Jak na Hokage aneb Proč jsem si ho nikdy nevšimla?

Takže je tady další jednorázovka, kterou mám už delší dobu v počítači a jelikož jaksi nemám nápady a Záměna mě vycucává, rozhodla jsem se vám sem tutu blbůstku dát...
Jenom doufám, že se bude aspoň třošinku líbit

*****

Šla rychlým a přitom nejistým krokem po dlouhé chodbě. Na rukou nesla snad 10 velkých a těžkých knih, byly tak velké, že přes ně nemohla vidět na cestu.
„Tahle ženská mě jednou odrovná, kdo se s tím má pořád tahat?“ mrmlala si sama pro sebe.
„Zatracená Hokage, zase něco chce. Je to vůbec normální?“ šel dlouhou chodbou a mrmlal si něco o volném dni. Najednou se ozvala velká rána. Do někoho vrazil. Ten někdo nesl opravdu, ale opravdu těžké knihy, které mu spadly na nohu. Bolestí zakřičel a začal dokola skákat na jedné noze.
„Já se z toho snad zblázním.“ zanadávala Shizune a sesunula se s hlavou v dlaních na zem. Začala nahlas fňukat.
„Ale copak? Shizune, já vám s tím pomůžu, sice teď moc nemůžu došlápnout na pravou nohu, ale to nevadí, já to nějak...“ nedořekl Yamato, když si k ní přisedl, Shizune začala nahlas vzlykat.
„Vy byste potřebovala dovolenou, nebo velkou porci rámenu. Narutovi to vždycky pomůže, když se začne ukazovat čtvrtý ocas, stačí vytáhnout instantní rámen, v rychlosti ho udělat a hned se začne uklidňovat.“ usmál se na ni. Shizune se přes slzy začala smát.

„No měla bych jít a donést jí ty dokumenty nebo na mě zase bude řvát.“ zvedala se Shizune ze země.
„Ona na vás řve.“ zeptal se jí Yamato a taky se zvedl.
„Jenom když má v sobě přiměřenou dávku sake. Když v sobě nemá nic je otrávená a když toho v sobě má zase hodně, tak spí. U ní si tu správnou dobu nevyberete.“ zasmála se Shizune a zvedala ze země knihy.
„Já vám s tím pomůžu.“ řekl Yamato a do rukou vzal několik knih. Mlčky se spolu vydali chodbou ke kanceláři. Shizune kolenem zaklepala na dveře, čekali pár minut a nikdo se neozýval. Yamato loktem pomalu otevřel dveře a nakoukl do kanceláře, poté se podíval na Shizune a zadržoval úsměv. Shizune se na něj vyděšeně podívala a rázným krokem vešla do kanceláře. Pohlédla na Tsunade, která byla rozvalená na stole a nahlas chrápala, v ruce držela prázdnou flašku od sake. Shizune přišla až ke stolu a vší silou k hlavě Tsunade upustila knihy. V tu chvíli Tsunade s velkým leknutím vyjekla a zařvala: „Jirayo, ty prasáku, jak si dovoluješ....“ zasekla se a vyděšeně koukala na Shizune a Yamata. Tsunade se znovu svalila do židle a pořád nepřítomně hleděla na Shizune v očekávání, co se stane.
„Tsunade-sama...“ Shizune klepala prstem o stůl a výhružně na Hokage koukala. „Vy už ste zase pila? Já se tady mám tahat s těma vašima knihama a vy tu v poklidu chlastáte, ale já toho už mám dost.“ obešla stůl a začala otvírat jeden šuplík za druhým, z každého šuplíku vytáhla aspoň jednu poloprázdnou flašku sake, všechny je naskládala na stůl. Znovu obešla stůl a vyletěla z kanceláře, než zavřela dveře zařvala: „Jestli se jenom dotknete těch flašek, tak si mě nepřejte.“ a zabouchla za sebou.
Yamato a Hokage na sebe nechápavě koukali a než se stačili vzpamatovat uslyšeli divný zvuk z chodby, jako kdyby někdo za sebou něco táhl. Yamato vyděšeně vykoukl z kanceláře, ale velký náraz ho srazil zpět dovnitř, dveře se rozletěly dokořán. Tsunade nechápavě koukala na velká kontejner na skleněné flašky, který se na ni právě sunul. Shizune ho dotlačila až ke stolu a brala jednu flašku za druho a házela je do kontejneru. Yamato udiveně koukala a nedokázal pochopit, jak taková křehká bytost jako je Shizune, dokázala přitáhnou velký kontejner na třídění odpadu.
Vzala poslední flašku, hodila ji do kontejneru a směrem k Tsunade dodala: „Zařídím, aby vám nikde v Konoze ani v nejbližším okolí nikdo neprodal sake.“ otočila se na patě a odešla z kanceláře. Yamatovi v tu chvíli cukali koutky a Tsunade nechápavě koukala na prázdné dveře, v kterých ještě před malou chvílí byla Shizene a zařvala: „A co mám jako dělat s tím kontejnerem?“

Shizuna seděla na lavičce pod stromem, koukala na sakury, které zrovna kvetly a pokoušela se rozdýchat to rozčilení, měla zavřené oči, takže ani nepostřehla, že si k ní někdo přisedl.
„To byla super akce.“ pochválil jí Yamato a Shizune úlekem otevřela oči, nikoho nečekala.
„Je to strašná ženská, úplně chápu proč nemá chlapa, kdo by to taky s ní vydržel.“ zasmála se a podívala se Yamatovi do očí, nikdy se nevšimla, že je tak hezký.
„A proč vy nemáte chlapa?“ zeptal se přímo. Shizune se začervenala a odvrátila oči.
„To nevím, asi proto, že se pořád starám o Tsunade a nemám na nic jiného čas.“ řekla a dívala se na mraky. Pluly pomalu a neměli žádné starosti, jenom se dívali dolů a smáli se lidem a jejich problémům.
„A na mě byste si čas udělala?“ zeptal se jí. Shizuna na něj pohlédla a utápěla se v jeho krásných očích. Proč si ho nikdy nevšímala, byl tak blízko a ona ho pořád přehlížela. No možná blízko, ale pořád s hlavou v masce.
„Hmm možná.“ usmála se a zase odvrátila tvář.
„Víte, Tsunade je moje nejlepší kamarádka a doufám, že to tak cítí i ona, ale to co v poslední době předvádí je nad moje síli, pořád jenom pije, dokumenty se jí valejí po stole, nečte dopisy....ale přitom je to skvělá kunoichi, která je pro tuto vesnici nepostradatelná...“ Shizune se pořád dívala na nebe.
„Shizune? Pojď na rámen, ten ti určitě zpraví náladu.“ usmál se na ni.
„Jako Narutovi.“ konstatovala a pomalu se zvedala, když už oba stáli Yamato ji vzal za ruku a opatrně se k ní přiblížil. Shizune mu jako v tranzu hleděla do jeho nádherných očí a nedokázala je odtrhnou. Políbil ji a Shizune se podlomili kolena, kdyby ji nedržel určitě by upadla. Byla šťastná a on taky, ruku v ruce se vydali Konohou na nejlepší rámen v zemi.