Dr. Hatake 12 - podpásovka

„Myslíte si, že když budete lézt po chodbě jako pes a koukat se do každé škvíry, tak jí najdete??“ Začal rozhazovat Uzumaki rukama, v nichž držel spisy pacienta.
„Máte pravdu.“ Ušklíbl se Hatake.
„Vážně??“
„Jo, pojďte mi pomoct.“
„Ani náhodou, nebudu tady kvůli nějaké zaběhlé veverce lézt po zemi.“ Začal se blonďák bránit.
„Až doléčíme pacienta, tak vám s tím pomůžu, ale teď pojďte.“
„Nabídněte ještě oběd, soukromou limuzínu a výlet na Bahamy a možná se dohodneme. „ Postavil se Hatake zpět na své nohy.
„Tak půjdeme??“
„Jste otravnější než podomní prodavači!“
…
„Tak co to má v těle za hnus??“ Zařval Hatake na celou laboratoř, až úlekem spadla Haruno ze židle.
„Co děláte?“ Kulil na ní Hatake oko.
„Hledám vašemu životu důležitou věc.“ Cekla.
„A jakou??“ Ušklíbl se Hatake.
„Váš rozum.“ Vykřikla a zvedla se ze země.
„Proč se na něj nezeptáte?? Mám ho v třetí kapse od zdola a druhý zprava, své námořnické uniformy.“
„Vy jste byl u armády??“ Podrbal se Uzumaki ve vlasech a nasadil udivený pohled.
„Ne, ale to přece neznamená, že bych nemohl mít námořnickou uniformu.“
„Chodíte na maškarní??“ Zeptal se Uzumaki, jelikož chtěl vědět, k čemu by Hatakemu byla námořnická uniforma.
„Ne, jen mi přijdou muži v modré uniformě sexy…co ty výsledky.“ Uzumaki nechápavě hleděl na Hatakeho, zatím co se vybavoval s růžovláskou.
„Je to…“
„Substance, napadající nervový systém pacienta a chromující tak jeho končetiny.“ Skočil ji Hatake s úšklebkem na tváři do řeči.
„Vy…vy jste koukal do zprávy??“ Vykulila Haruno oči.
„A kde bych jí asi vzal?? Je to had, a na podobném principu funguje hadí jed.“ Plácl se Hatake do čela.
„Tak na co ty testy??“
„Kdybych to neměl podložený a chtěl se v něm hrabat, tak mě Tsunade sežere, vás vyhodí a moje veverka skončí u ní nad krbem. Vyoperujte mu ten hnus z huby a propusťte ho domů. Až se nebude krmit tím humusem, bude v pohodě.“ Zmizel Hatake z místnosti.
„Tsunade má krb??“ Nahodil Uzumaki další nechápavý pohled, Haruno jenom zakroutila hlavou.
„Jdu zamluvit operační sál, ty jsi za pacientem.“ Rozdala dívka povely.
…
Hatake se zatím začal potloukat po nemocnici a hledat svého zrzavého mazlíčka, se zálibou v ořeších.
„Riko…kde si?! No tak Riko!! Pojď sem! Pojď si pro oříšek…je to dobrý!! Mňam, mňam!“ Chodil po chodbách a řval na všechny strany.
„Co to děláš??“ Ozvalo se mu za zády. Otočil se a div že nehledal, co by mohl hodit.
„Vy…vy…vy se mi ještě odvážíte postavit do cesty!“ Vytřeštil oči.
„Aspoň vidíte, můj smysl pro humor.“ Zasmála se Sora.
„Ha…ha…ha“
„Zato ten tvůj je k popukání?! Záměna pohlaví…kde si vyrost??“ Zamračila se.
„Nezdržujte, nemam na vás čas ani náladu, musim najít svojí veverku.“ Otočil se k ní zády a zase spustil své urputné volání.
„Tak kvůli tomu je tenhle povyk.“ Zasmála se, ale Hatake už ji to dobou ignoroval.
„Nečekala bych, že dokážeš mít taky zájem o něco roztomilého.“
„To víte, sem muž mnoha tváří.“
„Blbec, Ignorant, Vtipálek…“ Začala je Sora vyjmenovávat a přitom počítat na prstech.
„Co po mě chcete.“ Povzdechl si a otočil se na ni.
„Já?? Nic…už všechno mám.“ Začala se smát na celou chodbu.
„Vážně vás to baví??“
„A vás baví si ze všech dělat srandičky, štvát je, provokovat a hnát proti sobě??“
„Ááá tady jste.“ Ozvalo se za Hatakem, ten se ohlídl a spatřil svou šéfovou.
„Co jste to sakra přijala za sestru?! Je hrozná.“ Začal si stěžovat.
„Co se vám nelíbí, myslela jsem si, že to bude váš typ.“ Ušklíbla se Tsunade.
„Tahle ta…“ Nedokončil větu, jelikož ho Sora probodla zabijáckým pohledem.
„Co si chtěl říct??“ Byla slyšet hrozba v jejím hlase.
„Je úplně mimo.“ Dal si Hatake ruce přes sebe, na svou ochranu.
„To vy jste úplně mimo.“ Zašklebila se na Hatakeho Tsunade. Hatake nastolil nechápavý pohled.
„Tady Sora je moje kamarádka z herecké agentury. Chtěla jsem, abyste taky zažil to, co každý den prožívají lidi kolem vás.“ Začala se Tsunade bavit Hatakeho uraženým pohledem.
„Počkejte! To vám vrátím!“ Zahrozil a se zhoršenou náladou se vydal do své kanceláře, čekat na výsledky. V tom rozčarování navíc zapomněl na hledání své ztracené veverky. Rozrazil dveře do své pracovny, ale před svou sedačkou strnul. Veverka si spokojeně hověla na jeho židli. Na jeho tvář se navrátil všem známí ironický výraz, zvedl zrzavou příšerku, posadil se a spokojeně si jí položil na klín.