Dr. Hatake 13 - oko za oko, čest za dveře

„Máš pacienta na operaci a vysedáváš si v poklidu ve své pracovně??“ Přerušil Hatkeho poklidné snění Gai.
„Nemam náladu.“ Odsekl si a pohladil veverku, jenž si mu poklidně hověla v klíně.
„Nepovídej.“ Řekl ironicky Gai a dodal. „Někdo ti pošramotil tvé obří ego???“
„Potřebuješ něco??“
„Já ne, ale ty vypadáš, že potřebuješ zvednout náladu.“ Přeměřil si Maito svého sedícího přítele.
„A to si poznal podle čeho?? Podle mého skleslého výrazu v obličeji, nebo protože jsi v tom jel s Tsunade?“ Zamračil se Hatake, na muže stojícího proti němu.
„Nepřestáváš mě překvapovat, jsi stále o krok vepředu, a přesto se necháš doběhnout jednou, pěknou, hereckou tváří.“ Pousmál se Maito.
„Byl to tvůj, nebo její nápad??“ Zvedl gumový míček ze svého stolu.
„Ale stále nejsi vševěd.“ Ušklíbl se.
„Takže tvůj…Přišel ses jen vysmívat, nebo se omluvit??“ Hodil ho po Maitovi, ten ale reflexivně uhnul.
„Omlouváš se snad někdy ty za to, co provedeš?“ Přivřel Maito oči. (Tenhle řádek si pamatujte xD )
„Hele, nemam náladu na tvoje hloupý řeči.“ Zvedl se Hatake ze židle, posadil veverku na své rameno a odešel ze své kanceláře.
„Zvláštní, to většinou říkám já.“ Ušklíbl se Maito.
…
Hatake si to namířil na místo, kde čekal že ho nikdo nebude hledat…
„Doktore, můžete mi už předepsat ty prášky?!“ Zamračila se na Hatakeho malá, hnědovlasá dívka s brýlemi na nose a znuděným výrazem v obličeji.
„Počkej na reklamy.“ Odbil jí a dál sledoval svojí malou přenosnou televizi.
„Áááá, tohle vás baví?!“ Zamračila se.
„Tebe ne?? Teletubbies se snad líbí malejm dětem ne?“ Ušklíbl se na ní a ona ho za to probodla vražedným pohledem.
„Nejsem malá, je mi patnáct.“
„Cože, patnáct?? A neamputovali ti nohy?“ Pousmál se.
„A vám mozek? Jsem prostě malá no. Vy zase máte šedivý vlasy jak nějakej starej dědek.“ Ušklíbla se.
„Jak se jmenuješ holčičko??“ Zeptal se Hatake.
„Nettiex.“ Odsekla.
„Divný jméno. Nejsou tví rodiče malý?“ Zeptal se opatrně.
„A vaši šedivý?“ Přivřela oči.
„Našim je přes sedmdesát, to je normální. Nechodíš často na záchod?“ Přeměřil si jí očima.
„Určitě ne víc než vy.“ Zakroutila hlavou. „O co se to snažíte??“
„Možná máš nedostatek hypofyzárního růstového hormonu.“ Podrbal se na bradě.
„A možná vy máte přebytek pilin v hlavě.“ Udělala Nettiex to samí co on.
„Nebo rakovina??“ Mumlal si sám pro sebe.
„To nevím, zkuste si zajít na testy.“ Zamračila se. „Tak už mi napíšete ty léky.“
„Možná traumata v mládí.“ Mumlal neustále, to už to ale nevydržela ani Rika na jeho rameni a kousla ho mírně do ucha. Trochu se ucukl.
„Ta veverka je krutá.“ Rozesmála se Nett.
„Za co to bylo Riko…“
„Asi už jí nebavili ty vaše keci.“ Usmála se.
„Proč se dneska proti mně celej svět spikl?!“ podepřel si obličej rukou tak, že mu do něho nebylo vidět.
„Je vám něco doktore?“ Nastolila Nettiex nechápavej pohled. „Nevypadáte jako člověk, co by se nechal tak snadno rozhodit.“Kakashi pozvedl hlavu a podíval se na dívku.
„C..co?“
„Možná je to jenom můj dojem, ale asi jste někde nechal část sebe.“ Podrbala se dívka ve vlasech. Rika se přitulila Hatakemu ke tváři. Ten se na obě stvoření koukal chvíli nechápavě pak ale nastolil ten svůj ironickej úsměv. Vytáhl z kapsy papír na recepty, cosi na něj napsal, vrazil ho Nett do ruky a odešel. Dívka se na kus papíru podívala a usmála se směrem, kterým hatake odešel. (Divný, smát se na dveře xD )
…
Po chvíli se Hatake zjevil za Maitem, který stál u okna operačního sálu a pozoroval Orochimarovo operaci.
„Jak to jde?“ Zeptal se. Maito se na něj otočil a trochu udiveně řekl.
„Zatím bez komplikací. Už si se vybručel?“ Pousmál se.
„Možná. Jak jsou daleko??“
„Vše bez komplikací, už ho zašívají. Budeš chtít vidět ty jedový žlázy?“
„To si piš, pověsím si je doma nad krb.“ Ušklíbl se.
„Ty nemáš krb.“ Podrbal se Maito ve vlasech.
„Tak to mi na něj budeš muset pučit.“ Rozesmál se Hatake.
„Ani náhodou, už tak mi dlužíš dost.“ Zamračil se Maito.
„Máš pravdu, a je čas to splatit.“ Zatvářil se podle.
„Tomu nevěřím. Ty máš peníze?“ Vykulil Maito oči.
„Ne. Ale z nemocničního parkoviště ti odtahujou auto. Někdo nahlásil, že už tam stojí několik dní a že bude asi kradený.“ Nahodil vítězoslavný pohled za mizejícím maitem.
„Tak to by bylo. Ještě Tsunade.“ Vydal se spokojeně k šéfoví do kanceláře.
…
Rozrazil dveře se spokojeným úsměvem ve tváři.
„Nevíte o tom, že se klepá?“ Zamračila se na něho Tsunade. Hatake jen pohodil rukama a odešel ze dveře. Nejdříve potichu zaklepal. Tsunade jen mlčky hleděla na dveře. Když Hatake neslyšel odpověď zabouchal tak že dveře vyletěly z pantů.
„Co to má bejt?“ Div že po něm Tsunade neskočila přes celou pracovnu. Hatake se na ni tak trochu podiveně, trochu pobaveně podíval a pak řekl.
„Sakra, špatný dveře. Pardon.“ Ušklíbl se a odešel.
„Co to sakra bylo?!“ Nechápala Tsunade.