejlepší cestě se uzdravit.“ Řekl doktor.
V nemocnici již na něho čekali Fugaku, Kakashi, Rin, Minato a Kushina, která již vypadala, že se z toho trochu vzpamatovala.
„Na koho čekáte?“ zajímal se Obito.
„Na koho asi?“ řekl Kakashi.
„Nevím,“ ale moc dobře věděl, že čekají na něho.
„Tak pojď, ty hrdino!“ Minato se usmál a Obito věděl, že je již vše v pořádku a Sandaime si je dal ihned zavolat, aby jim sdělil…
„Když už jste všichni, tak Vám dám lehčí misi typu B, abyste se znovu sehráli.“
„To mě těší, že nám věříte.“ Minato byl rád, že zase budou mít misi, i když se mu nechtělo od Kushiny.
„Já věřím všem a když se jedná o vás, tak jsem naprosto v klidu.“ Sandaime se usmál a Obito hned energicky odpověděl: „Na nás je spoleh!“
„To už jsem zjistil.“

„Jsme všichni?“ zeptal se Minato.
„Ne, Obito opět chybí!“ řekl Kakashi.
„Já věděla, že nepřijde.“ Obvinila ho Rin.
„Má to na právo.“ Náhle byl Minato na Obitově straně.
„To není fér, vy mu nadržujete!“ Rin se dostávala do varu…
„Hej, už jsem tady.“ Obito se objevil z ničeho nic.
„Kdes byl?“ zajímala se Rin.
„Mluvil jsem s Kushinou-san.“ Obito jí musel ještě něco říct.
„Aha, ale příště to udělej tak, abys stíhal.“ Napomenul ho Kakashi.
„Nechte toho a jdeme, máme zpoždění.“ Minato uťal jejich hádku. A to jsem si myslel, že se po tolika událostech polepší, pomyslel si Minato.

Kushina neměla co na práci, tak požádala hokage-sama, jestliže by jí nezaměstnal.
„Tak dobrá, prakticky jsi naším členem, akorát nevím, co bych ti dal za práci.“ Dumal Sarutobi.
„Něco mi dejte, mě nesejde na druhu práce, ale hlavně, že něco budu dělat.“ Kushina opravdu brala zavděk, kteroukoli práci.
„Jak si přeješ, ale pak za mnou nechoď, že je to vyčerpávající.“
„Yosh, vsaďte se, že nebudu!“ to byl slib.
„Budeš pracovat v…“

Minato, Kakashi, Rin a Obito dorazili na místo, překvapivě brzo. Dokonce stihli i poobědvat v jedné místní hospůdce.
„Cože, tady máme dělat?“ zajímala se Rin.
„Ochraňovat vesnici před nájezdy lupičů a v co nejkratší době to vyřídit.“ Minato jim sdělil pravou podstatu mise.
„Proč jste nám to neřekl?“ divil se Kakashi.
„No, z jednoho prostého důvodu, chtěl jsem, aby u toho byli všichni a měli jsme kolem sebe pohodu.“
„To se vám povedlo, ale…“ Kakashi již chtěl protestovat.
„Žádné ale se nepřipouští, pokud to ještě nevíte. A tady je jedinečná příležitost si zopakovat týmovou spolupráci, jelikož jsme jako tým neplnili misi, více jak rok…“
„A čí je to vina?“ Kakashi se neudržel a vůbecd si neuvědomi, že přerušil Minata.
„Tím chceš říct, že je moje vina? Copak já můžu za to, že mě to podzemí lákalo a já tomu nemohl odolat! Každý den si vyčítám, že jsem nedokázal zachránit Harumi-sama. To já měl zemřít a ne ona!“ Obito se naštval a tak nehlídal, co vypouští z pusy. Kakashi spolu s Rin na něho hleděli a Minato si jen povzdechl a nechal, ať to ze sebe dostane.
„Jak by ti bylo, kdybys bydlel ve stejné vesnici, jako dcera, kterés nemohl zachránit rodiče? Tobě nijak, ale mě to užírá a stravuje. Jsi chladný! Ty vůbec nic nevíš, co jsme, my dva, prožili za hrůzy v tom prokletým podzemí a ty ses nekoukal té příšeře do tváře a neviděl ty její zuby a nepocítil strach ze smrti!“ Obito byl již na dně se slovy a pouze odešel, aby Kakashi a Rin měli čas to vše strávit a pokusit se mu porozumět.
Obito se rozplakal a nechal slzy volně stékat po tváři. Sedl na kámen a koukal do dáli, chtěl se tam rozběhnout, ale nemohl, plnil misi a tu hodlal splnit!
Proč to musí být, tak těžké? Jeho mysl si nedokázala odpovědět.
„Kdo jste?“ ozvalo se za Obitem. Ten nereagoval, protože si neuvědomil, že na něho někdo mluví.
„Ptám se na vás naposled, kdo jste?!“ na tohle již slyšel.
Obito se jen otočil a koukal na toho, kdo ho vyrušil z neveselých myšlenek.
„Á, pán se uráčil otočit…“ zarazila se, protože si všimla, že Obito je teprve chlapec, ale cítila z něho sílu. „Ty si ještě chlapec?“ podivila se.
„A co je na tom? Navíc nejsem chlapec, ale ninja z Konohy, chuunin Uchiha Obito, a kdo jsi ty?“ Obito kupodivu nevyváděl, jak dříve.
„Takže, jsi z té ochranky, co má nás zbavit těch banditů?“ náhle dívka byla pokornější.
„Ano jsem.“
„Tak já jsem Mirawa Noriko a jsem dcerou jednoho obchodníka z naší vesnice. Velice mě těší.“ Noriko vypadala se svými černými vlasy do pasu, venkovským kimonem a úsměvem na tváří jako anděl, a to jí bylo pouhých jedenáct let, byla o rok mladší než Obito.
„Také mě těší a pojď, zavedu tě ke svému týmu.“ Nabídl jí rámě, což nečekala, ale přijala tohle gesto s dalším milým úsměvem.
„Kolik vás je?“
„Čtyři, tým vede, jounin Namikaze Minato, kterému se říká Žlutý blesk z Konohy, má vlasy, které září jako slunce. Pak je to nadaný chuunin Hatake Kakashi, který je malý génius a naši medičku Rin, stará se o nás, pokud jsme zranění, ale také dobře umí bojovat a já.“ Dodal na konec.
„Páni, tak vaše vesnice musí být, ale plná podobně schopných lidí.“ Řekla obdivně Noriko.
„Je, ale nebudu tě zatěžovat věcmi, které jsou nepodstatné.“ Mrkl na ni Obito.
„Minato-sensei, vedu nám jednu návštěvu.“ Řekl Obito zvesela, jenže nikdo tam již nebyl…