Temná Brána: Sluhové Brány, Kapitola 1.

Tak tady nabízím novou sérii, tak doufám, že se bude líbit jako ta první a pokud se tu shromáždí pozitivní komenty, tak napíšu pokráčko, ale tahle série bude o něco kratší než ta předchozí. Tak se pohodlně usaďte a pojďte se mnou na další dobrodružství u kterého se budete dobře bavit . Už vás nebudu rušit a nechme příběh, aby vyprávěl...

Byl temný večer, kdy se blýskalo a pršelo tak mohutně, že kapky vody tvořily souvislé provázky.
Blesk právě udeřil blízko zříceniny a stala se neuvěřitelná věc najednou se zřícenina počala měnit a už to nebyla ta zřícenina, ale výstavní sídlo za které by se nemusel ani feudální pán stydět.
Vesničané jak se probouzeli a vycházeli ze svých domovů za prací se zděsili a zanaříkali:
„To už je opět čas?“
„Zavolejte našeho pána!“ nakázal někdo z davu.
„Není potřeba jsem zde.“ Řekl Tsumaru, který vypadal na šedesát, ale ve skutečnosti mu bylo čtyřicet.
Jakoby toto místo mělo zvláštní moc, protože lidé a zvířata tu stárli jiným způsobem než normálně.
„Musíme požádat nějakou skrytou vesnici o pomoc!“ navázal Tsumaru.
„Navrhuji Vesnici Skrytou v Listí, ale nevíme kde je," nadhodil kdosi.
„Nebojte, já vím kde je,“ řekl jeden dobrovolník a poté se přihlásil, že půjde požádat o pomoc.
„Domluveno a vrať se brzy, víš co se stane, když se to nevyřeší včas!“ varoval ho Tsumaru.
„Tak jo, za tři dny jsem tu i s pomocí,“ ujistil je jistě Tahiro.

Konoha o den později

„Tsunade-sama, tak koho pošlete?“ zeptala se Shizune po odchodu nového klienta Tahira.
„Pošli pro Naruta, Hinatu, Kakashiho a Choujiho.“ Rozhodla se Tsunade.
„Hai,“ řekla Shizune a odběhla splnit rozkaz.
Za pár minut se dostavili všichni volaní.
„Co pro nás máte, Tsunade-sama?“ hned se zeptal Kakashi.
„Mám pro vás úkol zjistit co je v nepořádku s jednou zříceninou, tedy nového sídla, že proč přes noc, kdy byla bouřka se obnovil do původního stavu.“ Osvětlila situaci Tsunade.
„C-co?“ vykoktal ze sebe Naruto a začal se klepat.
„O duchách tu nikdo nemluvil, tak proč se tak klepeš?“ neodpustil si Chouji.
„Já se vůbec duchů nebojím!“ snažil se, aby to vyznělo hrdinsky, ale nepovedlo se klepal se dál.
„Na tom není nic špatného, že se bojíš duchů.“ Zkusila ho uklidnit Hinata, aby Naruta uklidnila.
„Díky,“ poděkoval Naruto.
„Tak vyražte co nejdřív,“ požádala je Tsunade.
„Hai,“ řekli sborově a odešli sbalit si věci.

Brána Konohy o pár hodin později

„Děkuji vám mnohokrát, že jste se ujali tohoto úkolu.“ Nedokázal vyjádřit vděčnost Tahiro.
„Ale to je samozřejmost,“ vysvětlil Kakashi a vzájemně se představili.
Po představení se vydali na cestu k vesnici Sashira.

Vesnice Sashira

Do vesnice dorazili jak Tahiro slíbil třetí den.
„Vítám vás a děkujeme za pomoc.“ Řekl v úvodu Tsumaru.
„Děkujeme a vůbec nemáte zač je to naše práce,“ řekl Kakashi.
„Teď pojďte se mnou a já vám v mém domě vše vysvětlím.“ Nabídl jim své pohostinství.
Po usazení a proběhnutí všech zdvořilostních formalit se Tsumaru dal do vyprávění: „Toto sídlo zde stojí již sedm set let a každých sto let se sídlo obnovuje a žádá čtyři oběti mladé lidi a ty pak, které vybereme už nikdy neuvidíme a zmizí na dobro z tohoto světa. Proto mi nemějte za zlé, že jsem vás zavolal, protože pokud to nesplníme, tak sídlo vysílá své démony a ti vyvraždí naše dcery.“
„Tak dobře, nezbývá nám mnoho času. Ukažte nám cestu a my už trefíme,“ řekl Chouji nečekaně.
Po důkladném školení o směru cesty na sídlo se rozloučili a vydali se na hrad.

Před sídlem

„Musíme opravdu dovnitř?“ zeptal se Naruto.
„Ano, musíme, ty strašpytle!“ popíchl ho Chouji.
Naruto na něj vrhl zabijácký pohled a Kakashi měl chuť se začíst do Icha Icha Paradise. Hinata se tvářila ustaraně.
Dveře se samy otevřely a skupinka vstoupila. Za nimi se dveře opět zavřeli už nebyla cesta zpátky.
„Dobrý večer, už na vás tady čekáme!“ řekl neznámý, který byl oblečen jako sluha.
„Vy jste majitel?“ zajímala se Hinata.
„Ne, ale prosím pojďte za mnou a můj pán se vás ujme a vše vysvětlí.“ Prohlásil sluha a v mžiku byli beze zbraní zůstalo jim jenom oblečení ve kterém přišli.
Čtyři lidé následovali sluhu.
Došli před jídelnu, sluha otevřel dveře a vešli posadili se ke stolu přesně podle sluhových pokynů.
„Děkuji ti Shi a můžeš jít,“ propustil ho jeho pán, který se tam objevil z ničeho nic a pokračoval:
„Dobrý večer, jmenuji se Rashta a jsem služebníkem sil, které jsou přímo tady a toto místo je jejich Střed a tady pořádají každých sto let večírek a dnes je přesně sto let od minulého večírku. Dovolte mi představit všechny síly, které se pojmenovali Temná Brána.“
Najednou u stolu sedělo asi pět dalších postav zahalených v kápi.