Poezie

Zahodené city, tvoj ľahostajný ľadový pohľad dnes kruto zabíja.
Mal si niekedy rád? Cítil si tú bolesť, keď ťa niekto preklína???

Nepoznáš to, nevieš ani kto si, iba zbabelý vrah bez mena!
Tak sa pýtam tejto nemej tváre, no odpovedá iba ozvena.
Mlčíš? Zakrývaš si svoje ústa, tie sladké ústa plné detských lží,
ako dokážeš byť taký chladný? Ako môžeš ničiť všetky moje sny!

V tom Údolí Osudu,
stál párek dvou pobudů,
proti sobě drahnou chvíli,
už se zase k boji chýlí.

Sledujíc ho bulvou rudou,
chtěl už skončit s touhle prudou.
A tak proti vůli plic,
rozpoutal si v těle hic.

Zahlíd Naru, jak se blíží,
ze Sasukeho tajných spíží,
s kupou volnejch stravenek,
rota Katton housenek.
Vyhnul se jim všem, jak chtěl,
Jashin nad ním asi bděl.

„Není tohle nějaká mýlka,
copak seš to za debílka?
Ve zkumavce asi trochu,
nakřápli ti hlavu hochu!“
Namíchla ho jeho slova,
„Za to z Kyuubi bude vdova,

[center]„Úloha“


Bol zrodený z ohňa
a uväznený do mňa.
Legenda on silná je,
so mnou to len lomcuje.


Jeho sila ohromuje
a mňa stále prekvapuje.
Rozmýšľal som, prečo do mňa?
Bola zapečatená tá jeho forma.


Tá odpoveď ma devastuje,
keď otec mi ju vysvetľuje,
diabol sám to musí byť,
avšak pomstu svoju musel odložiť.


Otec vtedy jeho plány spomalil ,
na mne je teraz, aby som ho zastavil,
on je ten, čo riadi všetko zlo,
čo našu krajinu zasiahlo.


Teraz musím toto všetko skončiť,

Jirayia si holí hlavu,
parochňu má novú, plavú.
S peknou mašľou vo vlasoch,
balí všetkých mamľasov.

V hokageho pracovni,
ticho vládne celé dni.
Tsunade sa stresuje,
či jej diéta funguje.
Ale viete...známa tiaha,
rozbije sa celá váha?!
A jaj!

Prístroj na kúsky sa rozbil,
chudák Kakashi za oknom sa s grimasou zhrozil.
Shizune sa stolom kryje,
letí papier, letia skrine,
Akamaru už od strachu na streche vyje.
A vonku ľudí prívaly,
utekajú sa schovať do skaly.

Na Konohu padá hnev,
Tsunadinin falošný spev.
Spieva prvú notu divnú,

Ztráta, smrť, bolest.
Proto jsem se stal shinobim?

Pomoct, chránit bojovat.
Proto jsem se chtěl stát shinobim.

Plnit mise při niž zabíjet...
... je těžké.
Plnit mise při niž pomáhat...
... mi dodává sílu.

Každý den se ptát sám sebe:
Proč? Proč jsem se stal shinobim?

A každý den si odpovídat:
Protože chci chránit své milované!
Protože chci bránit svůj domov!
Protože chci bojovat za svoji zemi!
Protože jsem si to zvolil!
Proto jsem se stal shinobim!

[center]Mé oči už toho viděly dost,
všechno Itachimu pro radost.
Proč vyvraždil celý klan?
Proč k němu pořád nenávist mám?
Orochimaru mi slíbil sílu,
udělal mi do života díru.
Vyryl mi na krk znamení,
to mi však plány nezmění.
Tvrdý trénink teď započal,
cítil jsem radost, zlost i žal.
Ruce už mám zdrcené,
ráno však opět začneme.
Konec se nám pomalu blíží,
Kabuto se ke mně plíží.
Věděl jsem, že to jen chtělo,
obětovat moje tělo.
Rozhodnout se musím včas,
slyším tichý Orochimarův hlas.

Stratený v temnote, vďaka vlastným omylom byť,
zo svojho života nádej vyhubiť.
Výčitky svedomia len nemo vnímať,
na všetko cenné iba pomaly zapomínať......

Tieňmi svojich činov prenasledovaný
pomaly si v kúte liečiš večné rany.
Omylmi života vlastného zastrašovaný,
kým sa ti otvárajú pekelné brány.

Diabol ťa už čaká,
do svojej náruče ťa láka.
Vzoprieť sa mu snažíš,
no márne sa mu brániš.

Temnota teba i tvoje vnútro pohlcuje,
to, čo kedysi srdcom bývalo, teraz už len slabo bije.

Slunce vychází pro každého
stejně jako se měsíc objeví
slunce je na obloze uzamčeno
jeho paprsky se naše Země živí.

Před každým východem Slunce
musí dlouhá tma předcházet
skoro jako když otáčí se mince
den co den bude se obracet.

Rozdíl mezi nocí a dnem
se východ slunce nazývá
přístupný je denně všem
spousta lidí ho skoro nevnímá.

Slunce pomaličku vystupuje na obzor
pohrává si se stíny které samo vrhá
paprsky šíří se do světa rychle jako mor
samotný výstup desítky minut trvá.

Napůl noc a napůl ještě den

Mstitel
Hledíš do jeho očí,
do očí bez života, které tě budou stále pronásledovat.
A ty jen tiše stojíš a díváš se na západ slunce.
Co se to s tebou jen stalo?
Nikdy bys tohle neudělal, ale proč teď?
Cítíš se aspoň trochu lépe? Ulevilo se ti?
Ne? Tak proč jsi to udělal?
Aha, msta tě hnala vpřed, ale předtím sis měl zjistit,
proč to udělal. Nechtěl jsi to vědět?
Proč? Protože jsi si nechtěl přiznat, že on je nevinný?
Tvůj vlastní bratr, ukončil si jeho již tak krátký život.

Vždycky jsem te sledovala,
celý život za tebou stála.
Nejsem nijak extra silná,
stejne jsem ti byla věrná.
Byl jsi mím velkým posláním,
teď se tu před tebou předvádím.
Otec mně špatně vychoval,
pořád by jenom bojoval.
Spadnu na zem jako žito,
a je mi to velmi líto:
že jsme spolu netrávili více času,
žes mně nedržel kolem pasu.
Prala jsem se před tebou,
s hlavou pevně vztíčenou.
Tys mně napěte sledoval,
možná i trochu litoval.
Teď jsem se s leadrem setkala,
moc pozdě abych plakala.
Stejně nikam nespěchám,

I když tvůj smutek zarmoutí tě, nepodlehni tomu.
I když život omrzí tě, neber si ho.
I když tě tvá láska opustí, není konec světa.
I když láska omrzí tě, už tě ani chmura nepohltí.
I když přítel opustí tě, na svoji duši nedopusťte.

Tvé srdce je otevřené pro můj žal.

Poděl se se mnou o tvůj žal, ať se nám oboum uleví.

Mé srdce už není tak těžké, to závaží,

co už na něm pár dní viselo kleslo níž.

Doufám, že se už nevyzvedne výš, výš... víš?

ahoj jsem tu nová a rozhodla jsem se napsat nějeakou básničku doufám že se vám bude líbit.

VELKÁ LÁSKA ZA ROHEM

Naruto číhá na Inu,
Na něj zase Neji,
Sledujou i Hinatu,
Která v koutě brečí.

Naruto vezme jí za tlapky,
Řekne že jí miluje,
Hinata tam zčervená,
A Neji je sleduje.

Vidí to i Tenten,
Která za Nejim příjde,
Ten jí hnedka políbí,
a za ruce vezme.

Je to láska veliká,
Tenten a Neji,
Je to láska veliká,
Naruto a Hinata.

První dojem – jistota
Druhý dojem - přetvářka
Pak poznání – ty máš strach!
Jak silná je tvá skořápka?

Jednou sny máš
Podruhé jsi samá tma
Potřetí prý nejsi náš
A počtvrté? Jen prázdnota…

Ty se skrýváš v koutku duše
Kdy tvou slabinu naleznou?
Srdce ti strachy tluče
Čekáš kudy přilezou.

Sedmkrát podlehnout
Sedmkrát se vrátit
Po osmé ke Smrti ulehnout
Život svůj si zkrátit…

Co vlastně chceš?
Konečně se rozhodni!
Vždyť jen sám sobě teď lžeš
Ty pořád máš naději…

Zemřít?
Ne, Ty chceš žít…

[center]Sasuke, má budoucí tělesná schránko,
už pár let ti u nás zpříjemňuji každé ránko.
****
vymačkávám pomeranče, vajíčka dělám téměř denně,
také ti pečlivě připravuji něco ke svačině.
****
Ale jedinkrát neslyšel jsem tvoje dík,
neustále opakuješ: ,,nauč mě víc technik."
****
Asi tušíš, že mám postranní úmysly
a že převtělování nejsou pouhé nesmysly.
****
Nemohu si prostě pomoct, potřebuju tvoje oči,
které v mžiku s kdekým zatočí,
****
taky značně omládnu, a to není zlé,

[center]
Vlasy zplihlé deštěm, které nikdo nepohladí.
Ve skrytu duše doufáš, že nejsi sám.
Chodíš světem bez radosti, bez přátel.
Každý den, jenž má stále stejný rám.

Modré oči, v nichž dominuje strach,
strach z věcí co se staly a stanou.
Vše kolem je nejisté, sám být zde.
Nevíš a váháš zda projít branou.

Branou, za kterou možná něco čeká,
dobré či zlé, ale také třeba nic.
Záleží na tobě, zda uděláš krok.
Avšak je naděje, tak co chtěl bys víc?

Bojíš se, avšak víra váží více.

Jméno démona
To vlastním já
Nemám v sobě anděla
Smrt mě dobře zná

Já chci všechno nebo nic
Všechno má svůj rub i líc
Ty prej nechceš mi dát víc
Tak mi promiň musím jít

Chci někam odejít
Ale můj čas ještě nenastal
Už mě všechny rány bolejí
To by ani ďábel neustál

Tys mě ranila!
Tys mi ublížila!
Že jsi nechtěla?!
Že jsi nevěděla?!

Tomu sama nevěříš
Tak odejdi pryč!
Nebo jasně uvidíš
Tobě nevěřím už víc

Mé oči nevidí
A srdce se zatvrdilo
Život se mi nelíbí
Zemřít… to mi poradilo

Kvůli Tobě