Shikamaru aneb jeden otravný otazník II

Neviděla ho už velice dlouho, ale pořád si vybavovala každičký rys jeho obličeje, neuměla na něj zapomenout. Ne proto, že by se nesnažila, prostě toho nebyla schopná. Proč, to nevěděla nebo si snad ani nechtěla připustit. On si na ni určitě nevzpomněl za tu dobu, co se neviděli; když spolupracovali na chuuninské zkoušce, ještě si myslela, že to bude jiné. Dokonce kvůli ní brzy vstával.
„Je to otrava, ale je to moje mise…“
Tenkrát mu nevěřila, ale asi mluvil pravdu… od chuuninských zkoušek se neozval. Opravdu to byla jen mise. Tohle jí vířilo hlavou po cestě k bráně. Potřebovala si urovnat myšlenky, to znamenalo promluvit si s Himico, která dnes měla stráž u brány.
Gara oběma sourozencům oznámil, že tým z Konohy se dostaví druhý den po poledni. Chtěla toho ještě tolik stihnout.
„Asi to nemá smysl, ale chci být krásná, aby si uvědomil …“ nedokončila myšlenku… uviděla totiž něco, co nebylo možné. Před branou Písečné stáli tři ninjové z Konohy…
“Gaaro, právě jsi přišel doživotně o klid…“ pomyslela si… „Já ti dám zítra po poledni, je tady a já na sobě mám staré seprané kimono!“
Nemohla utéc, věděla že si jí všimli. Vydala se je přivítat s myšlenkou na Gaarovu velice pomalou a krutou smrt…

Ino, Shikamaru a Chouji zatím pozorovali ochranou zeď kolem Písečné. Nikdy tady nebyli, proto jim to přišlo skoro neskutečné, hromady vytvarovaného písku…
Ino si všimla jako první, že se k nim někdo blíží. Luskla prsty, aby na sebe upoutala pozornost svých společníků a ukázala na přibližující se postavu. Vydali se jí vstříc. Uvítání nečekali, koneckonců, jak si Ino uvědomila, byl to jeden z důvodů, proč šli bez zastávky, aby se vyhnuli oficialitám, ale Písečná patrně měla dobré zvědy…
„Vítejte v Písečné…“ pozdravila je Temari.
Chouji i Shikamaru se mile usmáli, i když Shikamarův úsměv byl trochu poznamenaný znuděným úšklebkem.
Inin úsměv nešel od srdce…
“V Písečný je spousta lidí, proč nás musí vítat zrovna ona…“ Temari jí okamžitě srazila náladu na bod mrazu.
Temari pokračovala…
„Omlouvám se , ale Gara nám neřekl, že příjdete už dnes… on má trochu zvláštní smysl pro humor; kdybych nešla vyzvednout odpolední svodku, tak jste zůstali bez uvítání…“ Ospravedlnila se.
Ino si ji zaujatě prohlížela…
“Opravdu nevypadá, že by nás čekala; má na sobě seprané kimono a rozhodně si dnes nemyla vlasy. Kdyby věděla, že příjdeme, vypadala by jinak…“
Shikamaru se tentokrát usmál beze vší ironie a jeho úsměv byl odzbrojující, Ino píchlo u srdce…
“Takový mi nikdy nevěnoval.“ Její nálada se z bodu mrazu blížila absolutní nule…
„On má smysl pro humor? Ale každopádně tohle není Gaarova chyba…“ pousmál se Shikamaru znovu, Temari na něj na oplátku upřela udiveně oči. Ino se rozhodla tohle flirtování ukončit, nebylo to sice nic moc, ale jí se to nelíbilo…
„Je to sice otrava, ale běželi jsme bez přestávky, abychom se vyhli oficialitám, jinak bychom dorazili až někdy zítra…“
Temari neušlo, že použila je to sice otrava, oblíbeného slovního spojení nejmenované osoby, která stála hned vedle ní. Zkoumavě se na ni podívala, co viděla ji nepotěšilo.
I když podle toho, co říkala, běželi bez přestávky, ona vypadala jen jako by si vyšla na odpolední vycházku… měla dlouhé blond vlasy a pěknou figuru…
“Že by to byla Shikamarova přítelkyně?“ ptala se sama sebe…“ne není to jeho přítelkyně…“ rozhodla se rychle… Nasadila milý výraz…
„Aha, tak to asi nebudete chtít doprovod do Gaarovy kanceláře a pak říct, kde jsme vás ubytovali…“ zašvitořila pobaveně… Ino se už neusmívala, ale Shikamaru s Choujim se zdáli být dost pobavení…
„Průvodce by se nám přeci jen hodil, Temari…“ ušklíbl se Shikamaru.
Temari mu oplatila stejným úšklebkem…
“Už je to zase tady, ten pocit, že sem nepatřím, že jsem přebytečná, oni si naprosto vystačí!“ Ino se ovládala, aby na ní nebyly poznat její myšlenky; to bylo to poslední co chtěla. Vydali se za Temari do pracovny Kazekageho…
„Mimo jiné, abych nezapomněla, Gara má smysl pro humor, ale takový zvláštní, je spravedlivé Vás varovat… například dodnes jsme jen hádali, kdo příjde. Já i Kankurou jsme hádali na Naruta, protože se Gaara nějak moc usmíval… teprve před asi půl hodinou z něj vypadlo, že příjdete vy…“ pověděla naprosto neutrálním tónen Temari…
„Naruto má jinou misi…“ ozval se Chouji, který viděl, že Ino se nebezpečně blýskají oči. Shikamaru to ale neviděl, nebo nechtěl vidět?
Celou dobu mluvila jen o něm a teď, když jsou konečně pohromadě a můžou si popovídat, tak mluvení obstarává jiná holka… Chouji jí nerozuměl…
„Naruta si vyžádal Raikage, chce s ním něco prodiskutovat… ale Naruto mi nic neřekl…“ na chvíli se zarazil v pojídání brambůrek… Došli až ke kanceláři, před ní ale Temari zvedla ruku, aby je zastavila…
„Počkejte tady, něco svému bratříčkovi dlužím, než vás uvedu. Neměli by jste to vidět, ať uslyšíte cokoli, nechoďte dovnitř dřív, než pro vás příjdu.“ Vstoupila bez zaklepání a rychle za sebou zavřela dveře.

„Copak se děje Temari?“ zeptal se Gaara kterému byla vidět pořádná boule od jejího prvního zásahu…
„Přinesla jsem ti dárek… jako omluvu…“
Gaara vytřeštil oči…
“Ona má něco za lubem…“ pomyslel si a měl pravdu. Temari mu jako dárek přinesla ránu pěstí přesně vedle první boule, takže vedle vyrašila ještě jedna…
„Navíc přišla neohlášená návštěva…“ Temari to řekla tak zlověstně, že Gaarovi zatrnulo, v jejich rodině byla jediná osoba o které se mluvilo tímto tónem a v souvislosti s nečekanou návštěvou byla…
„Teta Kijoko? Máme ještě čas opustit Písečnou? Vemte si s Kankurem jen to nejnutnější…“ vysypal ze sebe Gara a chtěl zalézt pod stůl…
“Tak tohle je nejsilnější ninja vesnice…“ pomyslela si Temari. “Ačkoli kdyby opravdu přijela, schovala bych se pod ten stůl taky…“ Přešla k němu, chytila ho za límec a vytáhla na nohy…
„Jsi Kazekage Písečné vesnice, postav se k tomu jako schinobi!“ rozkázala.
“To je pravda, jsem Kazekage, můžu ji nechat vyhostit z vesnice!“ napadla Garu spásná myšlenka… Temari rychle otevřela dveře a vpustila tým z Konohy dovnitř pracovny.
Na Gaaru ta úleva, že se nejedná o milovanou tetičku, tak dolehla, že se mu protočily oči a skácel se k zemi.
Bývalý tým Asuma vypadal trochu vyděšeně, když se jim k nohám složil vůdce spřátelené vesnice… Všichni najednou se jakoby nacvičeným pohybem otočili k Temari, kde hledali vysvětlení.
Jediné, čeho se jim ale dostalo, byl pohled na Temari s ďábelským úsměvem, jak si mne spokojeně ruce…
“Co to znamená, to je otrava…“ proletělo hlavou Shikamarovi…
Ino přemýšlela podobně… “Co se mu, hernajs, stalo?“
Chouji na rozdíl od nich měl trochu jiné starosti… “Spadnul jako pytel brambor… musím se Temari zeptat, kde tu prodávají nejlepší brambůrky…“