Noční přepadení

Dotek ruky na rameni.
„Vstávej!“
Naruto okamžitě otevřel oči. Adrenalin projel tělem jako šíp, svaly připravené k okamžité akci, náhle zostřené smysly vnímaly tiché zvuky a vůně nočního lesa, žijícího si okolo nich svým vlastním životem...
Pak mu čísi ruka zakryla ústa a zabránila mu ve vyslovení obligátní otázky typu „co se děje?“.
„Buď zticha!“
Naruto kývl. Nejiho ruka se stáhla.
Šepot, jen o málo hlasitější než lidský dech. „Je jich šest. Plíží se směrem k nám. Zjevně o nás vědí.“
Lee už byl také vzhůru. Klečel opodál vedle své přikrývky a zamračeně pozoroval okolí.
Několik rychlých, tichých kroků a Naruto klečel v naučené obranné, vyčkávací pozici.
Jeho ruka sevřela kunai. Tenhle typ byl určen speciálně pro boj v noci – výzkumníci Konohy částečně poleptali povrch jeho čepele speciální kyselinou, takže neodrážela ani nejslabší paprsek.
Ne, že by bylo co odrážet. Svítily jen hvězdy, tisíce bodů rozesetých po obloze, které sem tam nesměle nakukovaly skrz hustou klenbu listí a jehličí lesa.
Lee periferním viděním zahlédl ve tmě světlejší skvrnu Nejiho šedého gi, jak zaujal své místo spolu s ostatními v útvaru, kterému se od nepaměti říká kruhová obrana.
Naruto se zaposlouchal do písně nočního lesa. Ševelení, slaboučké šustění, občasné zafunění noční myši a ťapání jejích paciček při shánění potravy, slaboučké lupání větví nad jejich hlavami, jak nějaké noční zvíře putovalo v korunách stromů...
Harmonická píseň. Plná, celistvá.
Zaposlouchej se do ní. Nech ji, ať pronikne hluboko do tvé hlavy. Prociť si ji, uvědom si její plnost. A pak začni hledat nesoulad.
Slova senseie Iruky, která mu z jeho let na Akademii utkvěla kdesi v mozku, se přihlásila o slovo a Naruto v mysli vzdal hold učitelskému umění senseie, který dokázal dvanáctiletému rozjívenci i přes jeho odpor natlouci do hlavy spoustu užitečných informací.
Tam. Nic výrazného. Jako by v symfonii vypadlo pár taktů jednoho nástroje, jako by malá kapka vody zvlnila hladinu klidné lesní tůňky, nesoulad v písni lesa vyvstal z pozadí.
Jeden se zastavil nedaleko ode mne.
Písknutí vyděšené myši a zběsilé, vzdalující se cupitání malých paciček ve zoufalém úprku. Takže tamhle máme dalšího.
Naruto s nechutí potlačil chuť zaútočit jako první. Neji mu totiž zakázal veškeré akce na vlastní pěst hned za branami Konohy, přeci jen Naruta dobře znal.
Neji měl pravdu. Neji měl totiž většinou pravdu. Nesměli útočit jako první, protože byli na cizím území.
„Obkličují nás,“ zašeptal Lee. Byl připraven, otevřené dlaně v bojovém střehu. Další dva se plížili po obvodu tábora Nejiho skupiny z druhé strany směrem k němu.
Vetřelci byli zkušení, ale nebyli to ninjové. Pohybovali se velmi opatrně, ale ne tak, jak by se pohyboval vycvičený shinobi. Zjevně ale nedělali něco podobného poprvé, protože obklopili tábor ze tří stran, aby každá z nich měla přibližně stejný útočný prostor.
A chodili po dvojicích.
Na někoho, kdo nebyl ninja, docela propracovaná taktika.
„Jdem do nich?“ zaslechl Neji hlasitý šepot jednoho z nich. Chyba. Jestli zaútočí, zaplatí za ni. Přecenil jsem je. Plán útoku měli mít rozmyšlen už předem, aby se nemuselo v samotné akci mluvit ani šeptat. I když, pokud byli zvyklí přepadávat obyčejné lidi, kteří neměli tak ostré smysly, mohlo jim to vycházat dlouho...
… až dosud.
Takže bandité. Zkušení, ale nepříliš schopní.
Většina lidí by se teď ošklivě pousmála, na Nejiho tváři se však nepohnul ani sval.
„Jo, dokud spí! Na ně!“
Šepot odpovědi zazněl ztichlým lesem až nepatřičně hlasitě.
Neobtěžovali se přesvědčit, jestli jejich plánované oběti opravdu spí. Pouze to předpokládali. Další chyba.
Ani Nejiho přímý rozkaz by už nedokázal Naruta udržet na místě. S výkřikem vyběhl směrem k nepřátelům. Tušil, že Lee a Neji udělali to samé.
Okamžik překvapení byl zdrcující.

Naruto skočil přímo do křoví, které skrývalo jeho dva protivníky.
Rychlý kop vpřed. Nepřítel kryje a stahuje se, druhý se rychle vzpamatovává z překvapení a napřahuje k úderu krátký kyj. Odskočení. Kyj hvízdne místem, kde byla před zlomkem vteřiny Narutova hlava. Tímto minuvším úderem se protivník zároveň odkrývá. Rána pěstí do obličeje, úder kolenem na solar plexus, kop druhé nohy těsně poté odráží vyřazeného protivníka kamsi do tmy. Kinetická energie druhého kopu Naruta zároveň odráží dozadu, převádí tedy let na salto vzad, dopadá na zem, kunai připraven vodorovně v bojovém střehu před tělem. První nepřítel znovu útočí...

Leeova noha se mihla vzduchem, tvrdé yoko-tobi-geri vyráží jednomu z banditů dech a posílá jej přímo proti kmenu nedalekého stromu.Zadunění letícího těla o strom, plesknutí bezvládného těla o zem. Druhý z dvojice je blízko, útočí bodnutím kunai. Lee jeho paži téměř pohrdavě blokuje krytem soto-uke, nekonečnými tréninky znecitlivělé předloktí prudce odráží soupeřovu ruku pryč, tím zároveň rozbíjí jeho kryt. Série čtyř rychlých oi-tsuki na solar plexus, pěsti rukou v zeleném úboru bubnují do měkké tkáně soupeře jako ledové kroupy do bahnité země rýžového pole. Soupeř poodstupuje, drží se za bolavé místo a pomalu klesá k zemi.
Škoda, že to trvalo tak krátce. Je vidět, že tvrdý trénink se vyplácí, ostatně jako vždy. Tihle dva pro mne nebyli žádní soupeři, proč mám tedy najednou z čehosi neznámého tak špatný pocit?

Nejiho dlaně se míhají jako rozzuření sršni. Narozdíl od dynamického Leeova stylu stojí Neji na místě a bojuje s oběma soupeři zároveň. Rána dlaní, kryt, kryt, dvě rány dlaní, jeden soupeř vyřazen, kryt, klamný úder následovaný několika silnými údery na vitální body, druhý nepřítel se zasténáním klesá k zemi...
Boj trval jen několik vteřin a skončil naším naprostým vítězstvím. Jiní soupeři tu nejsou, před mým Byakuganem se nikdo neschová. Proč tedy mám náhle v srdci ledový pařát strachu? Proč všechny mé instinkty křičí na poplach? Co je špatně?
Co jsem přehlédl?
„Něco mi tu nesedí. Zůstaňte ve střehu!“ vyštěkl. Byakuganem prohledává blízké i daleké okolí.
Naruto vykulil oči.
„Proč? Všechny jsme přece...“
Ostrý záblesk výbuchu jej přerušil. Tlaková vlna spolu s ušitrhajícím třeskem se rozlehla od malého kráteru, kde předtím stál...
… Lee.
Opodál dopadlo čísí tělo. Náhlé poznání šlehlo Nejiho mozkem jako blesk.
Takhle to je... Že mě to hned...
Byakugan mu ukázal další protivníky.
Tedy lépe řečeno – ty staré...

„Naruto!“
Leeův výkřik zarazil Naruta v půli kroku k ležícímu tělu.
„Ti tvoji dva banditi...“ Místo dokončení věty se ozval hluk boje, kde Lee bojoval s druhým z původních protivníků. Tělo prvního se válelo opodál – Lee zjevně zahlédl letící kunai s výbušnou pečetí včas a dokázal útočníka rychle zneškodnit – tentokrát doopravdy.
Mělo mě to napadnout dřív, myslel si Lee, zatímco běžel k druhému protivníkovi. Jeden z nich útočil s kunai v ruce. Kunai je zbraň ninjů, ne banditů. Dobrá, napravím tu chybu. Nebudu používat šetrnější formu tai-jutsu, kterou bych použil proti obyčejným banditům. Ať na mne může být Gai-sensei pyšný!

Naruto se nezdržoval uvažováním typu jak a kdo. Měl další dva protivníky a to mu prozatím stačilo. Nadšeně se vrhnul znovu do boje.

Místo dvou banditů před Nejim stáli dva ninjové a jejich chakra plála jako pochodeň. Chuninové, kteří ale nebyli žádní začátečníci. Umění potlačit čakru v těle, aby je zamaskovala před Byakuganem, neovládá každý.
Mělo mě to napadnout. Normální banditi by nevěděli kde přesně jsme s takovou jistotou. Ty školácké chyby, co dělali, nás měly ukolébat. Měli jsme je podcenit. A já jim na to skočil. Doufám, že moji chybu nezaplatí někdo z mých spolubojovníků životem.
„Juuken!“
Bojový styl rodiny Hyuuga, zaměřený na přesné údery na nervová centra a na zastavování chakry v těle soupeře. S Byakuganem, který umožnuje centra chakry vidět – smrtící kombinace. Tito dva se o tom měli v nejbližší době přesvědčit.
Takže léčka jim vyšla. Jenže pořád tu je něco, co mne zneklidňuje. Jakási myšlenka vzadu v hlavě, dosud nesmělá a nezaostřená. Ještě něco mi uniklo. Ještě něco mi mělo dojít, ale co?
Dlaň reflexivně srazila letící kunai. Teď není čas na přemýšlení.
Protivníkovy prsty bleskově formují pečeti.
„Raizou Ni Kunai!“
Na jeho dlaních vzplanou chvějící se, zářící koule světla. Mávnutím ruky je posílá na Nejiho. Obě koule světla se za letu protahují do tvaru kunai. Podél světelných čepelí problesknou elektrické výboje.
To není dobré. Nejsou to žádní zelenáči.
Nejiho tělo reaguje bleskurychle. Uhýbá oběma letícím, chakrovým kunai, prsty zároveň rychle formují pečeti. Chakra se podvoluje Nejiho vůli a rychle se hromadí na dlaních.
„Hakke Kuushou!“
Chakra začne vířit. Divoká bouře, zuřící a zběsilá, spoutaná Nejiho vůlí na dlaních. Mávnutím rukou ji pošle směrem k nepříteli.
Ruce protivníka se znovu pohybují. Dvě, tři, čtyři pečeti. Kolem špiček prstů se začínají míhat modravá světélka.
Víc nestihl. Nejiho Hakke Kuushou do něj naráží jako beranidlo. Nepřítel plachtí naznak, náraz ramenem v letu do stromu jej roztočí jako dětskou káču...
Byakugan vidí v okruhu 360 stupňů, takže útok ze zálohy předem ztrácí výhodu překvapení. Záblesk mocného elektrického výboje, Neji okamžitě reaguje a uhýbá, blesk prolétá těsně kolem něj.
Blesk... ano, ten blesk...
Už je u nepřítele. Postarší muž v tmavě modrém shinobi, pravá ruka omotaná bílými bandážemi, krátké, černé vlasy, na hlavě čelenka se znakem...
… tak tohle je opravdu špatné!
… Oblačné vesnice ze Země Blesku..
Takže odtud vítr fouká. Jdou po Byakuganu, stejně jako tenkrát. Ale proč, když vědí, že mám Prokletou pečeť?
„Hakke Rokujuyon Shou!“
Ruce se míhají, zpevněné špičky prstů bodají do těla nepřítele. Centra chakry zhasínají jedno po druhém.
Poslední úder. Ninja padá opodál naznak do loňského listí.
První protivník se mezitím stihl zvednout. V rukou svírá dvě sai špičkami k sobě, mezi nimi vibruje chuchvalec elektrické chakry, který rychle roste.

Narutovy modré sandály dopadají do trávy v rychlém rytmu.
„Kage bushin no jutsu!“
Narutovo nejoblíbenější jutsu. V čele skupiny klonů se vrhá na nejbližšího nepřítele.
Skluz pod nohy, nepřítel je odražen do vzduchu...
„U...“
...kop do břicha...
„...zu...“
Kop zespoda do oblasti hrudníku...
„..ma...“
Zvedák pěstí zespoda do brady...
„...ki...“
Poslední, omračující kop.
„... Naruto Rendan!“
Bezvládný protivník s výrazem bolesti ve tváři se řítí k zemi. Tupé žuchnutí splyne se nezaměnitelným zvukem sršení elektrických výbojů útoku druhého protivníka, který měl čas vyvolat silné jutsu.
„Raizou dama!“
Kulový blesk ohromnou rychlostí skáče z klonu na klon. Zablesknutí, klon zmizí v oblaku prachu, výboj přeskočí na nejbližší klon, zablesknutí...
Během několika vteřin je Naruto sám. A dosud ve vzduchu, zbaven možnosti manévrovat a uhýbat.
„Raizou Te Nuki!“
Modrobílý záblesk elektrické chakry, letící ve tvaru kopí. To bylo poslední, co Naruto zahlédl. Pak se svět propadl do tmy.

Lee brzy zjistil, že narazil na nepřítele sobě rovného. Rychlost Leeových úderů, systematickým tréninkem dovedená téměř až na hranici lidských možností, se se rovnala rychlosti, se kterou je nepřátelský ninja blokoval a odrážel, a jeho protiútoky dokázal Lee vykrývat právě včas. Lee věděl, že stačí jedna chyba, kterou protivník využije. Pomyslné váhy vítězství se zatím nenaklonily ani na jednu stranu. Lee se rozhodl, že na svou misku těchto vah přihodí několik zrnek.
„Gouken!“
Úder prorazil soupeřův kryt a přistál na jehu hrudníku. Nepřítel vydal jen udivené vyheknutí a odskokem se dostal do bezpečné zóny. Lee jej okamžitě zasypal dalšími útoky, ale i ten zlomek sekundy, co byl ninja mimo Leeův dosah, stačil, aby se vzpamatoval. Boj se opět rozběhl v původním tempu.
„Konoha Shoufuu!“
Rychlost útoků se zvýšila. Soupeř jen ztěžka odolával krupobití úderů, které se na něj sypaly ze všech stran. Ještě chvíli...
„Kaimon!“
Vzduch v prstenci okolo nich začal vířit. Lee vytřeštil oči a na okamžik přestal protivníka zasypávat ranami...
První brána! On také umí otvírat brány!
Teď to byl Lee, kdo ztěžka odolával silným úderům a byl zatlačen do defenzivy. Údery pěstí dopadaly jako kovářská kladiva, drtivé kopy zasazovaly rány jako palice bucharu.
Lee věděl, že tohle dlouho nevydrží.
„Kaimon!“
„Kyumon!“
Tak, uvidíme, co řekneš na Druhou bránu. I když...
„Seimon!“
Tak, Třetí. Druhá brána je málo. Potřebuji tenhle boj rychle skončit!
Leeova kůže se zbarvila do růžova, to jak okysličená krev proudila jeho kardiovaskulárním systémem a dodávala jeho tělu ještě větší sílu.
„Omote Renge!“
Tai-jutsu technika Obrácený lotos. Lee nedal soupeři žádný čas, aby mohl otevřít další bránu. Mocné údery dopadaly v neuvěřitelně rychlém tempu , jako by nepřátelský ninja nebyl o nic víc než pouhý tréninkový pytel s pískem. Ozvěny dopadů pěstí a nohou se slily do téměř jednolitého zvuku.
„Gouken!“
Poslední, omračující úder. Protivník v bezvědomí letí daleko do lesa. Lee neztrácí čas a s otevřenou Třetí bránou se řítí na pomoc svým přátelům.
Neji si poradí. Naruto...
Zahlédl postavu v oranžovém shinobi, jak se v poslední fázi skoku blíží k zemi. Poté jej oslepil modrobílý svítící had elektrického výboje, který začínal někde na zemi a končil …
...v postavě v oranžovém...
Lee nezaváhal ani chviličku. S otevřenou Třetí bránou byl v místě, kde začínal výboj, za necelé dvě sekundy. Záblesk dalšího výboje odněkud od Nejiho ozářil tmavou postavu nepřítele. Ten začal znovu vyvolávat jeho bleskové jutsu. Proti Třetí bráně příliš pomalu...
„Konoha Reppuu!“
Trvalo to jen několik vteřin. Pak ninja z Oblačné padl v bezvědomí, sražen Vichřicí Konohy.
Teď k Nejimu! Rychle!

„Suiton: Sui-dama!“
Ohromná koule vody dopadla vedle Nejiho. Voda se rozstříkla na všechny strany – Neji sice uhnul přímému zásahu, ale zmáčenému gi se stejně nevyhnul. Lesní půda okolo rychle vsakovala vodu z minuvšího útoku.
„Seigo Te Rai!“
Bleskový šíp. Technika letěla směrem k Nejimu...
… jako by protivník špatně mířil. Záblesk letěl na Nejiho nohy, to jak si možná nepřítel všiml Nejiho statického způsobu boje. Génius klanu Hyuuga uhnul a Bleskový šíp zasáhl zem.
Protivník se ošklivě usmál...
Tak proto útočil vodou! Vše okolo mne, včetně mých šatů je teď výborně vodivé, stihl si říct Neji, než padl na zem, paralyzovaný a zkroucený v bolestivých křečích.
„Seigo Te Rai!“
Druhý Bleskový šíp vylétl vstříc rozmazané šmouze v zeleném hábitu a zasáhla ji do hrudi. Lee v plném trysku ztratil vědomí, omráčen. Zhroutil se na zem a setrvačností svého běhu se kutálel dál, i poté, co dopadl, dokud se hlavou nezarazil o nedaleký balvan.

Neji byl stále při vědomí, i když se nemohl hýbat. Upíral oči na blížícího se protivníka, který pomalým krokem šel směrem k ležícímu, jako by se mu vysmíval.
„Proč... Byakugan... mám Pečeť... nezískáte...“
Muž rty se zkroutily do krutého úšklebku.
„Ale získáme,“ promluvil hlubokým, překvapivě melodickým hlasem. „O té tvé Prokleté pečeti víme všechno, i to, že v okamžiku smrti zničí všechny mozkové buňky nositele. Jenže když ti ji sundáme i s kůží a částí čelní kosti, tak ti nestihne zničit nic.“
„To už budu...“
„Ne, nebudeš.“ Ninjovy oči byly kruté, bezcitné a o to více kontrastovaly s jeho příjemným hlasem. „Naši medikové to už zařídí, že v okamžiku sundání tkáně s pečetí mrtvý nebudeš!
My, Skrytá Oblačná vesnice Země Blesku, získáme tajemství Byakuganu! Naši medici dokáží genetickou manipulací...“
„Rasengan!“
Ninja se otočil snad stejně rychle jako Lee s otevřenou Třetí Branou.
Pozdě. V následujícím okamžiku jeho bezvládné tělo během svého letu přerazilo několik mladých stromů nedaleko místa, kde původně stál.
Naruto stál jako bůh pomsty. Ztěžka oddechoval. Úzké, démoní zřítelnice jeho očí, špičaté zuby, planoucí oranžová aura chakry okolo...
Nejimu se zavřely oči. Bolestí zmučené tělo jej poslalo do milosrdného bezvědomí...