Poezie
Ty znáš mě, a já znám tebe,
oba dva víme, jak samota zebe.
Jak bolí pohledy, co tě nevidí,
jak těžké je srdce, které závidí.
Srdce, které závidí lásku,
srdce, které prohrálo sázku,
srdce, které skomírá,
i ty jsi měl být hrdina...
Jsme nenáviděnými zbraněmi,
každý od nás šel dál, raději...
Jsme černými ovcemi ve stádu,
co tě udupe pomalu...
Ale...stejně jako noc netrvá napořád,
náš život dostal jistý styl a řád...
V tomhle řádu světlo svítí a podává ti dlaň,
Své dobyté štěstí, své přátele braň!
Dívka s růžovými vlasy na hrobě klečí,
neustále na něj myslí a pro něj brečí.
Proč zrovna on? Musel odejít?
Musel kvůli ní zemřít?
Orochimaru o všem věděl,
pořád svojí si mlel…
Že láska k ničemu nevede,
jestli ho láska znova za ní přivede.
Tak ho z tohoto světa vyvede.
Sasuke pro ní zemřel.
Ve dne i v noci pro ní bděl…
Sakura teď pro něj pláče,
až jí z toho husí kůže skáče.
„Budu na tebe vzpomínat v dobrém,
i s naším synem.“
Pomalu se zvedla, odcházela,
v myšlenkách na něj myslela,
Počujem ich volanie, vidím ako strácajú nádej,
ukazujú mi smer,
západ slnka,
cesta pravého bojovníka,
vietor, ktorý chytám do krídel, ma berie vyššie,
vidím svet tak, ako to ostatný nedokážu,
dýcham zhlboka, akoby to bolo naposledy,
bežím, pretože nechcem nič zmeškať,
bežím vpred, ženie ma ich viera vo mňa.
Ukazujú mi smer,
tam tvoj pohľad ešte nepadol,
tam ťa potrebujú,
za ranným zorom, dodávajúc mi energiu,
cestou, ktorú si vyšľapem sám,
za vôňou večnej slobody,
vždy pripravený sa pobiť so životom.
Zabudnuté vlčie stupaje, tiché prázdne kroky zanechané v snehu,
to sú tvoje stupaje a tvoje kroky, hľadajúc odpovede na predlohe.
Na krídlach vznešeného jastraba, orla prinúteného k rýchlemu letu,
túžia iba po tom jedinom, po tom čo nemôžu mať, snívajú o slobode.
Smerujú svoje púte do šírej diaľky, kde ľudské srdcia tak chladné sú,
putujúci sami temnými lesmi, vzdušnými palácmi vítaní budú znova.
Tam, kam všetky nevyrieknuté slová unášané vánkom zablúdiť smú,
to miesto je v hlbokej mysli, je tak blízko, ich kúsok je iba doma.
Mno... tak jsem se nudila mno... tak jsem napsala báseň xDD... je o Sakuře a Sasukem a je naprosto hrozná xPP.... jo a možná jí nepochopíte ^_^ a jen aby jste byli v obraze... stav bez tíže mám jako smrt ^_^ mam takovou vražednou náladu....xPP řekněme že Sasuke zabije Orochimara a dá se dohromady se Sakurou...
Na světě jsou jen potíže....
Já musím, chci létat ve stavu beztíže...
Byl jsi to jediné, co jsem chtěla,
to jediné, co jsem měla !
Tichounce si pomyslela.
Šla přes les, šla přes řeku.
Ten deň, ktorý si ma opustil
Si zo mňa pohľad ani nespustil
Vždy som ťa z celej duše milovala
A nikdy, nikdy by som ťa nesklamala
Až dnes nastala tá chvíľa
Všetko sa od znovu začína
Keď cítim tvoje nežné slová
Smutné spomienky nič nevyvolá
Tvoja duša telo opúšťa
Tvoja ruka sa ma stále nepúšťa
Sľúbil si, že navždy so mnou budeš
A že ma ľúbiť nikdy neprestaneš
A keď padáš k čiernej zemi
Môj žiaľ na slzy nič nepremení
Kričíš na mňa len štyri slová
Neopustím ťa, láska moja...
1)
Na akadémiu a na misie nechodia,
tí, čo sa s v Hyuuga clane narodia.
Kunaie a shurikeny zo zlata,
drahé ako hokageho ročná výplata.
Dôchodok invalidný poberajú,
zato, že sa byakuganom pozerajú.
Množia sa tu ako králiky,
plnia stránky shinobi kroniky.
Ref.:
Hyuuga problém,
vyriešiť treba.
Hyuuga problém,
sa týka aj teba.
2)
Čo sme to za čudný národ,
keď sa necháme okrádať.
Normálny ninja ťažko bojuje
a Hyuuga clan si len g*le vyvaluje.
Tebe strhnú kruté dane,
Hyuuga se pozera a na misie kašle.
Priateľstvo je slovo používane často,
avšak stáva sa, že priateľstvo zhaslo,
priateľstvo to je dôležitá vec,
avšak niekedy je, ako keby ťa prebodol meč.
Keď priateľa podržíš v zlých chvíľach,
keď mu pomáhaš s dobrým pocitom si líhaš,
avšak stáva sa, že priateľ ta zradí,
a potom bolesť ktorú cítiš ťa páli.
Ako keď Sasuke nechal Sakuru na lavičke ležať,
Smutno je člověku, co hledá cestu,
smutno je člověku, co křičí ze snu.
Smutno je člověku, co neví, kudy má jít dál,
smutno je člověku, který neví, proč jsi lhal.
Smutno je ninjovi, kterému chybí sny,
smutno je ninjovi, co zbývá poslední.
Smutno je ninjovi, co zná jen ničit,
smutno je ninjovi, když začnou vzpomínky klíčit.
Smutno je bratru, když rozplyne se jeho svět,
smutno je bratru, když kroky nejdou stáhnout zpět.
Smutno je bratru, co zůstal sám,
smutno je bratru, co sebral, cos mu dal.
Smutek schovat za masku z ledu,
Přes všechny překážky
k tobě se dostávám
o životě přemýšlím
vím jak ráda tě mám.
Ty víš co cítím co cítím
k lidem
ty víš co cítím co cítím
k tobě.
I přes to všechno
se mě teď vzdáváš
jako smrt pohlcuješ
mou lásku ke všemu.
Nevíš co cítím cítím
k nikomu
nevíš co cítím co cítím
co vím.
Odcházíš ode mě
našel sis jinou
vůbec mě nechápeš
odnášíš mě vlnou
vzpomínek.
Daleko dál od tebe
vůbec ti to nevadí.
Nevíš co cítím
nechápeš mou
opuštěnou duši
nevíš co cítím
Myšlenky mé upadají
vidím jen temnotu
jako jehly mě bodají
prožívám samotu.
Neovládám své tělo
vše mě opustilo
jen ďáblův smích
mám v plících.
Všechno zlo
ožívá ve mě
strašně pálí to
je to tak hrůzné.
Ref:
Hlasitým šepotem
křičím tvé jméno
Sakura!
Umírám ve snech
předstírám mdloby
jen sbych slyšel
to jméno
Sakura!
Zabitý představou
krve v tvé tváři
zničený otravou
tvé oči září.
Já na dně rokle
ty vzhůru letíš
vidím temné pole
pozdě je příliš.
Umírám tu dole
samota mě zabíjí
O smrti zdá se mi
všichni mě shazují
trpím sny hrůznými
děsivé mi připadají
V kaluži krve vidím
odraz temna mojí mysli
lesku jejího se bojím
poslední minuty nadešly.
Ref:
Ohavný sen můj
vytrhl mi srdce
ze dna rokle slyším smích zlověstný
tebe,ty můj zrádce!
Chlad mě spoutal
ležím na dně
Neschopen dechu
sláb krčím se bezvládně
Už nemůžu dál.
Srdce mé rozervané na kusy
leží na dně osudu
vidím záblesk temné krásy
dále sám nepůjdu.
Ztrácím vědomí
omdlívám v beznaději
mé černé svědomí
Tvé srdce je zamotáno
v pavučině
Už nikdy nic nepocítí
ani štěstí ne.
Vymaní-li se někdy
z toho sevření
bude černé navždy
cítím dojetí.
Ref:
Dotek pavoučí
vše ihned zmaří
dotek pavoučí
každý pocítí
Jednou v životě
zničí tvé štěstí
zničí tvůj život
dotek pavoučí.
Tisícerým pokušením
odolat musíš
jinak slib porušíš
mučen věčným zatracením.
Jen ta pavučina
navždy ti zůstane
jen ta vzpomínka
bolest neustane.
Ref:
Dotek pavoučí
vše ihned zmaří
dotek pavoučí
každý pocítí
Jednou v životě
Stretli sa dvaja ninjovia.
Stretli sa dvaja ninjovia z úplne rozdielných svetov.
Stretli sa, lebo poznali tú pravú bolesť.
Stretli sa, lebo poznali samotu.
Stretli sa, aby sa navzájom pripomenuli.
Stretli sa, aby si pripomenuli minulosť.
Stretli sa, aby ľutovali prítomnosť.
Stretli sa, lebo sa mali veľmi radi.
Stretli sa, lebo boli putom zviazaný.
Stretli sa, lebo sú si bratia.
Stretli sa, aby toho druhého presvedčili o vlastnej pravde.
Stretli sa, aby nezabudli ako ten druhý vyzerá.
Stretli sa, lebo cítili, že sa vzďaľujú.
Nekončiaca vina sa vo mne ako jed rozšírila,
to tým ťažkým pocitom, že som ti tak ublížila.
Ľutujem svoj veľký hriech, svoju trpkú chybu,
musím nájsť v sebe odvahu, musím nájsť silu.
Povedať ti nahlas, že ma to mrzí zo srdca celého,
ty si mi vraj odpustil, preto predstieraš nemého.
Ale mňa to vážne trápi, a derie vo vnútri na kusy,
chcem sa ospravedlniť, no prehliadaš moje pokusy.
Neprejde ani jedna minúta, neprešiel by ani celý deň,
keby som ti nepripomenula, že ti za všetko ďakujem.
Když v Konoze slunce vyjde,
Naruto stále nikde.
Trénuje až do vyčerpání,
od večera bez přestání.
Zase trénuje nové triky,
co vytáhne na Akatsuki.
HoKagem by se státi chtěl,
proto by trénovat měl.
Ikdyž se to někdy nedá,
Naruto se nikdy nevzdá.
Aby měl svaly pevné jako kámen,
dá si zas svůj oblíbený Rámen.
S Kyuubim v těle,
porazí je skvěle.
On je hnedka vyřeší,
protože je nejlepší!
Uchiha je velký klan,
vyvraždím ho, přísahám,
jen Sasukeho žít nechám.
By mou sílu uviděl,
a pak by mi ji záviděl.
Vyvraždil sem ten náš rod,
přišlo mi to celkem vhod.
Ten můj malý bratříček všechno viděl,
avšak já se nestyděl,
jen ho sem na živu nechal,
protože jsem hodně spěchal.
Jendou bude než já silnější,
on je totiž pilnější.
Pravdu o mě zná jen pár lidí,
a i ti mě jako zlého vidí.
Proto sem přešel k Akatsuki,
nemá to tam chybu,
nevadí mi ani to, že mám za partnera rybu.
Mesiacom chcem byť, svietiť ti v noci a rozháňať zlé sny,
kebyže sa bojíš, iba objať ťa a odohnať ten pocit samoty,
pretože to čo by som teraz chcela, splní mi padajúca hviezda,
túžim byť s tebou, byť pri tebe, zdielať v mysli tvoje miesta.
Milenec môj, tichý priateľ, prchký cudzinec a večná záhada,
pri tvojich básňach, z jemných pier ma len ten bozk napadá,
nechcem viac mrhať pozemským dňom, nekonečnom, na teba nie,
pretože ten pocit vo mne je stály, on žije, on nikdy nezhasne.
Sivý vlk na mesiac zavyl, počujem hlas tej smutnej duše,
osamotený iba blúdi, prekonáva hlboké moria, lesy i súše.
Pozná trpký zármutok, vie čo je bolesť, smútok či klam,
musí zostať tu, na tomto strmom mieste, a to navždy sám.
Musí pokračovať po vlastných stopách, hľadať zmysel krásy,
dokázať prežiť za každú cenu a nájsť to, čo ho v duši spasí.
Noci sú tmavé a chladné, v každom strome číha zradný tieň,
strmé konáre sa menia v náruč, a zlé stromy v hradnú sieň.
Pripravujú mu tu hostinu, slávnosť pre vlastný temný cieľ,
Nechal jsi mě tady
na pokraji smrti.
S tíhou viny na ramenou..
Ach jak mě teď drtí..
Vždycky jsem si myslela,
že mě nenávidíš.
že ve mně po celou dobu
jen cár papíru vidíš...
Jen roh papíru přeložím
a druhý hned přes něj..
Proč jen v srdci cítím
tu vražednou beznaděj?
Peine...Nagato..
či jak ti říkat mám..
má láska a oddanost
je to poslední, co ti dám
Slané kapky tvůj hrob smáčí,
pláču...teď už smím.
Mou bílou růži z papíru
sem k tobě položím.
Odcházím...já půjdu dál
vstříc novým krásným snům.
