Psanec 11 - naděje stále žije

Když se oba objevili v nemocničním pokoji, kazekage si je přejel pohledem a když se ujistil, že má Naruto zpět svou dobrou náladu, na oba se usmál.
„Nějaké nové zprávy z Konohy??“ Zeptala se Sakura.
„Ano, zrovna jsem je říkal Kakashimu s Yamatem.“ Pousmál se Gaara.
„Tak povídej!“ Ušklíbl se Naruto energicky.
„No…nevím jestli se ti budou líbit.“ Zakroutil Gaara hlavou.
„Co…co se stalo??“ Začal se blonďák obávat. Kazekage pohlédl nerozhodně na Jonina se zakrytým okem.
„Řekni mu to, stejně by se to dozvěděl.“ Pokývl.
„V Konoze jsou pořád lidi, kteří v tebe věří a neztratili v tebe důvěru. Je jih poskromnu, ale pár jih je…“

Rychle utíkala jednou z tmavých uliček, které v Konoze jsou a neustále se vyděšeně ohlížela za sebe. Vypadala jako by jí někdo honil. Její dlouhé rovné modré vlasy plápolaly. Vystrašeně hleděla před sebe a ještě více za sebe, když se ohlížela a snažila skrýt ve stínu. Na chvíli se zastavila, aby se vydýchala a nabrala nových sil pro další zběsilý útěk. Náhle zaslechla něčí kroky a vylekaně vyběhla, snažila se vzdálit od onoho místa. Znovu se ohlídla ve chvíli nepozornosti zakopla o popelnici a svalila se na zem.
„Wááááá.“ Zařvala při pádu. Zvedla oči a strach jí projel celým tělem. Stál nad ní příslušník root s né moc příznivě tvářející se maskou.
„Hinato Hyuuga, byla jsi přistižena při zradě vesnice tím, že jsi dala veřejně najevo, že věříš v Uzumakiho nevinu. Řeklas to nikým neovlivněna a za plného vědomí. Víš jaký je za to trest.?!“ Hinata začala vydávat jakési pazvuky, které člověk vydává když se bojí.

Bohužel, Danzo takové lidi nechá stíhat, zabít a …

„Já mu věřím!!!“ Zařvala Hin i v té nejméně vhodné chvíli, zvedla se na nohy a dala opět na útěk. Pro větší jistotu zahnula hned u první možné odbočky.
„Proč se vždycky brání?!“ Povzdechl si Anbu.
Hinata utíkala seč mohla, ale co zmůže samotná dívka proti ostřílenému zabijákovi. Když doběhla až na konec uličky, ulekla se a strnule hleděla na konec svých možných nadějí. Sklopila hlavu a opřela se o konec slepé uličky.
„Špatná volba…“ Řekla tiše.
„Volba smrti…“ Ozval se za ní posměšný mužův hlas a ona se, se sklopenou hlavou otočila. Pak pohlédla na muže jak si na ruce nasazuje tygří drápy.
„Co…co chceš dělat?“ Vykoktala ze sebe nejistě.
„Protivila ses proti zákonu…zradila svou rodnou vesnici…nezasloužíš si nic jiného než smrt.“ Řekl tajemně.
„Já nikoho nezradila!!! Řekla sme jen svůj názor!!!“ Začala na něj řvát.
„Zradila vesnici, za to tě nemine ten největší trest!!!“ Začal se k ní pomalu přibližovat.
„Proč…“ Zableskli se jí v očích slzy.
„A víš co je největší sranda?! Až tě najdou mrtvou, tak to hodí na toho tvého Uzumakiho! Uzumaki zabil svou věrnou…nezní to pěkně?!“ Začal se smát.
„Cože?!“ Začali jí téct slzy.

…a hází jejich smrt tobě na vrub.

„Tys mě neslyšela?? Tak ještě jednou!! Tvojí smrt přičtou Uzumakimu.“ Začal se smát.
„Čemu se směješ?“ Vykřikla nechápavě.
„Víš co je tu k smíchu??“ Byl čím dál tím blíž k ní. „Zemřeš pro něho, a jemu to jen uškodí…jaká ironie.“ Smál se tajemně.
„To..to ne…to nemůžeš!“
„Já?? Snad my! My teď můžeme všechno!
„Kdo…kdo my? O..o čem to mluvíš?“ Vykoktala se a s obličejem plným strachu mu hleděla na masku.
„Anbu root! S Danzouem v čel ovládneme Konohu!!! Pardon…oprava…už jsme ovládli.“ Začal se napřahovat k první ráně svou naostřenou zbraní. Hinata zavřela oči a očekávala první úder.

Naštěstí pro některé…

Žádná ale nepřicházela a tak otevřela oči, asi centimetr před nimi se mužova zbraň zastavila.
„Sakra, co to je!!!“ Začal řvát chlápek. Hinata v tu chvíli procitnula a odskočila od znehybněného muže.
„Jsi v pořádku?“ Řekl chlapec stojící za mužem při pohledu na ní. Vystrašení dívka chvíli nečině stála a hleděla na něho.
„D..díky Shi…Shino.“ Vydala ze sebe své díky.
„Uteč, já ho zdržím!“
„Co… co to říkáš?!“ Nechápala svého kamaráda.
„Ten jed nevydrží věčně, neměl jsem čas ho dokončit! Uteč! Schovej se, já se o něj postarám.“ Řekl a dívka přikývla.
„Nikam nechoď ty malá dě*ko. Když utečeš, stejně si tě najdu!“ Ale to už byla dívka na útěku. Shino se na ní naposled ohlédl a to byla chyba. Anbu procitnul dříve než čekal…ohromná bolest zalila jeho záda…kapky zelené tekutiny začali dopadat na zem. Voják si ho ještě chvíli podržel za kapuci aby mohl přidat další, teď již smrtelný zásek. Při jehož vykonávání se jeho zbraň zasekávala o chlapcova žebra…
Muž nechal Skinovo tělo na místě a pokračoval dál za svou původní obětí.

…už jiní prokoukli Danzovo plány a …

„Pojď sem…já říkal že si tě najdu!!“ Ozývalo se za prchající dívkou.
„Sakra…co se stalo…Shinovi?! Problesklo Hinatě hlavou a zatočila za další roh.
„Mě neutečeš…“ Hin se ohlídla ale nikoho neviděla. Náhle jí něco chytlo za pusu a zatáhlo de dveří vedoucích do sklepení nějakého domu. Dívka chtěla začít řvát ale dotyčný jí to nedovolil. Když už si byl jistý, že je v klidu pustil jí a ona mu pohlédla do tváře.
„Kibo?!“ Vyhrkla údivem. On jí ale opět zakryl rukou pusu. Byli v nějaké tmavé malé místnosti.
„Kde jsi?? Mě neutečeš!“ Šmejdil muž okolo poklopu do místnosti kde se ukrývali. Poté si ho všimnul, rozrazil víko nakoukl dovnitř a zařval.
„Mám tě!“
Hinata se ulekla…. Místnost byla prázdná.
„Klid.“ Podíval se na ní Kiba.
„Ale, co když nás najde?“
„Tahle chodba je dobře schovaná, kdyby mi o ní neřekli, tak o ní taky nevím.“ Pousmál se na ní aby jí uklidnil.
„A kam to vlastně jdeme??“
„Uvidíš.“ Pousmál se opět a oba strnuli před dalšími dveřmi.

…slučují všechny, co se jim protiví Danzovo politika, nebo ty, co ti věří.