Dr. Hatake 14 - v normálu

Rozrazil dveře se spokojeným úsměvem ve tváři.
„Nevíte o tom, že se klepá?“ Zamračila se na něho Tsunade. Hatake jen pohodil rukama a odešel ze dveře. Nejdříve potichu zaklepal. Tsunade jen mlčky hleděla na dveře. Když Hatake neslyšel odpověď ,zabouchal tak že dveře vyletěly z pantů.
„Co to má bejt?“ Div že po něm Tsunade neskočila přes celou pracovnu. Hatake se na ni tak trochu podiveně, trochu pobaveně podíval a pak řekl.
„Sakra, špatný dveře. Pardon.“ Ušklíbl se a odešel.
„Co to sakra bylo?!“ Nechápala Tsunade.
…
Hatake se spokojeně vrátil k oknu operačního sálu a pozoroval právě probíhající operaci. Když se jeho kolegové vypořádali s zašíváním Orochimarovy pusy od někudy se vynořil rozhněvaný Gai.
„To bylo hnusný!“ Zamračil se na kamaráda.
„Díky.“ Ušklíbl se Hatake.
„To nebyla pochvala.“ Zakroutil hlavou Gai.
„To nevadí, škoda že sem nemohl jít s tebou. Pohled na to jak se hádáš s odtahovou musel bejt úžasnej.“ Rozesmál se Hatake.
„Pro tebe určitě! Hádal sem se s nim čtvrt hodiny že je to auto moje a že si ze mě jeden nejmenovaný, prohnaný kolega vystřelil.“ Mračil se Gai čím dál víc.
„Pohled za všechny prachy.“ Usmíval se od ucha k uchu.
„Dlužíš mi další prachy!“
„Připiš mi to na seznam.“ Řekl s poklidem.
„To už sem udělal, máš ho pěkně dlouhej.“ Mračil se Maito čím dál víc.
„Myslíš že trhnu rekord ??“ Otočil se na něho Kakashi se zaujetím.
„Už si ho trhnul.“ Prohlásil posmutněle Gai.
„Bezva.“ Zašklebil se opět a bez jakéhokoliv rozloučení se vydal do své prosklené pracovny.
„To mu to dlouho nevydrželo.“ Podrbal se Maito ve svých, podle kastrolu ostříhaných, vlasech a hleděl za mizející postavou.
…
Tsunade si to mířila po chodbě s nas*aným výrazem ve tváři a jakýmsi papírem, mačkajícím v ruce. Všechen personál, kolem kterého prošla jí uhýbal z cesty, neboť všechny děsila už jenom pohledem a nikdo netoužil po tom, pocítit její náladu na vlastní kůži, či výplatní pásce. Tsunade rozrazila dveře do Hatakeho pracovny a vyrušila tak doktůrka z pohodlného pozorování televize, na své nejoblíbenější stěně z celé své pracovny.
„Děje se něco??“ Nahodil nechápavý kukuč. Rika okamžitě poznala, že se blíží řev, seskočila dolu z Kakashiho ramena a schovala se pod jednu ze skříní, po Hatakeho pravici.
„Oprava těch dveří stála pěknej majlant!“ Práskla papírem o jeho skleněný stůl.
„Vážně?“ Pokusil se srovnat pomuchlaný papír a hleděl na sumu, jenž na něm byla napsaná.
„Není tam o nulu více?“ Kulil oko, nezakryté páskou.
„O tu nulu míň bude na vaší výplatní pásce.“ Mračila se blondýna.
„Připište to k Maitovi na seznam.“ Nahodil úsměv od ucha k uchu.
„Nedělejte si ze mě srandu! Tohle není nic levného!“
„Koho by napadlo, že takový starý ošuntělý dveře budou stát tolik??“ Pokrčil rameny.
„Ty dveře byly po mém dědovi! Mám chuť vás zadupat do země.“ Dala si ruce přes sebe a probodávala hatakeho neustálím zabijáckým pohledem.
„A to se ještě nerozsypaly?“ Vykulil oko.
„Evidentně ne.“
„Bytelný.“ Ušklíbl se a začal dělat z účtu za opravu vlašťovku.
„Jo, to byly.“ Povzdechla si. Hatake tou dobou už měl vlašťovku hotovou a hodil jí do vzduchu. Její let Tsunade i její tvůrce napjatě sledovali. Přistávací dráhou se jí nakonec staly Tsunadiny blond vlasy, do kterých se úspěšně zapíchla.
„Ááááh!“ Zařvala blondýna, vytáhla si papír z kadeří, zmuchlala a hodila po Hatakem.
„To si odsloužíte!“ Otočila se k odchodu.
„Ta si věří.“ Pomyslel si Hatake.
…
„Tak jak se máme?“ Zjevil se doktůrek na pokoji svého pacienta. Ten už byl tou dobou probuzen z narkózy a jen koukal po svém okolí.
„Viděl jsem vaše výsledky. Zlepšujete se.“ Pousmál se.
„Bude sice ještě nějakou dobu trvat, než budete úplně v pořádku a do té doby budete v nemocnici na pozorování, ale do toho já už pravděpodobně zasahovat nebudu.“ Rozkecal se Hatake.
„Tomu sám nevěříte.“ Uslyšel za sebou Uzumakiho, schválně ale vykulil oči na Oriho.
„To je zázrak, vy mluvíte. A jako Uzumaki.“
„Ha ha, moc vtipné.“ Zazněl za ním tentokrát hlas Haruno.
„No ne, a i doktorka. Buď jste břichomluvec, nebo jste trénoval to kouzelnický číslo.“
„A nebo vy máte ještě dětinštější chování, než dřív.“ Zamračila se Haruno a praštila ho po hlavě lejstrem papírů. Hatake se za ní okamžitě chytl a otočil se na svůj tým.
„Teď jste mi rozcuchala účes.“ Zamračil se.
„Prosím vás, ty vaše pačesy stejně neviděli hřeben asi tak už od narození Krista.“
„Asi vám už s Tsunade nedovolím chodit na oběd, kazí mi vás. Co to je.“ Ukázal na papíry v Haruniných rukách.
„Výsledky rozboru tkáně. Ty jedový vaky jsou již zcela pryč z jeho těla. Nemusí se bát dalšího ochrnutí.“ Pousmála se Haruno směrem k pacientovy. Ten jí úsměv opětovat nemohl, neboť ho pusa ještě po operaci bolela.
„Tak to vypadá, že se budeme muset rozloučit.“ Poznamenal Hatake. „Kdybyste mi chtěl poděkovat, tak pošlete nějakého hada k Tsunade domu.“ Ušklíbl se.
„Myslim, že by se jí ten had bál.“ Podrbal se Naruto ve vlasech.
„Jo, chudák had.“ Přitakal Kakashi. Sakura je oba dva probodla pohledem.
„Co, to že se jí nebojíte vy neznamená, že my taky ne.“ Pokrčil rameny.
„Tak se mějte krásně.“ Rozloučil se Hatake a vyšel z jeho pokoje. Za chvíli ho oba jeho kolegové doběhli.
„Jenom mějte se krásně, nic víc, žádné nemístné poznámky, nejste nemocný??“ Nechápala Haruno, Hatakeho počínání.
„Nemůže mluvit, nedalo by se s ním hádat.“