2:19
„Tak…“
Ve tmě místnosti bylo očím, které se na ni dokázaly přivyknout, dovoleno vidět obrys muže klečícího na zemi. Nad něčím, nad někým, klečel, hlavu sklopenou.
„Tak…“ šeptal. Aniž by to bylo někomu určené, šeptal to sám sobě, možná aby slyšel jakýkoli hlas, aby si dokázal, že ještě žije. Že tady pořád je. A potom vstal. Překvapivě prudce, oči stále sklopené k podlaze.
„Sbohem.“
Loučil se s někým? Nezaujatě se ale díval dolů. Určitě nečekal na to, že mu kdokoli odpoví.
„Nemělas. Nikdy,“ pokračoval.
Ticho, bylo všude hrozné ticho, až tlačilo do bubínků a jeden by si myslel, že z toho každou chvíli ohluchne. Ale muž jenom zavrtěl hlavou.
Utřel si ruce do kalhot, to bylo jediné gesto, které udělal jasně a zřetelně, možná trochu moc pomalu, jako kdyby si na tom dával záležet. Přejel dlaněmi látku a v polovině se zastavil.
„Sakra…“
Ta krev, kterou do látky právě vetřel, nepůjde tak snadno smýt a on si to uvědomil až teď. Vlastně si až teď uvědomil, že to vůbec krev je, to vlhké a teplé, co mu slepovalo prsty.
Bude si ji muset někde rychle umýt, aby nepohoršil vesničany, které na ulici přece jenom, i když už je takhle pozdě, může náhodou potkat. Jenomže neměl zájem, aby se starali o to, co se stalo.
A až potom se může vrátit domů. Do Konohy. Ani tam nikoho nechtěl pohoršit.
Znovu zavrtěl hlavou a podíval se na zápěstí. 2:19.
Zabil ji ve dvě devatenáct, odpadlou kunoichi, která nemilosrdně zavraždila jeho přátele, která sama byla, ochotně, jeho přítelkyní. Ženou, dokonce.
Zabil ji ve dvě devatenáct. Tu, které se všichni báli. I on sám.
Ve dvě devatenáct.
Mise splněna.
O patnáct let dřív
„Takže?“
„Takže co?“
„Vezmeš si mě jednou?“
Malý chlapec zvrátil hlavu dozadu a opřel se o opěradlo zelené lavičky.
„Neotravuj mě s tím pořád…“ hlesl. Přivřel oči a díval se nahoru. Bůhví na co.
„Shiky-chan!“ naštvala se dívka vedle něho a štípla ho do ramene, ale on se jenom zavrtěl.
„A neříkej mi Shiky-chan.“
„Tak promiň… Ale posloucháš mě vůbec?!“
Měla tu ta lavička vůbec být? Bylo to pro ni doopravdy zvláštní místo. Přímo v centru Konohy, jeho rodiče říkávali, že je tam postavená naschvál, aby z toho centra získávala jakousi zvláštní energii, ale podle všech to byla jenom čistá blbost. Stavět lavičku doprostřed cesty, doprostřed protnutí tří ulic, kudy se denně hrnuly stovky lidí nakupovat a bůhví za čím ještě… Akorát to tu vadilo. Nikdo, kromě dětí, si na ni nesedal. Ale všechny ty děti byly pro každou srandu, a tak to ostatně mělo být.
Seděli tam, uprostřed, kolem nich ony stovky lidí a samý prach. Kudy člověk projde, tam se práší.
„No tak, Shiky-chan…“
„Ale jo, pořád. Vezmu, hlavně už mě nech.“
Dívenka se dvěma tmavými culíky na stranu se vítězoslavně zazubila.
„Ale jestli ne, přinutím tě k tomu!“
„Nebuď otravná, Mawari,“ nakrčil chlapec nos. A dívka najednou mlčela.
Pomalu odtrhl zrak od nebe, které pozoroval, a krátce se na ni podíval. Zaujalo ji teď to samé, co jeho předtím: mraky. Rychle stočil svůj pohled zase nahoru.
Vůbec se na ni nedíval. Ne.
„Proč o mě vlastně stojíš?“ nakrčil nos. Na nebi modrém přesně jako ty šaty, které na sobě měla předevčírem, právě plulo něco, co připomínalo… Tygra?
„A proč ne? Za chvíli nám bude osmnáct a budem se moct vzít!“ zavýskla. Určitě jí přitom oba culíky nadskočily. Ale neviděl to; díval se do nebe. Jenom předpokládal.
„Za chvíli? Baka. Za osum let.“
„A ty utečou jako voda!“ usmívala se.
„Je to skoro dvakrát tolik, kolik jsme doteď žili…“
„Hmm,“ hlesla. Ale Shiky-chan se nevzdával.
„A proč o mě teda stojíš?“
„Vždyť říkám, že-“
„Ne, neodpovědělas na to, co jsem chtěl. Myslel jsem… Proč si chceš vzít zrovna mě?“
Tentokrát cítil, takovým tím zvláštním svrběním na levé půlce obličeje, že se otočila od mraků. A že se dívá přímo na něho.
„Protože… Protože my dva budem jednou obávanej pár.“ Tón toho hlasu, který jí vycházel z úst, byl najednou úplně jiný. Dospělejší, pomalejší. Každé slovo převalovala na jazyku a každé slovo vyslovila naprosto jasně. Potichu, ale jasně. „Ty seš strašně chytrej a já mám silnou kekkei genkai. Jednou ovládneme svět!“
„Áha,“ hlesl.
Z toho jednoho slova znělo strašně moc výsměchu.
„A samozřejmě proto, že seš děsně kawaii,“ nadchla se najednou, ale chlapec znechuceně zavrtěl hlavou.
„Jo, jasně. A ty seš děsně otravná.“
Aniž by na cokoli čekal, pomalu si stoupnul.
Lidé kolem procházeli a ani se nezastavovali, jakoby myšlenky všech byly ne v jejich hlavách, ale až v cílech jejich cesty, v jejich domovech, všude, jenom ne s nimi. Jako kdyby si totiž vůbec nechtěli všímat, jako kdyby totiž vůbec nechtěli uvažovat nad tím, co se kolem nich děje. Nad tím, že na lavičce, povětšinou prázdné, teď sedí dvě děti. Vlastně, jedno si právě stouplo. A že se na tu sedící holčičku otočilo a s jedním zdviženým obočím – chlapeček byl jeden ze šťastných, kteří uměli zvedat jenom jedno – pobaveně odseklo:
„Vždyť vůbec nevíš, co se bude dít.“
Neví. Nikdo to neví. Stát se může cokoli. A on bůhvíproč tušil, že tahle holka je cílevědomější, než všichni ostatní. A že je v její duši nějaké zvláštní černo, které by tam nemělo být.
„Jdu domů,“ otočil se a pomalu se vmíchal do toho davu maminek s taškami a tatínků s posláním. Nechal ji tam sedět. Ji, v jejímž výrazu se teď se ale nezračil nesouhlas, nebo dokonce nenávist. Ne, zračilo se v ní uspokojení. Jakési slepé uspokojení…
Protože ona to s tím obávaným párem myslela doopravdy.
Klidně půjde přes mrtvoly.
A to on nikdy nebude moct dopustit.
Ve dvě devatenáct.
***
1. Chci psát jinak. Pořád chci psát jinak! Nemůžu psát pořád stejně. Ne. Nechci.
2. Všude samá romantika… A když jsem to dopsala, uvědomila jsem si, že jsem právě napsala anti-romantiku. A, abych byla upřímná, myslím, že je to jedna z mých nejlepších povídek…
3. A taky bych ji chtěla někomu věnovat. Mám zpoždění, už týden, a za to se omlouvám, jenomže já čekala, až mě „to psaní“ chytne xD (Zní to jako blbý výmluvy, ale je to fakt:) )
Milá Lifie… Přeju ti všechno nejlepší. A tahle povídka je jenom pro tebe. Je to pro mě jedna z nejzásadnějších věcí, který jsem kdy napsala, a jedna z mála, se kterýma jsem spokojená, a jsem ráda, že mi celkem vyšla, protože tobě bych nemohla napsat žádnej brak:)
Cením si toho, co všechno jsem od tebe „dostala“. Všech těch slov, který mě pokaždý strašně pomohly. Chci ti moc poděkovat.
A proto tohle, něco, co symbolizuje změnu a vyrvání se z toho, co by mělo být. Přeju ti, ať jsou všechny tvoje narozeniny radostný a ať kvůli ničemu nemáš důvod na smutek:)
4. Pozn. Shiky-chan… Chan není jenom sufix pro holčičky, je to v podstatě zdrobnělina. Takže Shikyčátko… Jo, proto sem to nechala japonsky xD
5. Ignorujte prosím to, že tam nikdo nemá hodinky. Třeba se k nim do tý doby dostanou, co vy víte…
Mise Obl: No páni, tohle by si klidně zasloužilo i vlastní sérii, jak geniálně je to napsaný a s jakou lehkostí. Tobě stačí vykreslit jen dvě scény a člověk se do toho příběhu neskutečně položí. Opravdu tleskám. Strašně by mě zajímalo, jak proběhl jejich souboj, než se mu podařilo ji zabít a zdali se nechala, nebo se dostala do jeho pasti... tolik otázek a tak málo odpovědí. Navíc takhle povídka nabádá k zamyšlení... Fakt povedená povídka a nic bych na ní neměnila. Je úžasná tak jak je. Jo, a Souhlasím s ní, Shikamaru je děsně kawaii...
„Nepodceňujte sílu četnáře.“ Matthew Reilly
FF stránka moje a Nildona!!!
FC pro mě od nellynuska
Náš největší vzor sice zemřel, o tom se hádat nebudu, ale předtím stihl vyučit pár lidí, kteří se rozutekli do celého světa. Nyní se spojujeme opět dohromady, abychom bojovali proti uctívačům Kiry, našeho i eLova největšího nepřítele.
Žáci, kteří se nám zatím podařilo sehnat:
2. Yuki Kaze-san (ta, která jí s tím pomáhá)
3. Shaman-werewolf-sama
4. ivy
5. Neal-X
6. Eros 3in1
7. Kairi.Ratten
8. Shadow-dono
9. Elys
10. M-san
11. MadYoko
12. Buuublinka
13. akai
14. Liss Ryuzaki
15. Enkidu
16. Barbara_Uchiha
17. Sayge
18. June
19. Vurhor
20. uchiha777
21. limetka
22. adabo
23. Nikirin-chan
24. Otaku-chan
25. SuZuKi_ShiHouiN™
26. lacca
27. luccca
28. Ookami-Kyuu
29. Alexx-sama
30. Neko_Hachi
31. Aryen-nyan
32. SASUKE5478
33. cibo91
34. Ayame-Senpai
35. Blue-misty
pro vlastní bezpečnost uvádíme pouze přezdívky a místo fotografií různé obrázky, ovšem ani ty nevedou k naší identitě…
…pokud patříte k nám žákům a následovníkům a odmítáte vše Kirovské můžete se přihlásit, jistě, že pod svou přezdívkou, aby vás Kira nemohl zabít, u mě, nebo TsuchiKim
A den, kdy se nám podaří sehnat všechny eLovy žáky, se stane i černým dnem pro Kirovi příznivce, protože ten den se uskuteční závěrečná bitva, kterou vyhrajeme.
Mise O: Když jsem dneska procházela fanfikce a našla jsem tam tuhle, schválně jsem si ji nechala na 2:19 a mám takový pocit, že povídka tím získala další rozměr. Už při první zmínce o krvi, když už jsem si byla jistá, že dotyčný někoho zabil, jsem se musela rozhlédnout po pokoji, abych se ujistila, že z tady a teď skutečně platí jenom teď, tak moc to na mě zapůsobilo. A pak přišel Shikamaru a jeho logika a nová postava a najednou návrat do reality a ten obrázek ( ) a... a já už fakt nevím, co napsat. Úžasný!
Jo, je mi jasný, že si to pravděpodobně nikdy nepřečteš. Ale já to tu prostě musím napsat! Protože... to nechápu. Kdybych teď měla vysvětlit proč, říct nějakej důvod, naprosto bych nevěděla. Ale přesto... přesto se dívám do monitoru a chce se mi brečet. Já vím, nebyla to nějak hrozná... jak to říct, něco, z čeho člověk je prostě smutný. Tahle povídka byla taková skoro normální. Víš, dokážu si představit, že by to napsal někdo jiný - i někdo, kdo psát umí - a stejně bych z toho nebyla ani smutná, natož aby se mi z toho chtělo brečet. Ale... ono to bude tebou (jo, ty za to můžeš!). Ale... stejně ti děkuju za tuto krásnou povídku, co jsem si právě mohla přečíst =)
Tanabata je svátek přání. A tak se ho pokouší najít; třeba i na dně flašky saké.
Bylo to tak jednoduchý a přece si z toho dostala maximum. A to je umění!
Už jsem čekal dost! Dvanáct let! Na Konoze!
Víš ty co? Líbí s emi to... moc. Jednou budeme obávanej pár. Jo holka... to s epřepočítala... Shiky na ni byl až moc chytrej. Je mi jí trochu líto.. .ale jenom trochu. A Shikyho taky... ale stejně s emi to strašně líbí...
Najprv som sa sama seba pýtala, načo ten koment napísať, pretože tu je všetko vyjadrené podomnou a ja by som sa len trápne opakovala. Tak len ti chcem oznámiť, že som to čítala, síce neskoro, ale je to naozaj jedna z najlepších poviedok
Wau..Super
dobrý važne
Jen více antiromantiky. I když, ona to vlastně antiromantika není. Je to... je to milá, nepřerůžovělá, jednoduchá romantika se smutným koncem. Takových je opravdu pomálu, takže ti, Minnie, gratuluji, žes ji tak bravurně zvládla napsat.
Změnit čas od času styl psaní se vyplatí a u tebe, jak koukám, dvojnásob. Připadá mi, že konečně zase vycházíš z toho chaosu, z těch neuspořádaných myšlenek, které ti tak trochu zkazily například povídku Holka na jednu noc. Nápad to byl skvělý, to jo, ale někde uprotřed psaní ses ztratila. A proto jsem ráda, že už ses zase našla a budu se těšit, čím nás potěšíš příště.
~ Hello Kitty´s dead! Mashimaro rules the world!!!
~ Nejnovější FF: Orochimarův absolutní životopis - 04.08. 2014
~ Manga tým, při své práci sem tam hodí rým, hrdě čelí slovům kritickým, náš silný manga tým!
~ Hay a ShAnko *-*
~ luksusss avatar made by Drek´than ^^
~ Kapitola 577: Rozhodující bitva začíná dnes kachna! *Google translate*
~ "Vieš čo je pád? Nie keď si vtáčik zlomí krídelko. Nie je to ani vtedy, keď si zlomí nožičku. Je to vtedy, keď vidí pred sebou les plný príležitosti a vletí do tvrdého kmeňa." Laterie
Pippi Longstocking taught me that it is OK to be different,
Yoda taught me about the good and the evil,
Samwise Gamgee taught me to stand by my friends,
Romeo and Juliet taught me about love,
Naruto taught me to be strong and to believe in myself
and Batman taught me that you don't need super power to be a superhero.
Hm. Nemůžu si pomoct, já zde musím něco napsat. Pokusím se neopakovat ty přede mnou, ale asi to nepůjde.
Za prvé, musím uznat, že tahle povídka je geniální. Touhle povídkou ses přiblížila mým oblíbeným spisovatelům. Ale... Nevím, jestli je to správně.
U tebe jsem vždy rád viděl ty kladné emoce. Ale teď jsem tam neviděl téměř nic. Nebo spíše viděl, ale musel jsem se namáhat. Je to napsané lépe, než téměř cokoli, cos napsala dříve, ale já si raději přečtu nekvalitněji napsanou povídku, ze které bude koukat naděje a víra. Protože to je to, proč tvé povídky čtu.
Je to tak, že povídky, kde není moc kladných emocí, se píšou lépe, alespoň mě (a ty to touto svou dotvrzuješ taky), jsou i čtivější, kvalitnější, ale... Povídky plné naděje a víry v lepší budoucnost jsou lepší. Mnohem lepší, protože čtení takové, byť nekvalitněji napsané povídky pak není jen zabitý čas. To mě něco dá. Dá mi to novou chuť do života, novou naději.
Proto, lepšíš se. Ale tomu, že měníš svůj styl, i když stále zatím pouze neznatelně, nejsem rád.
Jen tak mimochodem, které fanfikce jsou nejlepší na Konoze? Naprosto jednoznačně ty od Minaty!
Souhlasím. Jsem v jakýmsi zvláštním období, kdy nevím, jak mám psát - ale nakonec mi bylo vždycky jasný, že i když chci napsat něco realištějšího, musím do toho vždycky přimíchat ty 'pozitivní emoce'. Jak šel čas dál, zjistila jsem, že kvůli tomu píšu... Abych je tam vkládala. Abych... Abych je mohla dát ostatním. Zní to jak z nějakýho levnýho románu...
A, jak ten čas šel ještě dál, chtěla jsem oba prvky namixovat do sebe. 'Reálno' a 'naději'... Ale alchymie je strašně těžká
Neber to prosím jako reklamu, ale teď jsem nahrála povídku, u který si myslím, že se mi podařilo obojí namixovat. Ale netuším... Jestli si ji náhodou přečteš, moc prosím, abys mi alespoň soukromou zprávou dal vědět, jestli... To náhodou není ještě horší...
Moc ti děkuju za komentář. Moc ti děkuju za slova, který mi hrozně pomohly... :)
A děkuju i vám, holky, a to moc, Kumí, hAni a Akiyuu... Strašně vám děkuju!
ostrov, odpovídám: ‚Telefonní seznam. Je v něm tolik postav! Mohl bych
vymýšlet nekonečné množství příběhů.‘“
U. Eco
10z10 jelikož je to krásné
jéžíšku, on tě tam zase někdo nevidí? slepci! já tě tam teda vidim a zřetelně! první věc, nepiš jinak! píšeš úžasně a já nechci aby jsi to měnila... jo, žánr můžeš, ale nic víc mě se prostě líbí Minnie a tak se nezměj na nějakou divnou Minnie musim říct, že já asi mám radši ty hrozný romantiky ale tohle bylo taky moc pěkný, zasáhlo mě to pěkně. místo tý dívčiny by se tam taky hodila Temari... a tak mě napadá, nemohla bych napsat něco lehce podobnýho? bylo by to ShikaTema, akorát Temari by nebyla tak krutá, ale trochu by se tam taky pozabíjeli
2 roky... já už tu jsem 2 roky právě dnes 17. srpna 2010 :)
Hmm... A víte co? Ať mě tam vidíte nebo ne, je to ode mě. Howgh
Chtěla bych vám poděkovat, protože jsem ani nečekala takovou velkou odezvu u týhle povídky... 25 hvězdiček a do 20 sem tam měla čistej průměr... Wow! To sem fakt čuměla xD
Já vím, že psaní trošku flákám (ale přitom dělám, co můžu) a proto jsem si myslela, že i odezvy u mých povídek se trošku sníží, ale vy jste mě nehorázně potěšili
Abych pravdu řekla, potrčilo mě to dopředu...
A všechny ty vaše slova byly jako balzám na duši. Všechny.
Nevím, co teď příjde. Jestli zůstanu tady, nebo se vrátím o místnost zpátky... Každopádně bych nejradši zůstala mezi oběma. Nevím. Musím to zkusit. Ale řeknu vám, že jste mě do toho zkoušení pořádně navnadili, díky vám mám zase obrovskou chuť psát
Děkuju vám. Děkuju
Jenom, k názvu (pro Dantíka): Hmm, nejdřív mě napadlo 3:15... Ale... 3:15 zemřeš už tu bylo xDD
A Lifie, jsem moc ráda, že se ti to líbilo Moc!
ostrov, odpovídám: ‚Telefonní seznam. Je v něm tolik postav! Mohl bych
vymýšlet nekonečné množství příběhů.‘“
U. Eco
Kravinaaa... Nie poviedka, tie kecy typu "toto nie si ty". Kdeže, kdeže, tvoje "Chci psát jinak" nevyšlo, vlastne nie, vyšlo, len takým zaujímavým spôsobom. Píšeš inak a stále rovnako... Je to ako keď zakvitne jabloň. Každý rok rovnako a predsa zakaždým inak. Tak, ty si práve načala nový rok A štýlovo, to sa musí nechať. Dobrý nápad a napísaný ako vždy... A predsa inak 6*
Poviem iba jediné: Vitaj na ceste!
FF BY HAGIKU
Vzhľadom k obsahu treba stiahnuť, zde jest link: Hinatina Rozkoš Je to séria a toto je konkrétne prvá časť Môj Priateľ Vetrík.
YURI FAN Ano i já jsem Yurifanista
Toto je báseň, ktorú som napísal po smrti Kisameho a doteraz som nepochopil, čo je na nej nepriatelné, oprava po znovuprečítaní som to objavil, avšak stále to považujem za soft, no ništ zde jest to veledílo:Poslední Zbohem Žraločí Milenky
Máš niečo čoho sa chceš zbaviť, alebo naopak niečo hladáš, tak neváhaj a pridaj sa do fb skupiny Anime a Manga Burza!
http://www.facebook.com/groups/478036032208994/
Všichni přede mnou už všechno řekli. Nehodlám to tady opakovat v sáhodlouhym komentáři, v kterym by ses možná ani nevyznala, ale jedno ti řeknu: tobě se povede snad všechno. Anti-romantika tam sice byla, ale já tam pořád cítila tebe. Není to špatně, naopak. Jsi jedna z mála, které poznám už jenom stylem psaní a ten tvůj se mi vážně moc líbí.
Víte co mě teď v poslední době celkem vytáčí? Všichni fňukají, jak byla stará Konoha lepší. Všichni fňukají, jak úroveň FF tady na Konoze klesla. Ale aby s tím někdo něco udělal? (Samozřejmě existují čestné vyjímky. Myslim že všichni víme, o kom mluvim.)
Když se dřív (třeba před rokem) našla nějaká dobrá povídka, vždycky byla zasypána komentáři. Já se vždycky k těm povídkám bohužel dostávala až moc pozdě, takže jsem si před napsáním komentáře pár před sebou pročetla. A občas jsem ani nekomentovala, protože vše, co jsem já měla na srdci, už řečeno bylo. Nebo jsem připojila jenom takový... já nevim, nic neříkající koment. A teď jsem znovu narazila na takovouhle povídku, která mě naprosto skvěle vtáhla do děje a byla fakt "na úrovni". Zase jsem čekala hodně komentářů, protože jsem na ní opět narazila pozdě, ale... byl tam jeden komentář. Jeden jediný, i když upřímný a krásný, komentář. A přitom si ta povídka zasloužila mnohem víc.
A proto se vás ptám-nelíbí se vám, jak teď Konoha "funguje" nebo jak to je s komentářema a FFkama obecně? A co s tím děláte?
Přidávám se k nettiex a sorafay a plně s jejich podpisama (ach to skloňování) souhlasím
Nesnášim ho a miluju ho. Záchvaty rozplývání se nad ním se střídají se zuřivými nadávkami naprosto nepravidelně a nečekaně a já nikdy předem nevim, jestli budu mít chuť ho uškrtit nebo se nad nim uslintat. Takže... kam patřim já? xD
1. Mariňák Mashinka
2. Kikul
3. Pony Cukr UnTastic
4. Lost.Shy.Blondie
5. PsychoWamp
6. Koizumi Ayumu
7. Yuki Kaze-san
8. Aladin
9. benda
10. phibo
11. K.Iwi
12. Ten_Ten
13. Slečna Anko
14. 333kin
15. Dai-sensei
16. Charlie
17. Zrůda Asuka-san
18. Tess Aya Thompson
19. I_LOVE_KAKASHI
20. Suny_Yuki-a.k.a.-goforit
21. Dingo93
Moje první série aneb Ahoj, já jsem Kyra! http://147.32.8.168/?q=node/67283
A můj blog, kam se snažím aspoň trochu pravidelně něco napsat (ale nic jinýho než shonen-ai tam nenajdete): http://www.mojefikce.estranky.cz/
http://www.zkouknito.cz/video_59020_hymna-yaoi-fanynek Aneb milujeme yaoi =3
TWINCEST FÜR IMMER!!!
ja nemam slov....to je skvele...tak...tak...no fakt nemam slov
ked som si pozerala nove FF, vidim jednu s nazvom 2:19. Vravim si preboha preco ju pomenovala prave tak,ale kedze je to od minaty, treba si to precitat. a nelutujem bolo to...neuveritelne
fajn kedze moje mozgove bunky klesli po ehmmm silvestri na minimum.....nedokazala som vymysliet ziadny originalny podpis (niezeby som niekedy nejaky mala )
tak len jedno KDE JA TA OSOBA KTORA HOVORILA ZE OSLAVOVAT SILVESTRA S LUDMI KTORYCH VOBEC NEPOZNAM JE SPROSTOST?!!!! no niekto nevie o co tak prichadza
Ano, opravdu je to moc jiné... Nebylo poznat, že jsi to psala ty, víš? Opravdu krásně je to napsané a ve mě probudily emoce, které se u mě probouzí málokdy. Jsou to emoce radosti, smutku a já nevím čeho už, ale je toho strašně moc. Nějak mi nejde vyjádřit velmi silné emoce, ale to sem taha nebudu. Musím souhlasit, že tohle je asi tvá nejpovedenější povídka, ale to musíš vědět ty sama...
♪ Současná hudební inspirace: Why Should I Worry, Sandcastle Kingdoms, Night in the Woods, Cuphead the Musical, Attention
Kočičí škrábanice
A nějaké nové FF? YES! ^^ => Tanec iluzí 20 - S hlavou vztyčenu udělej krok vpřed, Tanec iluzí 19 - Lepší zítřky v nedohlednu, Není se čeho bát, Tanec iluzí 18 - Na tenkém ledě
Pane bože... Minnie... Já vážně nevím co říct. Ty ze mě vždycky dokážeš vyždímat všechny emoce, který v sobě už dlouho dusím. A když plynule přejíždím řádky, vždycky pocítím takové to zvláštně hřejivé mrazení v zádech, protože si uvědomuju, co z toho je pravdy a co by se mohlo stát. Tahle povídka... je úplně jiná. Ne, ty nepíšeš stejně. A o to je ona krásnější. Já ti teď dokážu říct pouze jedno velký DĚKUJU, který myslím tak upřímně jak jen to jde. Protože něco tak krásnýho snad ještě někdo nevytvořil. Pro mne se tato povídka stává číslem jedna. Není to pro to, že je věnována mě a já si jí tím pádem můžu přivlastnit, ale pro to, že to tak cítím. A to je pro mně hrozně důležitý. Děkuju ti...
Hm, hm, antiromantika? Mne to tak moc neprišlo... Bolo to o dievčati, ktoré práveže veľmi milovalo... Sebeckou láskou, ktorou zabíjalo...
A o chlapcovi - mužovi, ktorý zase zabil ju, aby pomstil tých, ktorých mal rád... Láska je proste všade
Musím povedať, že je to vážne fantastická poviedka O niečo iná, ako písavaš zvyčajne, ale neviem... Že sa to iným nezdalo, že si to ty... Bolo to síce iné, ale pripomínalo mi to tvoje písanie, miestami
Ale dúfam, že odteraz už nebudeš písať len takto, týmto mierne odlišným štýlom Pretože ja mám tvoje veci moc rada a tvoje štýly sú také osobité... Proste je to radosť čítať
Autori poviedok čítajte Pravidlá FF!!
Inak vaše poviedky skončia na našom externom blogu ^^
A takisto čítajte aj Důležitá sdělení pro spisovatele a čtenáře FanFiction!!!
Ak si nie ste istí písaním, nájdite si nejakú betu - Inzertní FF nástěnka.
----
Čiarka, taká maličkosť, ale dokáže úplne zmeniť význam vety.
Nezabúdajte na to.
Zvyšok sú len úbohé napodobeniny.
Len chudáci ako vy, sa obúvajú do niekoho ako je Mady. ^^
Sorafay spí.
Ak máte nejaký problém s užívateľmi alebo "vyššou mocou", skúste sa pozrieť SEM a kľudne sa vyjadrite. Ktovie, či vám to nakoniec nejako pomôže, ale veriť sa má, nie?
Tak...
Tak!xD
Minnie, ako povedal Tall... vobec nebolo poznať, že si to písala ty. V niektorých vtám trochu ale... okrem toho vobec. Toto je úplne iný štýl aký od teba poznáme... A som rada že začínaš skúšať aj niečo nové:)
Ale k poviedke... neviem. Mám z nej zmieané pocity... Štylistycky a po tejto strane to bolo napísané bezchybne. Len neviem... najprv som mala pocit, že mi to nič nedalo. U tvojich poviedok som bola vždy zvyknutá na poriadnu dávku pocitov a emócií... U tejto som to až tak necítila.
Ale po druhotnom zamyslení... to bolo pekné. Skvele si vystihla tú čiernotu v duši tej dievčiny... Bolo to také... Bezcitné. Presne to je to slovo... Bezcitné a zvláštne:)
Real Sasuke (ja som to hovorila vždy xD)
(alebo keď dojdú nápady čo sem dať )
nádherná jednorázovka, úplně jsem se do toho onořila a každé slovo zhltla.. poutavé, úžasné, tajemné.. xD .. jak jsi prosimtě přišla zrovna na takovej čas? teď když to mám přečtené, tak mi příjde, jakoby se tam "ve dvě devatenáct" hodilo úplně nejvíc
Ten obrázek..miluju < 3
A ta povídka..je dokonalá < 3
Minnie se3 to prostě ty a mě by k tobě změna nesedila.
Tak myslim, že Tall to popsal naprosto, jako by mi četl myšlenky. Ikdyž... asi bych tě poznala. Super Min, je to jiné než obvykle a to víc, se mi to líbí!
Dělej cokoliv, ale dělej to s úsměvem, protože bez toho to prostě nejde.
Když jsem si přečetl u tebe v seznamu, že to bude takový pokus tak jsem se na tu povídku začal strašně těšit, protože všechny jednorázovky co napíšeš a jsou k tomu ještě jiné než věšina ostatních jsou skvělé. Nezklamalas. Souhlasím s tebou je to jedna z nejlepších coz napsala. Snad jen Holka na jednu noc a Jeho sen o snu jsou na stejné a nebo lepší úrovni.
Tak a te´d k somotné povídce. Víš, že kdyby si pod tím nebyla napsaná jakou autorka tak bych, že je to od tebe ani nepoznal. Sice tam máš pár míst kde by se to poznat teoreticky dalo, ale je jich málo. Žádné dlouhé lyrické pasáže, ale mě se zdá, že právě proto je tahle povídka ještě víc působivá. Tahle Minata, která experimentuje a hledá nové cesty k příběhu se mi líbí.
Na to, abys poznal že svíčková je připálená, jí nemusíš umět vařit.
Po dlouhé době nová FF - Opakování.