Láska s překážkou 12

Láska s překážkou 12

Ahojky všichni, jsem zpátky!
Nejspíš začíná chřipková epidemie, protože doma teď ležím nemocná. Ale tomuhle vděčím za to, že mě konečně napadl konec pro tuhle povídku. Takže odteď očekávejte zase nový dílky každý týden ^^

Naruto s Jirayou zůstali ještě nějaký den tam, kde se původně usídlil Naruto s úmyslem dostat se co nejdál od své vesnice. Ovšem po rozhovoru se svým učitelem mu dal za pravdu a změnil svůj názor. Byl celý žhavý vrátit se nazpět do Konohy a konečně Sasukemu udělat ve všem jasno.
Ačkoliv měl ze změny jeho stanoviska Zvrhlý poustevník velkou radost, přesto musel blonďáka krotit. Dobře si uvědomoval, že jestli se chce Naruto vážně střetnout se Sasukem, jakože tomu teď už nejspíš nebylo vyhnutí, musí být ve formě.
Právě proto zůstali ještě chvíli ve Veslové – vycházeli k nedalekému lesíku a v něm, popř. i na jeho okraji, ho Jiraya poctivě trénoval. Snažili se, aby je moc lidí nespatřilo; přece jen, Naruto byl stále ještě hledaný ninja.
Konečně nastal den, kdy Poustevník uznal, že je jeho svěřenec už v dostatečné kondici, aby se postavil Sasukemu.
„Eh, dobře. Lepší už to stejně nebude,“ povzdechl si po několikahodinovém tréninku.
„Coožee? Vždyť to bylo skvělý, úžasný, nejlepší!“ skákal všude okolo radostně Naruto, „a jdeme na něj! Do Konohyyyy!“
Pohled na jeho nadšení ho rozesmál. Jistě, Naruto byl skvělý, ale kdyby mu to řekl na rovinu, stouplo by mu to do hlavy.
„Máš pravdu. Už jsme meškali dost dlouho, jdeme,“ uznal Jiraya a zvednul se z velkého kamene, na němž právě seděl.
Naruto vděčně přikývl a ihned se vydal na cestu. Než stačil šedovlasý mrknout, Naruto byl už tři stromy před ním, směrem přímo ke Konoze.
Pousmál se, zavrtěl hlavou a vydal se za ním.
„Naruto, počkej! Neznáš plán!“ volal za ním, přičemž jej pomalu po kouscích doháněl.
„Mám svůj plán! Najdu a zneškodním Sasukeho!“ křikl za sebe vesele ten mladší. Jiraya si pomyslel, že se vůbec nezměnil. Žádné plány a strategie, prostě si šel za svým bez všemožných okolků, jako vždy. Překvapující pro někoho, kdo by se s ním setkal poprvé, ovšem naprosto očekávatelné pro někoho, kdo jej znal.
„Ne, zastav!“ okřikl ho přísně jeho učitel. Naruto, ač se mu do toho moc nechtělo, přece jenom uposlechl. Zpomalil a po chvilce zastavil úplně, přičemž zůstal stát na jedné větvi, ohlížejíc se, za jak dlouho ho jeho mistr dožene.
„Ech,“ povdechnul si Jiraya, jakmile ho dohnal a otíral si z čela kapičky potu.
„He, poustevníku, už to není jak to bývalo, co?“ posmíval se mu z legrace Naruto. Jiraya se zmohl na pouhé zavrtění hlavou, protože soupeřit s Narutem nemělo cenu. Radši přešel k věci.
„Musíme ještě něco probrat. Ne že vtrhneš do vesnice, poletíš za Sasukem a okamžitě se s ním dáš do souboje!“ domlouval mu šedovlasý. Naruto se jen nervózně podrbal na hlavě – přesně tohle byl jeho ‚plán‘, pokud se tomu tak vůbec dalo říkat.
„Ne, rozumíš?“ ujistil se ještě jednou jeho učitel, Naruto pouze neochotně přikývl.
„Nejsi v tom sám, jasný? Je tu spousta lidí, kteří mají stejné zájmy jako ty a také se podíleli na přípravách. Ochotně tě budou následovat, ale nenechávej je stát někde vzadu, nezaslouží si to.
Riskovali svoje krky, jak když jste se scházeli u Ino, tak když zjišťovali informace z okolí Hokageho. Nesmíš na ně zapomenout,“ kladl mu na srdce jeho sensei.
Naruto jen svěsil hlavu, protože si uvědomoval pravdivost těchto slov. Byl moc sobecký – chtěl si to se Sasukem vyřídit co nejrychleji a nejlíp úplně sám. Teď si najednou začal uvědomovat svou pošetilost.
V této věci už nešlo jenom o Hinatu, ale o celou vesnici. Vlastně ani jeden z těchto dvou ninjů nevěděl, co se tam právě děje. Využil Sasuke nepřítomnosti dvou z jeho největších odpůrců a začal snad podnikat další kroky?
Jiraya si dobře uvědomoval nepřehlednost jejich situace.
„Nejprve je nutné zajít za někým od nás a svolat bleskovou schůzi. Na té se spolu s pomocí někoho z klanu Nara dozvíme, co se bude podnikat. Když jsem opouštěl vesnici, byl plán už hotový, ale za prvé nevím, co se za tu dobu stalo a za druhé, ty jsi ho ještě neviděl a třeba máš taky nějaké připomínky. A radši si oblečeme pláště,“ poznamenal Poustevník.
Naruto odsouhlasil všechno, co mu řekl a poslušně se obléknul do pláště, který z obou dvou udělal jen další z mnoha poustevníku nebo turistů.
Znovu vyrazili ke Konoze, tentokrát už spořádaně a více méně vedle sebe. K vesnici dorazili o půl hodiny později než předpokládali, jelikož byli nuceni vyhnout se jedné z předsunutých ANBU hlídek, jež jim zatarasila plánovanou cestu.
Zastavili před branami, beze slova se na sebe podívali, pokývali hlavami a vyšli směrem do vesnice.
„Kdo jste a proč jste přišli?“ zazněl klasický dotaz ANBU hraničních strážců. Než se nedáli, Jiraya i Naruto na ně použili dva chvaty z taijutsu, které je přivedly do bezvědomí. Poté vojáky jemně položili na jejich židle – vypadalo to, že jen usnuli.
Čím více se rozhlíželi, všímali si nádherné výzdoby celé Konohy. Kytky, lampiony, girlandy a všechny další různé slavnostní věcičky byly kam se jen člověk podíval.
Naruto netušil, proč to všechno, když o žádné slavnosti v tuto dobu nic nevěděl. Jiraya tušil, jaký má slavnostní výzdoba smysl, ale před Narutem raději pomlčel. Ještě víc by ho to rozrušilo.
Jejich první cesta byla jasná – do květinářství Yamanaka.
„Ino, zavři obchod a svolej všechny. Hned!“ přikázal Jiraya, jakmile za sebou zavřel dveře.
„Konečně jste tady, ani nevíte jak jsem se bála, jestli vůbec dorazíte,“ oddechla si Ino, jak je oba poznala. Svižně se rozběhla ke dveřím a nalepila na ně jakousi cedulku.
„Ahoj Ino, co se to tady děje?“ vyzvídal Naruto. Jeho kamarádka, která se právě chystala zase někam odběhnout, jakoby ztuhla v půlce pohybu.
„Bude svatba,“ pronesla stručně a všichni hned věděli, která bije. Naruto zatnul ruku v pěst, ale ještě se udržel.
„Což je skvělé, že jste přišli právě teď. Bylo vyhlášeno pozastavení všech misí na dva dny, aby mohli být všichni přítomni. Od nás je tu také každý. Dám vědět Kakashimu, ten se postará o zbytek,“ pousmála se a pomocí svého klanového jutsu a jednoho ptáčka podala zprávu o příchodu posledních dvou chybějících.
Deset minut stačilo, aby se zaplnil sklep pod květinářstvím tentokrát všemi, kdo se podíleli na vytváření plánu.
Atmosféra se oproti jiným setkáním změnila. Tentokrát se tolik nehledělo na skrytí jejich setkání, protože každý věděl, že za chvilku to stejně přijde. Ovzduší zhoustlo – tohle bylo něco jako generálka.
„Naruto, konečně,“ oddychl si šťastně Kakashi, když svého žáka uviděl, avšak hned zase zvážněl, „dobrá všichni. Ve vesnici jsou všichni, kdo se na tomto spolu s námi podílejí. Na druhou stranu je zde taky většina ANBU vojáků, kromě hraničních a příhraničních hlídek, těch ale není moc.“
„Fajn, ale musíme s nimi počítat, protože jsou snadno přivolatelní,“ vložil se mu do řeči Shikamaru.
„Přesně tak,“ kývnul Kakashi. „Sasuke má na dnešní odpoledne naplánovanou prohlídku sálu, kde bude celá událost probíhat. Údajně je velký a prostorný, čemuž bych docela věřil, tudíž mi přijde jako nejlepší místo, kde ho překvapit. Podívejte...“
Rozložil na stůl plánek s černým nákresem několika místností, z nichž byla jedna mnohem větší než ostatní. Celá skupinka udělala kroužek kolem stolu a pozorně poslouchala.
„Černě jsou zakresleny zdi, modře okna, hnědě dveře a žlutou je tu jedna větrací šachta. Vy všichni, kdo tu jste, budete velitelé jednotlivých týmů.
Naruto, Jiraya a já budeme mít na starosti Sasukeho, ostatní nás budete krýt z těchto pozic...“ chtěl rozdat úkoly Kakashi, byl však přerušen Narutem.
„Promiňte, sensei, ale já chci se Sasukem bojovat sám,“ pronesl vážně. Kakashi po něm vrhl pohledem a chvíli se rozmýšlel.
„Naruto...Sasuke je nyní velmi silný a jestli ho máme porazit...“ pokoušel se mu vymluvit jeho rozhodnutí Kakashi, v tom ho přerušil Jiraya.
„Poslechni ho. Ví, co říká,“ ujistil Kakashiho. Ten jen neochotně připustil.
„Ale sestavíme nový tým, který mu bude krýt záda. Pochybuju, že Sasuke bude celý žhavý hrát s ním čestnou hru,“ mínil a předal slovo hlavnímu stratégovi, „Shikamaru?“
Shikamaru, který se doposud vůbec nezapojoval do diskuse, stál ještě chvíli se založenýma rukama a jen zíral na plán na stole. Nakonec se pohnul a začal prstem jezdit po mapce.
„Naruto, ty teda půjdeš se skupinou Yamato, ještě s Leem a s Kibou. Já spolu s Ino a Choujim přijdeme vedlejšími dveřmi vpravo. Oknem vepředu nastoupí Jiraya, Kotetsu a Iruka. Kakashi a Sai budou v šachtě nalevo vyčkávat a až pro nás situace bude neúnosná, přivolají posily, nanejvýš tři, a sami vylezou. Můj táta spolu a otcem Choujiho a všemi ostatními budou venku, rozmístění na všechny strany a také různě daleko od budovy, aby bránili útokům jimi přivolaných posil. Jasné?“
Každý přikývl.
„A Hinata?“ připomněl Naruto.
„Měla by být v sídle klanu a připravovat se. Vždycky se to takhle dělá,“ uklidnila ho Ino.
„Vezměte si výstroj...za tři hodiny se sejdeme vzadu za tou budovou. Budete přicházet po třech minutách od sebe, nejprve moje skupina, potom Kakashiho, Jirayova a nakonec Yamatova,“ zadal poslední pokyn Shikamaru a všichni se rozešli svými cestami.

Odkaz na první díl : Láska s překážkou 01