Najdi svou lásku! II.

Dva a půl měsíce se potuloval po světě, nikdo nikdy neviděl blondýnku s velkým vějířem na zádech, už si myslel, že celé co se doteď stalo byl sen a žádná Temari nikdy neexistovala. Až ho jednou jeho nohy donesli do Písečné vesnice, nevěděl jak se tam dostal, ale když už tam byl, rozhodl se navštívit své příbuzné a optat se, co je nového. V hloubi duše doufal, že tam na něj čeká jeho žena, že se přece jenom vrátila a on bloumá po světě a zbytečně ji hledá.

„Dobrý den, já...já jdu za Kazekagem.“ oznámil u brány do Suny.
„A můžu se zeptat kdo jste? Vidím, že jste z Lisotvé.“ zeptal se ho brýlatý shinobi.
„Ano to jsem, já sem manžel Temari, Kazekageho sestry.“ řekl pochmurně a díval se do zemi.
„Tak to potom ano, Kazekage vás určitě rád uvidí.“ usmál se na něj soucitně. Shikamaru nevěděl, jak si to má vyložit, ale pomalým krokem zamířil k hlavní budově vesnice.
Stál u dveří, zhluboka se nadechl, jako kdyby šel na popravu, vůbec nevěděl, proč má takový pocit, možná proto, že čekal návrat své ženy, protože si myslel, že bude šťastně sedět v Kazekageho kanceláři a zase o něčem Gaaru poučovat, ale skutečnost byla jiná. Zasáhla ho jen co vešel do kanceláře. V tu chvíli pochopil, že selhal. Že neuchránil svou ženu, a i když ji tak dlouho hledal, nenašel.
„Shikamaru?“ podíval se na právě příchozího Gaara.
„Gaaro.“ usmál se posmutněle Shikamaru.
„Posaď se.“ ukázal Kazekage na křeslo u stolu. „Je něco nového?“ zeptal se v očekávání. Shikamaru jenom zavrtěl hlavou a koukal se oknem ven. Gaara tuto odpověď čekal, sklopil hlavu dolů.
„A...a u vás?“ zeptal se s třesoucím hlasem Shikamaru.
„Ne nic, pořád posílám jednotky, ale ty se mi vracejí a nemají žádné novinky, ale budu to zkoušet dál, je to moje sestra a já pořád doufám, že je v pořádku.“ řekl Gaara.
„To my všichni a co Kankurou?“ zeptal se Shikamaru a pohlédl na Kazekageho.
„Bere to docela v klidu, sem tam se přidá k nějaké jednotce a vydá se ji hledat, od té doby co se ztratila, spolu skoro vůbec nemluvíme, kdybych nebyl v podstatě jeho nadřízený asi bysme se úplně vyhýbali a nemluvili spolu.“ Gaara se podíval z okna.
„Je to pro nás pro všechny špatné období.“ konstatoval Shikamaru.
„A co plánuješ teď? “ otočil se na něj Gaara.
„Hokage sem slíbil, že se vrátím do tří měsíců a pryč už sem taky nějakej ten pátek. A navíc musím za Neko, potřebuje mě.“ Shikamaru se pomalu zvedal k odchodu.
„Víš co, nechceš tady pár dní zůstat, pořádně se vyspat a tak?“ zeptal se ho Gaara.
„No možná jednu noc, ale pak se zase vydám na cestu, musím se vrátit do Konohy.
„Dobře, já už půjdu domů, tak pudem společně a zajdem někam na jídlo.“ Gaara si vzal pár věcí ze svého stolu a spolu s Shikamarem vyšel ze své kanceláře.

Shikamaru stál před bránou ze Suny a vykročil směr Konoha, konečně domů...ale byl vlastně rád, že se vrací domů, že se vrací domů s prázdnou, nenašel ji.....co poví Neko? Co řekne Tsunade? A co rodičům? Zvládne Neko vychovávat sám? Uvidí ještě někdy Temari? Ptal se sám sebe pořád dokola, nikdo nemohl tušit jak ho to uvnitř strašně moc bolí, sice to byla otrava, ale on Temi miloval a to, že ji nenašel jenom dokazuje, že se ninjou prostě neměl nikdy stát.

Shikamaru procházel spoustou různých vesnic, když procházel asi třetí vesnicí v pořadí, z jedné hospody se linula úžasná vůně vepřováho masa. Zastavil se a podíval na nebe, muselo být něco okolo dvou hodin odpoledne a on od rána nic nejedl. Jeho žaludek se už ozíval, moc se mu nelíbilo, že je prázdný a nemá co trávit. Shikamaru vešel do hospody a usadil se k jednomu prázdnému stolku, měli velmi pohodlné polštáře. Ne jako ve společenské místnosti v Konoze. Pomyslel si. Vždy jsem tam s Temi nechtěli chodívat, kvůli tomu, že tam jsou tvrdé polštáře, hodněkrát jsem Hokage říkal ať koupí nové, ale ona, že nejsou peníze, hlavně že peníze na sake má. Zamyslel se v tu chvíli před sebou uviděl něco v co ani už nedoufal, stála tam. Zavřel oči a bál se je znovu otevřít, ale byl zvědavý, jestli nemá jenom vidiny.
Otevřel oči a uviděl tam stát Temi, měla rozpuštěné vlasy a na sobě krátké kytičkované šaty. Tvář jí zdobil nadherný úsměv, který tak dlouho hledal.
„Temi, Temari!“ zakřičel přes celou hospodu a všechny zraky lidí se na něj otočili i ona, ale koukala na něj nechápavě.
„Pane, přejete si?“ přišla k jeho stolu a asi se ptala na to co si objedná.
„Temari si to ty?“ zeptal se ještě jednou a nechápavě na ni koukal.
„Nevím o čem to mluvíte, v životě jsem vás neviděla a co si dáte, spousta hostů tady čeká až je obsloužím.“ obořila se na něj. Už se chtěla otočit a odejít od stolu, když ji Shikamaru čapnul za ruku a otočil k sobě, díval se do jejích krásných očí a měl sto chutí ji políbit.
„Sem Shikamaru a ty si moje žena, fakt blbej vtip.“ konstatoval a napůl pusy se usmál, všichni hosti se na toto divadlo dívali nechápavě.
„Já nežertuju a už po druhé vám říám, že sem vás nikdy neviděla, asi ste si mě musel s někým splést.“ řekla.
„Ne nespletl, já hledám svou ženu... ona totiž, ztratila se, když šla z Kohony do písečné...tři měsíce sem tě hledal a teď tu přede mnou stojíš a děláš jako bys mě nikdy v životě neviděla.“ řekl Shimamaru smutně.
„Já nemůžu být vaše žena, sem vdaná.....sem vdaná za muže, který vede tuto hospodu.“ řekla a ukázala na muže za pultem, který zrovna naléval saké jedné obtloustlé ženě.
Co? Ona je vdaná? Ale vždyť je to moje žena, nebo snad ne? Zamyslel se Shikamaru a znovu pohlédla na „svou ženu“.