Here we are - III. Je to jen...?

„Já je zabil. Jsou mrtví. Všichni do jednoho zemřeli. Nepřátelé, přátelé, prostě všichni.” mumlal si pro sebe blonďatý muž, který se procházel po bitevním poli. Poli, na kterém před okamžikem zuřila krutá bitva a teď bylo všechno pryč.
„Musím je najít. Najít a odnést jejich těla do Konohy. Víc udělat nezvládnu.” pomyslel si ten muž.
Zamumlal jen: „Kage bunshin no Jutsu.” Ale nic se nestalo. Jeho chakra byla vyčerpána.
„Sakra!” vykřikl a rozběhl se hledat.
„Sakuro, Sasuke, Neji, Shikamaru!!” křičel na všechny strany.
Nikdo se neozýval. Všude bylo ticho. Tak strašné ticho, že z toho málem zešílel. Jako by někdo vycucnul všechen vzduch, skrz nějž se šíří zvuk.
V tom něco zahlédl. Byl to snad pohyb? Doslova vystřelil k místům, kde onen pohyb zahlédl.
Ano! Bylo to tak! Ve změti mrtvých těl šmátrala čísi ruka. Muž k ní doběhl. Odsunul těla mrtvých ninjů na stranu a spatřil..
„Sakuro! Počkej, pomůžu ti ven.”
„Ne Naruto. Nech to být. Jestli mám skončit takhle, tak ať.” odstrčila ztěžka jeho ruku Sakura.
„Sakuro?” podíval se na ní muž tázavě. Sakura se jen usmála a její ústa vydechla naposledy.
„Neeee!!”

Dostaňte ho okamžitě na sál! Zavolejte Tsunade na tohle nestačíme!

Kruci, přeci tady musí být někdo, kdo to přežil.
„Haló, je tu někdo.” zavolal.
„Mě asi nehledáš, ale když už jsme se našli.” zasmál se někdo za jeho zády.
Naruto vytasil kunai a zaútočil proti neznámému.
„Hou, hou, Naruto, přece by jsi nezabil svého senseie?” usmál se Kakashi a vyhnul se Narutovu útoku.
„Vždycky jsi byl zbrklý a to není dobře.” pokračoval.
„Sensei? Co tady děláte? V..vy jste přece mrtvý.”
Kakashi se jen usmál.
„T..takže j..já jsem, já jsem taky mrtvý?” zakoktal se Naruto.
„To jsem neřekl.” zasmál se tajemně Kakashi.

Naruto? Naruto, slyšíš mě?

„Takže co tady děláme?” tázal se Naruto.
„To netuším, ale když už jsme tady, tak to má zřejmě nějaký důvod.” odpověděl mu sensei.
Procházeli po bojišti a prohlíželi si škody, které napáchalo Narutovo jutsu.
„Koukám, že jsi to od posledně vypiloval.” uchechtl se Kakashi.
„To víte sensei, nebyl jsem sám, někdo mi pomáhal.” poplácal se Naruto po břichu.
Kakashi se zatvářil poněkud vážně. Naruto se zarazil.
„Stáváš se na jeho pomoci hodně závislý. Přijde doba, kdy se ho budeš muset vzdát a spoléhat jen sám na sebe a svoje schopnosti.” promluvil Kakashi.
Blonďatý shinobi sklopil hlavu.

Naruto, jestli mě slyšíš.. prosím, vrať se mi!

„Kakashi senseii?” promluvil Jinchuuriki do hrobového ticha.
„Ano?”
„Viděl jste tam, odkud jste přišel... Viděl jste ero-sennina?”
„Ano, trávíme tam spolu docela příjemné chvíle.” usmál se Kakashi. „A myslím, že on není jediný o kom by jsi chtěl vědět.”
„Cože?” zpozorněl Naruto.
„Je tam i můj sensei.”
„A co je mi po něm?”
„Možná to nevíš, ale on byl Yondaime Hokage.”
„A proč bych to měl vědět?
„No, víš, on měl syna. A říkal mi, že je na něj nesmírně hrdý.”
„Kakashi senseii, pořád nerozumím tomu, proč mi to všechno říkáte.”
„Naruto Uzumaki, ty jsi synem Čtvrtého Hokage.”