Poslední setkání...

„Naruto, ne!“ zaječela růžovlasá dívka a natáhla ruku k blonďákovi, který od ní byl deset metrů, jako by mohla zachytit jeho pád.
Seděla na zemi, absolutně vyčerpaná, sotva se schopná pohnout. Slzy jí po horkých, odřených tvářích stékaly proudem a dopadaly na její špinavé a potrhané šaty. Stále měla nataženou ruku a vytřeštěně zírala na Naruta, jak leží na zemi a beznadějně se snaží aspoň sednou.
Naruto měl po celém těle škrábance a větší rány od katany. Pořezané nohy, na jednu už nemohl ani stoupnout. Na břiše, těsně pod pupíkem, velká rána, ze které vytékala spousta krve. Pravou rukou se držel za levé rameno, ze kterého také tekly potoky krve. Cenil pevně zatnuté liščí zuby, nevnímal tu pachuť krve v puse ani pramínek, který mu z ní vytékal a pokračoval po krku až za jeho triko. Zavřel jedno oko, protože se mu přes něho začala valit krev, která byla působena ranou nad jeho obočím. Rudě žhnoucím okem pozoroval postavu nad sebou. Už to nebyl přítel, tentokrát si přišli pro jeho smrt!
Postava nad ním se ušklíbla.
„Už máš dost, srabe?“
„Sasukee...!“ zachroptěl Naruto a dál na něho upíral svůj zrak.
Sasuke byl již také zřízený, avšak stále se držel na nohou a to Naruta dovádělo k šílenství. Sasuke měl několik odřenin a na levou nohu nemohl pořádně stoupnout, přesto však vyhrával. A to ještě ani nepoužil druhý stupeň své prokleté pečetě! Naruto ho chtěl zabít, chtěl, aby konečně skonal jeho rukou, chtěl aby trpěl! Ale začínal pochybovat. I když on se nikdy nevzdával, teď neměl na výběr, musel ochránit jemu tak blízkou, ale neměl síly se ani zvednout.
„Skončíme to.“ řekl chladně Sasuke, přistoupil k němu a natáhl se katanou.
„Sasukee, já...ááíí!“ víc se Sasuke nedozvěděl, protože jeho katana projela Narutovým břichem a s povýšeným šklebem na tváři pozoroval, jak se nebohý blonďák prohýbá pod tou bolestí.
Naruto chtěl zoufale něco udělat, ale už neměl sílu. Sasuke z něho trhnutím ruky katanu vytáhl a on vydal bolestný vzdech. Tak strašně moc to bolelo a pálilo! Cítil, jak mu v ráně pulzuje horká krev a vytéká na povrh. Ta neuvěřitelná bolest! Cítil, jak z něho život utíká. Cítil, jak ztrácí vědomí. Věděl, že jakmile zavře oči, bude to navždy. Nechtěl ale zemřít s tím, že poslední tvář, kterou uviděl, byla ta zrádcova, otočil hlavu, která mu málem bouchla bolestí. Uviděl ji. Tu, kterou miloval, Sakuru. Seděla tam, celá odřená a od krve. Upírala na něho zoufalý pohled plný slz. Jednou rukou se opírala o zem, druhou danou na srdci zatnutou v pěst. Nemohla nic dělat.
Narutova ústa se začala pohybovat.
„Milu—ji tě...“
Nevyšel z nich žádný zvuk, ale Sakura ta slova slyšela až moc dobře a zřetelně. Naruto se lehce usmál, pomalu zavřel oči a věděl, že už je neotevře. Zavřel je a poslední co viděl byla ta vystrašená, uplakaná, odřená, avšak nádherná tvář...
„Né!“ zapištěla zoufale a z očí jí začalo stékat ještě více slz.
Rozhlédla se. Byla v lese, všude byly jen vysoké temné stromy. Vzhlédla, přes jehličí stromů zahlédla několik hvězd, které se blyštily na obloze. Nikdo její křik neslyšel, nikdo jí nepřijde pomoct, zemře tady a jejich těla nikdo nenajde. Ne tady, v této nekonečné pustině.
Dostali misi. Najít Sasukeho a zabít ho. S Narutovým Kyuubim a Sakuřinou sílou to měla být hračka, Sasukeho už dávno přestali pokládat za přítele. Jenže nepočítali s tím, že se Sasuke objeví s takovou sílou. Možná byli tak zaslepeni nenávistí, že si ani neuvědomili rizika... Teď už to ale bylo stejně jedno, byla slabá, byla jako malý mraveneček, který se zoufale snaží ukrýt před ušlápnutím.
Pohlédla na Naruta. Ležel tam v kaluži vlastní krve, zhyzděn od nohou až k hlavě, avšak zemřel s úsměvem na rtech. Zaplavila jí vlna hněvu a nové síly, pomstí ho! Utřela slzy a nenávistným pohledem se podívala na Sasukeho, který se k ní pomalu blížil. Nesmí zemřít!
„Za to zaplatíš!“ zakřičela a vytáhla kunai a několik hvězdic. Sasuke se zašklebil.
Sakura se malátně zvedla a zaujala bojovou pozici.
Sasukeho škleb se při pohledu na ni ještě prohloubil. Hloupá holčička, sotva stojí a myslí si, že ho dokáže porazit?! Šel k ní, pln sebejistoty a ráznosti. Odhodlaně si šel pro další oběť, chtěl, aby tekla krev, byl na pokraji šílenství. Věděl, že to byli jeho přátelé a to ho popohánělo ještě více.
„Nenávidím tě!“ zaječela Sakura a mrštila po něm tři hvězdice. Neměla sílu, hvězdice jen obloukem dopadly před Sasukeho nohy.
Sasuke se začal hlasitě řehtat. Sakura hodila kunai, teď už s větší silou. Sasuke jen natáhl ruku a bez obtíží ho chytil.
„A to je všechno?“ prohodil naoko zklamaně.
Sakura zalapala po dechu, věděla, že toto je její konec. Sasuke k ní došel a její zornice se zúžily při pohledu do jeho klidných černých očí. Ani nepoužil Sharingan!
„Jsi tak malá. Malá a hloupá. Neustále jsi za mnou lezla a otravovala, byla jsi tak ubohá.“ zašklebil se.
„Milovat tě byla chyba.“ řekla rázně a upřeně se zahleděla do jeho očí. Jako by se v jejích hloubce ztrácela. Byly jako dvě temné studně. Měla pocit, jako když padá hlouběji a hlouběji a těsně než dopadla, viděla nejprve Narutovu tvář a potom tu svou. Tu ubohou vystrašenou tvář zarudlou od slz. Tolik se litovala, vždy jen hleděla na sebe, nikdy nebrala ohledy na ostatní, byla sobec! A aby si to uvědomila, musel zemřít jí tak drahý člověk.
Párkrát zamrkala a její rysy v tváři ztvrdly. Nezemře bez boje!
„Nenávidím tě!“ křikla znova a máchla svou pěstí.
Sasuke její ruku chytil a prudce jí zatáhl dozadu. Sakura neudržela rovnováhu a popoběhla několik kroků. Sasuke se otočil a hodil ho jejích zad tři hvězdice, ty, které ona vrhla po něm. Dívka pod náhlým náporem a bolestí v zádech udělala další kroky a dopadla na zem před Naruta.
Vykašlala krev a očima plných slz se zahleděla na to mrtvé tělo. Bojoval až do posledního dechu. Bojoval naplno a odvážně. Bojoval i když věděl, že zemře. Bojoval ne za svůj, ale za její život, a ještě za někoho jiného... Dala ruku na jeho zakrvácenou tvář. Byla tak strašně ledová! Ledová a bledá. Byl mrtev, ale byl spokojen, aspoň úsměv na jeho tváři to dokazoval.
„Jak smutné, dva z nejlepších ninjů z Listové, poraženi jedním jediným zrádcem.“ Sasuke si za jejími zády pobaveně odfrkl.
„Ty...!“ Sakura se zprudka postavila a chtěla ho udeřit, ale ozval se trhavý zvuk a ona se zastavila a vytřeštila oči.
„Ano?“ šeptl a opřel se o její čelo.
Sakura nadzvedla hlavu, jejich tváře u sebe byly tak blízko! Dotýkaly se špičkami nosů. Jedna jediná rána a mohla by mu rozrazit hlavu. Ale nešlo to. Sekavě jí zase spustila a pohlédla na katanu, kterou svíral v ruce a mizela v jejím břiše.
„Ah...“ zaskuhrala a z pusy se jí vyvalila krev. Chytila se ostří meče. Ta bolest! Ta neskutečně pálivá a štiplavá bolest! Cítila pulzující krev, cítila, jak se jí vnitřnosti hroutí, viděla černé mžiky před očima... a ten jeho podlý úsměv.
Sasuke lehce zatřásl katanou a ona vykřikla bolestí, z úst se jí vyvalila další krev.
„Ty...idiote.“ zašeptala.
Sasuke se k ní naklonil.
„Nezabil jsi dva, ale tři.“ řekla nenávistně.
Sasuke se od ní odtáhl a nevěřícně otevřel ústa. Poté se zase jen ušklíbl.
„Tak tedy zemřete pohromadě, rodinko.“ a škubnutím ruky z ní katanu vytrhl.

Sakura neudržela rovnováhu a dopadla vedle Narutova mrtvého těla. Zasyčela bolestí a zkřivila tvář, víčka se jí začala zavírat. Trhavě položila svou zakrvácenou dlaň na jeho tvář, druhou na propíchnuté břicho. Přerývavě dýchala a věděla, že s každým výdechem se jí život drasticky krátí.
V dáli zavyl vlk, snad jako pozvánka na onen svět. Její ústa se pohnula, nevyšel z nich však ani hlásek, v mysli však křičela na celý svět.
Miluji vás!...
Potom už byla jenom tma a nekonečno...