Poezie

Já, Hatake Kakashi - kopírovací ninja, rozhodl jsem se napsat báseň,
ve které Vám představím a osvětlím svou největší vášeň...
není to alkohol či šmírování, ale jsou to romány,
jmenují se Icha Icha Paradise a nejsou jenom pro dámy.

Už od útlého raného věku prý miloval jsem čtení,
teďka už jsem velký kluk a vím, že nad Icha Icha není.

Má nejoblíbenější kniho, Tvé stránky jsou z toho nejbělejšího a nejjemnějšího papíru,
v Tvé přítomnosti nevnímám okolí a mnohdy jsem s časem na štíru.

V dešti tu často stojívám,
proč to tak bolí,
když jsem sám.

Ty jsi tu byla,
to je minulost.
Kde jsi jenom zůstala,
kde je tvá laskavost.

Láska zůstala,
bolest a žal.
Nikdo mi nic neřekl,
každý jen mi lhal.

Že jsi odešla,
to už vím,
kde jsi jenom zůstala,
to se nedozvím.

Ten sladký cit jsi mi slíbila,
a slib jsi s sebou odnesla.
Tam na bojiště,
někde tam v dáli,
kde krutí bojovníci stáli.

S mečem ostrým, kupředu jsi šla,
během boje dlouhého jsi zvítětila.
Avšak domů jsi se nevrátila.

Kde je tvá krása,

Vyvraždil celý klan,
já zůstal tady sám.
Hrůzné sny vedou mě,
ON zabil lidi nevinné.
Proč to jenom udělal,
a mě tu samotného ponechal?

Nechal mě žít a řekl mi jen:

"Pošetilý maličký bratře, jestli si přeješ zabít mě,
tak mě nenáviď, zhnus si mě,
přežij nehezkým způsobem.
Pak běž, běž a přilni k životu.
A jednou, až budeš oči jako mám já mít,
tak teprve přijď.”

Pryč z vesnice odešel,
když strašný čin vykonal,
den pomsty konečně nadešel.

Boj dlouhý to tu byl,
do řeky krve se on potopil.
Už nemohu dál,

Proč jsi od nás odešel,
nic jsi neřekl,
snad jsi smrt nenašel.
To bolestná je vzpomínka
a nevím jak se srdce zamyká.

Naruto stále hledá tě,
dřív se nestane Hokage.
Vrať se k nám,
ať nikdo nezůstane sám.

Prosbu do tichá šeptám,
noc co noc,
někde jsi ty živ snad,
šel jsi pomstvu vykonat.

Už nechci dál trpět,
Naruto také ne.
Tak tedy slyš a poslouchej mne.

Snad zpět nevrátíš se,
nejdi cestou tiše,
ať tě smrt uslyší,
ať tvé srdce konečně utiší.

[size=18][font=Monotype Corsiva][center]Myslel sis, že ubránit ho bude tak snadné,
Teď své volby bereš špatné.
Celý svět je jako nebe,
Raději mlčky pozoruji tebe.
Kdysi oblohu zachvátil mrak,
Z veselého ninji stal se vrak.
Vždy si mi pomohl, poradil s úsměvem,
Nyní však dal by ses srovnávat s ledem.
Stejnou věcí žili jsme oba,
Uskutečnit se nedaří, no a?
Nemůžeme se vinit za hříchy jiných,
Obzvlášť když náležely slizkým zmijím.
Tak už se usměj, vskutku
Zanech už všeho smutku.
Nikdy již nepotkám někoho, jako jsi ty,

Odcházím ..

Sbohem má lásko,
už netrap se víc,
já tam do dálek musím jít,
musím jít smrti vstříc.

Zůstal jsem sám,
klan celý vyvraždil,
odešel do hor tam,
a pomstu na mne uložil.

Mám duši zaslepenou,
zde tvé slzy nepomohou.
Odchod bolí,
já to vím.
Tak sbohem Sakuro,
už nikdy se nevrátím.
Neplač má lásko, nemá to cenu,
já krutým mstitelem se stanu.

----------

[center]Ukázky bojových sportů, krásný lidi samý svaly,

Zdálo se ti někdy
Že láska tvá tě opouští?
Ne z neštěstí či zrady...
Osud svůj jen pokouší

Ty náhle jsi jen sám
A kolem tebe temno
Já dveře otvírám
Ty ihned půjdeš se mnou

Spolu půjdeme tam
Kde květy Sakury se třpytí
Já štěstím nedýchám
Však ozývá se vytí
To láska tvá teď míří k nám
Teď, když úplněk svítí

My bojujeme o tebe
O tvé rty a o svou čest
Však společný pohled na nebe
Je dostatečný trest

Pak probereš se, nevnímáš
Že okolí tě ruší
Dům raději však zamykáš
Ať tě láska neopustí...

''Sakuro, sem se podívej,
a velký pozor dej,
překvapení pro tebe mám,
až zavřeš své oči,
tak ti ho dám.''

''Ruce nastav,
sem je dej,
do deseti počítej''

Nepříjemný zvuk slyšela,
a najednou rána zazněla,
v rukách horkost cítí,
a takové lehké bytí.

On nic neříkal,
otevřela oči své,
slzy začaly jí kanout žalostné.

On v kaluži krve ležící,
ona v ruce jeho srdce bijící.
Myšlenka jedna jí zůstala,
proč ten dar dostala,
''Proč jen své srdce jsi mi dal,
a co jsi to vlastně udělal?''

Vzala jeho dýku proradnou,

Láska,
ten cit já nechci znát,
jen bych slabší byl,
a musel bych se bát.

Jdi .. pryč utíkej,
nech mě tu stát
a zpět se nedívej.

Odejdi rychle,
mé srdce krvácí,
to je bolest,
sny mé se navrací.

To nechci,
pryč jděte ode mne,
hlava se mi motá,
kdy to konečně pomine.

Kunai jsem já vytáhl
a své bolestné srdce probodl.
Už to tak nebolí,
klid už mám,
své oči lehce zavírám.

Neplač nademnou,
důvod chybí ti,
já cestu si vybral sám,
tak už konečně odejdi.

Nech mě tu ležet,
dál už mě nech,
já chtěl jsem odejít,

Pod lunou zářící,
pod stromem, pod třešní,
leží dívka spící,
o svém vyvoleném snící.

Do tváře spadl jí pramen růžový,
kdo je to, kdopak mi odpoví?
Za listím schovaný někdo je,
tiše dívku sleduje.

Zná ji snad, to nevím já,
kdo to asi může být?
Snad jí nechce ublížit?!

Ona oči otevře
a nejistě se rozhlédne,
a pak do tmy zakřičí:
''Vylez, ty tam, v zákoutí!''

''Naruto, co tu chceš?
Jak dlouho mě už sleduješ?!''
''Já jen kolem šel
a tebe tu ležící uviděl.''
''Nelžeš ty mi snad?
Jdi pryč a nech mě tu spát!''

[center][i]
Krásny sny, falošné nádeje.
Vari ja viem, čo sa udeje?
Nevie to nik a ani vedieť nebude,

Tsunade

Nepodľahne ona žiadnemu zvodu
a však saké pije ako vodu
vyvinutá ona pekne je
škoda že to maskuje
krásou tela nás rýchlo navnadí
silnou ranou však okamžite usadí
naznáša ona spitých zvrhlíkov
ale jeden si ju vyzliekol
krutá cena za to bola
ihneď ako sa to dozvedela
riadne ju tým nazlostí
príde on o všetky kosti
láme rebra až to trieska
pritom krásne ona vrieska
v očiach sa mu zjaví smrť
kosti má už napadrť
azda sa mu za darí
a zachráni svoje orgány
nestihol to úplne
a tak teraz ľutuje
výbuch hnevu neskrotila

Jak je možné, že někdo jako ty...
nechal nás tu a šel plnit své sny?
Však osudem tvým bylo tu zůstat
a naše city měly opět srůstat…

Miluji tě a navždy budu, to se nezmění,
jsem tu pro tebe, vrať se Neji, jsi jen v mém snění.
Chybíš mi tu, já sama se cítím, bojím se…
Pokud ti vadí, jak se chovám, napravím se.

Vše dělám jen pro to, aby ses vrátil,
abys přišel, svůj sen ale neztratil.
Tvůj sen je totožný s tím mým...

Mým snem je být navždy s Nejim!

Umieram túžbou vidieť ťa,
umieram túžbou cítiť ťa.
Umieram túžbou mať ťa pri sebe,
umieram túžbou po tebe.

Si pre mňa jediná,
si pre mňa tá pravá.
Si pre mňa láska,
si pre mňa kúsok neba.

Stratil som ťa-tak mi treba.
Stratil som tvoje city,
stratil som tvoje pery.
Stratil som ťa na veky.

Chýbajú mi tvoje slová,
chýbajú mi tvoje vlasy.
Chýbajú mi tvoje blbé reči,
chýbajú mi tvoje márne sily.

To je môj smutný život,
som ako mŕtvy pilot.
Milovala si ma celý život,
bola si môj spolu-pilot.

Takže zase básním... a zase to nestojí za nic!!! Ne, myslím to vážně, mně se to moc ne-to...!!! Ale však posuďte sami!!! Příjemné čtení!!!
***

Přítel je ten, kdo při nás vždycky stojí,
ať už v Chuuniské zkoušce anebo v těžkém boji.

Kdykoliv potřebujeme, rád nám pomůže,
a je úplně jedno, jestli jde o ženu či o muže.

Nejlepší přítel nemusí přijít hned,
ale život bez něj není vůbec žádný med.

Nikdy se k nám neobrátí zády,
vždy poskytne podporu, pomoc, klidně i rady.

Vzpomínám na ten den, kdy viděli jsme se poprvé.
Byls ještě štěňátko, ušatec maličký.
Pravda jest, zahlížels na mě trošičku nevrle,
ale já věděl, že tě chci po boku po život celičký.

***

Byl jsem bez citů, bez přátel, uzavřen do sebe,
byl jsem jen skořápka, prázdný a sám,
Jednou ale, když jsem obědval a zíral na nebe,
řekls mi znuděně: ,,Zíív...Pojď přeci k nám.‘‘

***

Byl jsi můj soupeř, já překonat jsem tě chtěl,
Někdy však mé snažení končilo jen bolestí.

Možná tě nenávidím....
Možná tě miluju...
Možná že tě nezachráním...
Možná, že marně slibuju...

Možná se zlobím...
Možná jsem plná díků...
Možná, že srdce nezahojím...
Možná, že pozvednu dýku...

Cesta životem není rovná,
a žádná sudička není hodná.
V životě neexistoje jistota,
je jen to ,,možná" co hvězd se dotýká.

Proplouvat životem,
nekoukat za sebe,
věřit v přátele,
nemyslet na tebe...

Možná bych na tebe měla zapomenout,
Možná bych tě měla ze srdce vystrnadit...
Proč musím sama sebe napomenout?

Môj anjel temnoty s tým jemným uhľovočiernym perím,
záhadný šepkajúci hlas, ktorému z celého srdca verím.
Môj hrdina so zlomenými krídlami a s roztrhanou dušou,
si odsúdený k zániku, iba blúdiť tou nekonečnou púšťou.

Máš vôbec dušu??? Tak mi už prosím odpovedz!
Zatváraš oči a ja nečakám viac tvoju odpoveď.
Zmenil si sa, zmenil si všetko, čím si kedy bol,
zradil si priania, túžby a prehral tak vlastný boj.